SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU Z PROSTŘEDKŮ EVROPSKÉ UNIE

Modul: Ekonomika

Předmět: Specifika financování vědy a výzkumu z prostředků Evropské unie

SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU Z PROSTŘEDKŮ EVROPSKÉ UNIE Ivana Valentová

Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Olomouc 2010


Modul: Ekonomika

Projekt „Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve VaV“ (dále jen APSYS) OP VK č. CZ.1.07/2.3.00/09.0134 je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Text neprošel jazykovou úpravou. © Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Autor:

Ing. Ivana VALENTOVÁ

Recenzovali:

prof. Ing. Jan ŠIROKÝ, CSc. prof. Dr. Zdeněk SOUČEK, DrSc. Ing. Kamila ŠTĚPÁNOVÁ

Olomouc 2010 ISBN 978-80-87240-26-7

Modul: Ekonomika


Obsah Úvod ........................................................................................................................................................... 5 1

Vznik a vývoj novodobé evropské integrace ............................................................................ 6 Cíl ................................................................................................................................................... 6 1.1

Historie a příčiny vzniku Evropských Společenství........................................................... 7

1.2

Právní systém EU ............................................................................................................ 11

1.3

Orgány EU ....................................................................................................................... 13

1.4

Vývoj politiky podpory vědy a výzkumu .......................................................................... 14

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 17 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 19 2

Rozpočet Evropské unie ........................................................................................................... 21 Cíl ................................................................................................................................................. 21 2.1

Vymezení rozpočtu EU .................................................................................................... 21

2.2

Příjmy rozpočtu EU ......................................................................................................... 23

2.3

Výdaje rozpočtu EU ......................................................................................................... 25


Politiky EU s důrazem na politiku vědy a výzkumu ............................................................... 35 Cíl ................................................................................................................................................. 35 3.1

Společné politiky.............................................................................................................. 36

3.2

Sdílené politiky ................................................................................................................ 38

3.3

Doplňující politiky............................................................................................................. 40

3.4

Charakteristika politiky vědy a výzkumu ......................................................................... 41


Základní programy a iniciativy pro vědu a výzkum ............................................................... 47 Cíl ................................................................................................................................................. 47 4.1

Rámcové programy Společenství ................................................................................... 48

4.2

Sedmý rámcový program ................................................................................................ 50

4.3

Instituce EU odpovědné za vědu a výzkum .................................................................... 56

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 59 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 60

Modul: Ekonomika


Literatura ................................................................................................................................................. 61 Seznam zkratek....................................................................................................................................... 65 Seznam obrázků ..................................................................................................................................... 67 Seznam tabulek ...................................................................................................................................... 68


Modul: Ekonomika

Úvod Váţení čtenáři, drţíte v rukou studijní text, v jehoţ názvu najdete dnes tolik aktuální téma vědy a výzkumu v Evropě. Význam výzkumné politiky v Unii zdůrazňuje Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 12. 2009 a zařadila vědu a výzkum mezi hlavní politiky pro udrţení a zajištění konkurenceschopnosti Unie. Studijní text je členěn do čtyř kapitol. První kapitola je věnována základním mezníkům integrace Evropy od 50. let 20. století po Lisabonskou smlouvu, včetně definování role výzkumu a technologického rozvoje pro EU v průběhu jejího formování. Ve druhé kapitole je popisován rozpočet EU a jeho současná příjmová a výdajová struktura. Výdaje rozpočtu EU jsou seskupeny do aktuálních okruhů plynoucích z politik EU, mezi něţ patří také výzkumná politika. Ta je financována prostřednictvím tzv. sedmého rámcového programu (7.RP). Vymezení politik EU, jejich členění dle míry přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň a přiblíţení podstaty vybraných politik s důrazem na výzkumnou politiku obsahuje kapitola třetí. Čtvrtá kapitola je věnována rámcovým programům EU, podrobněji se pak text věnuje právě probíhajícímu 7. RP, který je stanoven pro období 2007 - 2013. Představeny jsou zde také orgány a instituce Unie, které se prováděním jednotlivých zvláštních programů zabývají a jsou za ně odpovědny. Součástí kapitoly je také popis zapojení ČR do rámcových programů a Česká styčná kancelář pro vědu a výzkum „CZELO“.

-5-


Modul: Ekonomika

1 Vznik a vývoj novodobé evropské integrace CÍL Cílem první kapitoly je seznámit čtenáře s důleţitými mezníky novodobé integrace Evropy, s příčinami vzniku Evropských společenství, se základními principy jejich fungování i následnou transformací do současné podoby Unie (EU). Cílem kapitoly je dále podat přehled o významu vědy a výzkumu pro EU na pozadí jejího formování. Po prostudování kapitoly budete umět:         

porozumět procesu integrace Evropy, stanovit důvody a formy evropské integrace, určit důleţité mezníky v procesu integrace EU, vyjmenovat a stručně charakterizovat důleţité dokumenty EU, definovat cíle ES, EU, porozumět základním principům fungování Unie, vyjmenovat členské státy Unie, vyjmenovat orgány Unie a definovat jejich funkce, popsat vývoj vědy a výzkumu pro EU.

KLÍČOVÁ SLOVA Amsterodamská smlouva, Evropské hospodářské společenství (EHS), Evropská společenství (ES), Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom), Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropská spolupráce v oblasti vědy a technologického výzkumu (COST), Evropská unie, Unie (EU), Jednotný evropský akt (JEA), Lisabonská smlouva, Lisabonská strategie, Maastrichtská smlouva, přístupové smlouvy, Římské smlouvy, Schumanova deklarace, slučovací smlouva, Smlouva o Evropské unii, Smlouva o fungování Evropské unie, Bílá kniha.

Evropská Unie (dále jen Unie1) je politické a ekonomické společenství samostatných demokratických států Evropy, jeţ se ke dni 31. 12. 2009 sestává z 27 členských států s přibliţně 500 miliony2 obyvatel. Unie je zaloţena na Smlouvě o Evropské unii (SEU) a Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU). „Cílem Unie je

1

Lisabonská smlouva pouţívá pojem „Unie“, ve veřejnosti (i odborné) je zaţitější název „Evropská unie“.

2

Celkový počet obyvatel Unie by měl dle odhadu v roce 2010 poprvé překročit hranici 500 mil. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tps 00001&language=en.

-6-


Modul: Ekonomika

podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel.“ 3 Členskými státy Unie jsou: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie.

Členské státy Unie

1.1 Historie a příčiny vzniku Evropských Společenství Myšlenka sjednocení Evropy především z důvodu eliminace válečných konfliktů sahá hluboko do historie. Novodobý evropský integrační proces byl započat v padesátých letech 20. století jako mírová integrace Evropy a obnova poválečného Německa.

3 4

5

V roce 1950 předloţil ministr Francie Robert Schuman návrh (Schumanova deklarace) na vytvoření Vysokého úřadu, kterému bude podřízena francouzská a německá výroba uhlí a oceli. Jedná se o strategické komodity – ocel je nezbytná pro výrobu zbraní a uhlí tvoří hlavní energetickou surovinou pro výrobu oceli. Tento návrh byl otevřen i ostatním evropským zemím.

Schumanova deklarace

Paříţskou smlouvou v roce 1951 bylo evropskou „šestkou“ (Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Itálie) vytvořeno 4 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouvou byly také ustanoveny čtyři základní orgány společenství – Vysoký úřad, Shromáţdění, Rada ministrů a Soudní dvůr. Do čela Vysokého úřadu byl jmenován Jean Monnet, skutečný autor Schumannovy deklarace. Vysoký úřad se sestával ze zástupců evropské šestky (částečně podléhal kontrole jednotlivých vlád) a určoval cenu, obchod a produkci v oblasti uhlí a oceli.

