BŘEZEN
2006 MĚSÍČNÍK
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVII. č. 3
5. března 2006
Cena 7 Kč
Co nás napadne při vyslovení slova půst? Myslím, že většinou je to něco negativního, nepříjemného a snad i zastaralého. Snad vlivem toho, co se zdůrazňovalo v době postní, snad vlivem přepychu, který nás obklopuje, díváme se na postní dobu jako na něco, co nás ochuzuje. Hledal jsem tedy jiné slovo, které by lépe popsalo význam slova půst pro dnešní dobu a přitom nic neubralo z jeho plného významu. Napadlo mne: zacílení, zamíření, upevnění. Jsou to slova, při kterých nás nenapadne nejprve, co musím opustit, čeho se musím vzdát, co nesmím dělat. Ale napadne nás cíl, směr, pohled vpřed. Možná by se dalo použít i slovo úklid. To je odstranění prachu, špíny a starých opotřebovaných věcí, které na nic nejsou, které nám navíc překážejí. Při úklidu je důležitější myslet na to, jak to bude vypadat po úklidu, než na to harampádí a špínu, kterou se budeme muset zabývat, abychom měli doma zase čisto. Když i s tímto postojem vstoupíme do doby postní, nebudeme sledovat tolik, co z požitků a věcí tohoto světa opouštíme, ale to, kam směřujeme. Myslím, že něco z toho prožívají mladí lidé v době známosti. Snaží se tomu druhému zalíbit, udělat radost, uklidit a vyčistit své nitro a moc nepřemýšlejí nad tím, co je to bude stát. I sportovci se musí více dívat na cíl, na postup kupředu, než na námahu, kterou budou muset na této cestě vynaložit. Jinak by se asi ani do namáhavého sportování nepustili. Přeji Vám a vyprošuji, abyste se dokázali podívat kupředu: Jak mnoho získáte, když se odevzdáte Bohu, jak se budete cítit lépe, když se vzdáte všech škodlivých a hříšných závislostí, jak budete užiteční pro druhé, když se budete učit milovat je nezištnou láskou.
otec Jiří
z o bs ah u
Zacílení
Zacílení otec Jiří Dobeš
1
Krize mládeže??? Byl to zázrak! příběhy, které napsal život
2
Dar z mobilního telefonu a O slovo se hlásí Effatha
3
Skautská hlídka a Sekretářka u sv. Martina
4-5
Fórum mládeže 2006 a Zprávy, Effatha - dokončení
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život Krize mládeže??? Byl to zázrak! „Tak kam jdeš zítra?“ zeptala jsem se dcery, když se přiblížil pátek. Je to den, na který má sedmnáctiletá dcera směřuje své společenské vyžití. „No, asi do klubu, bude tam koncert kapely a pak tančírna.“ Tak jsem jí to schválila s přáním, aby přišla v domluvenou hodinu domů. Musím říct, že dcera se velmi dobře učí, domácí povinnosti plní svědomitě, ale nic navíc. Ještě jsem se tedy zeptala, kdo do klubu chodí, zajímala mě ta společnost, ve které se dcera pohybuje. „Já nevím, mě to nezajímá, já se starám sama o sebe.“ V ten moment jsem si uvědomila to PRÁZDNO v jejím srdíčku. Je mi smutno a ze všeho nejraději bych jí přímo vnutila a naočkovala svou lásku, která ve mně po křtu a biřmování vznikla a jejíž přebytek rozdávám potřebným. A Bůh stále ve mně křičí – potřebná je i tvá dcera!!! Modlím se, ať to dcera ucítí (otočila se ke mně zády a řekla, ať s ní nepočítám, že je a bude ateistka), ať ucítí Boží dotek, Jeho náruč a Jeho vedení jako to prožívám každý den já. Když se vydám sama na procházku přírodou, brává mě za ruku a říká: „ Neboj se, nejsi sama, opři se o mě a já tě povedu.“ V tu chvíli si velmi radostně vykračuji a vnímám krásu lesa a louky i zvířat jako nezapomenutelnou a okouzlující, neboť kráčím s Otcem a On se mnou. A říkám si, jestliže můj blízký vztah s Bohem je tak čistý, upřímný a krásný, proč to nemůže zažívat dcera. Prosím, aby mě Bůh Otec vyslyšel. Proto se také při mši svaté v přímluvách objevuje prosba za nevěící, za rodiče a děti. Bože, děkuji Ti za Tvou lásku. -pomVšichni určitě známe osobnost P. Ladi slava Kubíčka. MUDr. Marie Svatošová sestavila knihu Až k prolití krve, která je plná krásných svědectví o něm. Jedno si nyní můžete přečist. Nebude poslední; z té knížky se dá bohatě čerpat a jistě se na mě za to nebudete zlobit. M. Doležalová
K zamyšlení Zásada otce Ladislava: „Když nic neslyším, zůstávám tam, kde jsem; Bůh k člověku mluví jasně, chce-li ho mít někde jinde.“ … každý kříž, který člověk nese cílevědomě jako kříž Kristův s jistou dávkou ochoty, nutně přinese plody. A často krásnější, než by si člověk mohl vymyslet. S požehnáním Ladislav
✎ ...
