1
61
Betlém ve švédské Uppsale. Snímek dr. Vladimír Heger.
Vážení čtenáři, náš časopis Betlémy a betlemáři (BaB), který spojuje členy sdružení od jeho založení v roce 1990, tímto 61. číslem zahajuje sedmou desítku číselné řady a zároveň je třetím vydáním v nové úpravě a větším formátu, které umožňují při srovnatelných nákladech výrazně rozšířený objem zveřejněných dat. Zároveň pokračuje záměr redakční rady každé číslo monotematicky zaměřit. Dnešní číslo by mělo oslovit a snad i potěšit zejména sběratele, ale možná v něčem inspirovat i naše členy věnující se této tvorbě. Sběratelé různých artefaktů s tematikou Ježíšova narození tvoří nezanedbatelnou skupinu v našem sdružení a vnášejí do něho mnoho pěkného a žádoucího entuziasmu. Nedá mi, abych si při této příležitosti v dobrém nevzpomněl na letos zemřelého kolegu z předsednictva sdružení pana Zdeňka Cinkana, který byl nositelem nadšeného sběratelství a ochoty každému pomoci. Náš časopis plní dvě základní úlohy. Usiluje o oborově úzce orientovaný etnografický časopis, který není v naší republice vydáván a zároveň musí plnit funkce interního informačního zpravodaje sdružení. Jinou možnost vedení sdružení nevidí s ohledem zejména na vysoké poštovní poplatky a složení členské základny, kde je velký počet jednotlivců nezapojených do poboček. Z tohoto důvodu je zveřejňováno v časopisu i poměrně dost polemik, názorů pokračování na straně 2
61 ročník 16 září 2006
Z obsahu Editoriale Ing. L. Mátl
(1)
Sběratelé obohacují betlemářskou činnost (Zd. Cinkan, J. Janků, J. Svatoň, M. Bašeová, J. Jícha) (3–10) Kostelní betlémy v Brně a na jižní Moravě (Radko Weigner) Zpověď řezbáře J. Oblůka
(10) (12–13)
Umění Makondů: R. L. Mauthauser (15) Tip na podzimní výlet Karlštejn – Ladislav Treše
(17)
Krátké zprávy – listárna, inzerce (20–24)
Vydavatel: České sdružení přátel betlémů Adresa redakce: třída Karla IV., č.p. 867 500 02 Hradec Králové 2 Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Zadáno do výroby 29. září 2006
2
61
pokračování ze strany 1
či kritik a následných reakcí. Jsem přesvědčen, že je to nezbytné, z hlediska naší členské základny legitimní a mohu ujistit členy sdružení, že z oprávněné kritiky se snaží jak předsednictvo, tak případně redakční rada časopisu, vzít ponaučení pro další činnost. Tříbení názorů by však mělo být vedeno na kolegiální a tím i slušné úrovni. Podle mého názoru žijeme v době přesycené informacemi a širokou agresivní materiální nabídkou potřebného i nepotřebného. O to více jsou důležité dobré mezilidské vztahy a těch bychom si měli umět vážit a upevňovat je i v našem sdružení. Uplynula doba dovolených a nastává podzimní, pro většinu betlemářů přípravné období. U nás v Ústí nad Orlicí podle vyprávění staří betlemáři okolo svátku sv. Matouše chodili na půdu a poklepem na truhlu s betlémem „budili pastýře“ se slovy „Pastýři, vstávejte a svá stáda shánějte!“. V každém případě se zde jako nutný udržel zvyk jít po sv. Václavovi do lesa na čerstvý mech. Rád vzpomínám na mládí, kdy jsem navštěvoval ve vánočním období ústecké betlemářské rodiny. Často mne napadne, že kdybych některému „starému“ betlemáři řekl, že je sběratel, jak bychom ho dnes z pohledu sdružení asi „zaškatulkovali“, vícekrát bych asi nebyl u něho vítaným hostem. Vzpomenul jsem tradice a zde vidím ještě jeden problém. Většina výstav betlémů je z různých a z části jistě i oprávněných důvodů pořádána v době předvánoční, kdy v předsvátečním shonu se snažíme objet a navštívit řadu výstav. Pokud chceme navštívit výstavu v tradiční pochůzkové dny, to je na sv. Štěpána, Nový rok či svátek Tří králů, narazíme často na zavřený vchod již ukončené výstavy. Přitom dříve se i rozměrné kostelní a rodinné betlémy dokončovaly těsně před Štědrým dnem a v domácnostech často i v průběhu tohoto dne. Asi i proto, že
stavění betlémů bylo často doménou mužů. Sám si vzpomínám, že se Jezulátko dávalo na místo až na Štědrý večer na pokyn daný dětem některým z nejstarších či nejváženějších členů rodiny, pokud tak neudělali sami. Přimlouvám se za to, aby z uvedených důvodů byly výstavy v příštích letech rovnoměrně rozloženy včetně celého lednového období (zvykově až do Hromnic) a to nejen z hlediska náboženského, kdy výstava s hraním vánočních koled v období adventu je zřejmý paradox. Tím v žádném případě nechci kritizovat jakoukoliv výstavní činnost, jen to dávám jako podnět k zamyšlení a sám budu nadále pilně objíždět i listopadové a prosincové výstavy. Závěrem připomínám, že redakční rada uvítá jak odborné příspěvky tak i informace předsedů poboček ke zveřejnění. Rádi použijeme i fotodokumentaci, zde však prosíme, aby byla v kvalitě umožňující přetištění. Nezapomeňte co nejdříve zaslat pozvánky na Vámi pořádané výstavy. Pokud bude termín výstavy kolizní s vydáním časopisu, bude pozvánka zveřejněna alespoň na internetových stránkách sdružení, kde jsou k dispozici mimo jiných informací i výtahy z časopisů BaB od č. 33 vydaného v listopadu 1999. Zároveň bych chtěl popřát hodně tvůrčích sil našemu odpovědnému redaktorovi dr. Vladimíru Vaclíkovi, který dlouhodobě nese rozhodující zátěž spojenou s přípravou i vydáváním jednotlivých čísel časopisu BaB. S přáním pěkného podzimu a úspěšných příprav na nadcházející betlemářskou sezónu Ludvík Mátl místopředseda sdružení a předseda redakční rady
61
3
Sběratelé obohacují betlemářskou činnost SBÍRÁNÍ nejrozmanitějších předmětů majících vztah k betlémům obohacuje betlemářskou činnost. Už v samých začátcích zakládání naší celostátní betlemářské organizace zakladatelé uvažovali o takovém názvu, který by vyjadřoval, že jde o společenství nejen tvůrců betlémů, ale všech lidí, kteří se o betlémy zajímají a mají k nim přátelský vztah. Tak vznikl nikoliv spolek, ale celé široké sdružení přátel betlémů. Do něj vstoupili nejen tvůrci a stavitelé betlémů, ale i ti, kdož betlémy zdědili po svých rodičích a prarodičích. Přihlásili se i sběratelé specializující se na pohlednice, drobnou grafiku, poštovní známky, různé nálepky (a mohli bychom uvést dlouhý seznam nejrozmanitějších předmětů, které se mohou stát předmětem zájmu sběratelů). Mnohé z nich přivedlo sběratelství do řad betlemářů. A stali se váženými členy sdružení, neboť díky své sběratelské důkladnosti přispěli například k identifikaci dříve neznámých betlémů a objevili mnoho zajímavého o betlémech známých a jejich tvůrcích a majitelích. Slýcháme od betlemářů z tradičních betlemářských oblastí, kteří mají doma menší či vět-
ší kolekci místních betlémů, že nesouhlasí, aby byli nazýváni sběrateli betlémů. Toto označení považují za poněkud hanlivé. Naproti tomu mnozí finančně dostatečně silní jedinci se množstvím nakoupených betlémů chlubí. Pravda je asi uprostřed. Neboť především a vlastně vůbec záleží jen na tom, zda betlemář zakládá svou sbírku betlémů „pro potěšení srdce“ či jako chloubu majetnickou. Vraťme se však k sběratelům pohlednic, devocionálií, drobné grafiky a jiných předmětů, majících vztah především tematicky k betlémům jako celkům i detailům, k ikonografii svatých, k Vánocům vůbec. V našem sdružení jich přibývá a není možné jmenovitě se zmínit o všech. Z těch, kteří vyhověli naší prosbě otištěné v minulém čísle časopisu, aby o své sběratelské činnosti napsali, jsme vybrali následující příspěvky. Před nimi však zmínku k uctění památky nedávno zesnulého pana Zdeňka Cinkana z Pardubic, jednoho z našich nejznámějších sběratelů „betlémských“ pohlednic a bystrého hodnotitele některých právě vydávaných vystřihovacích jesličkových archů.
Znalec – kritický obdivovatel
Viktor Chrenko: Klanění králů – X, 3, 2001.
Pohlednice sbíral Zdeněk Cinkan již od mládí. Proto v jeho sbírce několika tisíc kusů je i hodně pohlednic víc jak stoletých, ale těch s obrázkem betléma začalo přibývat až v posledním desetiletí minulého století. Když pak vzniklo Čs. sdružení přátel betlémů v roce 1991, byl jedním z prvních jeho členů a rozhodl se svou sbírku specializovat na pohlednice s betlemářskou tematikou. Až do posledních dnů svého života († 11.2.2006) neopomenul jedinou příležitost, jak koupí nebo výměnou mezi sběrateli opatřit nejnovější snímky. Jeho sbírka patří k největším svého druhu u nás, avšak její jedinečnost záleží v jejím systematickém uspořádání. Před časem vyšel v našem časopise jeho abecedně uspořádaný soupis všech (českých a slovenských) vydavatelů pohlednic s vyobrazením betlémů, seznam míst, kde byly betlémy fotografovány a seznam autorů fotografií. A právě toto systematické třídění mu
4
61
umožňovalo velmi záslužnou činnost zjišťovat a upozorňovat na chyby a omyly, jichž se v textové části pohlednice dopouštěli ať už fotografové nebo vydavatelé. V této věci byl nekompromisním kritikem i u dalších předmětů jeho sběratelské záliby – u papírových vystřihovacích betlémů, které velmi pečlivě evidoval a díky jeho obdivuhodné vizuální paměti si dokonce pamatoval. V několika případech usvědčil z plagiátorství i poměrně známé malíře předloh těchto vystřihovacích betlémů. Některé Cinkanovy rozhořčené dopisy nad drzostí těchto plagiátorů má naše redakce k dispozici. Kdyby bylo možné spolupracovat s dědici sbírky a získat svolení k reprodukovatelnému okopírování těchto plagiátů (někdy možná i nechtěných chyb), rádi bychom aspoň posmrtně ocenili páně Cinkanovu touhu po spravedlnosti a jeho odsouzení „duchovní krádeže“. Nad rámec této vzpomínky na našeho významného sběratele budiž dovoleno připomenout, že ze své sbírky rád zapůjčoval na velké výstavy celé vzorně uspořádané kolekce pohlednic, např. na výstavě v Hodoníně měl celé jedno křídlo sálu k dispozici, na pardubické radnici uspořádal velmi obdivovanou kolekci pohlednic s vyobrazením Madon od českých, slovenských i dalších zahraničních umělců i jednu z největších sbírek novinových výstřižků zpráv a článků o betlémech a betlemářích a v posledních letech života budoval sbírku autogramů známých osobností. Při tom všem ještě stihl každoročně ve vánočním čase připravit své exponáty na osm až deset výstav, prováděl turistické výpravy a vykonával záslužnou práci značkaře turistických tras. (vv) V následujícím příspěvku se vyznala ze své lásky k pořádání své sbírky grafiky a kreseb výtvarných umělců středoškolská profesorka Mgr. Jarmila Janků z Brna.
