Spor o metodu uvnitř ekonomie a práva

Spor o metodu uvnitř ekonomie a práva Storytelling, každodenní pragmatismus, nebo nadčasové poznání?

Josef Šíma

Ekonomie během své historie prochází opakovaně obdobími, kdy se objevují ostré střety mezi jejími školami či mezi jejími význačnými osobnostmi ohledně metody ekonomického zkoumání. Ekonomové mají na jedné straně ambici formulovat zákony, jež nebudou časově ani místně podmíněné, na straně druhé však mnohdy usilují, aby jejich věda poskytla poměrně velmi časově a místně specifické poznatky využitelné pro tvorbu firemních strategií, státních rozpočtů či právních systémů. Neustále tedy probíhá spor o vhodnost různých metod poznávání, tj. o to, nalézt meze ambicí ekonomických teoretiků. Zajímavým příkladem takovéhoto střetu jsou rozpory uvnitř dnes velmi populárního oboru na pomezí dvou společenských disciplin - ekonomie a práva. V následujícím textu si nejprve ukážeme základní postoj k možnosti univerzálního vědeckého poznání, tak jak k němu přistupují jednotlivé školy v rámci mainstreamového přístupu k ekonomii a právu.

Vznik oboru ekonomie a práva je obvykle spojován s Chicagskou univerzitou v polovině 20. století, kdy na University of Chicago Law School působil Aaron Director, který coby ekonom začal studovat dopady nejrůznějších státních regulací na fungování ekonomiky. A právě Director přivedl na tuto školu Ronalda Coase, který svým revolučním článkem „The Problem of Social Cost” dal vzniknout chicagské verzi studia ekonomie a práva.1 Jak je ale stále

1

Poměrně nevšední je geneze tohoto textu. V roce 1959 Coase publikoval v časopise Journal of Law and Economics článek s názvem „The Federal Communications Commission”, ve kterém argumentoval pro tržní alokaci vysílacích frekvencí, jež by měla nahradit jejich přidělování státem. Tvrdil, že jakmile bude otevřena možnost obchodu s vysílacími právy, nezáleží na jejich prvotním rozdělení. Tento názor byl považován za mylný, avšak Coase nebyl ochoten chybu uznat. Z toho důvodu se v Directorově domě sešla skupina ekonomů (mezi jinými Milton Friedman, George Stigler, John McGee, Arnold Harberger), aby Coasův argument vyvrátili. V nejlepší chicagské tradici začalo setkání hlasováním o tom, zda má pravdu Coase, nebo Pigou, jehož řešení problémů vlastnických práv (externalit) Coasův argument zpochybňoval. Počáteční poměr hlasů 20:1 pro Pigoua se po diskusi, kterou George Stigler označil za „nejúžasnější intelektuální zážitek svého života”, změnil na 21:0 pro Coase. Poté Aaron Director, šéfredaktor Journal of Law and Economics, vyzval Coase, aby svůj argument

zřejmější ve světle nového výzkumu, studiu vazeb mezi ekonomií a právem se věnuje a věnovalo mnohem více škol,2 a proto již i v encyklopediích můžeme číst, že tvrzení o jedinečnosti chicagského přístupu k právu v 50. letech „patrně přeceňuje originálnost tohoto proudu“.3 Je nepochybné, že řada autorů německé či britské historické školy, případně autorů hlásících se k institucionalismu studovala společenské procesy včetně právních systémů. Historikové ekonomického myšlení však tyto směry příliš nevyzdvihují jako teoretické disciplíny, neboť u nich nelze najít metodu zkoumání, jež by umožňovala z nahromaděných dat provést zobecnění. Mark Blaug, věhlasný znalec dějin ekonomického myšlení, o tomto způsobu získávání poznatků poznamenal, že „mnohem lepším popisem metody používané institucionalisty by bylo storytelling [vyprávění]”4 a Ronald Coase dodal, že „bez teorie neměli co předat dál kromě hromady deskriptivního materiálu čekajícího na teorii nebo na oheň”.5 Ať již shledáme historizující a institucionální ekonomy zcela či téměř neschopnými formulovat ekonomickou teorii, je nesporné, že oni sami – jak ukázal spor o metodu ke konci 19. století – odmítali uznat univerzální platnost ekonomického poznání, a jejich detailní znalost institucí a právních systémů byla spíše sociologické povahy.

Nástup chicagského law&economics znamenal tedy skutečně zásadní převrat pro oblast ekonomie a práva. Tento převrat proběhl ve dvou zásadních krocích – prvním bylo Coasovo

rozpracoval. Tak se zrodil „The Problem of Social Cost”. Coase, Ronald H.: „The Problem of Social Cost“, Journal of Law and Economics, sv. III, October 1960. 2

Pearson Heath: Origins of Law and Economics, The Economists’ New Science of Law, 1830–1930, Cambridge University Press, 1997. V recenzi této knihy Juergen Backhaus z Maastricht University připomíná: „Na americké straně ekonomické profese existuje konsensus tvrdící, že právo a ekonomie... je obor, který vznikl na právnických fakultách University of Chicago a Yale University po druhé světové válce... takovýto názor je k smíchu”. Backhaus, Juergen: „Book Review: Origins of Law and Economics: The Economist’s New Science of Law, 1830–1930“, European Journal of Law and Economics, sv. 5, 1998. 3 Mackaay, Ejan: „History of Law and Economics“ in Bouckaert, Boudewijn and De Geest, Gerrit (eds.): Encyclopedia of Law and Economics, sv. I, Edward Elgar, 2000, str. 66. 4 Blaug, Mark: The Methodology of Economics – or How Economists Explain, Cambridge University Press, 1980, str. 126. Zajímavou vazbu mezi neteoretickým institucionalismem a teoretickým intervencionistickým Keynesovstvím připomíná Wallis. Tvrdí, že Najednou titíž lidé, kteří popírali jakékoli abstraktní uvažování, přesedlali na Keynesovství, jelikož podporovalo ty závěry, o kterých si dříve mysleli, že je nejde nijak teoreticky zdůvodnit. Najednou se z týchž lidí (myslím, že Alvin Hansen je nejzářnějším příkladem), kteří byli institucionalisté, přes noc stali abstraktní teoretici. Kitch, Edmund W.: „The Fire of Truth: A Remembrance of Law and Economics in Chicago“, Journal of Law and Economics, 1932–1970, sv. 26, 1983, str. 173. 5 Coase, Ronald: „The New Institutional Economics“, Journal of Institutional and Theoretical Economics, sv. 140, 1984, str. 230.

zpochybnění tradičního odlišení viníka a oběti, a druhým revoluční vstup teorie do oblasti práva díky dílu Richarda Posnera.

