Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Ústav botaniky a zoologie
Společenstvo saproxylických brouků Národní přírodní památky Rendezvous zjištěné odchytem do nárazových pastí Bakalářská práce
2010 Vedoucí BP: Dipl. Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.
Autor: Bureš Lukáš
-2-
PROHLÁŠENÍ: Souhlasím s uložením této bakalářské práce v knihovně Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně, případně v jiné knihovně MU, s jejím veřejným půjčováním a využitím pro vědecké, vzdělávací nebo jiné veřejně prospěšné účely, a to za předpokladu, že převzaté informace budou řádně citovány a nebudou využívány komerčně. V Brně 15. 5. 2010
-3-
PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému vedoucímu Dipl. Biol. Jiřímu Schlaghamerskému, Ph.D. za cenné rady a připomínky a zaškolení do problematiky saproxylického hmyzu a pomoc v terénu, Pavlu Průdkovi, Ing. Miloši Knížkovi, Ph.D, Michalu Krobotovi, Janu Horákovi a Davidu Hauckovi za pomoc při determinaci některých obtížných skupin, Jiřímu Procházkovi za rady a připomínky a výpomoc při určování některých druhů a Ing. Radkovi Pulcovi a Ing. Danu Vítovi Ph.D., bez kterých bych entomologii patrně nestudoval.
-4-
OBSAH 1.1 Abstrakt .......................................................................................................…......5 1.2 Abstract .........................................................................................................…....6 2.
Úvod do problematiky ..................................................................................…....7 2.1
Současné studie …...........................................................................….....7
2.2
Termín „saproxylický“ .....................................................................…....7
2.3
Význam saproxylických organismů …………….............................…....8
2.4
Cíle práce ……………………………………………………….......…...8
3. Charakteristika zájmového území a sezóny ..................................................…….10 3.1
Biosférická rezervace Dolní Morava ................................................…...10
3.2
NPP Rendezvous .............................................................................…....11
3.3
Teplota a srážky na lokalitě v roce 2005 .................................................11
4. Metodika ........................................................................................................…... 13 4.1
Nárazové (oknové) pasti ........................................................................ 13
4.2
Statistické vyhodnocení ..........................................................................14
4.3
Nomenklatura, systém a determinace .....................................................14
5. Výsledky .............................................................................................................…16 5.1
Celkové počty brouků ....…………………………………………..........16
5.2
Saproxyličtí brouci …………………………………………………......16
5.3
Rozdělení společenstva dle ekologických nároků jednotlivých druhů ....19
5.4
Zachycené ohrožené druhy ...………………………………….....….….21
6. Diskuze ..........................................................................................................…… 25 6.1 Saproxyličtí brouci a nárazové pasti ........................................................ 25 6.2 Druhová dominance, makrohabitat, mikrohabitat a trofické skupiny ......25 6.3 Ohrožené druhy ………………………………………………….....….. 26 6.4 Návrhy na ochranu saproxylických brouků ............................................. 27 7. Závěr ...............................................................................................................….. 28 8. Seznam použité literatury ……...............................................................................29 9. Přílohy ....................................................................................................................34 9.1 Saproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí .....................................34 9.2 Nesaproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí .................................38
-5-
1.1 ABSTRAKT Společenstvo
saproxylických
brouků
Národní
přírodní
památky
Rendezvous zjištěné odchytem do nárazových pastí. Saproxyličtí brouci patří k důležité složce většiny terestrických ekosystémů a všech lesních ekosystémů. Druhově tvoří velmi početnou skupinu v červených seznamech mnoha zemí. Mnohé saproxylické druhy jsou dobrými indikátory stavu lesního prostředí. V této práci byli hodnoceni saproxyličtí brouci NPP Rendezvous za pomoci nárazových pastí instalovaných v roce 2005. Cíle práce byly popsat společenstvo saproxylických brouků NPP Rendezvous, jeho strukturu, diverzitu a zastoupení trofických skupin, opsat fenologii letové aktivity hojných druhů v průběhu sezóny a srovnání s klimatickým vývojem v daném období, interpretovat data pro ochranu přírody na dané lokalitě a udělat seznam saproxylických brouků NPP Rendezvous zachycené touto metodou. Celkem bylo zachyceno 5 987 jedinců saproxylických brouků náležícím ke 187 druhům (29 druhů patří mezi ohrožené podle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR). Většina druhů patřila k lesnímu makrohabitatu a mikrohabitatu podkornímu, dřevnímu nebo dřevních hub a potravně k mycetofágním druhům. Nejvíce druhů i jedinců bylo zachyceno 16. 5., 29. 5. a 25. 6., letová aktivita odpovídala klimatickému vývoji v roce 2005.
-6-
1.2 ABSTRACT The saproxylic beetle assemblage of the Rendezvous National Nature Monument as reflected by flight interception traps. Saproxylic beetles belong to important elements of major part of terestric ecosystems and all forest ecosystems. They form an abundant group of Red Data lists in many countries. Many saproxylic species are good environment status indicators. There are saproxylic beetles of Rendezvous National Nature Monument assessed through the use of interception traps, installed in 2005, in this thesis. The goals of this study were to describe a community of saproxylic beetles of NNM Rendezvous, its structure, diversity, and substitution of trofic groups, describe flight activities phenology of most abundant species in the year and match it with weather in the same year, interpret data for nature conservation on this habitat and inventory saproxylic beetles on NNM Rendezvous captured by this method. 5 987 individuals representing 187 species (29 species belong to Red Data list of Czech Republic) were collected. Most of species belongs to forest macrohabitat, microhabitat under bark, woody or on woody-fungus and feed habit to mycetophagous species. Most of species and individuals were collected on 16. 5., 29. 5. and 25. 6., flight activity responds to weather conditions in year 2005.
-7-
2. ÚVOD DO PROBLEMATIKY 2.1. Současné studie
Saproxyličtí brouci jsou v posledních letech velmi intenzivně studováni na celém světě. V Evropě se na nich tradičně pracuje zejména ve Švédsku a ostatních severských zemích (JOHANSSON et al. 2006), Německu (MÜLLER et al. 2008) a v Anglii (ALEXANDER 2003). V České republice studoval saproxylické brouky hlavně SCHLAGHAMERSKÝ (2000, 2005) a MAŇÁK (2004, 2007). Mimo Evropu jsou studie např. z Číny (WU JIE et al. 2008), Japonska (OHSAWA 2008), Beninu (LACHAT et al. 2006) či Kanady (WEBB et al. 2008). V severských zemích (Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko) vzniká databáze informací o saproxylických druzích. Obsahuje přes 6 000 druhů, hlavně z Ascomycetes, Basidiomycetes, Coleoptera, Diptera a Hymenoptera (STOKLAND & MEYKE 2008).
2.2 Termín „saproxylický“
SILVESTRI (1913) použil termín „saproxylophiles“ pro organismy rozkládající dřevo v půdě („sapros“ je řecky rozklad). DAJOZ (1966) pozměnil tento termín na „saproxylique“, SPEIGHT (1989) použil termín „saproxylic“ v souvislosti s organismy, které jsou závislé v některé fázi jejich životního cyklu na odumřelém či umírajícím dřevu již mrtvých či umírajících stromů (stojících či padlých), nebo závislých na dřevních houbách či na přítomnosti jiných organismů v odumřelém dřevě. ALEXANDER (2008) tuto definici upřesnil - saproxylické organismy jsou druhy, které se buď podílí na procesu rozkladu dřeva, jsou závislé na rozkladném procesu dřeva houbami nebo na produktech tohoto rozkladu, a které jsou spojené s žijícími, ale také mrtvými stromy. V jeho pojetí definice „saproxylic“ zahrnuje dvě skupiny organismů. První skupina zahrnuje druhy, které jsou závislé na dekompozičních produktech, druhá zahrnuje organismy jiné než houby, které žijí přímo na dřevě. Mezi saproxylické druhy se zpravidla nepočítají ty, které v odumřelém dřevě jen přezimují. Druhy brouků vázané na saproxylické mravence či jiné saproxylické blanokřídlé, ptáky a savce ve stromových dutinách se nejčastěji označují jako fakultativně či obligátně saproxylické (SPEIGHT 1989). Pro některé druhy je přesto mrtvé dřevo jediným zimovištěm
-8(NIEDL 1958). Jako habitat pro saproxylické brouky může sloužit také zuhelnatělé dřevo (WIKARS 2001).