P. MUDr. Ladislav Kubíček působil nějakou dobu jako lékař v Jihlavě. Z té doby je následující příběh. Jak už to v medicíně bývá, zažil tam Ladislav i pořádně perné chvíle. Kdoví, jak by to tenkrát dopadlo, kdyby spoléhal jen na lékařskou vědu. Začalo to v sobotu 4. 3. 1951. Ten den Ladislav operoval desetiletou Lidušku pro komplikovaný zánět slepého střeva. V neděli děvčátku přestaly pracovat ledviny a lehká ztráta vědomí přešla brzy v agonii. Zadržené soli způsobily celkovou otravu, přidal se zápal plic, a aby toho nebylo málo, i zápal mozkových blan. Byl to těžký, tehdy prakticky neléčitelný uremický stav. Dnes by pomohla dialýza – umělá ledvina. Ale ta tehdy ještě neexistovala, lékaři byli bezradní a zřejmě značně nervózní, protože se osopili na Ladislava: „Co jste to tam zprasil? Otevřeme to a podíváme se.“ Maminka souhlas s druhou operací nepodepsala. Tatínek ale rozhodl, ať dcera raději „umře pod nožem“. Lékaři v pátek 10. 3. operovali znovu. Rodiče byli v zoufalé situaci. Doma ležel postižený syn, jedna dcera byla na misiích v Chile (nic o ní nevěděli, protože styk s cizinou byl v té době zastaven), druhá dcera byla jako novicka internována. Na Lidušku, která se dobře učila, hrála na housle, zpívala, recitovala a mluvila rusky (tatínek byl ruský legionář), se upíraly veškeré jejich naděje. Operace trvala šest hodin. Věřilo se v zázrak penicilínu. Byla provedena dekapsulace (uvolnění) ledvin. Agonie trvala dál, a tak byl k dítěti v sobotu zavolán kněz se svátostí nemocných. V sobotu večer se Liduška počůrala, což znamenalo, že ledviny začaly opět fungovat. Byla to obrovská radost nejen v nemocnici, ale i v celém městě, kde se věřící za uzdravení intenzivně modlili. V neděli odpoledne se Liduška probudila z agonie s poznatkem, že kdesi byla. Kdesi, kde bylo moc dobře. Ptala se, proč ji volají zpět, a vyprávěla, že se vznášela jakýmsi tunelem, na jehož konci bylo světlo. Po celou dobu seděl u jejího lůžka a modlil se Ladislav. Prosil, je-li to vůle Boží, ať se Liduška uzdraví. Primář urologie řekl rodičům, že vlastně neví, co bylo příčinou té urémie. První operace byla provedena, jak měla být. Nestalo se při ní nic, co by urémii vysvětlovalo. Pro náhlé uzdravení neměl žádné vysvětlení a přiznal: „Byl to zázrak!“ Rekonvalescence pak probíhala neuvěřitelné rychle. Tím dítětem byla Ludmila V., jedna z účastnic exercicií v Litoměřicích v roce 1996. Tehdy si tam večer s Ladislavem tři hodiny poseděli, povídali si a vzpomínali. Když na duchovních cvičeních skončilo povinné mlčení, Liduška ostatním prozradila: „Ladislav si můj případ velice dobře pamatoval. Vyprávěl ho přesně tak, jak mi ho moje maminka popsala někdy v roce 1970. Bylo jí tehdy jedenasedmdesát let a já jsem si myslela, že to opravdu tak bylo. Ladislav mi vyprosil zázračné uzdravení.“
STRANA 3
O slovo se hlásí Effatha
Z přednášky manželů Hany a Pavla Kalčíkových na téma „Život s Bohem“ 11. 2. 2006. Manžely jsou 20 let.
Bůh v každodenním životě V 18 letech jsem se setkala s Bohem a začala vést intenzivní duchovní život: každodenní mši svatou, modlitbu, rozjímání, život ve společenství… . Tenkrát jsme se snažili o pravidelné postní dny podle svědectví Panny Marie z Medžugorje. To jsme prožívali intenzívně spolu s Pavlem. V mých 22 letech jsme se vzali a za rok se nám narodila první dcera. Ale už těhotenství pro mne bylo velkým omezením. Najednou jsem nemohla každý den do kostela, do společenství, nemohla jsem se postit. Po narození dítěte to bylo ještě horší. Pamatuji si na jeden večer, kdy Pavel odešel do společenství a já jsem zůstala sama doma s tříměsíčním miminkem, neumytým nádobím, s plínkami - tenkrát ještě nebyly jednorázové - a velmi mě to mrzelo, že nemůžu jít tam, kde se lidé modlí. Tak jsem alespoň na chvíli poklekla a v tiché modlitbě beze slov otevřela Písmo. A tam stálo: „Koho hledáte?“ Zpozorněla jsem, protože jsem tušila, že mi Bůh rozumí, že ví, že ho hledám. Že mi to není jedno, že jsem tady, že prostě hledám... . Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ A to jsem byla zasažena ještě víc, protože jsem si říkala: „Bůh mi rozumí, ví, že hledám Jeho.“ Odpověděl jim: „To jsem já.“ A v tu chvíli jsem vnitřním zrakem pochopila, že péče o dítě, plínky, nádobí, to je Bůh. Že tady mě chce mít a tady se s ním můžu setkat. Že nemám nikam utíkat. A to byl začátek mého hledání a nalezení Boha ve všedním životě a ve všedních událostech.