Ronald Coase Ronald Coase byl především ekonomem, jehož zajímalo fungování skutečného světa. Vymodelovaný svět nulových transakčních nákladů nepovažoval za hodný studia. „neexistují-li náklady provádění transakcí, nestojí nic jejich urychlení, takže věčnost lze zažít během zlomku sekundy. Nezdá se, že by se mohlo vyplatit strávit příliš času studiem vlastností takového světa.“6

Coase samotný tvrdí, že svůj článek „The Problem of Social Cost“, jenž je nejcitovanějším ekonomickým článkem historie, sepsal kvůli tomu, aby ukázal, že „je nutné zavést positivní transakční náklady explicitně do ekonomických úvah, abychom mohli studovat svět, který existuje“. To ovšem, jak sám přiznává, „tento článek nezpůsobil.“ 7 Mnohem zásadnější vliv měl Coaseův poznatek o povaze škody. Pakliže například A znečišťuje kouřem obyvatele v okolí, nemělo by to automaticky vést k požadavku na omezení tohoto znečištění. Jak píše Ronald Coase: Tradičně se na tuto otázku pohlíželo tak, že A uvaluje škodu na B a je třeba rozhodnout, jak bychom měli omezit A. To je však mylný přístup. Máme tu co do činění s problémem, jenž je ze své podstaty reciproční. Nedojde-li k poškození B, bude tím poškozen A. Skutečnou otázkou, na niž je třeba najít odpověď, je tato: mělo by být A umožněno poškodit B nebo by mělo být B umožněno poškodit A?8

Přestože tato myšlenka otevřela dramaticky dveře novému přístupu k právu, jež mělo být nadále založeno na ekonomickém kalkulu, Ronald Coase, narozdíl od Richarda Posnera, nebyl příliš ochoten pokusit se dovést svůj poznatek do logických důsledků. Jak říká: Richard Posner hovoří o mém nezájmu o ekonomickou analýzu práva. Má neochota účastnit se diskusí na toto téma je ale výsledkem... nedostatku znalostí, jež mám, o detailech fungování

6

Coase, Ronald H.: The Firm, the Market and the Law, University of Chicago Press, 1990, str. 15. „Ukazuje se, že svět nulových transakčních nákladů by byl stejně podivný, jaký by nám připadal fyzikální svět bez tření. Monopoly by byly kompenzovány, aby se chovaly jako konkurenční firmy, a pojišťovací společnosti by neexistovaly.“ str. 14, Stigler, George J.: „The Law and Economics of Public Policy“, Journal of Legal Studies, sv. 1, 1972, str. 12 7 Coase, Ronald H.: The Firm, the Market and the Law, University of Chicago Press, 1990, str. 15 8 Coase, Ronald: „The Problem of Social Cost“, str. 2.

právního systému a jen povrchních znalostí právní literatury. Přiznávám, že tento nedostatek znalostí je mým nedostatkem.9

Coase tedy zůstává z velké části ekonomem pragmatikem, který se pokouší chápat skutečné ekonomické problémy současného světa. Pragmatikem chtěl také zůstat. Bránil se vstupu na pole práva10 a poměrně razantně i diskusi s právníky i historiky. Na kritiku svého článku z pera profesora A. W. Briana Simpsona, který detailně na jednotlivých právních příkladech z Coasova „The Problem of Social Cost” prokazoval mylnost Coasova tvrzení, že o výsledku uváděných sporů rozhodoval ekonomický kalkul,11 Coase reagoval slovy Je zcela jistě ctností nepsat o věcech, kterým člověk nerozumí. Přál bych si, kdyby profesor Brian Simpson prokázal obdobnou zdrženlivost. Píše o ekonomii a ekonomech z pohledu historika a právníka. ...Zdá se, že profesor Simpson nečetl důvody, které jsem na různých místech uvedl, pro sepsání „The Problem of Social Cost”...12

Na toto obvinění, jež nebylo doplněno seriozní reakci na vznesené výtky, profesor Simson odpověděl zopakováním hlavních výhrad a poté dodal: ...nic z mé zkušenosti mi neříká, že by ekonomové měli být jako nějaký ohrožený druh nějak speciálně chráněni před vstupem do jejich teritoria. Pak už by jen někdo mohl začít tvrdit, že pouze Bůh může psát o Bohu, svatí o svatých, idioti o idiotech nebo koně o koních. ...Coase... pokračuje v obviňování ohledně hloubky mého studia, která nemají žádný empirický základ (Přečetl jsem opravdu velké množství knih...)13

Z reakcí tohoto typu a na základě studia ostatních Coasových textů je proto možné říci, že Ronald Coase využíval referencí na existující instituce (např. právo) z velké části jako zbraně proti ekonomům, kteří je eliminovali z předmětu svého zkoumání, a ztratili tak zcela 9

Coase, Ronald H.: „Law and Economics and A. W. Brian Simpson“, Journal of Legal Studies, sv. 25, January 1996, str. 106. 10 Přestože tento přístup odpovídá tomu, jak Ronald Coase označoval sám sebe, v jeho pracech lze najít pasáže, kde navrhuje přesně to, co proslavilo Richarda Posnera – manipulaci práv za účelem dosažení ekonomické efektivnosti. V jeho The Problem of Social Cost uvádí Ronald Coase historické příklady a tvrdí, že ilustrují ekonomickou logiku vzájemného zavinění. Tvrdí například, že slavný případ Sturges v. Bridgman, 1877 §. 233, 11 Ch. D. 852, ve kterém Dr. Octavius Sturges nemohl poskytovat své zdravotní služby kvůli hluku a vibracím z přilehlých prostor, kde cukrář Frederick Horatio Bridgman používal své stroje byl rozhodnut na základě odpovědi na otázku, „zda pokračování používání strojů zvýší cukrářův důchod více, než kolik ubere z lékařova příjmu.” (Coase, Ronald H.: „The Problem of Social Cost“, Journal of Law and Economics, sv. III, October 1960, str. 9) Jako poznámku k této poznámce pod čarou je třeba uvést, že rozhodnutí tohoto případu ve skutečnosti s ekonomickou úvahou tohoto typu nic společného nemělo. Viz Simpson, A. W. Brian: „Coase v. Pigou Reexamined”, Journal of Legal Studies, sv. XXV, no. 1, January 1996. 11 Simpson, A. W. Brian: „Coase v. Pigou Reexamined”, Journal of Legal Studies, sv. XXV, no. 1, January 1996. 12 Coase, Ronald H.: „Law and Economics and A. W. Brian Simpson“, Journal of Legal Studies, sv. 25, January 1996, str. 106. 13 Simpson, Brian A. W.: „An Addendum“, Journal of Legal Studies, sv. 25, January 1996, pp. 100–102.

