Z ŘÁ EŘ ZÍ E N 2 20 000 6 M Ě S Í Č N Í K B
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVII. č. 9
3. září 2006
Cena 7 Kč
Zavděčit se
dokončení na str. 2
Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha. Kriste eleison.
z o bs ah u
Před nedávnem jsem dostal e-mail, který byl takovým zamyšlením nad životem - jednáním kněze. Je uveden dále. Svým způsobem je povzbuzením pro každého z nás. Vždy se dá najít na jednání toho druhého něco nedokonalého. Vždy by mohl být jinačí, jednat rychleji či pomaleji, být otevřenější a sdílnější či zase se starat více o sebe než o druhé, více šetřit nebo zase tolik neskrblit. Mnoho však záleží na úmyslu a zde si musíme všichni uvědomit, že do druhého nevidíme. Pouze se nám zdá, že je takový uvnitř, jaký je na povrchu. Opak může být pravdou. Vždyť tvrdá slupka kokosového ořechu v sobě skrývá chutnou dužinu, která i v malém množství ochutí naše cukroví. Každý z nás dobře víme, jak je těžké vyhovět všem, jak je těžké udělat věc správně. Nic není jen černé nebo bílé. Abychom našli, co je správné, je třeba se dívat více dopředu. Cyklista, řidič automobilu se nedívá těsně před kolo či auto, ale více do dálky. Také sleduje nejen své vozidlo, ale i vozidla druhých, aby mohl na jejich chyby správně zareagovat. Při pohledu na jednání druhých máme dvě možnosti. První: Distancuji se od jednání druhých, kritizuji je, říkám, jak se to nehodí do mé situace. Zde např. rodiče kritizují své děti, podřízený kritizuje své nadřízené. Často to bývá za zády a bez pohledu na konkrétní řešení. Druhá možnost je ta, že se snažím pochopit jednání druhých dřív, než je začnu posuzovat. Dokáži si s nimi o tom pohovořit. Přemýšlím jak na jejich dané jednání mohu navázat. Co po mně chtějí a čím jim já mohu být užitečný. Zde rodiče se svými dětmi o problému hovoří, říkají jak je jednání dětí mrzí a proč, a snaží se je ne donutit jednat po svém, ale přivést děti ke změně jednání či postojů na základě vlastního poznání. Tato druhá cesta je správná. Je sice pomalá a postupná, nejde všechno hned, ale je účinnější a trvalejší. Pro svou netrpělivost a nedočkavost volíme mnohdy, ke své vlastní škodě, cestu první. Ta je velice pohodlná a navíc na nás neklade téměř žádné požadavky, ale jen a jen na ty druhé. Mnozí se možná pozastavili nad tím, proč v dnešní době vědy a techniky, kdy se dá vše snadno a levně pořídit, kompletujeme ručně naše kalendáře pro třebíčské děkanství. Chápu tento údiv a rozumím mu. Mám ale zároveň několik vysvětlení pro toto jednání. Nechal jsem si poradit u odborníka. Hladký křídový
Zavděčit se otec Jiří Dobeš
1
Pár vteřin příběh, který napsal život
2
Důvěřujte Ježíši P. Ervín Jansa odchází...
3
Skautská hlídka a Pořád se něco děje
4-5
Na Slovensku sa čosi robí a poděkování otci Ervínovi
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život Pár vteřin
✎ ...
„Moje malá vnučka,“ vyprávěl pan K. L., „mi jednou běžela ukázat obrázek, co namalovala ve školce. Měl jsem tehdy zrovna rozdělané objednávkové listy firmy, které jsem v penzi vypomáhal. „Dědečku…“ Zvedl jsem nerad oči. Mávala obrázkem a za ní stála její matka, má dcera. „Dědečku, dědečku, koukej!“ „Nemůžete chvíli počkat?“ zavrčel jsem. Obě stály zaražené a dívaly se na mě. „Mám obrázek,“ volalo ale stále radostné děvčátko, tříleté usměvavé děvčátko. „A já mám práci,“ řekl jsem. „Už od nádraží se těší, jak dědečkovi ukáže obrázek, co namalovala,“ řekla mi dcera. „Prostě počkejte,“ křikl jsem – měl jsem nepořádek v papírech a nehodlal jsem se vyrušovat. Bylo mi jasné, že každý soudný člověk musí uznat, že najít chybu v objednávkách je daleko důležitější než se dívat na nějaké malůvky malé holčičky. „Dědečku,“ zavolala ještě jednou vnučka a postoupila ke mně. Sklonil jsem se hloub nad papíry. „Pojď,“ řekla matka a odváděla ji. Holčička nechápala. Jak to, že nechci vidět její obrázek? Dala si s ním tolik práce a tak se těšila, až jej svému dědečkovi ukáže. Jenže mně bylo jasné, že takhle musím postupovat, že takhle je to pedagogicky správné. Musí si přece uvědomit, že tady existuje práce dospělých a že se musí respektovat. Naštěstí krůčky cupitaly zpátky ke dveřím.