2.3. Význam saproxylických organismů
Saproxylické organismy jsou nejhojnější v lesních ekosystémech. Hrají dominantní roli v dekompozici mrtvého dřeva. Součástí „saproxylického komplexu“ jsou tři skupiny organismů: mikroorganismy, houby a živočichové (SPEIGHT 1989). Většina skupin brouků má větší či menší vztah k rozkládajícímu se dřevu, dokonce i vodní brouci jako např. Gyrinidae
využívají
v některých
případech
kmeny
mrtvých
stromů
k zakuklení
(KIREJTSHUK 2001). V neobhospodařovaném boreálním lese tvoří mrtvé dřevo asi 20-30 % celkové biomasy dřeva (SYRJANEN et al. 1994). Ve středoevropském lese mírného pásma a ve smíšeném horském lese je podle podmínek obsah mrtvého dřeva mezi 130–210 m3/ha (HAHN & CHRISTENSEN 2004). Voda je omezujícím faktorem pro mnohé houbové brouky, protože obsah vody přímo souvisí s konzistencí hub (SCHIGEL 2008). Saproxyličtí brouci mají pochopitelně i další velmi úzce vymezené požadavky, týkající se např. typu rozkladu, stádia rozkladných procesů, správného místa rozkladu dřeva a polohy hostitelského stromu (ALEXANDER 2008). Většina saproxylických brouků je malých se skrytým způsobem života. Jejich odchyt je složitý a navíc jde o druhově velmi bohatou skupinu. Během posledních dvaceti let jsou saproxyličtí brouci stále více studováni, převážně z důvodu, že tvoří druhově jednu z největších skupin v červených seznamech mnoha zemí a mají vliv na lesní hospodářství (BOUGET et al. 2008).
2.4 Cíle
a) Popsat společenstvo saproxylických brouků NPP Rendezvous, jeho strukturu a diverzitu (druhová diverzita, dominance, trofické skupiny, preference pro určité typy mikrostanovišť a makrostanovišť). b) Popsat fenologii nejhojnějších druhů v průběhu sezóny (letovou aktivitu dospělců v průběhu roku). Srovnání letové aktivity s klimatickým vývojem v daném roce. c) Interpretovat data z hlediska významu lokality pro ochranu přírody. d) Udělat seznam zachycených brouků NPP Rendezvous.
-9Studie by dále měla zajistit data pro srovnání s jinými lokalitami, na kterých byl tento výzkum prováděn (Dlúhý hrúd na Dyji (jihozápadně od Pohanska), NPR Ranšpurk, NPR CahnovSoutok, PR Milovická stráň, lesnická studijní plocha u Lednice).
- 10 -
3. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ A SEZÓNY Studovaná lokalita NPP Rendezvous patří do panonské biogeografické oblasti. Leží v Jihomoravském kraji, spadá pod katastrální území Valtice, kód lokality je CZ0623045 (http://www.nature.cz/ 2005). Leží v Biosférické rezervaci Dolní Morava. Sběr probíhal v roce 2005.
3.1 Biosférická rezervace Dolní Morava
Celá Dolní Morava spadá do klimatické oblasti T4. Tato oblast je ze všech oblastí v ČR nejteplejší a nejsušší, léto je velmi teplé, suché a dlouhé, zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (40-50 dnů) (QUITT 1971). Průměrná roční teplota (mezi lety 1990-2000) se pohybuje kolem 9,8°C, průměrný úhrn srážek kolísá mezi 483 až 515 mm (obr. 1) (SKOKANOVÁ 2006).
Obr. 1: Průměrná měsíční teplota vzduchu na stanicích Brod nad Dyjí a Lednice za období 1990-2000 (SKOKANOVÁ 2006).
- 11 3.2 NPP Rendezvous
Lokalita se nachází mezi Valticemi a Břeclaví (asi 2 km východně od Valtic, obr. 2) a její rozloha je 17,12 ha. Oblast je turisticky navštěvována, stojí se zde zámeček Rendezvous (čili Dianin chrám), přímo podél jižní hranice NPP vede silnice, u které je parkoviště pro návštěvníky. Středem lokality vede cyklostezka. Lokalita je velmi heterogenní, zahrnuje rybník Rendezvous, borový porost, dubový porost, louky i solitérní stromy.
Obr. 2: Plán NPP Rendezvous (převzato z http://www.nature.cz/natura2000/narizeni_vlady/CZ0623045.html).
3.3 Teplota a srážky na lokalitě v roce 2005
Naměřené hodnoty srážek jsou z měřící stanice Lanžhot, teploty ze stanice Lednice (obr. 3, obr. 4), nejvyšší teploty za dobu výběru pastí byly mezi 25. 6. a 1. 8., nejnižší teplota v dubnu a říjnu, nejvyšší srážky mezi 25. 6. a 15. 7., nejméně srážek mezi 12. 6. a 25. 6.
- 12 -
Souhrn srážek [mm]
průměrná teplota [°C]
160
25
140 20 120 100
15
80 10
60 40
5 20
pr os in ec
li s to pa d
říj en
zá ří
sr pe n
če rv en ec
če rv en
kv ět en
bř ez en
du be n
0 ún or
le de n
0
Obr. 3: Srážky a teploty v r. 2005.
Souhrn srážek [mm]
Průměrná teplota [°C]
100
24
90
88,2
80 70
20
21 50,4
50
16
15,7
35,8
32,9 13,6
20
22,9
18
17,5 50,8
17,4
40
10
19
18,8
60
30
22
21,9
14 14 24,7
20,1
12
11,6
6,7 0,6
0 29.4.
16.5.
29.5.
12.6.
25.6.
10 15.7.
Datum
Obr. 4: Srážky a teploty za dobu sběru.
1.8.
17.8.
5.9.
14.10.
- 13 -
4. METODIKA 4.1 Nárazové (oknové) pasti
Pro současnou studii byly použity nárazové (oknové) pasti (obr. 5). Tvořila je tři průhledná plexiskla (1 x 25 cm x 50 cm, 2 x 12,5 cm x 50 cm) spojená do kříže a připevněná na plastové nálevce (d = 24 cm), která vedla do sběrné nádobky s fixační tekutinou. Past byla vybavena stříškou, jako ochranou proti srážkám. Každá past byla upevněna na bambusové tyči, s nárazovou plochou asi 1,5m nad zemí (horní okraj pasti). Místa jejich rozmístění byla vybrána za pomoci tabulky náhodných čísel. Pastí bylo celkem deset, umístěných v lesním porostu mezi silnicí Břeclav-Valtice a rybníkem (obr. 2). Byly vybírány každých 14 dní (instalace pastí 11. 4. 2005, první výběr 29. 4., 14. 10. 2005 poslední vyběr, celkem 10 sběrů zhruba po 14ti dnech). Jako konzervační tekutiny bylo použito 2,5 % roztoku formaldehydu. Nachytaný materiál byl přímo na lokalitě převeden do 70 % lihu. Následně byl materiál preparován a determinován.
Obr. 5: Nákres nárazové pasti (autor: J. Schlaghamerský).
- 14 Bohužel došlo v půlce sezóny (15. 7.) k výpadku šesti pastí odcizením. Již dříve měly pasti propíchnuté nálevky (16. 5.), to ale patrně neovlivnilo sběr. Z tohoto důvodu výzkum na této lokalitě nepokračoval v příštích sezónách.
4.2 Statistické vyhodnocení
V předkládané studii byly vypočítány základní ekologické indexy diverzity podle LOSOSA (1993) Shannonův index (H) je běžně používaný index pro charakteristiku druhové diverzity ve společenstvu. Vypočte se poměr počtu jedinců jednotlivých druhů (i) k celkovému počtu jedinců (pi) a výsledné hodnoty jsou vynásobeny přirozeným logaritmem těchto poměrů (ln pi). Dále je spočítána suma těchto hodnot a výsledek je vynásoben -1. Rozsah je od 0 při absolutní dominanci jediného druhu do ln S při absolutní vyrovnanosti.
Shannonova ekvitabilita (EH) je vyjádřena podílem H a Hmax (Hmax = ln S). Hmax je teoretická hodnota při vyrovnanosti abundance všech druhů. Hodnota ekvitability se pohybuje mezi 0 a 1, kde jedna značí úplnou vyrovnanost.
Dominance (D) (relativní abundance) je udána jako podíl n jedinců daného druhu (čeledi) a celkového počtu jedinců N.
