108/2010
âesk˘ ãasopis historick˘
âíslo 2
S T U D I E A M AT E R I Á LY
Hrad jako symbol v my‰lení ãeské stfiedovûké ‰lechty* ROBERT ·IMÒNEK
I. Úvod V titulu jedné ze sv˘ch knih uÏil Georges Duby pro stfiedovûk metaforické oznaãení „vûk katedrál“ – promûny architektonické podoby a umûlecké v˘zdoby katedrál jsou Dubymu v˘chodiskem otázek o postoji k Bohu, smrti i posmrtnému Ïivotu, tedy k fundamentálním komponentÛm lidské mentality a jejích promûn.1 V souvislostech, které jsou meritem pfiítomného textu, mÛÏeme z Dubyho pfiímûru vyjít a ptát se: je stfiedovûk vûkem katedrál v oãích dne‰ního ãlovûka, byl jím v pohledu souãasníkÛ anebo se jedná o pouh˘ vzletn˘ obrat, na jehoÏ doslovnou interpretaci se vlastnû nepom˘‰lí? O zástupn˘ch symbolech – „ikonách“ stfiedovûku v my‰lení moderního ãlovûka bylo napsáno mnohé, stejnû jako o mechanismech, které tento pohled vytváfiejí. Pfiitom není sporu, Ïe symbolem „stfiedovûku“ je stejnû ROBERT ·IMÒNEK: The Castle as a Symbol in the Consciousness of Czech Medieval Aristocracy Attention is being given to the castle as a symbol of power, a representative symbol and an expressive means of symbolic communication in the medieval community; the chronological framework covers the period from the 12th (13th) century until the end of the 15th and the beginning of the 16th centuries; the aim is to reconstruct the spectrum of castle symbolism with the focus on the Czech environment in the comparative framework of Central Europe. Key words: castle, medieval aristocracy, symbolical communication, social hierarchy, visualization, Czech Lands, Central Europe
ââH 108
2/2010
185
ROBERT ·IMÒNEK
monumentální katedrála jako v˘stavn˘ a „nedobytn˘“ hrad ãi mûsto sevfiené pásem hradeb s vûÏemi a branami. V následujícím textu se zamûfiujeme na fenomén hradu. Skuteãnost, Ïe téma „(stfiedovûk˘) hrad“ ani dnes neztratilo na aktuálnosti, zfietelnû dokládá dvojice navazujících v˘stav probíhajících v letech 2009 a 2010 pod názvy „Burg und Herrschaft im Mittelalter“ a „Mythos Burg“; zvlá‰tû druhá v˘stava osvûdãí, jak dalece je dne‰ní vnímání „stfiedovûkého hradu“ poplatné romantickému pojetí 19. století.2 CoÏ je vûc pomûrnû zásadní: ptáme-li se totiÏ, jak˘m zpÛsobem a v jak˘ch reáln˘ch kontextech i symbolick˘ch v˘znamech hrad vnímal stfiedovûk˘ ãlovûk, nemÛÏeme nepfiipustit, Ïe na‰e odpovûì mÛÏe b˘t poznamenána, ne-li dokonce spoluformována, právû oním (dne‰ním) pohledem. Tak jak to pro „my‰lení dûjin“ platí obecnû. Staãí se podívat na genezi úhlÛ pohledu na hrad oãima vûdy od pozdního 19. do pozdního 20. století.3 Nejdfiíve vidûla hrad jako pevnost (coÏ se stalo základem rozliãn˘ch typologií, akcentujících militární aspekt), poté jako administrativní centrum (zde byl dÛraz kladen na roli konkrétního objektu v systému správy statkÛ jeho majitele), a koneãnû v posledních desetiletích se objevuje a intenzivnû studuje role hradu jakoÏto rezidence, s ãímÏ souvisí i studium jeho stavebního v˘voje a topografie – lze tu pochopitelnû ãásteãnû vycházet ze star‰ích v˘zkumÛ, klást jim v‰ak nové otázky. Úloha hradu v rámci krajiny s tím jde ruku v ruce – v˘znam hradu jakoÏto vizuálního a mocenského symbolu v procesu osídlení a ovládnutí krajiny zdÛraznila v poslední dobû i krajinná archeologie.4 O komponované krajinû (designed landscape) ve stfiedovûku jiÏ del‰í dobu hovofií anglická kastelologická literatura, pfiiãemÏ v posledních letech nov˘ úhel pohledu obohacuje i kontinentální bádání. Vidûní hradÛ jakoÏto vizuálních komponentÛ souãasnû roz‰ifiuje nበpohled na stfiedovûké vnímání krajiny in genere a koncepce komponované krajiny s architekturou jakoÏto nositelkou v˘znamu in specie.5 * Studie byla zpracována v rámci v˘zkumného zámûru AV0Z80150510 âesk˘ dûjinn˘ prostor v evropském kontextu. Diverzita, kontinuita, integrace, jehoÏ nositelem je Historick˘ ústav Akademie vûd âeské republiky, v. v. i., Praha. 1 Georges DUBY, Vûk katedrál. Umûní a spoleãnost 980–1420, Praha 2002. 2 Info o v˘stavách in: Mitteilungen der Residenzen-Kommission der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 19, 2009, ã. 1, s. 51–52. 3 Projekci „dobového vkusu“ do vnímání hradní problematiky a koncepcí jejího studia pozoruhodn˘m zpÛsobem odkr˘vá Charles L. H. COULSON, Cultural realities and reappraisals in English castle-study, Journal of Medieval History 22, 1996, s. 171–208. 4 Napfi. Philip DIXON, Design in castle building: the controlling of access to the Lord, Château Gaillard 18, 1998, s. 47–56, zde s. 47, a analogicky i v fiadû dal‰ích prací. 5 Z dosavadního bádání lze pfiipomenout napfi. studium krajiny BoÏích hrobÛ ãi problematiku stfiedovûk˘ch zahrad. I z hlediska medievistického studia je velmi
S T U D I E A M A T E R I Á LY
186
Symbolika hradu v my‰lení a vnímání (ãeské) stfiedovûké ‰lechty je – vidûno z pozic „naivního pozitivismu“ – nereálné téma. Je totiÏ nutno konstatovat, Ïe dochované prameny nenabízejí explicitní odpovûì na uveden˘ problémov˘ okruh, ba ãasto ani na jeho jednotlivá dílãí (pod)témata.6 UÏívám-li pojmÛ symbolika – symbol, vycházím z pfiesvûdãení, Ïe komunikace je symbolick˘m aktem, jehoÏ pfiedpokladem je ‰kála v˘razov˘ch prostfiedkÛ – nositelÛ v˘znamu, s obsahem shodnû srozumiteln˘m mluvãímu i posluchaãi / pfiíjemci sdûlení. Nejde tu pochopitelnû jen o slova, ale i o prostfiedky nonverbální komunikace: gesta, chování, obrazy, stavby i pfiedmûty. Vûci (res) oznaãil za nositele v˘znamu – znamení (signa) jiÏ sv. Augustin: právû v˘znam propojuje rovinu smyslového vnímání vûcí s jejich hmotnou podstatou. Toto je základní rámec, v nûmÏ sleduji symboliku hradu v my‰lení pozdnû stfiedovûké ‰lechty. Pfiedkládám model, koncipovan˘ jako vnitfinû provázan˘ rekonstruovan˘ obraz na základû fiady nepfiím˘ch, ve své v˘povûdi nicménû zhusta nesporn˘ch indicií, svûdãících ve stále témÏe smyslu a logickém konceptu. Základní cíl je dvojí: naznaãit, v jak˘ch souvislostech mÛÏeme problematiku vnímat, a souãasnû ukázat, jak dalece model zji‰tûn˘ pro ãeské prostfiedí zapadá do ‰ir‰ího (stfiedo)evropského rámce.7 Není tfieba zdÛrazÀovat a ani zdÛvodÀovat, Ïe ãeské bádání k problematice hradu jako symbolu ve vnímání stfiedovûké ‰lechty se neobejde bez pfiihlédnutí k v˘sledkÛm zahraniãním, pfiedev‰ím té ãásti, jeÏ ve vût‰í mífie akcentuje sociální rozmûr „dûjin hradÛ“, k ãemuÏ lze podotknout, Ïe metodicky inovativní podnûty pfiicházejí i z historiografií západoevropsk˘ch, uÏiteãn˘ ‰ir‰í zábûr problematiky, kter˘ naznaãují v˘zkumy vztahu krajina – urbanismus v minulosti: nejnovûji Jifií KUPKA, Historicko-krajinn˘ rámec v kompozici mûsta, Historická geografie (dále HG) 36, ã. 1, 2010, s. 51–72. 6 V˘slovnû zmiÀme alespoÀ jedinou, na první pohled zdánlivû „nadûjnou“ skupinu pramenÛ – literární texty. Role hradu v jejich rámci byla v minulosti opakovanû zkoumána (speciálnû se tématu vûnoval P. Wiesinger), pfiiãemÏ v˘povûdi k problematice sledované na tomto místû oscilují mezi neurãit˘m, idealizovan˘m a problematicky zobecniteln˘m (shrnující pfiehled Peter WIESINGER, Die Rolle der Burg in der mittelhochdeutschen Literatur, in: Hartmut Hofrichter (vyd.), Die Burg – ein kulturgeschichtliches Phänomen, Stuttgart 1994, s. 12–17, s bibliografií); v˘stiÏnû problém shrnuje Cord MECKSEPER, Architektur und Lebensformen. Burgen und Städte als Orte von Festlichkeit und literarischem Leben, in: Eckart Conrad Lutz (vyd.), Mittelalterliche Literatur im Lebenszusammenhang, Freiburg (Schweiz) 1997, s. 15–43, zde s. 19–23. Dokonce ani ‰lechtická nauãení potomkÛm (z ãeského prostfiedí let cca 1400–1500) pfiímé v˘povûdi ke sledované problematice neobsahují. 7 AÏ na v˘jimky není z prostorov˘ch dÛvodÛ moÏné u jednotliv˘ch bohemikálních lokalit odkazovat na speciální literaturu – evidována je v prÛbûÏnû aktualizovaném díle Tomá‰e DURDÍKA, Ilustrovaná encyklopedie ãesk˘ch hradÛ, Praha 1999 (+ Dodatky, I–III, Praha 2002, 2005, 2008).
ââH 108
2/2010
187
ROBERT ·IMÒNEK
pfiedev‰ím anglické. PfiipomeÀme alespoÀ nûkolik jmen – Charles L. H. Coulson, kter˘ jiÏ od sedmdesát˘ch let v fiadû studií relativizoval tendence k v˘raznû militárnímu chápání hradÛ, Thomas Biller a posléze téÏ Joachim Zeune, ktefií ve sv˘ch pracích zv˘‰enou mûrou reflektují úlohu hradu (a jeho architektury) jakoÏto v˘raz reprezentace a sociálního statutu.8 A pfiipojme je‰tû: Werner Meyer, Werner Rösener a Leszek Kajzer. Zatímco Meyerova studie o hradu jakoÏto v˘razu sociálního statutu byla v˘chodiskem dal‰ího ‰iroce koncipovaného studia hradní problematiky, sahajícího od ‰lechtické reprezentace pfies technické podmínky kaÏdodenního Ïivota na hradû aÏ po v˘povûdní hodnotu stfiedovûk˘ch a ranû novovûk˘ch vyobrazení hradÛ, Rösener se k problematice symboliky hradu dostává v rámci tematického spektra aspektÛ v˘voje ‰lechty v pozdním stfiedovûku.9 Kajzer opakovanû obrátil pozornost ke vztahu hradní politiky a spoleãenského v˘voje, utilitárnosti na stranû jedné a reprezentace na stranû druhé.10 V rámci bohemikálního bádání se tematika „sociálních dûjin hradÛ“ teprve zaãíná rozvíjet.11 8 Coulson své pfiedcházející v˘zkumy v jistém smyslu zavr‰il kniÏní syntézou Charles L. H. COULSON, Castles in Medieval Society. Fortresses in England, France and Ireland in the Central Middle Ages, Oxford 2003 (s pfiehledem trendÛ bádání, s. 1–10). Biller se dotknul symboliky falcí Friedricha Barbarossy, pfiiãemÏ roku 1993 pfiedloÏil syntézu na téma ‰lechtického hradu (Thomas BILLER, Die Adelsburg in Deutschland. Entstehung, Form und Bedeutung, München 1993; 21998). Zeune svou pozornost soustfiedil na vizuální stránku hradÛ, aÈ celkÛ ãi jednotliv˘ch ãástí anebo vnitfiního uspofiádání, a jiÏ do titulu své syntézy vtûlil základní intence, v nichÏ hrad vnímá (Joachim ZEUNE, Burgen – Symbole der Macht. Ein neus Bild der mittelalterlichen Burg, Regensburg 21997); pozornost vûnovaná fortifikacím jej pfiivedla i k tématu symboliky mûstsk˘ch hradeb. 9 Werner MEYER, Die Burg als repräsentatives Statussymbol. Ein Beitrag zum Verständnis des mittelalterlichen Burgenbaues, Zeitschrift für Schweizerische Archäologie und Kunstgeschichte 33, 1976, s. 173–181. – Werner RÖSENER, Adel und Burg im Mittelalter. Fragen zum Verhältnis von Adel und Burg aus kulturhistorischer Sicht, Zeitschrift für die Geschichte des Oberrheins 150 (N.F. 111), 2002, s. 91–111. 10 KniÏní syntéza (Leszek KAJZER, Zamki i spo∏eczeƒstwo. Przemiany architektury i budownictwa obronnego w Polsce w X–XVIII wieku, ¸ódê 1993, ke ‰lechtick˘m hradÛm 15. století, resp. let 1410–1530, zvlá‰tû s. 157–177) je jen dílãím mezníkem jeho bádání – od té doby publikoval nûkolik dal‰ích statí uωího ãi ‰ir‰ího tematického i chronologického zábûru. Kajzerovy v˘zkumy zapadají do rámce rozsáhl˘ch aktivit polské medievistiky na poli sociálních dûjin, kde k problematice „stfiedovûk˘ hrad“ lze pfiipomenout dvojici specializovan˘ch sborníkÛ: Jacek WIESIO¸OWSKI (vyd.), Zamek i dwór w Êredniowieczu od XI do XV wieku, Poznaƒ 2001; Marceli ANTONIEWICZ (vyd.), Zamki i przestrzeƒ spo∏eczna w Europie Êrodkowej i wschodniej, Warszawa 2002. 11 Ze star‰í literatury je tu ov‰em nezbytné zmínit klasické dílo Dobroslavy MENCLOVÉ, âeské hrady, I–II, Praha 21976, v fiadû ohledÛ dodnes inspirující a nepfiekonané; ãásteãnû je sociální aspekt patrn˘ v syntéze TomበDURDÍK – Pavel BOLINA,
S T U D I E A M A T E R I Á LY
188
II. Hradní politika Ptáme-li se po úloze hradu ve vnímání stfiedovûkého ‰lechtice, ptáme se vlastnû po v˘znamech a rolích, které v my‰lení dobové spoleãnosti hrad mûl a sehrával, a jak˘mi v˘razov˘mi prostfiedky se zde operovalo. V˘chozí kategorií je zde hradní politika – rámec, v nûmÏ se hrad uplatÀoval jakoÏto mocensk˘ nástroj a souãasnû jako symbol mocenské legitimizace – tento faktor se v základním principu s nemûnnou stereotypností uplatÀoval po celé Evropû, v prostfiedí zemûpanském (kde je moÏné jednotlivé aspekty, v˘razové prostfiedky i celkov˘ kontext s ohledem na stav dochovan˘ch pramenÛ sledovat nejdetailnûji) i ‰lechtickém. Termín hradní politika zde uÏívám ve smyslu kategorie zahrnující cel˘ soubor dílãích aspektÛ, které svou roli hrály nebo hrát mohly jak pfii vzniku hradÛ, tak pfii majetkov˘ch transakcích s nimi, stejnû jako i pfii jejich zániku – aÈ jiÏ násilnou cestou ãi naopak v dÛsledku ztráty funkce / funkcí, a tedy opu‰tûní. Obecná definice vychází z vnímání hradu jakoÏto mocenského instrumentu v rovinû utilitární (pfiedev‰ím v˘znam militární, administrativní) i symbolické. Specifick˘ pfiípad pfiedstavují hrady rezidenãní, kde se mohla v˘raznûji uplatnit sloÏka symbolická (poãítaje v to i architektonické a ikonografické v˘razové prostfiedky), vedle, eventuelnû i na úkor sloÏek ostatních. Jak do tohoto rámce zapadá otázka „hradní politiky“ ãeské ‰lechty? Je zfiejmé, Ïe ve smyslu zakládání hradÛ – symbolÛ moci a permanentní pfiítomnosti – lze v prostfiedí ãeské ‰lechty o hradní politice mluvit celkem jednoznaãnû. AÈ ‰lo o nejrozsáhlej‰í zakladatelskou vlnu spadající do 13. století (pfiední panské rody sv˘mi hrady cílenû vymezují – „zabírají“ sféry budoucího vlivu), nebo o jednotlivá hradní zaloÏení – doby star‰í i mlad‰í, 12., stejnû jako 14.–15. století (fenoménem pozdní fáze jsou hradní zaloÏení cizích ‰lechtick˘ch rodÛ zakupujících se v Podkru‰nohofií a severozáStfiedovûké hrady v âechách a na Moravû, Praha 2001 (kritika Martina Wihody in: Archeologické rozhledy (dále AR) 53, 2001, s. 654–657, je snad aÏ pfiíli‰ zdrcující), pfiiãemÏ nûkteré aspekty (zvlá‰tû pak fortifikaãní systémy a moment napodobení – v tomto rámci napfi. fortifikaãní prvky francouzsk˘ch kastelÛ ãi diskutovanou otázku modelu „královského hradu“ jako prestiÏního stavebního typu) pojednal TomበDURDÍK, K otázce demonstraãní architektury na ãesk˘ch hradech, Zprávy památkové péãe (dále ZPP) 64, 2004, s. 118–123; T¯Î, Zur Frage der demonstrativen Architektur der böhmischen Burgen, Castrum Bene 8, 2006, s. 3–17. Dále je tu tfieba pfiipomenout studii Wojciecha IWA¡CZAKA, Hrad v ãeském stfiedovûkém dûjepisectví, in: Martin Nodl et al. (vyd.), Verba in imaginibus. Franti‰ku ·mahelovi k 70. narozeninám, Praha 2004, s. 251–258, zamûfienou velk˘m dílem na 13. století, jako celek nespornû inspirativní, jakkoli v dílãích otázkách s ní moÏno polemizovat. ¤ady problémÛ se dot˘kají i pfiíspûvky v 7. a 9. svazku sborníku Castrum Bene (Burgen und Siedlungsstruktur = Castrum Bene 7, 2004; Burg und ihr Bauplatz = Castrum Bene 9, 2006). Zmínit lze i diskuse k poãátkÛm ‰lechtick˘ch hradÛ ãi otázky militárních vizualizací.