Betlémy v grafikách a kresbách Ráda vám píši o své sbírce betlémů a vánočních motivů, nikoliv však prostorově figurativních, nýbrž v grafikách a kresbách výtvarných umělců. Vždyť i první zpodobnění narození Ježíše nebylo figurativní. Byly to malby na freskách a potom kolorované
Michael Florian: Betlém (dřevoryt). Repro J. Janků. kresby na pergamenech rukopisů. V Čechách první v Kodexu vyšehradském (kolem roku 1080). Z historie doporučuji stať prof. Davida v 2. vydání knihy „Vánoce v české kultuře“. (Pozn. redakce: Do r. 1989 nesměl prof. David publikovat, proto v 1. vydání této knihy r. 1988 je tato stať podepsána Věrou Davidovou). Má sbírka vznikala v období asi čtvrt století (do současnosti). Jako členka výboru Klubu přátel výtvarného umění v Brně (KFVU), kde jsem měla na starosti sekci grafiky a krásné knihy, jsem získala mnoho grafických listů na klubových akcích, na výměnných schůzkách exlibristů a konečně osobními setkáními s výtvarníky. Je zajímavé, že mnohé jsem přivedla k tomuto tématu – nikdy před tím betlém nevytvořili. V současné době mám grafiky betlémů od výtvarníků. Od mnohých celé grafické cykly. Jde především o menší grafické listy typu novoročenek (P.F. – Pour féliciter), ale mám i větší volné listy a některé kresby formátu A2 i A1. V grafické části sbírky mám zastoupeny všechny grafické techniky: tisky z plochy, hloubky, litografie i sérigrafie. Téměř každý rok jsem vystavovala část své sbírky ve vánočním období. Jako středoškolská profesorka jsem začala vystavovat na středních školách v Brně,
61
kde mi vedení školy dalo k dispozici jednu místnost. Studenti přicházeli po třídách podívat se na výstavu a poslechli si mé vyprávění o betlémech a výtvarnících. Bylo to pro mne únavné, ale myslím že užitečné. Většinou jsem se setkala se zájmem, a mnohdy jsem žasla nad velkými neznalostmi mladých. Potom jsem začala vystavovat na veřejnosti – v galeriích. Např. v Galerii města Brna, v zámku v Dačicích, v Galerii G 10 v Brně a v areálu Staré radnice a posledně letos v lednu v galerii Společenské centrum v Adamově. Při vernisážích nebo později na besedách k svým výstavám jsem získala „své návštěvníky“ a těšila jsem se ze zájmu přítomných. Nemohu vystavit všechny grafiky své sbírky, některé obměňuji a mám i několik „skalních“, které nikdy nevynechám. Z dřevorytů jsou to novoročenky a grafické listy od Michaela Floriana ze Staré Říše, dále betlémy faráře Arnošta Hrabala, vánoční motivy Petra Dillingera, Emila Kotrby, Pavla Šimona, Olgy Čechové, Františka Peňáze a dalších. Zajímavé jsou betlémy současné Anny Poustové, které vyřezala v sedmdesátých letech minulého století, tzv. „totalitní betlémy“, v nichž vyjádřila špatnost té doby. Linoryty vystavuji od výtvarníků Ladislava Ruska, Jany Krejčové, letos zesnulého Miroslava Houry a dalších. Tisky z hloubky – hlavně lepty – je zastoupen v mé sbírce Jan Konůpek, Jaroslav Šerých, Ludmila Jandová, Antonín Dohnal, Jan Hísek i Bohuslav Reynek, jehož krásný list jsem získala od jeho synů z otcovy pozůstalosti. Litografie (kamenotisk) se stala v minulém století oblíbenou technikou a pronikla i do novoročenek. Zejména barevná je velmi žádaná. Osobité jsou vánoční motivy v díle Karla Svolinského, Karla Oberthora a v současnosti jsou to betlémy od Karla Beneše, který pracuje hlavně pro Holanďany. Z brněnských tvůrců je známý již zesnulý František Bílkovský, který maloval na kámen hlavně betlémy a dětské motivy. Sérigrafii mám ve své sbírce zastoupenou dílem Jaroslava Sůry, který využívá tuto techniku určenou pro velké náklady paradoxně v nákladech velmi malých.
5
V kreslené části své sbírky jsou mimo jiné zajímavé díla brněnského malíře Petra Skácela (bratra básníka Jana Skácela), jeho žákyně Olgy Weidenthalerové, Zdeňka Fuksy, Arny Juračkové z Blanska a uhlová velkorozměrná kresba s názvem Advent od Miroslava Štolfy. Ivan Kříž je zastoupen obrazem, objektem – parafrází na Liebscherovu Valašskou madonu. Abstraktní formou se vyjádřili Bohuslava Olešová a zcela „módně“ minimalisticky Marian Palla. Bez vztahu k narození Ježíše jako radostné události pro lidstvo, bez lásky k výtvarnému umění a pochopení jeho tvůrců by má sbírka nemohla vzniknout. Cítím jistou povinnost podělit se s těmito svými zájmy s veřejností a jsem ráda, když má sbírka návštěvníky výstav osloví, potěší a třeba i inspiruje k podobné činnosti. (Jarmila Janků)
Od mořských mušlí k betlémům Zájem o grafiku a výtvarná díla tematicky zaměřená na betlémy, narození Ježíše a vánoční dobu vůbec – jak se z něj vyznala v předchozím článku erudovaná znalkyně mgr. Jarmila Janků – potěší tím víc od betlemáře–sběratele, jehož vzdělání směřovalo daleko spíš k technickým záležitostem (v potravinářském průmyslu). Jiří Svatoň z Pardubic, jehož neobyčejně pečlivě a zajímavě uspořádaná sbírka reprodukcí světově známých uměleckých děl překvapila na jedné schůzce pardubických betlemářů všechny přítomné, nám o svém sběratelském zájmu napsal: „Se sběratelskou činností pohlednic s betlémy a reprodukcí uměleckých děl na téma sv. Rodina, popřípadě Narození Páně, Klanění pastýřů a Adorace tří králů, jsem začal vlastně nedávno. Dlouho jsem sbíral brouky a vybudoval jsem sbírku mořských mušlí jako člen Českého klubu sběratelů lastur. Ke sbírání „betlémských“ pohlednic mě přivedl a inspiroval Zdeněk Cinkan, můj vzor a bohužel už nenahraditelný zdroj sběratelské inspirace. Ke sbírání obrazových reprodukcí s uvedenou tematikou mě přivedlo členství v Českém sdružení přátel betlémů a odborná betlemářská literatura.
(Jiří Svatoň)
6
61
Mariotto Albertinelli (Florencie 1474–1515). Repro z archivu redakce.
61
7
Obdivuhodná sbírka „svatých obrázků“ Slovo „devocionálie“ u mnohých lidí nevzbudí žádnou představu. Až když připomenete, že jde většinou o takzvané „svaté obrázky“, vzpomenou si na drobné kartičky s vyobrazením světic a světců (často s přitištěnou modlitbou nebo prosbou k vyobrazenému světci za přímluvu u Boha nebo Panny Marie). Zakládaly se do modlitebních knížek a často provázely jejich majitele i na jejich poslední cestě ze světa. Svaté obrázky patří svým provedením mezi drobnou grafiku, tedy mezi exlibris, P.F. a drobné grafické listy. Ale pro svou úzkou specifiku jsou uváděny jako samostatný obor. Mají dlouhou historii sahající až do středověku. Nejhojnější rozšíření jejich vydávání je však spjato s působením jezuitského řádu (u nás), který jimi chtěl podpořit kulty svatých a hlavně kult mariánský. Počátkem 19. století se pak stala centrem jejich produkce dokonce i Praha. Mezi světci zobrazenými na svatých obrázcích u nás vede patron české země svatý Václav a mezi světicemi bezkonkurenčně Panna Maria. Tyto mile drobné doklady především lidové zbožnosti zaujaly už dávno praktickou dětskou lékařku MUDr. Marii Bašeovou z Prahy. O jejíž sbírce svatých obrázků (pravděpodobně největší u nás a jedné z největších v Evropě) napsala D. Navrátilová (ve Zdravotnických novinách z 19. 10. 2001): Sbírka M. Bašeové obsahuje třicet tisíc svatých obrázků. První tři stovky dostala ve Františkových Lázních od svých věřících pacientů i od kolegů. K této své sbírce má hluboký vztah. Často jde o velmi hodnotnou, historicky cennou drobnou grafiku, kterou však lidé zcela opomíjejí a která příliš nezajímá ani církev. Sbírka doktorky Bašeové často slouží i jako nenahraditelná dokumentace pro potřeby restaurátorů, chybí-li například dobová fotografie. Půjčují si je také malíři a grafici, aby se inspirovali jejich ornamenty. Tyto „svaté obrázky“ jsou rovněž pokladnicí beuronského umění, typického třeba pro mozaiky pražských Emauz a vycházejících ze starých egyptských předloh. Maria Bašeová má ve své sbírce kusy s datem vydání přibližně od roku 1830 až do současnosti. Exponáty často vyprávějí pohnuté osudy již zaniklých poutních míst. Prochá-
Panna Maria s Ježíškem podle představy Asiatů. Reprodukce ze sbírky M. Bašeové.