„Dě…“ Nestačila dořeknout, zmizela ve dveřích, které se zaklaply, dcera ji rychle vtáhla do chodby. Znala mě. Oddechl jsem si a sklonil se nad fakturami. Celou hodinu jsem se jimi probíral, pak se mi konečně podařilo chybu najít. Byl jsem spokojený. Zapálil jsem si cigaretu a vtom zazvonil telefon. Nějaký neznámý hlas mi opakoval, mnohokrát, protože jsem to nemohl pochopit, že moje dcera je těžce zraněná a vnučka že zahynula při havárii. Jely na nákup a nějaký náklaďák s opilým řidičem do nich vrazil. Něco se ve mně převrátilo naruby a dodnes jsem to nepřekonal. Víte, mrzí mě v životě hodně věci. Ale tahle s tím obrázkem mě bude strašit do smrti. O nic nešlo. Zdánlivě vůbec o nic. Jen jsem se zachoval jako zodpovědný dospělý, nenechal jsem se vyrušit z práce. Nějakým malým radostným děvčátkem. Ale už napořád budu vidět její dychtivou tvářičku, její touhu ukázat mi neumělý obrázek, její nadšení, její zklamání. Stačilo pár vteřin, pár nepatrných vteřin a jejich vůz by o pár vteřin minul onen druhý vůz! Co by mi to udělalo, podívat se na obrázek. Pár vteřin. Pár obyčejných vteřin, kterých tolik každý den ztrácím. A já se nepodíval. Já jí je nedal. „Dě…“ Ta slabika, kterou vydechla ve dveřích, dědečkovi na rozloučenou, mi nikdy nepřestane znít v uších. Občas nám někdo chce udělat radost a mít radost. Dívá se na nás, směje se na nás, miluje nás. A pak už nepřijde. Nikdy. Eduard Martin - Andělské vteřiny
Zavděčit se - dokončení ze str. 1
Kněz se prostě nezavděčí
papír se často slepí a žádný stroj není tak dokonalý, aby neudělal chybu. Mohli to nakompletovat v tiskárně, mohl to udělat výrobce kalendářů, ale můžeme to udělat také my, protože to umíme. Vždyť ta práce bude ohodnocena, zisk, který bychom jinak dali tiskárně, bude ziskem farnosti a na práci nebude uvalena žádná daň a další srážky. Není to sice mnoho, ale půl nedělní sbírky to bude. Co však vidím jako mnohem důležitější je to, že se mnozí mohou podílet na vytváření společných hodnot a budou si kalendáře více vážit. Asi tak jako si lidé více váží svého rodinného domku, který stavěli či přestavovali, než panelového bytu, na kterém se přímo nepodíleli. Jiný poměr k dítěti mívá žena, která rodí, než muž, který je přeci jen, připusťme si to, trochu vedle. Pokud se naše láska projeví vůči lidem jen slovy: „Za to si může sám“, „Co to udělal za blbost“, moc jim nepomůžeme. Pokud ale budeme nad stavem a jednáním druhých přemýšlet a řekneme: „Něco s tím uděláme“, „Počkej, pomohu ti to napravit“, můžeme ledacos v našich manželských, rodinných, sousedských či pracovních vztazích ledacos změnit. O. Jiří Dobeš
Když je kázání kněze o pár minut delší než obvykle, řeknou lidé: “Je únavný.” Když je krátké: “Nedal si s ním práci.” Když mluví hlasitě: “Jeden by z něho ohluchl.” Když mluví středně silně: “Člověk nerozumí ani slovu.” Když není doma: “Pořád někde lítá.” Když je doma: “Je pecivál.” Když navštěvuje své farníky: “Nikdy není doma k zastižení.” Když je na faře: “Nikdy za nikým ani nezajde.” Když mluví o penězích: “Trochu moc si na ně potrpí.” Když o nich nemluví: “Nikdo neví, co s nimi dělá.” Když je dobrý organizátor: “Dělá trochu moc věcí najednou.” Když není: “Farnost je mrtvá.” Když dlouho zpovídá: “Je moc zvědavý.” Když zpovídá krátce: “Nechce nikomu naslouchat.” Když jeho mše začíná včas. “Hodinky mu jdou dopředu.” Když začne o minutu později: “Nikdy nezačíná včas.” Když je mladý: “Nemá žádné zkušenosti.” Když je starý: “Měl by jít do důchodu.” A když zemře: “Nikdo ho nikdy nemůže nahradit.”