schopnost mluvit o existujícím světě. Coase chtěl mluvit o světě, jaký je. Jeho pracovní metodou bylo tedy cosi, co lze nazvat „prací v terénu“. Rozdíl jeho přístupu oproti přístupu mainstreamových ekonomů – autorů, kteří získávají „veškerou slávu“, ale „produkují vysoce abstraktní výsledky o ekonomickém systému, který neexistuje“ 14 – lze ilustrovat na jeho práci o vzniku majáku jako učebnicového příkladu tzv. veřejného statku Lighthouse in Economics.15 Slovy Ronalda Coase řečeno: Samuelson... tvrdí, že se Coase mýlí, protože se nevypořádal s problémem černého pasažéra. Kdo jsou ale tito černí pasažéři? Zahraniční lodě proplouvající podél britského pobřeží, jež nekotví v britských přístavech. Používáte-li Samuelsonův přístup, co byste měli udělat? Požádáte zahraniční vládu, aby vám dala dotaci? Zdaníte občany Británie kvůli tomu, že cizí lodě získávají pomoc, za kterou neplatí? Co uděláte? Můj přístup spočívá v porovnání alternativ. Lidé jako Samuelson si rádi vytvářejí dokonalý svět a poté tvrdí, že nás trh do tohoto světa nedovádí. Proto prý musí něco udělat vláda. V tomto okamžiku svou analýzu končí.16

Coase chtěl jít dále a poměřovat varianty ekonomického uspořádání v celé jejich celistvosti. Až poté chtěl vyslovit úsudek o prospěšnosti (kladech a záporech) jejich fungování. Přestože byl svými kolegy označován za velkého příznivce trhu, nebyl ochoten zformulovat obecný poznatek o prospěšnosti trhu a škodlivosti státních regulací Dnes vládne mezi lidmi z oboru všeobecné přesvědčení, že většina (možná všechny) vládní regulace působí proti konkurenci a jsou ve svých důsledcích škodlivé. ...Jelikož ale vlastnická práva mohou být ustavena tak, že zvyšují, ale také někdy snižují náklady transakcí, jak by bylo možné říci, že posun od regulací k systému soukromého vlastnictví, tj. použití trhu, bude nutně představovat zlepšení? Je-li otázka formulována takto, nelze říci, že tomu tak bude.17

Jelikož se ekonomika neustále mění, Ronald Coase není nikdy schopen vyslovit prima facie důvod pro existenci či neexistenci nějaké regulace (nějakého právního předpisu), protože změna okolností mění náklady transakcí (toto je používaná teorie pro posouzení jednotlivých případů), a tedy ani tisíc historických neúspěchů s regulací jakéhokoli typu neumožňuje principiální stanovisko proti tomuto opatření. Jakékoli varianty reálných ekonomických systémů musí být vždy stavěny proti sobě a vždy znovu ohodnoceny. Teoretické poznání nemůže nikdy nabýt nadčasového charakteru. 14

„Looking for Results: Nobel laureate Ronald Coase on rights, resources, and regulation“, Reason Magazine, January 1997 [http://reason.com/9701/int.coase.shtml], March 18, 2003. 15 Coase, Ronald: „Lighthouse in Economics“, Journal of Law and Economics, sv. 17, 1974. 16 „Looking for Results: Nobel laureate Ronald Coase on rights, resources, and regulation“, Reason Magazine, January 1997 [http://reason.com/9701/int.coase.shtml], March 18, 2003 17 Coase, R. H.: „The Choice of the Institutional Framework: A Comment“, Journal of Law and Economics, sv. XXVII (2), October 1974, str. 493.

Tato pragmatická orientace na praktické záležitosti se odrazila i v Coasově polemice s přístupem k ekonomické metodě, jež tvoří jádro chicagského přístupu i celé mainstreamové ekonomie – Friedmanovou Metodologií pozitivní ekonomie.18 Coase kritizuje odtažitost tohoto přístupu od reality skutečného světa a reálných společenských procesů, jelikož kritériem Friedmanovy metodologie je predikční schopnost modelu, a nikoli jeho reálnost. Coase však nepřichází s žádnou alternativou – hovoří o nutnosti studovat skutečný svět a volá po nutnosti otevřít se alternativním přístupům, jelikož pouze v konkurenci ostatních konceptů se prý prokáže platnost teorie. Ekonomové musí mít svobodu volby zvolit si teorie, které jim nejlépe pomohou v jejich práci, a vytvořit nové teorie, zdají-li se ty stávající neuspokojivé. Výzkum musí probíhat v rámci relativně svobodného vzdělávacího systému, kde univerzity, výzkumné instituty, nadace a ostatní instituce financující výzkum budou sledovat nezávislé politiky a v rámci univerzit bude existovat značný stupeň autonomie jednotlivých fakult a kateder. ...měli bychom zkoumat dopady alternativních institucionálních uspořádání akademických studií na teorie, jež jsou vytvářeny, a na volby, jež jsou činěny. Doufejme, že z tohoto zkoumání vzejde poznání ohledně toho, jaký způsob konkurence mezi teoriemi může nejlépe dovést ekonomy k činění lepších voleb.”19

Jakým způsobem rozhodnout, který z konceptů je „lepší“, jaké kritérium nám určí co je „lepší“, což je smysl existence metodologie, Coase však nic neříká. Coasův pragmatismus, jeho kritika bez předložení alternativního přístupu, popuzovala mnohé jeho kolegy. Tato animosita vedla tak daleko, že Coasův nástupce na trůnu chicagského Law&Economics Richard Posner o něm napsal, že Coase příliš zdůrazňuje „svůj základní antiteoretický přístup”, používá „žurnalistické metody” a vyjadřuje své „pohrdání teorií” či dokonce „nepřátelství k teorii”.20 Jak tedy vypadá alternativa ke Coasovu pragmatismu?

Richard Posner Richard Posner změnil tvář přístupu k ekonomii a právu a způsobil, že ekonomii a právo začali formovat právníci, a nikoli ekonomové. Za rok zlomu je možné označit rok 1973, kdy zakládá konkurenční časopis – Journal of Legal Studies – publikovaný University of Chicago

18

Friedman, Milton: Metodologie positivní ekonomie, Liberální institut, 1998. Coase, R. H.: „How Should Economists Choose?“ in idem. Essay on Economics and Economists, str. 32. 20 Posner, Richard A.: „Ronald Coase and Methodology”, Journal of Economic Perspectives, 1993, str. 200–207. 19

