UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta Katedra občanské výchovy a filosofie
Diplomová práce
Úprava vzhledu těla jako kulturní symbol
Bc. Petra Růžičková Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dvořáková 2012
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci napsala samostatně s použitím uvedených zdrojů.
........................................ Bc. Petra Růžičková V Benešově dne 21.11. 2012
Na tomto místě bych ráda poděkovala mé vedoucí diplomové práce, Mgr. Markétě Dvořákové, za ochotu, poskytnuté konzultace, rady, podněty a pomoc při korekturách.
Anotace Tato diplomová práce popisuje úpravy vzhledu těla, především tetování. Nejprve se zabývá důvody, které vedou lidi k zásahům do jejich vzhledu. Dále se věnuje podrobněji tetování a jeho funkcím, což je ilustrováno na kultuře Maorů z Nového Zélandu a obyvatel Markézských ostrovů v Polynésii. V další části popisuje ostatní techniky používané ke zdobení a úpravám vzhledu. Jedna z kapitol se týká aktivit a projektů, které v souvislosti s tetováním probíhají v České republice.
Klíčová slova: tetování, úpravy těla, zdobení těla, Maorové, Markézy
Annotation This master thesis focuses on the body modifications, especially tattoos. Firstly, it deals with the reasons why people modify their appearance. Then it focuses on tattooing and its functions that are illustrated on Maori culture and the inhabitants of Marquesas Islands in Polynesia. Next section describes other techniques used for adorning and appearance modification. One of the chapters focuses on the tattoo activities and projects in the Czech Republic.
Key words: tattoo, body modification, body adornment, Maori, Marquesas Islands
Obsah Úvod ........................................................................................................ 9 1. Tělo ................................................................................................... 11 2. Tetování .. ......................................................................................... 17 2.1 Tetovací techniky.................................................................. 17 2.2 Funkce tetování ................................................................... 18 2.3 Historie tetování .................................................................... 21 2.3.1 Nejstarší nálezy ......................................... 21 2.3.2 Antické Řecko a Řím ................................. 23 2.3.3 Křesťanství ................................................ 24 2.3.4 Renesance v tetování ................................ 25 2.4 Negativní konotace tetování ................................................. 27 2.4.1 Gangy ........................................................ 28 2.4.2 Vězení ....................................................... 29 2.5 Tetování a Česká republika .................................................. 30 2.5.1 Old School/New School ............................. 32 2.5.2 Sbírka tatuáží v ČR ................................... 33 2.5.3 Osobnost ................................................... 34 2.5.4 Projekt Tattoo Names ................................ 36 2.5.5. Tattoo Convention .................................... 39 2.5.6 Tetování a dobročinnost ............................ 40 3. Maorové ............................................................................................ 41 3.1 Původ ................................................................................... 41 3.2 Historie maorského tetování ................................................. 42 3.2.1 Tohunga ..................................................... 43 3.2.2 Oblékání ..................................................... 43 3.3 Moko ..................................................................................... 44 3.3.1 Vzory moko ............................................... 48 3.3.2 Mužské moko ............................................ 51 3.3.3 Ženské moko ............................................. 51
3.3.4 Horatio Gordon Robley .............................. 53 3.3.5 John Rutherford ......................................... 54 3.3.4 Úpadek moka ............................................ 56 3.4 Moderní maorské tetování .................................................... 57 3.5 Mokomokai ........................................................................... 59 3.5.1 Preparace a výroba ................................... 60 3.5.2 Obchodování ............................................. 60 3.6 Tapu, Mana .......................................................................... 63 4. Markézské ostrovy ............................................................................ 65 4.1 Jean Baptiste Cabri a Edward Robarts ................................. 66 4.2 Tělo ...................................................................................... 67 4.2.1 Lidská postava – Tiki ................................. 68 4.2.2 Tvář a oči ................................................... 69 4.3 Umění ................................................................................... 70 4.3.1 Gaugain, Melville, Stevenson .................... 71 4.3.2 Oblečení a vzhled ...................................... 73 4.4 Tetování................................................................................ 74 4.4.1 Tuhuna ...................................................... 76 4.4.2 Tapu .......................................................... 76 4.4.3 Proces tetování.......................................... 77 4.4.4 Ženské tetování ......................................... 79 4.4.5 Vzory tetování............................................ 80 4.4.6 Význam symbolů ....................................... 81 4.4.7 Současnost ................................................ 83 5. Další úpravy vzhledu ......................................................................... 85 5.1 Bodypainting ......................................................................... 85 5.2 Piercing................................................................................. 86 5.2.1 Netradiční piercing..................................... 88 5.3 Skarifikace ............................................................................ 89 5.4 Branding ............................................................................... 90 5.5 Implantace ............................................................................ 90
6. Zvláštní formy krášlení ...................................................................... 92 6.1 Vytahování spodního rtu ....................................................... 92 6.2 Prodlužování krku ................................................................. 93 6.3 Zmenšování chodidel ........................................................... 93 6.4 Vytahování ušních lalůčků .................................................... 94 6.5 Úpravy tvaru hlavy ................................................................ 95 7. Rekordmani v tetování a jiných modifikacích .................................... 96 8. Co si rozmyslet předem..................................................................... 99 8.1 Nevhodné symboly ............................................................. 100 8.2 Zdravotní rizika ................................................................... 101 8.3 Odstranění tetování ............................................................ 101 Závěr ................................................................................................... 102 Seznam literatury ................................................................................ 104 Přílohy ................................................................................................. 115
Úvod Ve své diplomové práci se budu zabývat úpravami vzhledu těla, především tetováním. Ačkoli existuje mnoho způsobů a metod krášlení a modifikace těla, tetování je zajímavé v tom, že je údajně staré tak jako lidstvo samo a přesto je do dnešní doby, oproti některým pro nás bizarním způsobům modifikace, často vyhledávaným způsobem krášlení. Toto téma by bylo jistě vhodné zařadit do výuky občanské výchovy nebo společenských věd, protože právě „náctiletí“ studenti mnohdy o tetování přemýšlejí, ale vnímají ho jen jako módní záležitost. Proto by se měli seznámit s různorodými a vzájemně provázanými funkcemi ať už tetování či jiných úprav těla, specifických pro kultury odlišné od té jejich. Zajímavé by pro ně mohlo být prezentování tématu v souvislosti s přechodovými rituály, které mladí lidé podstupovali při přechodu z dětství do dospělosti a které bývaly často se zásahy do jejich těl spojovány. Ačkoli nemůžeme generalizovat a tvrdit, že dnes tetování nemá pro svého nositele hlubší význam, než pouze ozdobný, je přesto nutné přemýšlet o něm z pohledu kultury samé. Úpravy vzhledu lze vnímat jako kulturní symboly, protože podobně jako například jazyk, gesta, oblečení nebo vlajky jsou nositeli určitých významů a v zastoupení sdělují nejrůznější informace. Významy symbolů jsou známy vždy těm lidem, kteří sdílejí stejné nebo hodně podobné kulturní prostředí. V odlišné kultuře může mít stejný symbol naprosto odlišný význam, proto rozumět symbolům znamená porozumět kultuře. Tudíž i skrze studium tetování a jiných modifikací těla lze získat vhled do odlišných kultur. Na prvních stranách se budu věnovat tématu „tělo“, kde bych chtěla objasnit, jaké pohnutky a důvody vedou osoby k dočasným anebo permanentním zásahům do jejich vzhledu. Dále se budu zabývat obecněji tetováním, jeho funkcemi, historií a také aktivitami, které v souvislosti s tetováním probíhají v České republice. Tím nejaktuálnějším je projekt Františka Ortmanna, který fotografuje lidi s jejich příběhy na kůži a před jeho objektiv se dostali i Maorové, tedy představitelé jiné kultury, kteří jeho projekt rozšířili o další dimenzi. 9
V další a záměrně nejobsáhlejší části bych si pro bližší zkoumání vybrala právě Maory z Nového Zélandu a obyvatele Markézských ostrovů, pro něž bylo tetování nedílnou součástí života a neslo v sobě mnoho významů a funkcí. Obě kultury jsou proslulé svou tatuáží a jejich motivy jsou i dnes známé a vyhledávané lidmi toužícími po tetování, proto chci právě na nich demonstrovat nejrůznější významy tetování a jeho provázanost s mnoha aspekty jejich života. V další kapitole vymezím další časté i méně časté techniky užívané k úpravě vzhledu a v závěru bych chtěla poukázat na hlavní body, které by si lidé měli promyslet, než se pro tetování nebo jiný zásah do těla rozhodnou. Cílem mé práce je představit tetování v širším kontextu a poukázat na jeho provázanost s mnoha činnostmi a událostmi v lidském životě, což bylo nejvíce patrné u tradičních kmenových společností ještě před obdobím kolonizace. Zároveň chci ukázat současnou situaci v západní kultuře, kde se modifikace vzhledu těší stále větší oblibě. Informace pro diplomovou práci jsem čerpala z několika knih v češtině, z nich stěžejní byla obsáhlá kniha Martina Rychlíka „Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla“. Dalšími zdroji pro mě byly především elektronické knihy dostupné na internetu v angličtině a dále internetové stránky o tetování a body artu, kde se lidé věnující se těmto aktivitám setkávají, píší své postřehy, články, novinky a aktuální dění, což mi bylo inspirací pro osobní návštěvu tetovacího festivalu v Praze – Tattoo Convention a zatím první výstavy fotografií Františka Ortmanna.
10
1. Tělo Lidé po celém světě a v každé kultuře se vyznačují touhou či oblibou zdobit svá těla. To může být uskutečňováno mnoha způsoby a z různých důvodů, kterými se budeme zabývat později. Nejprve bychom se však měli zaměřit na podkladový materiál, se kterým pracují - kůži. Zdobení čí úprava zevnějšku může být prováděna i pomocí oděvu nebo doplňků, které lze opět snadno odstranit nebo obměnit. Proč je tedy kůže a bolestivé metody jejího krášlení, jakými jsou například tetování1 či skarifikace2, tak rozšířené a objevují se od samého počátku lidské existence? Zdobení těla zahrnuje úpravu vlasů, make-up, bodypainting3, nošení šperků, odívání. Jak můžeme vidět, toto krášlení je dočasné. Na druhou stranu zde jsou ony úpravy a modifikace, které určitým způsobem pozmění tělo navždy. Jedná se o zásahy kosmetické chirurgie, tetování, piercing 4, skarifikaci, branding5 a další. Dočasné zdobení je používáno pro jedince, kteří se nacházejí v nějakém přechodném stavu, zatímco trvalé úpravy mají označit trvalý stav osoby. Obě formy permanentních i dočasných úprav těla lze nalézt na celém světě, v každé kultuře. Antropologové je označují za viditelné ukazatele věku, sociálního statusu, pozice v rodině, příslušnosti ke kmeni, atd.6 Úprava těla je nejjednodušší způsob, jakým se může z lidské bytosti stát bytost sociální. Z nahého těla se stává tělo označené. Michael Thevoz tvrdí, že každé tělo musí být vždy nějak „oražené“ značkou dané kultury a společnosti.
1
Tetování – nanášení barviva pod kůži pomocí tetovací jehly.
2
Skarifikace – (zjizvování), obrazce na kůži se tvoří řezáním a následným vytvořením jizev.
3
Bodypainting – malování na tělo.
4
Piercing – propíchnutí kůže a vložení šperku do vzniklého otvoru.
5
Branding – tvoření obrazce pomocí vypalování.
6
DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 - [cit. 10. listopadu 2011]. Dostupný z WWW:
. ISBN 978-0-313-33695-9., str. xvii.
11
Ve skutečnosti lidská těla nejsou nikdy zcela čistá a nepopsaná. Nemusíme mít na mysli jen prostředky zdobení nebo trvalé modifikace těl. Těla jsou různá: štíhlá, tělnatá, ženská či mužská, mladá či stará, se světlou nebo tmavou pokožkou. I takto lze z nahého těla vyčíst sociální pozici člověka. Členové mnoha kultur však věří, že jedinec není zcela polidštěn, dokud jeho tělo není řádně upraveno. I nošení make-upu a upravování vlasů může být vnímáno jako prostředek k odlišení lidského těla od zvířecího. Rozmanité úpravy těla mohou být nazírány jako znaky civilizace, kultury, lidství. Čím více je tělo pozměněno, tím více je humanizováno. 7 Různé zdobení a modifikace mají též svou symboliku a vyjadřují charakteristické rysy jejich nositele. Některé techniky jsou absolutně bezbolestné, u jiných je však bolest jejich nedílnou součástí. Tyto techniky jsou také ty, které jsou permanentní a mají vyjádřit trvalý stav, například dospělost, možnost uzavřít sňatek, nebo kastu do které jedinec patří. Pohled na úpravy těla se měnil. V tradičních společnostech to byl znak především přináležitosti ke komunitě. Později byly tetování či skarifikace považovány za znak vyčlenění a stigmatizaci. V moderní společnosti se z nich stal prostředek individualizace, odlišení od většiny. 8 Jak říká etnograf David Lewis-Williams: povrch těla se může stát jevištěm, na kterém se odehrává drama socializace a zdobení těla je jazykem, kterým je vyjádřena. V každé kultuře se během lidského života mění sociální identita. Lidé přecházejí z adolescence do dospělosti, ze svobodného stavu do manželství, atd. V mnoha kulturách lidé upravují či zdobí svá těla, aby změnu svého stavu dali najevo. Samozřejmě, že tělo ve své naturální podobě samo o sobě poskytuje informace o věku, pohlaví, fyzické kondici, atd., avšak v lidské kultuře to nestačí. A zde přicházejí na řadu dočasné nebo permanentní úpravy, které podávají detailnější informace o postavení v lidské společnosti, jejíž struktura je mnohem komplexnější než u jiného živočišného druhu.
7
Tamtéž, str. xviii.
8
Tamtéž, str. xviii.
12
V současné západní společnosti, s její sociální mobilitou nejsou tělesné modifikace trvalým znakem sociálních povinností nebo privilegií, ale výběrem životního stylu, svobodným vyjádřením osobnosti spíše než kolektivních hodnot nebo postavení. Teenageři si nechávají dělat tetování a piercing jako výraz pocitu úzkosti nebo vzdoru proti konvencím a hodnotám svých rodičů.9 I cvičení, diety nebo plastické operace upravující vzhled slouží především osobnímu uspokojení jedince než k vyjádření sociální pozice. Nosíme čisté oblečení a dodržujeme hygienické zásady proto, že je nám to příjemné a pohodlné a ne, abychom dokázali, že jsme členy civilizované společnosti. Modifikaci vzhledu podléhaly a podléhají snad všechny části lidského těla. Každá kultura má sice své techniky a jim připisované významy, ale pokud bychom chtěli všeobecně pojednat o všech částech těla, museli bychom začít od hlavy a skončit u paty. Na hlavě, považované za nejvýraznější část člověka, bychom našli kromě tetování a skarifikace další četné úpravy: zplošťování čela, propichování rtů, uší, nosu, vytrhávání zubů nebo jejich pilování a samozřejmě úpravy vlasů a vousů, jejichž stříhání, holení, splétání či barvení má jak kreativní úlohu, tak i sociální výpověď. Pro muže i ženy účes byl a je takovým polo-permanentním způsobem vyjádření názoru a inklinace ke vkusu či stylu, autoritám i hodnotám. V mnoha kulturách se setkáme s různými formami obřízky žen i mužů nebo s rozmanitými druhy propichování pohlavních orgánů. Na rukou a nohou docházelo k jejich natahování, částečné amputaci, například článku prstu, nebo se věnovala zvláštní péče dlouhým nehtům.10 Desmond Morris píše ve své knize „Nahá opice“ o touze po upravování, která chce být uspokojována. Protože naše tělo není pokryto srstí, soustředí se pozornost na hlavu a úpravu vlasů. Vlasy a jejich vzhled 9
SADOWSKI, P. From Interaction to Symbol: A systems view of the evolution of signs and communication [online]. Amsterdam, John Benjamins Publishing Co., 2009 - [cit. 12. listopadu 2011]. Dostupný z WWW:< http://books.google.co.uk/books?id=HPG1QeXJpAgC&pg=PA118&dq=tattoo+history+symb ols+body+decoration&hl=en&ei=gEtqTf3eMIqh8QOS8PzxBw&sa=X&oi=book_result&ct=re sult&resnum=3&ved=0CEYQ6AEwAg#v=onepage&q&f=false>. ISBN 978-90-272-4344-7. str. 119. 10
RYCHLÍK (2005), 23.
13
označuje za druhotný pohlavní znak, protože úprava vlasů mužů a žen se ve většinou odlišuje. „Zkrášlování těla k účelům sexuálním, útočným nebo společenským je u nahé opice rozšířený jev. … Zdá se, že tetování, holení, vytrhávání chlupů, stříhání nehtů, provrtávání uší a primitivnější formy ozdobného zajizvování mají původ v prostých upravovacích činnostech.“11 K nepermanentním technikám úpravy vzhledu patří bodypainting. Odkrývání hrobů z období paleolitu odhalilo náčiní i pigmenty, které se k malování na tělo používaly. Barvy nesly své symbolické významy. Červená znázorňuje krev, ale také plodnost a smrtelnost. Bílá je spojována s nadpřirozenými jevy a rituálně je používána jako barva truchlení nebo očisty. Černá naopak znázorňuje nečistotu a zlo. Bodypaintingu je užíváno především ke zvýraznění a povznesení atraktivity jedince. Nubové ze Súdánu používají formu body paintingu jako hlavní způsob osobního krášlení. Tato forma umění je spojována s oslavováním lidského těla, zdraví a fyzické síly. 12 Mladí muži vytvářejí vysoce osobní design, který má zdůraznit jejich fyzický vývoj. Výběr barev a motivů není diktován tradicí ani rituály, ale je spíše osobní záležitostí. Hodnocena je potom jejich unikátnost, symetrie a zvýraznění fyzické charakteristiky. Účelem jejich malby je přitahovat pozornost, zejména jedinců opačného pohlaví. Není žádná kultura, ve které by lidé nezdobili svá těla. Móda a nejrůznější formy body artu13 se mění, ale všichni lidé svým vzhledem něco vyjadřují. Body art může být vnímán také jako vizuální jazyk. Abychom mu byli schopni porozumět, musíme znát význam symbolů a sociálních hodnot vepsaných do těla. Body art, či tetování mohou být špatně interpretovány nebo zcela nepochopeny z toho důvodu, že každá kultura je interpretuje 11
MORRIS (1971), 123.
12
SANDERS, C. Customizing the Body [online]. Philadelphia, Temple University Press, 1989 - [cit. 13. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 0-87722-575-3., str. 5. 13
Body art – anglický výraz pro veškeré zdobení těla.
14
jinak. Tetování má větší význam samozřejmě pro ty, kteří znají příběhy, ukrývající se za danými motivy. Tetování u Indiána může znamenat vyjádření příslušnosti ke klanu, ale pokud ho má člověk z odlišného kulturního prostředí, tak vybraný design jednoduše poukazuje na identifikaci jedince s alternativním způsobem života. Například smysl tetování na Borneu spočívá v osvícení cesty duše po smrti člověka, ale v New Yorku se stane znakem rebelie namířené proti „kravaťákům“. Poněvadž body art je tak evidentní a zřejmý způsob, jak dávat najevo kulturní odlišnosti, lidé ho používají k identifikování, dosahování exotického vzhledu i k ostrakizaci druhých. Zásahy do vzhledu mnohdy souvisejí s ideálem krásy. Ten se v různých dobách a kulturách lišil. Někteří antropologové a psychologové věří, že malé děti ve všech kulturách reagují pozitivně na určité typy tváří. Krásné tělo je často spojováno se zdravým tělem, mimikou a gesty, které nevyvolávají bázeň. To však neznamená, že krása je stejně definovaná ve všech kulturách. Lidské představy o zdravém vzhledu se dosti odlišují. Někde jsou to obézní lidé, kteří jsou považováni za zdravé a bohaté, jinde je to právě naopak.14 Tetování pomáhá pozměnit náš vzhled. Mnoho lidí, hlavně dospívajících a okolo dvaceti let považuje tetování nebo piercing za úžasnou formu sebevyjádření. Podle studie Pew Research Center z roku 2006 se odhaduje, že 36% Američanů mezi osmnácti a pětadvaceti lety má alespoň jedno tetování. Nepozbývá tetování při takovém množství lidí svou individualizační funkci? Tajemství spočívá v tom, že nechat si něco vepsat do kůže je velmi osobní a tudíž jedinečná záležitost a i když si ostatní lidé vyberou stejný motiv nebo šperk jako máte vy, přesto bude vypadat jinak a především znamenat pro své nositele něco jiného.15
14
SCHILDKROUT, E. www.anthropology.si.edu [online]. AnthroNotes 2001, roč. 22, č. 2 [cit. 13. listopadu 2011]. Body art as visual language. Dostupný z WWW: . 15
NAGLE, J. Why People Get Tattoos and Other Body Art [online]. New York, The Rosen Publishing Group, Inc., 2011 - [cit. 16. listopadu 2011]. Dostupný z WWW:. ISBN 978-14488-4617-7.str. 7.
15
V lidském životě jsou okamžiky, kdy člověk objeví novou vášeň nebo činnost, která ho těší a má na něj velký vliv. Je přirozené, že chce tento pocit a nadšení udržet při životě. V takovýchto případech je tetování způsobem, který mu bude jeho pocity připomínat navždy. Pořídit si tetování může být i suvenýr přivezený z cest. Jiná tetování mohou připomínat něco nebo někoho, kdo už s námi není. Mnozí lidé nosí tetování zobrazující členy rodiny nebo přátele, kteří již zemřeli. Tak je mohou mít stále na blízku. Významné či přelomové události v životě, ať už dobré nebo zlé, po kterých se z nás stávají jiní lidé, nás mohou přimět k permanentní modifikaci našeho vzhledu.16
16
Tamtéž, 10.
16
2. Tetování Původ slova pochází z tahitského tatau, což znamenalo „označovat“. Samojské tautau znamenalo „kreslit“ a malajské tatu bylo zase výrazem pro „ránu“. Antropologický slovník definuje tetování jako jednu „z forem trvalého a bolestivého zdobení či modifikace lidského těla; vyskytuje se ve většině kultur od pravěku až do současnosti.“17
2.1 Tetovací techniky V zásadě rozlišujeme tři typy tetování: černé, polychromové a jizvové, zvané též skarifikace. Vytvoření obrazce spočívá v zanesení barviva do škáry. „Vpravením pigmentu pod membrana propria již v kůži neexistuje mechanismus, který by jej vynesl zpět na povrch těla a tam se jej zbavil.“18 K tomu je využíváno nejrozmanitějších ostrých předmětů, které se v různých částech světa liší. Jihoameričtí Abiponové používali trny rostlin, v Oceánii si vyráběli dlátka z rybích kostí nebo tvrdého dřeva, Tahiťané využívali dokonce žraločí zuby. Nejjednodušší technikou bylo vpichování. Aztékové si zhotovovali hliněná malovací a předtetovací razítka. Jiné kmeny používali děrované jehly, kterými protahovali nitě s barvivem, v Mikronésii se používali malé ostré hrabičky, Maorové vyráběli kostěná dlátka. Škála nástrojů byla opravdu široká. Dále byly využívány dřívka, lastury, zuby i kůstky. „V roce 1891 pak Američan Samuel O’Reilly patentoval elektrický tetovací strojek, jehož modifikované a modernizované verze se užívají dosud.“ 19
17
MALINA, J. www.is.muni.cz [online]. 2009 [cit. 6. února 2012 ]. Antropologický slovník. Dostupný z WWW: . 18
Tamtéž.