dle J. A. Feehana (aneb Kanonizace až po smrti)
STRANA 3
Důvěřujte Ježíši! P. Ervín Jansa odchází, v Třebíči působil necelé dva roky. Bohu i otci Ervínovi díky za příklad krásného všestranného kněžského života a jeho laskavého působení, kterým obohatil duši nejednoho z nás, kterým své svěřené farníky přitáhl blíže k Bohu a ukázal jim krásu katolické víry. Otec Ervín bude nyní spravovat farnost Lomnice u Tišnova. Podrobnosti o možnosti objednání CD s promluvami P. Ervína ve formátu mp3 najdete na www.kratr.cz. Od 1. srpna 2006 byl ustanoven administrátorem farnosti Třebíč - Jejkov P. Jiří Plhoň, který bude současně vykonávat i službu spirituála Katolického gymnázia v Třebíči. Narodil se 13. 9. 1972 v Boskovicích, kněžské svěcení přijal 28. 6. 1997 v Brně, dosud působil v Ostrovačicích, Veverských Knínicích, Rosicích, Slavonicích, Cizkrajově, Matějovci, Nových Sadech a od roku 2004 ve Starém Hobzí. Vyprošujme pro otce Jiřího Plhoně hodně Boží síly v jeho působení na novém místě. Výkonem děkanské služby byl pověřen P. Jiří Dobeš z farnosti Třebíč - město. Pomozme i jemu v jeho nové nelehké službě, ať pocítí Pánovu přítomnost a vedení.
BAREVNÝ SVĚT KG-klub Sdružení přátel Katolického gymnázia Vás srdečně zve na jubilejní 30. TŘEBÍČSKÉ NOKTURNO, tentokrát s názvem BAREVNÝ SVĚT. Výtěžek benefičního koncertu, při kterém vystoupí několik významných umělců našeho kraje, bude věnován Dennímu centru Barevný svět. Přijďte a pomozte lidem s mentálním či kombinovaným postižením a jejich rodinám. Denní centrum se snaží těmto lidem zabezpečit trvalé zlepšení podmínek života, zvýšit samostatnost, kvalitu poznávacích procesů a umožnit vlastními silami uplatnit svá práva (více na www.barevnysvet.wz.cz). Koncert se koná ve čtvrtek, 21. září 2006 v 19 hodin v aule Katolického gymnázia v Třebíči, Otmarova 22. Třebíčská nokturna se pořádají za přispění města Třebíče a kraje Vysočina. Pozn.: Zveme každého, kdo by chtěl osobně pomoci při organizaci koncertů, s přípravou občerstvení apod., aby se přihlásil na tel. číslo 724 759 981 (V. Hrůzová)
P. Pavel Hověz po 24 letech v Třebíči Ten, kdo přišel v neděli 27. srpna prožít spolu s ostatními věřícími tradiční Mariazellskou slavnost, byl určitě potěšen přítomností vzácného a milého hosta, P. Pavla Hověze. Záznam jeho velmi poutavé promluvy je možné si stáhnout na www.kratr.cz. P. Pavel Hověz je nyní po několikaletém působení v Německu ustanoven farářem pro farnost Brno – Lesná. O životě této farnosti i o naléhavé prosbě o pomoc se můžete dočíst na www.volny.cz/dcbl
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h První hlídka Brunďa se chystal na svou první noční hlídku. K večeru se přišel představit ve své výzbroji. Měl s sebou hůl, nůž, prak, pistolku a v pravé ruce boxer, který si ulil z olova. Velmi se divil, když byl odzbrojen, aby svými zbraněmi nezpůsobil nějakou nerozvážnost. Ale jinak Brunďa byl oblíben, volali také na něj někdy P P P P – což znamenalo první pootavský prorok počasí, neboť meteorologie byla jeho velkou zálibou. Na táborovém náměstí zhotovil na kůli malý domeček, v něm byl teploměr a aneroid a na domečku větrné kolečko s ukazatelem směru větru. Na tabulku pod stříšku zapisoval teplotu vzduchu a sloupek sám byl součástí slunečních hodin. Kůl byl ozdoben různými obrázky a značkami. Začínalo to holubicí s ratolístkou = radostná zpráva o nalezení tábořiště, sekera = budujeme tábor, plameny = první táborový oheň, vlnky = jsme u řeky, loďka = naše první pramice a vodácký výcvik… „A taky tam vyřež býka, který mě chtěl nabrat na rohy a že jsem před ním uprchl do vody,“ připomínal Brunďovi. Nadešel večer. Malý besední ohníček, který nerušil jiskrami a praskotem vůdcovo vyprávění příhod z vojny končil. Brunďa se