ââH 108
2/2010
189
ROBERT ·IMÒNEK
padních âechách – zvlá‰tû IlburkÛ a ·umburkÛ). Zdaleka tak jednoznaãnou odpovûì nejsme schopni dát v pfiípadû hradní drÏby – tedy získávání hradÛ koupí ãi právem zástavním.12 Rekonstruujeme-li jednotlivé etapy vzniku a zahu‰Èování sítû hradÛ – mocensk˘ch symbolÛ panovníka i ‰lechty (hrady biskupské sv˘m limitovan˘m poãtem hrály v celém procesu marginální úlohu), nutnû se dostáváme k otázce vzájemné mocenské rivality. Zdá se, Ïe první kulminaãní bod spadá do období vlády Pfiemysla Otakara II. – pfiíãiny i dÛsledky jsou v obecném mûfiítku dobfie známy (jakkoli tradiãní v˘klad kontextu „odboje“ ãeské ‰lechty na sklonku Pfiemyslovy vlády byl v poslední dobû korigován),13 zmínku na tomto místû zasluhuje pfiedev‰ím ze dvou specifick˘ch úhlÛ: stfiet panovnick˘ch a ‰lechtick˘ch zájmÛ na poli hradní politiky (panovnické „právo nucené smûny“, pfiipomínané níÏe v souvislosti s tematikou hrad – protihrad) a otázka zemûpanského hradního regálu (tj. práva udûlovat povolení k v˘stavbû hradu). Otázka hradního regálu je jedním z témat, k nimÏ se historiografie – nejen ãeská, ale i ostatní stfiedoevropské – znovu a znovu vracejí. Na první pohled je zde zfiejmá disproporce mezi normou a skuteãností. Pfiesnûji fieãeno mezi pfiedpokládanou normou (panovník disponující právem povolovat v˘stavbu hradÛ) a faktem, Ïe dokladÛ podobné praxe je velmi málo (ba spí‰e lze fiíci, Ïe se jedná o pouhé jednotliviny, a i to namnoze specifické).14 Obrátíme-li svou pozornost do ãeského prostfiedí, nápadn˘ je nejen velmi mal˘ poãet dokladÛ povolení v˘stavby hradu, ale nepfiehlédnutelná je i skuteãnost, Ïe panovnick˘ „hradní regál“ v tom smyslu, jak jej zpravidla chápe moderní historiografie, v dobov˘ch právních textech vÛbec ne12 DrÏba hradÛ je v tomto rámci souãástí ‰ífie zaloÏen˘ch rekonstrukcí v˘voje a struktury majetkové drÏby, ve shrnujících pohledech i metodou sondy v jednotliv˘ch regionech. Pro âechy lze uvést jako celek dosud nepfiekonanou práci Josefa PETRÁNù, Skladba pohusitské aristokracie v âechách, in: Promûny feudální tfiídy v âechách v pozdním feudalismu, AUC 1976, Philosophica et Historica 1, s. 9–80, a dále pak práce Milo‰e PROKOPA, DrÏba hradÛ v âechách v letech 1418–1478 jako zdroj poznání majetkov˘ch pomûrÛ ãeské ‰lechty, panovníka a církve, Husitsk˘ Tábor 14, 2005, s. 147–226; T¯Î, Hrady jako fenomén sociální mobility. âeská ‰lechta v pozdním stfiedovûku, in: Akta Fakulty filozofické Západoãeské univerzity v Plzni 2006, ã. 2, s. 105–121 (bibliografie star‰í literatury vlastní i dal‰ích badatelÛ s. 105, pozn. 3). 13 Libor JAN, Domácí ‰lechtická opozice a pfiemyslov‰tí králové 13. vûku, in: Martin Nodl – Martin Wihoda (vyd.), Rituál smífiení. Konflikt a jeho fie‰ení ve stfiedovûku, Brno 2008, s. 85–100, zde s. 94–99 (tamtéÏ i literatura k tématu). 14 CoÏ navíc není jen pfiípad ãeského prostfiedí, ale i ¤í‰e, kde klíãová právní kodifikace v daném smûru byla vlastnû pouh˘m stvrzením statu quo (tzv. „kníÏecí zákony“ císafie Friedricha II. z let 1220 a 1231/1232).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
190
figuruje (neobjevuje se dokonce ani v Maiestas Carolina).15 Hrad – tedy právo na jeho v˘stavbu a drÏbu – se tak daleko spí‰e jeví jako souãást souboru nezadateln˘ch práv urozen˘ch, stejnû jako napfi. právo na erb, jako jeden z nezpochybniteln˘ch atributÛ sociálního statutu. Urãujícím faktorem – eventuelnû limitem – tu podle v‰eho nebyla panovnická vÛle, ale zemské právo (hrad nesmûl pfiedstavovat újmu ãi potencionální ohroÏení jiné strany ãi stran).16 Panovník nemûl tendenci – a vlastnû ani reálnou moÏnost – zasahovat do ‰lechtického „práva na hrad“. Dokladem je skuteãnost, Ïe od Pfiemysla Otakara II. není známa jediná listina v tomto smûru, aãkoli jestli bychom je nûkdy oãekávali, tedy za silného panovníka vládnoucího ve „zlaté dobû“ ‰lechtick˘ch hradÛ. Rozbor privilegií na v˘stavbu hradÛ z ãeského prostfiedí 14.–15. století ukazuje panovnické povolení nikoli jako conditio sine qua non zaloÏení hradu, ale jako prestiÏní moment, jakoÏto v˘raz „nejvy‰‰í legitimizace“ pfiíslu‰ného zakladatelského zámûru.17 III. Hrad jako symbol Hrady jako symboly moci, právního nároku a stálé pfiítomnosti v (ovládnuté) krajinû se v˘raznou mûrou uplatnily v „zakladatelském období“ 13. století.18 Není pfiitom náhodné, Ïe v Dalimilovû kronice (poãátek 14. století) „hrad“ figuruje ve skupinû frekventovan˘ch substantiv majících v˘znamov˘ vztah ke sféfie v˘konu moci. Ov‰em i pro pozdûj‰í dobu platí, Ïe hrad byl symbolem – a ne‰lo jen o hrady v podobû nûkterého z prestiÏních stavebních typÛ (pfiedev‰ím kastel, donjon), ale i o hrady ve mûstech (o vnímání tûchto hradÛ jakoÏto mocensk˘ch symbolÛ svûdãí snaha mûstsk˘ch obcí tyto hrady pfievádût do sv˘ch rukou a likvidovat, nebo minimálnû podfiídit 15 Na tento moment upozornil jiÏ TomበDURDÍK, Encyklopedie ãesk˘ch hradÛ, Praha 1996, s. 223. 16 Vratislav VANÍâEK, „Právo na hrad“ a hradní regál – hodnocení souvislostí revindikaãních sporÛ ve 13. století v ãesk˘ch a alpsk˘ch zemích, in: Marceli Antoniewicz (vyd.), Zamki i przestrzeƒ spo∏eczna w Europie Êrodkowej i wschodniej, Warszawa 2002, s. 24–50, zde zvlá‰tû s. 34–36. 17 Je stûÏí náhodné, Ïe v rámci nepoãetné skupiny povolení figurují privilegia vztahující se nemal˘m dílem k ãasto v˘stavn˘m hradÛm vlivn˘ch ãesk˘ch pánÛ: BavorÛ ze Strakonic (PrácheÀ 1315), RoÏmberkÛ (Dívãí Kámen 1349 a Helfenburk 1355), z pohusitské doby KolovratÛ (Nov˘ Hrad 1465) ãi Jana Ilburka z Vfiesovic (Doubravská Hora 1478). 18 TomበDURDÍK, Adelsburgen im Rahmen des böhmischen Burgenbaus im 13. Jahrhundert, Castrum Bene 1, 1989, s. 247–262; v ‰irokém rámci sídelního v˘voje Vratislav VANÍâEK, Velké dûjiny zemí Koruny ãeské, III. 1250–1310, Praha–Litomy‰l 2002, s. 231–313; T¯Î, „Právo na hrad“, zvlá‰tû s. 32–34, klade poãátky hradÛ do kontextu recepce rytífiské kultury a jejích atributÛ.
ââH 108
2/2010
191
ROBERT ·IMÒNEK
vlastní kontrole).19 Svou symbolickou roli ov‰em plnily i stavebnû skromnûj‰í hrady a hrádky – napfi. stráÏní, celní (v tomto pfiípadû lze ukázkovû poukázat na stavební podobu Karlsfriedu – tam byla dokonce zdí pfiehrazena cesta s cílem naznaãit panovníkÛv právní nárok a „kontrolu“)20 ãi lovecké (specifické byly v tomto smûru hrady v tzv. pfiemyslovském loveckém hvozdu – z nichÏ nûkteré náleÏely v dobû svého vzniku k nejvût‰ím v zemi).21 Ve v‰ech tûchto pfiípadech byl hrad v˘razem právního nároku a potaÏmo zástupn˘m symbolem svého drÏitele: nositelem v˘znamu tu nebyla stavební podoba hradu, ale samotná jeho existence v konkrétní poloze. Ukázkov˘m pfiíkladem pfiedpokládané funkce mocenského symbolu u hradÛ sledované kategorie mÛÏe b˘t pomezní hrad KunÏvart, tj. „Königswarte“ (Prachaticko), jehoÏ zaloÏení je spojováno s Karlem IV.: na v˘razném skalním bloku vznikla mohutná obytná vûÏ (donjon), pfiiãemÏ obvodová fortifikace se tu jeví jako zcela druhofiadá (nedochovaly se její pozÛstatky, a pokud vÛbec existovala, musela b˘t dfievûná). VûÏ (donjon) byla dostateãn˘m symbolem (pochopitelnû vedle své funkce praktické).22 Úlohu symbolické vizualizace právního nároku a „stálé pfiítomnosti“ mohla sehrát stavba (profánní i sakrální), stejnû jako umûlecké dílo (obraz, socha), erb ãi nápis. Zemûpanská a kníÏecí „rezidenãní“ sídla plnila svou reprezentativní a zástupnou funkci i v pfiípadû, Ïe panovník na nich pob˘val jen velmi málo, a nebyla tedy rezidencí v pravém slova smyslu. Panovnické sídlo tak v dan˘ch pfiípadech plnilo úlohu zástupného symbolu – 19 Sledujeme-li v˘voj sítû královsk˘ch hradÛ v âechách za posledních PfiemyslovcÛ, vyvstává nám pfied oãima cílenû budovaná soustava opor zemûpanské moci (TomበDURDÍK, Královské hrady a královská mûsta v âechách 13. století, Archaeologia Historica (dále AH) 20, 1995, s. 331–337); souhlasu nedo‰la interpretace vazby královsk˘ch mûst a hradÛ jakoÏto momentu v˘vojovû v podstatû zákonitého (Vladislav RAZÍM, K problematice vztahu hrad – královské mûsto v âechách, AH 27, 2002, s. 307–326); nûkolik ãasov˘ch vrstev a typÛ vazeb hrad – mûsto pro 13.–15. století pfiehlednû postihnul TomበDURDÍK, Die Burgen in den böhmischen mittelalterlichen Städten, Castrum Bene 6, 1999, s. 41–72. 20 O Karlsfriedu detailnû Richard NùMEC, Karlsfried – Oybin: Zwei konzeptionell unterschiedliche Burganlagen Karls IV. im Zittauer Land, Castrum Bene 9, 2006, s. 307–338, zde s. 308–319. 21 Zaãlenûní mezi hrady, jeÏ dle znûní Maiestas Carolina nemají b˘t zcizovány, souãasnû poukazuje (i) na jejich symbolick˘ v˘znam. TomበDURDÍK, Das System der Königsburgen des 13. Jahrhunderts im Jagdgehege der Pfiemysliden, Castrum Bene 7, 2004, s. 27–46; nejnovûji katalog Vladislav RAZÍM (vyd.), Pfiemyslovské Kfiivoklátsko. 900 let hradu Kfiivoklátu, Praha 2010 (se základní bibliografií k jednotliv˘m lokalitám). 22 TomበDURDÍK, K problematice pohraniãních tzv. horsk˘ch hrádkÛ, AH 29, 2004, s. 343–356, o KunÏvartu s. 348–351 (symboliku vûÏe autor pfiímo nezmiÀuje – k ãemuÏ dodejme, Ïe shora uvedené je pochopitelnû hypotéza explicitnû nedoloÏená, ov‰em vnímání KunÏvartu v konceptu vysoce symbolické hradní politiky Karlovy ji snad pfiece jen opravÀuje).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
192
symbolu stálé panovníkovy pfiítomnosti. V ‰ir‰ím slova smyslu se zde uplatÀuje stfiedovûké pojetí kategorie repraesentatio, tedy (právní) zastoupení – tj. persona repraesentata a její persona repraesentans, resp. persona ficta sive repraesentata. Zvlá‰tû pak ve smyslu – jak Hofmann v˘stiÏnû formuluje – „Sichtbarmachung einer unsichtbaren Wirklichkeit“.23 Dobové pojetí hradu jakoÏto zástupného symbolu mocenského nároku a „pfiítomnosti“ ilustrativnû odráÏí hradní politika Pfiemysla Otakara II. v královské doménû Bezdûzsko. V˘stavn˘, v monumentální poloze situovan˘ a zdaleka tudíÏ viditeln˘ hrad Bezdûz byl symbolem panovnické moci a nároku v krajinû, jíÏ král pfiipisoval znaãn˘ potenciál. V tomto smûru se jeho nadûje zklamaly – jeho koncepce kolonizace a budování prosperující zemûpanské domény v geologicky i klimaticky anomální krajinû do znaãné míry zkrachovala, a hrad se tak stal i symbolem nenaplnûn˘ch panovnick˘ch ambicí.24 Stále v témÏe v˘znamovém rámci se pohybujeme i o více neÏ dvû století pozdûji, v dobû jagellonské. Tehdej‰í specifická situace (kdy vût‰ina zemûpansk˘ch hradÛ byla zastavena) s sebou nesla i specifickou formu demonstrace zemûpanského statutu v rovinû hradní architektury.25 Kromû PraÏského hradu zÛstal v královsk˘ch rukou z v˘znamnûj‰ích hradÛ jen Karl‰tejn a Kfiivoklát - je pfiíznaãné, Ïe jak na PraÏském hradû, tak na obou dal‰ích probíhala za vlády Vladislava Jagellonského (1471–1516) stavební ãinnost. V popfiedí králova zájmu stál jednoznaãnû Kfiivoklát (nikoli Karl‰tejn), jak zfietelnû dokumentují v˘zkumy z posledních let vûnované stavebnímu v˘voji hradu, ikonografii jeho sakrálních i profánních prostor, stejnû jako ‰ir‰ímu kontextu Vladislavova renovatio regni. Intenzivní vlna zájmu o vladislavskou dobu naznaãuje, jak promûÀující se hodnotová (hodnotící) ‰kála a optika vnímání otevírá nové interpretaãní moÏnosti této epochy: coÏ se t˘ká nemalou mûrou i PraÏského hradu, jeho stavebního v˘voje a ikonografie v dobû jagellonské, kde stále trvá klíãová otázka: král a / nebo stavové? (TotéÏ je ov‰em neménû aktuální i pro Karl‰tejn.)26 23 Hasso HOFMANN, Repräsentation. Studien zur Wort- und Begriffsgeschichte von der Antike bis ins 19. Jahrhundert, Berlin 42003, zvlá‰tû s. 118–121, 132–144, 156–178. 24 Pfiemyslovu koncepci detailnû analyzoval Josef ÎEMLIâKA, Bezdûzsko – „královské území“ Pfiemysla Otakara II., âSâH 28, 1980, s. 726–751; nezdar panovníkov˘ch zakladatelsk˘ch zámûrÛ z pohledu pedologie a klimatologie, tedy s pfiihlédnutím k urãujícím aspektÛm v˘voje struktury sídelní sítû, vyloÏili Petr MEDUNA – Jifií SÁDLO, Bezdûzsko – Dokesko. Krajina mezi odolností a stagnací, HG 35, 2009, s. 147–160. 25 Razantní propad je mezi stavem k roku 1418 a následn˘m obdobím (srov. M. PROKOP, Hrady jako fenomén sociální mobility, s. 114, tab. 1, kde jsou evidovány hrady v pfiímé královské drÏbû k letÛm 1418, 1438, 1478 a 1500). 26 Literatura k tématu „vladislavské gotiky“ je natolik rozsáhlá, Ïe vydala nejen na mnoÏství studií, ale i na úctyhodnou fiadu monotematicky koncipovan˘ch knih; zde