19
RYCHLÍK (2005), 29.
17
Jako barvivo se používají inkoust, karmín, různé rostlinné pigmenty, ale také střelný nebo uhelný prach, saze aj.20 V současné době chtějí zákazníci stále něco nového a neobvyklého a tak vznikl dokonce speciální inkoust, který je za normálních světelných podmínek neviditelný a svítit začne jen v prostředí s UV zářením. Takové tetování je oblíbené hlavně lidmi, kteří navštěvují podniky a kluby, kde je toto záření používáno.21
2.2 Funkce tetování Je zřejmé, že tetování či obecně jakékoli úpravy těla plní rozličné funkce. V knize Martina Rychlíka22 najdeme funkce tetování rozdělené do těchto skupin: Funkce tetování: a) rituální b) estetická, dekorativní a erotická c) magicko-náboženská d) léčebně-preventivní e) komunikační a identifikační f) sociálně-skupinová g) statutárně-hierarchická h) individualizační
Rituální funkce Tetování, skarifikace i jiné zásahy do těla bývají často součástí přechodových rituálů, které se konají při přechodu jedince z jednoho stavu do jiného, například z dětství do dospělosti. Součástí těchto rituálů bývá 20
MALINA, J. www.is.muni.cz [online]. 2009 [cit. 6. února 2012 ]. Antropologický slovník. Dostupný z WWW: . 21
Www.tattoohealth.org [online]. 2008 [cit. 17. února 2012]. Ultraviolet Tattoos. Dostupné z WWW:. 22
RYCHLÍK (2005), 40.
18
oběť krve, jako vzácné tekutiny a také schopnost snést bolest, což dokládá statečnost jedince. Estetická funkce Tetování má svou ozdobnou a estetickou funkci, ale není to jeho funkce primární. Ruku v ruce se zdobením jde i zdůrazňování ženskosti, mužnosti a přitahování pozornosti se sexuálním podtextem. Magicko-náboženská funkce Vytetovaným ornamentům jsou mnohdy připisovány preventivní a ochranné nadpřirozené schopnosti. Na kůži bývají vyobrazena uznávaná božstva i náboženské symboly. V různých kulturách je tetování spojeno i s problematikou smrti a přechodu do ráje, kdy by duše člověka bez tetování byla odsouzena k věčnému bloudění a nenašla by klid. Léčebně-preventivní funkce Obyvatelé různých kmenů používali tetování k léčebným účelům. Tatuáž měla mít terapeutické účinky například při bolestech zubů a hlavy. Byla zjištěna i souvislost tetování s akupunkturou. Na mumii zvané Ötzi bylo nalezené tetování, které se shoduje s akupunkturními body, které sloužily jednak k celkovému posílení organismu i k léčbě kloubů, které měl Ötzi ve špatném stavu (viz kapitola 2.3.1). Komunikační a identifikační funkce Tato funkce je dosti zřejmá a souvisí s neverbální komunikací. Tetování bylo používáno i ke stigmatizaci vězňů a otroků již od dob řecké a římské
společnosti
až
ke
známým
vytetovaným
číslům
vězňů
z koncentračních táborů. Sociálně-skupinová funkce Tetování bývají i znakem příslušnosti člověka k jisté sociální skupině. Velmi rozšířené je tetování u některých subkultur, například motorkářů, odnoží skinheads, vojáků, aj. 19
Statutárně-hierarchická funkce „Podle druhu zdobení bylo možno zjistit společenský status člověka, jeho věkové zařazení či stupeň jeho zařazení v tajných společnostech, apod.“23 Individualizační funkce Jednou z funkcí tetování je i jeho schopnost vyjádřit osobitost, výjimečnost jedince. Lidé volí za své osobní vzory obrázky, které souvisí s jejich zaměstnáním, zájmy, rodinou, znamením zvěrokruhu, členství v nějaké skupině, apod.24
23
RYCHLÍK (2005), 57.
24
Tamtéž, 59.
20
2.3 Historie tetování 2.3.1 Nejstarší nálezy Ačkoli se o tetování mluví jako o jedné z nejstarších forem umění, která je používána od nepaměti, nebylo možné doložit nějaký bližší a konkrétnější časový údaj až do doby nálezu 5300 let zmrzlého těla pravěkého muže v Ötzském údolí rakouských Alp. Tělo muže, který byl pojmenován Ötzi bylo ve výborném stavu a přineslo mnoho poznatků antropologům,
anatomům,
archeologům,
botanikům,
genetikům
i
obuvníkům. Na jeho těle bylo nalezeno čtrnáct skupin tetování a předpokládá se, že jich mohlo být i více. U většiny znaků je možné, že si je mohl udělat sám, ale spíše se zdá, že se na nich podílela ještě jiná osoba. Pravděpodobně léčitel nebo šaman. Byla také objevena možná souvislost s terapeutickými účinky tetování, které by zmírňovalo bolest starých ran a osteoartritidu, kterou u Ötziho objevil rentgen. Několik tetování má podobu skupiny paralelních (nejvíce sedmi) čárek, jednoho kříže na pravém koleni a menšího kříže poblíž levé Achillovy šlachy. 25
Obrázek č. 1: Tetování na mumii Ötziho.26 25
RYCHLÍK (2005), 63.
26
JONES, T. www.anthropology.net [online]. In: Antropology.net. 21.7. 2009, [cit. 6. listopadu 2011]. Ötzi: Iceman’s Tattoos Were Born In Fire. Dostupný z WWW: .
21
„Preparáty tkáně pod mikroskopem ukázaly, že technika tetování v mladší době kamenné je velmi podobná metodám dnešním. … Obvykle se kůže napíchne, rozdrápne nebo rozřízne velmi jemným, často špičatým nástrojem a poté se do vzniklých ran vetře kašovité barvivo; nejčastěji voleným pigmentem je prášek z dřevěného uhlí smíchaný se slinami nebo vlažnou sladkou vodou. Vznikne tak známý modrý barevný tón tetování.“ 27 Tetovací pigment obsahuje saze a krystaly, které pocházejí z kamenů ohniště, ze kterého byly použity saze. Tyto krystaly dodávají třpytivý efekt a je možné, že byly použity záměrně. Tetování bylo schováno pod oděvem, tudíž zřejmě nebylo primárně určeno na odiv. Ještě před objevem mumie Ötziho byly považovány za nejstarší důkazy potetovaných těl mumie egyptských žen, staré asi 4000 let. Není jasné, proč tetování bylo nalezeno jen na tělech žen, ale možná je zde opět souvislost
s terapeutickými
účinky,
pravděpodobně
jako
pomoc
při
porodních bolestech. 28 Jedna z egyptských mumií žen byla kněžka jménem Amunet, která patřila do královského harému. Kromě šperků a jiných ozdob měla vytetované podélné čáry na rukou a stehnech a eliptický útvar z teček na podbřišku. „Takové „nevěsty smrti“ měly doprovázet muže na jejich cestě zásvětím a přispět k pozdějšímu vzkříšení.“29 Mezi dalšími nalezenými mumiemi byli i potetovaní muži. Autor upozorňuje na to, že tetování nebylo jistě omezeno pouze na oblast okolo Nilu, ale tamní rozvoj medicíny a mumifikace zachovaly potetovanou kůži až do dnešní doby.30 Další nálezy pocházejí z Libye a Núbie, kde byly častým motivem sluneční božstva nebo geometrické vzory složené z velkého množství malých černých nebo modročerných bodů.
27
SPINDLER (1998), 160.
28
PABST, M.A.; LETOFSKY-PAPST, I.; BOCK, E. www.anthropology.net [online]. 2009, [cit. 8. listopadu 2011]. The Tattoos of the Tyrolean Iceman: a Light Microscopical, Ultrastructural and Element Analytical Study. Dostupný z WWW: . 29
RYCHLÍK (2005), 64.
30
Tamtéž, 65.
22
Unikátní nález byl objeven na jižní Sibiři, v horách východního Altaje. „Přesný název nálezové oblasti je údolí Usť Uragan, ale běžně se hovoří o „pazyryckých hrobkách nebo pohřbech“, pocházejících z doby 400 let př. n. l.“31 Byla zde nalezena těla muže a ženy ve výborném stavu a jejich kůže byla bohatě pokryta tetováním s motivy skutečných i bájných zvířat. Taková tetování, typická pro nomádní oblasti, označujeme jako zvěrný styl. Takovéto motivy měly ochrannou funkci a měly jejich nositeli dodávat vlastnosti vyobrazených zvířat, například sílu nebo hbitost. Podobný zvěrný styl byl nalezen na ostatcích ženy, tzv. „Zmrzlé princezny z Ukoku“, která musela zaujímat význačné společenské postavení.32 Tetování boha Bese, s tělem skřítka a obličejem připomínajícím masku bylo nalezeno na některých mumiích žen. Bes měl chránit ženy před nebezpečím. Archeologové věří, že Bes měl odhánět zlé duchy, bolest a neštěstí. Některé mumie měly kromě tohoto obrazce také tečkované vzory přes břicho, připomínající jakousi síť. Jak břicho během těhotenství rostlo, rozšiřovala se i tato síť a chránila je.33
2.3.2 Antické Řecko a Řím Řekové se mohli naučit tetování od svých sousedů, Thráků. Herodotos, řecký historik 15. století před Kristem píše o tom, že Perský král Xerxes tetoval své otroky a válečné zajatce. První zmínka v řecké literatuře pojednává o tetování jako o stigmatu. Otroci měli na čele vytetovány své zločiny. Římané převzali tetování od Řeků. Nejstarší známý popis stigmat je v medicínském textu „Mediace artis principes“, od římského lékaře Aetia. Píše o nich jako o něčem vepsaném do tváře nebo jiné části těla. Popisuje 31
Tamtéž, 67.
32
Tamtéž, 70.
33
LEVIN, J. Tattoos and Indigenous Peoples [online]. New York, The Rosen Publishing Group, Inc., 2009 - [cit. 20. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-1-40421828-4., str. 14.
23
zde také postup nebo operaci: Propichováním jehlou, stíráním krve a vetřením nejprve šťávy z pórku a poté barviva. Vegetius popisuje tetování vojáků tečkami značícími název a číslo jejich jednotky, aby mohli být identifikováni při pokusu o útěk.34
2.3.3 Křesťanství Křesťanství s sebou přineslo omezení tetování. I když první křesťané si vypichovali různé motivy na důkaz oddanosti bohu, celkově bylo od tetování upouštěno. „V roce 787 na koncilu v Celchyth (Chelsea), bylo tetování papežem Hadriánem I. zakázáno úplně coby ritus paganorum, který przní dokonalé božské dílo.“35 Rostoucí zájem o tetování přinesly křížové výpravy a pouti v 11. a 12. století. Válečníci si přiváželi vytetované kříže jednak jako suvenýr a také jako ochranný prvek. „Nechat si v Jeruzalémě „vypíchat obrázky“ nebylo ojedinělé, a proto zde působila i řada tetovačů, kteří jako jediní udržovali tuto dovednost v rámci západní civilizace.“36 Roku 1956 se u profesionálního tatéra Jákoba Razzouka objevil vzorkovník s 184 motivy, které jeho předci tetovali poutníkům do svaté země a předávali si ho z generace na generaci od sedmnáctého století. Razzouk dělal tetování především vyznavačům koptské církve, pro něž je to důkaz vykonané pouti. Reprodukce 184 motivů spolu s jejich popisy byly publikovány v knize „Coptic Tattoo Designs“, které vyšlo pouze 200 kopií. 37
34
GAY, K., WHITTINGTON, CH. Body Marks: Tattooing, Piercing, and Scarification [online]. Twenty-First Century Books, 2002 - [cit. 27. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: ., str. 24. 35
RYCHLÍK (2008), 209.
36
Tamtéž, 210.
37
Www.vanishingtattoos.com [online]. 2011 [cit. 27. listopadu 2011]. Tattoos and Religion. Christian Religious Tattoos. Dostupný z WWW: .
24
Na obrázku č. 2 můžeme vidět dřevěné oboustranné razítko používané tetérem k natištění motivu na kůži. Jedná se o křesťanské motivy. Na levém obrázku je modlící se žena se sepjatýma rukama. Po stranách jsou dva andělé držící konce látky, které chovají mužskou hlavu. Jedná se pravděpodobně o svatou Veroniku s hlavou Jana Křtitele nebo o roušku, kterou otírá tvář trpícího Krista. Na pravém obrázku vidíme motiv zmrtvýchvstání. Kristus vstal z hrobu a po stranách jsou opět andělé a nad jeho hlavou je slunce, měsíc, holubice a kostel. Samotné razítko má tvar lomeného oblouku kostelních oken nebo dveří.
Obrázek č. 2: Dřevěná razítka s křesťanskými motivy.38
2.3.4 Renesance v tetování Na počátku 90. let 20. století začínají sociologové hovořit a psát o takzvané renesanci tetování. Neznamenalo to jen nárůst počtu tetovacích salónů, ale celkově zvýšený zájem o tetování lidí ze střední třídy, včetně žen. Značnou oblibu si získala tetování připomínající původní kmenové designy. Dá se říci, že o tetování a další zkrášlovací techniky pocházející z odlišných kultur začal být velký zájem, a to i mezi lidmi, kteří nepatřili přímo do komunity zabývající se tetováním. Mezi dalšími technikami byla 38
Www.web.prm.ox.ac.uk [online]. 2011 [cit. 29. listopadu 2011]. Wooden Tattooing Stamp. Dostupný z WWW: .
25
také skarifikace pocházející původně z Afriky, piercing a implantáty umístěné pod kůží a vytvářející 3D efekt. Historie tetování tvrdí, že to byly plavby kapitána Cooka, díky nimž se koncem 18. století dostalo do Anglie tetování z jižního Pacifiku a začala tak moderní vlna západního tetování, které získalo řadu významů.
39
V 19. a počátkem 20. století bylo tetování v Americe vyhledáváno především námořníky a muži z dělnické třídy. Jejich obrázky vyjadřovaly maskulinitu, patriotismus nebo vzpomínky na válku. V přístavních městech po celém světě vznikaly první tetovací salóny. I když mezi jejich klienty byli vojáci a dobrodruzi, v roce 1862 si nechal udělat tetování Eduard VII., princ z Walesu. Napodobovat ho začali členové vyšších kruhů a aristokracie. Tetování měl i František Ferdinand d’Este.40 Módní vlna tetování zasáhla počátkem 20. století například Francii a Británii, ale především Spojené státy americké, kde se tetování dařilo i mezi světovými
válkami.
V Evropě
se
tetování
bohužel
stalo
nástrojem označování tuláků a později vězňů z koncentračních táborů. Po druhé světové válce se „doba vysoké společenské akceptovatelnosti tatuáže nenávratně vytratila.“41 Stalo se znovu záležitostí především vojáků, ale od 60. let zažívalo druhou renesanci. Mladí umělci postupně nacházeli v tetování možnost kreativního sebevyjádření. Rozšířila se i škála barev a stylů podléhajících módě. Jeden ze současných názorů na tetování je také tento: Dan Gold: „Tetování je v současnosti symbolem společenského postavení. Je to drahá záležitost, protože jde o uměleckou práci, takže mít tetování, to znamená, že se máte dobře a máte takové postavení, že si můžete dělat co chcete.“42
39
PITTS, V. www.site.ebrary.com [online]. Palgrave Macmillan, 2003 [cit. 8. března 2011]. In the Flesh: The Cultural Politics of Body Modification Dostupný z WWW: .str. 5. 40
RYCHLÍK (2005), 218.
41
Tamtéž, 225.
42
Události. TV, ČT 1, 11.6. 2011. [cit. 18. srpna 2012]. Dostupný z WWW: .
26
2.4 Negativní konotace tetování Jedním z míst, kde se může člověk dostat kvůli tetování do velkých problémů je Japonsko. Moderní japonské tetování pokrývá trup zepředu i zezadu kromě takzvané řeky (čistého pruhu kůže uprostřed trupu) a dále paže a nohy. Podoba a styl tohoto tetování je odvozován z románu Shui-hu Chuan. Motivem byly obrazy legendárních bitev mýtických hrdinů, draků, tygrů a to všechno obklopovaly květiny a vlny. 43 Prvními doklady tetování jsou hliněné sošky, které měly pomalované nebo vyřezávané obličeje, což mělo reprezentovat tetování. Tyto sošky se našly v hrobech z doby 5000 let před naším letopočtem a měly doprovázet mrtvého na cestě do neznáma. Tetování zde tudíž mělo náboženský a magický význam. První písemný záznam pochází ze 3. století našeho letopočtu. Z pohledu Číňanů bylo tetování barbarismem. V 7. století tomu tak bylo i v Japonsku a tetování se stalo znakem trestu a používalo se k označení zločinců a vyvrhelů. Používané symboly vyjadřovaly například místo, kde byl zločin spáchán. Tetovaní jedinci byli vyloučeni z rodiny i společenského života, což bylo pro Japonce, kteří si rodiny a sociálního postavení váží, tím nejhorším trestem.44 Velká změna nastala v 18. století, kdy se lidé nechávali zdobit barevnými ornamenty, motivy draků, květin, výjevy z mýtů a legend, atd. Vzory měly přesně určená místa a pokrývaly rozsáhlé části těla, jen obličej se netetoval nikdy. Toto barevné, mistrně provedené tetování se stalo pravým uměním a ovlivnilo tetovací styly po celém světě. Negativní význam, který zde ovšem tetování má souvisí s japonskou mafií Jakuzou.45 Její členové mají potetovaný celý trup, paže k loktům a nohy do poloviny lýtek. Tradiční tetovací technika tabori je velmi bolestivá a 43
DeMELLO, M., RUBIN, G.S. Bodies of Inscription: A Cultural History of the Modern Tattoo Community [online]. Duke University Press, 2000 - [cit. 13. září 2012]. Dostupný z WWW:. str. 73. 44
GILBERT, S. Tattoo History Source Book: The Marquesas [online]. PowerHouse Books, 2000 [cit. 13. září 2012]. Dostupný z WWW:. 45
RYCHLÍK (2005), 157.
27
zdlouhavá. Právě prodělaná bolest je známkou odvahy, síly a také výrazem loajality a solidarity ke skupině. Od roku 1868 je tetování pro Japonce zakázané, ale Jakuza v něm samozřejmě pokračovala i nadále. Současní členové Jakuzy údajně dávají přednost menšímu tetování západního stylu před tetováním téměř celého těla.46
2.4.1 Gangy 18 street gang je pouliční latinsko-americký gang, který má přes 65 000 členů. Nejvíce členů bylo Mexičanů, ale na rozdíl od jiných gangů sem přijímají i jiná etnika. „Gang má jasnou hierarchii, kterou všichni musí dodržovat. Důležitost člena gangu se určuje podle vykonané trestné činnosti ve prospěch gangu.“47 Členové mívají mnoho tetování. Nejčastější je XVIII nebo 666 umístěné kdekoli na těle.48
Obrázek č. 3: Člen gangu s vytetovaným číslem 18.49
46
DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 - [cit. 20. září 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-313-33695-9. str. 296. 47
Michal66. www.tetovani66.cz [online]. 7.7. 2012 [cit. 20. září 2012]. 18 th street gang. Dostupný z WWW: . 48
Www.gangs.umd.edu [online]. [cit. 20. září 2012]. 18 th Street. Dostupný z WWW: . 49
Www.thelakewoodview.com [online]. 29.11. 2010 [cit. 20. září 2012]. The 18 th Street Gang. Dostupný z WWW: .
28
2.4.2 Vězení Ve vězení dochází k tetování velmi často. „Pro mnohé je identifikací s novou komunitou. Někdy dodává vyprázdněnému životu aspoň nějaký smysl.“50 Takovéto tetování může mít rozličnou úroveň. Někdy je velmi primitivní, ovšem vězni jsou vynalézaví a dokáží si vytvořit strojek poháněný motorkem třeba z holicího strojku. Obrovskou tradici má vězeňské tetování v Rusku. Zde má každý obrázek svůj význam, který slouží i k jakési komunikaci. Spoluvězni si mohou doslova přečíst, co trestanec spáchal. I zde je významné umístění na těle. Ne všechna tetování si nechá trestanec udělat dobrovolně. Takové je například tetování pro pedofily. Toto tetování se dělá na čelo a má dotyčnému působit velkou bolest. Na hřbetu ruky bývá azbukou napsané jméno. Vytetovaný hrad nebo kostel má počet věží podle počtu let, které odsouzený strávil ve vězení. Na vnitřní straně ruky je místo na citáty nebo osobní příběh. Ostnatý drát vytetovaný na čele mají vězni odsouzení na doživotí. Vyobrazení kočky označuje zloděje.51
Obrázek č. 4: Vězeňské tetování.52
50
RYCHLÍK (2005), 235.
51
Www.national-geographic.cz [online]. 11.1. 2012 [cit. 23. září 2012]. Z tetování ruských kriminálníků vyčtete vše: vraha, zloděje i pedofila. Dostupný z WWW: . 52
Tamtéž.
29
2.5 Tetování a Česká republika V současné době je v České republice nespočet tetovacích studií, ovšem tím prvním oficiálně prohlášeným tetovacím studiem se všemi právními a společenskými náležitostmi bylo studio UZI. Bylo založeno roku 1992 a jeho začátky nebyly vůbec snadné. Zakladatelé Zdeněk Stropek a Michal Beneš se potýkali jednak s nedostatkem strojků a dalšího nezbytného vybavení, ale i se získáváním zkušeností, které se tudíž rozhodli nabrat v zahraničí, především v USA a Holandsku. Z jejich vzpomínání je patrné, že i když na jedné straně lidé začínali projevovat o tetování zájem, přesto zde byl stále cítit odpor proti něčemu tak stigmatizovanému. I tak se však začala otevírat další studia, nejprve v Praze, posléze v dalších městech. Důležité pro rozvoj tetování u nás bylo, že sem přijížděli mnozí talentovaní umělci z východu a později i ze západu. 90. léta byla převratná v tom, že tatéři se konečně mohli dostat k časopisům, knihám, vyjet do zahraničí a učit se.53 „Každý tatér v České republice tvrdí, že kolébka novodobých dějin tetování je v USA.“54 Hlavně Amerika, ale spolu s ní i další západní země ovlivnily tvorbu u nás. Klientela byla ovlivněna americkými filmy a kulturou obecně. Kromě této americké vlny tu byla ještě jedna, a sice Japonská. „V námětech z Japonska je obsaženo vše, co tvoří život životem.“55 Japonské motivy si oblíbili klienti, protože z nich si vybere opravdu každý, zároveň ale kladou na tatéra velké nároky. Ten by měl umět přesně určit vhodné místo i barevnost, aby nejlépe vystihl svého klienta. Pokud si klademe otázku, zda je tetování spíše řemeslem nebo uměním, zjistíme, že bez zkušeností a zručnosti by to nešlo. Je nutné umět zacházet se strojkem, vybírat jehly, barvy, dezinfekce, konzervační média,
53
VALENTA (2011), 24-28.
54
Tamtéž, 30.
55
Tamtéž, 35.