zejí historií a obdivují nejen estetické cítění lidí, ale především jejich schopnost tvořit s láskou. Snad právě proto si doktorka Bašeová váží betlémů, které Staropražským betlemářům (jejich regionální pobočce ČSPB je MUDr. M. Bašeová předsedkyní – pozn. redakce) každoročně dávají epileptici a handicapované děti z Jedličkova ústavu v Praze. Doktorka Bašeová s manželem ing. Milanem Bašem však mají i další sběratelské aktivity. Jejich numismatická sbírka (největší chloubou je unikátní soubor medailí s Karlem IV.) byla oceněna při výročí Karlovy univerzity, kdy byla vystavena v Karolinu. Zajímavá je i sbírka betlémů, k nimž se váží zajímavé příhody: například lékařský keramický betlém získala M.Bašeová jako poděkování od betlemářů za zapůjčení a organizaci výstavy čes-
8
61
část přetiskujeme s autorovým svolením z časopisu Spolku sběratelů a přátel exlibris „Knižní značka“4/2005. „Záložky“ ze svatých obrázků v liturgických knihách bývaly knižními značkami farníků, sestrami dnešních exlibris. V záplavě kýčovité sorely se později začínala objevovat dílka P. Dillingera, Karla Svolinského, B. Štorma, M. Troupa a Z. M. Zengera, která svébytně navazovala na vznešenost gotické linie a rozvíjela ji po svém. Bývala označována jako „katolická moderna“. V roce 1948 jsem poznal v kroměřížské Koleji sv. Antonína jednoho z mladých františkánských kněží, kteří byli vysvěceni v Lovani v Belgii, Pátera Řehoře Marečka. Citlivě vytvářel záložky a exlibris jako písmařské šperky. Rozvíjel půvab unciál v osobité pojetí a ctil editora Josefa Floriana ze Staré Říše a jeho krásné tisky z edic Nova et vetera, Studium a Dobré dílo. Pokud půjdete o svátcích do chrámu Panny Marie Sněžné v Praze, možná tu potkáte P. Vladimíra
Česká dobová pohlednice s kresbou z r. 1929. Reprodukce ze sbírky M. Bašeové.
kých betlémů v německém Bambergu. Pozoruhodný je také „mýdlový“ betlém z Keni. Je vyřezán z tzv. „mýdlového kamene“ – měkkého nerostu – který se v Keni používá k mytí a pro své antiseptické účinky i k prvnímu koupání novorozenců. Ke sbírce betlemářských zajímavostí patří i papírový betlém Josefa Weniga, který má v lemu napsáno: „Ve prospěch vdov a sirotků po českých legionářích“. Je to vlastně první „charitativní“ betlém, jehož prodejem si vdovy po legionářích mohly přivydělat. (Použito zaslaných novinových materiálů).
Meditativní kresby P. Benedikta K „svatým obrázkům“ zajímavou poznámku napsal známý výtvarník Josef L. Jícha z Plzně (jeho obraz „Náhrdelník Královny tolerance“ jsme otiskli na titulní straně našeho časopisu č.60). Její
Josef Jícha: Sv. František jako exlibris pro Maria de Filippise, Arezzo v Itálii.
61
Benedikta Holotu, OFM. Bratranec tohoto moudrého 83letého muže mi zachránil jako chlapci život. Ale nejen to. Léta jsem se těšil pohledem na zvláštní meditativní kresby Pátera Benedikta. Rozdával je svým ovečkám – podoben rozsévači. V paměti mám zasetu jednu z jeho zvláštních Madon, která má na čele hvězdu Davidovu a na ústech se jí vlní ukazováček – klíč k tajemství. Možná k tomu, které znali betlémští pastýři, a které si připomínáme my, když na obloze zazáří hvězda hvězd. (Josef Jícha)
Filatelisté, filumenisté a ti ostatní Mezi sběrateli na celém světě jsou nejpočetnější skupinou jistě sběratelé poštovních známek – filatelisté. Po vzniku nových samostatných států z bývalých kolonií a mnoha dalšími změnami na politické mapě světa se musili sběratelé známek smířit s realitou, že už nikdy nedokáží, aby ani jejich tzv. generální sbírky byly úplné. A tak i v tzv. národních sbírkách zejména některých velmi filatelisticky aktivních poštovních správ přibývá každým rokem takové množství známek, že sběratelé raději přecházejí na budování sbírek tzv. námětových. Na to reagoval náš časopis mnoha zprávami o nových emisích známek s motivy blízkými Narození Páně a betlémů vůbec. Upozornili jsme i na u nás unikátní obrazovou studii ing. Jana Kubisty z Prahy (BaB č.49, str.7). Její jednotlivé výtisky (vesměs originální barevné reprodukce všech vydaných poštovních známek s vánoční tematikou až do roku 2002) bylo možno zakoupit v české a v anglické verzi. Mezi členy našeho betlemářského sdružení přibývá sběratelů poštovních známek České pošty s vyobrazením betlémů nebo vánočních motivů, i když se naše emise tzv. vánočních známek zdaleka nemohou vyrovnat tradičním vánočním emisím poštovních známek v Německu, Rakousku, Španělsku, San Marinu a samozřejmě ve Vatikáně a v Itálii. Tento (z betlemářského hlediska) nedostatek Česká pošta už dlouhodobě kompenzuje vydáváním umělecky provedených reprodukcí obrazů starých mistrů (našich i zahraničních) na
9
téma Madony a zobrazení některých obecně známých biblických událostí. I na našich velkých a často i mezinárodně zaměřených výstavách betlémů se jen výjimečně setkáme s připojenou expozicí sběratelů známek s vánočními motivy. Na vině jsou snad (bohužel často oprávněné) obavy vystavujících sběratelů, že bude bezpečnostní ochrana těchto drobných exponátů velmi náročná a při pojišťování výstav bude znamenat zvýšení pojistného. Naproti tomu těší návštěvníky betlemářských výstav iniciativa sběratelů medailí a plaket, vydávaných betlemářskými organizacemi, ale i jednotlivci u příležitosti různých betlemářských kongresů, výročních schůzí, jubileí zasloužilých betlemářů apod. I když počet našich emisí je ve srovnání se zahraničními betlemářskými spolky i jednotlivými betlemáři nižší, jeví se tendence v tomto trendu zahraničním editorům se vyrovnat. Průkopník výstav medailí u nás je významný sběratel (i editor) ing. Milan Baše, vlastní edicí se mohou pochlubit Příbramští betlemáři i betlemáři Královédvorští, posléze i České sdružení přátel betlémů vydáním pamětní medaile k XVII. Světovému betlemářskému kongresu roku 2004 v Hradci Králové. V zahraničí je velmi oblíbené mezi betlemářskými asociacemi vydávání a sbírání spolkových odznaků dokládajících příslušnost k dotyčným organizacím. Tato tradice vydávání nejrůznějších spolkových odznaků bývala v činnosti českých a slovenských spolků ještě v druhé polovině minulého století velmi živá, mezi našimi betlemáři se sbírání „betlemářských“ odznaků příliš neujalo – ani není příliš co sbírat. (Z poněkud větší emise „betlemářského“ odznaku si vzpomínáme na klopový odznak muzea betlémů v Třebechovicích pod Orebem, tehdy ještě Památníku města). Ve světě co do obliby sběratelské hobby se s filatelií může srovnávat filumenie – sbírání nálepek na krabičkách zápalek. Ačkoliv byl u nás donedávna dominující producent zápalek Solo Sušice, není našim sběratelům známo, že by za celou dobu produkce vydal nálepku s ilustrací betléma. Spíše jako velkou kuriozitu můžeme českým sběratelům těchto nálepek sdělit, že před Vánocemi roku 2001 vydali synové Luďka Pokorného ve Hvožďanech
10
61
u Bechyně v jižních Čechách 2 nálepky s vánočním motivem, a to ku příležitosti každoročně pořádaných betlemářských výstav ve Hvožďanech. Pomineme-li zakládání soukromé sbírky betlémů pro osobní radost a potěšení betlemářovo a jeho rodiny (ve vzácnějších případech opatřování srovnávacího materiálu pro badatelské účely), pak sbírání mnoha druhů jiných předmětů připomínajících betlémy a vánoční tradici je do jisté míry okrajovou
betlemářskou záležitostí. Přesto jsme tomuto fenoménu věnovali velkou část dnešního čísla časopisu. Neboť i toto sběratelské úsilí může mít velkou hodnotu. Zejména v tom případě, kdy právě tento druh sbíraných předmětů (pohlednic, drobná grafika aj.) může být neobyčejně užitečným pramenem k studiu vlastních betlémů a mnohdy i betlemářů samých. Jde jen o to povýšit sběratelského „koníčka“ a zálibu na činnost po výtce téměř badatelskou.
Kostelní betlémy v Brně a na jižní Moravě RADKO WEIGNER Při bombardování Brna za 2. světové války v listopadu 1944 bylo několik historicky cenných betlémů zničeno. To však neznamená, že by dnes nebyla v brněnských kostelech k vidění mnohá jiná zajímavá betlemářská díla. Z pohledu betlemáře zaslouží pozornost i další kostelní betlémy a jejich tvůrci na jižní Moravě.
V katedrálním kostele sv. Petra a Pavla je vystavován vyřezávaný, polychromovaný betlém od sochaře a řezbáře Heřmana Kotrby, narozeného v Günzburgu (1913-1989), trvale žijícího ve Střelicích u Brna. Pastýři i králové jsou vyřezáni ve větších celcích, v monobloku o výšce postav 40 cm. Pro menší množství figur se staví o Vánocích tříkrálová varianta. Nejznámější v Brně a největší na Moravě je betlém v kostele sv. Janů, více známý pod názvem „U minoritů“. Je postaven na podiu ve výšce asi 120 cm nad úrovní podlahy kostela, v délce snad 20 metrů, při proměnné hloubce od dvou metrů. Tvůrcem byl Jaroslav Vaněk z Lysic (1914-1991). Vypráví se, že ve tváři Panny Marie zachytil autor svoji ženu a dva kluci nesoucí rybu a jablko jsou jeho synové. Na rozdíl od údajů v literatuře však nejsou postavy v téměř životní velikosti, ale ty největší mají kolem 80 cm. V poslední době dochází k postupnému přetírání polychromie novým nátěrem, který je dle mého názoru naprosto nevhodný a s původní polychromií neslučitelný. Další betlém vyřezal Jaroslav Vaněk pro kapucínský kostel Nalezení sv. Kříže. V tomto případě
je betlém ponechán v přírodní barvě dřeva. Výška postav je kolem 80 cm. Králové jsou vyřezáni v jednom monobloku, část pastýřů a sv. František z Assisi jsou pojati v hlubokém reliéfu na deskách. Od téhož autora je i betlém v kostele sv. Vavřince v Brně-Komíně. Barevné postavičky jsou vysoké do 40 cm, oblečeny do krojů místních částí Jundrova a Komína. Bohužel část tohoto betlému byla v poslední době zcizena. Kaple Bolestné Panny Marie v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Židenicích slouží o Vánocích k postavení betléma z roku 1938 s dřevěnými, polychromovanými figurkami od pražského řezbáře Václava Andrese. Betlém je charakteristický především stádem ovcí čítajícím 12 kusů jako symbol apoštolů, z nichž jedna ovečka odklání hlavičku od jeslí, čímž vyjadřuje předzvěst zrady Jidáše Iškariotského. Od téhož autora (jak se domnívám) je pak i betlém v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě a v pražském kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech.