Law School a publikuje první vydání průkopnické učebnice Economic Analysis of Law. Tato učebnice je nyní v pátém vydání a stala se jednou z nejvlivnějších knih v celém oboru.21 Posner způsobil revoluci na poli práva jako teoretik – přišel s tzv. efektivnostní teorií práv. Jak jsme již zmínili, stavěl na Coasově argumentu, že jakýkoli konflikt je ze své podstaty reciproční.22 A jelikož konflikty neustále vznikají při každé lidské aktivitě („třeba již proto, že se mění ceny... zboží“ 23), je třeba je řešit. Posner v konečném důsledku tvrdí, že neexistuje žádný princip, na jehož základě by mohly být spory vyřešeny, a že soudce musí v reálném světě existujících transakčních nákladů hrát roli maximalizátora společenské efektivnosti – manipulovat vlastnickými právy ve jménu ekonomické optimality. Jeho argumentace v mnohém připomíná keynesovskou vizi zajištění ekonomického blahobytu. Jak zdůrazňuje Posner: Problém, o kterém hovoříme, je zřídka vlastnická práva nebo žádná vlastnická práva, ale spíše... omezená vlastnická práva nebo neomezená vlastnická práva, kdy by jejich omezení bylo zkonstruováno proto, aby umožnilo správnou (nikoli nedostatečnou či nadměrnou) úroveň investic při získávání hodnotných zdrojů.24

Klíčovou veličinou jeho teorie je agregované bohatství vyjádřené v peněžních jednotkách a cílem je jeho maximalizace. Práva mají být odvozena od tohoto cíle a přiřknuta těm lidem, kteří takto definované bohatství, jež v Posnerově teorii získává etický rozměr25, mohou vygenerovat. Bohatství je přitom definováno jako „dolarová hodnota... všeho ve společnosti.”26 Všechna práva jsou tedy předmětem jeho teorie – vlastnická práva, právo na

21

Posner, Richard A.: Economic Analysis of Law, 5th Edition, Aspen Law & Business, 1998 [1973]. Tato kniha obsazuje 5. místo mezi nejcitovanějšími učebnicemi od roku 1978, „ale je doprovázena jeho dalšími čtyřmi knihami ze seznamu nejcitovanějších právnických knih [The Economics of Justice, The Federal Courts: Crisis and Reform, The Federal Courts: Challenge and Reform, The Problems of Jurisprudence], což dává dohromady nepřekonaný součet pro všech pět děl.“ Shapiro, Fred R.: „The Most-Cited Legal Books Published Since 1978“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000, pp. 404–405. (Navzdory tomuto úspěchu a skutečnosti, že law&economics proniklo v podstatě na všechny právnické fakulty světa, Samuelsonova Ekonomie si zachovává důležitost jako základní zdroj ekonomických referencí činěných právníky. Najdeme ji na 12. místě nejcitovanějších neprávnických knih v právnických periodicích od roku 1978 jako první ryze ekonomickou publikaci. Ibid., str. 407.) Posner je zároveň z velkým náskokem nejcitovanějším právním teoretikem všech dob s 7981 citacemi (Ronald Dworkin na druhém místě má 4488 citací.) Shapiro, Fred R.: „The Most-Cited Legal Scholars“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000, str. 424. 22 Kdyby neexistovaly kráva ničící úrodu farmáře, žádná škoda by neexistovala. Stejně tak však platí, že kdyby farmář nepěstoval své plodiny, krávy by je nikdy nemohly zničit a uvalit tak na farmáře škodu. Z toho plyne, že obě strany – chovatel krav i pěstitel – jsou za škodu odpovědni. 23 Posner, Richard A.: Economic Analysis of Law, 5th Edition, Aspen Law & Business, 1998, str. 14. 24 Ibid., str. 42. 25 Viz kapitolu „Wealth maximization as an ethical concept” v jeho „Utilitarism, Economics, and Legal Theory“, Journal of Legal Studies, sv. VIII, no. 1, 1979. 26 Posner, Richard A.: „Utilitarism, Economics, and Legal Theory“, Journal of Legal Studies, sv. VIII, no. 1, 1979, str. 119.

život apod. Posnerova ambice je tedy představit skutečně univerzální teorii práv jako derivát maximalizace bohatství. Nejambicióznějším teoretickým aspektem ekonomického přístupu k právu je návrh jednotné ekonomické teorie práva, v níž je za funkci práva považováno ulehčení fungování svobodných trhů a v oblastech, kde jsou náklady tržních transakcí prohibitivní, „imitování trhu“ tím, že bude nařízen výsledek, který by mohl být očekáván, kdyby tržní transakce byly možné.27

Tento přístup má navzdory svým ambicím a popularitě řadu problémů, které jej diskvalifikují jako obecný přístup společenské vědy. Je třeba ovšem zdůraznit, že Posner sám identifikoval řadu problematických míst. Je-li veškeré právo produktem maximalizace dolarové hodnoty výstupu, každá lidská činnost zdrojem konfliktu a společná odpovědnost za konflikt, pak se oproti tradiční garanci práva na život a majetek velmi oslabuje pozice těch, kdo neprodukují dolarovou hodnotu, ale produkují netržní hodnoty a jsou „dolarově“ chudí. V limitním příkladě, je-li každý tak trochu oběť i útočník, může snadno „dolarově“ chudý člověk přijít o majetek i život – to vše dle práva. Jak v jistém smyslu doznává i Posner. Méně vítanou implikací přístupu maximalizace bohatství je, že velmi chudí lidé... se počítají pouze tehdy, jsou-li součástí užitkové funkce někoho, kdo má bohatství.28

Posnerova teorie je tedy sice univerzální, ale při její důsledné aplikací někteří lidé zcela přicházejí o svá práva – není proto teorií společenskou, ale třídní, a tudíž protispolečenskou, bohatí se počítají, chudí jen někdy.29 Druhou výtkou proti této teorii je to, že zpochybňuje základní stavební kámen ekonomické vědy – subjektivitu užitku. Chce po soudcích, aby činili totéž, co nedokázali státní plánovači za socialismu. Vyžaduje netržní alokaci zdrojů, která bude „lepší“ než trh, která trh „doladí“. Vyžaduje vědět něco, co vědět nelze. 30 Posner sám v prvním vydání své učebnice přiznává,

27

Posner, Richard A.: Frontiers of Legal Theory, Harvard University Press, 2001, str. 5. Posner, Richard A.: „Utilitarism, Economics, and Legal Theory“, Journal of Legal Studies, sv. VIII, no. 1, 1979, str. 119. 29 Posner se vyhýbá této dramatické implikaci a pouze říká, že z tohoto důvodu „neexistuje žádná veřejná povinnost podporovat lidi v nouzi“ (ibid.). Posner do své teorie efektivnostního práva vpašovává jakýsi typ teorie kvazipřirozených (slovo přirozené používá v uvozovkách) a použitelnost své teorie posouvá pouze pro jiné věci než lidská těla, kdy logické důsledky této teorie nejsou již tak pobuřující. Posner tvrdí: Existuje ekonomický důvod dát pracovníkovi právo prodávat svou práci a ženě právo vybrat si své sexuální partnery. Kdyby byla práva přidělena náhodně neznámým lidem, byla by většinou (ovšem ne vždy) zpětně odkoupena pracovníkem i ženou. Neexistuje žádný mechanismus, jak zprvu poznat, kdo si práva cení tak vysoce, že by jej neprodal „přirozenému“ vlastníku, a dát mu toto právo. Není pochyb o tom, že problémy spojené s půjčováním si proti lidskému kapitálu by zmařily část snahy přirozeného vlastníka odkoupit zpět svou práci či tělo i od toho, kdo si jich ve skutečnosti více necení než on – to je pouze dalším důvodem k tomu, aby bylo zprvu právo svěřeno jeho přirozenému vlastníkovi. Ibid. str. 125. (vnitřní citace vypuštěny) 30 Ve složitějších případech se komplikace ještě více zesilují. Jak vysvětluje Mario Rizzo: 28