30
dodržovat hygienu. Do té umělecké stránky vstupuje cit pro barevnost a kompozici.56 Michal Beneš, zvaný Béňa, vystudoval UMPRUM a o tatérovi říká, že musí být universální kreslíř, musí zvládat japonské i polynéské motivy. Nejdříve je v jeho profesi podstatné ovládnout řemeslo. Důležitá je i práce s klientem. Dnes mají lidé obrovské množství vzorů ze kterých si vybrat, ale i Michal Beneš potvrzuje, že „Lidi mají něco rádi, tak to chtěj prostě nosit s sebou. … Tetování je záznam života.“57 Zdeněk Stropek, původně vystudoval obor sklo a šperk na UMPRUM. Souhlasí s tím, že je důležité přimět klienta, který nemá jasnou představu o svém výtvoru, přemýšlet a pomoci mu s výběrem a navrhnout ho přímo pro něj. Oba zakladatelé studia vzpomínají, jak byli ohromeni tím, když v americkém fitness centru viděli potetované muže, kteří se však po cvičení oblékli do formálních obleků a rozhodně nesplňovali české představy o potetovaných kriminálnících. Ačkoli jsou mistry svého oboru, tvrdí, že zkušenosti sbírají dál. Současná finanční krize jejich salón téměř nepostihla, spíše donutila klienty o své investici přemýšlet.58 Samozřejmě, že mezi tatéry nechybí ani ženy. Jednou z nich je i Jana. Splnil se jí sen, když se může živit „kreslením“. Kromě běžného tetování se věnuje i permanentnímu make-upu. Hodně se zákazníky mluví a je ráda, když jí při práci nechají částečně volnou ruku. Aplikace permanentního make-upu je shodná s tetováním. Rozdíly jsou jen v používaných barvách a také v hloubce tetování. Většinou se dělají kontury rtů, oční linky a úprava obočí. Pigment se ovšem za několik let začne vytrácet a aplikaci je potřeba opakovat. 59
56
Tamtéž, 47.
57
Tamtéž, 69.
58
Ekonomika. TV, ČT 24. 17.1. 2010. 6:20. [cit. 24.9. 2012]. Dostupný z WWW: . 59
VALENTA (2011), 191.
31
2.5.1 Old School / New School Old school neboli také tradiční styl napodobuje styl tetování, který začal být populární v západních zemích. Taková tetování mají jen základní barevnost, silné kontury a jednoduché kresby s dramatickým zvýrazněním.60 Typické motivy pro tradiční styl jsou: -
třešně mořské panny srdce kotvy růže vlaštovky
New school pod sebe zahrnuje nejnovější trendy, vyznačuje se jasnými odstíny barev a populárními technikami. „V nové škole používají tatéři mnohem více barev, motivy lákají 3D ztvárněním.“61
Obrázek č. 562 a 663: Rozdíl mezi tradičním a novým stylem.
60
HUDSON, K. Living Canvas: Your Total Guide to Tattoos, Piercings and Body Modifications [online]. Seal Press, 2009 - [cit. 28. září 2012]. Dostupný z WWW: . str. 289. 61
VALENTA (2011), 39.
Www.tattooaholic.com [online]. 18.10. 2009 [cit. 28. září 2012]. Old School Tattoo Designs – New School Tattoos. Dostupný z WWW: . 62
63
Www.tattoojoy.com [online]. [cit. 28. září 2012]. Tattoo Gallery. Dostupný z WWW: .
32
2.5.2 Sbírka tatuáží v České republice Třicet exponátů potetované lidské kůže nalezneme na katedře antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK, kde slouží jako výukový materiál. Tuto sbírku sestavil prof. Jiří Malý (1899-1950), druhý profesor antropologie na UK, žák zakladatele české antropologie prof. MUDR. J. Matiegky, ředitel Hrdličkova muzea člověka, člen České akademie věd a umění.64 Kromě destiček s napnutou kůží jsou ve sbírce i dvě potetované paže. Prof. Malý se zajímal o důvody, které člověka vedou k tomu nechat se tetovat. Exponáty získával na pitevně a používal je při svých přednáškách. Vzorky lidské kůže pocházejí především od vojáků. To nám říká i původní nápis na nádobách – „Lidská kůže s tatuáží jako upomínka na vojenskou službu.“65 Odpovídají tomu i obrázky žen, zamilovaných párů i zbraní. Exponáty bohužel nemají žádnou dokumentaci poskytující informace třeba o věku tetovaného člověka a díky svému stáří a dlouhodobému uložení ve formalinu nejsou v nejlepším stavu. Prof. Malý přednášel také pro bezpečnostní orgány a zdůrazňoval význam tetování v kriminalistice, protože může sloužit jako významný zdroj informací o jeho nositeli. Lze z něj často vyčíst jméno nebo iniciály, číslo vojenského útvaru, zaměstnání, apod.
Obrázek č. 7: Exponát potetované kůže na Přírodovědecké fakultě UK.66
64
KOSTELECKÁ, J. www.martinreiner.cz [online]. Neon 4, 2000 [cit. 4. října 2012]. Kérky v lihu. Dostupný z WWW: . 65
Tamtéž.
66
Tamtéž.
33
2.5.3 Osobnost Nebudeme zde psát o zpěvácích nebo sportovcích, kteří nosí nějaké drobnější či rozsáhlejší tetování a kterých je v naší zemi opravdu hodně, ale o člověku, který na první pohled vypadá odlišně. V této souvislosti nelze nezmínit Prof. JUDr. Vladimíra Franze, hudebního skladatele,
malíře,
šestinásobného
profesora
držitele
ceny
AMU, Alfréda
Radoka a v současné době i občanského kandidáta na prezidenta České republiky. V mnoha rozhovorech již odpovídal na otázky týkající se jeho rozhodnutí potetovat si prakticky celé tělo včetně obličeje.
Obrázek č. 8: Vladimír Franz.67
Zde jsou některé z jeho odpovědí: "Pro tetování jsem se rozhodl proto, že se mi to líbí a myslím si, že je možné opticky ze svého těla vytvořit objekt na pomezí virtuální reality. Je to zároveň i druh sebeironie a pomsta za smrtelnost a nedokonalost. Rozhodně to však nedělám z nějakého vzdoru." "Pro mě to není způsob úniku." "Já to vnímám především jako svůj individuální estetický názor a výraz. Bohužel společnost jako celek většinou sleduje právě ty falešné a nepodstatné stopy, které o ničem nevypovídají."
67
Michal66. www.tetovani66.cz [online]. 3.10. 2012 [cit. 6. října 2012]. Prof. JUDr. Vladimír Franz. Dostupný z WWW: .
34
"Je mi dobře v estetické normě, kterou jsem si vytvořil."68 "Chci věřit, že žiji ve vyspělé společnosti, která lidi neposuzuje podle toho, jak vypadají, ale podle slov, činů a práce, kterou za sebou mají."69 Nápad kandidovat na prezidenta a sbírat 50 000 podpisů nevzešel z jeho hlavy, ale od občanů, převážně mladých lidí. Je vidět, že ti nemají s jeho vzezřením problém a vidí ho jako člověka bez korupční aféry, kompromitujících vazeb na politickou scénu ani na ekonomické struktury. 70 Pro jiné je představa takového reprezentanta naší země nepředstavitelná. Nicméně je zajímavé sledovat názory a argumenty těch, kteří jeho kandidaturu podporují a apelují na to, že důležitější než vzhled jsou názory a činy a těch, pro které je člověk s modrozelenou kůží jen výstřední umělec. Zajímavé výsledky přineslo měření nálad na veřejně dostupných diskusních příspěvcích na internetu (blogy, diskusní fóra, sociální sítě). Toto měření ukazuje, že nejvíce příznivců mají právě Vladimír Franz a dále pak Táňa Fischerová, Zuzana Roithová a Jiří Dienstbier. Franz získal 63%. „Uvedená procenta označují poměr pozitivních a negativních příspěvků.“ 71 Nejnovější zprávy udávají, že se 50 000 podpisů sehnat podařilo, avšak jejich pravost bude ověřována.
68
Www.vladimirfranz.eu [online]. [cit. 10. září 2012]. Z tisku. Dostupný z WWW: . 69
Www.vladimirfranz.cz [online]. [cit. 25. září 2012]. Z tisku. Dostupný z WWW: . 70
Michal66. www.tetovani66.cz [online]. 3.10. 2012 [cit. 6. října 2012]. Prof. JUDr. Vladimír Franz. Dostupný z WWW: . 71
Www.vladimirfranz.cz [online]. 15.10 2012 - [cit. 17. října 2012]. Vladimír Franz má nejvíce sympatií veřejnosti. Dostupný z WWW: .
35
2.5.4 Projekt Tattoo Names Autorem projektu Tattoo Names je fotograf František Ortmann, vítěz soutěže Czech Press Foto. Impulzem pro focení tetovaných lidí mu byl příspěvek na blogu, který se o tetovaných vyjadřoval jako o nevzdělaných lidech z okraje společnosti. Ortmann se tedy rozhodl zdokumentovat osoby s jejich motivy a v neposlední řadě také příběhy. Na svých stránkách píše: “Šlo mi o co nejširší záběr profesí, a proto na mých fotografiích najdete úřednici z obecního úřadu, ale i otce v domácnosti dále například ředitele největší spalovny odpadů v ČR vedle skateboardové legendy či novinářky a profesionálního thaiboxera.“72 První výstava proběhla v Rock Café v Praze, kde návštěvníci mohli obdivovat nejen krásné fotografie a zdařilá tetování na kůži „modelů“, ale právě i doprovodné informace a komentáře u každého snímku. Doprovodné informace obsahují vzdělání, zaměstnání, význam a symboliku tetování a případné problémy se kterými se díky tetování dotyčný setkal . Projekt tímto ovšem neskončil. František Ortmann pokračuje ve své práci a dokumentuje další a další lidi s ozdobami na kůži. Chystá se druhá výstava a ani ta nebude zřejmě poslední. Na projektu se podílí významnou měrou také Jiří “VOKY“ Vokálek. Ten doplňuje fotografie o takzvané storyboardy. Jak říká, jsou to „ilustrované poznámky“ z průběhu fotografování, které pořizuje rovnou na místě nebo pokud to nelze jinak z poznámek a fotografií. Je nadšen tím, že tento projekt chce „kultivovanou podobou představit lidi, kteří něco dokázali a přesto na ně společnost kouká skrze prsty, jen proto, že mají něco vryto do kůže“73 a pomáhá bořit předsudky. Jiří “VOKY“ Vokálek vlastní tetovací studio a je rád, že zákazníci projevují o projekt velký zájem. Také tvrdí, že dnes si lidé oblíbili barvy a nechávají si od tatéra vepsat do kůže své osobní
72
Www.tattoo-names.com [online]. 11.11. 2011 [cit. 20. září 2012]. Story. Dostupný z WWW:. Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 2.9. 2012 [cit. 4. října 2012]. Rozhovor – Jiří “VOKY“ Vokálek. Dostupný z WWW: . 73
36
příběhy a některé z nich se potom stanou objektem projektu Tattoo Names.74
Z výstavy Po shlédnutí výstavy a přečtení doprovodných informací se o fotografovaném člověku dozvíme jeho jméno, věk, vzdělání a povolání, ale také od kdy o tetování uvažoval a kdy si ho nechal udělat a také to nejzajímavější, čímž je význam a symbolika tetování a případné problémy, se kterými se ve společnosti setkal. Mezi modely a modelkami byl student filosofie, konzervatoře, novinářka, sportovci, absolventi středních i vysokých škol a další. Na této fotografii je rozhlasová novinářka, která se v zaměstnání s žádným problémem nesetkala, ale jinak připouští, že lidem s tetováním bývají
přiřazovány
charakteristiky
a
panují
jisté k nim
předsudky jako k jiným minoritám. Její tetování má pro ni opravdu hluboký
význam.
Lidskou
kůži
považuje za bezbarvou a přímo stvořenou pro tetování. Tetování pro ni znamená „způsob, jak se s určitými věcmi v životě vyrovnat (dobrými
i
špatnými).
Jak
„zorganizovat“ svůj vnitřní, duševní život … jsem emotivní člověk, prožívám věci intenzivně a pomáhá mi, si je na sebe nechat vytetovat … a baví mě ten samotný rituál očisty, dobrovolné bolesti… .“ 75
Obrázek č. 9: Fotografie F. Ortmanna.76
74
Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 2.9. 2012 [cit. 4. října 2012]. Rozhovor – Jiří “VOKY“ Vokálek. Dostupný z WWW: . 75 doprovodné informace z výstavy 76
Www.tattoo-names.com [online]. 2011 [cit. 20. září 2012]. Portraits Classic. Dostupný z WWW:.
37
Na těle polygrafa Lukáše nalezneme obrázky, které mají ozdobnou
funkci,
ale
s hlubším významem.
také
ty
Kotva
je
symbolem naděje, vlny značí sílu, pokoru
i
lásku
k oceánu.
Vytetovaná má i jména svých dětí. Tetování je pro něj jak ozdobou, tak osobním sdělením, symbolikou a talismanem.
Před Ortmanna
objektiv se
dostali
Františka i
praví
Maorové. Tento se jmenuje Tuehi Ratapu a narodil se roku 1966. Je to strojní inženýr, který hraje na kytaru tradiční maorskou hudbu. Do Prahy přijelo několik Maorů a jejich
fotografie
budeme
moci
obdivovat na další připravované výstavě
Františka
Ortmanna
-
Tattoo Names II.
Obrázek č. 10 a 11: Fotografie F. Ortmanna.77
77
Tamtéž.
38
2.5.5 Tattoo Convention Pokud chceme mluvit o tetování a České republice, musíme zmínit i tetovací festival Tattoo Convention, jehož 14. ročník se i letos konal na výstavišti v Holešovicích. Jde o událost, kde se prezentují tetovací studia z celé republiky i zahraničí a jejichž tatéři pracují rovnou na místě. Dále se zde představují obchody s tetovacími potřebami a volí se miss. Letos se festival protnul právě s projektem Františka Ortmanna Tattoo Names, který zde fotografoval a podařilo se mu zachytit zvláštní atmosféru velké koncentrace lidí, z nichž někteří jsou „počmáraní“ od hlavy až k patě. Určitě tu nenarazíte pouze na mohutné motorkáře nebo rockery. Mezi návštěvníky jsou drobné dívky a mladé rodiny s dětmi v kočárcích. Zájemci mají k dispozici mnoho katalogů s originálními old school i new school motivy. Mimo tetování jsou zde také stánky s magazíny o tetování a oblečením. Kromě prezentace především českých salónů sem přijíždějí i umělci ze zahraničí. V loňském roce to byl například Dan Gold, jehož unikátní styl spojuje dohromady tetování a grafity. O jeho práci je zájem po celém světě a mezi jeho klienty se řadí mnoho světových celebrit. Byl také mezi těmi, kdo se zasloužili o boj se stigmatizací tetovaných.78 Tyto festivaly neboli setkání příznivců tetování se konají v mnoha zemích světa a účast českých tatérů na nich neustále roste. První tattoo convention se konala roku 1976 v Texasu a pořádal ji Dave Yurkew, prezident severoamerického tetovacího klubu.79
78
Www.dangoldtattooclub.com [online]. [cit. 23. září 2012]. About. Dostupný z WWW: . 79
DeMELLO, M., RUBIN, G.S. Bodies of Inscription: A Cultural History of the Modern Tattoo Community [online]. Duke University Press, 2000 - [cit. 13. září 2012]. Dostupný z WWW:. str. 129.
39
2.5.6 Tetování a dobročinnost V České republice proběhly již dva ročníky charitativní akce nazvané ZKruhu. Jednalo se o tetovací happening, kde se sešli čeští a slovenští tatéři, kteří lidem tetovali symbolické kruhy. Částka, kterou zákazník zaplatil byla příspěvkem na pomoc potřebným, například dětem z dětského domova. “Akce se zúčastnili lidé z celé republiky, jedna z účastnic byla dokonce důchodového věku a pro děti se rozhodla nechat si udělat své první tetování.“80 Druhý spolupráci
ročník
probíhal
s občanským
ve
sdružením
DebRA, pomáhající osobám s nemocí epidermolysis bullosa, také zvanou nemoc motýlích křídel. Celkem se podařilo vybrat a předat sdružení DebRA částku 104 570 korun. Lidé tak porušením
své
vlastní
pokožky
pomohli těm, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí kůže.
Obrázek č. 12 : Vytetovaný kruh.81
První happening proběhl v roce 2010, kdy se vybral menší obnos pro dětský domov ve Znojmě. Tetovat se zde nechalo 41 osob. Druhý ročník, opět ve Znojmě, přivítal už 108 zájemců. Motiv kruhu byl vybrán proto, že je to nejdokonalejší tvar na Zemi. „Kruh, uzavřený a harmonický celek vnímáme jako symbol ochrany, ať už jako záchranný kruh, kruh rodinný, kruh blízkých, nebo kruh lidí se stejným údělem, či osudem.“82 Autorem a hlavním organizátorem je Ondřej Konupčík, tatér pracující ve znojemském salónu. Konupčík doufá, že se z tetovací charitativní akce stane tradice a bude se moci pomáhat dalším lidem, kteří to potřebují. 80
BARUN. www.tetovani66.cz [online]. 26.11. 2011 [cit. 6. října 2012]. ZKRUHU 2 aneb tetovaní pomohou dětem! Dostupný z WWW: < http://www.tetovani66.cz/clanek/104zkruhu-2-aneb-tetovani-pomohou-detem/>. 81 Www.zkruhu.cz [online]. 2011 [cit. 10. října 2012]. Fotogalerie ZKruhu 2012. Dostupný z WWW: . 82 Www.znojmotattoo.com [online]. 2011 [cit. 10. října 2012]. Zkruhu 2. Dostupný z WWW: .
40
3. Maorové Na příkladu Maorů a jejich kultury chci ukázat tetování v souvislosti s dalšími aspekty jejich života, například duchovnem, uměním, válečnictvím i přechodem do dospělosti.
3.1 Původ Maorové jsou původní obyvatelé Nového Zélandu. Ačkoli neznáme přesnou dobu, kdy začali ostrovy osidlovat, odhaduje se to přibližně na období mezi lety 950 a 1130 našeho letopočtu. Důvody, proč se sem začali stěhovat jsou také nejasné.83 V 11. století našeho letopočtu přijela na Nový Zéland vlna Polynésanů, kteří pocházeli z mnoha míst východní Polynésie. Maorové odvozují svůj původ od kapitánů kánoí, které přivezly obyvatele na Nový Zéland, neboli takzvanou Aotearou. Aotearoa je překládána různě, ale nejčastější jako „dlouhý bílý mrak“. Byli zde izolováni a populace se postupně rozrůstala a šířila na sever i na jih. První zmínka o Maorech se objevila v záznamech cestovatele Abela Tasmana, který poprvé navštívil Nový Zéland v prosinci 1642. Je zajímavé, že jeho záznamy popisují vzhled i oblečení Maorů, ale o tetování v nich není žádná zmínka. Je tedy možné, že v té době se tetování ještě nepoužívalo. Až do roku 1769, kdy ostrovy navštívil mořeplavec James Cook nebylo známo nic víc. Cook byl první, kdo tetované lidi zdokumentoval. Byl to on, kdo přivezl do Anglie mnoho nákresů a záznamů o tetování zvaném moko. Podle tradice si domorodci zdobili tváře, když šli do boje a používali k tomu dřevěné uhlí. To byl první krok ke vzniku typického tetování. Aby se vyhnuli opakovanému malování na obličej, uchýlili se k trvalému způsobu jeho zdobení. Reverend Taylor je ovšem jiného názoru. Podle něj se mohlo
83
STRUDWICK, L. Maori [online]. New York, Weigl Publisher Inc., 2005 - [cit. 22. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-1-59036-848-0., str. 4.
41
stát, že náčelníci měli světlejší pokožku než otroci se kterými bojovali a tak si tváře ztmavovali, aby se sobě více podobali.84 Po Cookových plavbách vzrostl mezi Evropany zájem o maorské tetování až do té míry, že začali směňovat zbraně a střelivo za konzervované maorské hlavy. Maorové byli loveni a byly jim stínány hlavy kvůli jejich moko, suvenýrům pro Evropany. Ti na nich neviděli nic špatného, protože se jednalo o obyvatele kmenů, kteří nebyli považováni ani za lidi. Až do zákazu v roce 1831 se obchod s maorskými hlavami tak rozmohl, že sami Maorové upouštěli od tetování ze strachu ze zabití. 85
3.2 Historie maorského tetování Maorské tetování, zejména tetování obličeje se nazývá „moko“ a proces jeho tvoření „ta moko“. Není známo přesné období, kdy se Maorové začali tetovat, ale jak už bylo zmíněno, roku 1642 Abel Tasman žádné tetované osoby nespatřil, avšak roku 1769 James Cook již tetování místních lidí zaznamenal. Čili v tomto mezidobí si zřejmě Maorové osvojili tuto techniku inspirováni jinými druhy Polynéského body artu. Podle jiné verze bylo tetování přineseno na Nový Zéland z Polynésie a v době Tasmana už existovalo, ale pouze okrajově. V době Jamese Cooka však tvořilo již nedílnou součást maorské kultury. Jedno vysvětlení původu tetování nabízí legenda, podle které tetování přišlo z podsvětí, zvaného Uetonga. Mladý válečník Mataora se zamiloval do princezna podsvětí Niwareky. Niwareka vystoupila z podsvětí na zem, aby se za něj provdala, avšak Mataora se ke své ženě nechoval hezky a ona se vrátila zpět. Mataora ji sledoval a potkal zde její příbuzné, kteří se smáli jeho otrhanému vzhledu a rozmazané malbě na obličeji.
84
ROBLEY (2008), 2.
85
ATKINSON, M. Tattooed: the sociogenesis of a body art [online]. Toronto: University of Toronto, 2003 - [cit. 24. listopadu 2011]. Dostupný z WWW:< http://books.google.co.uk/books?id=BUxKHJAUSxgC&printsec=frontcover&dq=Atkinson+T attoo&hl=en#v=onepage&q=Atkinson%20Tattoo&f=false>. ISBN 0-8020-8568-7., str. 32.
42
Mataora se omluvil, získal svou ženu zpět a její otec ho naučil umění ta moko. A tak si Mataora přinesl tuto dovednost na svět.86
3.2.1 Tohunga Tohunga byl název pro prostředníka mezi lidmi a bohy. Byl to jakýsi duchovní, ale zároveň to znamenalo i být na něco odborník. Pro nás je zajímavé, že toto slovo nalezneme i ve spojeních „tohunga ta moko“ = odborník na tetování nebo „tohunga whakairo“ = mistr řezbář. Vše, co vyžadovalo nějakou dovednost, odbornost či zručnost muselo být pečlivě vyučováno. Božstva musela být usmiřována a jejich přízeň byla vyžadována nezbytným zaříkáváním a rituály. V mnoha důležitých životních činnostech jako zemědělství, rybaření, stavění, výroba kánoí, válečné ceremonie byl tohunga nezbytně nutný. Nejběžnější však bylo užití tohoto výrazu pro duchovní osobu, zprostředkovávající vztah lidí a bohů.87
3.2.2 Oblékání Nejběžnějším materiálem, ze kterého se šilo oblečení bylo lněné plátno, ovšem ženy kromě něj používaly i palmové listy, psí kůže, peří a někdy dokonce lidské vlasy. Oděvy nebyly moc pohodlné, protože tkaní látky bylo děláno ručně bez tkalcovského stavu. Dívky se učily tkát od útlého věku, protože tato dovednost pro ně byla nezbytná. Tohunga žehnal dívkám, které byly ve tkaní opravdu zručné. Muži a ženy nosili různé oblečení, stejně tak lidé z vyšších nebo nižších vrstev. Oblečení se také lišilo podle zvláštních příležitostí. Původně byly nejcennější oděvy ze psích kůží, později získalo na prestiži oblečení z peří ptáka kiwi.88 86
McLINTOCK, A.H. ROBLEY, Major-General Horatio Gordon [online]. An Encyclopaedia of New Zealand, 23. dubna 2009 [cit. 2. prosince 2011]. Dostupný z WWW:< http://www.TeAra.govt.nz/en/1966/robley-major-general-horatio-gordon/1>. 87 HIROA, T.R. Medicine Amongst the Maoris, in Ancient and Modern Times [online]. Wellington (New Zealand), New Zealand Electronic Text Centre, 2007 - [cit. 25. listopadu 2011]. Chapter: The Tohunga or Priest. Dostupný z WWW: ., str. 14. 88
STRUDWICK, L. Maori [online]. New York, Weigl Publisher Inc., 2005 - [cit. 22. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-1-59036-848-0., str. 21.