ESUO

Smlouvy o Evropském hospodářském společenství (EHS) a Evropském společenství pro atomovou energii (Euratom) vznikly v březnu roku 1957 podepsáním tzv. Římských smluv5. Podnětem byla snaha o rozšíření spolupráce zemí evropské šestky. Země Belgie, Nizozemsko a Lucembursko předloţily návrhy další integrace. Na konferenci v Mesině v roce 1955 členské státy ESUO tyto návrhy přijaly a dohodly se na vytvoření organizací pro společný trh (EHS) a pro atomovou energii (Euratom).

Římské smlouvy

Cílem Evropského hospodářského společenství (EHS) bylo vytvořit společný trh a podporovat harmonický rozvoj hospodářských činností ve Společenství, vyšší stabilitu, vyšší zaměstnanost a rychlejší zvyšování ţivotní

EHS

Článek 3 Smlouvy o Evropské unii. Smlouva o ESUO je označována jako Paříţská smlouva, výrazně upravena v roce 1997 „konsolidovaným zněním“, její platnost vypršela v roce 2002. Římské smlouvy vstoupily v platnost 1. 1. 1958.

-7-


Modul: Ekonomika

úrovně. Uţší spolupráce šesti evropských států měla za cíl vytvoření celní unie 6 a společného trhu pro všechny výrobky a sluţby, volný pohyb pracovních sil, integraci kapitálového trhu. Členské státy stanovily oblasti, v nichţ přenesly určitý podíl rozhodovacích pravomocí na nadnárodní úroveň:      

společná zemědělská politika a politika rybolovu, společná dopravní politika, politika ochrany hospodářské soutěţe (daňová ustanovení, sbliţování právních předpisů pro zajištění fungování společného trhu), hospodářská politika (konjunktura, platební bilance, obchodní politika), daňová ustanovení, sociální politika.

Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) vzniklo s cílem podpory mírového vyuţití jaderné energie a v neposlední řadě s cílem vytvoření jednotného trhu s nukleárními materiály. Země se zavázaly k výměně informací, jeţ měly slouţit jak pro další výzkum a rozvoj, tak pro vzájemnou kontrolu. Základními institucemi byly určeny Komise, Rada, Shromáţdění a Soudní dvůr, poradním orgánem byl ustanoven Vědecko-technický výbor. EURATOM nesplnil očekávání a zdaleka nedosáhl vlivu a významu srovnatelného s ESUO.

EURATOM

Šedesátá léta 20. století znamenala pro Společenství období krize. Přesto je duben roku 1965 spjat s důleţitým dokumentem v rámci integrace - Slučovací smlouvou7. Doposud existující Společenství ESUO, EHS a Euratom z důvodu přehlednosti chodu a zprůhlednění komunikace sloučily své základní instituce a začal pro ně být pouţíván společný název Evropská společenství (ES). Původní tři Společenství byly řízeny kaţdá svoji Radou a Komisí, bylo velmi těţké dosáhnout kooperace mezi těmito orgány. Vzhledem k narůstajícím oblastem spolupráce byly tyto orgány sloučeny do Komise Evropských společenství a do Rady Evropských společenství. Právně však zůstávají jednotlivá Společenství samostatnými celky8.

Evropská společenství

Sedmdesátá léta a začátek osmdesátých let se vţila do povědomí veřejnosti pod názvem tzv. eurosklerózy, kdy se proces hledání spolupráce členských zemí v nových oblastech téměř zastavil. Významné je však stanovení přímých voleb do Evropského parlamentu a vznik Evropského měnového systému (EMS) v roce 1979, jeţ na počátku zahrnoval šest zemí Společenství. Důvodem vzniku EMS je najít stabilní klíčovou měnu jako náhradu za dolar, vytvořit stabilní prostředí pro evropský obchod bez vlivu kolísaní vzájemných směnných kurzů národních měn. Měnovou jednotkou EMS se stalo ECU9. EMS připravil podmínky pro vznik měnové

Evropský měnový systém

6

Celní unie měla umoţnit volný pohyb zboţí. Vnitřní cla států evropské šestky přestala platit v roce 1968, společný vnější celní tarif pro dovozní clo byl stanoven jako aritmetický průměr cla těchto států před jejich vstupem do EHS.

7

Slučovací smlouva byla podepsána 8. 4. 1965 v Bruselu.

8

Toto ustanovení bylo změněno Lisabonskou smlouvou, na jejímţ základě EU nabyla právní subjektivitu, viz dále v textu této kapitoly. Zúčtovací měnová jednotka ECU (European Currency Unit) existovala mimo národní měny zemí EMS, nebyly emitovány ţádné mince a bankovky. Kaţdá národní měna byla vymezena

9

-8-


Modul: Ekonomika

unie, tedy nahrazení národních měn členských států EU jednotnou měnou EURO. V tomto období došlo také k výraznému nárůstu počtu členských států, v roce 1973 byla podepsána první Přístupová smlouva (přistoupilo Dánsko, Irsko a Spojené království), v roce 1981 a 1986 pak přistoupily další státy10. Do období 80. let spadá také Schengenská dohoda o volném překračování vnitřních hranic pro občany smluvních států a o volném pohybu zboţí a sluţeb. Uzavřely ji v roce 1985 státy Belgie, Německo, Francie, Lucembursko a Nizozemí. Dohoda se původně konala mimo vazby ES, dohodu v roce 1991 podepsala Itálie, v roce 1992 Portugalsko, Španělsko a následně další státy. Česká republika se připojila k Schengenské dohodě 21. 12. 2007.

Schengenská dohoda

Významný posun v integraci znamenal Jednotný evropský akt (JEA)11 z roku 1986, jehoţ cílem bylo odstranit poslední překáţky a vytvořit jednotný vnitřní trh (JVT), a to do roku 1992. Tímto krokem měl být splněn cíl EHS o volném pohybu osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. Prostřednictvím JEA se zrevidovala a rozšířila oblast spolupráce plynoucí z EHS o:

Jednotný evropský akt

    

hospodářskou a měnovou politiku, výzkum a technologický rozvoj, ochranu ţivotního prostředí, hospodářskou a sociální soudrţnost, evropskou spolupráci v oblasti zahraniční politiky.

Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) byla podepsána12 dne 7. 2. 1992 a ukotvila pojem Evropská unie. Jedná se o nejvýznamnější posílení integrace Evropy od Římských smluv. Ve Smlouvě o EU byly jasně stanoveny oblasti pro nadnárodní integrace a oblasti pro mezivládní dohody. Vznikají tak tři základní pilíře EU13: 



EU zastřešuje doposud ustanovená Společenství a jejich oblast spolupráce (1. pilíř EU – Evropské společenství), tato spolupráce a 1. pilíř zároveň je doplněn o průmyslovou politiku, transevropské sítě, veřejné zdraví, ochranu spotřebitele, všeobecné a odborné vzdělávání a mládeţ, kulturu, rozvojovou spolupráci, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, která je postavená na koordinaci vízové, přistěhovalecké a azylové politiky a spolupráci soudů, EU navíc spolupráci Společenství rozšiřuje o Společnou zahraniční

vůči ECU příslušným dohodnutým kurzem, jenţ mohl být také dohodou měněn. ECU byla uţívána při transakcích mezi institucemi ES navzájem i mezi členskými zeměmi a institucemi ES. 10

Viz Tabulka 1.1.

11

JEA nabyl účinnosti 1. 7. 1987.

12

Vstoupila v platnost 1. 11. 1993.

13

V prosinci roku 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která zrušila rozřazení oblastí spolupráce členských zemí EU do tří pilířů.

-9-

Smlouva o EU

Pilíře EU


Modul: Ekonomika



a bezpečnostní politiku (2. pilíř EU) a spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (3. pilíř EU).