ââH 108
2/2010
193
ROBERT ·IMÒNEK
Hrady ve smyslu mocenské demonstrace a zástupného symbolu permanentní pfiítomnosti se nemusely nezbytnû obracet pouze ve smûru „navenek“, ale stejnû tak mohl jejich vizuální a symbolick˘ úãin b˘t smûfiován „dovnitfi“, k osobám z niωích sociálních stupÀÛ, konkrétnû poddan˘m. Jako v˘razy mocenské demonstrace tímto smûrem – k lokálnímu obyvatelstvu – byly konkrétnû identifikovány nûkteré hrady v dolnorakouském prostfiedí, pfiiãemÏ tamûj‰í v˘zkumy naznaãily i nûkteré obecné stereotypy. Prvofiadû jakoÏto v˘raz soudní a správní pravomoci lze vnímat ty pfiípady hradÛ, jeÏ nemûly funkci rezidenãní ani stráÏní, a jejichÏ vizuální efekt v krajinû zÛstával omezen jen na blízké okolí.27 Umûlecky excelentní grafické zachycení této v˘znamové symboliky lze pak nalézt v pfiípadû pfiedimenzovaného vyobrazení hradu k mûsíci záfií v Pfiebohat˘ch hodinkách vévody z Berry (kolem roku 1415), kde se odráÏí zcela jasnû sociální hierarchie: v popfiedí jsou poddaní, ktefií pracují na pÛdû, jeÏ jim nepatfií – vlastníkem je majitel hradu, prezentující svou pfiítomnost a právo monumentální hradní architekturou.28 Vnímání hradu jako správního centra a zástupce vrchnostenské moci nezbytnû muselo náleÏet k mentálním stereotypÛm stfiedovûkého ãlovûka – na v‰ech stupních sociální hierarchie. Úfiedníci lokální správy byli zástupci své vrchnosti – jak ve vztahu k poddan˘m (personifikace nepfiítomné vrchnosti), tak ve vztahu k vrchnosti samé, jeÏ jejich prostfiednictvím spravovala a „ovládala“ svá panství.29 Explicitním dokladem vnímání hradu v uvedeném smyslu byl útok vzboufien˘ch horníkÛ (1525) na hrad Freudenstein, kter˘ krátce pfiedtím nad Jáchymovem vystavûl ·tûpán ·lik (jde mimochodem pfiesnû o dobu, kdy na hrady útoãili – a to aÏ s pfiekvapiv˘m úspûchem – i nûmeãtí sedláci). Symbolika hradu se odráÏí i v rovinû hrad – protihrad (vzdorohrad). Mechanismus hradÛ jakoÏto mocensk˘ch symbolÛ a souãasnû ostnÛ proti teritoriální a mocenské expanzi regionálních suverénÛ je zcela zjevn˘ jiÏ pfiipomeÀme jen jedinou studii (evidující stûÏejní dosavadní práce): Franti‰ek ·MAHEL, Korunovaãní rituály, ceremonie a festivity ãeské stavovské monarchie 1471–1526, in: Martin Nodl – Franti‰ek ·mahel (vyd.), Rituály, ceremonie a festivity ve stfiední Evropû 14. a 15. století, Praha 2009, s. 147–170, zde zvlá‰tû s. 147–153 (z textu vysvítá interpretaãní posun, k nûmuÏ do‰lo bûhem posledních nûkolika desetiletí). 27 Martin KRENN, Bauplatz Burg, Castrum Bene 9, 2006, s. 217–230, zde s. 225–226. 28 Katja MAHNIâ, The Image of a Castle: Between Symbol and Document, Castrum Bene 9, 2006, s. 279–290, zde s. 282. 29 Z poslední doby napfi. Simon TEUSCHER, Erzähltes Recht. Lokale Herrschaft, Verschriftlichung und Traditionsbildung im Spätmittelalter, Frankfurt am Main etc. 2007, s. 106–113.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
194
v pfiípadû hradní politiky Friedricha II. (pfiíkladem mÛÏe b˘t Girbaden v Elsasku),30 a klasické jsou hrady Eltz a Trutzeltz (eventuelnû i Balduineltz) v Por˘ní, jejichÏ vzájemn˘ pomûr je naznaãen jiÏ samotn˘mi názvy – byl to trevírsk˘ arcibiskup Balduin, kter˘ dovedl systém hrad – protihrad do dÛsledku.31 V ãeském ‰lechtickém prostfiedí nebyla dosud problematika „hradÛ a protihradÛ“, eventuelnû hradÛ jakoÏto symbolÛ moci vystavûn˘ch v zájmové sféfie protivníka speciálnû zkoumána. Nepochybné v‰ak je, Ïe snahy k omezování moci protivníka nebo minimálnû potencionálního protivníka a konkurenta v oblasti hradní, resp. je‰tû ‰ífieji: územní a zakladatelské politiky, jsou dobfie známy.32 Klasické pfiíklady pocházejí z doby Pfiemysla Otakara II. – a nejde tu jen o proslul˘ králÛv „‰tít“ proti VítkovcÛm, jak b˘vá ãasto podnes interpretováno zaloÏení Zlaté Koruny, ale o celkovou Pfiemyslovu koncepci smûfiující k posílení panovnick˘ch mocensk˘ch pozic. AÈ jiÏ prostfiednictvím „práva nucené smûny“ ve vztahu k církevním institucím ãi dispozicemi (patrnû téÏ nucen˘mi) se ‰lechtick˘mi majetky.33 Na obrazu cílevûdomé panovnické koncepce opûrn˘ch bodÛ nic nemûní revize názorÛ na její právní pozadí.34 O století pozdûji to byl Karel IV., inspirující se hradní politikou zmínûného Balduina Trevírského. Koncepce hrad – protihrad tu nacházela svÛj
30 Thomas BILLER, Castrum novum ante Girbaden noviter edificatum - ein Saalbau Kaiser Friedrichs II. im Elsaß, in: Hartmut Hofrichter – G. Ulrich Großmann (vyd.), Burgenbau im späten Mittelalter, München–Berlin 1996, s. 159–176. 31 Hradní politice Balduina Trevírského se speciálnû vûnoval Wolf-Rüdiger BERNS, Burgenpolitik und Herrschaft des Erzbischofs Balduin von Trier (1307–1354), Sigmaringen 1980, pfiiãemÏ otázka vzdorohradÛ (Trutzburg) tûsnû souvisela s jeho snahou podfiídit ve‰kerou potencionálnû ohroÏující stavební ãinnost („fortalitia, castra, vel oppida in fundo Trevirensis ecclesie“) vlastní kontrole (zvlá‰tû s. 156–164). 32 Také analogie z bezprostfiední blízkosti ãeské hranice svûdãí v tomto duchu – ilustraci poslouÏí dvojice konkrétních pfiíkladÛ z okolí hornofalckého Chamu (Bernhard ERNST, Gegenburgen als Mittel der Territorialpolitik anhand von Beispielen aus der südöstlichen Oberpfalz, in: Olaf Wagener – Heiko Laß (vyd.), ... wurfen hin in steine / grôze und niht kleine... Belagerungen und Belagerungsanlagen im Mittelalter, Frankfurt am Main 2006, s. 155–166). 33 Josef ÎEMLIâKA, „Právo nucené smûny“ pfii zakládání stfiedovûk˘ch mûst, ââH 96, 1998, s. 502–531; Pfiemysl Otakar II. jako první z panovníkÛ uveden˘ nárok roz‰ífiil i na ‰lechtu (zvlá‰tû s. 526–527). 34 V. VANÍâEK, „Právo na hrad“, zvlá‰tû s. 36–45, ukázal, Ïe panovník byl ve svém jednání vázán zemsk˘m právem a zvyklostmi, nemohl „despoticky“ nakládat ‰lechtick˘mi hrady a obecnû majetky (tj. odjímat je v rozporu s právem a bez náhrady); prokazatelnû sporné pfiípady tak mají povahu jednotlivin (jejichÏ celkov˘ kontext namnoze známe zcela nedostateãnû) s omezenou v˘povûdní hodnotou ve vztahu k celkov˘m trendÛm.
ââH 108
2/2010
195
ROBERT ·IMÒNEK
v˘raz v symbolice panovníkovy permanentní pfiítomnosti pfiipomínané v‰em potencionálním lokálním suverénÛm – aÈ jiÏ to bylo mûsto (snad nejv˘raznûji se tento osten jeví na Îitavsku – v˘mluvné bylo zaloÏení zástupného symbolu profánního i sakrálního v tûsné blízkosti mûsta: hradu a klá‰tera Ojvín a hradu Karlsfried) ãi ‰lechta (ukázkov˘m pfiíkladem tu mÛÏe b˘t jihoãesk˘ Karlshaus, kter˘ stál ne-li zcela na poãátku, tedy rozhodnû byl jednou z hlavních pfiíãin konfliktu mezi panovníkem a Vítkovci – RoÏmberky, pány z Hradce a jejich spojenci).35 V˘znamovou vazbu hrad – protihrad (ve smyslu militárním i symbolickém) na stranû jedné, a úskalí moÏností dne‰ní rekonstrukce na stranû druhé, si lze pfiedstavit na pfiíkladu Pfiíbûnic, Pfiíbûniãek a Hradi‰tû. Zatímco hrad Pfiíbûnice byl prokazatelnû zaloÏen pfied rokem 1243 (kdy je poprvé uvádûn), v pfiípadû Pfiíbûniãek je datem ante quem aÏ rok 1324 – dle svûdectví archeologie v‰ak i ony vznikly jiÏ ve 13. století. BohuÏel nevíme s jistotou, jak dvojici Pfiíbûnice – Pfiíbûniãky z hlediska okolností vzniku interpretovat: aÈ jiÏ se jednalo o pfiípad hrad – protihrad (Pfiíbûniãky jako zemûpanské zaloÏení), anebo i Pfiíbûniãky zaloÏili Vítkovci (právû proto, aby sami obsadili potencionální staveni‰tû protihradu), jedná se o zajímav˘ doklad, Ïe jiÏ ve 13. století byl naznaãen˘ princip hrad – protihrad v prostfiedí ãeské ‰lechty znám. âímÏ se dostáváme ke druhému otazníku. Samy Pfiíbûnice totiÏ mohly b˘t „protihradem“ (v daném pfiípadû jen symbolick˘m – bez vizuální vazby) k Hradi‰ti, u nûhoÏ se pfiedpokládá zemûpansk˘ pÛvod (zaloÏení hradu Pfiemyslem Otakarem II.): v tomto smyslu by bylo moÏné vysvûtlit nároãnou stavební podobu Pfiíbûnic, slouÏících demonstraci moci stavebníkÛ hradu. Pfiípad Pfiíbûnic, Pfiíbûniãek a Hradi‰tû ukazuje dvojí základní polohu moÏného vztahu hrad – protihrad: militární (Pfiíbûnice a Pfiíbûniãky) a symbolickou (Pfiíbûnice – Hradi‰tû). Za daného stavu znalostí je ov‰em nutné pfiipustit, Ïe budoucí v˘zkum mÛÏe revidovat stávající interpretaci vztahÛ krále a VítkovcÛ v dané oblasti a tím pfiivede i k revizi v˘kladu v˘vojov˘ch vazeb tfií zmiÀovan˘ch hradÛ.36 35 Soubornû nejnovûji Richard NùMEC, Kulturlandschaft und „Staatsidee“. Architektur und Herrschaftskonzeption Karls IV., in: Eva Schlotheuber – Hubertus Seibert (vyd.), Böhmen und das Deutsche Reich. Ideen- und Kulturtransfer im Vergleich (13.–16. Jahrhundert), München 2009, s. 63–102 (s rozsáhlou bibliografií); T¯Î, Karlsfried – Oybin (u Karlsfriedu autor zdÛrazÀuje jeho celní a správní funkci, zatímco Ojvín vnímá jako v˘raz panovníkova mocenského nároku); Karlshaus nejnovûji v daném kontextu zmiÀuje V. VANÍâEK, „Právo na hrad“, s. 34, a právem tu odkazuje k mocenské rivalitû mezi panovníkem a ‰lechtou a odmítnutí Maiestas Carolina. 36 K jednotliv˘m lokalitám soubornû T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie ãesk˘ch hradÛ, s. 194–195, 458–460 (a pfiíslu‰né pasáÏe v Dodatcích k témuÏ kompendiu); k interpretaci kontextu srov. nejnovûji V. VANÍâEK, „Právo na hrad“, s. 41–43.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
196
O tom, Ïe i ãeské prostfiedí hrad vnímalo jako zdroj moci potencionálního protivníka, a tedy nebezpeãí moci vlastní, není pochyb. Primárnû jako v˘raz zjednávání práva mÛÏeme proto vnímat bofiení hradÛ – aÈ jiÏ ‰lo o hrad protiprávnû vystavûn˘, hrad pfiedstavující újmu ãi ohroÏení dal‰í stranû nebo stranám (ve smyslu „protihradu“ i zcela prakticky jakoÏto opûrn˘ bod zemsk˘ch ‰kÛdcÛ),37 anebo o hrad osob provinil˘ch proti králi a zemi. Symbolika bofiení hradÛ je jak˘msi negativním otiskem jejich vnímání jakoÏto mocensk˘ch (zástupn˘ch) symbolÛ. Zbofiení hradu bylo „zbofiením“ (eliminací) zástupného mocenského symbolu – jiÏ ze 13. století klasick˘ pfiíklad pfiedstavuje bofiení hradÛ „nepfiítele státu“ Bor‰e z R˘zmburka. Pobofiení hradu jako symbol poráÏky odráÏí napfi. smlouva Oldfiicha z RoÏmberka se sirotky (1433). Je pozoruhodné, Ïe fenomén obléhání, dob˘vání a eventuelnû následného bofiení hradÛ jakoÏto potencionálnû nebezpeãn˘ch bodÛ se dosud nestal pfiedmûtem speciálního v˘zkumu.38 PfiípadÛ, kdy cílem obléhání / dob˘vání byla destrukce hradu, bylo relativnû málo – v dobû míru i v dobû války, a v celkovém poãtu opevnûn˘ch sídel zanikl˘ch / zpustl˘ch je‰tû v prÛbûhu stfiedovûku tvofií tyto pfiípady (v˘raznou) men‰inu. Podíváme-li se soubornû na obléhání hradÛ a tvrzí, zji‰Èujeme, Ïe cílem velké vût‰iny akcí bylo pfievedení opûrného bodu do vlastních rukou, pfiíp. demonstrace vlastní moci: aÈ jiÏ ‰lo o bezprecedentní pfiípad „obléhání“ Hluboké, v jehoÏ prÛbûhu byla zlomem poprava Závi‰e z Falken‰tejna (1290),39 odnûtí Jen‰tejna Janovi z Jen‰tejna, jenÏ hrad pfiestavûl do podoby reprezentativního sídla (máme tak pfied sebou pokus o symbolickou degradaci protivníka: 37 Ukázkov˘m pfiíkladem mohou b˘t vojenské kampanû luÏického ·estimûstí ve ãtyfiicát˘ch letech 15. století, zasahující hluboko do âech (jedním z hradÛ tehdy pobofien˘ch byl i proslul˘ Vízmburk). Ze solitérních akcí pfiipomeÀme dobytí hrádku âejchanova (1404), sídla zemského ‰kÛdce Zoula z Ostfiedka hotovostí pod vedením arcibiskupa ZbyÀka Zajíce z Házmburka, hradu Bradlece (1417) zemského ‰kÛdce VaÀka z Jen‰tejna královsk˘mi vojsky, ãi zne‰kodnûní dvojice opûrn˘ch bodÛ Habarta Lopaty – hradÛ Lopata (1432–1433) a Hus (1441). 38 K dispozici z nedávné doby máme pouze pfiehledovou práci t˘kající se obléhání hradÛ v âechách zhruba 1420–1470, resp. jejich ãásti se zachytiteln˘mi pozÛstatky obléhatelsk˘ch pozic, vedle literatury zamûfiené na technickou stránku vûci – moÏnosti obrany ãi pfiedsunuté fortifikace: TomበDURDÍK, Zum derzeitigen Stand der Studien zu Belagerunsgswerken vor böhmischen Burgen, in: Olaf Wagener – Heiko Laß (vyd.), … wurfen hin in steine / grôze und niht kleine… Belagerungen und Belagerungsanlagen im Mittelalter, Frankfurt am Main 2006, s. 305–326; Jifií VARHANÍK, Obrana stfiedovûkého hradu paln˘mi zbranûmi, AH 27, 2002, s. 125–138; Miroslav PLAâEK, Externí fortifikace moravsk˘ch hradÛ, AH 27, 2002, s. 139–154. 39 Vûcí se detailnû zab˘val Libor JAN, Proces se Závi‰em a promûny královské vlády v letech 1289–1290, ââH 103, 2005, s. 1–40, zde zvlá‰tû s. 23–32.