43
3.3 Moko Moko je kurvilineární tetování tváře, které nosili Maorové jako znak statusu a stejně tak přináležitosti. Jeden čas byli tetováni jen příslušníci s vysokým postavením nebo válečníci. Tetování žen se omezovalo na rty, bradu a čelo, jen ojediněle na další části těla. V 19. století se vyvinulo spirálové tetování brady. Muži mohli nosit moko nebo další tetování, které bylo umístěno mezi pasem a koleny, většinou pokrývalo hýždě.89 Tetování bylo druhem umění, podobně jako řezbářství. Stejné vzory, které zdobily lidské tváře byly vydlabávány do dřeva. Oblíbeným vzorem byla dvojitá spirála. Podařené tetování bylo ukázkou obdivuhodné symetrie, vyrytý design spirál a vlnek na tvářích, nosu, čele a bradě byl neuvěřitelně jemný. To vše dodávalo již tak tmavé pokožce ještě větší divokost. „Novozélandské tetování je drsné na dotyk, díky velmi hlubokým zářezům.“90 Tatér nejprve “studoval” rysy a linie tváře, kterou se chystal zkrášlit a poté rozhodl, jaké části tetováním zdůrazní. Pokud měl muž například tenká ústa nebo drobnou bradu, tatér usiloval o to, aby jim dodal pocit síly a divokosti. Tetovaný ležel na whariki neboli lněné podložce na zemi a tatér si sedl za něj a koleny podpíral jeho hlavu. Zamýšlený vzor si lehce předkreslil dřevěným uhlem nebo jiným materiálem a pak začal tvořit svým uhi neboli dlátkem. K dispozici bylo několik dlátek různých velikostí. Hlavní dlátko mělo čepel dlouhou okolo pěti centimetrů, řezná hrana měla okolo centimetru. Ostří bylo připevněné k rukojeti na kterou se poklepávalo paličkou. Dláto se opakovaně namáčelo do pigmentu a současně se jím tvořil i barvil další zářez. Vytékající krev se otírala. Celý proces byl nesmírně bolestivý a způsoboval velké otoky obličeje.
89
DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 - [cit. 10. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-313-33695-9. 90
ROBLEY (2008), 43.
44
Díky kontaktu s Evropany získali Maorové přístup ke kovovým nástrojům, které se začaly používat i k tetování. Ocelové uhi umožnilo vytvářet ještě jemnější a preciznější motivy.91 Barvící látkou byly saze ze spáleného dřeva, někdy z pryskyřice stromu zvaného damaroň australská. Takový pigment propůjčil tetování velmi tmavou barvu, žádanou maorskými válečníky, kteří toužili vypadat co nejvíce děsivě až krutě.92 H. G. Robley uvádí další druhy používaného barviva. Někdy se používal střelný prach dodávající namodralý odstín, jindy saze vzniklé spálením černé gumy kauri nebo dřeva kapara.93 Vyhotovení moko u žen trvalo jeden až dva dny, ale moko u mužů, pokrývající celou tvář, bylo děláno postupně po etapách až několik let. Bylo důležitým přechodovým rituálem pro maorského muže, bez něhož by nebyl považován za celého člověka. Maorská tetování se vyznačují naprostou jedinečností. Signalizují postavení jedince ve společnosti, manželský stav a další informace. Každé moko je jako otisk prstu a žádná dvě nejsou stejná. Náčelníci dokonce používali kresbu svého moko jako podpis. 94 Vzory moko proklamují identitu jednotlivce, vyjadřují napojení jeho nositele ke genealogii, spojení člověka jak se širokou rodinou a kmenem tak se zemí a bohy. Každý vzor je tak jedinečný, že může sloužit jako osobní značka a vzor přenesený na papír mohl být použit jako podpis nějakého dokumentu, což se také stalo.95
91
Tamtéž, 44.
92
DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 - [cit. 10. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-313-33695-9., str. 192. 93
ROBLEY (2008), 48.
94
DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 - [cit. 10. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-313-33695-9., str. 192. 95
ELLIS, J. Tattooing the world: Pacific designs in print & skin [online]. New York, Columbia University Press, 2008 - [cit. 10. prosince 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-231-14368-4., str. 53.
45
V srpnu 1839 vyslala britská vláda kapitána Williama Hobsona na Nový Zéland za účelem anexe části země a podřízení pod britskou vládu. Jeho
úkol
byl
přesvědčit
maorské
náčelníky,
aby
přijali
britskou
svrchovanost. Smlouva z Waitangi obsahovala následující: Maorové si urží vlastnictví půdy a vod, kde loví ryby. Zároveň přijmou právo nové koloniální vlády kupovat půdu a jakýkoli prodej půdy půjde vždy přes vládu. Maorové přijmou svrchovanost královny. Maorům budou garantována stejná práva jako britským občanům. Hobson také slíbil, že všechna půda, která byla koupena nečestně bude Maorům vrácena.96
Obrázek č. 13: Podepisování smlouvy z Waitangi97
K podpisu došlo 6. února 1840. Nebyli však přítomni všichni náčelníci, tudíž Hobson musel objíždět sever i jih, aby shromáždil další podpisy. 3. září získal poslední podpis, ale přesto ne všichni maorští náčelníci smlouvu podepsali.
96
Www.history-nz.org [online]. 5.11. 2011 [cit. 7. prosince 2011]. The Colonisation of New Zealand. The Treaty of Waitangi. Dostupný z WWW: . 97
Tamtéž.
46
Hobson podporoval tuto smlouvu, protože viděl neloajálnost vůči královně a tak chtěl vyhlásit britskou svrchovanost. Noví osadníci však považovali jeho přístup za příliš pro-maorský a navíc nechtěli vládu Británie, ale svou vlastní. Maorové zanedlouho zjistili, že nemohou prodávat půdu jak chtějí, ale jsou nuceni ji prodávat velmi levně, aby pak mohla být prodána podruhé za mnohem vyšší cenu.
Obrázek č. 14: Ukázka podpisů smlouvy z Waitangy.98
Na obrázku č. 14 je ukázka podpisů smlouvy z Waitangy, jedná se o kresby části moko jednotlivých náčelníků. Podpisy byly získávány misionářem Williamem Williamsem, který uměl jejich jazyk a získal také jejich důvěru.99
98
LINEHAM, P.J. www.teara.govt.nz [online]. Te Ara - the Encyclopedia of New Zealand 29. září 2011 [cit. 10. prosince 2011]. Missions and missionaries. Dostupný z WWW: . 99
Tamtéž.
47
3.3.1 Vzory Moko Následný obrázek ukazuje nejstarší známý tetovací vzor nazývaný „Moko Kuri“. Jak si můžeme povšimnout tvoří ho tři čárky, které kolmo navazují na další. Tento zvor se velmi liší od pozdějších propracovaných spirál a linií zdobících mužské tváře.100
Obrázek č. 15: Nejstarší tetovací vzor.101
100
ROBLEY (2008), 54.
101
WHITE, J. www.nzetc.org [online]. [cit. 12. prosince 2011]. The Ancient History of the Maori. Dostupný z WWW: .
48
Z větší vzdálenosti by se mohlo zdát, že tetování obličeje byla stejná nebo alespoň hodně podobná. Všechna totiž měla určité společné rysy. Jak Robley píše: „Na čele bylo osm rozbíhajících se pruhů a střed ve tvaru „V“ se zakroucenými výběžky.
Obrázek č. 16: Ornament čela.102
Na nose byl také středový ornament se spirálami na nosním můstku a nad nosními dírkami, s přidaným ornamentem pod nosem a menšími variantami na špičce.“103
Obrázek č. 17: Znaky přes nos.104
102
ROBLEY (2008), 55.
103
Tamtéž, 57.
104
Tamtéž, 63.
49
Od nosu k bradě vedly po obou stranách tři až čtyři skupiny linií dotýkající se koutků úst, podobné závorkám. Horní ret měl méně obvykle vlastní vhodný vzor, zatímco ústa zdobily vodorovné zářezy.
Obrázek č. 18: Zdobení horního rtu a brady.105
Tváře a čelisti byly dekorovány spirálami. Některé staré vzory tvořily pásy, procházející napříč jednou nebo oběma stranami tváře. „Brada a místo před ušima představovala pro umělcovu imaginaci více prostoru a bývala umělecky nejpropracovanější.“106
Obrázek č. 19: Spirály na pravé líci.107 105
ROBLEY (2008), 65
106
Tamtéž, 57.
107
Tamtéž, 69.
108
Tamtéž, 71.
Obrázek č. 20: Ornament u ucha.108
50
3.3.2 Mužské moko „Mocní náčelníci měli své tváře a těla pokryta motivy mimořádné krásy a jemnosti a všichni ostatní muži s výjimkou otroků byli více či méně potetovaní
černomodrými
ornamenty.“109
Otroci
byli
považováni
za
méněcenné a absence tetování je tedy odlišovala od svobodných mužů. Muži měli tetování od pasu až ke kolenům. Vzor na hýždích tvořila spirála. Aby moko na tváři krásně vyniklo a nebylo narušováno vousy, musel muž podstoupit jejich vytrhání. Robley dokonce píše: „V dřívějších dobách muži nosili na krku pár mušlí slávek jedlých, které po příchodu Evropanů nahradili pinzetami, visícími stále na krku nebo oděvu. Kdykoliv domorodý muž neměl nic jiného na práci, tak se jimi zaobíral a vyškubával rostoucí vousy.“110
3.3.3 Ženské moko V roce 1773 se kapitán Cook spolu s přírodovědcem Forsterem vrátil na Queen Charlotte Sound, nejvýchodnější průliv na jižním ostrově Nového Zélandu, kde Forster popsal ženu s modro černě vytečkovanými rty, kromě rtů však nebyly ženy tetované vůbec. Celkově se zdá, že v tomto období nebylo tetování u žen tak časté. Varianty tetování se lišily také podle oblastí. Na východním pobřeží se tetovaly hlavně rty, na severu spodní ret, někdy čelo a také hrudník, krk a břicho. V Bay of Islands bylo u žen zaznamenané i tetování hýždí a stehen.111 Ernest Dieffenbach píše o ženském tetování toto: „Jakmile dívka dosáhne věku puberty, její rty jsou tetovány horizontálními liniemi. Červené rty jsou pro dívku hanbou. V mnoha případech tím tetování žen končí. V kmenu Waikato dochází ještě k častému tetování brady a místa mezi
109
ROBLEY (2008), 16.
110
Tamtéž, 24.
111
SIMMONS (2010), 101.
51
obočím … v některých případech se rozprostírá až ke koutkům rtů. Viděl jsem však i ženu, jejíž tvář byla potetována celá.“112 Koncem 19. století byly tetované brady rozšířenější. Rev. Richard Taylor také zmiňuje nejčastější tetování rtů a brady a příležitostně také stehen, hrudi a několika malých vzorů různě po těle. On také tetování žen pojmenoval. Takitaki byl název pro linku vedoucí od prsou k pupku, hopehope se jmenovaly čáry na stehnech a waketehe se nazývaly čárky na bradě. 113 Z tetování
šlo
vyčíst
mnohé
informace. Na obrázku číslo 21 vidíme spirály v koutcích úst, které říkají, že osoba byla chráněna taiopuru (nejvyšší náčelník). To značí též tetování nad horním rtem. Pod dolním rtem vyjadřuje, že je dcerou významného náčelníka. Pět čar na horním rtu označuje kmen jejích rodičů. Obrázek č. 21: Ženské tetování.114
Vzory mezi obočím mohl indikovat to, že dívka nebyla vychovávána vlastními rodiči. Pěstounství a adopce totiž byly mezi Maory naprosto běžné. Dítě vychovávali ostatní členové rodiny, kteří nemohli mít děti anebo jich chtěli více. Dítě v pěstounské péči bylo vnímáno jako vlastní a mohlo také dědit majetek i půdu. I tak si dítě udržovalo vztah s biologickými rodiči. Tetování bylo nejen u chlapců, ale i u dívek součástí přechodového rituálu. Dokud nebylo moko hotové, nemohl se mladík stát válečníkem a dívka se nemohla vdát.115
112
Tamtéž, 107.
113
Tamtéž, 112.
114
SIMMONS (2010), 105.
115
HIGGINS, R., MEREDITH, P. www.teara.govt.nz [online]. Te Ara - the Encyclopedia of New Zealand, 29. června 2011. [cit. 14. ledna 2012]. Ngā tamariki – Māori childhoods Māori children’s upbringing. Dostupný z WWW:.
52
3.3.4 Horatio Gordon Robley Díky záznamům a hlavně kresbám H. G. Robleyho máme k dispozici cenné obrázky Maorů s jejich moko na tváři. Obrázky, komentáře a také třeba způsoby uchovávání hlav zemřelých můžeme najít v publikaci nazvané „Maorské tetování“, která se stala jedním ze základních zdrojů této práce. Robley se narodil roku 1840. Jako podporučík sloužil v Barmě a zde také poprvé využil svůj talent a začal skicovat místní obyvatele a učit se jejich jazyku a zvykům. Na Nový Zéland přijel poprvé roku 1863 za účelem podrobení si maorského obyvatelstva. Svůj volný čas trávil v Otumoetai, Matapihi, Maungatapu a Maketu. Zde také začal kreslit výjevy ze života Maorů a především portréty lidí pyšnících se tetováním moko. Jeho kresby jsou opravdu výjimečně zdařilé. Ve Welingtonském muzeu je 70 jeho prací dokládajících vojenskou okupaci Tauranga a také běžný život původních obyvatel. Jeho pobyt mezi Maory mu umožnil vhled do jejich životů. Získal si jejich důvěru a přijetí, které vzrostlo ještě více, co se mu narodil syn Hamiora Tu Ropere, kterého měl s Harete Mauao. Hlavy mokomokai byly vyhledávaným obchodním artiklem, který Evropané kupovali do muzejních sbírek, ale i jako suvenýry. Robley v Londýně vyhledával tyto dovezené hlavy a získal tak sbírku 35 kusů. Tu nabídl roku 1908 Novému Zélandu k odkoupení za 1000 liber, ale jeho nabídka byla odmítnuta. Většinu jeho sbírky později zakoupilo Natural History Museum v New Yorku. Generálmajor Robley zemřel 29. října 1930 v Londýně ve věku devadesáti let.116
116
ROBLEY, J. www.robley.org.uk [online]. [cit. 13. března 2012]. Major General Horatio Gordon Robley (1840 – 1930). Dostupný z WWW:.
53
3.3.5 John Rutherford John Rutherford je další člověk díky němuž máme autentické výpovědi o životě a tetování Maorů na Novém Zélandu. John Rutherford se dostal na Nový Zéland roku 1816 na lodi kapitána Coffina. Domorodci
se
zmocnili
jejich
lodi,
zabili
kapitána a dva muže a zbytek posádky zajali. Šest mužů z dvanácti zabili a Rutherforda s pěti dalšími odvedli do domu náčelníka. Tito bílí zajatci byli přinuceni k tetování moko. Rutherford
to
popisuje
takto:
„Všichni
domorodci se posadili do kruhu a my jsme byli přivedeni doprostřed, svléknuti, položeni na záda a drženi pěti až šesti muži, zatímco jiní dva začali s tetováním.“117 Popisuje, jak si
Obrázek č. 22: J. Rutherford118
rozdělali husté barvivo z uhlí a vody do kterého namáčeli ostrý nástroj vyrobený z kosti, přiložili ho ke kůži a poklepali na něj kouskem dřeva. Řinoucí se krev otírali rukou, aby viděli zda je potřeba poklepat na stejné místo znovu nebo ne. Používali i jiné nástroje vyrobené například ze žraločího zubu, nástroje různých velikostí vhodných pro různá stádia práce. „Nyní jsme byli nejen tetovaní, ale také tabuizovaní. … Tento stav trval tři dny, během nichž nás krmili dcery náčelníka. Během tří dnů začaly otoky ustupovat a zrak se mi začal vracet, ale úplně dobré to bylo až po šesti týdnech.“119 Po půl roce se vydali muži s náčelníkem do vnitrozemí a čtyři z nich zůstali v různých vesnicích u jiných náčelníků. Pro zbylé dva postavili chatrč, kde si mohli žít jak chtěli. Po nějaké době zabili Rutherfordova
117
Www.nzetc.ac.nz [online]. [cit. 13. března 2012]. The New Zealand Railways Magazine, Volume 13, Issue 8. Dostupný z WWW:< http://nzetc.victoria.ac.nz/tm/scholarly/Gov13_08Rail-fig-Gov13_08Rail025a.html>. (překlad - autorka diplomové práce) 118
Tamtéž.
119
Tamtéž.
54
společníka, protože náčelníkova matka zemřela poté, co snědla brambory, které byly oškrábány jeho nožem. Na jedné hostině řekl náčelník Aimy Rutherfordovi, že by si přál, aby se stal náčelníkem. Rutherford souhlasil a tak mu ostříhali vlasy tak jak to nosili náčelníci a dostal nějaké dary. Na radu Aimyho se oženil se dvěma jeho dcerami. Rutherford podnikl mnoho cest po pobřeží i vnitrozemí Nového Zélandu a setkal se s různými náčelníky, ale nepřestával čekat na projíždějící loď, která by mu umožnila útěk. Jednoho dne se mu to přeci jen podařilo. Byl vyslán na loď, která byla nedaleko pobřeží a měl za úkol nalákat jí blíže pevnině. Rutherford spolu s několika muži doplul na kánoi k lodi a vysvětlil kapitánu Jacksonovi, že není „bílý Novozélanďan“ a varoval ho před zakotvením v této části ostrova. Muže svázali, vysadili na kánoi a Rutherford se po deseti letech naposled podíval na místo svého dlouhého věznění. Jeho zážitky byly později podrobně popsány ve svazku nazvaném „The Library on Entertaining Knowledge“, vydané roku 1830. 120
120
WALDIE, A.J. www.nzetc.org [online]. [cit. 16. března 2012]. John Rutherford: The“White New Zealander“. Dostupný z WWW: .
55
3.3.6 Úpadek moka Za postupným úpadkem umění moka byli misionáři, kteří v něm viděli symbol pohanství. Byli to oni, kdo zakládali školy pro maorské děti a tam měli dostatek prostoru k ovlivňování dalších generací původních obyvatel. Bylo jim vtloukáno do hlavy, že tetování je pohanská praktika a předávali jim tak svůj nesouhlas s jeho tvořením.121 Tetování bylo zakázáno a postupně umírali lidé s opravdu skvostnými ornamenty na své tváři. Ti, kteří neměli moko ještě hotové si ho ani nenechali dotvořit. Někteří muži o ně přestali pečovat a nechali si narůst vousy. Je zajímavé, že tetování si udržovali spíše ženy. 122 V 70. letech 20. století nastává takzvaná maorská renesance. Byl zaveden maorský vzdělávací systém a oživení maorské kulturní identity zaznamenalo návrat tradičního tetování, včetně krášlení brad maorskách žen. Také původní termíny související s moko se vrátily, například: „moko kauae“ (tetování čelistí), „moko wahine“ (ženské tetování) a „kuia moko“ (tetování starších žen).123 Ačkoli maorská kultura zažila svou renesanci, včetně zájmu o tradiční tetování, nejednalo se o návrat absolutní. Vzory moko dnes nosí mnoho lidí, ať už jsou maorského původu či nikoli. Lidé včetně některých celebrit však neznají významy jednotlivých vzorů a to některé Maory rozčiluje. 124
121
MURRAY, B. www.bridget-murray.suite101.com [online]. [cit. 19. března 2012]. History of Ta Moko; Maori Tattoo Designs. Dostupný z WWW:. 122
ROBLEY (2008), 102.
123
TAONUI, R. www.teatra.govt.nz [online]. The Encyclopedia of New Zealand, 29. července 2011, [cit. 23. února 2012]. Ngā tuakiri hou – new Māori identities - Māori renaissance, Te Ara Dostupný z WWW: . 124
MURRAY, B. www.bridget-murray.suite101.com [online]. [cit. 19. března 2012]. History of Ta Moko; Maori Tattoo Designs. Dostupný z WWW:.
56
3.4 Moderní maorské tetování Během kolonizace se význam a význačnost maorského tetování vytratily. Znovu získaný zájem o něj vytvořil jeho jakousi hybridní formu. První moderní počiny nebyly kvalitní, protože toto umění bylo zapomenuto. Ačkoli lze vytvořit kýžený motiv, stále chybějí určité prvky z původní tradice tvorby tetování. Současní tvůrci se nechali inspirovat, kombinují tradiční s novým a tvoří modernější umělecké formy. Hlavní rozdíl je především v technice tetování. Už se nepoužívají primitivní nástroje, ale strojky používané běžně pro jakékoli jiné tetování, které do kůže neryjí, ale propichují ji. Samozřejmě i barviva jsou jiná. Stále však existují nadšenci, kteří chtějí podstoupit původní metodu tetování. Pro ně je to symbol hluboké úcty a uznání tohoto umění, anebo hlubšího osobního nebo duchovního zážitku. Tito lidé vyhledávají tatéry, kteří stále používají původní metodu. Někteří sice chtějí moderní motiv, ale vypracovaný tradičním způsobem. Vidí v tom posílení pouta k jejich odkazu. Někteří tatéři ovládají obě metody. Další změnou je to, že zákazníci se nechávají tetovat spíše na paže, záda, hrudník a nohy než na obličej. Moderní tetování je bohaté na spirálovité a kroucené tvary, ale někdy používá i jiné motivy. Pokud si maorské tetování nechá udělat někdo nemaorského původu, vnímají to Maorové jako urážku. Podle nich jde o kopírování jejich tradičních vzorů, které jsou posvátné a tudíž je to pro ně projevem krádeže části jejich kulturní identity. Maorové si chrání své tradice a po ostatních chtějí, aby si vážili jejich posvátnosti. Chtějí ochraňovat své typické tetování před světským zneužíváním lidmi toužícími po exotickém vzhledu. Maorové stále podstupují tetování jako přechodový rituál a symbol kulturního dědictví a opětovného napojení ke kořenům, ale ne všichni si nechávají vytvořit moko na tvář.125
125
Www.zealandtattoo.co.nz [online]. [cit. 13. března 2012]. Modern Maori Tattoo. How Modern maori Tattoo Became Popular. Dostupný z WWW: .
57
To, že se maorský design stal v Evropě módním dokládá i kolekce známého francouzského návrháře Jean Paula Gaultiera, ve které použil právě moko. Fotografie v časopise Vogue vyvolaly velkou odezvu pro svůj údajně urážlivý význam. Podle Gaultiera byla maorská stylizace vybrána pro svou krásu a exotičnost.126
126
Www.stuff.co.nz [online]. [cit. 21. března 2012]. Cheeky French steal moko. Dostupný z WWW:.
58
3.5 Mokomokai Mokomokai
je
název
pro
vysušené
hlavy.