61
Ze současných tvůrců betlémů žijících v Brně Vám chci přiblížit následující: Papírové betlémy v Brně maluje paní Jana Moštková. Sběratelé poznají její betlémy podle pozadí, které vždy charakteristicky ztvární konkrétní poutní místo, kostel či území, do kterého umístí scénu Narození. Paní Hana Matoušková-Zachovalová vyrábí cínový, polychromovaný betlém o průměrné velikosti figurek 55 mm. V současné době je v betlému již na 20 postaviček a 10 zvířat, stromy a palmy. Každým rokem další postavičky a zvířata přibývají. Tento betlém lze koupit v různých seskupeních postav i zvířat. Umělecká sklářka Alice Dostálová je autorkou skleněného betléma, tvořícího pouze Svatou Rodinu na kruhovém podstavci spolu s oslem a volkem o výšce figurek 40 mm. Lze však dokoupit i ovečky, psa, velbloudy a anděla. I v Brně tvoří svá umělecky mistrovská díla Martina a Jiří Netíkovi. Jejich díla lze obdivovat na četných výstavách, případně se s nimi mohou zájemci seznámit na internetu. Svoji pouť po jižní Moravě zahájíme ve Znojmě, kde v románské rotundě Panny Marie a sv. Kateřiny je namalován cyklus výjevů ze života Panny Marie a Ježíšova dětství snad z roku 1134. Zajímavý betlém je v bývalém areálu premonstrátského kláštera v kostele Panny Marie a sv. Václava ve Znojmě-Louce. Jde o tyrolský betlém od Franze Schmalzla ze Sankt-Ulrich u Grödenu. Na jaře 1991 byl zcizen, aby se objevil na východním břehu Bodamského jezera v Bregenz a po zveřejnění fotografie ve Wiener Kurier v únoru 1992 byl opět navrácen zpět do znojemské farnosti. Ve Znojmě-Hradišti sv. Hyppolita je pohyblivý betlém z roku 1935 od brněnského autora Aloise Vajera. V břeclavském kostele sv. Václava z roku 1995 je v suterénu pod chrámovou lodí betlém v životní velikosti od Jiřího Netíka. Postavy v detailech inspirované mistry středověku jsou zdobeny zkadeřenými vlasy a vousy, těla kryjí bohatě řasená roucha. Jiří Netík o tomto svém díle řekl: „Nar-
11
ození Páně není pro mě jen výrazem hluboké lidské vazby matky s dítětem, ale též duchovním vyjádřením našeho lidsky omezeného způsobu, jak označit duchovní spojení se Spasitelem. Betlém pro kostel sv. Václava v Břeclavi je mé vůbec největší řezbářské dílo. Vyřezával jsem je s přestávkami téměř čtyři roky. Vyřezávání tohoto betlému mi dalo mnoho práce a stálo mnoho sil. Nelituji však, protože věřím, že se podařilo dílo, za které se nebudu muset před příštími generacemi stydět“. Posledním zastavením je Hodonín, kde se každým druhým rokem v adventním čase koná v kulturním domě na Horních Valech výstava betlémů. Nosným programem jsou betlémy z kostelů hodonínských a břeclavských farností. Hodně z nich vyřezal varhaník a řezbář Metoděj Florian ze Staré Říše. Postavičky šohajů a děvčic jsou oděné do slováckých krojů s charakteristickými prvky jednotlivých obcí, pro které betlém vyřezával. V předchozích letech zde byl vystavován i betlém z kostela sv. Kateřiny v Třešti, loni spolkový betlém Příbramských betlemářů. Vystavují zde i další tvůrci a sběratelé betlémů: Prof. Gruska z Brna, pan Čagánek z Nového Hrozenkova, pan Cinkan z Pardubic, pan Pištělka ze Švábenic, pan Krmíček z Boleradic, manželé Parmovi z Blanska, pan Severa z Brna, rodina Haldova ze Sedloňova, PhDr. Hánová z Rokycan, pan Jiří Netík z Brna, pan Bürger z Nové Homole. Ostatní, na které jsem zapomněl, nechť mi prominou. Domnívám se, že kdo jedenkrát zavítal na výstavu betlémů do Hodonína, bude se tam vždy znovu rád vracet pro pocit radosti a potěšení, které mu pohled na překrásné betlémy nejen jižní Moravy, ale i Slezska, Čech a celého světa přináší. (Text tohoto článku byl přednesen jako referát na semináři, který se uskutečnil k 15. výročí založení Československého sdružení přátel betlémů koncem minulého roku).
12
Galerie našich betlemářů
61
Zpověď řezbáře Jiřího Oblůka
Ing. Jiří Oblůk, CSc. se narodil v Ostravě-Zábřehu 20.9.1947. Rodiče se často stěhovali a tak poznal řadu zajímavých míst jak na severní Moravě, tak také v severních Čechách (Jizerské hory, Krkonoše), kde vyrůstal do dvaceti let. V roce 1967 se vrátil zpět na Ostravsko, jmenovitě do Orlové, kde žije dosud. V Ostravě absolvoval strojní fakultu VŠB, obor energetika a spalovací zařízení, později zde obhájil i kandidátskou disertační práci se zaměřením na fluidní ohniště. Po ukončení vysoké školy působil nejdříve na VŠB, později ve výzkumném ústavu VÚHŽ pobočka Ostrava a nyní řadu let působí v oblasti ochrany ovzduší v kontrolním orgánu České inspekce životního prostředí na pracovišti v Ostravě. Dřevo a výrobky ze dřeva mne přitahovaly od dětství. Obdivoval jsem zručnost zpracování dřeva v Beskydech na Valašsku, kde jsem v Rožnově pod Radhoštěm často pobýval u prarodičů Jiří Oblůk: U jesliček – dře- o prázdninách a především mne upoutala vořezba. Snímek autorův. betlemářská tvorba ve zmíněných Jizerských horách a v Podkrkonoší. Později jsem poznal i jiné oblasti se zručným zpracováním dřeva, nicméně uvedené oblasti mne dosud inspirují a jsou mi blízké. K vlastní tvorbě a práci se dřevem mne vlastně přivedla náhoda, kdy při prohlídce skříňového betléma u manželčiných rodičů jsem zjistil nějaká drobná poškození a rozhodli jsme se chybějící části doplnit. Zřejmě to dopadlo dobře, neboť jsem nakonec opravoval i další poškozené betlémy z rodiny a právě tyto drobné opravy byly mojí základní školou pro pozdější betlemářskou tvorbu. Situace si vynutila prostudovat řezbářské postupy zpravidla anonymních komerčně zaměřených tvůrců drobných postaviček i doplňků, naučit se zvolit vhodné dřevo, řešil jsem různá napojení chybějících prvků na základní korpusy i vhodnou náhradu povrchových úprav. Společně s majiteli jsme se pak těšili ze znovuoživených figurek. To byla ta nejlepší řezbář-
ská škola a rád na ni vzpomínám i když se musím přiznat, že i po letech je stále se co učit. Jak snadnější to mají řezbáři, u kterých se kumšt předává v rodině z generace na generaci a nemusí začínat úplně od počátků! Dřevo jako výchozí materiál je jedním ze základních aspektů mého zájmu o betlémy. Těší mne ta drobná činnost, která začíná volbou vhodného materiálu k realizaci zvolené figurky s nezbytným respektováním struktury, barvy i lesku dřeva. Nezanedbatelný není ani osobní kontakt člověka se špalíčkem kdy řezbář vnímá jeho vůni, hebkost a teplo. Pak nastává ten kouzelný obřad, kdy ze špalíčku se vynoří figurka. Jak ale umí dřevo potrestat nezkušeného nebo necitlivého tvůrce! Možná, že právě tyto důvody byly příčinou, že jsem nepřešel na jiné materiály, dnes běžně používané v betlemařské tvorbě a zůstal u dřeva. Každá figurka nebo doplněk souvisejí s volbou umístění v kompozici betléma. Přiznám se, že přes mnoho stovek vyřezaných figurek stále neumím vytvořit na zakázku úplně stejnou figurku. Na každé musí být nějaká změna, zvláštnost a ta již předem určuje její možné umístění v betlému. V neposlední řadě zde platí stará pravda, že vlastně až celá kompozice vytváří kýžený vjem a že i z neuměle vytvořených figurek lze vytvořit působivý kompozičně vyrovnaný betlém, který umí k vnímavému pozorovateli promluvit. A právě zde je místo pro všechny, kteří každoročně betlémskou scénu kompozičně upravují a tím do ni vkládají něco nového, svého.
61
Jiří Oblůk vyřezává. Snímek z archivu redakce. Od svých řezbářských začátků, které lze datovat rokem 1967 jsem vyzkoušel mnohé dřeviny jako je poměrně vzácný mahagon, přes jedlové dřevo, javor, jasan až po nejčastěji používané, jako jsou olše a samozřejmě lípa. Nejraději používám tradiční lípu. Vývoj mé řezbářské činnosti byl postupný od tvorby jednotlivých částí figurek a jejich sestavování do požadované figurální formy, po vyřezávání celého figurálního pojetí z jednoho kusu. Samostatnou kapitolu, která souvisí s opracováním dřeva, tvoří finální povrchové úpravy figurek. Necitlivé použití barev nebo mořidel může hotové dílo znehodnotit, naopak vhodná povrchová úprava celou kompozici posílí. Nejraději samozřejmě mám betlémy bez povrchové úpravy, nejvýše s použitím konzervace nataveným včelím voskem. Při setkávání řezbářů se často hovoří o jejich nástrojích. Bez dobrého nářadí se řezbařina tvoří obtížně a u profesionálně zaměřených řezbářů to platí dvojnásob. Z praxe také vím, že řada amatérských řezbářů se spokojuje jen s nezbytnými nástroji jako jsou dobrý nůž a laskavé otevřené srdce a přesto se vytvářejí velmi hezká, pro vnímavé pozorovatele i velmi sdílná, dílka. Sám patřím k těm, kteří tvoří především pomocí jednoduchých nástrojů, vhodně přizpůsobených „do ruky“, ať je to dobrý řezbářsky upravený nůž, nebo ručně vyrobená dlátka (např. ze starého deštníku, z použitých nástrojů apod.).