4.3 Nomenklatura, systém a determinace
Brouci byli determinováni na druhovou úroveň s výjimkou čeledi Staphylinidae (kromě podčeledi Scaphidiinae, která tvořila početnou a lehce determinovatelnou skupinu) a Ptiliidae, které nebyly vyhodnoceny, stejně jako rod Meligethes čeledi Nitidulidae. Za rok 2005 bylo nasbíráno celkem 70 vzorků (pět odběrů po deseti pastech a pět odběrů po čtyřech).
- 15 Nomenklatura je částečně podle Palearktického katalogu (LÖBL & SMETANA 2007, 2008), čeledi, které tato práce neobsahuje, jsou uvedeny podle Seznamu československých brouků (JELÍNEK 1993). Část materiálu byla revidována či určena některými níže uvedenými odborníky na jednotlivé skupiny:
Jan Horák (Praha): Mordellidae, Scraptiidae, Aderidae Pavel Průdek (Brno): Cryptophagidae, Latridiidae, Mycetophagidae, Ciidae, Colydiidae, Monotomidae,
Rhizophagidae,
Sphindidae,
Cucujidae,
Silvanidae,
Erotylidae,
Endomychidae, Salpingidae, Corylophidae David Hauck (Brno): Tenebrionidae Miloš Knížek (VÚLHM Jíloviště-Strnady): Scolytinae Michal Krobot (Brno): Carabidae
Saproxylické druhy brouků byly rozděleny podle závislosti jejich vazby na odumřelé dřevo (obligátní, fakultativní, pravděpodobný), makrohabitatu, mikrohabitatu a potravních nároků. Údaje jsou založeny zejména na pracích SCHLAGHAMERSKÉHO (2000), KÖHLERA (2000), HŮRKY (2005) a PRŮDKA (osobní sdělení).
- 16 -
5. VÝSLEDKY 5.1 Celkové počty brouků
Celkem bylo zachyceno 7 238 jedinců, průměrně 96 kusů na past (z toho 393 kusů čel. Staphylinidae, 41 kusů čel. Ptiliidae a 46 kusů rodu Meligethes není v dalších analýzách začleněno a není s nimi dále počítáno) a celkem 263 druhů brouků. Saproxyličtí brouci tvořili 70 % všech determinovaných druhů brouků (obr. 6). Úplný seznam saproxylických i nesaproxylických druhů brouků je uveden v příloze 9.1 a 9.2.
Epigeičtí 26 druhů
Koprofágní 14 druhů
Nekrofágní 5 druhů
Fytofágní 32 druhů
Vodní 2 druhy
Saproxyličtí 187 druhů
10% 5% 2% 12% 1% 70%
Obr. 6: Ekologické skupiny brouků zachycené nárazovými pastmi.
5.2 Saproxyličtí brouci
Saproxylických brouků bylo celkem 5987 kusů náležících ke 187 druhům (tabulka druhů v příloze 9.1), z toho většinu tvořily obligátně saproxylické druhy (73 % druhů a 84 % kusů) (obr. 7). Shannonův index pro saproxylické brouky byl 1,5, Shannonova ekvitabilita 0,28. Nejvíce jedinců i druhů bylo zachyceno ve sběrech z 16. 5., 29. 5. a 25. 6. (obr. 8). Nejpočetnějším druhem byl Litargus connexus (Fourcroy, 1795) (Mycetophagidae)
- 17 s celkovým počtem 969 kusů (16 %), Xyleborinus saxeseni (Ratzeburg, 1837) (Curculionidae: Scolytinae) s celkovým počtem 938 (16 %) kusů a Xyleborus dispar (Fabricius, 1792) (Curculionidae: Scolytinae) se 701 kusy (12 %). Nejvíce početně dominantních druhů bylo zachyceno od začátku do poloviny května a od začátku do poloviny června (obr. 9). Ostatní druhy neměly dominanci nad 10 %. Eudominantních až recedentních druhů (> 1 %) bylo dohromady 15 (obr. 10). Tvořily 71 % kusů, 1/3 z nich (5 druhů) patřila do podčeledi Scolytinae (Curculionidae) a to Taphrorychus villifrons (Dufour, 1843), Xyleborus dryographus (Ratzeburg, 1837), X. monographus (Fabricius, 1792), X. dispar (Fabricius, 1792) a Xyleborinus saxeseni (Ratzeburg, 1837). Počet druhů je vždy uváděn v absolutních číslech (přesném počtu chycených druhů), počet kusů v přepočtu na past (z důvodu výpadku pastí).
Druhy saproxylických brouků v %
Počet jedinců saproxylických brouků v %
90 Relativní abundance v %
80 70 60 50 40 30 20 10 0 Obligátní
Fakultativní
Pravděpodobný
Vztah k mrtvému dřevu
Obr. 7: Rozdělení zachycených saproxylických brouků podle jejich vztahu k odumřelému dřevu.
Porovnáním jednotlivých pastí je vidět velké rozpětí počtu jedinců. 36 druhů bylo chyceno jen v jednom exempláři.
- 18 -
Druhů celkem
Kusů na past
700 600 500 400 300
221,3
200 112 100
153,6 118
136,7 97
67
49 29,7
33 46 42 28,5 28 15 19 11 12 10,5
22,7
0 29.4.
16.5.
29.5.
12.6.
25.6.
15.7.
1.8.
17.8.
5.9.
14.10.
Datum
Obr. 8: Celkové počty druhů saproxylických brouků za dobu sběru a průměrné počty saproxylických brouků na past za jednotlivé intervaly odchytu s minimem a maximem daných termínů, uváděn je den výběru pastí. Litargus connexus
Xyleborus saxeseni
Xyleborus dispar
200 180 Počet kusů na past
160 140 120 100 80 60 40 20
14 .1 0.
5. 9.
17 .8 .
1. 8.
15 .7 .
25 .6 .
12 .6 .
29 .5 .
16 .5 .
29 .4 .
0
Datum
Obr. 9: Průměrné abundance eudominantních saproxylických druhů s maximem a minimem jedinců v pasti.
- 19 -
Litargus connexus Xyleb orus saxeseni Xyleb orus dispar Salpingus planirostris Rhizophagus b ipustulatus Scaphisoma cf. agaricinum Xyleb orus monographus Xyleb orus dryographus Atomaria elongatula Sericoderus lateralis Cerylon ferrugineum Epurea aestiva Epurea unicolor Taphrorhychus villifrons Placonotus testaceus 0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Obr. 10: Relativní abundance druhů v %, zařazeny jsou recedentní až eudominantní druhy.
5.3 Rozdělení společenstva podle ekologických nároků jednotlivých druhů
Co se makrohabitatu týká, patřila většina druhů (65 %) i kusů (77 %) do skupiny, pro kterou je typický les. Druhou největší skupinu pak tvořili brouci lesních otevřených stanovišť (20 % druhů a 17 % kusů) (obr. 11). Mikrohabitatem patřila většina brouků mezi kortikolní (35 % druhů, 38 % kusů), lignikolní (15 % druhů, 32 % kusů) a polyporikolní (27 % druhů, 16 % kusů) (obr. 12). Z hlediska potravních nároků bylo zachyceno nejvíce druhů mycetofágních (40 % druhů, 62 % kusů), zoofágních (20 % druhů, 18 % kusů) a xylofágních (15 % druhů, 5 % kusů). (obr. 13). Pokud je druh zařazen do více trofických skupin (popř. mikrohabitatu či makrohabitatu) je započítán vždy v každé dané skupině.
- 20 -
Počet druhů
Počet kusů
Relativní abundance v %
90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Lesy
Vlhké lesy
Otevřená lesní stanoviště
Otevřená stanoviště
Eurytropní Neuvedeno
Makrohabitat
Obr. 11: Rozdělení saproxylických druhů dle jejich preferovaného makrohabitatu.
Počet kusů
Mikrohabitat
Obr. 12: Rozdělení saproxylických brouků dle mikrohabitatu.
m íz y Vý to k
sa vc ů
Tr us
Pů da
ře vn íh ou by
D
Tr ou ch
Po dk St or ro ní m ov é R du oz t in kl y ád aj H íc ra ís ba e nk ro st a l in ný m at er iá l
ní zd a H
ře vo
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 D
Relativní abundance v %
Počet druhů
- 21 -
Relativní abundance v %
Počet druhů v %
Počet jedinců v %
70 60 50 40 30 20
M
Xy
lo sa pr of yc M á et y of ce gn í ág to ní fá gn na í pl ís n N ek ích ro fá Po gní ly Sa fá S g pr of ap r ní ág o ně fág n -z oo í fá g Xy Xy n í lo lo fá m g yc et ní Xy of á g lo zo ní of ág Zo Zo ní o o Zo -my fág n of c ág e to í f ní -s á gn ap í ro f á N eu gn í ve de no
10 0
Potravní nároky
Obr. 13: Rozdělení saproxylických brouků do trofických skupin.