že určit, kdo je lépe schopen v dlouhém období zabránit nehodě, „je ve většině případů nezodpověditelnou otázkou”.31 Nemožnost získat informace tohoto typu vede proto k nutnosti vystavět každý smysluplný přístup k ekonomii a právu na této skutečnosti, tj. učinit slavný Hayekův poznatek o povaze znalostí „základním stavebním kamenem práva a ekonomie“32. Opačný postoj by implikoval, že soudci nebudou lidé ale „kognitivní supermani”.33 Paralela s nevyhnutelnými problémy centrálního plánování je zde zcela na místě.34 A stejně jako v případě rozšiřování socialismu i v případě rozšiřování efektivností teorie práv by se vznikající problémy stále více zintenzivňovaly. Blížila-li by se socialistická ekonomika svému „ideálu“, zvětšoval by se také prostor netržní alokace a socialističtí plánovači by věděli stále méně o skutečných potřebách ekonomiky (lidí). Rostl by tak nutně plánováním vyvolávaný chaos.35 Totéž platí o vzniku chaosu a zvýšení arbitrárnosti rozhodování, pakliže bychom se blížili „ideálu“ efektivnostního práva. Efektivnostní přístup vyžaduje nejen testování hypotézy o nedbalosti obžalovaného, ale také vyšetřování (spoluzavinění z) nedbalosti žalujícího. Má-li však být teorie spoluzavinění z nedbalosti také založena na principu nižších nákladu [jak navrhuje Posner...], naše úloha ještě nekončí. Shledámeli, že obě strany byly nedbalé, musíme dále určit, která ze stran by se nehodě vyhnula s nižšími náklady. Jsme proto nuceni porovnávat dvě kontrafaktické hypotézy... Nejde tedy o to porovnat a ohodnotit to co se stalo, ale spekulovat o tom, co by se mohlo stát ve dvou různých světech a poté porovnat výsledky. Rizzo, Mario J.: „Law Amid Flux: The Economics of Negligence and Strict Liability in Tort“, Journal of Legal Studies, sv. IX, no. 2, March 1980, str. 292. 31 Citováno Mariem Rizzem. Ten nám také připomíná, že Posner tuto větu v následujících vydáních své knihy vypustil. Rizzo, Mario J.: „Law Amid Flux: The Economics of Negligence and Strict Liability in Tort“, Journal of Legal Studies, sv. IX, no. 2, March 1980, str. 308. 32 Parker, Jeffrey S.: Fundamentals of Law and Economics, Edward Elgar, v tisku. Jak nám připomíná jeden evropský teoretik práva a ekonomie. Z pohledu práva a ekonomie nám Hayekova filosofie dává důležitý poznatek: chceme-li ve společnosti vytvořit jakýkoli typ řádu jistého stupně komplexnosti, měli bychom hledat obecná pravidla chování, která, budou-li je jednotlivci sledovat, povedou ke vzniku tohoto řádu spontánně, tj. měli bychom spoléhat na síly spontánního vytváření řádu. Důvodem je to, že v případě komplexních spontánních řádů nebudeme nikdy schopni určit více než obecné principy, na nichž tyto řády fungují Houwe, Van Den L.: „Evolution and the Production of Rules – Some Preliminary Remarks“, European Journal of Law and Economics, sv. 5, 1998, str. 112. 33 Schmidtchen, Dieter: „Time, Uncertainty, and Subjectivism: Giving More Body to Law and Economics”, International Review of Law and Economics, sv. 13, no. 1, March 1993, str. 78, který cituje Ackerman, B.: „Law, Economics, and the Problem of Legal Culture”, Duke Law Journal, sv. 1986, no. 6, December 1986. 34 Řada právníků, kteří znají povahu ekonomických problémů v socialismu, poukázala na tuto analogii. Jak říká Peter Aranson: Rakouská kritika a kritika přicházející z L.S.E. nabízejí čtyři důvody domnívat se, že soudy, stejně jako centrální ekonomičtí plánovači, nemohou provádět náležité kalkulace, aby se mohli správně rozhodnout. Tyto důvody lze pojmenovat takto: (1) komputační problém; (2) problém dynamické predikce; (3) problém decentralizovaných informací; a (4) problém subjektivních nákladů.“ Aranson, Peter. H.: „The Common Law as Central Economic Planning“, Constitutional Political Economy, sv. 3, no. 3, 1992 str. 299. 35 Zajímavý příklad praktického provádění centrálního plánování nabízí Polsko v 50. a 60. letech 20. století. V této době byla podoba polského plánování formována nejznámějším teoretickým obhájcem centrálního plánování - Oscarem Langem z University of Chicago. Během své dlouhé kariéry skutečného „provádění“ plánování nikdy nenašel žádné praktické řešení problému stanovení cen (natož aby uvedl do praxe řešení, které tak vehementně teoreticky prosazoval). Jak je dnes dobře známo, jako základ pro socialistické plánování sloužily světové (tj. kapitalistické) ceny. Jinak by byl chaos vzniklý v důsledku plánování mnohem větší. Zajímavou

Čím větší by byl nedostatek tržních dat, tím naléhavější by byla potřeba, aby soudce (v pohledu ekonomické analýzy práva) imitoval trh. Čím naléhavější by ale tato potřeba byla, tím méně schopný by soudce byl tak činit.36

Jak upozorňuje Mario Rizzo: „Je poměrně jednoduché ukázat, že efektivnost vede k žádoucím výsledkům v rámce nějakého zjednodušeného konstruktu; je ale něco zcela jiného ukázat, co to má společného se světem, ve kterém žijeme.“37 Richard Posner však s těmito výhradami naložil po svém. Jednoduše říká: Purista bude trvat na tom, že relevantní hodnoty nikdo nemůže znát, jelikož nebyly projeveny ve skutečných tržních transakcích. Já ovšem předpokládám, že (v mnoha případech) může soud provést dostatečně přesný odhad týkající se alokace zdrojů, která bude bohatství maximalizovat.38