13
Druhým a stejně důležitým aspektem mého zájmu o betlémy je vlastní téma narození spasitele. Pro někoho je důležité připomenutí si této události především v době předvánoční a samozřejmě o Vánocích, pro betlemáře je prakticky celoroční. Každým hotovým betlémem si tuto výjimečnou událost vlastně tvůrce znovu připomíná. Souznění a osobní vazba na betlém může být tak silná, že řada betlemářů se nemůže s ním rozloučit třeba i jen přechodně na výstavu a jsou betlémy, které jsou rodinnými klenoty, předávanými z generace na generaci. Šťastní tvůrci takových betlémů! Musím se přiznat, že za ta léta jsem odzkoušel řadu kompozic s narozením Ježíška, ostatně jako každý kdo hledá nejvhodnější „své“ uspořádání této scény. Samozřejmě, že je nutné respektovat základní sestavu, případně tradiční adorace. Postupně jsem zkoušel hledat možnosti nových prvků u klasických stavěcích betlémů, přes skříňové, pokusil jsem se i o malý mechanický betlém, který jsem předvedl na výstavě v Orlové, nakonec jsem zvolil kompozice s umístěním figurek ve tvarově různě provedených závěsných poličkách a přihrádkách, případně na stojáncích. Tyto kompozice mají symbolický chlév (jeskyni) a redukovaný počet figurek, vymezený poměrně omezenou plochou k jejich umístění. Tvorba s těmito závěsnými kompozicemi již dosáhla téměř polovinu z celkového počtu realizovaných komplexů (celkem 155) s betlémským zaměřením. Tato uspořádání jsem vystavoval na tuzemských celostátních a mezinárodních výstavách betlémů v Hradci Králové a v Hradci nad Moravicí pořádaných Sdružením přátel betlémů, kterého jsem členem od roku 1990, stejně jako na samostatných výstavách v Orlové a v Karviné, nebo na společných výstavách pořádaných s betlémáři v Ostravě, Kopřivnici, Kravařích, Havířově, Třinci, Rakovníku a v Hlučíně. V zahraničí jsem závěsné
14
61
betlémy předvedl na přelomu let 2000-2001 v Bielsko-Bielá (Polsko) a odnesly si z výstavy ocenění a na přelomu 2005-2006 jsem se zúčastnil těmito kompozicemi na 4. ročníku „Betlemářské cesty“ pořádané v Théoule-sur-Mer ve Francii, kde byla zastoupena tvorba z 5-ti kontinentů a betlemářská tvorba z ČR a Polska tam byla zastoupena vůbec poprvé. Pro úplnost nutno uvést, že několik souborů betlémů se nachází i u obdivovatelů betlemářské tradice v Belgii a Kanadě. Bylo by nedůstojné se nezmínit i o vlivu Sdružení přátel betlémů v ČR na mne jako betlemáře. Sdružení representované erudovaným vedením svým citlivým přístupem dosud velmi hodnotně
Dny evropského dědictví v Městském muzeu v Nové Pace Výstavu nazvanou „Stanislav Sucharda 18661916“ uspořádalo Městské muzeum v Nové Pace v rámci Dnů evropského dědictví za přispění Královéhradeckého kraje a pod osobní záštitou hejtmana ing. Pavla Bradíka. Výstavu uvedl kurátor výstavy Martin Krumholz a vnuk Stanislava Suchardy Jan Sandtner. Na vernisáži 8. září si návštěvníci prohlédli výtvarná díla Stanislava Suchardy, Anny Suchardové-Boudové i Vojtěcha Suchardy, která byla vystavena v kostele sv. Mikuláše v Nové Pace. Při prohlídce klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Nové Pace byla k vidění další výtvarná díla zakladatelů umělecké tradice rodu Suchardů. Odborný výklad k nim přednesl Ivo Chocholáč. Účelem výstavy bylo vzpomenout 110. výročí dostavby Suchardova domu v Nové Pace, předtím 140. výročí narození a 90. výročí úmrtí tohoto
vytvářelo podmínky pro informování uvnitř ČR i vně o dění a novinkách v betlémářském světě, bylo a je hegemonem pro zajištění funkce organizování representativních výstav a vytváření zájmu veřejnosti o tuto kulturní tradici našeho národa. Vzhledem k odborníkům ve vedení sdružení bylo a je schopno nadále čelit různým intrikám i výstřelkům zejména s komerčním zaměřením. Pro mne jako dlouholetého člena byli čelní zástupci ve vedení sdružení a jmenovitě pan president PhDr. Vladimír Vaclík vzorem pro přístup a smysluplnost práce na betlémech, které jsou mi prakticky relaxační terapií povznášející ducha a pomáhající v těžkých údobích života.
významného českého sochaře, Stanislava Suchardy. A poněvadž se podílel na československé známkové tvorbě, byla hlavní výstava provázena i výstavou dokumentů a poštovních známek též jako upomínka 70. výročí založení Klubu filatelistů v Nové Pace. Tuto výstavu uvedli slovem předseda Klubu filatelistů L. Láska a ředitel Městského muzea Miloslav Bařina. Čtenářům se omlouváme, že otiskujeme tuto zprávu, když už jsme vzhledem k periodicitě našeho časopisu nestihli ani poslední den výstavy – 29. říjen. Zprávu jsme však uveřejnili na oficiální webové stránce Českého sdružení přátel betlémů a na soukromé betlemářské webové stránce AKR. Na závěr Suchardových vzpomínkových oslav v Nové Pace informujeme, že Městské muzeum v Nové Pace vydalo reprint článků o Stanislavu Suchardovi, které vycházely v týdeníku Český zápas, vydávaném Církví Československou husitskou v roce 1985. (MB)
Betlemářům a přátelům betlémů v České republice připomínáme, že je České sdružení přátel betlémů s ústředím v Hradci Králové jedinou českou celostátní betlemářskou organizací, která je součástí Světové betlemářské federace UN-FOE-PRAE s centrálou v Římě.
61
15
Křesťansky motivované umění Makondů RICHARD L. MAUTHAUSER Čtenář J. K. z Opavy nám do redakce napsal: „Před dvěma roky jsem viděl na velmi pěkné mezinárodní výstavě betlémů v Hradci nad Moravicí sošku vyřezanou z tmavě hnědého dřeva a měla představovat narození Ježíška. Podle popisu na lístku pocházela z Makondy. Marně sháním informaci, co to ta Makonda je a kde takové sošky vyřezávají“. – Měli jsme možnost požádat o odbornou odpověď německého demografa a etnografa pana profesora dr. Richarda L. Mauthausera, který v Mosambiku a v Tanzanii v jihovýchodní Africe studoval život tamních domorodců a o řezbářích z oblasti Makondy vydal i několik odborných studií. Jeho odpověď v překladu otiskujeme. Na podrobnější mapě Afriky najdeme na východní straně tohoto kontinentu pohoří Makonda, které dalo jméno celému rozsáhlému území, které dělí údolím protékající řeka Ruvuma. Mezi Tanzanií na severu a Mosambikem na jihu. Její vody se vlévají do Indického oceánu. Kdysi bylo toto celé území německou kolonií, ale po 1. světové válce se o Makondu podělili na severu Angličané a na jihu Portugalci. Rozdílná koloniální politika měla za následek, že došlo na obou územích k jinému vývoji společenskému i hospodářskému. Zatím co na části Makondy pod správou Angličanů se stavěly školy, nemocnice, v jižní části Makondy portugalská koloniální správa s budováním podobných zařízení příliš nepospíchala. Mělo to za důsledek, že na severu se mnohem více měnil starý tradiční způsob života domorodého obyvatelstva než na jihu. V této části Makondy přetrvávaly prakticky beze změny starobylé sociální struktury. Toto všechno je třeba vědět, abychom lépe pochopili nejen život, myšlení, zvyky, ale i výtvarnou činnost (především řezbářství) těchto Makondů. Odedávna jsou dobrosrdeční, pohostinní, k cizincům přátelštější, ale i – řekli bychom – svobodomyslní. Typický je pro ně někdy i „sveřepý“ humor, který se při vyřezávání projevuje sklonem ke karikatuře. Avšak jsou také velmi citliví na zlehčování (neřkuli posmívání se) jejich obyčejů, víry v nadpřirozené bytosti. Více jak před sto lety přicházející činnost misionářů (křesťanských kněží) musila jen velmi uvážlivě měnit jednak způsob jejich života, především pak transformovat jejich mytologické představy do víry v křesťanského jediného Boha.
Po stránce vzezření ještě starší generace obyvatel části Makondy byly ve výrazu obličeje i „zdobení“
Anonymní řezbář z Makondy: Narození Páně, řezba ze slonové kosti. Snímek V. Vaclík.
16
61
Anonymní řezbář z Makondy: Adorace tří králů. Snímek Jana Malinová. trupu těla mezi jinými kmeny jihovýchodní Afriky nezaměnitelné. Především svým tetováním a protýkáním horního rtu jakýmisi kolíky. Tetování a jizvení obličeje, paží a hrudi bylo způsobeno zavedením velmi trvanlivého barviva pod kůži a mělo symbolický význam. Protknutí rtu prý bylo v dávných dobách rituálně povinné (na znamení dospělosti) u mužů i u žen. Ženy si protínaly horní ret ještě donedávna. Povrchní Evropani toto nepřehlédnutelné zhyzdění ženiny tváře vysvětlovali tak, že prý mělo ochránit ženu před zavlečením do otroctví a znásilňováním příslušníky otrokářských band z řad kolonizátorů a příslušníků jiných etnických skupin. Seriózní studie jsou v té věci mnohem střízlivější – protýkání rtu mělo být naopak původně jakýmsi druhem ozdoby, šperku, kterému se přisuzovala určitá magická moc. Sama technologie protýkání rtu působí na nás Evro-
pany otřesně: Ret se nejprve protkne trnem, vzniklý otvor se rozšiřuje lodyhou prosa do šířky tak, aby jím bylo možné protlačit až 6 centimetrů dlouhý kolík ze slonoviny, někdy z křemene nebo z ebenového dřeva. Kolík žena nikdy nevyndává na veřejnosti a po smrti se jí vyjímá ze rtu a ukládá se v blízkosti hrobu mělce do okolní půdy. Svět Makondů byl plný duchů, kteří přenášejí vůli boha-stvořitele k lidem na zemi. Duchové jsou s Makondy neustále ve spojení. Ti znají jejich jména, jejich počínání a vzezření dovedou nejen popsat, ale i ztvárnit. Skulptury Makondů neměly v minulosti žádný vztah k našemu světu, vynikaly originální myšlenkou, abstrakcí i syntezí. Moderní umění Makondů (můžeme-li to tak nazvat) prošlo v minulých desetiletích významným vývojem. V evropských muzeích vystavená díla jsou vesměs z doby začátku 20. století a jsou velice naturalistická. Nejlepší řezby dnešní jsou expresionistické, často plné symboliky a abstrakce. Je nesmyslné se domýšlet, že řezba Makondů byla ovlivněna západním uměním. Je pravda, že i odborníci jsou zajedno, že toto „africké“ umění naopak ovlivňuje mnohdy umění na Západě. Přitom řezby Makondů jsou ve srovnání s domorodou tvorbou v ostatních oblastech Afriky (Kongo nebo Kamerun) velmi osobité, a to nejen tematicky, ale i v kompozici a dokonce v samotné technice řezání. Po příchodu katolických misionářů dochází u Makondů k zajímavé proměně myšlení. Matka Boží nastupuje na místo pramatky kmene Makondů, ukřižování Krista, ale i řezbářská „ilustrace“ dalších biblických příběhů (Mojžíšův přechod přes Mrtvé moře, Jonáš a velryba aj.) suplují nové představy Makondů. Zdánlivě erotické motivy ustupují do abstrakce. Na evropském trhu moderních skulptur Makondů jsou nejčastěji k vidění (a ke koupi) blokové řezby Narození Páně (mnohdy provázené anděly v podobě chlapců Makondů) nebo adorace tří králů (opět s tvářemi Makondů, leč s jakýmisi korunami na hlavě;) není mi známo něco, co by se podobalo známému výjevu klanění pastýřů… K vyřezání si Makondové vybírají ebenové dřevo. Zpracovává se velmi těžce, je nesmírně tvrdé a těžké. (Ve vodě klesá ke dnu). Jeho užití k vyřezávání má zajímavou historii. Tisíce let před naším letopočtem
61
přišel eben do Afriky z Tyru. Egypťané platili Peršanům tímto dřevem a konečně král Šalamoun prý spotřeboval ohromné množství právě tohoto dřeva k stavbě chrámu v Jeruzalémě. Makondy provokují k abstraktní tvorbě právě často pokřivené kmeny a větve tohoto stromu, který má hnědou kůru. Ale pod ní bělavé vlákno a pak zcela černé jádro dřeva. Je mnoho druhů ebenu. V Africe roste jen v Gabunu, kde skýtá velmi černé dřevo, a ve východní Africe, kde má dřevo spíš tmavě hnědé. Strom (vlastně rozložitý keř) má „trpasličí“ vzrůst, roste v buši a vůbec není hezký. Jeho pokřivené větve dráždí řezbářovu fantazii. Nezřídka stačí větev uříznout, lehce odlabat – a umělecké dílo je na světě. Stejně Makondové pracují s velmi pestrými nástroji, které si zhotovují sami. Zvlášť oblíbená je sekerka užívaná k základnímu osekání. Kromě ebenu se tu a tam hodí zpracovat kus mahagonového dřeva, jen poměrně vzácně slonovinu. S řezbářským uměním Makondů seznámili Evropany katoličtí misionáři. Z výše uvedených důvodů je právě bývalá portugalská část Makondy stále chudá a misionáři správně usoudili, že k zmírnění chudoby by mohlo přispět využít řezbářskou dovednost obyvatel a „export“ jejich řezeb do Evropy a do severní Ameriky. Benediktinští řádoví bratři v Německu v klášteře Münsterschwarzbach skýtají dovedným Makondům možnost pracovat v příznivých podmínkách a jejich tvorbu nabízejí v západním světě. Výtěžek se pak vrací rodinám v Africe. Samozřejmě, že i nejlépe míněná pomoc má své úskalí, poněvadž i v tomto případě domorodý tvůrce přesazen do zcela odlišného prostředí časem ztrácí nezbytnou invenci a inspiraci. A že nelze v žádném případě hovořit o sériovosti řezeb, je to spíš dáno tvůrcovou hravostí, kterou si přináší Makonda na svět už v genech zděděných po prarodičích. Církevní prostředí, ve kterém vznikají i značně rozsáhlá řezbářská díla Makondů, naplňují nyní Makondové řezbou celých svatostánků – sanktuárií, tj. zdobených skříněk s oltářem.