V prvním pilíři je uplatněn nadnárodní přístup vyznačující se většinovým hlasováním, druhý a třetí pilíř charakterizuje mezivládní princip z velké části představován jednomyslným rozhodováním. Smlouva o EU znamenala také průlom v oblasti měnové politiky, členské země (dvanáct zemí) se zavázaly k budování Hospodářské a měnové unie (HMU) ve třech etapách a k vybudování společné evropské měny s platností od 1. 1. 1999, včetně stanovení kritérií konvergence14. Maastrichtská smlouva upevnila moc Evropského parlamentu nad legislativou EU a stanovila pravidla pro volný obchod, je v ní zakotveno občanství EU, jeţ zahrnuje právo bydlení a stěhování v kterémkoli státě EU15 a právo volit v evropských a místních volbách jednotlivých států. V neposlední řadě Smlouva o EU vnáší Protokol o sociální politice.

HMU

Evropská unie je tedy nově zaloţena na dvou základních smlouvách, na Římské smlouvě a Maastrichtské smlouvě. Zde je nutné zmínit existenci dalších smluv, které dvě hlavní smlouvy buď novelizují (JEA, Amsterodamská smlouva, Smlouva z Nice, Lisabonská smlouva) nebo upravují určitou dílčí oblast (Euratom). Dalšími stěţejními dokumenty EU jsou přístupové smlouvy rozšiřující EU o další členské země. Amsterodamská smlouva schválená v červnu 1997 měla za cíl připravit institucionální změny nezbytné pro přistoupení nových států. Obohatila cíle EU o oblasti politiky zaměstnanosti a policejní a soudní spolupráce v trestních věcech nahrazující spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí Smlouvy o EU.

Amsterodamská smlouva

V roce 2000 byla podepsána Smlouva z Nice (úmluva z roku 1999), jejím předmětem byl zejména institucionální rámec před rozšířením EU o dalších dvanáct zemí. Lisabonská smlouva byla podepsána na konci roku 2007 v Lisabonu. Cílem této mezinárodní smlouvy je reformovat instituce EU a zajistit tak její efektivní fungování. Dnem 3. listopadu 2009 byla smlouva ratifikována všemi členskými státy 16 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Zásady Lisabonské smlouvy byly vypracovány během německého předsednictví EU v první polovině roku 2007, definitivně dohodnuty a schváleny na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 21. a 22. června 2007. Lisabonská smlouva novelizuje stávající smlouvy, konkrétně mění následující tři dokumenty: 

14

Smlouvu o Evropské unii (SEU),

Pět kritérií (dvě fiskální, 3 měnová), jejichţ splnění opravňuje členské země pro vstup do EMU.

15

V Římských smlouvách je zakotvenou pouze právo pracovat v členských zemích.

16

ČR byla posledním státem, který tuto smlouvu přijal. Prezident ČR Václav Klaus ji ratifikoval dne 3. 11. 2009.

- 10 -

Lisabonská smlouva


Modul: Ekonomika

 

Smlouvu o zaloţení Evropského společenství (SES), která je nově nazvána Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU), Smlouvu o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o Euratomu).

Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie představují smlouvy, na nichţ je Unie zaloţena. Tyto dvě Smlouvy mají stejnou právní sílu a označují se jako „Smlouvy“. Unie dostává nový právní rámec, ruší se dosavadní struktura tří pilířů a je ustanovena její právní subjektivita, coţ značně posílí vyjednávací pozici Unie v mezinárodních vztazích. Nově je v SEU zakotveno právo členského státu z Unie vystoupit. Lisabonská smlouva výrazně posiluje pravomoci Evropského parlamentu, jehoţ členové jsou voleni ze zástupců občanů Evropy přímou volbou, Unie se tak stává zodpovědnější vůči svým občanům. Evropský parlament společně s Radou nově rozhodují ve více neţ 40 oblastech (např. zemědělství, spravedlnost a vnitřní věci), nesou odpovědnost za celý rozpočet a mohou navrhovat změny Smluv. Evropský parlament na základě Lisabonské smlouvy také volí předsedu Evropské komise, chrání národní parlamenty a dohlíţí na dodrţování charty základních práv a svobod.

1.2 Právní systém EU Lisabonská smlouva svým obsahem nově zavádí právní subjektivitu Unie, která je nástupkyní ES. Právo EU nemá jednotnou povahu. Vedle právních norem jednotlivých států existuje tzv. komunitární právo, tj. právo ES s nadřazeností nad právem národním při jejich kolizi. Sestává se z legislativních norem, jeţ jsou závazné pro jednotlivé členské státy i pro její vnitrostátní subjekty (občany, firmy). Právo EU je širší pojem zahrnující komunitární právo i politiky a spolupráce vymezené ve Smlouvě o EU. Unie dodrţuje ve všech svých činnostech zásadu rovnosti svých občanů. Občanem Unie je kaţdá osoba, jeţ má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu (nenahrazuje je). 17 Fungování Unie je zaloţeno na zastupitelské demokracii, občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu. Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami, které jsou demokraticky odpovědni svým vnitrostátním parlamentům nebo přímo svým občanům.18 Právní systém ES vychází ze tří základních vlastností: 1) Zásada supremace (nadřazenosti) – aplikační přednost práva ES před národním právem konkrétní členské země v případě jejich kolize. Členské státy tak částečně omezily svoji suverenitu.

17

Článek 9 Smlouvy o EU.

18

Článek 10 Smlouvy o EU.

- 11 -

Komunitární právo


Modul: Ekonomika

2) Zásada subsidiarity – právo ES by mělo být dotazováno aţ v momentě, kdy je národní legislativa členské země nedostačující. 3) Zásada přímého efektu – jednotlivý občan má právo domáhat se práva komunitárního u národních soudů. Právo ES lze členit dle jejich síly, subjektu a způsobu tvorby na primární a sekundární. Primární právo určuje podmínky vytváření sekundárního práva. Evropské členské země při sepisování smluv primárního práva jasně stanovily nástroje vzniku práva sekundárního. Primární komunitární právo – normy vytvářené členskými státy Unie, smlouvy primárního práva mají charakter mezinárodních smluv. Na základě primárního práva jsou aktivní instituce EU, které vytváří a schvalují právo sekundární. Primární komunitární právo tvoří: 

 

zakládající smlouvy (Smlouva o zaloţení ESUO, Smlouva o zaloţení Euratom, Smlouva o zaloţení EHS (ES), Smlouva o EU, Lisabonská smlouva), přístupové smlouvy (viz tabulka 1.1), ostatní smlouvy (např. JEA, Smlouva z Nice).

Přístupové smlouvy

Datum podpisu:

Okamţik vstupu:

18. 4. 1951

23. 7. 1952

1. 1. 1973

1. 1. 1973

1. 1. 1979

1. 1. 1981

1. 1. 1985

1. 1. 1986

19. 8. 1994

1. 1. 1995

16. 4. 2003

1. 5. 2004

25. 4. 2005

1. 1. 2007

Tabulka 1.1

Smluvní státy

Celkový počet států

Vznik ESUO - Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Itálie Smlouva o přistoupení Dánska, Irska a Spojeného království Smlouva o přistoupení Řecka Smlouva o přistoupení Portugalska a Španělska Smlouva o přistoupení Finska, Rakouska a Švédska Smlouva o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska Smlouva o přistoupení Bulharska a Rumunska

6 států 9 států („devítka“) 10 států 12 států 15 států 25 států 27 států

Sekundární komunitární právo – normy vytvářené orgány Unie na základě primárního práva. Mezi sekundární právo patří: 



Primární právo

Nařízení – právní normativní akt, je to pravidlo obecně závazné, které přímo zavazuje jednotlivé členské státy i jejich občany. Nařízení je pro Unii tím, čím je pro jednotlivé státy zákon. Nařízení mají přednost před vnitrostátní právní úpravou, stávají se ihned závazné. Směrnice – jsou základním prostředkem harmonizace právních řádů - 12 -

Sekundární právo


Modul: Ekonomika





členských zemí, nemá obecnou závaznost. Předepisuje pouze výsledek, jehoţ má být dosaţeno, formy a metody dosaţení tohoto výsledku zůstávají na jednotlivých státech. Směrnice obsahují lhůtu pro zavedení směrnice do vnitrostátního práva. Rozhodnutí – jsou individuální právní akty, které zavazují pouze subjekty, kterým jsou adresována (státy, právnické a fyzické osoby). Rozhodnutí nemají obecnou platnost, mohou se však dotýkat velkého počtu subjektů a blíţit se tak ve své podstatě nařízení. Stanoviska a doporučení – nejsou právními akty a jsou právně nezávazné, nelze jejich dodrţování právně vymáhat. Ve velké většině případů vyjadřují určitý směr komunitárního práva, mohou být vnímány jako podklad pro budoucí směrnici či nařízení.