ââH 108
2/2010
197
ROBERT ·IMÒNEK
zabrání hradu bylo útokem na jeho identitu i sociální statut),40 propagandisticky silnû zveliãené dob˘vání hradu Sionu (1437), zavr‰ené teatrální popravou Roháãovou a dal‰ích „obráncÛ“ hradu,41 a / nebo (pokus o) podlomení moci protivníka jednorázov˘m pfievedením jeho opûrn˘ch bodÛ (a mocensk˘ch symbolÛ) do vlastních rukou (ukázkov˘ pfiíklad pfiedstavuje paralelní obleÏení minimálnû ‰esti hradÛ ZdeÀka ze ·ternberka královsk˘mi vojsky roku 1467).42 IV. Hrad jako v˘raz ‰lechtické identity Od sv˘ch poãátkÛ byly hrady – symboly moci vnímány i jako jeden z nositelÛ a v˘razov˘ch prostfiedkÛ rodov˘ch tradic, a tedy i rodové identity. Ukázkov˘ pfiíklad v tomto smûru pfiedstavuje Codex Falkensteinensis, vznikl˘ v souvislosti s testamentem hrabûte Sibota IV. von Neuenburg-Falkenstein († kolem 1200) z doby kolem roku 1170, resp. 1164–1170, doplnûn˘ do 1196 – primárnû ‰lo o evidenci rodov˘ch pfiíjmÛ z rÛzn˘ch zboÏí s uvedením pfiíslu‰n˘ch správních center; souãástí je pfiehled rodov˘ch hradÛ, vãetnû jejich vyobrazení.43 Je zfiejmé, Ïe Siboto se sv˘mi hrady prezentoval – hrad vyjadfiující sociální statut mûl v jeho pojetí úlohu legitimizace ‰lechtické identity, pfiiãemÏ svou roli mohl v tomto smûru sehrát i stavební typ hradu, ãehoÏ se dot˘kám i na jiném místû: jakkoli jsou totiÏ vyobrazení hradÛ schematická, ba zbûÏná, nejsou identická, ale naopak postihují nûkteré signifikantní typy hradní architektury. SibotÛv kodex stojí na poãátku (minimálnû z hlediska moÏností na‰í rekonstrukce) dlouhé fiady svûdectví (máme-li na mysli stfiedoevropsk˘ prostor) o legitimizaãní 40 Prameny nedovolují osvûtlit kontext v úplnosti – jisté je, Ïe hrad, zaloÏen˘ ve tfiicát˘ch letech 14. století, pro‰el za drÏby Jana z Jen‰tejna (praÏsk˘ arcibiskup 1379–1396) pfiestavbou v reprezentativní sídlo; stejnû tak nesporn˘ je i fakt, Ïe poãínaje rokem 1390 Jen‰tejn hrad jiÏ nedrÏel, pfiiãemÏ je nápadné, Ïe onoho roku byl jeho majitelem právû Jen‰tejnÛv protivník Huler; názor, Ïe král Jen‰tejnovi hrad odÀal v kontextu vzájemn˘ch sporÛ, má nepochybnû svou logiku (T. DURDÍK, Encyklopedie ãesk˘ch hradÛ, s. 122; spory mezi králem a arcibiskupem narÛstaly jiÏ od poloviny osmdesát˘ch let a eskalovaly v první polovinû devadesát˘ch let: Jifií SPùVÁâEK, Václav IV. 1361–1419, Praha 1986, s. 215–258). 41 Petr âORNEJ – Bohdan ZILYNSKYJ, Jan Roháã z Dubé a Praha. Konec Jana Roháãe – povûst a skuteãnost, PraÏsk˘ sborník historick˘ 20, 1987, s. 35–61. 42 ·lo o âesk˘ ·ternberk, Konopi‰tû, Le‰tno, Zbofien˘ Kostelec, Mû‰ice, Chvatûruby; jako první z obleÏen˘ch hradÛ se ov‰em vzdala Roudnice, kterou ·ternberk drÏel z titulu poruãníka sirotkÛ Jana ze Smifiic, pfiiãemÏ obleÏen a dobyt byl snad i Helfenburk u Ú‰tûka, kter˘ Zdenûk rovnûÏ drÏel. 43 Nejnovûji o pojetí hradu v Codexu i obecnû Hans-Joachim ZIEGELER, Standes-Zeichen. Kunst und Kultur des Adels – eine Skizze, in: Susanne Wittekind (vyd.), Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland, II. Romanik, München etc. 2009, s. 497–507, zde s. 504–505 (k témuÏ i v katalogu na s. 526–527).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
198
úloze hradu, konstitutivním komponentu ‰lechtické identity a ztûlesnûní rodov˘ch tradic. Obloukem se mÛÏeme pfienést aÏ do poloviny 16. století – neboÈ i s odstupem ãtyfi staletí od dob Sibotov˘ch zji‰Èujeme stále tytéÏ mechanismy: hrady se objevují jako nositelé „starobylosti“, a tedy rodové identity v rámci precedenãního sporu mezi pány z Újezdce na stranû jedné a Vald‰tejny a ·ternberky na stranû druhé (1546), a kdyÏ se Hans Khevenhüller v roce 1563 bránil nafiãení z problematického pÛvodu svého rodu, jako souãást obrany nechal vyhotovit rodinnou kroniku a vedle toho i velkoformátov˘ rodokmen doprovozen˘ vedutami rodov˘ch sídel.44 Tradice, kontinuita, starobylost jakoÏto aprobace právního nároku (v ‰irokém smyslu, poãítaje i v to legitimizaci moci) byly jednou z konstitutivních kategorií ‰lechtického my‰lení. „Staré“ bylo vÏdy lep‰í neÏ „nové“, pfiednost a právo mûl ten, kdo mohl vykázat posvûcení tradicí. Tento stereotyp do‰el specifického v˘razového spektra i v pfiípadû hradÛ – nositelÛ v˘znamu.45 V˘razem bylo zachování a cílené prezentování (napfi. odli‰nou barvou fasády ãi v podobû neomítnutého zdiva) star˘ch stavebních struktur (pfiedev‰ím vûÏí), stejnû jako vûdomé navazování na star‰í tradici v podobû pfiejímání forem a v˘razov˘ch prostfiedkÛ. Vizuální pfiipodobnûní „starému“, tj. tradiãnímu a „dobrému“, nalezlo v ãeském prostfiedí specifick˘ impuls v podobû v˘vojové cesury, kterou znamenalo husitství. Do doby pfiedhusitské se nutnû upíraly zraky tûch, ktefií chtûli ono „zbúfienie zemû“, pokládané za neblah˘ mezník rozru‰iv‰í kontinuální rozkvût, marginalizovat, a naopak deklarovat návaznost na období fiádu a prosperity. V pozdnû stfiedovûk˘ch âechách znovu vznikají Madony krásného slohu – aÈ jiÏ sochy ãi deskové malby, záhy se historismus projevil v oblasti sepulchrální symboliky a ‰iroce se rozvinul ve stavitelství. Stojíme zde na terminologickém rozcestí: jedná se o historismy ãi archaismy? Debata, vedená na dané téma jiÏ nûkolik desetiletí, jeÏ nebyla uzavfiena ani dílem Schmidtov˘m,46 nemá jasn˘ závûr ani v literatufie umû44 Nejnovûji Robert NOVOTN¯, Spory o pfiednost ve stfiedovûku a na poãátku raného novovûku, in: Martin Nodl – Martin Wihoda (vyd.), Rituál smífiení. Konflikt a jeho fie‰ení ve stfiedovûku, Brno 2008, s. 185–202, zde s. 195–196; Petr FIDLER, Pomník, památník, památka, in: Václav BÛÏek – Pavel Král (vyd.), PamûÈ urozenosti, Praha 2007, s. 15–22, zde s. 20. 45 O kategorii starobylosti Josef MACEK, Pojem ãasu v jagellonském vûku, in: Pocta Josefu PetráÀovi. Sborník prací z ãesk˘ch dûjin k 60. narozeninám prof. dr. Josefa Petránû, Praha 1991, s. 137–160. 46 Pfiehled diskuse podal Klaus GRAF, Retrospektive Tendenzen in der bildenden Kunst vom 14. bis zum 16. Jahrhundert. Kritische Überlegungen aus der Perspektive des Historikers, in: Andrea Löther et al. (vyd.), Mundus in imagine. Bildersprache und Lebenswelten im Mittelalter. Festgabe für Klaus Schreiner, München 1996, s. 389–420,
ââH 108
2/2010
199
ROBERT ·IMÒNEK
novûdné, ani historické: zde i onde se paralelnû uÏívá obou termínÛ (jakoÏ i spojení historizující / archaizující tendence) a v podtextu se rozumí, Ïe obû kategorie jsou chápány ve smyslu vût‰ím dílem synonymním. Ménû ãast˘ je termín tradicionalismus. Nejednotná terminologie pfiedznamenává nejednotnou interpretaci. Zamûfiíme-li se na oblast architektury, konstatujeme, Ïe to, co star‰í literatura oznaãovala jako váhavé pfiejímání renesanãních podnûtÛ, se ve svûtle novûj‰ího bádání jeví jako cílené retrospektivní tendence. „Citace“ tohoto typu mohly b˘t v zásadû dvojího druhu: jednotliviny anebo stavební typus. V nûmeck˘ch zemích mohl Hoppe podobn˘ch pfiípadÛ dokumentovat celou fiadu (k nejznámûj‰ím patfií zámky Güstrow, Torgau ãi mí‰eÀsk˘ Albrechtsburg),47 v Polsku pfiedstavuje ukázkov˘ pfiípad programové legitimizace imitovanou starobylostí hrad D´bno,48 jakoÏto jeden z nástrojÛ legitimizace prostfiednictvím minulosti lze vnímat programy „historizujících“ staveb Friedricha III. († 1493),49 pfiipomenout mÛÏeme i pozdní fuggerovsk˘ Niederalfingen, jenÏ je imitací ‰taufské hradní architektury. V prostfiedí ãesk˘ch ‰lechtick˘ch hradÛ pozdního stfiedovûku nebyla uvedené problematika dosud sledována – na základû dokladÛ z oblasti sakrální architektury, kde se s „archaick˘mi” prvky evidentnû setkáváme, lze v‰ak soudit, Ïe i zde se musela uplatnit. AlespoÀ v podobû v˘razovû signifikantních jednotlivin. Problematické zÛstává nejen samo de‰ifrování archaizujících / historizujících stavebních ãástí a cel˘ch struktur, ale – snad pfiedev‰ím – interpretace: jak˘ byl zámûr stavebníka a jakého sdûlení mûla b˘t stavba nositelkou? Ne‰lo v‰ak jen o historismy / archaismy ve smyslu zámûrného pfiejímání star‰ích vzorÛ s cílem deklarovat starobylost a kontinuitu. Samy staré stavební struktury b˘valy ãasto vnímány nejen jako souãást symbolické hodnoty hradu, ale pfiímo jako jeden z jejích v˘razov˘ch prostfiedkÛ. A nepfiekvapuje, Ïe to byly vûÏe – vizuálnû dominantní siluety hradÛ, pfierÛstazde s. 399–406; Michael SCHMIDT, Reverentia und Magnificentia. Historizität in der Architektur Süddeutschlands, Österreichs und Böhmens vom 14. bis 17. Jahrhundert, Regensburg 1999. 47 Nejnovûji Stephan HOPPE, Drei Paradigmen architektonischer Raumaneignung, in: Katharina Krause (vyd.), Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland, IV. Spätgotik und Renaissance, München etc. 2007, s. 236–243; T¯Î, Architekturstil als Träger von Bedeutung, in: tamtéÏ, s. 244–249. 48 Krzysztof CZY˚EWSKI – Marek WALCZAK, Uwagi o póênogotyckim detalu architektonicznym zamku w D´bnie ko∏o Wojnicza, in: Jacek Wiesio∏owski (vyd.), Zamek i dwór w Êredniowieczu od XI do XV wieku, Poznaƒ 2001, s. 39–42; Andrzej LASKOWSKI, Program ideowy zamku w D´bnie (propozycja odczytania), in: tamtéÏ, s. 30–38. 49 Pfiehled bádání k této problematice K. GRAF, Retrospektive Tendenzen, s. 393–394.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
200
jící v jejich ikony a tím zástupné symboly, které v tomto kontextu sehrály zásadní roli. Pfiípady zachování star˘ch vûÏí – z utilitárního hlediska nev˘znamn˘ch, a zjevnû tedy o to dÛleÏitûj‰ích v kontextu hradní symboliky – nejsou niãím v˘jimeãn˘m. Z domácího prostfiedí lze uvést celou fiadu pfiíkladÛ, kdy byly vûÏe inkorporovány do pozdnû stfiedovûk˘ch a ranû novovûk˘ch hradních a zámeck˘ch areálÛ: namátkou lze pfiipomenout severoãeské zámky Grab‰tejn a Lemberk, v západních âechách Libou s dochovan˘m bergfritem ãi Loket s románskou vûÏí vãetnû dochovaného (zazdûného) cimbufií, v Posázaví Ledeã, ve stfiedních âechách Podûbrady, v jiÏních âechách RoÏmberk, kde ãtverhranná vûÏ dolního hradu byla pojata do renesanãní stavby zámku v 16. století, a pod novûj‰í fasádou je dominantou hradu podnes atd. Na hradû Boru, jedné ze ‰vambersk˘ch rodov˘ch rezidencí, pokroãili na poãátku 16. století je‰tû dále: ne‰lo jen o „zachování“ mohutné vûÏe – bergfritu, ale o zdÛraznûní jeho symboliky (a vizuální dominance) pfiístavbou ochozu a zdûné helmice (1505).50 Koneãnû pfiipomeÀme Zvífietice: jejich dominantou je podnes jedna ze stfiedovûk˘ch vûÏí, soubûÏnû s v˘stavbou renesanãního paláce zv˘‰ená nástavbou. Sledujeme-li neustále je‰tû narÛstající poãet pfiípadÛ, kdy stavebnûhistorick˘ prÛzkum v hmotû zdiva zámkÛ identifikuje, ne-li kompletnû, tedy podstatn˘m dílem zachované stavby pozdnû gotické, pfiípadnû je‰tû star‰í, vzbuzuje to ve vztahu k zachovávání star˘ch stavebních ãástí, ba cel˘ch budov, urãité otázky.51 MÛÏeme tvrdit, Ïe zachování pÛvodních sídel – jejichÏ technick˘ stav nejednou jistû nebyl valn˘ – bylo vedeno pouze snahou po co moÏná úsporném fie‰ení stavby zámku zaãlenûním stávající budovy (tvrze ãasto tvofií samostatné kfiídlo), anebo leÏí klíã k vysvûtlení jinde? Domnívám se, Ïe tomu tak je – deklarací starobylosti, ztûlesnûné pÛvodní tvrzí, bylo moÏné legitimizovat zámeckou novostavbu o nûkolik století mlad‰í. Dal‰í z v˘znamov˘ch rovin symboliky hradu pfiedstavovalo jeho pojmenování – jméno samo o sobû bylo konstitutivním elementem tradice. Od 13. století lze sledovat pomûrnû ãetné pfiípady pojmenování hradÛ odvozen˘ch od erbovních znamení drÏitelÛ (napfi. Lemberk, RoÏmberk, ·ternberk), pfiípadnû od osobních jmen (napfi. Pot‰tejn). Skuteãnost, Ïe samo pojmenování hradu bylo ve ‰lechtickém prostfiedí vnímáno jako nositel tradice, lze rovnûÏ dokumentovat více pfiíklady. Napfi. Litice a Pot‰tejn, drslavické rodové hrady, jejichÏ jména byla pfienesena na nová sídla ve v˘50 T. DURDÍK – P. BOLINA, Stfiedovûké hrady, s. 235 (s fotografií). 51 Soubornou pfiedstavu poskytuje dílo Encyklopedie ãesk˘ch tvrzí (kolektiv autorÛ), I–III, Praha 1997–2005; Pavel VLâEK, Ilustrovaná encyklopedie ãesk˘ch zámkÛ, Praha 22001. – V˘zkumy posledních let seznam lokalit pochopitelnû dále roz‰ífiily.