Vzniklý problém navržené teorie se, jak je zřejmé, Posner rozhodl ignorovat. Je-li kritériem správnosti teorie skutečnost, že je možná, pak Posnerova teorie práv tímto kritériem neprojde stejně jako jím neprošla teorie socialismu.39 I kdybychom ovšem připustili, že soudce bude znát ceny reálného světa, nic zásadního tento ústupek pro společenského teoretika nevyřeší. Musíme si totiž uvědomit skutečnost, že ekonomika nemusí být, tak jak to předpokládají chicagští ekonomové ve všeobecné rovnováze, a proto ani tržní ceny nemusejí vůbec odrážet společenskou vzácnost zdrojů.40 Kromě toho je zde další problém jiné povahy. Ten vyplývá ze skutečnosti, že i kdyby ekonomický kalkul mohl stát u rozhodnutí konkrétního případu, jen těžko může dát vzniknout celému právnímu řádu. Jak píše profesor Simpson:

odpověď na logickou otázku, jak by se ceny stanovovaly, kdyby kapitalistický svět neexistoval, zaznamenal jeden britský ekonom. Odpověď polského plánovače pracujícího pod údajným vítězem v diskusi o možnost racionální ekonomické kalkulace za socialismu, supermozkem z Chicagské univerzity Oscarem Langem, teoretickou nadřazenost neprokázala. Řekl: „Tento most přejdeme, až na něj narazíme.“ Tuto příhodu zachycuje Rothbard, Murray: „The End of Socialism and the Calculation Debate Revisited”, The Logic of Action I, Edward Elgar, 1997, str. 428–435. 36 O’Driscoll, Gerald str. Jr.: „Justice, Efficiency, and the Economic Analysis of Law: A Comment on Fried, Journal of Legal Studies, sv. IX, no. 2, March 1980, str. 360. 37 Rizzo, Mario: „The Mirage of Efficiency”, Hofstra Law Review, sv. 8, no. 3, Spring 1980, str. 658. 38 Posner, Richard A.: „Utilitarism, Economics, and Legal Theory“, Journal of Legal Studies, sv. VIII, no. 1, 1979, str. 120. 39 Viz klasický článek Mises, Ludwig: Economic Calculation in the Socialist Commonwealth, Ludwig von Mises Institute, 1990 a také doslov k tomuto jeho vydání Salerno, Joseph: „Why Socialist Economy is Impossible”. 40 Chicagská ekonomie (a její aplikace law&economics) je hluboce zakořeněna v modelu všeobecné rovnováhy. Jak vysvětlil jeden ze členů této školy, chicagský přístup znamená předpoklad, že ekonomika je předem v rovnováze (tied prior equilibrium) narozdíl od opačného přístupu (diffused prior equilibrium). Tento předpoklad je poté doplněn ostatními, když se ekonomický model používá v jiných společenských disciplinách jako je politika či právo. „V principu se předpokládá, že jedinci jsou racionální a mají prostředky k získání zboží a služeb pomocí politického systému – politické bohatství – stejně jako prostřednictvím směny na trhu.“ Reder, Melvin W.: „Chicago Economics: Permanence and Change“, Journal of Economic Literature, sv. 20, no. 1, March 1982, str. 27. Tento článek také poskytuje pohled insidera na způsoby, jaké chicagští ekonomové používali způsoby k udržení čistoty své doktríny.

...analýza nákladu a výnosů při posuzování jednotlivého sporu nepovede k vytvoření všeobecného pravidla... Právo ale funguje prostřednictvím zevšeobecňování. Jak někdo může porovnat dva systémy dle jejich příspěvku k tvorbě bohatství není nikde vysvětleno. Tato myšlenka se sice zdá být zcela neuskutečnitelná, jelikož její komplexita nezná hranic. ...Analýza nákladů a výnosů je nepochybně hodnotnou aktivitou, ale analýza nákladů a výnosů vznášející se ve vzduchu může být krásným snem či noční můrou, ale nemůže posloužit vládě a právu.41

Ať již pod tíhou těchto problémů, či nikoli, dnes je jisté, že nadšení Richarda Posnera vybudovat efektivnostní systém práv opadlo. Pryč jsou doby, kdy hovořil o univerzálnosti a teoretičnosti svého přístupu. Z revolučního teoretika se stává pragmatik a z obhájce efektivnostního přístupu k právu, zastánce efektivní vlády. Nechci sázet vše na obranu Kaldor-Hicksova konceptu efektivnosti [který je základem celého Posnerova univerzálního přístupu k právu]. Pro mne je konečným testem analýzy nákladů a výnosů využívající tento koncept pragmatismus: zda jeho využití zlepší fungování vlády v jakémkoli smyslu, který pozorovatel pokládá za záhodný. (kurzíva přidána).42

Posner, jak přiznává, odmítá přístup, ve kterém „víra v moc vědy nastupuje na místo náboženství jako zvěstovatel konečné pravdy.“43 Po těchto slovech vyznívá poměrně podivně Posnerova kritika Ronalda Coase jako anti-teoretika. Zatímco Coase chtěl porovnávat varianty fungování institucí a poté vybrat tu „lepší“ (aniž by nějak specifikoval, co tím přesně myslí), Posnerův konečný test správnosti je „zlepšení“ v „jakémkoli smyslu“. Těžko říci, zda jsou tato stanoviska odlišná, ale jestli ano, tak toto srovnání dopadá ve prospěch Coase, jehož „lepší“ na základě praktického fungování, je přeci jen o něco smysluplnější než Posnerovo „lepší v jakémkoli smyslu“. Pakliže Posner tvrdí, že „bychom se neměli starat o to, zda je... [naše] analýza pevně ukotvena v jakékoli teorii hodnoty... a měli bychom se [pouze] ptát, jak dobře slouží jakýmkoli zájmům, jež máme”44, pak zavrhuje záměrně ekonomickou teorii. Jestliže poté dodá, že „se neptáme, zda ekonomický přístup k právu je náležitě ukotven v etice..., ale zda je to nejlepší přístup pro současný americký systém práva”,45 pak zcela záměrně a cíleně zavrhuje etickou teorii. Jakou váhu poté mohou mít úvahy například o nutnosti antimonopolního zákonodárství, které jak tvrdí Posner, stojí na „nekontroverzních

41

Simpson, A. W. Brian: „Coase v. Pigou Reexamined”, Journal of Legal Studies, sv. XXV, no. 1, January 1996, str. 97–8. 42 Posner, Richard A.: „Cost-Benefit Analysis: Definition, Justification, and Comment on Conference Papers“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000, str. 1155–56. 43 Posner, Richard A.: Overcoming Law, Harvard University Press, 1995, str. 394. 44 Posner, Richard A.: „Cost-Benefit Analysis: Definition, Justification, and Comment on Conference Papers“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000, str. 1156. 45 Posner, Richard A.: Overcoming Law, Harvard University Press, 1995, str. 403–404.