Noc citů Když jsme byli 14 let spolu, tak si vzpomínám, jak jsem kdesi říkala: „To je tak pěkné po čtrnácti letech, člověk už toho druhého zná, ví, co od něj může čekat.“ Opravdu mi ten vztah připadal takový pěkný. A najednou se stalo něco, čemu jsem vůbec nerozuměla. Přišla krize, ale tak nějak zevnitř. Najednou mi na Pavlovi všechno vadilo, zraňovalo, byla jsem ve vztahu tak nešťastná, že jsem najednou měla pocit, že chápu i lidi, kteří se rozcházejí. A to netrvalo měsíc, ani rok, ale delší dobu. A v té době jsem hledala nějakou pomoc, protože to byly věci uvnitř mě, které ani nebyly vnějšně nějak opodstatněné. A já jsem se uchýlila k manželskému slibu. Často jsem si ho opakovala a říkala jsem si: „Když jsem to tenkrát slíbila, tak to teď taky splním. Když jsem slíbila lásku, úctu a věrnost, tak ji teď budu dávat, i když to třeba teď tak necítím. A toto rozhodnutí mě přes tu krizi přeneslo a mám dojem, že náš vztah je teď mnohem pevnější. Že si říkám: „Jaképak citové krize mě můžou rozhodit, když jsme už spolu zažili toto a vydrželi jsme.“
Boží péče o naše všední starosti Před 12 lety jsme stáli před rozhodnutím, zda vstoupit do komunity Emmanuel. A nakonec jsme poznali, že to po nás Pán chce. Ale byl zde jeden problém. Nedlouho před tím jsme se přestěhovali
do domku, který byl rozkopaný, rozestavěný, a my jsme cítili, že nemáme sílu, ani peníze, ani vůli ten domek nějakým způsobem opravit a dát do dobrého stavu. A že nemáme sílu mít rozkopaný domek a při tom dojíždět na nějaká setkání. A tak jsme se za to modlili a nakonec jsme poznali, že domek máme za každou cenu opravit. Zadlužili jsme se. Půjčili jsme si, co se dalo, najali jsme si firmu a během tří měsíců jsme domek opravili. Jenže my jsme utratili víc, než jsme si vypůjčili, a tak nám tam zbyla faktura asi na 25 tisíc korun a my jsme nevěděli, co s tím. V té době byl můj plat kolem tří tisíc korun, a tak to pro nás byla téměř neuhraditelná částka. Pamatuji si, že splatnost té faktury byla 28. února. A jak se to datum blížilo, tak jsme s Hankou byli nervóznější a nervóznější. Až asi deset dnů před tím datem jsem večer vzal tu fakturu, klekl jsem si před křížem a řekl jsem: „Pane Bože, Ty víš, že jsme hledali Tvoji vůli, víš, že jsme se rozhodli na základě toho, co jsme poznali, a tady máme fakturu, se kterou nevíme, co udělat. Tak Ti ji zde pokládám a prosím Tě, abys ji zaplatil ze svého.“ Asi za 3 dny se nám ozvali nějací lidé, mladí manželé, kteří se přistěhovali do Jihlavy. Nikdy před tím jsme je neviděli. Odněkud na nás dostali kontakt, že by se s námi mohli seznámit, aby v novém městě nebyli sami. A domluvili jsme si návštěvu. Přijeli, strávili jsme pěkný den, popovídali si, seznámili jsme se. A když odjížděli, řekli: „Víte, máme jeden problém. Já (ten muž) mám poměrně velké výdělky, a tak jsme se rozhodli, že každý měsíc ze svého platu něco odkládáme stranou a jednou za čas to dáme jako desátek na nějaký účel. Třeba na misie nebo když je potřeba něco v církvi zaplatit a podobně. A teď zase nastala doba, kdy máme naspořené nějaké peníze a modlili jsme se, co s tím, a pořád nevíme na co. A pořád se nám vybavuje, jestli vy byste nějak nepotřebovali peníze… .“ No, mě polilo horko, začal jsem se kroutit, povídám: „Ne, to ne.“ Nakonec jsem ze sebe vysoukal, že opravdu máme nějaké finanční potíže, že mi tady leží faktura. A když jsem jim řekl částku, na kterou ta faktura je, tak se začali oba dva smát, protože 25 tisíc byla přesně částka, kterou oni měli naspořenou. Faktura byla zaplacena den před dnem splatnosti. Mě na tom fascinovaly dvě věci: Jednak to, že jsem prosil Pána, že jsme hledali Jeho vůli. Prosil jsem, ať to zaplatí ze svého, a On to opravdu zaplatil ze svého. Z těch desátků, které ti lidé dali Jemu. A druhá věc, že Pán Bůh nepohrdá našimi světskými starostmi. Nechce z nás mít jen duchovní lidi. Záleží mu také na tom, jak se máme, kde bydlíme, v jaké životní situaci jsme. To všechno s námi chce řešit. To všechno se týká i Jeho, o to všechno má zájem.