ââH 108
2/2010
201
ROBERT ·IMÒNEK
chodních âechách. Analogick˘ princip pfiedstavují i hrady jménem Cimburk u Koryãan a u Mûsteãka Trnávky, dle rodové tradice s vazbou k „hradu“ Cimburku na Kutnohorsku, podobnû jako dvojí – Star˘ a Nov˘ Her‰tejn, stejnû pak i Nov˘ ·umburk, zaloÏen˘ mezi lety 1432–1435 Vilémem ze ·umburka, jenÏ názvem odkazoval k rodovému hradu [Starému] ·umburku.52 Se jmény hradÛ byly nedílnû spojeny predikáty od nich odvozované, které jakoÏto klíãov˘ prvek ‰lechtické identity zpûtnû dokumentovaly i roli hradu v tomto smûru. Princip ‰lechtické identifikace s poukazem na hrad ãi tvrz byl ve svém základním mechanismu nemûnn˘ po cel˘ stfiedovûk – aÈ ‰lo o predikát odkazující na jedin˘ hrad (typu „z RoÏmberka“, „ze ·ternberka“, „z Pern‰tejna“), na dva hrady – kdy novûji pfiipojen˘ zpravidla indikoval pfiíslu‰nost k rodové vûtvi (typu „z Hasi‰tejna a Lobkovic / Hasi‰tejnsk˘ z Lobkovic“, „z Lib‰tejna a Kolovrat / Kolovratsk˘ z Lib‰tejna“, „Mrack˘ z Dubé“, „z Chlumu a Ko‰umberka“), pfiípadnû bylo do titulatury pojato rezidenãní sídlo – tj. domicil (typu „z Gut‰tejna seì. na Neãtinách“). Identita pojmenování rodového hradu (ãasto pÛvodního ãi jinak z hlediska rodov˘ch dûjin a tradic signifikantního sídla) a predikátu ‰lechtického rodu byla jedním ze základních identifikaãních prvkÛ ‰lechtice (jednotlivce i rodu). Odrazem je tu fakt, Ïe predikáty v fiadû pfiípadÛ jiÏ nereflektovaly aktuální majetkové pomûry: aã hrad samotn˘ tfiebas jiÏ dávno vy‰el z rukou rodu, v predikátu jeho pfiíslu‰níkÛ figuroval i nadále (pfiíkladem mohou b˘t páni z Choustníka, pí‰ící se po Choustníku je‰tû dal‰ích sto let poté, co tento rodov˘ hrad prodali roku 1322 RoÏmberkÛm).53 Na hradech sam˘ch se ve své dobû ãasto, ba zcela bûÏnû, objevovala memoriální média vztahující se k historii stavby, jeÏ byla nositelem tradice, starobylosti, kontinuity, a tedy i symbolického a potaÏmo právního nároku. 52 Jména hradÛ „s v˘znamem“ zapadají do ‰ir‰ího rámce „ovládnutí prostoru toponymy“ – pfiíklady vsí i mûsteãek, odvozujících pojmenování od osobního jména svého urozeného zakladatele nejsou niãím v˘jimeãn˘m, stejnû jako fiada toponym odvozen˘ch od deklarace panovnického nároku: Kyn‰perk, KynÏvart a KunÏvart, KunÏak ad. V˘znam pfiipisovan˘ pojmenování hradÛ je‰tû ve 14. století nejlépe dokládají hradní zaloÏení Karla IV. (pojmenování hradÛ, strategicky rozloÏen˘ch symbolÛ panovnické moci a nároku, bylo sloÏeno z osobního jména panovníkova a substantiv -stein, -krone, -berg, -haus ãi -fried). K tomu Ellen WIDDER, Mons imperialis, Baldenau, Karlstein. Bemerkungen zur Namengebung luxemburgischer Gründungen, in: Friedrich Bernward Fahlbusch et al. (vyd.), Studia Luxemburgensia. Festschrift Heinz Stoob zum 70. Geburtstag, Warendorf 1989, s. 233–284 – i v tomto bodû Karlovy hradní politiky lze pfiedpokládat pfiímou inspiraci Balduinem Trevírsk˘m. 53 Predikáty jakoÏto nástroje identifikace (a tudíÏ nositelé identity) plnily v obou tûchto bodech analogickou úlohu jako rodová jména a pfiíjmí (Robert ·IMÒNEK, Rodová jména, pfiíjmí a rodové tradice ãeské ‰lechty v pozdním stfiedovûku, Acta Onomastica 46, 2005, s. 116–142).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
202
·lo pfiedev‰ím o pamûtní nápisy v‰eho druhu, pfiípadnû pouhé letopoãty (jeÏ moderní badatel namnoze jen s obtíÏemi a nejednou i s rizikem chyby zakotvuje do rámce chronologie stavebního v˘voje daného objektu), a dále erbovní desky (ani jejich interpretace neb˘vá vÏdy jednoznaãná). Rozsahem dochovaného fondu marginální, sv˘m v˘znamem v‰ak závaÏnou kategorii pfiedstavují vyobrazení hradÛ – jedná se o pomûrnû rozsáhlou problematiku, z níÏ je zde tfieba pfiipomenout dvojí základní. Vyobrazení hradu mûlo vÏdy legitimizaãní úãel (není náhodné, Ïe se vyobrazení hradÛ objevují v˘hradnû v reprezentativních prostorách ‰lechtick˘ch sídel, a to profánních – napfi. Îirovnice, Houska, i sakrálních – napfi. ·vihov). Z hlediska studia stavební podoby hradu, a tedy vûãné otázky „fotografické vûrnosti” zachycení hradÛ, je tfieba pfiipomenout, Ïe zachyceno bylo to, co „mûlo b˘t vidût“, symbol, jemuÏ divák rozumûl, nikoli vûrn˘ odraz reality (coÏ pochopitelnû nevyluãuje znaãn˘ stupeÀ realistiãnosti nûkter˘ch vyobrazen˘ch hradÛ).54 Hovofiíme-li o rodov˘ch tradicích a hradech jakoÏto v˘razov˘ch prostfiedcích „starobylosti“, je tfieba zmínit rodové povûsti, resp. tradice vztahující se k rodov˘m hradÛm. A to i pfiesto, Ïe pfiímé doklady vlastnû chybûjí. Nejen v rovinû konkrétních tradic, ale i obecnû z hlediska fenoménu samého: nemáme totiÏ doloÏeno, jak sami ‰lechtici vnímali poãátky rodov˘ch hradÛ, jaké tradice a jaká eventuální symbolika se k nim vztahovala. Konstatovat mÛÏeme pouze tolik, Ïe v rodov˘ch povûstech hrady explicitnû nefigurují, na stranû druhé je pravda, Ïe „originálních“ stfiedovûk˘ch rodov˘ch tradic (necháme-li stranou erbovní povûsti) máme zachováno jen velmi málo, vût‰inou jde aÏ o záleÏitosti 16. století (ãímÏ pochopitelnû není fieãeno, Ïe nemohly mít star‰í jádro, ov‰em pomûr toho, co zaznamenává Hájek a pfiedev‰ím pak ve sv˘ch dílech Paprock˘, ke star‰í tradici, je velmi obtíÏné, ba nemoÏné spolehlivû stanovit).55 Základní moment, totiÏ hrad vníman˘ jako symbol rodové identity a tradice, v˘raz legitimity a nástroj osobní i rodové reprezentace, je pfiesto zcela nesporn˘. 54 I pro ãeské prostfiedí pozdního stfiedovûku platí jednoznaãnû postfieh formulovan˘ K. Mahniãovou: „Regardless of its degree of realism, a medieval representation of a castle was always symbolic“. AÈ jsou hrady zachycené sebevíce schematicky a identifikovatelné jen dle kontextu vyobrazení, ãi naopak vysoce realistické s fiadou identifikovateln˘ch detailÛ, „yet the purpose of the painting castle is identical in both cases: the image of the castle is to symbolically represent the castle’s owner and his social status“ (K. MAHNIâ, The Image of a Castle, s. 287). 55 Tématu ‰lechtick˘ch erbovních povûstí se vûnuje Petr VOREL, Rodové heraldické povûsti jako prostfiedek mezigeneraãního pfienosu informace ve ‰lechtickém prostfiedí ãesk˘ch zemí v 16. století, in: Václav BÛÏek – Pavel Král (vyd.), PamûÈ urozenosti, Praha 2007, s. 61–67 – vychází ze sv˘ch star‰ích v˘zkumÛ, orientovan˘ch pfiedev‰ím do prostfiedí rodu Pern‰tejnÛ.
ââH 108
2/2010
203
ROBERT ·IMÒNEK
V. Hrad jako legitimizaãní instrument JakoÏto v˘raz sociálního statutu pfiedstavoval hrad jeden z klíãov˘ch legitimizaãních instrumentÛ – tím, Ïe honosná sídla vizualizovala sociální statut sv˘ch majitelÛ, souãasnû jej legitimizovala. Je proto jen logické, Ïe drÏba venkovského statku s pansk˘m sídlem (hradem, tvrzí) byla jednou z nepominuteln˘ch podmínek na cestû k reálnému pfiijetí (akceptování) nobilitovan˘ch a v‰ech tûch, jejichÏ sociální vzestup byl znaãnû rychl˘, stavovskou spoleãností.56 Není pfiitom náhodné, Ïe jiÏ zámoÏní „patricijové“ 14. století se legitimovali drÏbou hradu – charakteristické je, Ïe hrady a tvrze nebudovali jako centra administrativní, pfiiãemÏ o jejich v˘znamu z hlediska strategického nelze vÛbec hovofiit. Jedin˘m vysvûtlením je zde právû ona prestiÏ, kterou drÏba hradu – atributu ‰lechtice – mû‰ÈanÛm pfiiná‰ela.57 Nejznámûj‰í jsou v tomto smûru praωtí Rokycanerové, stavebníci v˘stavného hradu Okofie, z jejichÏ rukou hrad pfie‰el (1416) – a to je pfiíznaãné – do majetku zámoÏného dvorského apatykáfie Ludvíka z Florencie a poté jeho syna Jana, neboÈ i oni znali hodnotu symbolického kapitálu z drÏby hradu vypl˘vajícího. Ostatnû v okolí Prahy by bylo moÏné nalézt analogick˘ch pfiíkladÛ více – jmenujme alespoÀ tvrz Roztoky, kde praÏsk˘ rod MühlhausenÛ pfiistoupil ke stavebním úpravám (po roce 1387), anebo ·kvorec, hrad, kter˘ zhruba v téÏe dobû (kolem roku 1400) podstatnû roz‰ífiil rod OlbramovicÛ.58 V jistém smyslu analogickou situaci bychom nalezli na Chebsku – pfiíkladem malého hradu v rukou mû‰ÈanÛ, ktefií se snaÏili vyrovnat ‰lechtû, mÛÏe b˘t Star˘ Rybník.59 Ukázkov˘ pfiíklad legitimizace prostfiednictvím hradu pfiedstavuje v˘stavn˘ a rozsáhl˘ Krakovec – jeho stavebníkem byl na poãátku osmdesát˘ch let 14. století Jíra z Roztok, pfiiãemÏ vlastní prestiÏ zdÛraznil je‰tû vyuÏitím stavitelÛ z okruhu dvorské huti, jakoÏ i (pfiedpokládám) v rámci ikonografické v˘zdoby hradní kaple (ark˘fiov˘m presbytáfiem se v˘raznû vizuálnû uplatÀovala ve hmotû hradu).60 Jin˘ pfiíklad pfiedstavuje hrad Sion 56 Tato podmínka platila tehdy zcela obecnû – srov. napfi. Karl-Heinz SPIESS, Aufstieg in den Adel und Kriterien der Adelszugehörigkeit im Spätmittelalter, in: Kurt Andermann – Peter Johanek (vyd.), Zwischen Nicht-Adel und Adel, Stuttgart 2001, s. 1–26, zde s. 9–10. 57 Martin MUSÍLEK, Odraz dvorské kultury v mû‰Èanském prostfiedí ve 13. a 14. století, in: Dana Dvofiáãková-Malá – Jan Zelenka (vyd.), Dvory a rezidence ve stfiedovûku, II. Skladba a kultura dvorské spoleãnosti, Praha 2008, s. 475–505, zde s. 490–494, tab. s. 498–501. 58 Celkov˘ rozsah drÏby tvrzí a hradÛ v rukou praÏsk˘ch mû‰ÈanÛ je aÏ pfiekvapiv˘ – srov. Petr CHOTùBOR – TomበDURDÍK, Die Sitze der Prager Bürger in der Umgebung von Prag, Castrum Bene 6, 1999, s. 13–32, soubornû dle mapky s. 14. 59 Jifií ÚLOVEC, Hrady, zámky a tvrze na Chebsku, Cheb 1998, s. 210–214.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
204
Jana Roháãe z Dubé († 1437) – to, co bychom v pfiípadû sídla husitského hejtmana snad neoãekávali, zde dokumentuje vnímání hradu jako v˘razu sociálního statutu.61 Z hlediska obytné funkce nespornû pohodln˘ hrad s minimálnû trojími kamny zakládá Roháã nûkdy v letech 1426/1427 ve strategicky málo v˘hodné poloze se zjevnû nedostateãn˘m dÛrazem na obrannou sloÏku. Aã pod dojmem bezprostfiednû hrozícího obléhání byla fortifikace narychlo posílena (1437), hrad byl pfiesto bûhem krátkého ãasu dobyt.62 Nejen venkovská sídla, ale i mûstské hrady a v˘stavné paláce plnily svou legitimizaãní úlohu. Na prvním místû nelze nezmínit Bedfiicha ze StráÏnice († 1459). PÛvodnû táborsk˘ hejtman dokázal svÛj vojensk˘ a konsekventnû i politick˘ kapitál u císafie Zikmunda promûnit v zástavu královského mûsta Kolína. SvÛj sociální statut deklaroval v˘stavbou hradu nazvaného Lapis refugii (pamûtní deska pfiipomínající jeho zaloÏení roku 1437 se dochovala) a se svou nûkdej‰í minulostí se radikálnû roze‰el.63 Jin˘ pfiíklad mÛÏe pfiedstavovat kutnohorsk˘ Hrádek – v˘stavn˘ mûstsk˘ palác srovnateln˘ s analogick˘mi stavbami zemûpansk˘mi (pokládan˘ za napodobeninu Václavova hrádku na Zderaze). Stavebníkem Hrádku zfiejmû byl Václav z Donína, objevující se roku 1411 jako ãlen korunní rady, a v letech 1417–1420 královsk˘ rychtáfi v Kutné Hofie, pfiiãemÏ i druhá v˘znamná stavební etapa byla spjata s potfiebou adekvátní reprezentace: za Jana Smí‰ka z Vrchovi‰È, kter˘ Hrádek koupil roku 1490, do‰lo v nûkolika etapách k reprezentativním stavebním úpravám sídla (první fázi Smí‰kov˘ch úprav datuje letopoãet 1493 v západní síni prvního patra, jejíÏ v˘zdoba pochází zfiejmû od italsk˘ch mistrÛ).64 60 T. DURDÍK – P. BOLINA, Stfiedovûké hrady, s. 187–188, na základû v˘stavnosti a rozsahu hradu spekulují o moÏném královû skrytém zájmu na zaloÏení hradu. 61 Sion se tak do znaãné míry vymyká z rámce zpravidla extrémních poloh i stavební podoby hradÛ husitské doby (srov. T. DURDÍK – P. BOLINA, Stfiedovûké hrady, zvlá‰tû s. 197–202). 62 Soubornû (s evidencí literatury, pfiedev‰ím studií Evy Janské) T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie ãesk˘ch hradÛ, s. 467–469, a pfiíslu‰ná místa v Dodatcích k témuÏ dílu. 63 Amedeo MOLNÁR, Táborsk˘ knûz a hejtman – Bedfiich ze StráÏnice, in: t˘Ï, Na rozhraní vûkÛ. Cesty reformace, Praha 1985, s. 23–112; o nápisové desce Jan KAMAR¯T, Kolínské náhrobky a nápisné texty, Stfiedoãesk˘ sborník historick˘ 16, 1981, s. 155–192, zde s. 187–189 + obr. pfiíl. 15; o kolínském hradu nejnovûji Vladislav RAZÍM, K základním otázkám stavebního v˘voje hradu v Kolínû nad Labem, Památky stfiedních âech 17, 2003, ã. 2, s. 28–44. 64 Eva ·AMÁNKOVÁ, Stavební v˘voj kutnohorského Hrádku, ZPP 11–12, 1951–1952, s. 282–300; Hrádek jakoÏto napodobenina hrádku na Zderaze zmínil nejnovûji TomበDURDÍK, Doppelpalasanlagen – ein moderner und prestigeträchtiger Burgentyp in Böh-