Konzervování
a
balzamování hlav bylo mezi Maory potvrzením vznešenosti jejich majitelů. Sloužilo k uchování zemřelého v paměti ostatních. Nebyl to barbarský ani brutální čin. Dokonce i hlavy nepřátel zůstávaly ceněny a umisťovány například na střechy obydlí nebo tyče. Hlavy příbuzných byly naopak chráněny a uchovávány v truhlicích či koších a vystavovány jen při zvláštních příležitostech (např. při poradách kmene nebo při odchodu válečné výpravy). Tyto hlavy nesoucí moko měly pomáhat mladým lidem, především chlapcům, překonat bolest tetování a ukázat jim, že krásný a válečný vzhled jejich tváře bude uchován i po jejich smrti. Hlavy náčelníků měly obyvatelům kmene připomínat jeho ctnosti a pomáhat jim pokračovat v jeho šlépějích. Hlavy zabitých válečníků zase měly připomínat rány, které kmen utrpěl a vyzývat k pomstě a odplatě.127 Nabalzamované hlavy hrály významnou roli také při sjednávání míru. Když padl náčelník a vítězná strana dostala jeho hlavu, znamenalo to konec bojů. Poté mohlo dojít k navrácení ukořistěných hlav, v opačném případě, když nepřátelé ukořistěné hlavy již vystavili na kůly, nepřátelství mezi kmeny trvalo nadále. Hlavy nepřátel měly ústa široce otevřená, ale rty přátel a příbuzných byly sešity k sobě.128 Objevily se také případy vysušených hlav mužů, bělochů. Je známo několik událostí, při nichž byl bílý muž takto popraven. To se stalo také roku 1864 kapitánu P. W. J. Lloydovi a několika členům jeho jednotky. Kapitánova hlava byla vystavena na kůlu, ale poté byla navrácena a pohřbena společně s tělem.129
127
ROBLEY (2008), 109-110.
128
Tamtéž, 111-112.
129
Tamtéž, 115.
59
3.5.1 Preparace a výroba Samotná preparace při které byl vyjmut mozek se označovala jako Paki Paki. Dutina byla vycpána lnem, poté se hlava obalila listy a dávala se opakovaně do udící pece. Mezitím se potírala rostlinou kakaho.
Jen
tenká
tyčka
manuka
byla
zasunuta mezi kůži a kost, aby udržela tvar nosu. Potom se hlavy sušily na slunci a znovu udily. Oči byly vyjmuty a víčka sešita k sobě. Zuby a vlasy byly na hlavě ponechány. Je však dosti pravděpodobné, že postupy preparace se u různých kmenů lišily.130
Obrázek č. 23 : Mokomokai.131
3.5.2 Obchodování Během koloniální éry projevila o mokomokai zájem evropská muzea i soukromé osoby. Tento zájem vedl až k lukrativnímu obchodu s lidskými hlavami. „První vyschlá hlava byla získána Evropanem 20. ledna 1770. Byla zakoupena Mr. (později Sirem) Bankem – přírodovědcem, členem Cookovy výpravy a byla jednou ze čtyř kusů vyzvednutých na palubu Endeavour k prozkoumání.“132 Podivný obchodní artikl byl spojen s osobou osadníka Williama Tuckera, který žil nějaký čas mezi Maory. Ten s sebou přivezl do Sydney oválný předmět na jehož povrchu byly spirálové vzory připomínající rozvíjející se mladé vějířovité lístky kapradí modré barvy na hnědém podkladu. Byla to maorská hlava, ukázka tatérského umění na vysušené a 130
ROBLEY (2008), 121.
131
THAROOR, I. www.time.com [online]. 10.5. 2011 [cit. 14. října 2012]. Maori heads. Dostupný z WWW: . 132
ROBLEY (2008), 135.
60
konzervované
hlavě.
Neobyčejný
předmět
začal
přitahovat
velkou
pozornost. Pro takový poklad by Tucker našel kupce i za mořem. Roku 1817 se vydal znovu na obchodní cestu na Nový Zéland, kde byl ovšem usmrcen. I přes neblahý konec popularizátora maorského umění obchod s hlavami rychle vzkvétal. Vysušené hlavy si našly místo mezi ostatním obchodním artiklem vyváženým ze Zélandu. Nebylo ani třeba vykrádat kmenové sbírky hlav předků. Maorové rádi válčili a tak hlavy svých obětí prodávali obchodníkům za střelný prach a jinou munici.133 Během prvního desetiletí 19. století se vytvořil pravidelný kontakt Evropanů a maorských kmenů. Misionáři se rozhodli obrátit Maory ke křesťanství. Jednoho z nich, jménem Hongi vzali s sebou do Anglie, kde spolupracoval s profesorem z Oxfordu na bilingvním slovníku a překladu bible do maorského jazyka. Dostalo se mu také audience u krále Jiřího IV. a dostal mnoho darů. Ty v Sydney vyměnil za ručnice a velkou zásobu munice a po svém návratu je používal k výbojům proti nepřátelským kmenům. Poté, co mezi Evropany vzrostl zájem o tetované hlavy, začali s nimi Maorové obchodovat – zbraně za hlavy. Hlavním důvodem útoků na sousední kmeny bylo získat množství tetovaných hlav, které byly následně směněny za další zbraně a munici.134 Do umění se ale vplížily podvody. Hlavy otroků byly tetovány jen pro obchodní účely. Někdy se také stalo, že otrok s téměř hotovým tetováním utekl ještě předtím, než byl popraven. Někteří náčelníci zašli ještě dál a tetovali tváře až po jejich oddělení od těla a potom se je snažili prodat jako cenné předměty. Takové podvody byly ovšem brzy odhaleny, neboť takovéto tetování velmi rychle bledlo. Po určité době byl trh nasycen a cena
133
DUNBABIN, T. A Strange Trade: Deals in Maori Heads; Pioneer Artists [online]. London : Chapman and Hall Limited, 1896 - [cit. 18. prosince 2011]. Dostupný z WWW: . 134
McLINTOCK, A.H. www.teara.govt.nz [online]. An Encyclopaedia of New Zealand, 23. dubna 2009 [cit. 2. prosince 2011 ]. ROBLEY, Major-General Horatio Gordon. Dostupný z WWW: .
61
začala klesat. V té době guvernér Darling zakázal jakékoli obchodování s mokomokai pod přísnými tresty.135 „PŘÍKAZ GUVERNÉRA Úřad správce kolonií SYDNEY, 16. dubna 1881 Jelikož se k jeho excelenci guvernérovi dostalo, že kapitánové a posádky plavidel, obchodující mezi touto kolonií a Novým Zélandem praktikují nákup a dovoz lidských hlav, zachovaných způsobem v rozporu se zvyky této země; a jelikož existuje silný důvod se domnívat, že vzrůstají počty lidských obětí takovýchto krutostí, Jeho excelence vyslovuje nesouhlas s výše popsanými praktikami a požaduje jejich ukončení za použití jakýchkoliv prostředků. Z tohoto pohledu pak přikazuje všem úředníkům, aby každý případ takového jednání přísně hlídali a evidovali, a zamezili jakýmkoliv snahám o import do této kolonie. Jeho excelence věří, že je třeba tento obchod zcela zastavit, aby bylo poukázáno na strašné souvislosti, které z takového obchodování vyplývají a aby dobré jméno britských obchodníků nebylo v sázce. Pokud se budou tyto případy ještě vyskytovat, neváhá Jeho excelence přijmout ta nejtvrdší opatření, aby podobnému vraždícímu obchodu, potlačujícímu lidství učinil přítrž. Dále tímto vyzývá všechny, kdo vlastní hlavy dovezené z Nového Zélandu, a částečně z nákladu lodi Prince of Denmark, aby je neprodleně odevzdali pozůstalým mrtvých, jen tak může být sjednána náprava. Z příkazu Její excelence ALEXANDER McLEAY“136
135
DUNBABIN, T. A Strange Trade: Deals in Maori Heads; Pioneer Artists [online]. London: Chapman and Hall Limited, 1896 - [cit. 18. prosince 2011]. Dostupný z WWW: . 136
ROBLEY (2008), 144.
62
Od roku 2003 usiluje Nový Zéland o navrácení mumifikovaných hlav i dalších tělesných ostatků z evropských muzeí. Francie vrátila první hlavu roku 2011 a letos vrátí zbylých dvacet. Další země (Německo, Nizozemsko, Dánsko) budou Francii následovat.137 Také devět britských muzeí vrátilo potetované hlavy a lidské kosti, z nichž některé byly v cizině přes 170 let. Pro místní obyvatele to bylo doslova jako přivítání členů rodiny zpět doma.138
3.6 Tapu, Mana Tapu znamená svatý, posvátný nebo též zakázaný. Používání tohoto termínu je ale rozličné. Existuje osobní tapu a tapu lokální. Jde o neviditelnou přítomnost něčeho, co naplňuje svět lidí. Tapu byl jakýsi duchovní a společenský kodex, který určoval vztah k ostatním lidem, přírodě a okolí. Hlavní principy přetrvaly do dnešní doby jako posvátné součásti života, zvyků a tradic Maorů. Leopold Pospíšil vysvětluje pojem tabu (odvozené právě od polynéského tapu) tak, že „předmět, zvíře nebo člověk je nadán tajemnou a téměř posvátnou silou, která jej činí nedotknutelným nebo i jen nepřístupným.“139 Tapu je spojováno také s konceptem mana (respekt, autorita). Původně byly téměř všechny činnosti a obřady spojovány s uchováváním a povznášením mana i tapu. Určité chování a činnosti byly tudíž zakázané. Porušení pravidel tapu by znamenalo útok proti bohům, ztrátu jejich ochrany
137
Www.lidovky.cz [online]. 23. ledna 2012 [ cit. 29. ledna 2012]. Francie vrátila Zélandu maorské tetované hlavy. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-1385. 138
Www.stuff.co.nz [online]. 1.1. 2009 [cit. 7. února 2012 ]. British return remains of 46 Maori to Te Papa. Dostupný z WWW: . 139
POSPÍŠIL, L. Systémy víry: Náboženství a magie. Department of Antropology, Yale University, New Haven in: Český lid, ročník 80/1993, Praha. Dostupný z WWW: .
63
a vystavení se nadpozemským zlým silám. Za ty se považovaly různé katastrofy a smrt. Maorové věřili, že vše obsahuje vnitřní tapu jehož zdrojem je právě spojení s bohy. Lidé se rodí s různým stupněm tapu, podle jejich postavení. Tohunga měl například vysokou úroveň tapu. Ostatní se jemu a dalším s tak silným tapu raději vyhýbali, protože kontakt s nimi byl pro obyčejné lidi nebezpečný. Míra tapu vzrůstala s věkem člověka. Po smrti byl zavolán tohunga, aby odstranil tapu z onoho místa a věcí. Země do které se pohřbívá i kánoe mají také tapu. 140 Vlasy a vousy se u Maorů těšily mystickému respektu, podobně jako je tomu u Arabů, kteří pohřbívají vlasy velmi pečlivě, aby je nikdo nemohl vzít a použít k jejich očarování. Tak tomu bylo také u Maorů.141 Tapu na Novém Zélandu bylo spíše užitečné než škodlivé. Fungovalo jako ochránce morálky, i když se musí přiznat, že jeho hlavní udržovatelé byly strach a pověry. Tatér, který provádí tetování je také tapu – zřejmě z důvodu, aby nebyl rušen při tvorbě.142 Člověk, který se nacházel v procesu tetování byl též tapu, to znamená, že nesměl komunikovat s ostatními lidmi, jen s těmi, kteří na tom byli stejně. Nesměl jíst rukama a byl závislý na tom, co mu přinese obsluha.143
140
Www. nevzealand.com [online]. [cit. 7. února 2012 ]. Tapu - sacred Māori code. Dostupný z WWW:< http://www.newzealand.com/travel/media/features/maoriculture/maori-culture_tapu-sacred-maori-code_feature.cfm>. 141
COWAN, J. The Maori: Yesterday and To-day [online]. Christchurch: Whitcombe and Tombs Limited, 1930 - [cit. 10. prosince 2011]. Chapter V. The Law of Tapu. Dostupný z WWW: ., str. 69. 142
BROWN, R. The Races of Mankind [online]. Elibron, 2005 [cit. 11. ledna 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN 1-4212-7301-2., str. 54. 143
ROBLEY (2008), 48.
64
4. Markézské ostrovy Na Markézách mělo tetování také mnoho významů a funkcí. Některé z nich se shodují s těmi na Novém Zélandu, ale jsou zde i určité odlišnosti. Zatímco Maorové se specializovali na tetování tváře, zde byla snaha pokrýt tetováním tělo od hlavy až k patě. Markézy tvoří dvanáct ostrovů ve východní Polynésii. Ten největší se nazývá Nuku Hiva. Zhruba před 2000 lety byly ostrovy osídleny polynéskými mořeplavci, kteří zde rozvinuli svou kulturu, tradice a umění. Zejména dřevořezby, kamenné sochy a tetování zde dosáhly vysoké úrovně. Roku
1595
dorazily
k ostrovům
čtyři
lodě
se
španělským
průzkumníkem Avarem de Mendanou a jeho posádkou v domnění, že objevili bájnou zem Ophir, kde měly být zlaté doly krále Šalamouna. Brzy přišli na to, že Ophir neobjevili a dali ostrovům jméno Markézské na počest jejich sponzora, perského místokrále, a prohlásili je za španělské území. Soužití původních obyvatel s Mendanou a jeho posádkou neprobíhalo bohužel poklidně a mnoho Markézanů včetně žen a dětí bylo zabito. Mendana nebyl schopen přesně určit polohu ostrovů a protože byly situovány mimo hlavní plavební trasy, došlo k jejich znovuobjevení až roku 1774 kapitánem Jamesem Cookem, který zde doplňoval vodu a potraviny. Od té doby započal pravidelný kontakt se západem. Roku 1791 se prvními návštěvníky, kteří procestovali severní ostrovy, stali Američan Joseph Ingraham a Francouz Étienne Marchand. Po nich následovali další průzkumníci i první misionář William Pasce Crook.144 Ruský průzkumník Ivan Fedorovich Krusenstern spolu s Němcem Georgem Heinrichem von Langsdorff pořídili podrobné popisy zvyků a umělecké tvorby na ostrově Nuku Hiva. Objevili zde dokonce dva Evropany
144
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 - [cit. 19. srpna 2012]. Dostupný z WWW: . str. 17.
65
žijící mezi domorodci. Byli to Francouz Jean Baptiste Cabri a Angličan Edward Robarts. Oba byli potetovaní v markézském stylu (viz následující kapitola).145 První desetiletí 19. století znamenala ještě větší počet lodí připlouvajících kvůli obchodu a surovinám, například santalovému dřevu.
4.1 Jean Baptiste Cabri a Edward Robarts Edward Robarts dezertoval z velrybářské lodi, když mu bylo 27 let. I když tyto případy nebyly výjimečné, přesto bylo pro Krusensterna a Langsdorffa setkání s Evropanem v takovém prostředí velmi překvapující. Jeho vzhled se samozřejmě přizpůsobil místním zvykům. Byl tetovaný a na sobě měl jen bederní roušku. Robarts se po šesti letech na Markézách oženil s náčelníkovou dcerou a byl tedy vhodnou
osobou,
zprostředkovávat domorodci
a
která
mohla
kontakt
mezi
Evropany.
Nebyl
zde
ovšem sám. Francouz Jean-Baptiste Cabri zde už také pobýval nějakou dobu. Dokonce se mnohem lépe vyznal v místních zvycích, tradicích a skoro zapomněl svou mateřštinu. Také on byl ženatý
s dcerou
nižšího
náčelníka.
Nejvíce dokazovalo jeho sžití s místními lidmi tetování, které
Obrázek č. 24: J. B. Cabri146
145
GILBERT, S. Tattoo History Source Book: The Marquesas [online]. PowerHouse Books, 2000 [cit. 19. srpna 2012]. Dostupný z WWW: . JOBS, S., MACKENTHUN, G. Embodiments of Cultural Encounters [online]. Münster, Waxmann Verlag, 2011. [cit. 22. srpna 2012]. Dostupný z WWW: < http://books.google.co.uk/books?id=9sdKd_f_CusC&pg=PA46&lpg=PA46&dq=Jean+Baptis te+Cabri+Edward+Robarts&source=bl&ots=goXjOSzMw5&sig=dARVZS2zX5H5dS6G60MsUftumw&hl=en&sa=X&ei=NxiEUJzgL9LP4QTwxYG4DA&ved=0CDoQ6AEw Ag#v=onepage&q=Jean%20Baptiste%20Cabri%20Edward%20Robarts&f=false>. str. 47. 146
66
měl na těle i obličeji. Cabri také sepsal své zážitky a dobrodružství. I když je v nich zřejmé přehánění, jsou cenným zdrojem informací. Popisuje, že první tetování mu provedl otec jeho manželky. Tetování na čtvrtině obličeje mělo ukazovat jeho postavení zetě náčelníka a symbol slunce na pravém očním víčku značilo jeho pozici soudce. Později byl tetován ještě na hrudi, pažích a nohou.147 Osudy Robartse a Cabriho nebyly ojedinělými případy. Bylo mnoho námořníků, kteří se oddělili od zbytku posádky a žili na ostrovech. U některých to bylo dobrovolné rozhodnutí, jiní se dostali do podobné situace po ztroskotání lodi.148
4.2 Tělo Pro markézské umění je ústředním motivem lidské tělo. A tělo se zde také stalo prostředkem uměleckého vyjádření. Lidské tělo zpodobňovali Markézané na různých předmětech a materiálech (držadlech vějířů, náušnicích, … ). Figury si jsou vždy podobné. Dívají se před sebe, jsou v podřepu, mají ohnutá kolena, ruce jsou u těla a dlaně jsou položené na kulatém břiše. Ruce a nohy nejsou detailně propracované, ale hlava, nejvíce tapu část těla, je záměrně zvětšená. Tělo bylo také zdrojem materiálu pro umělecké tvoření. Kůže sloužila jako malířské plátno na které se tetovalo. Z kostí se vyráběly ozdoby do uší, z vlasů zase ozdobné střapce, bambule nebo girlandy. Z mužských vousů si zhotovovaly chocholky na ozdobné pokrývky hlavy. „Na ozdoby pro čerstvě narozené dítě se užívalo ceněných šedých vousů, které si starci pro tento účel obzvláště pěstili.“149
147
Tamtéž.
148
Tamtéž.
149
RYCHLÍK (2005), 88.
67
4.2.1 Lidská postava – Tiki Výraz
tiki
není
jednoznačný,
ale
naopak
dosti
složitý
a
mnohovýznamový. V markézském umění označuje tiki všechny sochy a ztvárnění lidské postavy. Tiki obecně reprezentuje božské předky nebo přímo bohy a je také výrazem pro tetování. Jako sloveso znamená kreslit, sochat nebo tetovat. Můžeme si povšimnout významové souvislosti slova tiki s mužností, plodností, kreativitou a hojností. Tyto asociace pochopíme blíže při seznámení s markézskou ústní tradicí. Tiki s velkým „T“ na začátku odkazuje na postavu jedné legendy. Není jasné zda šlo o člověka nebo boha. Někdy bývá popisován jako předek člověka, který ho naučil vše: dobré i zlé. V legendě žil Tiki na jednom havajském ostrově. Byl velmi mocný, protože měl tělo a také schopnost vytvářet jiná těla. Z písku vytvořil svou manželku a spolu měli syna a dceru. Ti měli z incestního vztahu také syna a dceru. V té době tvořila svět jen voda a tak Tiki vytvořil ostrov pro své děti a vnoučata. Pojmenoval ho Nuka Hiva. Když byl tento ostrov přelidněný, stvořil další Ua Pou. S nárůstem počtu obyvatel vytvořil postupně všechny Markézské ostrovy.150 Jiná legenda hovoří o starci, který z kamene vytesal mužskou figuru a z chlebovníku figuru ženy, které se potom narodí dcera. Tyto tradice mají společné tvoření, plození, lidskou sexualitu. Archeolog Robert Suggs, který studoval sexualitu na Markézách tvrdí, že jakýkoli výtvor nebo umělecký předmět, který nějak znázorňuje lidské tělo nese určité sexuální konotace.151
150
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 [cit. 23. srpna 2012]. Dostupný z WWW: . str. 29/30. 151
Tamtéž, 30.
68
4.2.2 Tvář a oči Hlava byla nejvíce tapu částí lidského těla. Na hlavě tiki jsou výrazné velké vytřeštěné oči, klenuté obočí, placatý nos a široká sevřená ústa. Slovo pro tvář i oči je mata, stejně tak se tímto výrazem označují příbuzní a předci jedince. Oči jsou vůbec tím nejčastěji rozšířeným motivem markézského umění. Mata komoe je motiv tváře. Další výraz ipu má také mnoho významů, ale je to také název pro další typický motiv – neúplný kruh, kterým tetovali stehna a spodní stranu paží. Tyto části těla mohly být považovány za náchylné ke zranění v boji a tak je takové tetování mělo chránit.
Obrázek č. 25: Mata Komoe.152
152
Www.rolandpacheco.wordpress.com [online]. 11.6. 2012 [cit. 7. října 2012]. Mata Hoata Index Tudory. Dostupný z WWW: .
69
4.3 Umění Markézané byli a stále jsou lidé jejichž tvorba a umělecké výtvory jsou jedny z nejvýraznějších. Jejich styl je designově velmi bohatý a stal se reprezentantem celé Polynésie. Markézané měli odjakživa velmi silné estetické cítění a kladli důraz na krásu předmětů a jejich zpracování. To zahrnovalo i požadavek na to, aby předmět vytvořila ta správná osoba, která je zručná, ale kromě toho také o své tvorbě něco ví. Markézské umění je charakterizováno svou stylizací lidské podoby a ornamentální dekorací. Zahrnuje v sobě rozdílnost forem i materiálů, od masivních dřevěných nebo kamenných soch k osobním ornamentům z kostí a barevného peří až po tetování.153 Koncem 19. století se umělecké předměty staly ještě propracovanější a bylo tomu tak z důvodu dostupnosti kovových nástrojů, které přicházely ze západu. Kromě soch a dekorativního umění bylo v centru umělecké tvorby i samotné lidské tělo. Markézské tetování patřilo k těm nejrozsáhlejším a esteticky nejsofistikovanějším v Pacifiku. Díky tetování, účesům a ozdobám byli místní doslova živými uměleckými díly. Umění zde nebylo chápáno jako něco, co slouží jen k obdivu, ale mělo být také funkční. Mělo zdobit domov, tělo a sloužit při různých obřadech jako prostředník mezi lidmi a nadpřirozenými silami.154 Během 19. století, v důsledku působení křesťanství a zákazu tradičních praktik, došlo k pozměnění markézského umění. Výrobky byly sice podobné těm vyráběným dříve, ale byly drobnější a ze světlejšího měkčího dřeva. Tyto předměty byly určeny na prodej. Měly tedy částečně ekonomický význam, ale důležité bylo, že pomáhaly udržet původní kulturu před úplným vymizením. 153
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 [cit. 23. srpna 2012]. Dostupný z WWW: . str. 4. . 154 Tamtéž, 4.