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Rambas Ráno přivedl pan lesní do tábora skautů nějakou starou paní: „Pane vedoucí, mohl byste mezi ty vaše chlapce přijmout Petříka? Jeho rodiče jeli autem k nám na dovolenou, vrazil do nich opilý řidič. Oba jsou mrtví, zůstal jen Petřík. Místní kluci ho nechtějí přijmout, říkají mu ’městskej spratek’ a dělají mu to nejhorší.“ Paní měla slzy v očích. Akéla se chvíli rozmýšlí: „Vezmeme ho mezi sebe a doufám, že se přizpůsobí.“ Ráno Petr přišel. „Od čeho máš ten monokl pod okem?“ ptal se ho rádce družiny Béďa, kam Petra Akéla přidělil. „To mi udělal včera Rambas a dnes, když jsem utíkal sem do tábora, ti jeho kluci mě praštili kamenem. „Tys jim nějak nadával?“ – „Ani nápad, prostě se jim nelíbí, že jsem z města a že se jinak oblékám.“ Celý den byl Petr s Béďovou družinou Rysů a hoši si ho pro jeho skromnou a slušnou povahu brzy oblíbili. Po večeři se z tábora vytratili Honza s Martinem a až po chvíli odešel k babičce Petr. Za ním nenápadně vyrazili Milda s Béďou. Na kraji vsi tlupa kluků ze vsi, bylo jich pět, zastavila Petra. „Tak tohle si, měšťáku, nezvykej. Celý den jsi byl pryč, aniž by ses nás dovolil. Za to se platí, hošánku. Za ten dnešek odprosíš na kolenou.“ Petr se vzpíral a kumpáni se ho snažili násilím přinutit kleknout. „Tak dost!“ Ozvalo se za nimi. Stáli tam Martin s Honzou. „Že se nestydíte, zbabělci. Pět na jednoho. Co vám udělal?“ Vesničáci se zarazili, ale když uviděli jen dva stejně staré hochy, parťák odpověděl. „Co je vám do toho? My jsme tady doma a vy si běžte po svejch.“ – „Petr je náš kamarád a chraňte se na něj ještě jednou sáhnout.“ – „Hele, pánové, vypadněte z naší vsi, je nás pět, tak si mazejte svou cestou,“ holedbal se Rambas, tak říkali parťákovi. „Chcete si to s námi rozdat? Tady je naše posila,“ a Honza ukázal na přicházejícího atletického Mildu a urostlého Béďu, kteří se hned postavili vedle Rambase: „My jsme se nepřišli prát, chceme vás jen upozornit, abyste nechali Petra na pokoji.“ Béďa si pak vzal Rambase stranou, vysvětlil mu, že Petr přišel nedávno o své rodiče. Rambasovi spadl hřebínek: „Tak to jo, to my jsme nevěděli. My už ho necháme bejt.“ – „Doufám, že umíš držet slovo, řekl Béďa důrazně a podal Rambasovi ruku. Petr odcházel spokojeně k babičce, parta v chumlu a nějak zamlkle vzhůru k návsi. Béďa za nimi volal: „A přijďte si někdy zahrát do tábora kopanou…!“ A Rysové se dali svižným krokem k táboru. Cestou myslili na malý skautský pozdrav. Palec přes malíček znamená – že silnější chrání slabšího. S. Vydra Nebojte se ohlásit šikanování rodičům, učiteli, svým vedoucím. Není to žalování ani udavačství. Je to boj proti zlu a každý křesťan má povinnost šlapat každému zlu na hlavu.
Předjarní květy Sedmikrásky kvetou vlastně po celý rok, není-li zima příliš tuhá. Kromě čemeřice černé a zelené a dobře známé sněženky objevují se nachové květy lýkovce. Ve stejnou dobu se objevují kromě oblíbených kočiček i jehnědy olší a lísek. Obě dřeviny jsou opylovány větrem. Jehnědy se musí proto rozvinout před olistěním, protože listy by tvořily překážku zabraňující opylení. Také podběl v době kvetení nemá listy, látky potřebné k růstu čerpá z podzemního stonku, který se nazývá oddenek.