oblékl do hlídacího kabátu, do kapsy si dal baterku, zkontroloval přesný čas na budíku v kuchyni a s holí v ruce začal obcházet tábor. Věděl, že v noci se vše kolem nás mění, nabývá neobvyklých tvářností, a proto už dříve si důkladně obhlédl každý stromeček a každé křovisko, aby se v temné noci nezměnily v strašidelné přeludy a neděsily ho. Hovor ve stanech utichl, světla zhasla, olše zčernaly, obloha potemněla. Zato však zjasněly zvuky aut, hučení splavu, pod břehem žbluňkala voda, za lesem zahoukal vlak. Brunďa obešel náves. Srdce se mu rozbušilo. Zaslechl podivný, těžko vysvětlitelný praskot. Napadlo ho, že někdo u lesa chodí a praskají pod jeho botami suché větvičky. Ale praskot se ozval znovu a právě u toho stanu, u kterého stál. Vznikl tím, že se hoch spící uvnitř pohnul na pryčně a loktem zavadil o podsadu. Po tomto odhalení se hlídka upokojila, ale ne na dlouho. Z jednoho stanu se začly ozývat hlasité vzdechy, jakoby se tam někdo dusil. Zvuky zesilovaly a měnily se v hlasité sténání. Chce mu někdo nahnat strach? Ale už mu tam zřejmě spolunocležník domlouval: „Uklidni se, co to tropíš? Kam běžíš?“ A než se Brunďa vzpamatoval, mihl se kolem Olda. Vytřeštěné oči, vlasy zježené, zpocený nějakou hrůzou. A za ním vyběhl jeho soused Kolda, sevřel ho pevně do náruče a vlekl ho zpět. Při tom volal na překvapeného Brunďu: „Vzbuď bratra vůdce, vždyť vidíš, že Olda třeští!“ Vůdce byl v minutě u Oldy. Sáhl mu na čelo. Ano, má vysokou horečku a zní třeští. „Držte ho!“
Pak skočil pro prostěradlo, namočil ho do vody, nemocnému svlékl košili a zabalil ho do mokrého prostěradla. Pak ho společně zabalili do několika přikrývek a nyní už zklidněného Oldu položili na lůžko. V horečce nikoho nepoznával. Zřejmě od úžehu. Vůdce se u něho střídal s rádci, dbali, aby se nevymotal z přikrývek a vyměňovali mu obklady na čele. Spánek, kterému Olda podlehl byl dobrým znamením. Zítra pro jistotu zavolají lékaře. Když si vůdce po půlnoci šel na chvíli zdřímnout, zastihl ještě na hlídce Brunďu: „No vidíš, hochu, noční hlídka je odpovědná a často i těžká povinnost. Zasáhl jsi dobře.“ – „Od té chvíle, co jsme chytili Oldřicha, se už nic nestalo, kromě toho, že spadl meteor.“ Vůdce, i když ho skličovala starost o nemocného, se musel pousmát horlivosti svého nováčka. Bůh ví, proč se mu vynořila v té chvíli slova jednoho známého: „Lituji vás, že se budete ve své dovolené s tou cháskou trápit…“ Trápit – soužit, říkal si v duchu, ale také se chvílemi smát. To už je údělem lidským, údělem nás všech, že se naše radost střídá s úzkostí a žalem. Nic na světě netrvá věčně – ani klid a štěstí. Kdyby strasti nebylo, byl by náš svět rájem. Takto je Slzavým údolím. Ale proč na něj zanevřít, proč ztrácet naději, dá Bůh a bude zase lépe.
Skautská praxe – Úrazy páteře Stačí vteřina – skok po hlavě do neznámé vody nebo příliš mělkého bazénu, rychlá jízda na silnici, adrenalinové sporty, pád ze skály… Při poranění míchy hraje hlavní roli čas. Lékař musí uvolnit nervové struktury, jinak hrozí ztráta jejich funkce. Pokud dojde k úplnému přerušení míchy v úrovni prvních čtyř obratlů, je kromě ztráty hybnosti všech končetin postižen i brániční nerv a člověk není schopen samostatného dýchání. Jen umělá plicní ventilace poskytnutá do pěti minut mu zachrání život, ale hybnost už nikoliv. S postiženým člověkem raději nehýbáme a pokud se chce zvednout, tak mu v pohybu zabráníme. Je-li nutno zraněného přesunout do bezpečí, nesmí dojít k ohnutí páteře. Proto podstrčíme pod raněného prkno, končetiny a trup připoutáme k podložce a při poranění ve výši krční páteře zajistíme pevnou polohu hlavy nejlépe pytlíky s pískem nebo zatěžkanými polštářky. Takto zajištěného zraněného pak už není třeba překládat na nosítka.