1.3 Orgány EU Unie má institucionální rámec, jehoţ cílem je podporovat její hodnoty, sledovat její cíle, slouţit jejím zájmům a zájmům jejích občanům a členských států. Orgány19 Unie mezi sebou vzájemně spolupracují, jsou to: 





19 20

Evropský parlament – zastupuje občany Evropy, vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci, volí předsedu Komise a vykonává funkci politické kontroly a konzultace. Evropský parlament sestává z občanů Unie20, jsou voleni na dobu pěti let ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním. Evropský parlament volí ze svých členů předsedu a předsednictvo. Evropská rada – zastupuje národní vlády, nevykonává legislativní funkci, dává Unii podněty pro její rozvoj, vymezuje její politické směry a priority. Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě hlavami států nebo předsedy vlád, dále tvoří Evropskou radu její předseda a předseda Komise. Jednání Evropské rady se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Rada se schází dvakrát za půl roku. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje konsenzem. Rada – společně s Evropským parlamentem vykonává legislativní a rozpočtovou funkci, dále funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami danými Smlouvami. V Radě má kaţdý stát zástupce na ministerské úrovni, který je zmocněný hlasovat a zavazovat vládu daného státu. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje

Článek 13 – 19 Smlouvy o EU, Oddíl 7 Smlouvy o fungování EU. Počet členů Evropského parlamentu nesmí překročit 750 (vyjma předsedy), zastoupení občanů je zajištěno poměrně sestupným způsobem, minimálně 6 a maximálně 96 míst na jeden členský stát.

- 13 -


Modul: Ekonomika









Rada kvalifikovanou většinou 21. Rada zasedá veřejně. Předsednictví Rady zajišťují členové Rady na základě systému rovné rotace. Evropská komise (Komise) – zastupuje a podporuje obecný zájem Unie, zajišťuje uplatnění smluv a opatření. Pod kontrolou Soudního dvora Komise dohlíţí na uplatňování práva Unie. Komise dále plní rozpočet a řídí programy, vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu se Smlouvami, zajišťuje vnější zastupování Unie (s výjimkou zahraniční a bezpečnostní politiky a případů uvedených ve Smlouvách), činí podněty k přijímání jednoletých a víceletých programů. Legislativní a ostatní akty se přijímají dle Smluv pouze na základě návrhů Komise, pokud není stanoveno jinak. Členové Komise s funkčním obdobím pěti let jsou vybírání dle celkové způsobilosti z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti. Soudní dvůr Evropské unie – skládá se ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodrţování práva při výkladu a provádění smluv. Soudní dvůr se skládá z jednoho zástupce z kaţdého členského státu, jsou mu nápomocni generální advokáti. Tribunál se skládá z nejméně jednoho soudce z kaţdého členského státu. Soudci jsou jmenováni na dobu šesti let. Evropská centrální banka – společně s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB). Evropská centrální banka a národní banky členských států, jejichţ měnou je euro, tvoří Eurosystém a řídí měnovou politiku Unie. Primárním cílem ESCB je udrţovat měnovou stabilitu, dále podporuje obecné hospodářské politiky Unie. Evropská centrální banka má právní subjektivitu, povoluje vydávání eura, je nezávislá při výkonu svých pravomocí a správě svých financí. Účetní dvůr – provádí kontrolu účetnictví Unie či institucí zřízených Unií. V Účetním dvoře je kaţdý stát zastoupen prostřednictvím jednoho státního příslušníka (s kvalifikací či zkušenostmi s vnější kontrolou účetnictví), který vykonává svoji funkci v zájmu Unie a je jmenován na dobu 6 let. Předseda je volen na dobu tří let z kruhu Účetního dvora.

1.4 Vývoj politiky podpory vědy a výzkumu Záměr podporovat odvětví vědy a výzkumu sahá uţ do období vzniku EHS a Euratomu. Výzkumná politika však byla prováděna pouze okrajově ve vymezených sektorech, jimiţ byly uhlí, ocel a jaderná energie. Negativní zkušenosti ze spolupráce členských zemí v oblasti vědy a výzkumu a rostoucí mezinárodní konkurence zejména ze strany USA a Japonska vyústily

21

Kvalifikovaná většina je od 1. 1. 2014 vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie. Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina povaţuje za dosaţenou.

- 14 -

COST


Modul: Ekonomika

v první oficiální setkání Rady ministrů pro vědu a výzkum v roce 1967. Výstupem setkání bylo definování šesti předmětů zájmu Společenství: doprava, oceánografie, metarulgie22, ţivotní prostředí, informační technologie a telekomunikace. V roce 1971 spolupráci v těchto šesti oblastech zaštítila iniciativa Evropská spolupráce v oblasti vědy a technologického výzkumu (COST) zaměřená na aplikovaný výzkum, která dále doplnila priority společenství o medicínský výzkum, potravinářskou technologii, meteorologii a zemědělství. Aktivitu COST brzdil počet jejích členů – 19 států OECD23, coţ sniţovalo dopad aktivit ES. Stejně tak byla oslabena spolupráce na programu EUREKA (1980)24. V letech 1979 – 1980 se konala setkání dvanácti významných evropských IT firem pod záštitou Evropské komise. Výstupem z jejich schůzek bylo definování Evropského strategického programu pro výzkum a vývoj informačních technologií (ESPRIT). Tento program se stal první aktivitou v oblasti vědy a výzkumu, jeţ byla zcela pod záštitou Unie.

ESPRIT

V roce 1982 Komise předloţila návrh na evropskou strategii v oblasti vědy a techniky. Výsledkem bylo schválení prvního rámcového programu25 vědeckovýzkumného rozvoje na období 1984 – 1987. Na tento program bylo vymezeno 3,7 mld. ECU26, z nichţ téměř polovina byla vynaloţena na sníţení energetické náročnosti výroby. V roce 1985 došlo k přijetí tzv. Bílé knihy (s názvem Dokončení vnitřního trhu Bílá kniha do roku 1992), která měla zásadním významem podpořit zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Obsahem Bílé knihy byla legislativní opatření pro vytvoření vnitřního trhu. V oblasti vědecko-výzkumné politiky měl jednotný vnitřní trh vytvořit prostředí pro spolupráci podniků, univerzit a výzkumných ústavů a jejich výměnu výsledků výzkumných aktivit.

22

hutnictví

23

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) byla zaloţena v roce 1961. Zakládajícími zeměmi byly Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Kanada, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie a Spojené státy americké. V současné době má OECD celkem 30 členů (ČR přistoupila v roce 1995). Mezi hlavní cíle OECD patří zvyšování ţivotní úrovně členských zemí, za předpokladu udrţení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí a rozvoj světového obchodu na mnohostranné, nediskriminační bázi v souladu s mezinárodními závazky.

24

EUREKA (European Research Coordination Agency) sdruţuje členy EU a státy Evropského sdruţení volného obchodu a v současnosti zejména státy střední a východní Evropy. EUREKA byla zaloţena v 80. letech 20. století a dosud vymezila přibliţně 700 projektů, které jsou realizovány na úrovni firem, výzkumných ústavů a veřejných míst.

25

Podrobněji o rámcových programech EU v kapitole 4.

26

Zúčtovací měnová jednotka ECU (European Currency Unit) existovala mimo národní měny zemí EMS, nebyly emitovány ţádné mince a bankovky. Kaţdá národní měna byla vymezena vůči ECU příslušným dohodnutým kurzem, jenţ mohl být také dohodou měněn. ECU byla uţívána při transakcích mezi institucemi ES navzájem i mezi členskými zeměmi a institucemi ES.