70
Pravá renesance markézského umění nastala v polovině 70. let 20. století. Vznikla také kulturní organizace podporující vzdělávání a umělecké festivaly. Současní umělci se nechávají inspirovat minulostí a kombinují ve své tvorbě tradiční a inovativní prvky. Je zde také snaha o přiblížení důležitosti kultury a historie mladým lidem.155
4.3.1 Gaugain, Melville, Stevenson Markézské umění ovlivnilo i několik významných evropských osobností. Jeho velkým obdivovatelem byl francouzský malíř Paul Gauguin, který na Markézách strávil několik let před svou smrtí. Jeho zájem o Markézy začal ještě dříve, když pobýval na Tahiti. Hledal tu svobodu a únik z civilizace. Inspirace markézským designem a sochami je patrná i v jeho díle. Například na obraze Svatá hora (Parahi te Marae) si lze povšimnout ozdobného plotu připomínajícího design markézských náušnic.156 Gauguin si zde dělal náčrty kostěných
ozdob
do
uší,
vyzkoušel si řezbu typických motivů
a
některé
prvky
obohatily i jeho malířskou tvorbu.
Obrázek č. 26: Obraz „Svatá hora“.157
Paul Gaugain zemřel na ostrově
155
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 - [cit. 25. srpna 2012]. Dostupný z WWW: . str. 37. 156
UPCHURCH, M. www.seattletimes.com [online]. 5.2. 2012 [cit. 25. srpna 2012]. SAM’s Gaugain show gives equal due to different traditions. Dostupný z WWW: . 157
Tamtéž.
71
Hiva Oa roku 1903 a pohřbený je ve městě Atuona. Jeho hrob zdobí jeho socha Oviri, inspirovaná rysy markézského tiki. Herman Melville se plavil na velrybářské lodi, kterou kvůli špatnému zacházení opustil. Z lodi se dostal na ostrov Nuku Hiva. Tento pobyt a zážitky mu byly inspirací pro jeho první dílo Taipí, v češtině vyšlo také pod názvem Ráj kanibalů, které ho vyneslo mezi známé autory a do počátku 20. století bylo známější než jeho další kniha Moby Dick. Kniha Ráj kanibalů je napůl autobiografií, ale Melville zde kombinoval své postřehy s informacemi z jiných zdrojů. Poté, co Melville prezentoval Markézy a jejich obyvatele, začali sem v 19. a na počátku 20. století jezdit další spisovatelé dobrodružných knih. Jedním z nich byl i Robert Louis Stevenson, který zde strávil přes měsíc a o Markézách píše v první části knihy Do jižních moří. Během svého pobytu shromáždil Stevenson i některé umělecké předměty, včetně dřevěné paže životní velikosti, která má na sobě vyřezávané motivy tetování. Jack London, nadšený knihou Taipí snil o tom, že na Markézy jednou přijede. Roku 1907 skutečně dorazil na místo, ale čekalo ho zde zklamání, protože ona popisovaná živá a exotická země byla spíše prázdná a lidé tu trpěli zavlečenými chorobami.158
158
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 - [cit. 22. srpna 2012]. Dostupný z WWW: . str. 23.
72
4.3.2 Oblečení a vzhled Jednak kvůli klimatu a také rozsáhlému tetování, nenosili obyvatelé Markéz mnoho oblečení. Muži nosili bederní roušku a ženy krátké sukně, na hlavách někdy ovázaný pruh látky připomínající turban. Pro každodenní oděv se používalo světle hnědé látky vyráběné z kůry chlebovníku. Jemnější bílá kůra z moruše se používala na výrobu beredních roušek nebo oblečení pro zvláštní příležitosti. Hnědočervená tkanina vyráběná z mladých banánovníků byla svatá a oděvy z ní nosili válečníci. Nejtmavší pláště ze starších banánovníků nosil tau’a (šaman). Jednoduchost v odívání kompenzovalo zdobení jinými způsoby. Na oslavy, obřady a společná setkání se zdobili květinami, listy, složitými ozdobami ve vlasech, korunami z delfíních zubů, kostěnými ozdobami v uších, atd. Jejich záliba v krášlení neměla jinde obdoby.159 Účesy se v různých oblastech lišily, ale zajímavou úpravu vlasů nosili muži na ostrově Tahuata. Muži si zde holili vlasy skoro po celé hlavě, kromě dvou dlouhých pramenů po stranách hlavy. Ty nosili smotané do uzlů tak, že připomínaly růžky (viz obrázek 27).160
159
Tamtéž, 12.
160
FERDON, N. E. Early Observations of Marquesan Culture 1595-1813 [online]. The University of Arizona Press, 1993 [cit. 10. září 2012]. Dostupný z WWW: .
73
4.4 Tetování Lidské tělo, zejména to mužské, sloužilo
jako
prostředek
k uměleckému
vyjádření, které již nikdo nemohl odstranit. Ideálem bylo pokrýt tetováním celé tělo od hlavy až k patě. Používanými designy byly kruhy, spirály, mřížky, šachovnice, jemné šrafování, obrázky ryb, ještěrek, atd. 161 Tatérům se za jejich práci platilo a protože práce na těle jednoho muže trvala několik let, mohli si ji dovolit jen ti bohatší. Tudíž i sociální postavení muže mohlo být rozpoznáno podle množství tetování na jeho těle. Chudší lidé si mohli dovolit
Obrázek č. 27: Tetovaný muž.162
tetování menšího rozsahu a většinou od méně zkušených tatérů. Určité designy přesně značily postavení tetovaného člověka. Například mattatoetoe byla vrstva bohatých rodin a její členové se poznali podle tetování okolo očí. V dobách nedostatku se někteří lidé přimknuli k osobě, která měla zásoby, většinou k náčelníkovi a na znamení své loajality si nechali vytetovat motiv, který je řadil ke skupině náčelníka. Tito členové byli k sobě vázáni povinností pomáhat si v době hladu a nedostatku. Každý mohl být členem několika různých skupin a nesl také jejich označení. „Otec se dlouho předem připravoval na zaplacení tetování svého prvorozeného chováním prasat a pěstováním ute, papírovníku čínského, jako dárků pro ka’ioi a tuhunu. Platba byla také často v podobě ozdob, válečných palic a zbraní.“163 161
Tamtéž, 14.
162
Www.tattoosbydaverodrigues.wordpress.com [online]. [cit. 26. září 2012]. Tahitian/ Marquesan. Dostupný z WWW: . 163
HANDY (2012), 5.
74
Nástroji tatérů byly: hřeben, poklepové kladívko, směs vody a saze. Hřebeny měly různé tvary a velikosti. Malé byly z kousků želvího krunýře, jiné z kostí křídel tropického ptáka. Kladívko bylo dřevěné. Můžeme říci, že obecně v celé Polynésii hrálo velkou roli umístění tetování na těle. Každá část těla nesla svůj význam. Hlava – spiritualita, moudrost, vědomosti, intuice. Hrudník – štědrost, upřímnost, důstojnost, radost. Podbřišek – životní energie, odvaha, sexualita, rozmnožování, nezávislost. Stehna – síla, manželství. Ramena a horní část paží – síla, statečnost, vztahují se k válčení. Dolní část paží – kreativita, tvoření, vyrábění. Nohy a chodidla – pohyb vpřed, přeměna, pokrok. Také oddělení a volba. Klouby – spojení, kontakt.164
164
GEMORI, R. The Polynesian Tattoo Handbook. A Guide to Creating Meaningful Polynesian Tattoos [online]. 2011 – Dostupný z WW: .
75
4.4.1 Tuhuna Jedinci, kteří vynikali mimořádným intelektovým, fyzickým nebo uměleckým talentem se nazývali tuhuna (někdy též tuhuka) a jejich služby byly velmi vyhledávané. Tuhunové byli téměř na všechny činnosti. Na sochařství, stavitelství, recitování a také samozřejmě na tetování. Samotný proces tvorby byl stejně jako na Novém Zélandu tapu. Rozličné výtvarné formy
byli
zaříkáváním.
pod
ochranou
různých
božstev
a
byly
doprovázeny
165
Tuhuna je výraz pro člověka, který je chytrý a také umělecky nadaný. Zároveň je i odborníkem na rituály, protože všechny kreativní a výtvarné činnost musely být doprovázeny předepsanými ceremoniemi. Činnosti tuhuny sahaly od stavby domu, přes tetování až k písním, tanci, atd. Vlastní ceremonie byli často důležitější než samotný výsledek. Stejně tak tomu bylo i při tetování.166
4.4.2 Tapu Dům, kde se tetovalo byl tapu pro ty, kteří byli mimo něj i pro ty uvnitř. Asistenti tuhuny mohli jíst jen speciální jídlo. I tetovaný musel dodržovat zásady ohledně stravy a nesměl jíst vepřové a pít nápoj kava. Toto omezení mělo též zmírňovat krvácení a zmenšovat záněty vznikající v ráně. Během tetování byl zakázán jakýkoli kontakt se ženami.
165
Tamtéž, 5.
166
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 - [cit. 5. září 2012]. Dostupný z WWW: . str. 26/27.
76
4.4.3 Proces tetování Ještě než započal vlastní proces tetování, bylo nutné postavit dům, kde bude vše probíhat. První den stavby oznámilo bubnování začátek nadcházejícího tapu období a svolala se ka’ioi. Ka’ioi tvořilo čtyřicet až osmdesát lidí, kteří měli pomáhat se stavbou. Ti nejprve došli k obydlí otce, které rozbořili, aby měli materiál pro stavbu a vzali si zásoby jídla, které mělo vystačit na celou dobu tetování. Otec tetovaného mládence připravil pigment. Lusky tungovníku moluckého se zahřály, aby se otevřely a jádra se dala nad oheň. Popel se potom smíchal s vodou.167 Tuhuna si připravil své nástroje. Měl na výběr různé hřebeny podle toho, jestli chtěl teprve dělat kontury nebo je už vyplňovat barvivem. Ploché nástroje pro rovné čáry byly z lidských kostí, někdy původem z obětovaných nepřátel. Nástroje pro drobnější křivky byly z kostí ptáků. Tuhuna měl několik asistentů. Ti drželi pacientovi ruce a nohy a napínali kůži, která se zrovna tetovala.168 Tuhuna měl při tetování volnou ruku, i když se se svým pacientem radil. Nejprve si udělal na kůži nákres. Poté se hřeben namočil do barvící látky, hroty přiložily na pokožku a poklepem kladívka se barva aplikovala pod kůži. Při práci pronášel tuhuna verše, které měly muže zklidňovat. Při jiné metodě se nejprve propíchla kůže a poté se barvivo do ran vtíralo. Jak již bylo zmíněno, byl to velmi dlouhý proces, protože se muselo čekat než se předchozí tetování zhojí. V prvních letech se tetovaly základní figury a později se stále zdokonalovaly. Takový proces tetování mohl trvat i více než třicet let.169 Délka tetování se odvíjela od zdravotního stavu a síly jedince. Mezi jednotlivými stadii tetování byly několikadenní přestávky, aby se zahojily zanícené rány a přešla horečka. Celý proces mohl trvat i několik měsíců. Poté dostal tuhuna zaplaceno a dům byl spálen. Pro nově tetovaného muže 167
KRUTAK, L. www.larskrutak.com [online]. [cit. 7. září 2012]. Embodied Symbols of the South Seas: Tattoo in Polynesia. Dostupný z WWW: . 168
Tamtéž.
169
Tamtéž.
77
se připravila veřejná oslava. Takto tedy probíhalo první tetování muže, které ovšem nebylo zdaleka u konce. Pokračovalo se dál, až bylo tělo téměř celé pokryté. To bylo běžné hlavně u válečníků. Ti byli slavní a majetní. Tetování válečníků mělo v nepříteli vyvolávat strach. Po každé bitvě měl muž přidat nový obrazec, aby mu připomínal jeho vítězství. Během života došlo k pokrytí celého povrchu těla, včetně očních víček, vnitřku nosu, jazyka, uší a dásní. Bojovníci měli také spirály kolem očí. Jiné spirály na tvářích a bocích zvané kokoata a drobné značky na vnitřním kotníku odkazovali na vůdce nebo hlavního válečníka. Po smrti válečníka se posvátná znamení musela odstranit, aby se člověk mohl znovu narodit v čisté podobě. Markézané věřili, že po smrti je jedno království pro obyčejné lidi a ráj pro duše náčelníků, kde vládne bohyně Oupu. Ta ovšem zakázala tetování v jejím příbytku. Manželka a příbuzní zemřelého tudíž museli potetovanou kůži opatrně odstranit.170
170
Tamtéž.
78
4.4.4 Ženské tetování Na rozdíl od mužů, ženy neměly tetování tak rozsáhlé. Typická místa byla například za uchem nebo na ušním lalůčku, na rtech, tvary připomínající hvězdy na rukách a zápěstí vypadaly jako náramky, potetované ruce zase připomínaly rukavice. Avšak pouze výše postavené ženy směly mít
potetované
nohy,
připomínající
punčochy. Kvůli tak bolestivému zásahu byly takové ženy velmi vážené. Většina žen byla tetována doma, ale pro ty majetné, stejně tak jako pro muže byl postaven zvláštní dům.
Obrázek č. 28: Tetovaná žena.171
Navzdory bolesti a ceně, Markézané tetování statečně podstupovali, protože bylo zásadní pro jejich životy. Tetování pro ně znamenalo důležité životní mezníky, jako například vstup do dospělosti, narození dítěte pro ženu, vítězná bitva pro muže. Pro oboje pohlaví znamenalo tetování také zvyšování sexuální přitažlivosti.172 U žen se začínalo s tetováním mezi sedmým a dvanáctým rokem a nikdy se netetovaly těhotné ženy.173
171
KRUTAK, L. www.larskrutak.com [online]. [cit. 7. září 2012]. Embodied Symbols of the South Seas: Tattoo in Polynesia. Dostupný z WWW: . 172
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 - [cit. 7. září 2012]. Dostupný z WWW: . str. 27. 173
HANDY (2012), 8.
79
4.4.5 Vzory tetování Názvy a významy jednotlivých symbolů tetování se v každé oblasti lišily. Přesto existoval univerzální soubor základních designů – obrázky zvířat, přírodních motivů a také lidské postavy.174 Německý etnolog Karl von den Steinen, který navštívil ostrovy roku 1891 zaznamenal přes 170 motivů, z nichž každý nesl svůj název.
Na obrázku od von
Steinena
nám
Karla červené
body označují časté použití vzoru
mata
hoata,
opět
zjednodušeného vzoru obličeje s očima a někdy nosem, ústy nebo ušima. Někdy jsou vzhůru nohama, někdy otočené. Lars vysvětluje
Krutak vzorů
z hlediska
umístění ochranné
funkce. Vzory na pažích měly hlídat před napadením zezadu. Podobně i vzory na ostatních částech těla.175
Obrázek č. 29: Tělo pokryté mnoha vzory.176
174
KRUTAK, L. www.larskrutak.com [online]. [cit. 7. září 2012]. Embodied Symbols of the South Seas: Tattoo in Polynesia. Dostupný z WWW: . 175
Tamtéž.
Www.rolandpacheco.wordpress.com [online]. 11.6. 2012 [cit. 7. října 2012]. Mata Hoata Index Tudory. Dostupný z WWW: . 176
80
4.4.6 Význam symbolů Enata je název pro lidské postavy představující muže, ženy nebo bohy. V motivu tetování reprezentují osoby a vztahy mezi nimi, například mezi přáteli, příbuznými, atd. Pokud jsou vzhůru nohama, představují poražené nepřátele.177 Postupně docházelo k zjednodušování motivu.
Obrázek č. 30: Motiv Enata.178
177
GEMORI, R. The Polynesian Tattoo Handbook. A Guide to Creating Meaningful Polynesian Tattoos [online]. 2011 – Dostupný z WW: . 178
Tamtéž.
81
Kena je výraz pro mythologického hrdinu a stejně tak se jmenuje symbol, který zobrazuje válečníka. Kromě toho je válečník zobrazován také se šípem.
Obrázek č. 31: Motiv Kena.179
Ryba jako hlavní zdroj obživy a znázorňovala bohatství, hojnost a prosperitu.180 Želva (hono, honu), podobně jako další mořští živočichové, včetně žraloka a rejnoka byla považována za božského předka a věřilo se, že dokáže přecházet mezi světy. Želví maso bylo tapu a podávalo se při pohřbech jako jídlo pro elitu. Želvy sloužily jako náhrada za lidské oběti po zákazu v 19. století. Ze želvího krunýře se vyráběly ozdoby hlavy, které se ještě zdobily designy ipu nebo tiki. To nasvědčuje úzké provázanosti významů hlavy, lebky, želvího krunýře i genealogických vztahů.181 V jazyce Markézanů znamená hono také spojit a tudíž želva reprezentuje rodinnou sounáležitost. Krab, podobně jako želva byl běžným živočichem pro Markézany. I krab se tedy stal jedním z tetovaných motivů. Hlava a oči kraba nám opět připomínají symbol mata hoata.
179
Tamtéž.
180
Tamtéž.
181
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 - [cit. 12. září 2012]. Dostupný z WWW: .
82
4.4.7 Současnost V současné době se lidé na Markézách k tradici tetování rádi vracejí. I když už se také neprovádí původním způsobem za použití tradičních nástrojů, protože u nich nelze dodržovat hygienické zásady. Používají se běžné tetovací strojky. Hrdost na tradici spojenou s tetováním dokládá i speciální série poštovních známek.182
Obrázek č. 32: Poštovní známky.183/184
Od roku 1987 proběhlo několik festivalů s cílem oživit kulturu a přitáhnout k ní hlavně mladou generaci. Tato iniciativa se zdařila a různé umělecké činnosti znovu vzkvétají. Markézské designy tetování jsou k vidění v celé Polynésii a jsou známkou identity a hrdosti Markézanů. Kromě toho se znovu daří sochařství i řezbářství. Výrobky se prodávají návštěvníkům ostrovů. Z látky tapa se šijí taneční kostýmy určené pro různé festivaly a slavnosti. Díky cestovnímu ruchu sem přijíždí velké množství návštěvníků a díky nim se uživí mnoho místních umělců. V 90. letech vznikla asociace umělců Markézských ostrovů s cíli: poskytovat příležitost místním umělcům, 182
RYCHLÍK (2005), 95.
183
Www.tahitiphilatelite.pf [online]. [cit. 12. září 2012]. Stamps. Dostupný z WWW: . 184
Www.tahitiphilatelie.com [online]. [cit. 12. září 2012]. Virtual museum. Dostupný z WWW: .
83
podporovat obchod na Tahiti i dál, vejít v povědomí mimo Markézy a ukázat mladým lidem, že si lze vydělat na živobytí aniž by museli odcházet ze země. Ačkoli to nebylo snadné, některé cíle se přeci jen daří naplňovat. Mladí obyvatelé opravdu začali projevovat zájem o řezbářství a další tradiční uměleckou tvorbu, ať už od svých příbuzných nebo přímo na školách. Díky globalizačním procesům už Markézy nejsou izolované. Letecká doprava, televize, internet – to vše propojuje ostrovy se zbytkem světa. Markézané tak hledají zapojení do globálního světa, aniž by museli obětovat své významné a jedinečné kulturní dědictví.185
185
KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 - [cit. 13. září 2012]. Dostupný z WWW: . str. 37/38.
84
5. Další úpravy vzhledu
5.1 Bodypainting V případě bodypaintingu se nejedná o trvalou modifikaci vzhledu jedince, ani o prožívanou bolest. Rozhodně však má v body artu své místo. Už kmeny Britonů, Piktů a Keltů používali malování na tělo. Části těla si barvili na modro, aby vyděsili svého nepřítele a také pro ozdobu. Mnoho dalších kultur používalo rostlinná barviva a pigmenty k malování jako součást různých rituálů a slavností. Známé barvivo henna je používáno ke zdobení tváře, rukou i těla již po staletí. „Mehndi – umění malování hennou na tělo se praktikuje v Indii, Africe i na Blízkém východě.“186 Důvody pro malování na tělo jsou obdobné jako u jiných případů krášlení. Jsou to estetické nebo náboženské důvody, známka sociálního postavení nebo přináležitosti ke skupině. V mnoha částech světa se tradiční formy malby na tělo stále dodržují. Například mladí Wodaabeové v Africe malují své tělo před slavností, kde si ženy vybírají své partnery. Tento způsob úpravy vzhledu se stal populární i v západní kultuře. Lidé si nechávají malovat na tělo hennou, což může být dočasná varianta k permanentnímu tetování.187 Kromě toho se z body paintingu stala i umělecká činnost. Výtvarníci pracují například jako maskéři u filmu nebo se účastní různých představení, soutěží a festivalů.
186
FABIUS, C. www.earthhenna.com [online]. [cit. 8. října 2012]. Mehndi: The Art of Henna Body Painting. Dostupný z WWW: . 187
SHERROW, V. For Appearance‘ Sake: The Historical Encyclopedia of Good Looks, Beauty, and Grooming [online]. The Oryx Press, 2011 - [cit. 8. října 2012]. Dostupný z WWW: .
85
5.2 Piercing Piercing, neboli propichování kůže za účelem vkládání ozdoby nebo šperku je podobně jako tetování velmi starou záležitostí. Byl také součástí přechodových rituálů a nesl v sobě mnoho funkcí. Nejčastěji bývají propichovány měkké tkáně na obličeji (rty, uši, nos), dále jazyk, obočí, bradavky a genitálie.188 Egyptští faraónové si propichovali pupek právě jako přechodový rituál. Římští vojáci si propichovali bradavky, aby dokázali své mužství. Propichování jazyka u Májů byl duchovní rituál. Všude na světě nalezneme zmínky o piercingu. Například na Aljašce ho jako první popsal německý přírodovědec Georg Wilhelm Steller. Jehlice v nose nosili všichni původní obyvatelé, muži i ženy. Vpich byl prováděn krátce po narození a předměty byly následující: orlí brk, lachtaní vous, atd. Ženy nosily na koncích přivázaný jantar nebo korálky, které visely až k bradě. Podél okraje ucha si dělali otvory ve kterých nosili ulity kelnatek, které mají tvar klu, kosti nebo jantar. Dokonce nosili i ornamenty v perforovaném rtu. Tyto ozdoby byly nošeny také pro svou léčivou sílu.189 Muzeum archeologie a antropologie při Pensylvánské univerzitě uspořádalo výstavu nazvanou „Bodies of Cultures: A World Tour of Body Modification“. Na této výstavě byla k vidění například řezba muže s propíchnutýma ušima z doby 2900 př. n. l. z Mezopotámie. Mezi dalšími exponáty byly řecké a římské náušnice ze 4. století. Tato výstava chtěla srovnat dřívější modifikace těla s těmi současnými. Pro srovnání uvádí, že více jak 85% amerických žen má dnes propíchnuté uši. Stejně tak nosí
188
DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 - [cit. 10. října 2012]. Dostupný z WWW: . 189
KRUTAK, l. www.larskrutak.com [online]. [cit. 10. října 2012]. Tattooing and Piercing among the Alaskan Aleut. Dostupný z WWW: .