17
Náš tip na podzimní výlet
Muzeum betlémů na Karlštejně LADISLAV TREŠL Karlštejnské muzeum betlémů je v podhradí Karlštejna ve třech podlažích barokního domu. V provozu je muzeum celoročně. Divákům nabízí okolo 50 betlémů a předmětů, které s betlémskou tematikou úzce souvisí. Nejhojněji je samozřejmě zastoupeno srdce českého lidového betlemářství, tj. oblast severovýchodních a východních Čech. Betlémy z oblasti Krkonoš, Orlických hor a z Králík jsou reprezentovány několika skvělými exponáty, z nichž za zmínku stojí zejména velký krkonošský mechanický betlém, v němž se pohybuje několik desítek figurek a součástí. V pohybu je i samotný Ježíšek, klaní se jeho rodičové i trojice králů, na věži obchází strážný, v kovárně pracují kováři, brusič nožů, kominík, pastýř, hajný, v pohybu je spousta oveček a dalších darovníků, zkrátka mechanický betlém z Krkonoš, jak má být! Také malý skříňkový betlém z Olešnice v Orlických horách, který je pro svou bohatost nazýván „dort“, je krásnou ukázkou lidového betlemářství. Množství bělostných oveček, které bývají označovány jako „sníh českých betlémů“, představu bohatě ozdobeného dortu ještě umocňuje. V expozici samozřejmě nesmí chybět velký a bohatý betlém králický, vždyť betlémy z Králík jsou svým pojetím drobných pestře omalovaných figurek a roztomilých domečků velice půvabné. Velké pozornosti a uznání návštěvníků se těší také betlémy z rukou profesionálních tvůrců, které se vyznačují dokonalostí řezbářské práce i vysokou úrovní uměleckého ztvárnění betlémské kulisy. Tato tvorba je v karlštejnském muzeu betlémů zastoupena třemi významnými exponáty, z nichž největší je betlém krušnohorský s 20 postavami o výšce od 10 do 18 cm a s 15 zvířátky, mezi nimiž pochopitelně nechybí obrovitý slon a velbloud s nákladem dárků pro Ježíška. Celá scenérie je mistrovsky zakomponována do kašírované krajiny s krásnou jeskyní, nad níž se tyčí 4 palmy o výšce takřka jeden metr. Z Broumovska pocházejí dva velké skříňové betlémy z 19. století, které opět snesou ta nejpřísnější měřítka náročného diváka i znalce, ať již jde o původ-
18
61
ní polychromii figur s barevnými „vašgoldy“ anebo o stylově čisté skříňky z doby empíru a biedermeieru. Z ruky profesionálního řezbáře – umělce pochází i dokonale vyvážený betlém věhlasného kutnohorského řezbáře Františka Charváta z 30. let dvacátého století. Milou zvláštností je, že andílek namísto obvyklého nápisu v latině nese stuhu s českým „Sláva na výsostech Bohu“. Významný je i dřevěný betlém z 18. století, sestávající ze 17 figur o velikosti okolo 20 cm. Zvláštností je znázornění židovského velekněze při obřízce Ježíška a několik krásných andílků – trubačů. V nejnižší části sklepení je k vidění výstava o dějinách vinařství na Karlštejně, kterou tvoří několik naučných panelů a základní pomůcky pro práci vinařů.
Karlštejnský královský betlém Divácky nejefektnějším objektem muzea je největší český loutkový pohyblivý betlém na ploše 80 m2, který nese název Karlštejnský královský betlém. Kulisa je osazena 46 loutkami, které jsou vyřezané ze dřeva a oblečeny jsou v dobových oblecích. Ježíškovi přináší dary 10 nejvýznamnějších českých panovníků od Karla IV. přes Rudolfa II. a Františka Josefa I. až po
Řezbářské symposium v Přílepech Už podruhé se sešlo v Přílepech u Rakovníka mezinárodní řezbářské symposium. Hostitelem byl stejně jako loni Libor Daenemark. A dlužno podotknout, že hostitelem výborným. Symposiu se nedalo nic vytknout. Dost dřeva pro každého, kdo chtěl do něj vtělit něco ze sebe, krásně posekaná louka se stany, ve kterých bylo příjemně za jakéhokoli počasí, dost piva, pro ty, kteří ho mají rádi a výborné jídlo z kuchyně místního zemědělského družstva. To byla ta viditelná materiální stránka symposia, která je samozřejmě důležitá a nutná. Ale ještě důležitější je duch, který symposium prostupoval. Duch kamarádství, spolupráce, tvořivosti a tolerance. Nehmatatelným, ale pro mne zdaleka nejpodstatnější. Pokud mám ukrojit týden ze svého volna, dnes už velice pečlivě zvažuji, kam pojedu
T. G. Masaryka. Ve vzácné shodě se dějem prolínají historické události, pověsti i smyšlené příběhy. Tak zde vedle Bílé paní popíjí karlštejnské víno Bušek z Velhartic a za zády mu houf husitských bojovníků právě dobývá hrad Karlštejn. Předvádění betléma je doplněno působivým vyprávěním Karlštejnské pohádky o tom, jak se Ježíšek na Karlštejně narodil a co se kolem toho všechno seběhlo. Několikametrové kulisy hradu Karlštejna osazené pohybujícími se velikými loutkami vytvářejí spolu s působivou Karlštejnskou pohádkou a hudbou ze Smetanovy Mé vlasti s úryvky české státní hymny výjimečnou podívanou, která fascinuje děti a dojímá dospělé. Dnes již je možno bez nadsázky říci, že Ka rlštejnský královský betlém se pro všechny milovníky betlémů stal významným pojmem.
Výstavy perníkových betlémů V době adventu pořádá muzeum tradičně v rámci stálé expozice výstavu perníkových betlémů, které jsou divácky velmi oblíbené. Krásný estetický prožitek je umocněn nezaměnitelnou vůní čerstvého perníku od různých výtvarníků z celých Čech. a proč. Byl jsem na symposiu u Libora Daenemarka už loni a velmi jsem si užíval. Letos jsem si to užíval neméně. Jako třešnička na dortu pak byly večery, kdy se muzicírovalo, zpívalo, klábosilo a byla pohoda. Kapitolou zcela samostatnou jsou hudební koncerty. Pánové z rakovnického Brass Bandu získali celou řadu nadšených příznivců, stejně jako famózní kytara Slávy Hanzlíka či středověká muzika rodinné kapely Ludus Venti. Bylo by toho tolik, o čem by se dalo ještě zmínit. Řezbářské symposium se myslím velmi povedlo. Když jsme se v neděli rozjížděli do svých domovů, zůstala po nás řada soch, po mém soudu zdařilých, z nichž některé udělají radost sponzorům symposia, ale zbytek zůstane v řezbářské galerii Libora Daenemarka a bude se z nich těšit široká veřejnost. Nejpodstatnější co zůstalo a co jsme si zároveň všichni (aspoň doufám) odváželi, byl pocit sounáležitosti, přátelství a dobře vykonané práce. A to není málo. (Ivo Stehlík, Volary)
61
19
Podaří se překonat rekord? Městské kulturní středisko ve spolupráci s městem Mohelnice a členy Českého sdružení přátel betlémů vyhlašuje ve dnech 11. a 12. listopadu 2006 soutěž o překonání dosavadního rekordu 447 vystavovaných trojrozměrných betlémů na jednom místě. Je snaha vytvořit nový rekord se zápisem do České knihy rekordů a získat k vystavení aspoň 500 kusů betlémů. Každý majitel vystaveného betlému – pokud se podaří rekord uskutečnit – obdrží certifikát. Podmínky: betlém musí být trojrozměrný z libovolného materiálu. Exponáty se přijímají v kanceláři kulturního střediska v Mohelnici 9. a 10. listopadu 2006 od 10 do 17 hodin. Velikost exponátů není omezena. Od účastníka pokusu o rekord se bude vybírat zápisné 20 Kč. Každý tvůrce si svůj betlém vystaví sám na určeném výstavním stole a označí ho přiděleným soutěžním číslem a jmenovkou. Po vyhlášení výsledků soutěže si vystavovatelé vyzvednou své betlémy v neděli 12. listopadu v době od 13 do 15 hodin. Pro žáky mateřských škol a základních škol 1. a 2. stupně, popřípadě studentů NG vyhlašují pořadatelé soutěž o nejhezčí betlém. Návštěvníci výstavy těchto betlémů budou v jednotlivých soutěžních kategoriích volit vždy pět nejhezčích exponátů pomocí hlasovacích lístků. Vyhlášení vítězů této soutěže bude v neděli 12. listopadu v 10 hodin ve velkém sále kulturního střediska před kamerami TV Morava Olomouc a zástupci regionálních deníků a rozhlasu. Eventuální dotazy zodpoví ředitelka MKS Vlasta Jirásková, členka našeho betlemářského sdružení, na tel. čísle: 583 430 351, e-mail: mksmohelnice@ mksdk.cz
Pokyny: Každá práce musí být označena jménem autora, jeho věkem a přesnou adresou bydliště /školy, školky. Práce zasílejte nebo osobně předávejte na adrese: Městské muzeum v Ústí nad Orlicí , ČSA 932, 562 01 Ústí nad Orlicí, tel. 465 523 653 nebo 736 489 793; e-mail:
[email protected], další informace na http:// muzeum-uo.cz. Uzávěrka soutěže 14. 12. 2006.