- 15 -


Modul: Ekonomika

Ukotvení výzkumu a technologického rozvoje v primárním právu (Smlouvě o EHS) je spojeno aţ s rokem 1986, kdy v rámci uzavření JEA byla zavedena politika výzkumu a technologického rozvoje a započaly se tak rozvíjet koordinační aktivity Unie v této oblasti:    

Politiky JEA

realizací programů výzkumu a vývoje za podpory spolupráce podniků, výzkumných ústavů a univerzit, podporou spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, šířením výsledků vědecko-výzkumné politiky, podporou vzdělávání a mobility výzkumných pracovníků ES.

JEA obsahovala ustanovení o přijímání víceletých rámcových programů, které by měly vytyčit cíle vědecké činnosti a pravidla pro jejich finanční podporu. Rámcové programy jsou realizovány prostřednictvím specifických programů s cílem podpořit priority ES. Reakcí na zhoršenou mezinárodní konkurenceschopnost Společenství se stala Bílá kniha (Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost: Výzvy a cesty vpřed do 21. století), kterou předloţila Komise v roce 1993. Vývoj a výzkum můţe podpořit konkurenceschopnost ES, znovu obnovit jeho růst a zajistit zaměstnanost. Slabými stránkami konkurenceschopnosti průmyslu ES jsou finance, koordinace a vyuţití vědy a výzkumu v praxi. Ustanovení v Amsterodamské smlouvě z roku 1997 znamenala další krok k současné evropské výzkumné politice. Ţivotní úroveň kaţdého člověka i celé společnosti je úzce spojen s úrovní a s rozvojem vědy a výzkumu. Obsahem celé kapitoly v Amsterdamské smlouvě je právě důleţitost vědy a výzkumu pro konkurenceschopnost firem EU i zaměstnanost a pracovní příleţitosti ve vyspělých zemích. Rozvoj a podpora vědy a výzkumu je také důleţitou základnou pro realizaci dalších politik EU. Reakcí EU na postupující globalizaci bylo v roce 2000 zahájení Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, která stanovuje cíle a priority pro činnost EU i jejich zavádění do programů národních reforem. Klíčové oblasti strategické spolupráce zemí EU jsou: 



 

Investice do lidí – pro přizpůsobení se globalizaci Evropa potřebuje flexibilní a vysoce kvalifikované pracovní síly, s ohledem na přizpůsobení se trhu práce. Více výzkumu, vývoje a inovací - posílení spolupráce mezi výzkumnými ústavy, vysokými školami a podniky. Zvýšení výdajů v této oblasti tak, aby Evropa byla konkurenceschopnou. Dynamičtější podnikatelské prostředí - méně byrokracie a snazší přístup k úvěrům pro malé a střední podniky (MSP). Ekologičtější hospodářství - boj proti změně klimatu, úspora energie a podpora nových technologií s ohledem na ŢP.

Pro podporu realizace Lisabonské strategie byl na základě jednání v Barceloně v roce 2002 stanoven cíl posílení výdajů na vědu a výzkum v EU, konkrétně by měly státy EU vynaloţit alespoň 3 % HDP na výzkum do roku 2010, přičemţ dvě třetiny by - 16 -

Lisabonská strategie


Modul: Ekonomika

měly být financovány z podnikatelského sektoru. Další podpora Lisabonské strategie byla zahájena prostřednictvím iniciativy „Pracujeme společně pro růst a zaměstnanost“, stalo se tak v roce 2006 na zasedání Rady v Bruselu, kde se účastníci shodly na nutnosti zvýšení investic do znalostí a růstu v Evropě. Také zasedání Evropské rady v roce 2006 a 2007 přijalo jako jednu z prioritních oblastí větší investice do znalostí a inovací na úrovni členských států. Zelená kniha „Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy " pod záštitou Evropské komise odstartovala institucionální i veřejnou diskusi o aktivitách nezbytných k podpoře Evropského výzkumného prostoru.

Zelená kniha

V prosinci 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, ve které je dále specifikována politika vědy a výzkumu, je zde také ukotvena snaha EU o vytvoření Evropského výzkumného prostoru (EVP), jako jednotné evropské struktury, jejímţ cílem je postarat se o příznivý ekonomický vývoj EU a zajistit konkurenceschopnost všech jejích členských států. EVP má za úkol sloučit, znásobit a koordinovat aktivity ve výzkumu a inovacích v rámci EU.

Lisabonská smlouva

V současné době předkládá Komise svoji strategii pro Evropu 2020, Strategii pro inteligentní a udrţitelný růst podporující začlenění. Tato strategie by měla být formálně přijata v červnu 2010 a také v jejím obsahu je kladen vysoký důraz na vědu a výzkum.

SHRNUTÍ KAPITOLY Současná podoba Unie s 27 členskými státy je výsledkem mnoha jednání a uzavírání mezinárodních smluv. Novodobá historie evropské integrace v nejdůleţitějších bodech je pro přehlednost uvedena v tabulce 1.2. Zatím poslední významnou událostí je přijetí Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost v prosinci roku 2009 a významným způsobem upravuje stávající smlouvy, ustanovuje Unii jako nástupkyni ES a zavádí právní subjektivitu Unie. Samotný právní systém EU vychází ze tří zásad (supremace, subsidiarita a zásady přímého efektu). Pod pojmem komunitární právo je vnímáno právo ES a lze členit na primární komunitární právo (zakládající, přístupové a ostatní smlouvy) a sekundární komunitární právo (nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení). Právo plynoucí ze smlouvy o EU představuje širší rámec, zahrnuje právo komunitární i další politiky a spolupráce vymezené Maastrichtskou smlouvou. Unie má institucionální rámec, její orgány vzájemně spolupracují, jsou to Evropský parlament, Evropská rada, Rada, Evropská komise, Soudní dvůr Evropské Unie, Evropská centrální banka, Účetní dvůr. Počátky podpory vědy a výzkumu jsou spjaty se Společenstvím Euratom a EHS, jejich předmětem však byla pouze oblast jaderné energetiky, uhlí oceli. Věda a výzkum nabývá významu teprve s JEA, v němţ byla poprvé zakotvena politika výzkumu a technologického rozvoje i počátky koordinačních aktivit EU v této oblasti. - 17 -


Modul: Ekonomika

Velký důraz na výzkumnou politiku klade také Lisabonská smlouva.

Mezníky novodobé evropské integrace

Datum podpisu

Tabulka 1.2

Smlouva, událost,

9. 5. 1950 Předloţen Schumannův plán Podpis smlouvy o zaloţení ESUO (Paříţská smlouva) Podpis smlouvy o zaloţení EHS, 25. 3. 1957 EURATOM (Římské smlouvy) Podpis slučovací smlouvy 8. 4. 1965 v Bruselu Evropský měnový systém 15. 2. 1978 (rozhodnutí Evropské rady) 18. 4. 1951

1. 1. 1958 1. 7. 1967 13. 3. 1979 ČR se připojila 21. 12. 2007

14. 6. 1985 Schengenská smlouva 17. 2. 1986 v Lucemburku, 28. 2. 1986 v Haagu 7. 2. 1992 1. 1. 1993 23. 1. 1996 2. 10. 1997

Platnost od/poznámka: 9. květen je dnem Evropy 23. 7. 1952 (platnost do roku 2002)


1. 7. 1987

Podpis Smlouvy o Evropské unii Vznik JVT pro státy ES ČR podává ţádost o vstup do EU Podpis Amsterodamská smlouvy euro vstupuje v platnost jako 1. 1. 1999 jednotná evropská měna pro bezhotovostní platební styk 26. 2. 2001 Podpis smlouvy z Nice bankovky a mince jednotné měny 1. 1. 2002 Euro jsou zavedeny do oběhu Euro jedinou evropskou měnou ve 1. 3. 2002 12 státech EU

23. 7. 2002 Konec smlouvy o ESUO Podpis Smlouva o přistoupení ČR 16. 4. 2004 do EU 13. 12. 2007 Lisabonská smlouva

1. 11. 1993

1. 5. 1999

1. 2. 2003 31. 3. 2002 ukončení výměny bankovek a mincí měn zemí HMU, staţeny z oběhu 1. 5. 2004 1. 12. 2009

ÚKOLY 1.