Motto: „Co nemůžete změnit, to s humorem snášejte!“ Škola základ života. „Proč dnes vedeš do školy kolo?“ ptá se maminka synka. „Paní učitelka mi chce promluvit do duše.“ „Děti, máte doma 5 jablek a je vás sedm. Jak to
STRANA 5
lídka Skautská hlídka uděláte, aby každý dostal stejný díl?“ – „Prosím, maminka udělá zemlbábu a podělí nás.“ „Přiznej se, kdo ti psal úkol?“ – „Opravdu nevím, paní učitelko, šel jsem brzy spát.“ „Housátková, jaká máme hnojiva?“ – „Dusíkatá, fosforečná, vápenitá…“ A to základní hnojivo, chlévský hnůj?“ – „Tak ten mi dočista vypadl z hlavy, pane učiteli.“ „Paťásková, co víš o Mrtvém moři?“ – „Jen to nejlepší, paní učitelko.“ – „Co je to za odpověď?“ rozčílí se učitelka. „No, vždyť vy sama jste nám říkala, že o mrtvých se má mluvit jen a jen v dobrém.“ „Kofránková, co je s tou husou, co mi maminka chtěla poslat?“ – „Já nevím, paní učitelko, ona už zase žere.“ Probírá se slušné chování: „Když zívám, dám si ruku před ústa. Proč to dělám?“ – „Aby vám nevypadly zuby,“ volá Pepíček. „Matoušku, máš domácí úkol? “ – „Nemám.“ – „Odpovídáme celou větou.“ – „Nemám domácí úkol, paní učitelko.“ – „Vidíš, tak je to správné.“ „Plátková, tatínek už ti nepomáhá s úkoly, že?“ – „Už ne, ta poslední pětka ho odradila.“ „Ryšánku, který čtyřnohý tvor je nejvěrnější a nejdražší přítel?“ – „Prosím postel.“ Prvňáčci jsou první den ve škole. Učitelka jim všechno vysvětluje. „Tak, děti, a co byste ještě chtěli vědět, ptejte se, všechno vám povím.“ Přihlásil se jeden žáček: „A kdy už budou prázdniny?“ „Babočko, čím bys chtěl být?“ – „Tatínek chce, abych byl doktorem, ale já doktorem být nechci, protože maminka říká, že bych nezabil ani mouchu…“
Tábor vlčat a světlušek u Uhřínova dopadl rovněž dobře vzdor deštivému počasí, nikdo to nevzdal. Světluškám zpestřila program celotáborová hra podle pohádkových příběhů a vlčata se vydala po indiánské stezce ve hře Vinenou. Zaplať Pán Bůh všem, kteří se jakkoli přičinili o zdar tábora. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
Setkání farností Charita se představuje Oblastní charita Třebíč a farnost u sv. Martina Vás srdečně zvou na toto setkání. Kdy? Neděle 17. září 2006 od 14.30 do 19 hod. Kde? Třebíč „U Kostelíčka“ (Strážná hora) 14:30 hod. - k poslechu hraje romská skupina 15:00 hod. - úvodní slovo ředitele Oblastní charity Třebíč Mgr. Petra Jaška a zástupce Skupiny ČEZ Ing. Petra Spilky (hlavního partnera Oblastní charity Třebíč) 15:30 hod. - Charita pomáhá druhým. Představíme vám jednotlivá střediska a přiblížíme způsob pomoci lidem se zdravotním nebo psychickým postižením, práci s mládeží, drogově závislými, způsob pomoci matkám v tísni, mužům bez domova. Nedílnou součástí je i humanitární pomoc a práce ve farních charitách. Zveme Vás na pohádku, tance, módní přehlídku, ukázky muzikoterapie, ukázku použití rehabilitačních pomůcek. Uslyšíte příběhy klientů a setkáte se mnoha zajímavými lidmi. Podle dobré tradice je pamatováno na vydatné občerstvení, na různé hry a soutěže pro děti, které si také mohou zkusit namalovat svůj perníček, drátkovat, skládat z kostek, skládaček a puzzlí. U stánků si pro radost sobě i nám můžete koupit výrobky zhotovené v některém z našich středisek. 18:00 hod. - mše svatá, (přede mší svatou bude možnost přijetí svátosti smíření) Při této příležitosti si dovolujeme upozornit také, že na tento den navazují Dny otevřených dveří Charity. Od 18. do 29. září 2006 můžete navštívit jednotlivá střediska Oblastní charity Třebíč a vidět „zblízka“ práci s lidmi. A kdy Vás očekáváme? V Třebíči Paprsek (L. Pokorného 15) 18. 9. PO 8–15 Azylový dům (Heliadova 10) 19.9. ÚT 9–15 Os. asistence (L. Pokorného 15) 20.9. ST 15–18 Domovinka (Gen. Sochora 705) 21.9. ČT 9–16 Úsměv (Gen. Sochora 705) 21.9. ČT 9-16 Ambrela (L. Pokorného 15) 22.9. PÁ 10–16 Středisko humanitární pomoci + Dobrovolnické centrum (L. Pokorného 15) 25 9. PO 9–16 Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba (L. Pokorného 15) 25.9. PO 8–16 Klub Zámek (L. Pokorného 15) 25.9. PO 9–17 Domov pro matky v tísni (manž. Curieových 504) 26. 9. ÚT 10–17 K-centrum Noe (Hybešova 10) 27.9. ST 11–17 Raná péče (Gen. Sochora 705) 29.9. PÁ 10-16 dokončení na str. 8
STRANA 6