základech”.46 Základech čeho, když se Posner rozhodl odmítnout teorii hodnoty a etickou teorii? Základech teorie pragmatismu? V celém sporu pak již nejde jen o nesmyslnost sporu mezi Posnerem a Coasem,47 kdo je větší teoretik, ale o popření důvodů vzniku celého chicagského směru law&economics, který se od počátku honosil svou (minimálně ekonomickou) teorií oproti tolik kritizovanému institucionalismu. Tito teoretici, kteří se snažili ospravedlnit existenci jistých opatření státu, byli ale alespoň vybaveni svou „teorií zahálčivé třídy”. Co nabízí posnerovský pragmatismus? Jsme odhodláni, nabízí Posner, „použít právo jako instrument pro dosažení společenských cílů. I když nezasadí nové stromy, pragmatická jurisprudence, kterou obhajuji, alespoň vymýtí mnoho podrostu. Signalizuje naše směřování...”48 Na těchto základech se ovšem dá společenská teorie jen stěží vybudovat.

46

Posner, Richard A.: „Cost-Benefit Analysis: Definition, Justification, and Comment on Conference Papers“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000, str. 1169–70. 47 Případně Posnerem a Williamsonem, který, poté co koncept maximalizace užitku v posnerovské tradici označil za „obskurní“, si vysloužil reakci: „S velkým respektem musím prohlásit, že obskurní je on.“ Posner, Richard A.: „Reply“, Journal of Institutional and Theoretical Economics, sv. 149, no. 1, March 1993, str. 120. 48 Posner, Richard A.: Overcoming Law, Harvard University Press, 1995, str. 405.

Literatura: „Looking for Results: Nobel laureate Ronald Coase on rights, resources, and regulation“, Reason Magazine, January 1997 „Sex, Economics, and Other Legal Matters“, interview with Richard Posner, Reason, April 2001 Aranson, Peter. H.: „The Common Law as Central Economic Planning“, Constitutional Political Economy, sv. 3, č. 3, 1992 Arnold, Roger A.: „Efficiency vs. Ethics: Which Is the Proper Decision Criterion in Law Cases?“, The Journal of Libertarian Studies, sv. VI, č. 1, Winter 1982 Aslanbeigui, Nahid and Medema, Steven G.: „Beyond the dark clouds: Pigou and Coase on social cost“, History of Political Economy, sv. 30, č. 4, 1998 Backhaus, Juergen G. (ed.): The Elgar Companion to Law and Economics, Edward Elgar, 1999 Backhaus, Juergen: „Book Review: Origins of Law and Economics: The Economist’s New Science of Law, 1830–1930“, European Journal of Law and Economics, sv. 5, 1998 Baird, Douglas G.: „The Future of Law and Economics“, The University of Chicago Law Review, sv. 64, č. 4, Fall 1997 Barnett, Randy E.: The Structure of Liberty, Clarendon Press, 1998 Blaug, Mark: The Methodology of Economics – or How Economists Explain, Cambridge University Press, 1980 Block, Walter: „Coase and Demsetz on Private Property Rights“, Journal of Libertarian Studies, sv. 1, č. 2, 1977 Block, Walter: „Ethics, Efficiency, Coasian Property Rights, and Psychic Income: A Reply to Harold Demsetz“, Review of Austrian Economics, sv. 8, č. 2, 1995 Block, Walter: „O. J.’s Defense: A Reductio Ad Absurdum of the Economics of Coase and Posner“, European Journal of Law and Economics, sv. 3, 1996 Block, Walter: „Private-Property Rights, Erroneous Interpretations, Morality, and Economics: Reply to Demsetz“, The Quarterly Journal of Austrian Economics, sv. 3, č. 1, Spring 2000 Bouckaert, Boudewijn and De Geest, Gerrit (ed.): Essays in Law and Economics II, Maklu Uitgevers, 1995 Bouckaert, Boudewijn and De Geest, Gerrit (eds.): Encyclopedia of Law and Economics, sv. I–V, Edward Elgar, 2000 Boudreaux, Donald J.: „The Coase Theorem and Strategic Bargaining“ in Boettke, Peter J.; Prychitko, David L. (eds.): Advances in Austrian Economics, sv. 3, 1997 Calabresi, Guido: „About Law and Economics: A Letter to Ronald Dworkin”, Hofstra Law Review, sv. 8, č. 3, Spring 1980 Calabresi, Guido: „The Pointlessness of Pareto: Carrying Coase Further“, Yale Law Journal, sv. 100, č. 5, March 1991 Caplan, Bryan: „The Economics of Non-State Legal Systems“, Legal Notes Č. 26, Lbertarian Alliance, 1997 Coase, R. H.: „The Choice of the Institutional Framework: A Comment“, Journal of Law and Economics, sv. XXVII (2), October 1974 Coase, Ronald H.: „Economist and Public Policy“ in idem., Essays on Economics and Economists, University of Chicago Press, 1994 Coase, Ronald H.: „The Federal Communications Commission“, Journal of Law and Economics, sv. II, October 1959 Coase, Ronald H.: „Law and Economics and A. W. Brian Simpson“, Journal of Legal Studies, sv. 25, January 1996 Coase, Ronald H.: „The Problem of Social Cost“, Journal of Law and Economics, sv. III, October 1960 Coase, Ronald H.: The Firm, the Market and the Law, University of Chicago Press, 1990 Coase, Ronald: „Coase on Posner on Coase“, Journal of Institutional and Theoretical Economics, sv. 149, č. 1, March 1993 Coase, Ronald: „The New Institutional Economics“, Journal of Institutional and Theoretical Economics, sv. 140, 1984