Vyjmenujte státy Unie včetně dat jejich přistoupení.

2.

Charakterizujte základní smlouvy, na kterých je Unie postavena.

3.

Objasněte důvody vzniku a cíle EHS.

4.

Proč vznikl EMS? Co je to HMU?

5.

Objasněte hlavní znaky právního systému EU. - 18 -


Modul: Ekonomika

6.

Co je to Schengenský prostor?

7.

Vyjmenujte hlavní orgány Unie a popište jejich pravomoci.

8.

Jaký je přínos Lisabonské smlouvy pro Unii?

9.

Kdy byla zakotvena výzkumná politika v primárním právu EU?

10.

Co je to tzv. Bílá kniha?

LITERATURA KE KAPITOLE Základní literatura: [1]

BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada Publishing, 2008. 480 s. ISBN 978-80-247-1807-1.

[2]

FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. 2. doplněné aktualizované vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009. 803 s. ISBN 978-80-7325-180-2.

[3]

KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vydání. Brno: Barristel & Principal, 2008. 402 s. ISBN 97880-7364-044-6.

[4]

Odbor informování o evropských záleţitostech. Když se řekne Lisabonská smlouva… Perspektiva fungování Evropské unie podle nového smluvního rámce. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2008. 156 s. ISBN 978-80-87041-48-2.

[5]

SOCHOREK, K. (ed). Lisabonská smlouva. Konsolidovaný text Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU ve znění Lisabonské smlouvy. 1.vyd. Praha: Odbor informování o evropských záleţitostech, Úřad vlády ČR, 2008. 508 s. ISBN 978-80-87041-38-3.

Doporučená literatura: [6]

ČERNOCH, P. Cesta do EU. Praha: Linde, 2003. 160 s. ISBN 80-86131-408.

[7]

KLOUDOVÁ, J. Evropská unie. Historie a současnost ekonomického prostředí. 3. vydání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007. 190 s. ISBN 978-80-7318-512-1.

[8]

ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii. 4. aktualizovaní vydání. Praha: Linde Praha, 2010. 351 s. ISBN 978-80-7201-799-7.

[9]

ŠIŠKOVÁ, N., STEHLÍK, V. Evropské právo 1 - Ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde Praha, 2007. 310 s. ISBN 978-80-7201-680-8.

[10]

TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 4. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2004. 306 s. ISBN 80-7201-478-1.

[11]

Poválečná Evropa a myšlenky sjednocení [on line]. [cit. 2010-04-06]. - 19 -


Modul: Ekonomika

Dostupný z WWW: myslenky-sjednoceni/>.

<www.euroskop.cz/813/sekce/povalecna-evropa-aDostupný

z WWW:

[12]

Smlouva v kostce [on line]. [cit. 2010-04-06]. <europa.eu/lisbon_treaty/glance/index_cs.htm>.

[13]

Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [on line]. 2008 [cit. 2010-04-06]. Dostupný z WWW: <www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/st06655-re01.cs08.pdf>.

[14]

Evropská rada – oficiální orgán EU [on line]. [cit. 2010-04-06]. Dostupný z WWW: <www.european-council.europa.eu/the-institution.aspx?lang=cs>.

[15]

Europa: Portál Evropské unie [on line]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný z WWW: <europa.eu/index_cs.htm>.

[16]

Politika na podporu výzkumu a technologického vývoje [on line]. 2009 [cit. 2010-04-07]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/politikyeu/politika-na-podporu-vyzkumu-a/1000521/10932>.

[17]

Výzkumná a technologická politika Evropské Unie [on line]. 2001 [cit. 201004-15]. Dostupný z WWW: <www.europeum.org/disp_article.php?aid=319>.

[18]

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [on line]. 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: <www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/meo_oecd.html>.

[19]

Věda, technologie a inovace [on line]. 2009 [cit. 2010-04-14]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/science_technology_innovatio n/introduction>.

- 20 -


Modul: Ekonomika

2 Rozpočet Evropské unie CÍL Cílem kapitoly je seznámit čtenáře se specifiky rozpočtu EU, s jeho strukturou (příjmovou a výdajovou stránkou), s hlavními zásadami jeho tvorby a účely uţití prostředků, s významem financování vědy a výzkumu z prostředků EU a objemem prostředků na ně vynakládaných. Po prostudování kapitoly budete umět:      

definovat strukturu rozpočtu EU, reprodukovat hlavní zásady tvorby rozpočtu EU a jeho specifika, vyjmenovat hlavní zdroje financování EU, vyjmenovat hlavní výdajové okruhy rozpočtu EU, rozlišit závazky a platby, určit rozsah a význam financování vědy a výzkumu z prostředků Unie.

KLÍČOVÁ SLOVA Rozpočet EU, rozpočtové zásady, příjmy, výdaje, závazky, tradiční zdroje rozpočtu, ostatní zdroje, hrubý národní důchod, daň z přidané hodnoty, politiky EU, finanční perspektiva, finanční rámec, financování vědy a výzkumu.

Rozpočet EU je hlavním nástrojem pro financování politik Unie a správy a provozu jejích institucí. Původní tři společenství (ESUO, EHS, Euratom) měla své vlastní rozpočty s rozdílnými strukturami a pravidly pro jejich sestavení. Na základě Slučovací smlouvy, která s účinností od roku 1967 tato tři společenství sloučila v jediné, byl zaveden také společný rozpočet. Výjimku tvořil pouze rozpočet Euratom, jenţ po dobu existence tohoto společenství fungoval odděleně.

2.1 Vymezení rozpočtu EU Rozpočet EU je odlišný od národních rozpočtů členských států z hlediska struktury i velikosti vzhledem k území a počtu obyvatel, pro něţ je relevantní. Rozpočet EU pouze doplňuje finanční kroky národních vlád členských států, připomíná více fond neţ rozpočet (příjmy jsou spíše příspěvkového charakteru a ani výdaje nekopírují standardní výdaje státních rozpočtů). Roční rozpočet EU představuje přibliţně 1 % národního bohatství Unie,

- 21 -


Modul: Ekonomika

na jednoho obyvatele připadá zhruba 244 EUR. Objem výdajů rozpočtu EU je od roku 2002 limitován podílem 1,24 % z hrubého národního důchodu (HND)27 pro platby, neboli 1,31 % HND pro závazky. Průměrná velikost výdajů vlád zemí Unie dosáhla v roce 2006 úrovně 46,6 % hodnoty jejich hrubého domácího produktu (HDP)28. Toto srovnání ilustruje nízký objem finančních prostředků rozpočtu Unie oproti prostředkům, se kterými disponují národní rozpočty členských států. Poměrně malá rozpočtová náročnost koresponduje s mírou zásahů Unie jako nadnárodního celku do aktivit národních vlád členských států. Rozpočet EU musí být dle legislativy EU v kaţdém roce vyrovnaný. Výdaje musí být pokryty příjmy či rezervami z předešlých let, není moţné jejich dluhové financování. Rozpočet Unie je od roku 1988 sestavován v rámci finančních perspektiv29 a slouţí k financování priorit, které si Unie v daném časovém horizontu stanoví.