Na Slovensku sa čosi robí Letošní léto jsme se ženou hodně cestovali. Krom dovolené jsme využili skoro každý víkend a vyrazili jsme většinou za krásami přírody. Stále častěji mi ale přicházela myšlenka, že by to chtělo věnovat také jeden z víkendů Bohu v podobě nějaké křesťanské akce. Nejdřív byl v plánu KristFest, ale to nakonec nevyšlo. V časopise Život víry mě zaujala jedna akce, ale protože se konala na Slovensku, moc jsem o tom nepřemýšlel. Uběhl nějaký čas a ženina kamarádka se zmínila, že letos nejedou na CampFest, tak máme jet alespoň my a cestou se zastavit. „CampFest? Jo to sem četl v Životě víry“, proběhlo mi hlavou. Tak jsme mrkli do mapy, kde se Fesťák koná. Z Třebíče nějakých 450 km, jen na dva dny, navíc už máme málo dovolené, ale..... Nakonec jsme se rozhodli, že do toho „pudem“. Čekal jsem od CampFestu hodně a modlil jsem se za to, aby nám Bůh požehnal, aby nás provázel na cestě, abych se tam dokázal Bohu přiblížit... Když během cesty přišly menší technické problémy s autem, sám jsem se divil svému klidu a víře v to, že v pořádku dojedeme. Po příjezdu do kempu, kde se festival konal, jsme těžko hledali místo. Tolik stanů jsem snad ještě v životě neviděl. Po utáboření jsme se vydali do ohniska festivalu – louka s obrovskými stany, ve kterých byly jednotlivé scény. V Hangáru, kde bylo hlavní pódium, začaly Lámačské chvály a pak vystupovali jednotliví speakeři hovořící na určitá témata. V lidmi našlapaném hangáru se před námi najednou objeví známá tvář z Třebíče s otázkou: „Ahoooj co tu děláte, jak to, že jste tady? To je super, jak o tom víte?“ Těžko říct, kdo byl víc překvapený, jestli my, nebo dotyčná kamarádka :-)) Program pokračoval a já mimo jiné obdivoval technické vybavení: super aparatury, světla, kamery – jejichž záběry byly on-line mixovány na velkoplošná plátna po obou stranách pódia. „Joooo, je to dóóóst slušný“ říkal sem si. Přiznávám, že se mi vtírala myšlenka, jestli to není jen fesťák nabitý skvělou hudbou, ale že tu asi nenajdu, po čem jsem toužil. Jenže, jak už jsem řekl, program pokračoval a skupiny během svého „koncertování“ vyzývaly k modlitbám a vydávaly svědectví. Jednotliví řečníci vzývali Boha a prosili o jeho požehnání pro všechny přítomné. Ve chvíli, kdy byly na programu společné chvály, frontmen chválící skupiny hned při svém příchodu prohlásil: „My niesme žiadna koncertujúca kapela a vy nieste žiadni diváci, ale chcem tu spoločně chválit nášho Pána“. Bůh se osobně dotýkal lidí okolo mne a dotkl se i mne samotného. Viděl jsem opravdu probuzené křesťany zapálené pro Krista, křesťany, kteří chválili Boha skákající při vystoupení hip-hopové nebo rockové kapely, křesťany, kteří se naproti tomu dokázali během několika okamžiků obrátit k Bohu v tiché modlitbě, třeba i v kleče. Bůh tam byl mezi námi. Bůh byl tím, okolo koho se vše točilo. Bůh byl důvodem, proč se vše uskutečnilo. Bůh
byl tím, kdo nás všechny spojoval. Byl to Bůh, kdo všemu žehnal a konečně to byl a je Bůh, který má ke každému z nás osobní vztah. Jak bylo psáno v programu, který jsme na místě obdrželi: CampFest to je generácia mladých pre Krista: -ktorá volá po obnovení vzťahu s Bohom a prebudenie tejto generácie mladých -ktorá sa zjednocuje v zápase za prebudenie generácie mladých na Slovensku s jednotlivými kresťanmi ktorá vytvára miestne siete s kresťanskými skupinkami, mládežou, organizáciami a církvami zapálenými Bohom pre túto vec. Podle mě se Slovensko opravdu probouzí, mladí lidé se modlí za jednotlivé krajiny Slovenska, za celý stát, za probuzení. Konají modlitební akce 24/7 a to nejdůležitější: Fakt je vidět výsledky – Bůh slyší jejich volání. Shromáždění křesťanů, kteří naprosto neřeší, do jaké církve patříš, nehledají rozdíly, ale společně se modlí a chválí Boha. Díky Pánu jsme tomu mohli být přítomni. Díky Bohu, že jsem tu mohl neuvěřitelným způsobem „načerpat“. Chci se s Vámi o tuto zkušenost a radost podělit. Myslím, že když „modlitby fungují na Slovensku“, měly by fungovat i v našem státě, městě, rodině. Zní vám to jako fráze? Tak jinak. Dokud budeme o modlitbě jen psát, mluvit, diskutovat anebo číst, má nás ten Zlý přesně tam, kde potřebuje. Takže začněme konečně bojovat modlitbami! Je to na každém z nás a právě to Tvoje místo na bojišti modlitby nikdo nenahradí.... Více o CampFestu a 24/7 najdeš - jak jinak, než na netu :-) http:// www.campfest.sk, http://www.ywam.sk/24-7prayer/ Radek