5.4 Zachycené ohrožené druhy
Ze zachycených a determinovaných brouků jsou zapsány v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky (FARKAČ et al. 2005) 3 druhy kriticky ohrožené, 9 ohrožených, 17 zranitelných a 4 téměř ohrožené (celkem 33 druhů včetně nesaproxylických brouků). Z odchycených saproxylických brouků jsou v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky (FARKAČ et al. 2005) zapsány: 2 druhy kriticky ohrožené, 8 ohrožených, 16 zranitelných a 3 téměř ohrožené, celkem tedy 29 druhů (88 % z celkového počtu ohrožených druhů) (tab. 1). Pouze jeden z nich je fakultativně saproxylický, ostatní obligátně saproxyličtí. Nejvíce ohrožených druhů patří do lesního makrohabitatu (obr. 14), mikrohabitat je nejvíce zastoupen podkorní, trouch a dřevní houby (obr. 15). Z trofických skupin jsou nejvíce zastoupeny mycetofágní a xylofágní (Obr. 16).
- 22 Tab. 1: Ohrožené druhy saproxylických brouků zachycené nárazovými pastmi. Seřazeni jsou podle ohrožení a čeledi, rody a druhy jsou řazeny abecedně. Ohrožení Čeleď Druh SX Hylis cariniceps (Reiter, 1902) CR Eucnemidae o Mordellaria aurofasciata (Comolli, 1837) CR Mordellidae o Agrilus hastulifer (Ratzeburg, 1839) EN Buprestidae o Stenagostus rhombeus (Olivier, 1790) EN Elateridae o Carpophilus sexpustulatus (Fabricius, 1791) EN Nitidulidae o Pediacus depressus (Herbst, 1794) EN Cucujidae o Triplax elongata Lacordaire, 1842 EN Erotylidae o Colobicus hirtus (P. Rossi, 1790) EN Zopheridae o Biphyllus frater Aubé, 1850 EN Biphyllidae o Cerylon deplanatum Gyllenhal, 1827 EN Cerylonidae o Aeletes atomarius (Aubé, 1842) VU Histeridae o Pledagerus dissectus Erichson, 1839 VU Histeridae o Agrilus convexicollis L.Redtenbacher, 1849 VU Buprestidae o Ampedus praestus (Fabricius, 1792) VU Elateridae o Ampedus rufipennis (Stephens, 1830) VU Elateridae o Ampedus sinuatus Germar, 1844 VU Elateridae o Cyllodes ater (Herbst, 1792) VU Nitidulidae f Rhizophagus aeneus Richter, 1820 VU Monotomidae o Triplax collaris (Schaller, 1783) VU Erotylidae o Triplax lepida Faldermann, 1835 VU Erotylidae o VU Mycetophagidae Mycetophagus fulvicollis Fabricius, 1792 o VU Mycetophagidae Mycetophagus populi Fabricius, 1798 o VU Mycetophagidae Triphylus bicolor (Fabricius, 1792) o Scolytus ensifer Eichhoff, 1881 VU Curculionidae o Scolytus multistriatus (Marsham, 1802) VU Curculionidae o Scolytus pygmaeus (Fabricius, 1787) VU Curculionidae o Platydema violaceum (Fabricius, 1790) NT Tenebrionidae o Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) NT Cerambycidae o Enedreutes sepicola (Fabricius, 1792) NT Anthribidae o SX – vztah k odumřelému dřevu MI – mikrohabitat PO – potravní nároky o – obligátní
dř – pevné dřevo (lignikolní)
f – fakultativní
hn – hnízda (nidikolní)
m – mycetofágní ms – mycetofágní plísních
p – pravděpodobný
hr – hrabanka
x – xylofágní
ch – choroše (polyporikolní)
xm – xylomycetofágní
MA – makrohabitat
ků – kůra (kortikolní)
xs – xylosaprofágní
e – eurytropní
pů – půda
xz – xylozoofágní
l – les
vm – výtok mízy z – zoofágní rz – rozpadající se rostlinný materiál pp – polyfágní
o – otevřená stanoviště
ol – otevřená lesní stanoviště sd – stromové dutiny
s – saprofágní
vl – vlhké lesy (vč. lužních)
n – nekrofágní
tr – trouch v – trus savců
MI dř dř ků tr ků ků ch ků ků tr tr tr dř tr tr tr ch ků ch ch ch ch ch ků ků ků ch dř dř
PO xm xm x z s z m m z z z x x x s m s,z m m m m m x x x m x xm
MA l ol ol l l l l l l,ol l l l vl l l l l vl l l l l l ol,o l ol l l ol
OH - ohrožení CR - kriticky ohrožený
na EN - ohrožený VU - zranitelný NT téměř ohrožený
- 23 -
25
Počet druhů
20
15
10
5
0 Les
Otevřené lesní stanoviště
Otevřené stanoviště
Vlhký les
Makrohabitat
Obr. 14: Ohrožené druhy saproxylických brouků a jejich makrohabitat.
10 9 8 Počet druhů
7 6 5 4 3 2 1 0 Dřevo
Dřevní houby
Kůra
Mikrohabitat
Obr. 15: Ohrožené druhy saproxylických brouků a jejich mikrohabitat.
Trouch
- 24 -
10 9
Počet druhů
8 7 6 5 4 3 2 1 0 Mycetofágní Saprofágní
Zoofágní
Xylofágní
Xylomycetofágní
Trofické skupiny Obr. 16: Ohrožené druhy saproxylických brouků a jejich zařazení do trofických skupin.
- 25 -
6. DISKUZE 6.1 Saproxyličtí brouci a nárazové pasti
Z celkového počtu chycených brouků bylo nejvíce saproxylických (70 %), tvořily tedy dominantní skupinu. I s ohledem na výpadek šesti pastí na půl sezóny se chytilo srovnatelné množství jedinců i druhů jako na lokalitě Dlúhý hrúd (MAŇÁK 2007), což svědčí o bohatosti lokality. Vyšší zastoupení malých druhů je dán patrně jejich vyšší abundancí na plošnou jednotku (STORK & BLACKBURN 1993). Podle mého názoru je to také částečně tím, že větší brouci létají často výše, a také jich je méně druhů. Vzhledem k tomuto faktu bych pasti umístil také výše, aby se nachytal vyšší počet druhů. Kvůli výpadku části pastí nemohly být použity statistické metody (jako je ordinační analýza) pro stanovení závislosti letové aktivity na mrtvém dřevě (to jsme měřili 4 m okolo pasti). Hmyz smrcený formaldehydem se ukázal být příliš ztuhlý, což ztěžovalo determinaci a zejména preparaci. Proto bych pro příští studii využil jinou fixační tekutinu. Dal by se použít např. nasycený roztok soli s vodou, ale v takto teplé oblasti by se pasti musely vybírat minimálně jednou za týden (MAŇÁK 2004). Oknové (nárazové) pasti jsou často kritizovány pro odchyt příliš velkého množství brouků, kteří přímo nesouvisí s okolím pasti, což však bylo částečně vyvráceno (SVERDRUPTHYGESON A. & BIRKEMOE T. 2008). Použití těchto pastí je podle mne vysoce efektivní pro statistické zpracování zachycených druhů a zjištění faktorů, které odpovídají za jejich složení (např. již zmíněná výška letu či mrtvé dřevo v okolí pasti).