Hledáte, co nadělit betlemáři pod stromeček? V tom vám pomůže naše nabídka na straně 23 a 24
20
61
Otec vlasti opět v betlému Přestože byl Karel IV. vyhlášen největším Čechem, jeho zakomponování jako figurky (jednoho ze tří králů) do betléma je spíše výjimkou. Nejznámější je jistě trio sv. Václav, Karel IV. a Jiří z Poděbrad. V betlému tištěném pro firmu Kulík. Proto je bezpochyby zajímavá nová figurka krále (Karla IV.) do betléma od autorky Jarmily Haldové. Figurka je z lipového dřeva, kolorovaná a povrchově upravená. Byla vytvořena pro ing. Milana Baše jako jeden z dárků k jeho narozeninám. Budete ji moci vidět letos na každoroční výstavě Staropražských betlemářů jako jeden z exponátů. Autorka je jedním z nejznámějších tvůrců z oblasti Orlických hor, a to nejen v oblasti řezbářské, ale i ilustrační. (Ing. Milan Baše)
toletím v tradičním betlemářském městě v Příbrami. A protože autor je (jak sám říká) „bývalým muzikantem“, vytvořil ve své kolekci samozřejmě početnou skupinu hudebníků. Jejich dlouhé modré pláště s frajerskou muzikantskou čepicí snad připomínají nádražáky, a tak autor občas slyší i formulaci, že jeho betlém je „ajznboňácký“. Sám tvůrce ovšem nazývá tento poetický mikrosvět „betlémem veselým“. Věříme tedy, že i vám přinese radost a veselost do tváří. Více o autorovi napsali Staropražští betlemáři do časopisu (Jiří Tymich) příbramských betlemářů.
Osmdesátiny skřivanského malíře
Ocenění jednoho sběratele S radostí se chci s vámi podělit o informaci, že jeden ze zakládajících členů našeho sdružení bude oceněn Klubem Sběratelů kuriozit (KSK) diplomem za pozoruhodnou sbírku, který dostávají významné osobnosti z oblasti kulturní a společenské z řad sběratelů – členů KSK. Při této příležitosti byla vydána i medaile, jejíž autorem je Josef Vít. Jde o tematiku medailí s portrétem Karla IV. Přesto připomínáme, že se ve sbírkách ing. Milana Baše nachází medaile, na které byl poprvé zobrazen betlém. Tato medaile byla vytvořena k jubileu oceněného sběratele. Členové pobočky Staropražských betlemářů se chtějí o tuto informaci podílet se čtenáři tohoto listu a věří, že podobná ocenění pro naše členy, včetně slavnostního předávání, budou uspořádána i naším sdružením. (Milan Baše jun.)
Ještě větší „Veselý betlém“ Rádi bychom vás informovali, že karikaturista Vladimír Pechar vytvořil další daráčky do „Veselého betléma“. Tyto papírové postavičky uvidíte s ostatními v nové kompozici celého betlému spolu s dalšími exponáty na každoroční výstavě Staropražských betlemářů, na níž se při tvorbě jako člen pobočky také podílím. Slovo o autorovi: Malíř, grafik, a kdysi aktivní karikaturista Vladimír Pechar se narodil před třičtvrtěs-
Miroslav Vantura – snímek Jana Malinová. MIROSLAV VANTURA se narodil ve Skřivanech u Nového Bydžova 17. září 1926 v Křížovské ulici, dnešní ulici Pod Vrchy. V rodině strojního zámečníka prožíval dětství společně se sestrou Hanou. Ve Skřivanech chodil do obecné a měšťanské školy. Léta 1941 až 1943 patřila Obchodní škole v Hořicích. Potom začal pracovat v rafinerii cukru ve Skřivanech. Po jejím zrušení v roce 1977 přešel do Strojobalu, kde setrval až do roku 1986. Tady se začal uplatňovat jako propagační malíř a začal i s malbou obrazů. Zajímal se o ochotnické divadlo, hrál, ale i maloval kulisy. Stále pracuje v Klu-
61
bu seniorů ve Skřivanech, kde zpívá a maluje dekorace pro různé akce pořádané Klubem. Významná byla jeho práce v TJ Sokol, za níž dokonce hrál i fotbal. Účastnil se pěti Spartakiád, pomáhal budovat tenisový kurt. S prací Miroslava Vantury se setkáme v celé obci. Významnou měrou se podílel na vybudování naučné stezky, spolupracuje s Obecní knihovnou, podílí se na kulturních akcích v obci. Po celý život zůstal věrný své rodné obci a patří k jejím osobnostem. Je členem Českého sdružení přátel betlémů. Na světové výstavě betlémů v Hradci Králové v září roku 2004 obdivovali účastníci světového kongresu UNFOE-PRAE jeho betlém v životní velikosti. Jeho obrazy z rodných Skřivan jsou oblíbené. Potěší oko nejen místního občana. Úspěšná byla jeho výstava obrazů z rodných Skřivan v Obecní knihovně v září a v říjnu 2004. Jeho obrazy prozrazují lásku k rodné obci, k malebné krajině východních Čech, ale i k historii a k památkám. Po celý život se neustále vrací k motivům z rodného kraje. Obměňuje známé náměty v jednotlivých ročních obdobích a vytváří takřka symboly ročních dob. O tom, že Miroslav Vantura je obdivuhodně pilný malíř, svědčí i jeho výstava 80 obrazů, která byla Obecní knihovnou ve spolupráci s Obecním úřadem ve Skřivanech slavnostně zahájena 27. září 2006 v místním Dělnickém domě.
(PhDr. Jiří Malina)
Betlém mistra Pavla z Levoče Občasník pro betlemáře „Nesem vám noviny“ č. 2/2006, který vydává Betlém klub, reg. pobočka Českého sdružení přátel betlémů, přináší velmi zajímavý článek předsedy této pobočky Jiřího Votruby o původním betlému slovenského mistra Pavla z Levoči, narozeného v 2. polovině 15. století. Z textu vyjímáme: „Brzy po svém příchodu do Levoče vytvořil mistr Pavel jedinečnou skupinu Narození Páně, světoznámé dílo z pokladnice umění levočského farního chrámu. Tento svým rozsahem největší betlém nesloužil původně jako oltář, nýbrž byl používán při pašijových hrách a teprve později byl začleněn do barokního oltáře. Skupinu Narození Páně vytvořil mistr Pavel prý pro městský magistrát jako ukázku svého umění. Krása jeho řezbářského díla uchvátila již tehdy každého. Síla umělcova realizmu je zdůrazněna v postavách
21
betlémských pastýřů. Své modely k postavám si vybíral z žijících současníků. K postavě svatého Josefa stál modelem dobrácký tesařský mistr, k Panně Marii jedna slovenská dívka. Také postavy pastýřů a světců vytvořil podle živých modelů“.
Ještě jednou o drůbeřce Nečekali jsme, že otištěná fotografie betléma z „drůbeřky“ a informace o tomto těstě užívaném k modelování betlémských figurek vzbudí takový zájem. Proto otiskujeme ještě zajímavou zprávu, kterou nám poslal známý českobudějovický cukrář Miroslav Pelikán. Přestože se o drůbeřku zajímám od svého mládí, teprve až v důchodovém věku jsem měl čas celou věc prozkoumat. Dalo to hodně práce. Těch nezdarů bylo až dost. Šlo mi o to, abych mohl současnou generaci o této zaniklé výrobě informovat. Myslím si, že jsem přišel věci na kloub. A jako betlemář jsem zhotovil několik kolekcí drůbeřkových betlémů, a to také díky firmě Pekast, která mě zásobila potřebnou moukou, která běžně v obchodní síti nebyla. Proto se mohu pochlubit počtem jak vyrobených betlémů, tak i místy, kde jsem je na vánočních výstavách vystavoval a ještě vystavuji. Dal jsem proto popis i vzorky k dispozici nakladatelství Dona v Českých Budějovicích, které v mé knížce „Pečeme a zdobíme perník“ v roce 1999 jak texty, tak i fotografie uveřejnila. Betlémy byly vystavovány v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v Muzeu Jindřichohradecka, v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, v Borku u Č. Budějovic, v Římově, Olomouci, Hodoníně, Pardubicích, Vlašimi, Táboru, Hvožďanech u Bechyně, na Karlštejně a v některých výstavních síních i vícekrát. Nakonec i v Praze na výstavě Siesta. Na závěr informace pan Pelikán upozorňuje na zajímavou knížečku „Staročeské rýmování o pernikářství“ z roku 1744 z rukopisu Muzea Království českého.
OSOBNÍ ZPRÁVA Pan Ing. Milan Baše děkuje všem, kteří s ním oslavili jeho 65. narozeniny nejen na Křivoklátě, ale i na vernisáži etnografické výstavy polských muzeí 20. července 2006 v Musaionu / Letohrádku Kinských v Praze s tematikou Lemkovské kroje. K tomuto tématu má oslavenec blízko i díky tomu, že vydal šest typů vystřihovacích národopisných betlémů od autorky Heleny Horálkové.
22
61
INFORMACE Zasedání výkonného výboru předsednictva ČSPB Zasedání výkonného výboru předsednictva ČSP svolal předseda sdružení PhDr. Jiří Malina na sobotu 14. října 2006 do kanceláře sdružení na třídě Bratří Štefanů v Hradci Králové 3. Na pořadu jednání je příprava podkladů k projednání a schválení na zasedání předsednictva, jehož termín bude určen. Kromě záležitostí organizačních se bude jednat o využití pronajatých místností kanceláře k pravidelnému styku zvolených funkcionářů se členy, o využití shromážděných časopisů a odborné literatury k studijním účelům.