ââH 108
2/2010
205
ROBERT ·IMÒNEK
Vrchovi‰È‰tí (nobilitovaní 1492 císafiem Friedrichem) ztûlesÀují typ rodu, jehoÏ sociální vzestup byl doprovázen vypjat˘mi formami stavovsky adekvátní reprezentace. Podobn˘ch pfiípadÛ bychom v jagellonsk˘ch âechách zachytili více – napfi. Glacové ze Starého Dvora, pÛvodem mû‰Èansk˘ rod z Krupky, Friedrichem nobilitovaní roku 1471. (Nepfiehlédnûme, Ïe v obou pfiípadech se jednalo o rody, jejichÏ bohatství bylo zaloÏeno na dÛlním a tûÏafiském podnikání.) Zatímco Jan z Vrchovi‰È sídlil v kutnohorském Hrádku a jeho bratr Václav zakoupil Îirovnici a tamûj‰í panské sídlo pfiebudoval v reprezentativní rezidenci, v pfiípadû GlacÛ se rezidenãními hrady staly Stfiekov a âerven˘ Hrádek, zakoupené krátce po dosaÏení nobilitace je‰tû v sedmdesát˘ch letech. Lorence Glace († 1516), sídlícího na âerveném Hrádku, si pfiipomeneme je‰tû v souvislosti s koncepcí rezidenãní hrad – mûsto.65 Nebyli to ov‰em jen mû‰Èané ãi pfiíslu‰níci pÛvodnû málo v˘znamn˘ch ‰lechtick˘ch rodÛ, ktefií v pozdním stfiedovûku se stále vût‰ím dÛrazem a stavitelskou monumentalitou demonstrují svÛj sociální statut, ale i ãelní a ambiciózní pfiedstavitelé star˘ch pansk˘ch rodÛ. Na prvních místech je tu tfieba jmenovat PÛtu ·vihovského z R˘zmberka († 1504), jehoÏ jméno je spjato pfiedev‰ím se ·vihovem a Rabím, a Viléma z Pern‰tejna († 1521), kter˘ inicioval pozdnû gotické pfiestavby nûkolika rodov˘ch hradÛ, ze star‰í doby pak nepochybnû Lva z RoÏmitálu († 1485), jehoÏ rezidenãní hrad Blatná náleÏí z hlediska stavební podoby i vnitfiní v˘zdoby ke ‰piãkov˘m objektÛm svého druhu. Ve srovnání s uveden˘mi muÏi ménû známou postavou je Albrecht BezdruÏick˘ z Kolovrat († 1490), zakladatel rodové vûtve Novohradsk˘ch z Kolovrat – právû s jeho jménem je spjato jedno z nemnoha hradních zaloÏení pozdní, pohusitské etapy (Nov˘ Hrad u Loun). Zatímco zde byl militární aspekt marginalizován, jiné pohusitské hrady naopak dokládají, Ïe fortifikace byla vnímána nejen jako úãelová, ale sama o sobû pfiedstavovala („mocensk˘“) symbol. Pfiíkladem mÛÏe b˘t Harten‰tejn a Doubravská Hora, dvojice hradÛ s mohutnou fortifikací s bateriov˘mi vûÏemi.66
men zur Zeit Karls IV., in: Burgenbau im späten Mittelalter, II, München–Berlin 2009, s. 67–78, zde s. 75 (v˘stavbu Hrádku klade do let 1410–1415). 65 Robert ·IMÒNEK, Aufstieg im spätmittelalterlichen Böhmen: Das Beispiel der Familie von Vrchovi‰tû (1480–1520), in: Jifií Fajt – Uwe Tresp (vyd.), Legitimiert durch Repräsentation? Kulturelle Integrationsstrategien von Außenseitern und Aufsteigern in Mitteleuropa vom 14. bis 18. Jahrhundert, Ostfildern 2010, v tisku; T¯Î, Jirkov – „rezidenãní“ mûsto GlacÛ ze Starého Dvora, in: Petr Rak (vyd.), Comotovia 2009, Chomutov 2010, s. 49–71. 66 Nejnovûji TomበDURDÍK, Batterieturmburgen in Böhmen, in: Castella Maris Baltici 8, 2007, s. 37–48, zde s. 39–43.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
206
VI. Vizuální úãin hradu (poloha, stavební podoba, militární prvky, archaismy) Hovofiíme-li o hradu jako symbolu, na jednom z prvních míst je tu klíãová otázka stavební podoby hradu, resp. vizuálního úãinu hradu v krajinû. Ten byl urãován nejen stavební podobou, ale i polohou – polohou ve smyslu geografick˘ch soufiadnic, stejnû jako charakteristikou krajinného prostoru. Opakovanû – a pln˘m právem – byl stfiedovûk v literatufie oznaãen jako období, kdy v jednání hrálo vidûní a sly‰ení ritualizovanou roli. TotéÏ ov‰em platilo i pro celou ‰kálu operací a jednání, spojen˘ch s prostorem, a to ve smyslu horizontálním (vymezení území), tak i vertikálním (v˘‰ková diferenciace jako odraz diferenciace sociální). Architektura, architektonick˘ prostor a architektonick˘ celek tak nepochybnû byly funkãnû a symbolicky determinovan˘mi a determinujícími médii – spolu s dal‰ími prvky „konstruovaly obraz svûta“.67 TatáÏ stavba situovaná do rÛzn˘ch vizuálních rámcÛ mûla rÛzn˘ vizuální efekt (a potaÏmo v˘znam).68 Anglosaská literatura uÏívá v souvislosti s cílenou prezentací prostfiednictvím hradÛ v krajinû termínu designed landscape, coÏ odpovídá ãeskému „komponovaná krajina“ – daleko spí‰e neÏ jako kategorie obecná je v na‰em prostfiedí pojem vnímán jako oznaãení „[barokní] komponované krajiny“, zatímco pro stfiedovûk se toto oznaãení u nás a ve stfiední Evropû dosud neetablovalo. Neznamená to ov‰em, Ïe i zde by nemûlo své opodstatnûní – nûkteré náznaky se objevují napfi. ve sborníku Landschaften im Mittelalter (2006), speciálnû ve vztahu k hradÛm je pak v˘znam pfiírodních podmínek a krajinného kontextu z rÛzn˘ch úhlÛ pohledu reflektován ve sborníku Burg und ihr Bauplatz (2006).69 I v pfiípadû stfiední Evropy platí LiddiardÛv podiv nad malou pozorností, která v rámci kastelologické literatury byla dosud vûnována otázkám volby místa nákladn˘ch stavebních podnikÛ – v˘stavby hradÛ.70 MoÏnosti nového vnímání problematiky na67 K této problematice, pfiesahující velk˘m dílem i do oblasti sakrální architektury a vizuálních médií v sakrálních prostorech, z novûj‰í speciální literatury pfiedev‰ím S. HOPPE, Drei Paradigmen. 68 PfiipomeÀme tu pfiípad ministeriálsk˘ch hradÛ na Chebsku, kde dojem „vûÏovitosti“ byl ãasto dosaÏen volbou vhodného skaliska – staveni‰tû hradu: skalní v˘ãnûlky samy mohly pfiipomínat vûÏe, pfiípadnû je pro tento úãel staãilo adaptovat vhodnou dostavbou (TomበKAREL – Vilém KNOLL, Felsbaustellen als ein beeindruckender Faktor der Ministerialenburgen des Egerlandes, Castrum Bene 9, 2006, s. 181–200). 69 Karl-Heinz SPIEß (vyd.), Landschaften im Mittelalter, Stuttgart 2006; Burg und ihr Bauplatz (= Castrum Bene 9), 2006. O úvodní vhled do problematiky na základû ãeského materiálu se pokusil Robert ·IMÒNEK, Krajina a pfiíroda ve vnímání a my‰lení stfiedovûkého ãlovûka, HG 35, 2009, s. 95–146; otázka „stfiedovûké komponované krajiny“ u nás zÛstává stále takfika terra incognita. 70 Robert LIDDIARD, Castle Rising, Norfolk: a „Landscape of Lordship“?, Anglo-Norman Studies 22, 2000, s. 169–186, zde s. 169.
ââH 108
2/2010
207
ROBERT ·IMÒNEK
znaãuje pfiedev‰ím krajinná archeologie, nahlíÏející krajinu – nûkdej‰í „dûjinné jevi‰tû“ v celistvosti (aktuální trendy jsou charakterizovány roz‰ífiením zorného úhlu klíãov˘ch kategorií land-use a designed landscape i na období stfiedovûké a v pfiípadû prvé kategorie se jiÏ mÛÏeme setkat i s adjektivem prehistoric).71 Jedním z ukázkov˘ch pfiípadÛ umoÏÀujících rekonstruovat dobov˘ pohled na interakci hrad – krajina se stal hrad Bodiam v Sussexu (kolem roku 1385): usilujeme-li o rekonstrukci v˘sledného vizuálního efektu hradu v „komponované krajinû“ (a potaÏmo tedy zámûru stavebníka), nutnû musíme zohlednit kombinaci úãinu krajiny s architekturou sídla.72 Hradní architektura jakoÏto nositelka v˘znamu ve spojení s krajinou zde zapadá do ‰ir‰ího kontextu „sociální krajiny“, tedy „krajiny s v˘znamem“. Jakkoli pro stfiedovûk je téma studovatelné jen v limitovaném rozsahu (daném interpretaãními moÏnostmi pramenÛ a rekonstruovatelností nûkdej‰í krajiny), je celkem jasnû zfiejmé, Ïe základní stereotypy „tvorby sociální krajiny“ mají nemalou mûrou nadãasovou platnost.73 Je evidentní, Ïe elity svûtské i církevní jiÏ od poãátku s krajinou „poãítaly“ – nelze si totiÏ pfiedstavit, Ïe by stavitelé hradÛ, pocházející z tûchto kruhÛ, ignorovali krajinn˘ kontext sv˘ch sídel, resp. nevyuÏili moÏností znásobení symboliky hradu a jeho architektury. To byl jeden ze základních principÛ demonstrace moci v kontextu mocenské rivality.74 Doklady jsou k dispozici jiÏ z 11.–12. století, shodnû aÈ máme na mysli normanskou Anglii nebo stfiední Evropu. Zde, na ãeském pomezí, nacházíme nበnejstar‰í doklad. Je jím hrad Pfiimda. Je svûdectvím, Ïe jiÏ na poãátku 12. století byl 71 Archeologie krajiny je téma, které i do budoucna sk˘tá znaãn˘ potenciál – a to i ve vztahu k relativnû úzké problematice probírané v pfiítomné stati (zde alespoÀ Martin GOJDA, Archeologie krajiny. V˘voj archetypÛ kulturní krajiny, Praha 2000). Prvofiadû letecká archeologie, hojnû vyuÏívaná pfiedev‰ím pro studium pravûkého osídlení (napfi. Martin GOJDA (vyd.), Ancient landscape, settlement dynamics and non-destructive archaeology: Czech research project 1997–2002, Praha 2004), ale i pro stfiedovûk (za klasickou lze dnes oznaãit práci Jan KLÁP·Tù, PamûÈ krajiny stfiedovûkého Mostecka, Praha 1994). 72 Detailnû problematiku koncepce vizuálního úãinu hradÛ 11.–12. století rozpracoval Robert LIDDIARD, „Landscapes of Lordship“. Norman Castles and the Countryside in Medieval Norfolk, 1066–1200, Oxford 2000, s v˘hledem do pozdního stfiedovûku (s. 108–119). 73 Srov. Denis E. COSGROVE, Social Formation and Symbolic Landscape, Madison 2 1998 (meritem je 16.–19. století, v úvodu ov‰em i reflexe stfiedovûk˘ch kofienÛ). 74 Srov. v˘stiÏnou formulaci R. LIDDIARDA, Castle Rising, s. 170; speciálnû k otázce hradu jakoÏto symbolu aristokratického statutu a ambic ve spoleãnosti 12., resp. 11.–13. století, David CROUCH, The Image of Aristocracy in Britain, 1000–1300, London etc. 1992, s. 252–280.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
208
‰lechtick˘ hrad vnímán jako mocensk˘ symbol, symbol „právního nároku“ a permanentní pfiítomnosti. Hrad, pfiipomínan˘ poprvé roku 1121, byl zaloÏen v tehdy neosídlené oblasti jakoÏto opûrn˘ bod symbolické moci svého stavebníka – jímÏ byl velmi pravdûpodobnû markrabû Diepold II. von Vohburg. Provokativní zámûr stavebníka byl jasnû pochopen i z ãeské strany – kníÏe Vladislav Pfiimdu oblehl a dobyl, pfiiãemÏ – a to je neménû charakteristické – kníÏe Sobûslav nechal hrad v roce 1126 obnovit, tentokráte jiÏ jako opûrn˘ bod ãeské strany (a tedy souãasnû symbol jejího mocenského nároku v oblasti). Hrad byl vystavûn na skalnatém vrcholu kopce nabízejícího neobyãejnû pfiízniv˘ v˘hled jak smûrem do âech, tak i do Bavorska; dominantou byla masivní obytná vûÏ, typovû náleÏející ke skupinû vûÏov˘ch hradÛ (Turmburgen) sálské doby, jakkoli sv˘mi dimenzemi a mocností zdiva bûÏn˘ prÛmûr zfietelnû pfiesahuje. V tomto smyslu je moÏno Pfiimdu vnímat jako pfiímo ukázkov˘ pfiípad mocenského symbolu.75 Sledujeme-li problematiku volby zcela konkrétního umístûní hradu v krajinû, zji‰Èujeme, Ïe zde pÛsobil cel˘ komplex aspektÛ – ãásteãnû byla nepochybnû determinována pfiírodními podmínkami, pfiece v‰ak existuje fiada pfiípadÛ, kdy na tomto podkladû nejsme schopni pohnutky konkrétní lokalizace vyloÏit. Urãující faktory lze rozdûlit do dvou základních skupin: 1. pfiirozená obranyschopnost, dostupnost stavebního materiálu, vody, vazba na komunikace ap.; 2. právní, politické a ekonomické aspekty.76 V˘sledná lokalizace byla vûcí kompromisu mezi prioritami, preferencemi a reáln˘mi moÏnostmi (v tomto smûru je tfieba rozli‰ovat mezi hrady zakládan˘mi ve starém sídelním území, a naopak hrady zakládan˘mi v kolonizovan˘ch oblastech – zatímco v prvém pfiípadû mûl potencionální stavebník ruce do znaãné míry svázány jiÏ konstituovan˘m právním stavem, v pfiípadû druhém mohl naopak relativnû svobodnû rozvíjet ideu hradu jakoÏto mocenského symbolu, a zástupného symbolu stavebníka v nové ob-
75 Nejnovûji Vladislav RAZÍM, K v˘znamu a stavební podobû románského hradu Pfiimda, PrÛzkumy památek 15, 2008, ã. 1, s. 39–56; TomበDURDÍK, Pfiimda – die älteste Steinburg in Böhmen, in: Neue Forschungen zum frühen Burgenbau, München–Berlin 2009, s. 95–103. 76 Danou problematikou se dlouhodobû zab˘vá Werner Meyer (nejnovûji W. MEYER, Topographie und Baugrund, natürliche Vorgaben beim Burgenbau, Castrum Bene 9, 2006, s. 291–306, s bibliografií); v podobû pfiehledného grafu naznaãuje ‰kálu prolínajících se aspektÛ M. KRENN, Bauplatz Burg, s. 217. Z hlediska studia aspektÛ volby polohy hradu je inspirativní práce Artura BOGUSZEWICZE, Genius loci oder die natürliche Umgebung. Platzwahl für Burgerrichtung, Castrum Bene 9, 2006, s. 41–60 (zaloÏená na rozsáhlé dokumentaci pfiedev‰ím z oblasti Dolního Slezska), v nûkter˘ch smûrech se mi ov‰em hledání symbolick˘ch v˘znamÛ jeví aÏ upfiíli‰nûné – typu symbolika vodního toku v blízkosti hradu ãi vody v hradním pfiíkopu (s. 53).