Třetí diecézní ministrantská pouť se bude konat 23. 9. od 10.00 hodin v Brně. Ministranti přijdou v 10 hodin do určených brněnských farností, tam pro ně bude připraven program. Setkání vyvrcholí pro všechny ve 14:30 v katedrále společnou mší sv. s otcem biskupem Vojtěchem. Brněnské farnosti budou hostit tyto děkanáty: Bystrc - Vel. Meziříčí, Řečkovice -Blansko a Boskovice, Komárov - Znojmo, sv. Augustin - Mor. Budějovice a Třebíč, Komín - Vranov nad Dyjí, sv. Jakub - Mor. Krumlov, Král. Pole - Hustopeče a Slavkov, sv. Tomáš - Jihlava a Telč, Lesná - Mikulov, Zábrdovice - Modřice, Líšeň - Tišnov, Žďár n. Sáz. a Rosice, Žabovřesky - Hodonín a Břeclav. Co si vzít s sebou? Sportovní oblečení, svačinu na celý den, ministrantské oblečení do katedrály a hlavně: dobrou náladu a radostné srdce! Na mši svatou s otcem biskupem jsou srdečně zváni i ministranti brněnských farností! Kontakt, dotazy: R. D. Mgr. Václav Knotek, mobil: 736 523 664, e-mail:
[email protected]
STRANA 7
Z P R Á V Y Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOSTÍ Jejkov
Putování na kolech
Poděkování. Pouze rok a jedenáct měsíců nám bylo dopřáno mít mezi námi pana faráře a zároveň děkana P. Ervína Jansu. Člověka neobyčejně pracovitého, přitom radostného, vnitřně zaměřeného na Krista a na úkol, který mu Pán svěřil. Obětavě se staral o všechny farníky, mladé i staré, nemocné i nemohoucí, o lidi s vážnými životními problémy. Každý v něm našel laskavého přítele i pomocníka. Všude šířil klid a pokoj. Pro děti nebo ministranty uměl uspořádat veselý výlet nebo zábavné odpoledne. Věnoval se s láskou všem, bez rozdílu věku. Jeho moudré promluvy při bohoslužbách nám všem pomáhaly prohlubovat náš osobní vztah k Bohu v každodenním životě. Adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní jsou nezapomenutelné. Přinášely klid, pokoj a jistotu, že Bůh o nás ví, že nás má nekonečně rád a neustále je připraven ve všem nám pomáhat. Za tu krátkou dobu jeho působení u nás se vykonalo neuvěřitelně mnoho potřebných oprav na faře i v kostele. Pan děkan, náš pan farář, byl rozumným a zodpovědným hospodářem naší farnosti. Sám osobně byl velice skromný a nenáročný. Ještě uprostřed pilné práce na opravách v kostele oslavil mezi námi své padesáté narozeniny, aby zakrátko byl od nás odvolán. A my mu nemůžeme poděkovat jinak, než ho provázet svými modlitbami a prosbami, aby Bůh žehnal jeho práci, provázel ho svou láskou a ochranou na přímluvu P. Marie, sv. Františka z Assisi, sv. Pia z Pietrelciny a ostatních svatých. Za všechno děkují a v modlitbách vzpomínají vděční farníci z Jejkova. Helena Pacnerová
Na přelomu července a srpna jsme se vydali na každoroční putování na kolech. Letos nás jelo pouze osm. Jeden byl pouze řidič, šest cyklistů a jeden poloviční cyklista - často se vezl autem. Pouze první noc jsme spali pod širým nebem. Další noci už jen na farách, protože počasí bylo nejisté a někdy i pršelo. Na Sázavě, místě spojeném se svatým Prokopem mě dříve a na pouti znovu udivil kostel nikdy nedostavěný. Z původního trojlodního kostela postaveného z č e r ve n é h o p í s ko vce je dostavěn pouze presbytář - kněžiště, k t e ré s l o u ž í j a ko současný kostel a bohatě dostačuje, jak je veliký. V Plzni jsme byli v meditační zahradě, kterou za 30 let vybudoval pan Hruška, vojenský důstojník, který se s nástupem komunistů dostal do vězení, kde s ním zle zacházeli. Slíbil vybudovat zahradu, pokud se vrátí z vězení, a svého slibu dostál na výbornou. Ubytováni jsme byli v salesiánském středisku, kde byl u hřiště jednoduchý pomníček mladého chlapce, na kterého nedávno spadla kovová branka a usmrtila ho. Ve Zbirohu, Sedlčanech a Pelhřimově nás přijali bez předchozího ohlášení. Tak jsme si mohli lépe uvědomit všeobecnost církve - byli jsme přijati jako doma. Za rok se těšíme na pouť do Mariazell. O. Jiří
Sv. Martin Od pátku 1. září je příprava dospělých ke křtu, svatému přijímání a svátosti smíření. Scházíme se každý pátek v 19.00 na faře sv. Martina. Po loňském roce, kdy jsme si četli a vykládali písmo svaté se letos zaměříme na sedm svátostí a desatero.