86
náušnice i muži a děti. „To, co bylo dříve považováno za osobitou modifikaci se dnes stalo částí mainstreamové kultury“.190 Mezi klasické místo vhodné pro piercing patří ucho. Kromě běžného propíchnutí ušního lalůčku je možné propíchnutí ušní chrupavky. To bývá dosti bolestivé a vyžaduje dlouhý čas hojení. Piercing může být umístěn na vnějším nebo
vnitřním
ušním
boltci
nebo
v chrupavčitém výběžku a pro každé toto umístění existuje zvláštní název. Třeba Tragus je název pro malý kroužek vpíchnutý do
Obrázek č. 33: Tragus.191
trojúhelníkového chrupavčitého výčnělku před vnějším zvukovodem, jak je vidět na obrázku č. 33.192 Další viditelné místo je nos. U nosu se propichuje nosní křídlo, kůže těsně pod nosní přepážkou nebo kořen nosu. Takový typ se jmenuje Bridge a kvůli procházejícím nervům a cévám není bez rizika. Obrázek č. 34: Piercing nosu.193
Piercing se provádí také na vnějším okraj obočí, kde je volnější kůže a potom také ve rtech a ústní dutině. Kovový piercing v ústech však může způsobit nejrůznější komplikace, protože narážení kovu na zuby poškozuje sklovinu a je třeba dbát na vyplachování úst po jídle a občasné čištění 190
SAWYER, S. Body Piercing And Tattooing: The Hidden Dangers of Body Art [online]. New York, The Rosen Publishing Group, Inc., 2007 - [cit. 10. října 2012]. Dostupný z WWW:. str. 9. (překlad – autorka diplomové práce) 191
APEKSHA. www.thankfulformyhealing.com [online]. 26.5. 2012 [cit. 10. října 2012]. Piercing: Pain, Precautions, Aftercare, and more. Dostupný z WWW: . 192
FIKSA (2005), 42.
193
Www.favim.com [online]. 3.3. 2012 [cit. 10. října 2012]. Nose piercing. Dostupný z WWW: .
87
šperku.194 Používají se také šperky z teflonu, které jsou oproti kovovým šetrnější. Další častý a oblíbený je piercing pupku, který nebývá bez komplikací. V tomto místě dochází k ohýbání a zachycování potu, tudíž rána se dlouho hojí a vyžaduje pravidelnou péči.
5.2.1 Netradiční piercing Lidé
stále
hledají
novější
a
originálnější místa pro svůj šperk. Radek Fiksa ve své knížce představuje několik těchto
netradičních
umístění.
Clavicle
prochází pod klíční kostí, Uvula je piercing malého čípku na začátku hrdla, Eyelid je piercing
očního
dásní.195
víčka,
Gum
prochází Obrázek č. 35: Piercing víčka.196
S piercingem úzce souvisí další modifikace těla – roztahování. Nejprve je kůže propíchnuta a vzniklý otvor může být následně roztahován a zvětšován. Typickým místem je ušní lalůček. Tato praktika je stará tisíce let, ale v posledních letech si našla mnoho přívrženců. Nejlepší je provádět roztahování postupně a až poté, kdy je původní piercing zahojený. Pokud zákazník počítá s tím, že by si chtěl nechat roztažený otvor znovu nechat zmenšit, neměl by otvor být širší než 8 -10 mm.197 Rychlejší možnost je nechat si vyříznout větší otvor rovnou.
Obrázek č. 36: Roztahovák ušního lalůčku.198 194 195
FIKSA (2005), 44. Tamtéž, 62.
196
LLOYD. www.ibytemedia.com [online]. In: Inspiration 5.12. 2011 [cit. 10. října 2012]. Rare and Odd Eyelid Piercing Collection. Dostupný z WWW: . 197 FIKSA (2005), 57.
88
5.3 Skarifikace Skarifikace je proces dobrovolného řezání do kůže tak, aby vznikly jizvy. Skarifikace je častější u lidí s tmavou pokožkou, protože na té není tetování tak dobře vidět. Při skarifikaci je záměrem vytvořit takovou ránu, po které zůstane koloidní jizva – vystouplá a více viditelná. V minulosti byla skarifikace běžná v Africe. Dnes je často zakázána, ale přesto se praktikuje. Má mnohé významy, podobně jako tetování sloužila jako prostředek zvýraznění krásy nebo k určení sociálního postavení. Někdy měla mít dokonce léčebné účinky.199 V jižním Súdánu mezi Nubijci podstupovaly skarifikaci dívky. Na jejich těla byly vpisovány významné mezníky jejich života, například první menstruace nebo porod prvního dítěte. Muži nosili tetování na trupu a pažích. V severní Nigérii, podobně jako v mnoha jiných částech Afriky se dívky krášlily skarifikací na znamení toho, že se mohou vdát. V Austrálii byla dříve skarifikace častá, ale dnes je naopak výjimečná. Jizvy značily sílu, odvahu, sociální postavení i krásu. Nosili je muži i ženy. Ženy mezi prsy, muži na ramenou, hrudi a břiše. Jedinec musel být takto upraven, aby se mohl účastnit obchodu, aby mohl vstoupit do manželství, být přítomen na rituálech, atd. Bez skarifikace nemohl dělat prakticky nic. Význam
skarifikace
se
objevil
dokonce
v Evropě
počátkem
dvacátého století. Jizva, kterou muž získal v souboji byla velmi ceněná ve vyšších vrstvách Rakušanů a Němců. Takto získaná jizva byla znakem odvahy.200 198
Www.dewiibatwoman.blogspot.cz [online]. [cit. 12. října 2012]. Piercing. Dostupný z WWW: . 199
FAVAZZA, A.R. Bodies under Siege: Self-mutilation and Body Modification in Culture and Psychiatry [online]. The Johns Hopkins University Press, 1996 - [cit. 12. října 2012]. Dostupný z WWW: . str. 154. 200
DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 - [cit. 13. října 2012]. Dostupný z WWW: . str. 237.
89
5.4 Branding Jako branding označujeme formu skarifikace, při které jsou jizvy vytvářeny pomocí extrémně vysokých teplot.201 Obrázek nebo ornament se do kůže vypálí. Tato metoda sloužila často k označování otroků nebo zločinců, ale jinde byla také součástí přechodových rituálů.202 Během
hojení
se
jizva
rozšiřuje, proto je nutné vzít to v úvahu
při
výběru
velikosti
ornamentu. Běžný způsob je ten, že se rozžhaví forma z plechu a chirurgické oceli a ta se přiloží na kůži. Je to stejný způsob jako při značkování
dobytka.
Jizvy
mohou být až 1 centimetr široké,
Obrázek č. 37: Branding.203
tudíž nelze vytvářet detailní motivy. Druhým způsobem je použití kauterizačního skalpelu, který ránu vytváří řezem, ale poté je zatavena teplem. Tímto způsobem lze vytvářet jemnější a složitější motivy. 204
5.5 Implantace Po zavedení implantátu pod kůži se vytvoří prostorový, vystouplý efekt. Implantáty jsou nejčastěji z titanu, teflonu nebo tuhého silikonu. U těchto materiálů nehrozí alergická reakce. Odborník Steve Haworth tvrdí, že pro tento druh modifikace vzhledu se rozhodují lidé, kterým už tetování 201
MALINA, J. www.is.muni.cz [online]. 2009 [cit. 14. října 2012]. Antropologický slovník. Dostupný z WWW: . 202
Tamtéž.
Www.abcnews.go.com [online].[cit. 14. října 2012]. Body Branding: a Hot New Trend? Dostupný z WWW: . 203
204
Www.hell.cz [online]. [cit. 14. října 2012]. Branding. Dostupný z WWW: .
90
nebo piercing nestačí a chtějí vystoupit z davu.205 Zákazníci tak
mohou
odejít
například
s růžky na hlavě. Existují ještě transdermální
implantáty,
u
nichž část implantátu je pod povrchem a část nad. Obrázek č. 38: Transdermální implantáty.206
Výše zmíněné úpravy vzhledu se samozřejmě mohou kombinovat a vytvářet opravdu neobyčejný, originální vzhled člověka. Jako příklad si zde můžeme uvést ženu jménem La Negra, z Argentiny. Ta nejprve začala s tetováním, o něco později s piercingem, ale ani to jí nestačilo a začala se zajímat o další formy body artu. Vyzkoušela branding, skarifikaci a nelze si nevšimnout podkožních implantátů na hlavě a na krku. Je členkou seskupení body art umělců, kteří pořádají různá vystoupení, kde předvádějí body
art
techniky
s takzvanými
a
kombinují
suspenzemi.
je
Suspenze
ještě je
zavěšování těla na háčky, které procházejí kůží na různých částech těla. Pro La Negru jsou všechny její úpravy silným zážitkem, který prožívá tělesně, duševně i esteticky. Díky jejím aktivitám se zvýšilo povědomí o nejrůznějších aktivitách v Peru, Chile, Bolívii.207
Obrázek č. 39: La Negra.208
205
COYLE, K. www.fazeteen.com [online]. Faze magazine, Issue 6 - [cit. 14. října 2012]. 3D Body Implants. Dostupný z WWW: . 206
Www.wiki.bme.com [online]. 27.3. 2011 [cit. 14. října 2012]. Transdermal Implant. Dostupný z WWW: . 207
Helloise. www.tetovani66.cz [online]. 19.3. 2012 [cit. 14. října 2012]. La Negra. Dostupný z WWW: . 208
Tamtéž.
91
6. Zvláštní formy krášlení Tetování, piercing, skarifikace – pojmy, pod kterými si většina lidí dokáže představit o jaké formy zásahů do těla se jedná. Existují ovšem i takové, se kterými se našinec běžně nesetká. Vyskytují se v odlehlých částech světa a často jsou dosti extrémní a nebezpečné.
6.1 Vytahování spodního rtu Jedním takovým druhem krášlení je vytahování spodního rtu vkládáním keramických talířků. Tato praktika se vyskytuje v Etiopii u kmene Mursiů. Talířek nosí jen ženy. Začínají okolo
třinácti
let
a
ty
největší
s průměrem až 15 cm mohou nosit okolo šestnácti let, tedy ve věku, kdy se mohou vdávat. Signalizují tak svou sexuální vyspělost.209 Vytahování rtu nespočívá jen v tom, že se postupně vkládají větší a větší talířky. Dívce se musí rozříznout ret a ještě vyrazit několik zubů. Obrázek č. 40: Žena z kmene Mursi.210
Každá žena si vyrábí a zdobí svůj hliněný talířek sama a nosí ho jen v přítomnosti mužů. Talířek lze vyjmout, ale v takovém případě roztažený ret nedrží a visí někdy až po bradu. Kromě talířků se ženy zdobí ještě malováním bílých vzorů na tělo a obličej a nosí náušnice v roztažených ušních lalůčcích.211 209
Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 10.8. 2012 [cit. 14. října 2012]. Extrémní zdobení těla může skončit smrtí! Dostupný z WWW: . 210 Www.posters.co.uk [online]. [cit. 15. října 2012]. African Fashion Custom Prints. Dostupný z WWW:. 211
TOIT, L. www.lauradutoit.hubpages.com [online]. [cit. 14. října 2012]. Have Mursi on the Lip Plate. Dostupný z WWW:.
92
6.2 Prodlužování krku Další zkrášlovací metodou pro ženy je prodlužování krku. Tento zvyk nalezneme v Barmě u kmene Padaungů. Na krk jsou jim od pěti let nasazovány mosazné kruhy. Celkem jich může mít žena na krku až 20, kdy jejich váha dosahuje až 5 kilogramů. Dlouhý krk je spíše optickým klamem. Krk a krční obratle se neprodlužují, ale kruhy tlačí na klíční kosti a stlačují žebra. Samotné svaly na krku jsou
ochablé
odstranění
a
všech
kdyby kruhů,
došlo mohlo
k náhlému by
dojít
k zadušení. Pravé důvody nošení kruhů se dnes již nedozvíme. Tradují se různé legendy a důvody – například ochrana před napadením tygrem či před prodáním do otroctví.212 Obrázek č. 41: Žirafí krk.213
6.3 Zmenšování chodidel Velmi extrémní metodou krášlení, která trvale změnila vzhled těla bylo zmenšování chodidel dívek v Číně. Počátky této módy sahají do 10. století našeho letopočtu a zákon, který tuto činnost zakázal je až z roku 1911. Malé chodidlo mělo učinit ženu žádanější. Asi ve třech letech se dítěti zlomily všechny prsty a noha se pevně ovazovala. Chodidlo tak mělo maximálně 10 cm. Ženy poté nemohly téměř vůbec chodit. Jejich manželé tedy museli být bohatí, aby své ženy dokázali uživit.214
212
Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 10.8. 2012 [cit. 14. října 2012]. Extrémní zdobení těla může skončit smrtí! Dostupný z WWW: . 213
Tamtéž.
214
Tamtéž.
93
Obrázek č. 42: Chodidla čínské ženy.215
6.4 Vytahování ušních lalůčků V Brazílii,
u
lidu
Canela
se
vyskytuje modifikace, které se týká především
mužů.
Začíná
se
s ní
obřadem při kterém se z chlapce stává muž. Chlapci se propíchne ušní lalůček a do otvoru se vloží dřevěná ozdoba. Jedná se vlastně o piercing uší s jeho následným
roztažením.
„Lidé
Canela věří, že chlapec s rozšířenými ušními lalůčky je mnohem pozornější k moudrostem, které mu předávají starší a zkušenější muži.216 Dalším důvodem je též zvýšení atraktivity pro ženy. Obrázek č. 43: Ozdoby v uších.217
215
Tamtéž.
216
Tamtéž.
217
Www.nmnh.si.edu [online]. [cit. 15. října 2012]. Ear Piercing and social Knowledge. Dostupný z WWW: .
94
6.5 Úpravy tvaru hlavy Formování tvaru hlavy se provádělo již ve starém Egyptě. Bylo výsadou privilegovaných a ukazovalo jednak sociální postavení, ale zároveň bylo ovlivněno ideálem krásy. Tvar hlavy královny Nefertiti byl zcela jistě také výsledkem jejího tvarování. S tvarováním se muselo začínat u dětí velmi brzy, dokud byla hlavička měkká a lebeční kosti nebyly zcela srostlé. Hlava se pevně ovazovala nebo se k ní připevňovaly například dřevěné destičky. To praktikovali
i
Májové.
K čelu
připevňovali
destičku,
aby
dosáhli
požadovaného zploštění čela. Nos i čelo tak byli v jedné rovině, jak můžeme vidět na obrázku lebky dospělého člověka.218 Existují dva typy úprav tvaru lebky – kónická a zplošťující. Neurologické testy ukazují, že modifikace tvaru lebky nezpůsobuje poškození mozku.219 Jako jedna z mála modifikací těla může být úprava
tvaru
lebky
zjištěna
a
zkoumána i na kostře zemřelého jedince. I tato technika se dnes ještě někde provádí, zejména u narozených dívek. Obrázek č. 44: Tvar lebky po jejím formování.220
218
FAVAZZA, A.R. Bodies under Siege.: Self-mutilation and Body Modification in Culture and Psychiatry [online]. The Johns Hopkins University Press, 1996 - [cit. 15. října 2012]. Dostupný z WWW: . 219
Www.prm.ox.ac.uk [online]. [cit. 19. října 2012]. Head shaping: lenghtening. Dostupný z WWW: . 220
Www.robertschoch.net [online]. [cit. 19. října 2012]. Eccentric Lives and Peculiar Notions. Dostupný z WWW: .
95
7. Rekordmani v tetování a jiných modifikacích Nejvíce potetovaným mužem na světě je Lucky Diamond Rich z Austrálie na jehož těle pracovalo mnoho tatérů přes 1000 hodin. Inkoust pokrývá celé jeho tělo včetně očních víček, kůže mezi prsty, dásně a zasahuje i dovnitř uší. Po pokrytí tmavým barvivem pokračoval bílou barvou a na ní ještě barevnými motivy.221
Obrázek č. 45: Lucky Diamond Rich.222
Mezi ženami dosáhla pozice nejvíce potetované ženy Julia Gnuse. Její tělo je pokryto z 95%. Julia začala s tetováním na svých nohou, protože její kůže nesnášela sluneční světlo. I když tetování nepomohlo od puchýřů, alespoň zakrylo staré jizvy. Postupem času se stala na tetování doslova závislá.223
221
MURANO, G. www.odee.com [online]. [cit. 23. září 2012]. 12 Most Extremely Modified People. Dostupný z WWW: . 222
Tamtéž.
223
Www.dailymail.co.uk [online]. 1. června 2010 [cit. 23. září 2012]. Addicted to ink: The world’s most tattooed woman flaunts her body art. Dostupný z WWW: .
96
Někteří
lidé
propadli
touze
připodobnit se nějakému zvířeti. Kromě tetování
imitujícího
srst,
peří nebo
šupiny jsou ochotní k dalším plastickým operacím
a
zákrokům,
které
jim
dopomohou ke vzhledu ještěrky nebo kočky. Jedním z nich je Tom Leppard, jehož tělo je celé pokryto tetováním
Obrázek č. 46: Tom Leppard.224
leopardích skvrn za které zaplatil přes 5 000 liber. Tento muž žil dlouhých dvacet let na ostrově Skye pod provizorním přístřeškem. Až v 73 letech se přestěhoval do domku s topením a postelí.225 Tom dlouho držel rekord nejvíce potetovaného muže světa o který ho připravil právě Lucky Diamond Rich. Eric
Sprague,
zvaný
Lizardman (ještěrčí muž) se ve snaze
připodobnit
odhodlal
se
k několika
ještěrovi rozličným
modifikacím. Kromě tetování, které zabralo přes 700 hodin podstoupil rozštěpení jazyka, implantaci 5 teflonových
hrbolů
nad
každé
obočí a zabroušení zubů do špičky. Na
fotografii
si
můžeme
povšimnout ještě roztahovacích
Obrázek č. 47: Eric Sprague – Lizardman.226
šperků v ušních boltcích.
MURANO, G. www.odee.com [online]. [cit. 23. září 2012]. 12 Most Extremely Modified People. Dostupný z WWW: . 224
225
Www.dailymail.co.uk [online]. 27. října 2008, [cit. 23. září 2012]. Pictured: The tattooed Leopard Man of Skye trades his island lair for a comfy retirement home. Dostupný z WWW: . 226
MURANO, G. www.odee.com [online]. [cit. 23. září 2012]. 12 Most Extremely Modified People. Dostupný z WWW: .
97
Elaine Davidson je uvedená v Guinessově knize rekordů jako žena s nejvíce piercingy na světe. V roce 2000 měla na sobě 462 kusů piercingu, z toho 192 na obličeji. Roku 2005 jich měla mít již necelé 4 000.227 Poslední údaje z května 2012 uvádějí 9000 kusů piercingu. Elaine si žádné šperky nevyndává, ačkoli odhaduje jejich váhu na něco přes 3 kilogramy. Na jejích webových stránkách je uvedeno, že kromě piercingu má také tetování, zdobí se splétáním vlasů a zajímá se o aromaterapii.228
Obrázek č. 48: Elaine Davidson.229
227
Tamtéž.
228
Www.elainedavidson.com [online]. 24.9. 2012 [cit. 29. září 2012]. Home page. Dostupný z WWW: . MURANO, G. www.odee.com [online]. [cit. 23. září 2012]. 12 Most Extremely Modified People. Dostupný z WWW: . 229
98
8. Co si rozmyslet předem Tetování je permanentní zásah do lidské kůže a jeho případné odstraňování je velmi bolestivá a finančně nákladná záležitost. Proto je opravdu důležité si předem rozmyslet několik věcí. Mnoho publikací i internetových stránek upozorňuje na hlavní body, které je vhodné před zákrokem zvážit. Uvádím zde proto jakési desatero pro výběr tetování. 1. Při výběru obrázku zvažte, zda je vhodný k vytetování do kůže. I tetovací strojek má své limity a nedokáže všechno. 2. Zvažte velikost a složitost vybraného designu. 3. Zamyslete se nad důvody, které vás k tetování vedou. Jde o sebevyjádření, o zachyceníní nějaké důležité události ve vašem životě nebo se vám líbí z estetického hlediska? I to vám pomůže při výběru vhodného motivu. 4. Přemýšlejte o významu svého tetování, které má pro vás nyní, ale také o jeho významu v budoucnosti. Bude pro vás vybraná událost důležitá i za několik let? Nebo je toto tetování jen jedním bodem na časové přímce vašeho života, kterou budou v budoucnu doplňovat další obrázky? 5. Určete si svůj styl. Preferujete moderní nebo tradiční styl? Chcete tetování, které vypadá jako fotografie, grafity, …? 6. Je dobré vybrat si motiv, pro který existuje šablona. Ta není vystínovaná, ale poskytne na vaší kůži hlavní linie, kterých se bude tatér při práci držet. 7. Přemýšlejte o významu, které má tetování pro vás, ale také, co bude vybraný motiv představovat pro vaše okolí. Porozumí mu ostatní lidé, budou si ho vykládat stejně jako vy?
99
8. Jeden z nejdůležitějších bodů, který by měl být náležitě zvážen je umístění. Jak moc chcete, aby bylo vaše tetování vidět? Půjde skrýt pod oblečením? Různé motivy, jejich velikost a složitost se hodí pro různé části těla. 9. Zvažte budoucnost. Často se stává, že lidé nezůstanou u jednoho tetování a někteří se na něm stanou doslova závislí. Promyslete si, zda budete chtít další tetování a jestli bude navazovat na to předešlé, jak se k němu bude hodit stylem, barvou, velikostí, atd. 10. Neunáhlujte se. Jde o permanentní záležitost a tak si vše dobře rozmyslete a hledejte, dokud nenajdete něco, co budete milovat.230 Když si po zvážení všech předchozích bodů a doporučení konečně vyberete motiv, který bude krášlit vaše tělo, ještě nemáte vyhráno. Důležité je vybrat si salón a tatéra. Nejlepší jsou reference od někoho, kdo už daný salón navštívil a může vám poskytnout informace o čistotě prostředí a ochotě tatérů, kteří by vám měli vše vysvětlit a poučit vás o následná péči o tetování, které se musí omývat, mazat a nevystavovat slunci. Dokud se nezahojí, neměly by se kvůli infekci navštěvovat bazény, sauny, atd.
8.1 Nevhodné symboly Při výběru požadovaného symbolu nepanuje absolutní volnost. Ačkoli v České republice není seznam zakázaných symbolů, nesmí tetování propagovat hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů dle paragrafu 260. V praxi se jedná o symboly hákového kříže, podobizny Adolfa Hitlera, říšskoněmecké orlice, atd. 231 230
Www.tattoos-101.tattoofinder.com [online]. [cit. 8. října 2012]. Finding the Perfect Tattoo Design. Dostupný z WWW: . 231
Helloise. www.tetovani66.cz [online]. 14.5. 2012 [cit. 8. října 2012]. Problematické symboly v tetování. Dostupný z WWW: .
100
8.2 Zdravotní rizika Tetování je velmi rozšířené, často je vnímáno pouze jako módní doplněk a tak by někoho ani nemuselo nenapadlo přemýšlet o možných zdravotních rizicích, které tu ale existují. Při správném výběru tetovacího studia, kde dodržují hygienické normy je riziko minimální, ale přesto je důležité na ně nezapomínat. V důsledku špatné sterilizace a dezinfekce nástrojů by mohly být přeneseny krevní nemoci, například hepatitida. Je zde i riziko HIV, i když díky tomu, že virus AIDS nepřežívá mimo tělo by se to stát nemělo. Další komplikace mohou nastat při následné péči o tetování. S čerstvým tetováním bychom neměli chodit na slunce ani se koupat. Hrozí zde jednak poškození a vyblednutí tetování, ale především by se kůže mohla zanítit.232 Hygienická pravidla a výběr salónu, kde pracují profesionálové je důležitý ať už jsme se rozhodli pro jakoukoli formu zkrášlení.
8.3 Odstranění tetování Pokud se z jakýchkoli důvodů rozhodneme pro odstranění tetování, čeká nás náročný proces, který bude bolestivý a jehož výsledek nemusí být stoprocentní. K odstraňování tetování se dříve používalo chirurgické broušení pokožky, popřípadě vyříznutí celého motivu. Dnes se pracuje s laserovou technikou. Současné lasery jsou přesné a pomáhají rozložit pigment na drobné částečky, které se vstřebají díky bílým krvinkám. Záleží však také na složení pigmentu a hloubce tetování. Většinou je potřeba vícero zákroků a někdy po nich zůstávají jizvy. 233
232
Helloise. www.tetovani66.cz [online]. 2.4. 2012 [cit. 9. října 2012]. Rizika tetování. Dostupný z WWW: . 233
Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 5.9. 2012 [cit. 9. října 2012]. Když vás tetování omrzí. Dostupný z WWW: .