6.2 Druhová dominance, makrohabitat, mikrohabitat a trofické skupiny
Většina
dominantních
druhů
byla
jiná
než
u
MAŇÁKA
(2007)
nebo
SCHLAGHAMERSKÉHO (2000) (ten však používal převážně jiné metody odchytu a v případě oknových pastí atrahující fixační roztok), což je patrně dáno především jiným typem lokality a odlišnou sezónou. I u dominantních druhů byly dobře vidět rozdíly, jak mezi konkrétními pastmi, tak mezi termíny (velké rozpětí maxima a minima chycených exemplářů, jak v rámci termínu, tak v rámci celé sezóny). Z recedentních druhů lokality Dlúhý hrúd nebyly zachyceny Atomaria procerula Erichson, 1846, Cryptophagus pseudodentatus Bruce, 1946 a Aridius nodifer (Westwood, 1839), z lokality Lednice recedentní Gnathoncus nannetensis (Marseul, 1862), Mordellochroa abdominalis (Fabricius, 1775), Cis castaneus
- 26 Mellié, 1848 a Dasytes plumbeus (O. F. Müller, 1776). Vzhledem k rozdílnému biotopu a sezónám to není mnoho. Makrohabitat většiny druhů byl typický pro lesní prostředí, mikrohabitat většiny druhů buď kůra, dřevo nebo dřevní houby, což je logicky dáno výběrem pouze saproxylických brouků do analýzy a výběrem lesní lokality. Z trofických skupin převládaly druhy mycetofágní. Mikrohabitat, makrohabitat i trofické skupiny vyšly podobně jako v pracích MAŇÁKA (2007) a SCHLAGHAMERSKÉHO (2000). Počet zachycených druhů i jedinců odpovídal klimatickému vývoji daného období. Pokles počtu jedinců i druhů zachycených 12. 6. je pravděpodobně dán nižší teplotou (odpovídá vývoji teploty). První termín (29. 4.) má nižší počty druhů a jedinců, protože se jich v tuto dobu méně vyskytuje (také je nižší teplota). Od 15. 7. je pokles druhů jednak z důvodu výpadku pastí a také proto, že se již nižší počet druhů vyskytuje. Roli zde však jistě hrál i nástup velkého množství srážek. Období, kdy byly pasti instalovány (16. 4. až 14. 10.), je podle mého názoru dostatečně dlouhé. Z čeledi tesaříkovitých (Cerambycidae) se zachytilo velmi málo druhů oproti známému počtu na lokalitě (9 druhů ze 78) (JELÍNEK 2005), jeden zachycený druh (Rhagium sycophanta) je v Červeném seznamu uveden jako téměř ohrožený. Lokalita je známá zejména výskytem druhů Trichoferus pallidus (Olivier, 1790) a Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758 (SLÁMA 1998, JELÍNEK 2005), které se nepodařilo zachytit, byli však na lokalitě pozorováni (25. 7. 2008). Na lokalitách Dlúhý hrúd a Lednice se také zachytil jen počet druhů tesaříkovitých. Metoda nárazových pastí se proto nezdá příliš efektivní na jejich odchyt. Všechny zachycené druhy jsou uvedeny v současném seznamu pro NPP Rendezvous (JELÍNEK 2005). Druhová bohatost čeledi Cerambycidae se zvyšuje v raném stádiu rozkladu dřeva (OHSAWA 2008), je proto dobré ponechávat mrtvé dřevo na lokalitě.
6.3 Ohrožené druhy
Z ohrožených brouků se chytilo celkem 32 druhů, mezi saproxylické se z toho řadí 28 (FARKAČ et al. 2005), což je většina. Počet je nižší než u MAŇÁKA (2007) a SCHLAGHAMERSKÉHO (2000). Rozdíl je dán částečně výpadkem některých pastí v průběhu sezóny, výběrem roku a samozřejmě typem lokality a také délkou sběru (2 sezóny oproti jedné). SCHLAGHAMERSKÝ (2000) navíc sbíral i jinými metodami. Z vzácných druhů čeledi Cerambycidae se dále na lokalitě podle JELÍNKA (2005) vyskytují Akimerus schaefferi (Laicharting, 1784), Grammoptera abdominalis (Stephens,
- 27 1831), Pedostrangalia revestita (Linnaeus, 1767), Isotomus speciosus (Schneider, 1787), Trichoferus pallidus (Olivier, 1790), Necydalis ulmi (Chevrolat, 1838), Vadonia unipunctata (Fabricius, 1787), Stenurella septempunctata (Fabricius, 1792), Stictoleptura erythroptera (Hagenbach, 1822), Rhamnusium bicolor (Schrank, 1781), Axinopalpis gracilis (Krynicki, 1832), Xylotrechus arvicola (Olivier, 1795), Plagionotus floralis (Pallas, 1733 ), Agapanthia dahli (Richter, 1821), Exocentrus punctipennis (Mulsant et Guillebeau, 1856) a Phytoecia icterica (Schaller, 1783), Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758 a Saperda punctata (Linnaeus, 1767). Druhy patřící do programu NATURA 2000 (Osmoderma eremita (Scopoli, 1763), Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758 a Lucanus cervus (Linnaeus, 1758)) se nepodařilo zachytit. Může to být dáno jejich velikostí (z velkých brouků se však např. Prionus coriarius chytil), a také menší velikostí jejich populace, nebo rozdílnou výškou letu.
6.3 Návrhy na ochranu saproxylických brouků
Zachycené ohrožené druhy saproxylických brouků jsou typické pro lesní prostředí makrohabitatem, mikrohabitat mají podkorní, dřevo, trouch a houby žijící na dřevu, trofiií převažují mycetofágní, xylofágní a zoofágní druhy, což je dáno výběrem lesní lokality a zpracováním zejména saproxylických brouků. Pro bezproblémové přežití těchto druhů je nutné ponechávat alespoň z části mrtvé dřevo na lokalitě a ponechat také dostatek odumírajících a zcela suchých stromů, které poskytnou dobré podmínky pro vývoj saproxylických brouků. Patřičné podmínky pro druhy brouků náležících do programu NATURA 2000 zajistí ponechání starých vzrostlých stromů na lokalitě. Těžbu dřeva je nutno citlivě regulovat. Vhodné je provádět inventarizaci a monitoring saproxylických brouků, z důvodu přesnějšího zjištění stavu populací na lokalitě.
- 28 -
7. ZÁVĚR Vzhledem k velkému počtu zachycených druhů, též druhů se skrytým způsobem života a vzácných či ohrožených brouků se mi metoda letových nárazových pastí zdá vysoce účinná pro odchyt saproxylických (i jiných) brouků – zejména drobných a se skrytým způsobem života. Výsledky této práce přináší rozdělení saproxylických brouků do trofických skupin, rozdělení podle makrohabitatu, mikrohabitatu, jejich celkového počtu, letové aktivity hojných druhů a počtu druhů i jedinců celkově v průběhu sezóny. V rámci probíhajícího výzkumu vedoucího práce bude možné tyto výsledky použít pro srovnání s dalšími lokalitami na jižní Moravě. Vzhledem k vysokému počtu chráněných, ohrožených a vzácných druhů je NPP Rendezvous významnou lokalitou pro saproxylické druhy brouků a její vysoký statut ochrany je rozhodně oprávněný. Z hlediska péče o toto zvláště chráněné území je třeba zdůraznit význam ponechávání mrtvého dřeva na lokalitě, neboť je zdrojem zvyšujícím biodiverzitu lesa. Pro přehled o druzích a chráněných druzích daného území je monitoring a inventarizace důležitým prostředkem, bez kterého nelze ochranu druhů efektivně zajistit.
- 29 -
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ALEXANDER, K.N.A. 2003: The British saproxylic invertebrate fauna: 9-11 in: BOWEN, C.P. (ed.). Proceedings of the second pan-European conference on saproxylic beetles. People’s Trust for Endangered Species, London.
ALEXANDER, K.N.A. 2008: Tree biology and saproxylic coleoptera: Issues of definitions and conservation language: 1-5. In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, 2006. Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10.
ASMODÉ, J.F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, 2006. Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10. BOUGET, C. BRUSTEL, H. BRIN, A. & NOBLECOURT, T. 2008: Sampling saproxylic beetles with window flight traps: Methodological insights: 13-24. In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, 2006. Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10.
DAJOZ, R., 1966: Ecologie et biologie des coléoptères xylophages de la hetraie. - Vie et Milieu 17: 525-763.
FARKAČ, J., KRÁL, D. & ŠKORPÍK, M. 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic, Invertebrates. Praha 2005. 760 pp.
HAHN, K. & CHRISTENSEN, M. 2004: Dead wood in European forest reserves – a reference for forest management. In MARCHETTI, M. (ed.) Monitoring and indicators of forest biodiversity in Europe – from ideas to operationality. EFI Proceedings, 51: 181-191.
- 30 HŮRKA, K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Beetles of the Czech and Slovak Republics. Nakladatelství Kabourek. 390 pp.
JELÍNEK, J. (ed.) 1993: Check-list of Czechoslovak Insects IV (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana Supplementum 1: 172 pp.
JELÍNEK, P. 2005: Zpráva o výsledku inventarizace čeledi Cerambycidae NPP Rendezvous. Zpráva pro MŽP. Nepublikováno: 10 pp.
JOHANSSON, T., JÖRGEN, O., HJÄLTÉN, J., JONSSON, B., G., ERICSON, L.: Beetle attraction to sporocarps and wood infected with mycelia of decay fungi in old-growth spruce forest of northern Sweden. Forest Ecology and Management 237: 335-341.