Vítáme nové členy ČSPB
z Českého sdružení přátel betlémů Znovu ještě opakujeme, že se posílá po jednom výtisku do rodiny člena. Pokud jeho dospělé děti žijí na jiné adrese a platí příslušné členské příspěvky, pak dostávají i ony zdarma po jednom výtisku časopisu. Až do příští valné hromady, to je i na rok 2007 platí dosavadní sazebník členských příspěvků, a to: pro řádného člena (zaměstnaného) 220 Kč, pro důchodce 165 Kč, pro dalšího člena rodiny, (pokud chce být rovněž členem sdružení), 60 Kč.
První ohlášené výstavy Staropražští betlemáři – reg. pobočka ČSPB – oznamují výstavu betlémů v kostele P. Marie ustavičné pomoci v Praze 1, Nerudova ul. (U Kajetánů) od 15. 12. 2006 do 7. ledna 2007 denně od 10 do 18 hodin.
Jako každým rokem ke konci roku a zejména v předvánočním období se do našeho betlemářského sdružení hlásí větší počet zájemců o členství ve sdružení. Poněvadž podle dosud platných stanov sdružení přijetí nových členů schvaluje předsednictvo, dnes můžeme oznámit jen tři jména schválených nových členů, ostatní budou představeni až ve vánočním čísle časopisu č. 62. Vítáme nové členy a členku:
Dům kultury Hodonín s dalšími spolupořadateli otevírá 7. výstavu betlémů „Hodonín 2006“ v KD Horní Valy od 26. listopadu do soboty 9. prosince 2006 denně od 9 do 18 hodin. Součástí výstavy jsou doprovodné kulturní programy a výstava adventních věnců.
743 744 745
• 75. valná hromada zemského sdružení Bavorských betlemářů se koná ve dnech 12. až 19. listopadu 2006 v městě Chamu (poblíž státní hranice s ČR na Domažli cku). V průběhu konání valné hromady je naplánován jednodenní výlet účastníků z Bavor i jejich zahraničních hostí (např. ze Švýcarska) k návštěvě Svaté Hory nad Příbramí a jako zajímavé odlehčení programu i návštěva Plzně s exkursí do pivovaru Prazdroj. • Zemské sdružení německých betlemářů z Porýní a Vestfálska (Herrenstr.1 – D-48291 Telgte) vydává brožuru Rudolfa Knapsteina „Wandel – und Wechselkrippen in Hurth-Hermülheim“ a tradičně už výroční zprávu „Die Weihnachtskrippe 2006.“
- Šárka Franková, učitelka základní umělecké školy, Litomyšl - Rostislav Vlk, elektromontér, Brno - Pavel Kaška, důchodce, Místo
Důležité organizační opatření Jak si naši čtenáři už jistě všimli, časopis Betlémy a betlemáři zabalený do průhledné folie rozesílá ihned po vytištění přímo tiskárna z Ústí nad Orlicí. A to podle seznamu, které jim dodává (po nezbytné aktualizaci např. po změně v adrese apod.) naše sdružení, resp. ekonomické oddělení. Ve vánočním čísle č.62 bude vložena poštovní poukázka typu A 110 s předtištěnou adresou příjemce, tj. Českého sdružení. Při platbě členského příspěvku – prosíme – uvádějte jméno člena sdružení, nikoliv jméno, kdo právě peníze vkládá (manželka, příbuzní ap.). Nejdůležitější však je, abyste do kolonky V-symbol (variabilní symbol) napsali správně své členské číslo, pod nímž jste ve sdružení evidováni. Abyste číslo nepopletli, najdete na adresním štítku na obale časopisu u svého jména toto své členské číslo a to pak na poukázku do příslušné kolonky (podle předtištěného návodu) napíšete., Vzhledem k manipulaci mezi poštou a našim peněžním ústavem bez uvedení tohoto čísla je pro nás Vaše platba bez uvedení tohoto čísla naprosto anonymní – a nemůžeme ji na Vašem kontě evidovat.
Informace ze zahraničí
MÁM ŽIVNOSTENSKÉ OPRÁVNÉNÍ a vyrábím různé dřevěné vyřezávané ozdoby i s tematikou betlémů. Hlavně vyřezávám betlémy na překližce 3 mm ze všech dostupných tisků, na zakázku i z dodaných tisků. Pokud nejsou betlémy skříňkové nebo skříňové, dodávám v krabicích se zasouvacím víkem. Několik betlémů jsem již dodal do muzea v Rumburku a v Třebechovicích. Na přání mohu zaslat katalog i ceník. Nyní mám již 30 druhů betlémů připravených k dodání. Alexander Kobrč, Tovární 299, 417 02 Dubí 2. (Plac. inz.)
61
Ing. Radko Weigner, Brno: K článku o mechanických betlémech bych rád doplnil informaci z okruhu brněnské regionální pobočky: Jde o betlém manželů Vostrých z 2. poloviny 19. století, který je v expozici muzea v Telči. V Muzeu Vysočiny v Třebíči je pohyblivý betlém od Josefa Činčery, ve Vladislavi u Třebíče je mechanický betlém (na kliku) u manželů Dvořákových (jezdí tam zájezdy), mechanický betlém od Aloise Vejvara je ve Znojmě a v Tišnově. V Borotíně u Boskovic vystavuje své pohyblivé betlémy pan František Chlup (tři – nikoliv dva, jak je napsáno v článku „Borotín“ ve Zpravodaji pražských betlemářů č.20). Odpověď redakce: Velmi vítáme podobné informace, které rozšiřují naše poznání domácí betlemářské tvorby. MUDr. Mária Bašeová, Praha: Z námětů členů pobočky Staropražských betlemářů vybrala tyto: Věříme, že na titulní stranu časopisu (BaB) se vrátí obrázky betlémů nebo i postav z betlémů, protože obrázek madony „Královny tolerance“ nebyl pro naše partnery zcela srozumitelný a obtížně pro nás vysvětlovatelný, zvláště s ohledem na překlady, a to
Vydavatelství Tištěné i skříňkové betlémy – viz www.oftis.cz • Připravuje na vánoční trh tištěné betlémy – Jaroslava Heraina z Ústí nad Orlicí, reprint Alšova betlému a Železničního betlému J. L. Jíchy. • Nejen regionální literatura v našem internetovém obchodě
Ukázka figurek z Heranova a Jíchova betlému
i pro výbornou překladatelku (z Vincentina) nebylo jednoduché odpovědět na dotazy a vysvětlit, co to má společného s betlémy. Odpověď redakce: Protože odpověď na tento názor nelze shrnout jen do několika vět, zveřejníme ji v příštím čísle BaB. Za další náměty týkající se uveřejňování včas termínu výstav, uskutečnění kontaktů se sběrateli odborníky a otištění dalších elektronických adres redakce děkuje a obšírněji je vysvětlí v několika poznámkách. Bohumír Andrle, Polička: Pisatele neuspokojila odpověď na jeho kritiku (v č. 59) o pašijových betlémech a znovu opakuje své výhrady k článku. Vedle toho v dalším dopise podrobil kritice podrobné líčení Kristova utrpení při cestě na Kalvárii a při ukřižování. Mj. píše: „Nevím, proč se zde zabývá (autor článku dr. Vaclík) tak detailně procesem ukřižování, jako bychom byli spolek zabývající se právem útrpným. Bohužel tento časopis ztrácí tímto na odborné úrovni…“. Autor odpovídá: Vylíčení Kristova krutého utrpení mělo umožnit mladší generaci čtenářů, kterým byla v minulosti odepřena možnost vzdělání v biblické dějepravě, takto si uvědomit velikost Kristovy oběti, kterou podstoupil k spasení lidstva.
Ukázka jednoho archu Alšova betlému
LISTÁRNA
23
Tiskárna • Pohledy již od 1000 kusů a ceny od 2,30 Kč za kus včetně DPH • Kartičkové kalendáříčky 9,5 x 6,5 cm v nákladu od 250 kusů za 600,- Kč včetně poštovného.
24
61
Naše vánoční prodejní akce Ekonomické oddělení Českého sdružení přátel betlémů (ČSPB) nabízí členům sdružení, popřípadě dalším zájemcům o betlémy tyto předměty: 1. Papírový vystřihovací betlém „Královéhradecký“, který namaloval výtvarník Vladimír Gottvald. Soubor je vytištěn na kartonových listech A3, nyní už s pozadím. 2. Jubilejní pamětní medaile k 17. Světovému kongresu betlemářů, který se konal v září 2004 v Hradci Králové. Medaile je v provedení starobronz, průměr 40 milimetrů. 3. Pamětní skleněné těžítko s emblémem ČSPB – k 15. výročí trvání ČSPB. 4. Dva druhy pohlednic vydaných k 15. výročí trvání ČSPB. 5. Betlemářské odznaky k nošení na klopě kabátu. Vaše objednávky bude evidovat ekon. úsek ČSPB na dosavadní adrese: České sdružení přátel betlémů, tř. Karla IV. 867, 500 02 Hradec Králové. O distribuci vystřihovacího betlému se jedná s Vydavatelstvím a tiskárnou OFTIS v Ústí nad Orlicí. Výsledek jednání a způsob distribuce bude oznámen v našem časopise č. 62, které vyjde v dostatečném předstihu před Vánocemi. Ceny jednotlivých nabízených předmětů jsou již vykalkulovány a budou oznámeny ihned po jejich schválení předsednictvem ČSPB na oficiální stránce ČSPB na internetu a v č. 62 tohoto časopisu.
Chcete inzerovat v našem časopise? Nabízíme Vám (fyzickým osobám i podnikům) tuto možnost. Napište nám do redakce. Podmínky Vám na vyžádání rádi sdělíme. Redakce Pro čtenáře, ale zejména pro ty, kdož chtějí v listě inzerovat, uvádíme, že časopis vychází v nákladu minimálně 500 výtisků a je rozesílán řádným členům ČSPB, ze zákona vybraným knihovnám v ČR, dále do zahraničí po dohodě se zahraničními betlemářskými asociacemi.
DOUBALŮV vyřezávaný, polychromovaný betlém kompletní sestava figur (V=20 cm) – prodám. Cena dohodou kolem 35 000 Kč. Adresa: Josef Blaha, Boháčova 228, 530 03 Pardubice, tf. 466 650 579.
•
STŘÍBRNÁ pamětní medaile k Světovému kongresu UN-FOE-PRAE 2004 (ryzí stříbro, 40 milimetrů, 49 gramů), číslovaná z vydaných pouze 20 kusů. Cena 1 600 Kč za kus. Adresa uložena v redakci tohoto listu. (Placená inzerce)
Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů v redakci v Hradci Králové, třída Karla IV. 867/12. Redaktor PhDr. Vladimír Vaclík, předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází koncem března, června, září a v době před Vánocemi. Členové dostávají do rodiny jeden výtisk zdarma. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s.r.o., Ústí nad Orlicí.