2.1.1

Vyrovnaný rozpočet

Rozpočtové zásady 1) Zásada jednotnosti a správného zachycení – všechny příjmy Rozpočtové a výdaje rozpočtu EU musí být zachyceny pro efektivní kontrolu zásady v jediném dokumentu. 2) Zásada ročního rozpočtu – rozpočet je vázán na finanční (kalendářní) rok. Rozdělení na závazky a platby je důsledkem rozdílu mezi okamţikem, kdy jsou závazky zaneseny do rozpočtu, a okamţikem jejich proplacení. Závazek lze chápat jako příslib financování ze zdrojů EU, který je následně reálně vyplacen. Prostředky, jeţ nebyly do konce roku vyuţity, jsou stornovány nebo ve výjimečných případech převedeny do následujícího roku. 3) Zásada vyrovnanosti – rozpočet EU musí být v kaţdém roce vyrovnaný, příjmy a výdaje musí být v rovnováze. Unie si nemůţe půjčovat prostředky pro krytí svých výdajů, v případně potřeby je situace řešena vlastními zdroji. 4) Zásada zúčtovací jednotky – rozpočet Unie je sestavován v jednotce euro, také účty jsou vedeny v eurech. 5) Zásada všeobecnosti – pomocí příjmů jsou financovány všechny výdaje bez ohledu na jejich zdroj. Výjimku tvoří přesně vymezené

27

Hrubý národní důchod v trţních cenách se počítá podle důchodové definice měření výkonnosti národního hospodářství. Je tvořen součtem mezd, platů, nájemného, rent, úroků a zisků firem.

28

Hrubý domácí produkt v trţních cenách je celková peněţní hodnota toku statků a sluţeb vytvořená za dané období výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany států nebo cizinci.

29

Finanční perspektiva je víceletý finanční rámec, který musí být sestaven na dobu nejméně pěti let a určuje hlavní rozpočtové priority a jejich výdajové limitní stropy. První rozpočtový rámec byl pouze pětiletý, dále jiţ Unie pracuje se sedmiletými finančními rámci. Aktuální ekonomické výsledky jsou východiskem pro úpravy rozpočtu Komisí pro následující rok.

- 22 -


Modul: Ekonomika

příjmy, např. příspěvky tří zemí Evropského sdruţení volného obchodu (EFTA) určené pro fungování Evropského hospodářského prostoru (EHP). Veškeré příjmy a výdaje jsou zapsány v rozpočtu bez jakéhokoliv vzájemného započtení. 6) Zásada specifikace – kaţdá poloţka musí být určena na specifický účel či cíl, aby se předešlo jejich záměně. Rozpočet má pevnou strukturu s horizontálním dělením na souhrnnou bilanci příjmů a institucionální oddíly. Horizontální části jsou dále děleny vertikálním směrem na hlavy, kapitoly, články a body. Jednotlivé instituce (kromě Komise) mají povoleny limitované přesuny mezi poloţkami rozpočtu za dodrţení stanovených pravidel. 7) Zásada řádného finančního hospodaření – dodrţování zásad hospodárnosti (čas, mnoţství, kvalita, cena), uţitku (zdroje a jejich výsledky) a účinnosti (dosahování vytčených cílů). 8) Zásada průhlednosti – zajištění řádné informovanosti o čerpání rozpočtu a účetnictví EU, zveřejnění rozpočtu včetně přílohy i účetní závěrky v Oficiálním věstníku Unie.

2.1.2

Proces tvorby a schvalování rozpočtu

Roční rozpočet Unie je sestavován v souladu s víceletým finančním rámcem a stanovuje jej Evropský parlament a Rada zvláštním legislativním postupem. Rozpočtový rok je shodný s rokem kalendářním. Kaţdý orgán s výjimkou ECB stanoví do 1. července předběţný odhad svých výdajů pro příští rozpočtový rok. Komise předloţí návrh rozpočtu Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do 1. září předcházejícího roku, v němţ má být rozpočet plněn. Rada zaujme stanovisko a nejpozději 1. října jej postoupí Evropskému parlamentu. Ten má lhůtu 42 dnů pro schválení návrhu a přijetí rozpočtu. Pokud nepřijme ţádné usnesení, je rozpočet pokládán za přijatý. Můţe také většinou hlasů přijmout změny a postoupit návrh zpět Komisi a Radě.

2.2 Příjmy rozpočtu EU Příjmová stránka rozpočtu EU se skládá ze čtyř vlastních zdrojů a jednoho zdroje doplňkového. Tento systém byl zaveden v roce 1971, kdy vznikla potřeba příjmů rozpočtu, která by nezávisela na vůli vlád členských zemí. Rada ES rozhodla o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství. Původní financování ESUO se zakládalo na poplatcích od uhelných a ocelářských podniků, EHS a Euratom financovaly členské státy prostřednictvím příspěvků odvozených od velikosti jednotlivých států.

- 23 -


Modul: Ekonomika

Vlastní zdroje rozpočtu Unie tvoří:   



Vlastní zdroje

Zemědělské dávky - uvalené na dovoz zemědělských produktů do EU ze třetích zemí a dávky vybírané od producentů cukrů.30 Cla - dle jednotného celního sazebníku vybraná z dovozu zboţí do EU od třetích zemí. Daň z přidané hodnoty (DPH) – je stanoveno jednotné procento z harmonizovaného vyměřovacího základu DPH jednotlivých členských států. Od roku 2007 je stanoven strop jednotné sazby na výši 0,30 % z harmonizovaného základu. 31 Příspěvek z hrubého národního důchodu (HND) v trţních cenách tvoří příspěvky z rozpočtů členských států EU. Je stanoven ve výši jednotného procenta z HND jednotlivých členských zemí vyjádřeného v trţních cenách. Příspěvek stanoven na takové úrovni, aby plně doplnil tu část rozpočtu, jenţ nestačí pokrýt předchozí tři zdroje.

Ostatní příjmy sestávají z široké škály příjmů s variabilními výnosy. Tvoří je administrativní poplatky vybrané institucemi EU, pokuty, úroky z prodlení, daně z příjmů zaměstnanců institucí ES, příjmy z poskytování úvěrů a půjček, přebytky z předchozích let aj. Zemědělské a cukerné dávky a cla jsou označovány jako tradiční vlastní zdroje realizované od roku 1971 a vznikly jako přímé důsledky společné zemědělské a obchodní politiky, kterou EU uplatňuje oproti třetím zemím. Zemědělské dávky a cla se vybírají při dovozu zboţí z třetích zemí na vnější hranici EU bez ohledu na místo skutečné spotřeby. Jsou také jedinými zástupci daní v příjmech rozpočtu EU. Jejich podíl na celkových příjmech má klesající tendenci. Příspěvkové příjmy tvoří od roku 1979 podíly na vybrané DPH a od roku 1988 příspěvky členských států ve formě příslušného procenta z jejich hrubého národního produktu (HNP)32, od roku 2002 jsou realizovány z HND. Celkové rozpočtové příjmy EU na rok 2010 jako součást rozpočtu, který schválil Evropský parlament po jednání s Radou dne 17. prosince 2009, činí 122,937 mld. EUR. Zdroj s největším objemem příjmů je zaloţen na HND a tvoří v rozpočtovém roce 2010 téměř 76% podíl všech příjmů Unie, coţ v absolutním vyjádření činí 93,35 mld. EUR. Tradiční zdroje se vyznačují klesající tendencí. Struktura odhadu příjmů pro rozpočtový rok 2010 je uvedena v tabulce 2.1, kde jsou pro srovnání uvedeny i výše jednotlivých druhů příjmů rozpočtového roku 2008 a 2009. Pro názornost jsou příjmy v jednotlivých letech zachyceny také na obrázku 2.1.

30

Jedná se o cla, která však nejsou součástí jednotného celního sazebníku.

31

Výjimku z jednotné sazby si sjednaly státy Rakousko (0,225 %), Německo (0,15 %), Nizozemsko a Švédsko (oba státy 0,10 %).

32

Hrubý národní produkt (HNP) v trţních cenách je celková peněţní hodnota toku statků a sluţeb vytvořená za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů dané země bez ohledu na to, jsou-li vyrobeny na území dané země nebo v zahraničí.