Katechismus v otázkách a odpovědích V těchto dnech vychází v Karmelitánském nakladatelství Kompendium Katechismu katolické církve. Jedná se o stručnou a srozumitelnou příručku katolické víry a morálky, která rozvíjí jak klasická nadčasová témata (Desatero, život ze svátostí, život v církvi atd.), tak specifické problémy moderní doby (individuální svoboda, nová situace rodiny, lidská práva atd.) i palčivé morální otázky (rozvod, eutanázie, potrat atd.) Adresa na které najdete Kompendia: http://www.ikarmel.cz/vyber/kompendium
Ze zážitků účastníků Moc se mi líbila krása přírody, kterou jsme projížděli na kolech. Také se mi líbily mše svaté, které jsme měli každý den. Byla jsem jediná holka mezi klukama, kteří mi hodně pomáhali. Děkuji, že jsem mohla být na pouti, kde člověk dokáže vypnout a čerpat sílu v Boží blízkosti. Monika
STRANA 8
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
Stálý pořad mší svatých Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
730, 900
800, 1030, 1800
700, 1000
NE PO
-
7
1800
ÚT
1800
715
1800
ST
700
715, 1600 pro děti
1800
ČT
00
7
18
PÁ
1800 pro děti
715
SO
00
7
15
19
00
00
800 1630 800
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
dokončení ze str. 5 V Hrotovicích: Domov pro seniory a zdravotně postižené (F. B. Zvěřiny 217) 25. – 29. 9. PO–PÁ 8–16
V Kněžicích: Domov pokojného stáří (Kněžice 320) 18. – 22. 9. PO–PÁ 730–930 (21. 9. ČT 730–15) Chcete pomoci? Můžete! Dobrovolnou prací na střediscích, při sbírkách a hmotným nebo finančním příspěvkem – ČS Třebíč 1520431319/0800. Více informací na http://trebic.caritas.cz Tomkovi
Co já svírám v dlani…
Pro všechny mladé věřící a hledající Boha připravil Studentský klub katolického gymnázia Halahoj další víkendovou akci, na které nás opět bude provázet kněz Pavel FOX Pacner. Tentokrát budou přednášky směřovány na téma „Písmo svaté“, ale určitě bude dán prostor také hrám, zpívání, modlitbě … Akce se uskuteční ve dnech 20.-22.10. Více informací o akci na letáčcích v kostele, na www.halahoj.org nebo na čísle 604 251 512.
Innisfree je velmi krásný irský zelený ostrov. Za dávných časů na něm trávil dny svého života světec, pro kterého bylo toto místo odrazem samotného nebe. Když se jeho čas naplnil, přátelé ho vynesli z domu a položili na milovanou půdu ostrova. Před posledním vydechnutím nabral světec do dlaně prsť země, na níž spočíval. Když dospěl k nebeské bráně, svatý Petr mu vyšel v ústrety řka: „Vstup dovnitř příteli, už na Tebe všichni čekáme… Nejdřív se však musíš zbavit oné hrsti země, kterou svíráš.“ - „Nikdy,“ odpověděl světec, a tak ho posmutnělý Petr zanechal před branou. Věky plynuly. Petr znovu vyšel, tentokrát však v doprovodu irského národního věrozvěsta svatého Patrika. Světec byl nadmíru šťasten, že vidí velkého patrona své vlasti. Usedli a dlouho spolu povídali o milovaném Irsku. Když se posléze svatý Patrik měl k odchodu, řekl: „Pojď se mnou dovnitř, máme tam pro Tebe nádherné překvapení, ale nejdřív odhoď tu pozemskou hlínu, kterou opatruješ.“ Ale světec znovu odmítl. A znovu ubíhala staletí i věky, znovu vyšel svatý Petr, ale tentokrát s ním byl sám Pán Bůh. Ten na světce vlídně pohlédl a pravil: „Vstup dovnitř, milý synu, všem se nám po Tobě stýská. Připravili jsme Ti něco úplně zvláštního.“ V tom čase byl už světec před rajskou bránou velice starý a zesláblý. Pán Bůh i svatý Petr mu pomohli na nohy a jak ho vedli do nebe, starce síly opustily, sevřená hrst povolila a hlína pozemského ostrova se mu zvolna začala sypat mezi ochablými prsty, až měl ruku úplně prázdnou. Vstoupil do ráje a co nevidí! Přímo před očima měl svůj milovaný ostrov Innisfree… Co já tak svírám v dlani a nechci to pustit, co mně tak brání? Bojím se mít prázdné dlaně a dát Bohu příležitost mne obdarovat? J. I.
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 1. října, příspěvky prosíme do pondělí 25. září 2006. E-mailová adresa:
[email protected]
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FiBox s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16..00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši sv. modlitba Večerních chval. Denně před mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni,
Inzerce Prodám barevnou tiskárnu HP 840 C za cenu nepoužité černé náplně - 400 Kč. Telefon 608 158 153
DOTYK II.
aneb „Dotkni se nebe – dotkni se sebe“