Volání divokých husí Když jsem jednou pozoroval tah divokých husí seřazených v klín, vidím, že jedna husa se opožďovala, začala klesat dolů. Buď byla nemocná, anebo zraněná. Sotva dosedla na hladinu rybníka, odpoutal se od vzdalujícího se houfu tmavý bod, klesal stále níž, až přistál nedaleko husy. Byl to houser. Divoké husy se vyznačují celoživotní věrností a houser svou družku neopustil. Husí pár zahnízdil. Chtěl jsem se podívat, zda jsou housátka už vylíhnuta, a opatrně se plížil k hnízdu. Tu se objevil hlídkující houser. Divoce syčel a mával křídly. Rozčepýřil všechno své peří, takže vypadal dvakrát tak velký. Začal mě štípat do lýtek. Při ústupu jsem přemýšlel, jaká síla citu to musí být, když tak plachý tvor se pustí do boje jako opravdový rytíř a chrání tak svoji rodinu. Až do podzimu se držela rodina na rybníku a housata vyrostla v silné mladé husy. Pak se připojily k jednomu z hejn, které táhly na jih. Starý houser riskoval, že zahyne se svou družkou hladem, přesto ji neopustil a zůstal s ní. Je to příběh o odvaze, věrnosti a citu, kterému se v lidské říši říká láska na celý život. Vlk-Samotář
Motto: „Tvář mějte veselou, vždyť jste křesťané, lidé vykoupení!“ „Víš, mami, že Pán Bůh onemocněl?“ – „Co tě to napadlo?“ – „Je to pravda, ve výkladní skříni pohřebního ústavu je napsáno: „Pán Bůh si k sobě povolal obvodního lékaře MUDr. Josefa Vymětala.“ Při stavbě sněhuláka synek zlobí a nespolupracuje. Maminka mu říká: „Když budeš zlobit, přijdeš do pekla.“ – „A mami, když zlobí sněhulák, přijde taky do pekla?“ „Jak se jmenoval první muž v ráji, Kropáčku?“ – „ADAM.“ – „A jak se jmenovala první žena?“ – „Madam.“ „Každého člověka hlídá anděl strážný,“ říká babička vnukovi. „Já vím, babi, a říká se mu bodyguard.“ „Co by se, děti stalo, kdyby Pán Bůh vyslyšel
STRANA 5
lídka Skautská hlídka nejčastější modlitby žáků?“ – „Na světě by nežil ani jeden učitel,“ vykřikl Pepíček. „Umí někdo z vás doplnit přísloví: Host do domu…“ - :Prosím, tatínek říká, že tam patří: Hůl do ruky.“ „Aničko, kdy je neděle?“ – „Nevím.“ – „No, kdy chodí maminka do kostela?“ – „Když má nové šaty.“ „Mirku, proč slavíme Velikonoce?“ – „Pán Ježíš řekl Petrovi: Peč beránka.“ „Modlitbu jsem se učil. Že ji neumím, to bude tím, že jsem se ji učil v pokoji, kde byla zima. Proto koktám.“ „Co je to, Dvořáku, podvod?“ ptá se pan farář. „Podvod je třeba když mě paní učitelka vyvolá, protože podvodu se dopouští ten, kdo využije nevědomost druhého, aby ho poškodil.“ „Co je to být poctivý, Nováku?“ – „Třeba kdybych našel peněženku nabitou penězmi, tak bych ji odevzdal, protože co kdyby patřila nějakému chudákovi.“ „Jak mohl Pán Bůh vědět, že Adam a Eva jedli ze zapovězeného stromu?“ Za delší dobu se přihlásila Mařenka. „Asi našel ohryzek.“ „Co řekl Pán Ježíš o modlitbě, Mařáku?“ – „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám natlučeno.“
Zprávy Tábory – skauti a skautky budou tábořit jako loni u Smrku a u Sklenné n/O. od 1. do 15. 7. 2006, vlčata a světlušky od 29. 7. do 12. 8. 2006 u Uhřínova. Naše skautky se při tříkrálové sbírce opět vyznamenaly, vybraly celkem Kč 31.024,50. Vlčata vyrazila i za velkého mrazu na třídenní výpravu na Jurenkovu osadu – nikdo nenamrzl. Řady Oldskautek opustila sestra Ludmila Pelikánová, dlouholetá vůdkyně třebíčských skautek. Ať Ti Pán odplatí na onom světě za věrné plnění skautského i Božího desatera. Žádná smrt není zlá, předchází-li ji život dobrý. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
Sekretářka u sv. Martina MUDr. Marie Svatošová (zakladatelka hospicového hnutí v ČR, autorka knih Až k prolití krve, O naději, Náhody a náhodičky, Hospice a umění doprovázet, Hospic slovem a obrazem) vzpomíná na svého dlouholetého zpovědníka a duchovního rádce, lékaře a kněze P. MUDr. Ladislava Kubíčka, zavražděného dvěma mladíky 11. září 2004 na třebenické faře. Pater Ladislav má současnému člověku mnoho co říci i po své smrti. Byl charismatickou osobností z rodu, který je dnes téměř na vymření, z rodu opravdových duchovních průvodců. Přednáška bude ve středu 8. března 2006 v 17 h v kostele sv. Martina v Třebíči (v 16:00 mše sv.). Při této příležitosti jsme Marii Svatošové položili otázku: „Jsme rádi, že jste ochotna s přednáškou o P. Ladislavovi přijet i do Třebíče. Jistě vás tyto aktivity stojí spoustu energie. Proč to vlastně děláte“ Z několika