KIREJTSHUK, A.G. 2001: Semeystvo Gyrinidae (vertyachki) [Family Gyrinidae (whirligig beetles)].
In:
TZALOLIKHIN,
S.J.
(ed.)
2001.
Opredelitel’
presnovodnykh
bespozvonochnykh Rossii i sopredel’nykh stran 5 [Key to freshwater invertebrates of Russia and adjacent lands 5]. Nauka, Saint Petersburg: 838 pp.
KÖHLER, F. 2000: Totholzkäfer in Naturwaldzellen des nördlichen Rheinlands. LÖBF Schriftenreihe, Band 18, Recklinghausen. 352 pp.
LACHAT, T., NAGEL, P., CAKPO, Y., ATTIGNON, S., GOERGEN, G., SINSIN, B. & PEVELING, R. 2006: Dead wood and saproxylic beetle assemblages in a semi-deciduous forest in Southern Benin. Forest Ecology and Management. 225: 27-38.
LÖBL, I. & SMETANA, A., (edit.) 2007: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, volume 4, Elateroidea, Derodontoidea, Bostrichoidea, Lymexiloidea, Cleroidea, Cucujoidea. Stenstrup, Apollo Books, 935 pp.
LÖBL, I. & SMETANA, A., (edit.) 2008: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, volume 5, Tenebrionoidea. Stenstrup, Apollo Books, 670 pp.
LOSOS, B., 1993: Cvičení z ekologie živočichů. Masarykova univerzita. 230 pp.
- 31 MAŇÁK, V. 2004: Saproxyličtí brouci jihomoravského lužního lesa na lokalitě Dlouhý hrůd. Bakalářská práce, Masarykova Univerzita Brno: 27 pp.
MAŇÁK, V. 2007: Společenstvo saproxylických brouků tvrdého luhu na lokalitě Dlúhý hrúd zjištěné odchytem do nárazových pastí. Diplomová práce, Masarykova Univerzita Brno: 35 pp.
MÜLLER, J., BUSSLER, H. 2008: Key factors and critical thresholds at stand scale for saproxylic beetles in a beech dominated forest, Southern Germany: 73-82. In VIGNON, V., ASMODÉ, J.F. (ed). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, 2006. Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10.
NIEDL, J. 1958: Monografie československých druhů tribu Carabini (Col. Carabidae – Carabinae). Část III. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje – XIX-1958-1: 41 pp.
OHSAWA, M. 2008: Different effects of coarse woody material on the species diversity of three saproxylic beetle families (Cerambycidae, Melandryidae, and Curculionidae). Ecological Research 23 (1): 11-20.
QUITT, E. 1971: Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně: 73 pp.
SCHIGEL, D.S. 2008: Collecting and rearing fungivorous coleoptera: 7-12. In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, 2006. Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10.
SCHLAGHAMERSKÝ, J. 2000: The saproxylic beetles (Coleoptera) and ants (Formicidae) of Central European hardwood floodplain forests. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologica 103: 205 pp.
SCHLAGHAMERSKÝ, J. 2005: Saproxylic beetles of a hardwood floodplain forest canopy. Latvijas entomologs, Riga: Entomological Society of Latvia, Supplementum 6:92 pp.
- 32 SILVESTRI, F. 1913: Descripzione di un nuove ordine di insetti. - Bolletino del Laboratorio di Zoologia generale e agraria della R. Sciola superiore d'Agricola in Portici 7: 193-209.
SKOKANOVÁ, H. 2006: Hodnocení krajiny dolního Podyjí. Disertační práce na Masarykově Univerzitě: 278 pp.
SLÁMA, M.E.F. 1998: Tesaříkovití (Cerambycidae) České a Slovenské republiky. Milan Sláma, Krhatice. 383 pp.
SPEIGHT, M.C.D. 1989. — Saproxylic invertebrates and their conservation. Nature and Environment Series, No. 42. Council of Europe, Strasbourg: 101 pp.
STOKLAND, J.N. & MEYKE, E. 2008: The nordic saproxylic database: an emerging overview of the biological diversity in dead wood: 29-40. In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (ed). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, 2006. Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10.
STORK, N.E., & BLACKBURN, T.M. 1993: Abundance, body size and biomass of arthropods in tropical forest. Oikos 67: 483-489.
SVERDRUP-THYGESON, A. & BIRKEMOE, T. 2008: What window traps can tell us: effect of placement, forest openess and beetle reproduction in retention trees. Journal of Insect Conservation: 1-9.
SYRJANEN, K., KALLIOLA, R., PUOLASMAA, A. & MATTSON, J. 1994 – Landscape structure and forest dynamics in subcontinental Russian European taiga. Ann. Zool. Fenn., 31: 19-34.
WEBB, A., BUDDLE, M.C., DRAPEAU P. & SAINT-GERMAIN, M. 2008: Use of remnant boreal forest habitats by saproxylic beetle assemblages in even-aged managed landscapes. Biological Conservation 141: 815-826.
WIKARS, L. O. 2001: The wood-decaying fungus Daldinia loculata (Xylariaceae) as an indicator of fire-dependent insects. Exol. Bull. 49: 263-268
- 33 WU JIE, XIAO-DONG YU, HONG-ZHANG ZHOU 2008: The saproxylic beetle assemblage associated with different host trees in Southwest China. Insect Science 15: 251-261
http://www.nature.cz/ Nařízení vlády - Evropsky významná lokalita Rendezvous [online]. 2005 [cit. 8. 3. 2009]. Dostupné z:
.
- 34 -
9. PŘÍLOHY 9. 1 Saproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí
Seznam zkratek je v práci samotné (tab. I). Čeledě jsou řazeny systematicky, rody a druhy abecedně.
Čeleď / Druh Carabidae Platynus assimilis (Paykull, 1790) Histeridae Abraeus perpusilus (Marsham, 1802) Aeletes atomarius (Aubé, 1842) Dendrophilus punctatus punctatus (Herbst, 1792) Paromalus flavicornis (Herbst, 1792) Paromalus parallelipipedus (Herbst, 1792) Pledagerus dissectus Erichson, 1839 Leiodidae Anisotoma humeralis (Fabricius, 1792) Anisotoma orbicularis (Herbst, 1792) Ptomaphagus sericatus sericatus (Chaudoir, 1845) Scydmaenidae Stenichus godarti (Latreille, 1806) Staphylinidae: Scaphidiinae Scaphisoma cf. agaricinum (Linnaeus, 1758) Scarabaeidae Cetonia aurata (Linnaeus, 1758) Valgus hemipterus (Linnaeus, 1758) Clambidae Calyptomerus alpestris L.Redtenbacher, 1849 Buprestidae Agrilus biguttatus (Fabricius, 1777) Agrilus convexicollis L.Redtenbacher, 1849 Agrilus hastulifer (Ratzeburg, 1839) Agrilus sulcicollis Lacordaire, 1835 Eucnemidae Hylis cariniceps (Reiter, 1902) Melasis buprestoides (Linnaeus, 1761) Throscidae Trixagus brevicollis (Bonvoluoir, 1859) Elateridae Ampedus praestus (Fabricius, 1792) Ampedus rufipennis (Stephens, 1830) Ampedus sinuatus Germar, 1844 Denticollis linearis (Linnaeus, 1758) Hemicrepidius hirtus (Herbst, 1784)
OH
VU
VU
VU EN
CR
VU VU VU
SX MI
PO
MA
Počet
f
ků
z
ol
1
o o f o o o
tr tr hn,sd ků ků tr
z z z z z z
l l l l l l
27 5 35 6 21 3
o o
ch ch
m m
l l
18 2
f
tr,hn
n
?