101
Závěr Tato práce se zaměřuje na úpravy vzhledu lidského těla. Největší část se věnuje tetování, jeho historii, technikám, funkcím a praktikám na Novém Zélandu a Markézských ostrovech. Je evidentní, že k nejrůznějším zásahům do lidského vzhledu docházelo a dochází ve všech kulturách, na celém světě. Tyto modifikace v sobě nesly mnoho provázaných funkcí a významů pro své nositele i jejich okolí. Ukazovaly místo člověka ve společnosti i v rodině, mohly vypovídat o jeho majetku, úspěších, skutcích, odvaze, náboženském vyznání, atd. I dnes se tetování a další techniky zdobení těla těší velké oblibě, i když pro členy západní nebo euroamerické kultury jsou významy tetování a důvody proč si ho nechal vytvořit odlišné. Některé symboly sice stále mohou vyjadřovat identifikaci a přináležitost ke skupině, mohou sloužit jako amulet, talisman a ochranné znamení, přesto je tím hlavním důvodem, který lidi přivádí do tetovacího studia vzhled, móda, touha odlišit se a zkrášlit se. Často lidé napodobují slavné osobnosti a o významu vybraného motivu mnohdy ani nepřemýšlejí. Proto je důležité vědět o tetování víc, než jen to, že výběr ornamentu také podléhá módním trendům. O tetování se musí přemýšlet, tudíž je dobré a zajímavé mluvit o tomto tématu s mladými lidmi a rozšířit jejich obzory o význam symbolů i bolesti s tetováním spojené a přimět je zamyslet se nad následujícími otázkami: Proč jsem ochoten tetování podstoupit? Jaký mám důvod? Co vystihuje mou podstatu a osobnost? Co si chci už navždy nosit s sebou? apod. Toto téma by bylo možné zařadit do výuky společenských věd na středních školách a gymnáziích, kdy by našlo své místo ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost v obsahu Člověk jako jedinec a Člověk ve společnosti. Nabízí se zde i mezipředmětové souvislosti, protože téma tetování lze kromě společenských věd najít i v dějepise, zeměpise a výtvarné výchově. Toto téma lze uchopit různým způsobem, jedním z nich by mohlo být vytvoření projektu. Studenti by mohli na vybrané téma zpracovat projekt s bohatým obrazovým materiálem a seznámit s ním své spolužáky.
102
Tato práce si neklade za cíl ani propagaci ani odrazování od tetování nebo jiných forem úpravy vzhledu. Chce svým čtenářům a těm, co o tetování třeba uvažují předložit širší kontext a souvislosti. Vzhledem k tomu, že kultury na kterých je tradice a umění tetování ilustrováno jsou pro nás dosti vzdálené a exotické, je přínosné představit si i jiné stránky jejich života, s tetováním mnohdy úzce spojené. Samozřejmě, že tato práce nezpracovává všechna témata, která by sem bylo možno ještě zařadit. Na každém kontinentu, v různých oblastech, kmenech a místech existují zásahy do lidského vzhledu. Ať už jsou dočasné nebo permanentní, bolestivé a někdy kombinované až do neuvěřitelných výsledků. I když se tato práce zabývá pouze zlomkem z tak obsáhlého tématu, je fascinující sledovat jak se jednotlivé kultury projevují, čím se od sebe liší, v čem jsou si podobné a jak se vzájemně ovlivňují a inspirují. Jako důležité části této práce vidím kapitolu s hlavními body, které by si lidé měli před rozhodnutím nechat si udělat tetování rozmyslet, včetně zdůraznění zdravotních rizik a kapitolu o současném dění ohledně tetování v České republice. I u nás se tetování daří, začíná se zde rozvíjet dobročinný projekt pomáhající potřebným a také rozsáhlý fotografický projekt. Ten umělecky zachycuje estetickou a řemeslnou stránku tetování a s jistou osvětou představuje osoby širokého spektra vzdělání a profesí, kteří se rozhodli podělit o své příběhy a důvody pro tetování. Může tak napomoci tomu, že člověk s tetováním nebude v dnešní společnosti diskriminován a považován za trestance jen proto, že má na těle namalovaný obrázek.
103
Použitá literatura Tištěné a elektronické publikace ATKINSON, M. Tattooed: the sociogenesis of a body art [online]. Toronto: University of Toronto, 2003 [cit. 24. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 0-8020-8568-7. BROWN, R. The Races of Mankind [online]. Elibron, 2005 [cit. 11. ledna 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN 1-4212-73012. COWAN, J. The Maori: Yesterday and To-day [online]. Christchurch: Whitcombe and Tombs Limited, 1930 [cit. 10. prosince 2011]. Dostupný z WWW: . DeMELLO, M. Encyclopedia of body adornment [online]. Greenwood Publishing Group, 2007 [cit. 10. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-313-33695-9. DeMELLO, M., RUBIN, G.S. Bodies of Inscription: A Cultural History of the Modern Tattoo Community [online]. Duke University Press, 2000 [cit. 13. září 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN-10: 0822324679. DUNBABIN, T. A Strange Trade: Deals in Maori Heads; Pioneer Artists [online]. London: Chapman and Hall Limited, 1896 [cit. 18. prosince 2011]. Dostupný z WWW: . ELLIS, J. Tattooing the world: Pacific designs in print & skin [online]. New York, Columbia University Press, 2008 [cit. 10. prosince 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-231-14368-4.
104
FAVAZZA, A.R. Bodies under Siege.: Self-mutilation and Body Modification in Culture and Psychiatry [online]. The Johns Hopkins University Press, 1996 [cit. 12. října 2012]. Dostupný z WWW: . FERDON, N. E. Early Observations of Marquesan Culture 1595-1813 [online]. The University of Arizona Press, 1993 [cit. 10. září 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN 0-8165-1391-0. FIKSA, R. Piercing. Žďár nad Sázavou : Sowulo Press, 2005. ISBN 80903618-0-3. GAY, K., WHITTINGTON, CH. Body Marks: Tattooing, Piercing, and Scarification [online]. Twenty-First Century Books, 2002 [cit. 27. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 0-7613-1742-2. GEMORI, R. The Polynesian Tattoo Handbook. A Guide to Creating Meaningful Polynesian Tattoos [online]. 2011 Dostupný z WW: . ISBN 9788890601637. GILBERT, S. Tattoo History Source Book: The Marquesas [online]. Juno Books, 2000 [cit. 13. září 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN-10: 1890451061. HANDY, W.CH. Tetování na Markézách. Žďár nad Sázavou : Bodyart Press, 2012. ISBN 978-80-87525-05-0. HIROA, T.R. Medicine Amongst the Maoris, in Ancient and Modern Times [online]. Wellington (New Zealand), New Zealand Electronic Text Centre, 2007 [cit. 25. listopadu 2011]. Dostupný z WWW:. HUDSON, K. Living Canvas: Your Total Guide to Tattoos, Piercings and Body Modifications [online]. Kalifornia, Seal Press, 2009 [cit. 28. září 2012]. Dostupný z WWW: < http://books.google.co.uk/books?id=2_dXZt3lWn8C&pg=PA288&lpg=PA288 &dq=old+school+new+school+tattoo&source=bl&ots=coo3YkN4ST&sig=3l7 8lMkROvukvB26Gp4JA5iX0Jc&hl=en&sa=X&ei=cn0_UKuOGMnLswbWxoD 105
wDw&ved=0CEwQ6AEwBg#v=onepage&q=old%20school%20new%20sch ool%20tattoo&f=false>. ISBN 978-1-58005-288-7. JOBS, S., MACKENTHUN, G. Embodiments of Cultural Encounters [online]. Münster, Waxmann Verlag, 2011 [cit. 22. srpna 2012]. Dostupný z WWW: < http://books.google.co.uk/books?id=9sdKd_f_CusC&pg=PA46&lpg=PA46&d q=Jean+Baptiste+Cabri+Edward+Robarts&source=bl&ots=goXjOSzMw5&si g=dARVZS2zX5H5dS6G60MsUftumw&hl=en&sa=X&ei=NxiEUJzgL9LP4QTwxYG4DA&ve d=0CDoQ6AEwAg#v=onepage&q=Jean%20Baptiste%20Cabri%20Edward %20Robarts&f=false>. ISBN 978-3-8309-2548-4. KJELLGREN, E. Adorning the World: Art of the Marquesas Islands [online]. New York, The Metropolitan Museum of Art, 2005 [cit. 19. srpna 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN 1-58839-146-9. LEVIN, J. Tattoos and Indigenous Peoples [online]. New York, The Rosen Publishing Group, Inc., 2009 [cit. 20. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: < http://books.google.co.uk/books?id=fJVeGv6bo7AC&pg=PA14&dq=pazyryk +tattooed+mummy&hl=en#v=onepage&q=pazyryk%20tattooed%20mummy &f=false>. ISBN 978-1-4042-1828-4. MORRIS, D. Nahá opice. Praha : Mladá fronta, 1971. NAGLE, J. Why People Get Tattoos and Other Body Art [online]. New York, The Rosen Publishing Group, Inc., 2011 [cit. 16. listopadu 2011]. Dostupný z WWW:. ISBN 978-1-4488-4617-7. ROBLEY, H.G. Maorské tetování. Žďár nad Sázavou : Sowulo Press, 2008. ISBN 978-80-903957-1-8. RYCHLÍK, M. Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha : Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-780-6. SADOWSKI, P. From Interaction to Symbol: A systems view of the evolution of signs and communication [online]. Amsterdam, John Benjamins Publishing Co., 2009 [cit. 12. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-90-272-4344-7.
106
SANDERS, C. Customizing the Body [online]. Philadelphia, Temple University Press, 1989 [cit. 13. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 0-87722-575-3. SAWYER, S. Body Piercing And Tattooing: The Hidden Dangers of Body Art [online]. New York : The Rosen Publishing Group, Inc., 2007 [cit. 10. října 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-1-4042-0947-3. SHERROW, V. For Appearance‘ Sake: The Historical Encyclopedia of Good Looks, Beauty, and Grooming [online]. The Oryx Press, 2011 - [cit. 8. října 2012]. Dostupný z WWW: . ISBN 1-57356-204-1. SIMMONS, D.R. Ta Moko: the Art of Maori Tattoo. North Shore, NZ : Raupo, 2010. ISBN 978-0-1432-0395-7. SPINDLER, K. Muž z ledovce. Praha : Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0704-9. STRUDWICK, L. Maori [online]. New York, Weigl Publisher Inc., 2005 [cit. 22. listopadu 2011]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-159036-848-0. VALENTA, V. Tetování a tetovaní. Praha : Deus, 2011. ISBN 978-8087408-03-2.
107
Internetové zdroje APEKSHA. www.thankfulformyhealing.com [online]. 26.5. 2012 [cit. 10. října 2012]. Piercing: Pain, Precautions, Aftercare, and more. Dostupný z WWW: . BARUN. www.tetovani66.cz [online]. 26.11. 2011 [cit. 6. října 2012]. ZKRUHU 2 aneb tetovaní pomohou dětem! Dostupný z WWW: < http://www.tetovani66.cz/clanek/104-zkruhu-2-aneb-tetovani-pomohoudetem/>. COYLE, K. www.fazeteen.com [online]. Faze magazine, Issue 6 - [cit. 14. října 2012]. 3D Body Implants. Dostupný z WWW: . FABIUS, C. www.earthhenna.com [online]. [cit. 8. října 2012]. Mehndi: The Art of Henna Body Painting. Dostupný z WWW: . Helloise. www.tetovani66.cz [online]. 19.3. 2012 [cit. 14. října 2012]. La Negra. Dostupný z WWW: . Helloise. www.tetovani66.cz [online]. 14.5. 2012 [cit. 8. října 2012]. Problematické symboly v tetování. Dostupný z WWW: . Helloise. www.tetovani66.cz [online]. 2.4. 2012 [cit. 9. října 2012]. Rizika tetování. Dostupný z WWW: . HIGGINS, R., MEREDITH, P. www.teara.govt.nz [online]. Te Ara - the Encyclopedia of New Zealand, 29. června 2011. [cit. 14. ledna 2012]. Ngā tamariki – Māori childhoods - Māori children’s upbringing. Dostupný z WWW:. JONES, T. www.anthropology.net [online]. In: Antropology.net. 21.7. 2009, [cit. 6. listopadu 2011]. Ötzi: Iceman’s Tattoos Were Born In Fire. Dostupný z WWW: . KOSTELECKÁ, J. www.martinreiner.cz [online]. Neon 4, 2000 [cit. 4. října 2012]. Kérky v lihu. Dostupný z WWW: . KRUTAK, L. www.larskrutak.com [online]. [cit. 7. září 2012]. Embodied Symbols of the South Seas: Tattoo in Polynesia. Dostupný z WWW: . 108
KRUTAK, l. www.larskrutak.com [online]. [cit. 10. října 2012]. Tattooing and Piercing among the Alaskan Aleut. Dostupný z WWW: . LINEHAM, P.J. www.teara.govt.nz [online]. Te Ara - the Encyclopedia of New Zealand 29. září 2011 [cit. 10. prosince 2011]. Missions and missionaries. Dostupný z WWW: . LLOYD. www.ibytemedia.com [online]. In: Inspiration 5.12. 2011 [cit. 10. října 2012]. Rare and Odd Eyelid Piercing Collection. Dostupný z WWW: . MALINA, J. www.is.muni.cz [online]. 2009 [cit. 6. února 2012 ]. Antropologický slovník. Dostupný z WWW: . McLINTOCK, A.H. www.teara.govt.nz [online]. An Encyclopaedia of New Zealand, 23. dubna 2009 [cit. 2. prosince 2011 ]. ROBLEY, Major-General Horatio Gordon. Dostupný z WWW: . Michal66. www.tetovani66.cz [online]. 7.7. 2012 [cit. 20. září 2012]. 18 th street gang. Dostupný z WWW: . Michal66. www.tetovani66.cz [online]. 3.10. 2012 [cit. 6. října 2012]. Prof. JUDr. Vladimír Franz. Dostupný z WWW: . Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 2.9. 2012 [cit. 4. října 2012]. Rozhovor – Jiří “VOKY“ Vokálek. Dostupný z WWW: . Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 10.8. 2012 [cit. 14. října 2012]. Extrémní zdobení těla může skončit smrtí! Dostupný z WWW: . Michal 66. www.tetovani66.cz [online]. 5.9. 2012 [cit. 9. října 2012]. Když vás tetování omrzí. Dostupný z WWW: . MURANO, G. www.odee.com [online]. [cit. 23. září 2012]. 12 Most Extremely Modified People Dostupný z WWW: .
109
MURRAY, B. www.bridget-murray.suite101.com [online]. [cit. 19. března 2012]. History of Ta Moko; Maori Tattoo Designs. Dostupný z WWW:. PABST, M.A.; LETOFSKY-PAPST, I.; BOCK, E. www.anthropology.net [online]. 2009, [cit. 8. listopadu 2011]. The Tattoos of the Tyrolean Iceman: a Light Microscopical, Ultrastructural and Element Analytical Study. Dostupný z WWW: . PITTS, V. www.site.ebrary.com [online]. Palgrave Macmillan, 2003 [cit. 8. března 2011]. In the Flesh: The Cultural Politics of Body Modification Dostupný z WWW: . POSPÍŠIL, L. Systémy víry: Náboženství a magie. Department of Antropology, Yale University, New Haven in: Český lid, ročník 80/1993, Praha. Dostupný z WWW: . ROBLEY, J. www.robley.org.uk [online]. [cit. 13. března 2012]. Major General Horatio Gordon Robley (1840 – 1930). Dostupný z WWW:. SCHILDKROUT, E. www.anthropology.si.edu [online]. AnthroNotes 2001, roč. 22, č. 2 [cit. 13. listopadu 2011]. Body art as visual language. Dostupný z WWW: . TAONUI, R. www. teatra.govt.nz [online]. The Encyclopedia of New Zealand, 29. července 2011, [cit. 23. února 2012]. Ngā tuakiri hou – new Māori identities - Māori renaissance, Te Ara Dostupný z WWW: . THAROOR, I. www.time.com [online]. 10.5. 2011 [cit. 14. října 2012]. Maori heads. Dostupný z WWW: . TOIT, L. www.lauradutoit.hubpages.com [online]. [cit. 14. října 2012]. Have Mursi on the Lip Plate. Dostupný z WWW:. UPCHURCH, M. www.seattletimes.com [online]. 5.2. 2012 [cit. 25. srpna 2012]. SAM’s Gaugain show gives equal due to different traditions. Dostupný z WWW: . 110
WALDIE, A.J. www.nzetc.org [online]. [cit. 16. března 2012]. John Rutherford: The“White New Zealander“. Dostupnýz WWW: . WHITE, J. www.nzetc.org [online]. [cit. 12. prosince 2011]. The Ancient History of the Maori. Dostupný z WWW: .
Internetové stránky bez autora Www.lidovky.cz [online]. 23. ledna 2012 [ cit. 29. ledna 2012]. Francie vrátila Zélandu maorské tetované hlavy. Dostupný z WWW: . ISSN 12131385. Www.abcnews.go.com [online].[cit. 14. října 2012]. Body Branding: a Hot New Trend? Dostupný z WWW: . Www.dailymail.co.uk [online]. 1. června 2010 [cit. 23. září 2012]. Addicted to ink: The world’s most tattooed woman flaunts her body art. Dostupný z WWW: . Www.dailymail.co.uk [online]. 27. října 2008, [cit. 23. září 2012]. Pictured: The tattooed Leopard Man of Skye trades his island lair for a comfy retirement home. Dostupný z WWW: . Www.dangoldtattooclub.com [online]. [cit. 23. září 2012]. About. Dostupný z WWW: . Www.elainedavidson.com [online]. 24.9. 2012 [cit. 29. září 2012]. Home page. Dostupný z WWW: . Www.favim.com [online]. 3.3. 2012 [cit. 10. října 2012]. Nose piercing. Dostupný z WWW: . Www.gangs.umd.edu [online]. [cit. 20. září 2012]. 18 th Street. Dostupný z WWW: . Www.hell.cz [online]. [cit. 14. října 2012]. Branding. Dostupný z WWW: .
111
Www.history-nz.org [online]. 5. 11. 2011 [cit. 7. prosince 2011]. The Colonisation of New Zealand. The Treaty of Waitangi. Dostupný z WWW: . Www.maps-pacific.com [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Map of New Zealand. Dostupný z WWW: . Www.national-geographic.cz [online]. 11.1. 2012 [cit. 23. září 2012]. Z tetování ruských kriminálníků vyčtete vše: vraha, zloděje i pedofila. Dostupný z WWW: . Www. nevzealand.com [online]. 2011 [cit. 7. února 2012]. Tapu - sacred Māori code. Dostupný z WWW: . Www.nmnh.si.edu [online]. [cit. 15. října 2012]. Ear Piercing and social Knowledge. Dostupný z WWW: . Www.nzetc.ac.nz [online]. [cit. 13. března 2012]. The New Zealand Railways Magazine, Volume 13, Issue 8. Dostupný z WWW: . Www.posters.co.uk [online]. [cit. 15. října 2012]. African Fashion Custom Prints. Dostupný z WWW: . Www.prm.ox.ac.uk [online]. [cit. 19. října 2012]. Head shaping: lenghtening. Dostupný z WWW: . Www.robertschoch.net [online]. [cit. 19. října 2012]. Eccentric Lives and Peculiar Notions. Dostupný z WWW: . Www.rolandpacheco.wordpress.com [online]. 11.6. 2012 [cit. 7. října 2012]. Mata Hoata Index Tudory. Dostupný z WWW: . Www.stuff.co.nz [online]. 1.1. 2009 [cit. 7. února 2012 ]. British return remains of 46 Maori to Te Papa. Dostupný z WWW: 112
. Www.stuff.co.nz [online]. [cit. 21. března 2012]. Cheeky French steal moko. Dostupný z WWW:. Www.tahiti.maps-pacific.com [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Marquesas Island Map. Dostupný z WWW: . Www.tahitiphilatelite.pf [online]. [cit. 12. září 2012]. Stamps. Dostupný z WWW: . Www.tahitiphilatelie.com [online]. [cit. 12. září 2012]. Virtual museum. Dostupný z WWW: . Www.tattooaholic.com [online]. 18.10. 2009 [cit. 28. září 2012]. Old School Tattoo Designs – New School Tattoos. Dostupný z WWW: . Www.tattoofinder.com [online]. [cit. 8. října 2012]. Finding the Perfect Tattoo Design. Dostupný z WWW: . Www.tattoohealth.org [online]. 2008 [cit. 17. února 2012]. Ultraviolet Tattoos. Dostupný z WWW:. Www. tattoojoy.com [online]. 2012 [cit. 28. září 2012]. Tattoo Gallery. Dostupný z WWW: . Www.tattoo-names.com [online]. 11.11. 2011 [cit. 20. září 2012]. Story. Dostupný z WWW:. Www.thelakewoodview.com [online]. 29.11. 2010 [cit. 20. září 2012]. The 18 th Street Gang. Dostupný z WWW: . Www.vanishingtattoos.com [online]. 2011 [cit. 27. listopadu 2011]. Tattoos and Religion. Christian Religious Tattoos. Dostupný z WWW: . Www.vladimirfranz.eu [online]. [cit. 10. září 2012]. Z tisku. Dostupný z WWW: . 113
Www.vladimirfranz.cz [online]. [cit. 25. září 2012]. Z tisku. Dostupný z WWW: . Www.vladimirfranz.cz [online]. 15.10 2012 [cit. 17. října 2012]. Vladimír Franz má nejvíce sympatií veřejnosti. Dostupný z WWW: . Www.web.prm.ox.ac.uk [online]. 2011 [cit. 29. listopadu 2011]. Wooden Tattooing Stamp. Dostupný z WWW: . Www.wiki.bme.com [online]. 27.3. 2011 [cit. 14. října 2012]. Transdermal Implant. Dostupný z WWW: . Www.zealandtattoo.co.nz [online]. [cit. 13. března 2012]. Modern Maori Tattoo. How Modern maori Tattoo Became Popular. Dostupný z WWW:. Www.zkruhu.cz [online]. 2011 [cit. 10. října 2012]. Fotogalerie ZKruhu 2012. Dostupný z WWW: . Www.znojmotattoo.com [online]. 2011 [cit. 10. října 2012]. Zkruhu 2. Dostupný z WWW: .
Příspěvky v pořadu Ekonomika. TV, ČT 24. 17.1. 2010. 6:20. [cit. 24.9. 2012]. Dostupný z WWW: . Události. TV, ČT 1, 11.6. 2011. [cit. 18. srpna 2012]. Dostupný z WWW: .
114
Přílohy
Příloha č. 1: Mapa Nového Zélandu.234
Příloha č. 2: Mapa Markézských ostrovů.235
234
Www.maps-pacific.com [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Map of New Zealand. Dostupný z WWW: . 235
Www.tahiti.maps-pacific.com [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Marquesas Island Map. Dostupný z WWW: .
115
Příloha č. 3: Tattoo Convention 2012, Praha. (foto: autorka DP)
Příloha č. 4: Tattoo Convention 2012, Praha. (foto: autorka DP)
116