důvodů. Prostřednictvím P. Ladislava jsem od Boha obdržela tolik darů, že si je nemohu nechat jen pro sebe, ale mám potřebu se podělit s ostatními. Jsem přesvědčena, že má i po své mučednické smrti dnešnímu člověku mnoho co říct. Chci, aby se jeho poselství dostalo ke každému, komu může nějakým způsobem pomoci. Takhle jsem si to vyjednala i s Duchem svatým. Na Ducha sv. jsem se často obracela při zpracovávání knihy, jemu jsem svěřila i distribuci, protože On ví, kdo a kdy ji potřebuje dostat do ruky. P. Ladislav mě nazýval svou sekretářkou pro zvláštní úkoly. Žádnou výpověď jsem od něho nedostala, no tak pokračuji. Když jsem se 11. září 2004 v ranních hodinách v telefonu dozvěděla, že ho zavraždili, nevěřila jsem vlastním uším, ale zároveň jsem ho vedle sebe silně vnímala živého. Halucinace jsem neměla, ale bylo to, jako by mi říkal: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme.“ A skutečnost, že kniha o něm „Až k prolití krve“ po necelém půl roce vychází už nákladem 17 tisíc výtisků, je dokladem, že to opravdu roztočil. Prakticky denně se mi ozve někdo, komu P. Ladislav jako duchovní rádce v konkrétní věci pomohl i po tzv. smrti. Říkám „tzv. smrti“, protože on často a rád říkával: „Oni, tzv. mrtví, a my, tzv. živí. Není to ve skutečnosti obráceně?“ Marie Svatošová Připojujeme ještě vzpomínku na otce MUDr. Ladislava Kubíčka: Jsme velmi vděčná MUDr. Marii Svatošové za sestavení knihy vzpomínek na kněze a lékaře, otce MUDr. Ladislava Kubíčka „Až k prolití krve“. Teprve při četbě této knihy jsem si uvědomila, jak veliké milosti se mi dostalo, že jsem tohoto muže plného neochvějné důvěry v Boha mohla blíže poznat. K prvnímu kontaktu s otcem Ladislavem došlo v době, kdy mi bylo asi dvacet let. Měla jsem tehdy spoustu problémů a kněz, kterému jsem se svěřila, byl bezradný. Požádal proto o pomoc otce Ladislava. dokončení na str. 8
STRANA 6
Fórum mládeže 2006 Ježíš na něj s láskou pohlédl a řekl: „Jedno ti schází...“ (Mk, 10, 21a) ... Co schází dnešnímu mladému člověku? Jaká je dnešní mládež? Jaký je životní styl mladého křesťana? ... Nad těmito a dalšími podobnými otázkami se mládež společně s biskupem Vojtěchem a dalšími hosty zamýšlela poslední víkend v lednu. Celé akce se zúčastnilo asi 100 mladých křesťanů z brněnské diecéze. Společně jsme se modlili, slavili každý den mši svatou, rozjímali a diskutovali ve skupinkách. Součástí programu byly i dvě zajímavé přednášky od Mgr. Moniky Šišlákové a od P. Mgr. Víta Zatloukala týkající se životního stylu dnešní mládeže a možností evangelizace mládeže. možnost silných zážitků, osobních rozhovorů i Chtěli bychom se s vámi s dospělými, setkání s věřícími křesťany....toto některé volnočasové aktivity umožňují....hudební podělit o několik zajímavých programy, sporty, zážitková pedagogika, možnost postřehů a závěrů z této akce: rozhovorů, modliteb, meditace.... - dnešní mládež je zkažená...toto říkali již v BabylóPostřehy ze skupinek, nii - mládí je období nebezpečí, ale i šance, období názory mladých: zvratů a krizí - mcdonalizace a hamburgerová mentalita – dejte - mladým lidem často schází pochopení, uznání, přijetí nám informace, ale v hotovém balení - mladí chtějí žít jako nezávislí dospělí, ale zároveň - věřící mladí lidé mají často stejné problémy jako nevěřící se jimi bojí být - mladí si neprožili romantiku, chybí jim nadšení - Kde mluvit o víře? – kdekoli, rozhovor však nevnucuji, a asi se těžko budu bavit jen tak na potkání a optimismus, mladí v západní Evropě jsou dle o víře výzkumu nejpesimističtějšími adolescenty na světě, jsou první generací, která nevěří, že svět - Jak žít víru v dnešním světě a být zároveň „in“? – stát za svým názorem, netajit se s vírou, milovat a společnost bude lepší (jak to vždy očekávaly bližní, ale nenávidt zlo, nestranit se světa a svých předchozí generace mladých) – žijeme v „postoptikamarádů, ale znát své hranice a umět říci ne, mít mistické době“ přehled o dění ve společnosti... - fyzicky dnes mládež dospívá o dva roky dříve, ale - žít víru mi pomáhá: modlitba, mít společenství, psychicky o dva roky později Boží slovo, pohled na Krista jako pastýře, který - řada nevěřících často ani neuvažuje nad cílem, mě přijímá i s mými omyly, mít jistotu v sobě smyslem života a život neprožívají, ale jen přežívají. sebeuvědomění Ale u věřících je patrná životní smysluplnost.