1
f
tr
z
l
30
o
tr
m
l
150
o o
hr,rz,tr dř
s x
l,o ol
f
ků
m
l
6
o o o o
ků dř ků ků
x x x x
ol vl ol ol
9 1 1 2
o o
dř dř
xm xm
l l
2 11
o
dř
x
l
35
o o o o f
tr tr tr tr tr,pů
x x s xz pp
l l l l e
5 3 1 3 4
3 11
- 35 Čeleď / Druh Melanotus villosus (Fourcroy, 1758) Stenagostus rhombeus (Olivier, 1790) Cantharidae Malthodes minimus (Linnaeus, 1758) Dermestidae Megatoma undata (Linnaeus, 1758) Anobiidae Anobium punctatum (De Geer, 1774) Ptilinus pectinicornis (Linnaeus, 1758) Ptinomorphus imperialis (Linnaeus, 1767) Ptinus pilosus P.W.J.Müller, 1821 Ptinus rufipes Olivier, 1790 Trogositidae Nemasoma elongatum (Linnaeus, 1761) Cleridae Thanasimus formicarius (Linnaeus, 1758) Sphindidae Aspidiphorus orbicularis (Gyllenhal, 1808) Sphindus dubius (Gyllenhal, 1808) Nitidulidae Carpophilus sexpustulatus (Fabricius, 1791) Cryptarcha strigata (Fabricius, 1787) Cychramus variegatus (Herbst, 1792) Cyllodes ater (Herbst, 1792) Epuraea aestiva (Linnaeus, 1758) Epuraea marseuli Reiter, 1872 Epurea neglecta (Heer, 1841) Epuraea pallescens (Stephens, 1830) Epuraea pygmaea (Gyllenhal, 1808) Epuraea unicolor (Olivier, 1790) Glischrochilus quadriguttatus (Fabricius, 1776) Glischrochilus quadrisignatus (Say, 1835) Monotomidae Monotoma longicollis (Gyllenhal, 1827) Rhizophagus aeneus Richter, 1820 Rhizophagus bipustulatus (Fabricius, 1792) Rhizophagus fenestralis (Linnaeus, 1758) Rhizophagus parallelocollis Gyllenhal, 1827 Rhizophagus perforatus Erichson, 1845 Rhizophagus picipes (Olivier, 1790) Silvanidae Silvanus bidentatus (Fabricius, 1792) Silvanus unidentatus (Fabricius, 1792) Uleiota planata (Linnaeus, 1761) Cucujidae Pediacus depressus (Herbst, 1794) Laemophloidae Cryptolestes duplicatus (Walt, 1839) Cryptolestes ferrugineus (Stephens, 1831) Laemophloeus monilis (Fabricius, 1787)
OH EN
EN
VU
VU
EN
SX MI o tr o tr
PO xz z
MA l l
Počet 6 1
o
tr
z
l
1
f
hn
n
ol
1
o o o o o
dř dř dř dř dř
xs xs xs xs xs
ol l,ol l l,ol ol
2 2 1 6 8
o
ků
z
l
22
o
ků
z
l
10
o o
ch ch
m m
l l
12 2
o f f f p o f f o f o p
ků vm ch ch hn ků ků ků ků vm,ch ků rz,ků
s z,s m m s s,z z z z s z s
l l,o l,o l ol l l l l e l e
7 1 1 1 76 4 5 51 6 73 6 5
o o f o o o o
ků ků tr,ků,ch ků tr ků ků
s,z s,z s,z s,z s,z z s,z
l vl ol l ol l l
1 1 248 26 2 6 1
o o o
ků ků ků
z z z
l l l
13 8 37
o
ků
z
l
1
o o o
ků ků ků
z z s,z
ol e ol
17 5 2
- 36 Čeleď / Druh Placonotus testaceus (Fabricius, 1787) Cryptophagidae Atomaria affinis C.R.Sahlberg, 1834 Atomaria alpina Heer, 1841 Atomaria elongatula Erichson, 1846 Caenoscelis ferruginea (C.R.Sahlberg, 1822) Cryptophagus dentatus (Herbst, 1793) Cryptophagus denticulatus Heer, 1841 Cryptophagus fuscicornis Sturm, 1845 Cryptophagus pallidus Sturm, 1845 Cryptophagus punctipennis C.N.F.Brisout de Barneville, 1863 Cryptophagus reflexus Rey, 1889 Cryptophagus saginatus Sturm, 1848 Cryptophagus scanicus (Linnaeus, 1758) Cryptophagus uncinatus Stephens, 1830 Erotylidae Dacne bipustulata (Thunberg, 1781) Triplax aenea (Schaller, 1783) Triplax collaris (Schaller, 1783) Triplax elongata Lacordaire, 1842 Triplax lepida Faldermann, 1835 Triplax rufipes (Fabricius, 1775) Triplax russica (Linnaeus, 1758) Tritoma bipustulata Fabricius, 1775 Biphyllidae Biphyllus frater Aubé, 1850 Diplocoelus fagi Guérin-Ménéville, 1844 Cerylonidae Cerylon deplanatum Gyllenhal, 1827 Cerylon ferrugineum Stephens, 1830 Cerylon histeroides (Fabricius, 1792) Endomychidae Symbiotes gibberosus (Lucas, 1849) Corylophidae Arthrolips nana (Mulsant & Rey, 1861) Arthrolips obscura (C.R.Sahlberg, 1833) Clypastraea brunnea (Brisout de Barneville, 1863) Clypastraea reitteri Bowestead, 1999 Orthoperus atomus Gyllenhal, 1808 Orthoperus brunnipes (Gyllenhal, 1808) Orthoperus corticalis (Redtenbacher, 1849) Orthoperus rogeri Kraatz, 1874 Sericoderus lateralis (Gyllenhal, 1827) Latridiidae Cartodere constricta (Gyllenhal, 1827) Cartodere nodifer (Westwood, 1839 Corticaria bella L. Redtenbacher, 1849 Corticarina truncatella (Mannerheim, 1844) Cortinicara gibbosa (Herbst, 1793) Enicmus atriceps Hansen, 1962
OH
SX MI o ků
PO z
MA l
p f f p f f o f
ků tr,ků ch sd,rz,pů ků,tr,ch hr tr ků,ch,hr,hn
ms ms ms m m m ms m
l l l ol l l,ol l l
11 1 100 1 41 15 38 10
f f p f f
hr hr ků,hr,rz hr hr
m m m m m
e l,ol e e e
2 6 1 2 17
o o o o o o o o
ch ch ch ch ch ch ch ch
m m m m m m m m
l l l l l l l l
5 7 12 5 9 33 16 7
EN
o o
ků ch
m m
l,ol l
10 18
EN
o o o
tr tr tr
z z z
l l l
21 87 50
o
tr
m
ol
3
p p f f o o o o p
rz ků hr hr ch ch ch ch rz
z z m m z z z z z,m
l ol e e l l l l e
2 2 1 4 43 21 16 4 90
p f o p p o
pů,rz hr ků pů,ků ků,rz,hr ch
m m m ms m m
e e l,ol l e l
3 12 9 1 29 2
VU EN VU
Počet 59
- 37 Čeleď / Druh Enicmus brevicornis (Mannerheim, 1844) Enicmus fungicola C.G.Thomson, 1868 Enicmus histrio Joy et Tomlin, 1910 Enicmus rugosus (Herbst, 1793) Enicmus transversus (Olivier, 1790) Latridius consimilis Mannerheim, 1844 Latridius gemellatus (Mannerheim, 1844) Latridius hirtus Gyllenhal, 1827 Latridius minutus (Linnaeus, 1767) Latridius porcatus Herbst, 1793 Stephostethus alternans (Mannerheim, 1844) Stephostethus angusticollis (Gyllenhal, 1827) Stephostethus caucasicus (Mannerheim, 1844) Mycetophagidae Litargus connexus (Fourcroy, 1785) Mycetophagus fulvicollis Fabricius, 1792 Mycetophagus piceus (Fabricius, 1787) Mycetophagus populi Fabricius, 1798 Mycetophagus quadriguttatus P.W.J.Müller, 1821 Mycetophagus quadripustulatus (Linnaeus, 1767) Triphylus bicolor (Fabricius, 1792) Ciidae Cis boleti (Scopoli, 1763) Cis comptus Gyllenhal, 1827 Cis fagi Walt, 1839 Cis festivus (Gyllenhal, 1813) Cis micans (Fabricius, 1792) Cis pygmaeus (Marsham, 1802) Orthocis alni (Gyllenhal, 1813) Orthocis lucasi (Abeille de Perrin, 1874) Sulcacis fronticornis (Panzer, 1809) Sulcacis nitidus (Fabricius, 1792) Melandryidae Orchesia fasciata (Illiger, 1798) Mordellidae Mordellaria aurofasciata (Comolli, 1837) Mordellistena acuticollis Schilski, 1895 Mordellistena neuwaldeggiana (Panzer, 1796) Tomoxia bucephala Costa, 1854 Zopheridae Bitoma crenata (Fabricius, 1775) Colobicus hirtus (P. Rossi, 1790) Synchita humeralis (Fabricius, 1792) Tenebrionidae Bolitophagus reticulatus (Linnaeus, 1767) Corticeus unicolor Piller et Mitterpacher, 1783 Mycetochara humeralis (Fabricius, 1787) Mycetochara maura (Fabricius, 1792) Pentaphyllus testaceus (Hellwig, 1792) Platydema violaceum (Fabricius, 1790)