ââH 108
2/2010
209
ROBERT ·IMÒNEK
lasti).77 V kaÏdém pfiípadû se mÛÏeme ptát, zda byla dána napfi. pfiednost vizuálnû v˘hodnûj‰í, ale z hlediska obrany ménû v˘hodné poloze? Jak vznikala pfiedstava o konkrétní stavební podobû hradu v návaznosti na jeho polohu v krajinû, co ji ovlivnilo a jak byla realizována (zmûny bûhem v˘stavby apod.)? Platilo, Ïe osamocen˘ hrad ve vyv˘‰ené poloze má jistû silnûj‰í vizuální i „sociální“ úãinek neÏ hrad v rovinû, aÈ jiÏ je nebo není opatfien vûÏemi – pÛsobivá je tu ona vizuální nadvláda a pfiehled nad okolím, jíÏ níÏinn˘ hrad vizuálnû dosáhnout nemÛÏe (ãásteãnou kompenzaci tu pfiedstavovala umûlá návr‰í obehnaná pfiíkopy – coÏ mûlo i praktick˘ v˘znam, pfiiãemÏ rozsahem nevelkou plo‰inu na návr‰í vizuálnû opanovala vûÏovitá stavba). V nûkter˘ch pfiípadech byla volba pohledovû lukrativního místa pokládána za natolik dÛleÏitou, Ïe v jejím jménu bylo nutno slevit z nárokÛ na sloÏku militární. V rámci kontinentální Evropy byla problematika „hradu v krajinû“ – ve smyslu vizuální demonstrace pfiítomnosti, a potaÏmo tedy pfiihlédnutí ke krajinnému rázu i konkrétním podmínkám jako jednomu z v˘chodisek hradní politiky – nejdetailnûji sledována v pfiípadû Pruska (hrady fiádu nûmeck˘ch rytífiÛ, polsk˘ch králÛ i biskupÛ).78 Pohled na monumentální architekturu hradÛ v Prusku nás pfiivádí k otázce distinktivních typÛ hradní architektury. Co bylo nebo mohlo b˘t chápáno jako signifikantní? Rozloha hradu, jeho stavební podoba / typ jako celek, ãi nûkter˘ jin˘ znak – detail?79 V ãeském prostfiedí je dan˘ soubor otázek jiÏ léta aktuální obzvlá‰tû v pfiípadû v˘kladu poãátkÛ ‰lechtick˘ch hradÛ ve 13. století. Z debat na toto téma vypl˘vá, Ïe za signifikantní je pokládána rozloha hradi‰tû – plocha (budoucího) hradu na stranû jedné a sta77 Werner MEYER, Burgengründungen: Die Suche nach dem Standort, Château Gaillard 18, 1998, s. 123–134, zde s. 124–126; Martin BITSCHNAU, Burg und Adel in Tirol zwischen 1050 und 1300. Grundlagen zu ihrer Erforschung, Wien 1983, s. 9–33, hodnotí polohu hradÛ v kontextu formování ‰lechtické identity. 78 Christofer HERRMANN, Das Preußenland als mittelalterliche Architekturlandschaft, in: Karl-Heinz Spieß (vyd.), Landschaften im Mittelalter, Stuttgart 2006, s. 167–197, vnímá v této souvislosti Prusko jako „krajinu architektury“ (Architekturlandschaft), a to ve smyslu stavebnû unifikujícího prvku charakteristického pro urãitou oblast; sleduje tak jednotlivé architektonické typy – hrady (s. 182–184), ale i kostely (s. 184–185) ãi radnice (s. 186–187). 79 Inspirativní je v tomto smûru ‰est bodÛ – základních charakteristik, které jako urãující z hlediska klasifikace hradÛ obzvlá‰tního v˘znamu zformuloval Thomas BILLER, Deutsche Fürstenburgen (1250–1450). Eine Forschungslücke, ihre Gründe und Folgen, in: Burgenbau im späten Mittelalter, II, München–Berlin 2009, s. 9–25. Kategorii Fürstenburgen navrhuje zavést právû proto, aby se tento specifick˘ typ vydûlil od velk˘ch a v˘stavn˘ch ‰lechtick˘ch hradÛ (Großburgen), které ov‰em nemûly v‰echny pfiíslu‰né atributy onûch zemûpansk˘ch (kníÏecích) hradÛ. Je pfiíznaãné, Ïe v˘chodiskem tu je stfiedovûk˘ pohled – hrad jakoÏto nositel v˘znamu a odtud odvozovaná kritéria klasifikace.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
210
vební typ hradu na stranû druhé (nejdiskutovanûj‰ím tématem je v tomto smûru nepochybnû hrad kastelového typu – jeho roz‰ífiení a pfiedev‰ím „filiace“). Z hlediska symboliky hradu základní moment – a ten je obecnû platn˘ – spoãívá v pfiejímání stavebního typu (bez ohledu na nesnadné de‰ifrování vzájemn˘ch vazeb): stavební typ nebyl kopírován sám o sobû, forma se pfiebírala kvÛli obsahu, tedy symbolickému sdûlení.80 Architektonick˘ citát znamenal pfiihlá‰ení se k „ideji“, k symbolice vzoru. Ukázkov˘m pfiíkladem jsou u nás hrady typu francouzského kastelu: jiÏ pfiímé ohlasy 13. století (z nejznámûj‰ích T˘fiov ãi NiÏbor) byly pouh˘m vizuálním napodobením stavebního typu (bez pochopení funkce), a tento trend se s postupem doby je‰tû prohluboval.81 Jin˘ pfiíklad pfiedstavují pomûrnû rozsáhlé pravidelné ãtyfikfiídlé dispozice – stavební typ hradÛ praÏsk˘ch (arci)biskupÛ 14. století: pfiedev‰ím Kfiivsoudov, Trhov˘ ·tûpánov a evidentnû i Vla‰im.82 Neménû pozoruhodn˘ je i doklad kopírování stavebního typu v pfiípadû ‰lechtick˘ch hradÛ – pfiiãemÏ vzor (hrad KoÏlí) i kopie (hrad Le‰tno) byly hrady ‰lechtické (nápadnou podobnost oba hrady vykazují jak z hlediska dvoupalácové dispozice, tak i obvodovou zdí);83 o kutnohorském Hrádku Václava z Donína jakoÏto napodobeninû zemûpanského hrádku na Zderaze byla jiÏ fieã. Je nespornû pozoruhodné, Ïe letité, a pfied nûkolika lety (pokud jde o stránky odborného tisku)84 zesílenou mûrou vedené diskuse o královském, resp. ‰lechtickém zaloÏení zhruba desítky hradÛ nejen neodporují, ale bez ohledu na konkrétní stanoviska jednotliv˘ch badatelÛ naopak po-
80 Klasickou práci pfiedstavuje Günter BANDMANN, Early Medieval Architecture as Bearer of Meaning, New York 2005 (11951); na uvedeném principu byly pochopitelnû koncipovány i historismy v architektufie (v návaznosti na Bandmanna M. SCHMIDT, Reverentia und Magnificentia, zvlá‰tû s. 45–53) – jen takov˘ citát má smysl, kter˘ na minulé a starobylé odkazuje srozumitelnou fieãí. 81 O kastelech francouzského typu detailnû TomበDURDÍK, Hrady kastelového typu 13. století ve stfiední Evropû, Praha 1998, s. 9–149, tamtéÏ podrobnû o obou zmínûn˘ch i ãetn˘ch dal‰ích, mimo jiné i ‰lechtick˘ch hradech. 82 TomበDURDÍK – Pavel BOLINA, Hrady praÏského biskupství (arcibiskupství), AH 21, 1996, s. 291–306. 83 T. DURDÍK, Doppelpalasanlagen, s. 74. 84 Z rozsáhlé literatury k tématu zde postaãí pfiipomenout trojici bezprostfiednû souvisejících pfiíspûvkÛ: Jan KLÁP·Tù, Poznámky o sociálních souvislostech poãátkÛ ‰lechtick˘ch hradÛ v ãesk˘ch zemích, AR 55, 2003, s. 786–800; TomበDURDÍK, K poãátkÛm ‰lechtick˘ch hradÛ v âechách, AR 56, 2004, s. 169–175; Vladislav RAZÍM, Nad poãátky hradÛ ãeské ‰lechty, AR 56, 2004, s. 176–214. Otázka modelu královsk˘ hrad Æ ‰lechtick˘ hrad jakoÏto jeho (zmen‰ená) napodobenina byla diskutována speciálnû na pfiípadu Vízmburka a ¤íãan (dva základní názorové proudy sumarizuje J. KLÁP·Tù, Poznámky, s. 788–790, 797).
ââH 108
2/2010
211
ROBERT ·IMÒNEK
tvrzují dva klíãové body konceptu symboliky hradu oãima stfiedovûké ‰lechty: 1) hrad jako zástupn˘ symbol v „ovládnutém“ (eventuelnû k ovládnutí urãeném) prostoru; 2) stavební podoba hradu jako v˘raz prestiÏe. Sledujeme-li totiÏ hrady typu Lichnice, Jindfiichova Hradce, R˘zmburka ad., tedy hrady, kde se jeví v nepomûru rozloha a stavební podoba (odpovídající pfiedstavû královsk˘ch hradÛ) na stranû jedné, a drÏitel (‰lechtic) na stranû druhé, smíme na základû diametrálnû odli‰n˘ch, ba pfiímo protichÛdn˘ch stanovisek soudit, Ïe za daného stavu (a patrnû ani do budoucna) nelze danou otázku spolehlivû rozhodnout. Evidentní nicménû je, Ïe prestiÏ a „mocensk˘ nárok“ ‰lechtick˘ch drÏitelÛ tyto stavby vyjadfiovaly svou vnûj‰í podobou bez ohledu na osobu stavebníka. V kaÏdém pfiípadû ‰lo o zástupn˘ symbol v podobû hradu „zemûpansk˘ch parametrÛ“, coÏ samo o sobû vyjadfiovalo ambice drÏitele – aÈ jiÏ byl sám stavebníkem, anebo do svého vlastnictví pfiejal hrad panovnického zaloÏení (v tomto pfiípadû pfiistupuje je‰tû symbolika právní kontinuity).85 S úsudkem, nakolik pohled nebo spí‰e pohledy na poãátky ãesk˘ch ‰lechtick˘ch hradÛ ovlivní aktuální diskuse o právním kontextu velmoÏské (‰lechtické) drÏby 12.–13. století, s ãímÏ právo na v˘stavbu sídla nedílnû souvisí, je vzhledem ke stále probíhající debatû vhodné vyãkat.86 Stavební podoba hradu, jeho rozsah a v˘stavnost o stavebníkovi / majiteli vypovídala mnohé. Nejen o jeho sociálním statutu, ale i o jeho finanãních moÏnostech, pfiiãemÏ signifikantní tu zpravidla nebyl konkrétní stavební typ hradu, ale celkov˘ vizuální úãin.87 ·kála komponentÛ, které se (spolu)podílely na celkovém vizuálním efektu a byly tak nositeli v˘znamu – sociálního statutu a nároku drÏitele, byla znaãnû ‰iroká. VûÏovit˘ charakter byl jednou ze základních charakteristik, nositeli v˘znamu byly ov‰em i dal85 PrestiÏ plynoucí z pfievzetí zemûpanského hradu ‰lechticem zmiÀuje jiÏ T. DURDÍK, K poãátkÛm ‰lechtick˘ch hradÛ, s. 172. – Debata „královské zaloÏení kontra ‰lechtické zaloÏení“ mi pfiipadá do urãité míry obdobná jako v Nûmecku svého ãasu aktuální „‰taufská architektura kontra ‰lechtická architektura“, kdy klíãov˘ nositel v˘znamu – Buckelquader – b˘val jednou vydáván za symbol císafisk˘ a jindy za v˘raz rytífiského etosu (T. BILLER, Die Adelsburg, s. 25–31, 185–194). 86 Za postaãující tu lze pokládat odkaz na dvojici statí nedávného data – po jedné z kaÏdé strany „diskusního stolu“: Josef ÎEMLIâKA, O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví (K rozsahu a kvalitû velmoÏské drÏby v pfiemyslovsk˘ch âechách), ââH 107, 2009, s. 269–308; Libor JAN, Hereditas, v˘sluha, kastelánie. Nûkolik poznámek k terminologii a metodologii souãasné historiografie pfiemyslovského období, âasopis Matice moravské 128, 2009, s. 461–472. 87 Dokladem tu mÛÏe b˘t nûkolik typÛ hradÛ – v‰echny paralelnû náleÏely jedinému rodu – v Codexu Falkensteinensis (Joachim ZEUNE, Burgenkundliche Marginalien zu zeitgenössischen Darstellungen, in: Hartmut Hofrichter (vyd.), Putz und Farbigkeit an mittelalterlichen Bauten, Stuttgart 1993, s. 15–22, zde s. 15–16).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
212
‰í komponenty: dispozice (napfi. prestiÏní dvoupalácová dispozice anebo palác ukonãen˘ apsidou),88 vizuálnû nápadné komponenty exteriérÛ, a to pfiedev‰ím hradní kaple – nositelé symboliky sakrální legitimizace,89 ale i dal‰í prvky (vedle ark˘fiÛ, ãasto závûrÛ zmínûn˘ch kaplí, napfi. „záclonková“ okenní ostûní), a pochopitelnû interiéry (napfi. sklípková klenba, motivy sukovitého vûtvoví – Astwerk, malífiská v˘zdoba).90 Jako specifické se jeví dva dal‰í prvky – jiÏ zmínûné cílené zachovávání a prezentace star˘ch stavebních struktur, a dále pak je‰tû militární vizualizace. Pfii celkovém pohledu na tento fenomén nám neunikne, Ïe fiada opevnûní jiÏ v dobû svého vzniku nedostateãnû reagovala na aktuální v˘voj paln˘ch zbraní, nezohledÀovala stav v˘voje obléhací techniky i taktiky, nebyla-li vyslovenû zastaralá.91 Co v‰ak na stranû druhé nelze fortifikacím ãesk˘ch ‰lechtick˘ch hradÛ doby pohusitské, a pfiedev‰ím pak jagellonské, upfiít, je monumentalita, spektakulárnost a vizuální úãin jejich opevnûní, mohutn˘ch pásÛ hradeb proãlenûn˘ch vûÏemi, ba‰tami ãi rondely.92 88 Vedle jiÏ zmínûné dvojice KoÏlí – Le‰tno napfi. roÏmberské hrady Dívãí Kámen a Helfenburk, Vysok˘ Chlumec ãi Lib‰tejn (T. DURDÍK, Doppelpalasanlagen); Pavel BOLINA, Der Einfluss der Burg Tirol in Südtirol auf die böhmischen Luxemburger und den Burgenbau in Böhmen und Mähren, in: Burgenbau im späten Mittelalter, II, München–Berlin 2009, s. 193–198. 89 Prolínající se funkãní a v˘znamové komponenty hradních kaplí soubornû nejnovûji Ulrich STEVENS, Burgkapellen. Andacht, Repräsentation und Wehrhaftigkeit im Mittelalter, Darmstadt 2003; z ãeského prostfiedí speciální studie TomበDURDÍK – Pavel BOLINA, Kaple vrcholnû stfiedovûk˘ch hradÛ, Castellologica Bohemica 2, 1991, s. 9–22; TÍÎ, Stfiedovûké hrady, s. 52–62. 90 Sklípková klenba, stejnû jako reprezentativní schodi‰Èové vûÏe a „záclonková“ okenní ostûní náleÏejí do souboru inovativních prvkÛ profánních staveb poãínaje cca rokem 1470 (Uwe ALBRECHT, Bauaufgaben profaner Architektur zwischen 1470 und 1620. Auftraggeber und Funktionen, in: Katharina Krause (vyd.), Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland, IV. Spätgotik und Renaissance, München etc. 2007, s. 209–225, zde s. 210); v ãeském prostfiedí se sklípková klenba jakoÏto prestiÏní typ projevuje v˘raznûji v ãesko-saském pfiíhraniãí, ale i na fiadû staveb ve vnitrozemí, pfiedev‰ím spjat˘ch s pfiedními pansk˘mi rody – ·vihovsk˘mi, RoÏmitály, Lobkovici, Pern‰tejny ad. (Milada a Oldfiich RADOVI, Kniha o sklípkov˘ch klenbách, Praha 1998, zvlá‰tû s. 62–81); pfiíklady vlivÛ saské gotiky na ãesk˘ch hradech evidují T. DURDÍK – P. BOLINA, Stfiedovûké hrady, s. 235–236. Motivy sukovitého vûtvoví nacházíme v té dobû po celé stfiední Evropû (z poslední doby R. ·IMÒNEK, Krajina a pfiíroda, s. 108–109), u nás nejznámûj‰í je tzv. Stromov˘ sál na hradû v Bechyni, po 1507 (T. DURDÍK – P. BOLINA, Stfiedovûké hrady, s. 234–235). 91 K nefunkãním fortifikaãním prvkÛm ãesk˘ch hradÛ jiÏ 14. století (Stfiekov, Ralsko) T. DURDÍK, K otázce demonstraãní architektury, s. 122–123. 92 Zdokonalování a zesilování hradních fortifikací – preventivnû i ex post, v návaznosti na konkrétní neblahé zku‰enosti, náleÏí ke stûÏejním charakteristikám ãeské hradní architektury let zhruba 1420–1520 (soubornû T. DURDÍK – P. BOLINA, Stfiedovûké hrady, s. 197–248). Franti‰ek CHUPÍK, Fortifikaãní stavitelství mezi gotikou
ââH 108
2/2010
213
ROBERT ·IMÒNEK
Poãátky zji‰Èujeme jiÏ v dobû pohusitské, vrchol pak kolem roku 1500. UÏ jen svou neobvyklostí siln˘ vizuální úãin ve své dobû musel vzbuzovat pohled na hrad Velhartice, v jehoÏ horizontále se uplatÀuje vûÏovité stavení (Putna), dvojí palác, hradba s ba‰tami a pfiedev‰ím most o ãtyfiech obloucích sklenut˘ch na mohutné pilífie, pozoruhodnou vizualizaci máme pfied sebou v Blatné, kde mohutná vstupní vûÏ je pozdního pÛvodu (pochází aÏ z doby pfiestavby hradu zhruba 1475–1480), a její ryze militární úloha byla silnû limitovaná – klíãov˘ obrann˘ prvek i napfií‰tû pfiedstavovala blatná poloha sídla. Jednotlivé komponenty militárních vizualizací na‰ly svÛj odraz v fiadû pfiípadÛ – v‰ude tam, kde monumentalita v˘razu pfievaÏovala nad reálnou funkãností. Pfiedchozí v˘voj vrcholí okolo pfielomu 15. a 16. století dvojicí rezidenãních sídel PÛty ·vihovského z R˘zmberka (·vihov, Rabí), ale pfiedev‰ím koncepcí militárních vizualizací pánÛ z Pern‰tejna (Pardubice, Kunûtická Hora, ale i zástavnû drÏená Hluboká ad.) a TrãkÛ z Lípy (Orlík, Lipnice).93 Opakovanû byla zmiÀována otázka citací – pfiíznaãnû na ni naráÏíme i v kontextu militárních vizualizací: aÈ jiÏ je to moÏná inspirace opevnûním jádra pardubického hradu, na niÏ bylo poukázáno v pfiípadû hradu Kostelce nad âern˘mi Lesy (jeho v˘raznou pfiestavbu provedl po roce 1492 Slavata z Chlumu a Ko‰umberka), ãi analogie proslulého torionu hradu Rabí, kterou podle v‰eho zachycujeme ve fortifikaci hradu Jindfiichova Hradce (její modernizace probûhla v rámci rozsáhlé pfiestavby hradu koncem 15. století).94 VII. Závûr Star‰í bádání (disproporãnû) akcentovalo u hradÛ sloÏku militární, zatímco novûj‰í inklinuje k celistvûj‰ímu vnímání hradu nejen jakoÏto architeka renesancí, in: Dalibor Prix (vyd.), Pro arte. Sborník k poctû Ivo Hlobila, Praha 2002, s. 239–245, vûnuje pozornost vzorÛm a kulturnûhistorick˘m souvislostem zemních fortifikací v âechách a na Moravû období cca 1490–1540: poukazuje pfiitom na rozmanitost moÏn˘ch inspiraãních zdrojÛ, nûkdy unikajících na‰í pozornosti ve stínu genia Riedova, jemuÏ je pfiipisován zásadní podíl na fiadû pozdnû stfiedovûk˘ch staveb, pfiedev‰ím hradních. 93 Militární vizualizace na pern‰tejnsk˘ch hradech, pfiedev‰ím Pardubicích, v ‰ir‰ím stfiedoevropském rámci sledoval Vítûzslav PRCHAL, Znamení moci. OpevÀování sídel a mûst pánÛ z Pern‰tejna na pfielomu 15. a 16. století (K vojensko-reprezentaãním funkcím fortifikaãní architektury), Historie a vojenství 53, 2004, s. 34–44; T¯Î, Mezi vojenskou funkcí a symbolem. Militární atributy sídel nobility raného novovûku, in: Radmila Pavlíãková – Martin Elbel (vyd.), Miscellanea ze Semináfie star‰ích dûjin, Olomouc 2005, s. 121–147. 94 T. DURDÍK – P. BOLINA, Stfiedovûké hrady, s. 239–240. – Na okraj dodejme, Ïe pozdûj‰í osudy hradeckého torionu zcela zapadají do rámce, v nûmÏ militární prvky vnímalo renesanãní zámecké stavitelství – na torion stavebnû navázal renesanãní rondel (cca 1591–1596).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
214
tonického, ale i „sociálního“ fenoménu. Zcela logicky chápe hrad – jeho polohu i stavební podobu jako v˘sledek historick˘ch souvislostí v ‰irokém slova smyslu, vojensk˘ch stejnû jako hospodáfisk˘ch, ale i právních ãi správních. Stfiedovûk nejen neznal hradní typologii v dne‰ním slova smyslu, ale i kategorií hrad – hrádek – zámek uÏíval znaãnû libovolnû a nedÛslednû. Neodli‰oval sloÏku militární od sloÏek reprezentativní a obytné a hrad / hradní areál vnímal jako celek. Jako reflexi statutu stavebníka / majitele. Ujasníme-li si základní v˘znamov˘ rámec ãi rámce, v nichÏ ‰lechtic hrad vnímal, tím zfietelnûji a ve svrchovanû logickém, v tradici pevnû zakotveném kontextu se v˘vojové trendy 16. století budou jevit jiÏ pro období pozdního stfiedovûku – pozdûj‰í doba ve v˘razov˘ch prostfiedcích precizovala star‰í modely, podstatu ov‰em (pouze) pfiejala.95 Symbolika hradu vycházela za prvé z jeho polohy a / pfiípadnû za druhé z jeho stavební podoby – vizuálnû dominantní (v˘stavn˘) hrad byl v˘razem „ovládnuté krajiny“ a souãasnû zástupn˘m symbolem svého stavebníka ãi drÏitele. Nositelem v˘znamu nebyl jen celkov˘ vizuální úãin a monumentalita architektury, ale i vhodnû volen˘ rejstfiík citací a „odkazÛ“ – aÈ jiÏ ve smyslu „starobyl˘ch“ stavebních komponentÛ ãi pfiejímání stavebních a dekorativních vzorÛ z prostfiedí dvorsk˘ch hutí. ¤adu symbolick˘ch prvkÛ zahrnovala i hradní topografie – tedy vnitfiní prostory hradÛ, jimÏ zde bliωí pozornost vûnována nebyla. V˘‰kové úrovnû, komunikaãní schémata, prostorové vazby, reprezentativní prostory profánní i sakrální a jejich ikonografie – to v‰e mûlo svÛj smysl a v˘znam srozumiteln˘ limitovanému publiku, jeÏ do tûchto místností mûlo pfiístup. Pfiíznaãnû zji‰Èujeme jiÏ v pfiípadû hradní brány, Ïe její symbolika sahala daleko za utilitární rovinu „vstupu do hradu“ (svûdectvím je jiÏ sama v˘stavnost bran a jejich heraldická, epigrafická a eventuelnû malífiská v˘zdoba). Nechybûly pokusy vnímat hrad jako symbol i v rovinû právní, jakoÏto nositele sociálního statutu – coÏ ov‰em b˘valo odmítáno logick˘m poukazem, Ïe „siedlem se urozenie neponiÏuje ani povy‰uje“. Symbolika hradu hrála koneãnû svou roli i pfii performativních aktech typu skládání lenních pfiísah a slibÛ / pfiísah vûrnosti – tyto se odehrávaly buì v sakrálních prostorech (tj. v kostele, zpravidla pfied oltáfiem) 95 S dÛrazem na 16. a 17. století Petr VOREL, Rezidenãní vrchnostenská mûsta v âechách a na Moravû v 15.–17. století, Pardubice 2001. Sv˘m celistv˘m zábûrem inspirativní studii pfiedloÏil TomበKNOZ, ·lechtická pamûÈ v umûleckém ztvárnûní moravsk˘ch renesanãních zámkÛ, in: Václav BÛÏek – Pavel Král (vyd.), PamûÈ urozenosti, Praha 2007, s. 23–36 – na nûkolika modelov˘ch pfiíkladech autor naznaãil ideální (po mém soudu) pfiístup k v˘kladu reprezentativní funkce profánní architektury 16.–17. století: zachování a cílená prezentace „starobyl˘ch“ stavebních struktur, militární vizualizace a celá ‰kála ikonografick˘ch médií tu pfiedstavují základní klíãe k pochopení (symbolického) v˘znamu tûchto staveb.