Jak evangelizovat mládež? -
-
-
-
vést je k hledání hodnot, pomáhat jim v hledání smyslu života, předávat víru ve smysluplných souvislostech být opravdoví – nekázat vodu a pít víno reagovat na to, že základní touhou každého člověka je touha po lásce – předávat víru jako poselství lásky živě, zážitkovou formou každý člověk hledá nějakou formu náboženství, která mu umožní překročit hranice sebe sama, hledá nějaké duchovno, transcen dentno.... mladý člověk může křesťanství přijmout za svoje náboženství jen tehdy, když se přesvědčí, že odpovídá jeho touze po duchovnu a nabízí mu uspokojivou odpověď na otázku po smyslu života je potřeba vytvořit takové prostředí, kde se mohou „transcendentní“ touhy mladých lidí stát tématem rozhovoru.......vytvářet pozitivní atmosféru ve skupině, aby mohly vznikat hlubší přátelské vztahy,
Zhodnocení fóra účastníky z Třebíče: Monča: Líbily se mi společné modlitby a mše svaté, u kterých jsem se mohla zklidnit a naslouchat Božímu slovu. Také bylo super, že jsem si mohla „jen tak“ pokecat s otcem biskupem Vojtěchem a s otcem Petrem Papouškem. Tomáš: Bylo to skvělé, dobrá společnost, dobrý program i dobří lidičkové. Jiřka: Moc se mi tam líbilo. Zaujal mě pořad o moderní křesťanské hudbě, přednášky, skupinky, mše svatá s Vítem Zatloukalem i fotbálek. Rozhodně mi to něco dalo a setkali jsme se tam s „normálními“ věřícími lidmi, což utužilo i moji víru. Anička: Bylo to super, program, přednášky, mše svaté, modlitby, skupinky, jídlo ... prostě vše. Také se mi líbilo, že se i velmi mladí lidé dokáží ztišit, zamyslit a diskutovat o vážných tématech a velmi dobře vyjádřit svůj názor.
STRANA 7
Z P R Á V Y Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOSTÍ Dar z mobilního telefonu Jejkov
Pobožnost křížové cesty se koná každé úterý a pátek v 17.30 hodin.
Sv. Martin
V době postní jsou v kostele sv. Martina křížové cesty každou neděli v 7.30 a 14.30 a každou středu a pátek v 7.55 - po ranní mši svaté. V neděli 19. března navštíví naši farnost ředitel Papežských misijních děl Jiří Šlégr. Při mši svaté v 10.30 k nám promluví a odpoledne po křížové cestě dětí nám promítne film Děti pomáhají dětem. V následující besedě pak ještě více přiblíží svou práci a to, jak můžeme být prospěšní i my. Po celou dobu postní je možné přispět do pokladničky v kostele na misijní činnost.
Oblastní charita Třebíč pomáhá ve stacionáři Úsměv lidem s mentálním a kombinovaným postižením a ve stacionáři Domovinka seniorům a lidem se zdravotním postižením. Rekonstrukce budovy v Třebíči, v níž obě zařízení sídlí proběhla v loňském roce.
Bazilika Pobožnost křížové cesty bude každý pátek v 16.00 hodin. Jako každou postní dobu můžete přispívat na léky pro malomocné.