OH
VU VU
VU
CR
EN
NT
SX o o p o f o f o p f o p f
MI ch ch ků,pů,v ch,ků,tr tr,ch,hr ch hr ch hn,ků hr ch ků,rz hr
PO m m m m ms ms m m m m m m m
MA l l e l l l l,ol l e l,ol l o l
Počet 56 18 4 45 2 5 3 10 2 3 1 18 8
o o o o f f o
ků ch ch ch ch ch ch
m m m m m m m
l l l l e l l
969 15 2 4 5 4 5
o o o o o o o o o o
ch ch ch ch ch ch ch ch ch ch
m m m m m m m m m m
l l l l l l l l l l
10 5 1 1 20 8 13 5 3 3
o
dř
xm
l
4
o o o o
dř dř dř dř
xm xm xm xm
ol ol ol ol
16 1 1 21
o o o
ků ků ků
z m
l l l
2 39 33
o o o o o o
ch ků ch ch ch ch
m z m m m m
l l l l e l
8 1 6 1 21 3
- 38 Čeleď / Druh Pyrochroidae Pyrochroa coccinea (Linnaeus, 1761) Salpingidae Lissodema cursor Gyllenhal, 1813) Salpingus planirostris (Fabricius, 1787) Salpingus ruficollis (Linnaeus, 1761) Vincenzellus ruficollis (Panzer, 1794) Scraptiidae Anaspis frontalis (Linnaeus, 1758) Cerambycidae Gramoptera abdominalis (Stephens, 1831) Leiopus nebulosus (Linnaeus, 1758) Phymatodes testaceus (Linnaeus, 1758) Pogonocherus hispidulus (Piller et Mitterpacher, 1783) Prionus coriarius (Linnaeus, 1758) Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) Stenostola ferrea ferrea (Schrank, 1776) Stenurella nigra (Linnaeus, 1758) Tetrops praestus (Linnaeus, 1758) Anthribidae Enedreutes sepicola (Fabricius, 1792) Curculionidae: Scolytinae Dryocetes villosus (Fabricius, 1792) Ernoporus tiliae (Panzer, 1793) Hylesinus crenatus (Fabricius, 1787) Hylesinus toranio (Danthoine, 1788) Hylurgus ligniperda (Fabricius, 1787) Scolytus carpini (Ratzeburg, 1837) Scolytus ensifer Eichhoff, 1881 Scolytus multistriatus (Marsham, 1802) Scolytus pygmaeus (Fabricius, 1787) Taphrorhychus villifrons (Dufour, 1843) Trypophloeus granulatus (Ratzeburg, 1837) Xyleborinus saxeseni (Ratzeburg, 1837) Xyleborus cryptographus (Ratzeburg, 1837) Xyleborus dispar (Fabricius, 1792) Xyleborus dryographus (Ratzeburg, 1837) Xyleborus monographus (Fabricius, 1792) Curculionidae: Platypodinae Platypus cilindricus (Fabricius, 1792)
OH
NT
NT
VU VU VU
SX MI
PO
MA
Počet
o
ků
z-s
l
o o o o
ků ků tr ků
z z z
ol ol l,ol l
o
dř
xz
l
2
o o o
dř ků dř
x x x
ol l l
2 1 1
o o o o o f
ků dř dř dř dř ků
x x x x s x
l l l o ol ol
1 3 2 1 3 1
o
dř
xm
ol
1
o o o o o o o o o o o o o o o o
ků ků ků ků ků ků ků ků ků ků ků dř dř dř dř dř
x x x x x x x x x x x m m m m m
l o,l,ol vl vl l ol,o l ol l o,l,ol l l l l l
o
dř
x
l
1 1 459 35 2
1
9. 2 Nesaproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí Čeleď Carabidae Carabidae Carabidae Carabidae Carabidae
Druh Abax parallelipipedus (Piller et Mitterpacher, 1783) Amara familiaris (Dufschmid, 1812) Amara ovata (Fabricius, 1792) Harpalus signaticornis (Dufschmid, 1812 Stenolophus teutonus (Schrank, 1781)
15 12 7 58 2 3 5 30 9 70 3 938 5 701 129 146
OH
- 39 Histeridae Histeridae Leiodidae Leiodidae Leiodidae Scydmaenidae Silphidae Silphidae Silphidae Silphidae Geotrupidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scarabaeidae Scirtidae Scirtidae Elateridae Elateridae Elateridae Elateridae Elateridae Elateridae Elateridae Drilidae Cantharidae Cantharidae Cantharidae Cantharidae Cantharidae Dermestidae Melyridae Kateridae Kateridae Phalacridae Cryptophagidae Cryptophagidae Cryptophagidae Cryptophagidae Coccinellidae Coccinellidae Coccinellidae Coccinellidae Coccinellidae
Atholus bimaculatus (Linnaeus, 1758) Atholus duodecimstriatus (Schrank, 1781) Amphycyllis globus (Fabricius, 1792) Catops fuliginosus Erichson, 1837 Catops nigricans (Spence, 1815) Stenichus scutellaris (P.W.J.Müller et Kunze, 1822) Dendroxena quadrimaculata (Scopolii, 1771) Nicrophorus humator (Gleditsch, 1767) Nicrophorus vespilloides Herbst, 1783 Oiceoptoma thoracicum (Linnaeus, 1758) Anoplotrupes stercorosus (Hartmann in L.G.Scriba, 1791) Aphodius distinctus (O.F.Müller, 1776) Aphodius prodromus (Brahm, 1790) Aphodius rufipes (Linnaeus, 1758) Aphodius sticticus (Panzer, 1798) Onthophagus coenobita (Herbst, 1873) Onthophagus fracticornis (Preyssler, 1790) Onthophagus joanae Goljan, 1953 Onthophagus ovatus (Linnaeus, 1767) Onthophagus vitulus (Fabricius, 1776) Ontophagus lucidus (Sturm, 1800) Oxyomus sylvestris (Scopoli, 1763) Serica brunnea (Linnaeus, 1758) Cyphon pallustris C.G.Thomson, 1855 Microcara testacaea (Linnaeus, 1767) Athous haemorrhoidalis (Fabricius, 1801) Athous vittatus (Fabricius, 1792) Dalopius marginatus (Linnaeus, 1758) Dicronychus cinereus (Herbst, 1784) Prosternon tesselatum (Linnaeus, 1758) Prosternon chrysoconum (Germar, 1843) Synaptus filiformis (Fabricius, 1781) Drilus concolor Ahrens, 1812 Cantharis figurata Mannerheim, 1843 Cantharis nigricans (O.F.Müller, 1776) Cantharis obscura Linnaeus, 1758 Rhagonycha lignosa (O.F.Müller, 1776) Rhagonycha lutea (O.F.Müller, 1764) Orphilus niger (Rossi, 1790) Clanoptilus marginellus (Olivier, 1790) Brachypterus urticae (Fabricius, 1792) Kateres pussilus (Thunberg, 1794) Stilbus testaceus (Panzer, 1797) Atomaria atricapilla Stephens, 1830 Atomaria fuscata (Schönherr, 1808) Atomaria linearis Stephens, 1830 Atomaria nigrirostris Stephens, 1830 Calvia quatuordecimguttata (Linnaeus, 1758) Coccinella septempunctata (Linnaeus, 1758) Oenoplia conglobata conglobata (Linnaeus, 1758) Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758) Scymnus ferrugatus (Moll, 1785)
EN
CR VU
- 40 Latridiidae Latridiidae Latridiidae Anthicidae Chrysomelidae Chrysomelidae Chrysomelidae Chrysomelidae Chrysomelidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae Curculionidae
Corticarina similata (Gyllenhal, 1827) Melanophthalma parvicollis (Annerheim, 1844) Melanophthalma rispini Rücker & Johnson, 2007 Notoxus monoceros (Linnaeus, 1761) Galerucinae sp. 1 Galerucinae sp. 2 Lochmaea suturalis (C.G.Thomson, 1866) Orsodacne lineacola (Panzer, 1795) Phyllotreta undulata Kutschera, 1860 Curculi glandium Marsham, 1802 Curculio venosus (Gravenhorst, 1807) Curculio sp. 3 Baris sp. Phyllobius sp. Sitona lineatus (Linnaeus, 1758) Trachodes hispidus (Linnaeus, 1758) X sp. 1 X sp. 2 X sp. 4
NT