Coase, Ronald: „The New Institutional Economics“, The American Economic Review, sv. 88, č. 2, May 1998 Demsetz, Harold: „Ethics and Efficiency in Property Rights Systems“ in Rizzo, Mario J. (ed.): Time, Uncertainty, and Disequilibrium, LexingtonBooks, 1979 Coase, Ronald: „Lighthouse in Economics“, Journal of Law and Economics, sv. 17, 1974 Hayek, F. A.: „O využívání informací ve společnosti“ in Ježek (ed.), ibid. Hirsch, Werner Z.: Law and Economics, An Intriductory Analysis, 3rd Edition, Academic Press, 1999 Houwe, Van Den L.: „Evolution and the Production of Rules – Some Preliminary Remarks“, European Journal of Law and Economics, sv. 5, 1998 Kitch, Edmund W.: „The Fire of Truth: A Remembrance of Law and Economics in Chicago“, Journal of Law and Economics, 1932–1970, sv. 26, 1983 Klink, Federico Aguilera: „Pigou and Coase Reconsidered“, Land Economics, sv. 70, č. 3, August 1994 Krecké, Elisabeth and Krecké, Carine: „The Anti-Foundational Dilemma: Normative Implications for Economic Analysis of Law”, manuscript, April 2003 Krecké, Elisabeth: „The Nihilism of the Economic Analysis of Law“, manuscript Lessig, Lawrence: „The New Chicago School“, Journal of Legal Studies, sv. XXVII, June 1998 Medema, Steven G and Zerbe, Richard O. Jr.: „The Coase Theorem” in Bouckaert, Boudewijn and De Geest, Gerrit (eds.): Encyclopedia of Law and Economics, sv. I, part 0730, Edward Elgar, 2000 Medema, Steven G. (ed.): The Legacy of Ronald Coase in Economic Analysis, sv. I and II, Edward Elgar Publishing, 1995 Medema, Steven G.: „Is there life beyond efficiency? Elements of a social law and economics“, Review of Social Economy, sv. 51, č. 2, Summer 1993 Medema, Steven G.: „The myth of two Coases: What Coase is really saying“, Journal of Economic Issues, sv. 28, č. 1, March 1994 Medema, Steven G.: „Wandering the road from pluralism to Posner: The transformation of law and economics in the twentieth century“, Suplement: From Interwar Pluralism to Postwar Neoclassicism, 1998 Medema, Steven G.: Ronald H. Coase, St. Martin’ Press, 1994 Medema, Steven G.: The Legacy of Ronald Coase in Economic Analysis, sv. II, Edward Elgar, 1995 Mercuro, Nicholas (ed.): Law and Economics, Kluwer Academic Publishers, 1989 Mises, Ludwig: Economic Calculation in the Socialist Commonwealth, Ludwig von Mises Institute, 1990 [1920] O’Driscoll, Gerald P. Jr.: „Justice, Efficiency, and the Economic Analysis of Law: A Comment on Fried, Journal of Legal Studies, sv. IX, č. 2, March 1980 Parker, Jeffrey S.: Fundamentals of Law and Economics, Edward Elgar, forthcoming Pearson Heath: Origins of Law and Economics, The Economists’ New Science of Law, 1830–1930, Cambridge University Press, 1997 Posner, Richard A.: „Ronald Coase and Methodology”, Journal of Economic Perspectives, sv. 7, č. 4, Fall 1993 Posner, Richard A.: „Cost-Benefit Analysis: Definition, Justification, and Comment on Conference Papers“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000 Posner, Richard A.: „Reply“, Journal of Institutional and Theoretical Economics, sv. 149, č. 1, March 1993 Posner, Richard A.: „The Economic Approach to Law“, Texas Law Review, sv. 53, May 1975 Posner, Richard A.: „The Law and Economics Movement“, American Economic Review, sv. 77, č. 2, May 1987 Posner, Richard A.: „Utilitarism, Economics, and Legal Theory“, Journal of Legal Studies, sv. VIII, č. 1, 1979 Posner, Richard A.: Economic Analysis of Law, 5th Edition, Aspen Law & Business, 1998 Posner, Richard A.: Frontiers of Legal Theory, Harvard University Press, 2001 Posner, Richard A.: Overcoming Law, Harvard University Press, 1995 Posner, Richard: „Economic Justice and the Economist”, Public Interest, sv. 33, 1973 Posner, Richard: „The Economics Application to Law“, Texas Law Review, sv. 53, 1975 Reder, Melvin W.: „Chicago Economics: Permanence and Change“, Journal of Economic Literature, sv. 20, č. 1, March 1982

Regan Donald H.: „The Problem of Social Cost Revisited“, Journal of Law and Economics, sv. XV, č. 1, April 1972 Richardson, Henry S.: „The Stupidity of the Cost-Benefit Standard“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000 Rizzo, Mario J.: „Law Amid Flux: The Economics of Negligence and Strict Liability in Tort“, Journal of Legal Studies, sv. IX, č. 2, March 1980 Rizzo, Mario J.: „Rules Versus Cost-Benefit Analysis in the Common Law“, Cato Journal, sv. 4, č. 3, Winter 1985 Rizzo, Mario J.: „Rules versus Cost-Benefit Analysis in the Common Law“ in Dorn, James A. a Manne, Henry G.: Economic Liberties and the Judiciary, George Mason University Press, 1987 Rizzo, Mario J.: „Uncertainty, Subjectivity, and the Economic Analysis of Law“ in Rizzo, Mario J. (ed.): Time, Uncertainty, and Disequilibrium, LexingtonBooks, 1979 Rizzo, Mario: „The Mirage of Efficiency”, Hofstra Law Review, sv. 8, č. 3, Spring 1980 Rothbard, Murray N.: „Comment: The Myth of Efficiency“ in Rizzo, Mario J. (ed.): Time, Uncertainty, and Disequilibrium, LexingtonBooks, 1979 Rothbard, Murray: „The End of Socialism and the Calculation Debate Revisited”, The Logic of Action I, Edward Elgar, 1997 Rothbard, Murray: „O užitku a ekonomii blahobytu“ in Ekonomie státních zásahů, Liberální institut, 2001 Rothbard, Murray: Ekonomie státních zásahů, Liberální institut, 2001 Rothbard, Murray: The Ethics of Liberty, New York University Press, 1998 Salerno, Joseph: „Why Socialist Economy is Impossible”, postscript to Mises, Ludwig: Economic Calculation in the Socialist Commonwealth, Ludwig von Mises Institute, 1990 Shapiro, Fred R.: „The Most-Cited Law Review Articles Revisited”, Chicago-Kent Law Review, vol xx, 1996 Shapiro, Fred R.: „The Most-Cited Legal Books Published Since 1978“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000 Shapiro, Fred R.: „The Most-Cited Legal Scholars“, Journal of Legal Studies, sv. XXIX, June 2000 Simpson, A. W. Brian: „Coase v. Pigou Reexamined”, Journal of Legal Studies, sv. XXV, č. 1, January 1996 Simpson, Brian A. W.: „An Addendum“, Journal of Legal Studies, sv. 25, January 1996 Simpson, Brian A. W.: „Coase v. Pigou Reexamined“, Journal of Legal Studies, sv. 25, January 1996 Stringham, Edward: „Kaldor-Hicks Efficiency and the Problem of Central Planning“, Quarterly Journal of Austrian Economics, sv. 4, č. 2, Summer 2001 Teijl, Rob and Holzhauer, Rudi W.: „The Impact of the Austrian School on Law & Economics“ in Bouckaert, Boudewijn and De Geest, Gerrit (ed.): Essays in Law and Economics II, Maklu Uitgevers, 1995 Ulen, Thomas S.: „The future of law and economics“, Science Communication, sv. 20, č. 1, 1998 Ulen, Thomas S.: „The growing pains of behavioral law and economics“, Vanderbilt Law Review, sv. 51, č. 6, 1998