Dívčí pěší pouť z Vranova nad Dyjí do Kostelního Vydří se koná v sobotu 29.4. 2006 ☺ vyrážíme v 600 z Vranova ☺ příchod do Kostelního Vydří cca 2000, potom mše svatá ☺ po mši společný odjezd do Vranova ☺ zápisné 50,- Kč ☺ v případě noclehu na faře ve Vranově je potřeba spacák ☺ s sebou růženec, dostatek tekutin a jídla ☺ vybavit se do každého počasí ☺ délka trasy asi 40 km ☺ doprovodné vozidlo zajištěno ☺ KONTAKT? Petra: 731 402 749 Společné úmysly: ☺ za týrané ženy ☺ za nová řeholní povolání
Nyní velmi potřebujeme pořídit výtah pro mentálně postižené osoby, které nejsou schopny samostatného pohybu, a také je třeba upravit přístupové cesty kolem budovy. Pokud můžete jenom trochu pomoci, zašlete na tel.: 87 777 tento text zprávy: DMS DAROVANACIHLA. Cena zprávy je 30 korun, příjemce pomoci (Oblastní charita Třebíč) obdrží z této částky 27 korun. Více informací o stacionářích včetně fotografií získáte na www.trebic.charita.cz Předem velmi děkuji Mgr. Petr Jašek ředitel Oblastní charity Třebíč Půst čtyřicetidenní jsi posvětil, moudrý Ježíši, a k naší spáse jedině přikázal’s, ať se postíme. I nyní při své církvi stůj, k pokání srdce vyburcuj, abychom s nitrem kajícím se vymanili z moci vin. Spáchané hříchy, slabosti kéž nám Tvá láska odpustí a před vinami příštími nás ochrání a posilní. Ať skutky svého pokání rok co rok očišťováni dosáhnem hlubší účasti na velikonoční slavnosti. Amen. (Hymnus z denní modlitby církve)
dokončení na str. 8
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
730, 900
800, 1030, 1800
700, 1000
NE PO
-
ÚT
1800 00
ST ČT PÁ
1800
715
1800
7 , 16 pro děti
1800
700
1800
800
18 pro děti 00
SO
7
7 00
7
15
15
00
15
7
18
00
1630 800
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši sv. modlitba Večerních chval. Denně před mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Pouť do Medjugorie Ve dnech 5. 9. - 12. 9. 2006 bychom chtěli uskutečnit opět pouť do Medjugorie. Prosím, přihlaste se co nejdříve, abychom mohli objednat autobus a ubytování. Volejte na tel.: 737 773 788, p. Lazarová
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 2. dubna, příspěvky prosíme do pondělí 27. března 2006. E-mailová adresa:
[email protected]
pokračování ze str. 5
Ten ochotně poradil, jeho doporučení pomohlo a problémy byly vyřešeny. Otec Ladislav tehdy nevěděl, komu svou radou posloužil, a ani já jsem se o otci Ladislavovi nic bližšího nedozvěděla. Asi o deset let později se mi naskytla příležitost setkat se s otcem Ladislavem osobně. Tenkrát, v době hluboké totality, jsme bydleli v Čechách. Proslechlo se, že v nedalekém městě bude mít v jedné rodině přednášku o manželství právě otec Ladislav. Využila jsem tehdy této vzácné nabídky a přednášky se i s manželem zúčastnila. Otce Ladislava jsem však blíž nepoznala – vyměnili jsme si jen letmý pozdrav. Po nějaké době, to už jsme bydleli v Třebíči, jsem měla možnost navázat s otce Ladislavem přátelství. Bylo již po pádu totalitního režimu, konaly se veřejně různé akce a na jedné přednášce v rámci tzv. nedělní školy se hovořilo o ochraně nenarozeného života. A zde padla zmínka o podílu lékárníků na potratech výdejem antikoncepce. Tato informace mě velmi zasáhla, i když otázkou výdeje antikoncepce z morálního hlediska jsem se zabývala již za studií. Za socialismu však bylo toto téma těžko řešitelné. Začala jsem nyní opět pátrat po pravdě a po řešení přijatelném pro křesťanského lékárníka. Byla to dlouhá historie. Problémem se zabývali i naši přední moralisté a já se nakonec ocitla až na brněnském biskupství. V průběhu tohoto hledání se mi dostala do ruky i adresa otce Ladislava. Napsala jsem mu a on ochotně sdělil svůj názor na tuto problematiku. A pak již zůstalo u pravidelného dopisování. Otce Ladislava se opravdu dalo zeptat na cokoliv. Jeho moudré odpovědi přicházely vždy do týdne. Dodnes nechápu, jak to dělal, když jeho adresář čítal asi 4500 osob. A ještě jednou jsem se mohla s otcem Ladislavem krátce osobně setkat. Bylo to asi před sedmi lety, kdy se svými farníky zavítal do naší krásné baziliky. Zpráva o násilné smrti otce Ladislava mnou hluboce otřásla. Zároveň mě však naplnila velká jistota, že se již otec Ladislav raduje v nebi a že v něm máme mocného přímluvce. Do peněženky jsem si vložila obrázek, který mi otec Ladislav poslal v posledním dopise tři týdny před svou smrtí. Obsahuje jedinou větu: „Pane, co Ty chceš, to přijmu rád.“ Tento verš se pro mě stal jeho živým odkazem do dalších dnů. Díky za vše, otče Ladislave. Prosím, přimlouvej se v nebi za náš národ. Olga Chvátalová
Händelova kantáta v bazilice a u sv. Martina Po prvních představeních Händelova díla Dixit Dominus pro sóla, sbor a orchestr ve Starči a Rokytnici nad Rokytnou bude tato kantáta provedena souborem Musica animata v rámci Třebíčského operního festivalu v bazilice v sobotu 1. dubna v 10:30 hod. Vstupné 50 Kč / 20 Kč. Podrobnosti o této akci i ostatních koncertech festivalu najdete na www.tof.cz. NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákl adem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