ââH 108
2/2010
215
ROBERT ·IMÒNEK
anebo na hradech – symbolech moci a postavení, eventuelnû v pfiípadû lén i symbolech právního vztahu mezi vazalem a seniorem. Hrady pochopitelnû nebyly jedin˘m mocensk˘m ani zástupn˘m symbolem – analogickou (mutatis mutandis) roli mûly i klá‰tery, pfiípadnû kostely s rodov˘mi nekropolemi. JiÏ od 13. století, a v zesílené mífie pak v pozdním stfiedovûku, se ukazuje utilitární i v˘znamové (symbolické) sepûtí hradu a (rezidenãního) mûsta. Hrad (a rezidenãní dvÛr) spolu s rezidenãním mûstem a rodov˘m klá‰terem / nekropolí tvofiily soubor základních v˘razÛ stavovsky adekvátního Ïivotního stylu, pfiiãemÏ v jednotliv˘ch pfiípadech mohla mít symbolika fiadu v˘znamov˘ch poloh. Pokud Burian II. z Gut‰tejna († kolem 1489) obnovuje „zbofien˘“ hrad, nemající militární ani jin˘ utilitární v˘znam, a pfiesto jej opatfií opevnûním, v krátké dobû dosáhne pov˘‰ení pfiilehlé vsi na mûsto, které obeÏene hradbami a navíc tu zaloÏí klá‰ter, máme evidentnû pfied sebou hrad a mûsto jakoÏto zástupné symboly (nepfiítomné) vrchnosti v pfiíslu‰né oblasti (Chy‰e).96 Brilantní rozpracování koncepce v˘znamového sepûtí hradu a mûsta je spjato s PÛtou ·vihovsk˘m z R˘zmberka († 1504) a lokalitami ·vihov a Rabí; rodov˘ klá‰ter a souãasnû nekropoli PÛta zfiídil v HoraÏìovicích.97 A koneãnû poukaz na symbolick˘ kapitál: mohl stát napfi. v pozadí koncepce Albrechta z Kolovrat († 1510) ve vztahu k Mûlníku (jednomu z rezidenãních vûnn˘ch mûst ãesk˘ch královen) a klá‰teru ·opka / P‰ovka, jeÏ formou zástavy cílenû pfievádûl do sv˘ch rukou.98 Pfiedkládan˘ text vstupuje na pole ve stfiedoevropském rámci teprve v poslední dobû intenzivnûji pov‰imnuté, a ve vztahu k ãeské ‰lechtû dosud jen minimálnû dotãené. Jedná se pfiitom o jedno z dílãích, ale sv˘m v˘znamem zásadních témat stfiedovûk˘ch dûjin nejen ‰lechtick˘ch, ale obecnû sociálních – stále znovu se tematika „hradu“ prolíná s otázkami symbolické komunikace. Lze pfiirozenû pfiedpokládat, Ïe dal‰í v˘zkum bude na‰e 96 Robert ·IMÒNEK, Mûsto jako v˘razov˘ prostfiedek osobní reprezentace. Chy‰e a Rab‰tejn za Buriana II. z Gut‰tejna († cca 1489), in: Dana Dvofiáãková-Malá – Jan Zelenka (vyd.), Dvory a rezidence ve stfiedovûku, III. V‰ední a sváteãní Ïivot na stfiedovûk˘ch dvorech, Praha 2009, s. 337–361. Z jiného úhlu – ale v témÏe základním principu – se jeví budování „rezidenãního mûsta“ v pfiípadû Lorence Glace ze Starého Dvora († 1516), jehoÏ rezidencí byl hrad âerven˘ Hrádek, bez pfiímé vazby na sídli‰tû mûstského typu: jeho pozornost platila nedalekému Jirkovu, kde se nechal i pohfibít a demonstroval tak rezidenãní vazbu hradu a mûsteãka (R. ·IMÒNEK, Jirkov). 97 Robert ·IMÒNEK, ·lechtická reprezentace a její v˘razové prostfiedky v pozdním stfiedovûku (modelové pfiíklady ze západních âech), in: Jifií Stoães (vyd.), Historická dílna. Pfiíspûvky za rok 2008, PlzeÀ 2009, v tisku. 98 Robert ·IMÒNEK, Mûlník jako rezidenãní mûsto a jevi‰tû sakrální reprezentace, Confluens 2010, v tisku.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
216
znalosti jednotliv˘ch otázek a aspektÛ dané problematiky, zde jen opatrnû formulovan˘ch, precizovat, eventuelnû i korigovat – jak v návaznosti na prvotní zmapování témat b˘vá obvyklé. Rozumí se, Ïe nahodilá selektivnost na‰í pramenné základny v fiadû ohledÛ nabádá k obezfietnosti a nûkdy snad pfiímo podmíneãnému formulování pracovních tezí ãi dílãích závûrÛ (pfiíkladem mÛÏe b˘t nesporná obliba a prestiÏnost jak „vûÏovitého charakteru“ hradní siluety, tak paralelnû i bezvûÏov˘ch hradÛ ve 14. století); souãasnû je tfieba zdÛraznit, Ïe nízk˘ poãet pfiím˘ch dokladÛ ba dokonce jejich absence nutnû neindikuje marginálnost, nebo pfiímo neexistenci jevu (ukázkov˘m pfiíkladem mohou b˘t ‰lechtické svatby a pohfiby ve stfiedovûku, o nichÏ toho prameny prozrazují zoufale málo, aã se zcela nespornû jednalo o naprosto bûÏnou souãást Ïivota). Cum grano salis fieãeno: jde tu o dal‰í z pokusÛ, tu více, tu ménû úspû‰n˘ch, o vítûzství historikova dÛvtipu nad pramennou nouzí, pokusÛ pfiinutit „staré“ prameny k „nov˘m“ v˘povûdím. PfiiãemÏ metodické nástrahy tu jsou nemalé, hranice mezi inovativní metodou a ahistorickou projekcí je ãasto nezfietelná, a v˘sledek mÛÏe b˘t i o‰idn˘. CoÏ se stalo v na‰em pfiípadû Josefu Mackovi, kdyÏ se metodou historické sémantiky pokou‰el zmocnit procesu promûny hradu v zámek. AÏ pfiíli‰ se tu nechal ovlivnit dne‰ním vnímáním tûchto slov a kofieny tohoto pfielomu se domníval nalézt v pozdním stfiedovûku. Zaujat jednostejn˘m v˘chodiskem i cílem, mimodûk postupoval metodou dosazování do v˘sledku: terminologick˘ posun hrad – zámek tak vyloÏil v kontextu zvy‰ujících se nárokÛ na kulturu bydlení na pansk˘ch sídlech. MnoÏství dokladÛ, jeÏ do této koncepce nejen nezapadají, ale pfiímo jí odporují, je pfiitom pováÏlivé. V˘sledek revidované sémantické anal˘zy po dvaceti letech od uvefiejnûní Mackovy studie zní skromnû a ponûkud skepticky: terminologie hrad – zámek a její kolísání je zcela nahodilé a z na‰eho úhlu pohledu Ïádnou v˘povûdní hodnotu nemá.99 Byl to aÏ v˘voj v 16. století, kter˘ pojem zámek posunul z pÛvodního oznaãení opevnûného, ohrazeného, „zamãeného“ objektu (v souladu s tím b˘valo oznaãení zámek uÏíváno v 15. století i pro mûsta) smûrem k (renesanãní) rezidenci. Teprve v 16. století totiÏ pojem hrad jako oznaãení panského sídla zámku ustupuje, zatímco dfiíve ‰lo o paralelní (a do znaãné míry synonymní) kategorie.100 99 Josef MACEK, Hrad a zámek (Studie historicko-sémantická), ââH 89, 1991, s. 677–690; na problematiãnost Mackov˘ch závûrÛ v daném smûru jsem upozornil ve zprávû o knize Josef MACEK, âeská stfiedovûká ‰lechta, Praha 1997, kde byla uvedená staÈ pfieti‰tûna (ââH 96, 1998, s. 189–190), a dÛkladnou argumentací pak vûc podloÏil Robert NOVOTN¯, K Mackovû pojetí hradu a zámku, Mediaevalia Historica Bohemica 7, 2000, s. 191–199.
ââH 108
2/2010
217
ROBERT ·IMÒNEK
Problematikou „hrady a zmûna Ïivotního stylu“ mÛÏeme skonãit. Bez ohledu na limity v˘povûdní hodnoty historické sémantiky je nesporné, Ïe pozdnû stfiedovûké pfiestavby pansk˘ch sídel mûly nejen zv˘‰it standard bydlení, ale i – pokud to stavebníkovi jeho finanãní moÏnosti dovolily – ohromit a upoutat, rezidenãní hrad mûl b˘t sám o sobû demonstrací. V˘povûì hradní architektury – aÈ sebehonosnûj‰í – by nebyla úplná bez „legitimizaãní sloÏky“, tedy souboru nositelÛ v˘znamu: architektonick˘ch citátÛ, starobyl˘ch komponentÛ a eventuelnû nápadn˘ch militárních prvkÛ. S trochou zjednodu‰ení fieãeno prvé byly v˘razem sociálního postavení stavebníka a jeho vazeb (markantní je tento moment v pfiípadû rodÛ, jeÏ zaznamenaly strm˘ sociální vzestup), druhé v˘razem tradice (jedné z klíãov˘ch kategorií stfiedovûkého právního my‰lení) a tfietí ztûlesnûním stavebníkova sebevûdomí, jeho „hrdé nezávislosti“ a „neporazitelnosti“.101
100 Srovnávací pohled z jazykovû nûmecké oblasti nabízí G. Ulrich GROßMANN, Die Verwandlung der Burg zum Schloss, in: Heiko Laß (vyd.), Von der Burg zum Schloss. Landesherrlicher und Adeliger Profanbau in Thüringen im 15. und 16. Jahrhundert, Bucha bei Jena 2001, s. 29–40; autorovi sice uniklo, Ïe terminologická dvoukolejnost Burg – Schloss není ein typisch deutsches Problem (s. 29–30), se smûrem jeho úvah a jejich závûry lze nicménû naprosto souhlasit. 101 AlespoÀ na sam˘ závûr pokládám za vhodné zmínit populární sice, av‰ak neobyãejnû moudrou a my‰lenkovû inspirativní knihu ZdeÀka KALISTY, Cesta po ãesk˘ch hradech a zámcích aneb Mezi tím, co je, a tím, co není, Praha 1993.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
218
The Castle as a Symbol in the Consciousness of Czech Medieval Aristocracy R O B E RT · I M Ò N E K
A reconstruction of the spectrum of castle symbolism focused upon a Czech environment has crystalised the general validity of the fundamental levels of meaning and stereotypes in which the castle is understood within the framework of contemporary emblematic communication (and as such was rooted in the consciousness of the aristocracy). The symbolism of the castle was principally based upon 1. its location and / or possibly 2. its construction – a visually dominant (i.e. commanding) castle was the sign of „controlled landscape“ and simultaneously the representative symbol of its builder or owner; within this framework both the construction of rival castles and the assault on the enemy’s castles (their seizure, or possibly the destruction of a castle represented the undermining of their power and in a certain sense also of their social credibility) had the dual purpose – utilitarian and symbolical. However, what constituted it as the bearer of meaning was not merely the total visual impact of „the castle in a landscape“ with its underlining architectural monumentality, but also a conveniently selected register of quotes and „references“ – whether references to the type of building (e.g. a lord’s castle) or specific (yet crucially important) construction detail (also including the role of the Lord’s construction guilds in the construction of aristocratic castles). The symbolic role of the castle in the consciousness of a medieval aristocrat is documented by a number of aspects – an attractive looking castle, especially a residential one, was a mark of the owner’s status and an expression of an adequate aristocratic representation (this is especially evident in the case of noble famillies who achieved rapid social ascent), the castle was an expression and embodiment of family traditions and therefore „the legitimacy of power“ (for example by reference to an older building structure, but also by the representation of family castles through their depiction in art). Indeed, the evidence of castle architecture – however splendid – would not be complete without „the legitimacy component“, namely a group of bearers of meaning: architectonic extracts, antiquated components and eventually clear military features. The former were the expression of the builder’s social status and his links, the latter expressed tradition (one of the key categories of medieval legal thought) and the third was the embodiment of the builder’s self-confidence, his „proud independence“ and „indefatigability“. Translated by Alena Linhartová
ââH 108
2/2010
219
ROBERT ·IMÒNEK