- 24 -

Ostatní příjmy


Modul: Ekonomika

Výše jednotlivých zdrojů příjmů rozpočtu EU (běžné ceny)33

Druh příjmu Zemědělské dávky a cla Zdroj zaloţený na DPH Zdroj zaloţený na HND Ostatní zdroje Celkem

Rozpočet 2008 mil. EUR %


Tabulka 2.1


16 936,60

14,6

14 580,50

12,9

14 203,10

11,6

18 096,76

15,6

13 668,39

12,1

13 950,92

11,3

73 290,31

63,3

81 989,07

72,5

93 352,69

75,9

7 447,91 115 771,28

6,5 100,0

2 797,46 113 035,42

2,5 100,0

1 430,29 122 937,00

1,2 100,0

Struktura příjmů rozpočtu EU v letech 2008 – 2010 (údaje v mil. EUR)

2.3 Výdaje rozpočtu EU Prostředky z rozpočtu EU jsou vynaloţeny na zlepšení kaţdodenního ţivota lidí. Přímo či nepřímo kaţdý občan EU profituje z aktivit financovaných rozpočtem Unie. Výdaje rozpočtu lze čerpat pouze na aktivity, jeţ jsou svěřené do pravomocí Unie. Ta vytyčuje pro dané časové horizonty své priority odráţející se v šesti obsáhlých okruzích výdajů a v široké škále oblasti politik, které představují oblasti, v nichţ se členské státy dohodly postupovat více či méně společně prostřednictvím Unie.

33

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010. Číselné údaje, s. 25.

- 25 -

Obrázek 2.1


Modul: Ekonomika

2.3.1

Finanční perspektiva

Finanční perspektiva (víceletý finanční rámec) má za úkol zajistit, aby výdaje Unie probíhaly v rámci jejích vlastních zdrojů, stanovuje se na dobu nejméně sedmi let a určuje maximální roční výši prostředků na závazky a platby. Finanční perspektiva specifikuje pro kaţdý rok okruh a podokruh poloţky závazků.

Finanční perspektiva

V roce 2007 vešel v platnost nový střednědobý rozpočtový plán (finanční rámec) pro období 2007 – 2013. Oproti předchozímu rozpočtovému plánu došlo ke změně názvů výdajových kapitol, avšak k zásadním účelovým změnám ve výdajích nedošlo. Výdaje na zemědělskou politiku se skrývají pod novým názvem Ochrana a správné hospodaření s přírodními zdroji a tvoří nejvyšší poloţku výdajů. Výdaje na politiku hospodářské a sociální soudrţnosti se nacházejí v rozpočtu v kategorii nazvané Udrţitelný růst. Celkový objem finančních prostředků v rámci současné sedmileté finanční perspektivy činí 974,769 mld. EUR34. Aktuální finanční rámec je sestaven pro období 2007 – 2013 a je členěn do šesti okruhů, pro něţ jsou stanoveny částky závazků v jednotlivých rozpočtových letech. Celkový objem závazků a jejich struktura pro finanční rámec období 2007 – 2013 uvádí tabulka 2.2, podíl jednotlivých okruhů na celku znázorňuje obrázek 2.2. Šest okruhů současného finančního rámce tvoří: Okruh 1: Udržitelný růst – Největší počet politik je financováno právě z okruhu 1, patří zde podokruhy Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a zaměstnanost a Soudrţnost pro růst a zaměstnanost. 



1a. Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a zaměstnanost, v němţ nejvyšší podíl výdajů tvoří poloţka Podpora výzkumu a technologického rozvoje. Dalšími poloţkami jsou Podpora udrţitelných sítí EU pro dopravu a energii, Zlepšování kvality vzdělávání a odborné přípravy, Konkurenceschopnost a inovace, Program sociální politiky, Další opatření a programy, Decentralizované agentury. Tyto poloţky jsou součtem podrobnějších dílčích závazků. 1b. Soudržnost pro růst a zaměstnanost odčerpává významnější podíl finančních prostředků z pohledu Okruhu 1. Prostřednictvím této skupiny výdajů je financován Fond soudrţnosti a strukturální fondy s cíli podpory: konvergence, regionální konkurenceschopnost (ERDF a ESF) a zaměstnanost a cíl evropská územní spolupráce, technická pomoc.

Okruh 2: Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi – financování společné zemědělské politiky, společné politiky rybolovu a ochrany ţivotního prostředí. V oblasti zemědělství EU zaručuje příjmy zemědělcům garantovanými cenami a přímými platbami, do oblasti zemědělství patří také rozvoj venkova,

34

Okruh 1

A Financial Framework for the enlarged Union (2007-2013) [on line]. [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/budget/prior_future/fin_framework_en.htm>. Druhé přepracované vydání pro plán Evropské hospodářské obnovy.

- 26 -

Okruh 2


Modul: Ekonomika

s rostoucím důrazem na tuto poloţku. Okruh 3: Občanství, svoboda, bezpečnost a právo – financování politik v souvislosti s občanstvím, svobodou a bezpečností, tyto politiky jsou spojeny s Amsterodamskou smlouvou. Nejvyšší podíl výdajů připadá na poloţku Solidarita a řízení migračních toků (Fond vnějších hranic, budování Schengenského informačního systému, Evropský fond pro uprchlíky aj.). Okruh je rozdělen na dvě části:  

Okruh 3

3a. Svoboda, bezpečnost a spravedlnost 3b. Občanství

Okruh 4: EU jako globální partner – finanční podpora EU pro třetí země, Okruh 4 pro podporu jejich rozvoje se zaměřením na geograficky blíţe poloţené oblasti k EU. Největší objem prostředků plyne na Předvstupní nástroj (např. podpora malých a středních podniků v kandidátských zemích), Nástroj pro evropské sousedství a partnerství (s důrazem na rozvoj demokracie v sousedských zemí EU a tímto zajištění bezpečnosti EU) a Nástroj rozvojové spolupráce (podpora demokracie, rozvoje a odstranění chudoby v rozvojových zemích). Okruh 5: Administrativa – administrativní výdaje na zabezpečení chodu institucí EU.

Okruh 5

Okruh 6: Kompenzace a vyrovnávací platby – okruh určen pro nové členské státy (v současnosti Bulharsko, Rumunsko) jako kompenzace za účelem udrţení vyrovnaného rozpočtu těchto států v době bezprostředně po přistoupení k EU.

Okruh 6

Finanční rámec na období 2007 – 2013 (v běžných cenách, v mld. EUR)35

Tabulka 2.2

Položky závazků Udrţitelný růst Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi Občanství, svoboda, bezpečnost a právo EU jako globální hráč Ostatní (včetně admin. výdajů a kompenzace) Celkem

35

Celkem 2007 – 2013 % podíl 436,770 44,81 413,061 42,37 12,216 1,25 55,935 5,74 56,787 5,83 974,769 100,00

A Financial Framework for the enlarged Union (2007-2013) [on line]. [cit. 2010-0420]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/budget/prior_future/fin_framework_en.htm>. Druhé přepracované vydání pro plán Evropské hospodářské obnovy.

- 27 -


Modul: Ekonomika

Podíl položek závazků ve finančním rámci pro období 2007 – 2013

2.3.2

Roční rozpočet

Roční rozpočet je tvořen na základě víceletého finančního rámce. Celkové výdaje ročního rozpočtu zahrnují výdaje všech evropských institucí. Nejvyšší podíl výdajů připadá na Komisi, jelikoţ kromě administrativních výdajů na provoz zaštiťuje také výdaje na politiky EU. Souhrnný rozpočet pro aktuální rok 2010 předpokládá celkové výdaje v poloţkách závazků v hodnotě 141,452 mld. EUR, poloţka platby představuje 122,937 mld. EUR. Oproti rozpočtovému roku 2009 lze stav vyhodnotit jako nárůst o 3,57 %, resp. 8,76 %36.

36

Obrázek 2.2

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010. Číselné údaje. s. 5.

- 28 -

Roční rozpočet


Modul: Ekonomika

Položky závazků a plateb v rozpočtových letech 2008 a 2010 (běžné ceny, mil. 37 EUR), členění dle okruhů finančního rámce Položky závazků (PZ) / položky plateb (PB) 1. Udrţitelný růst 1a. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost 1b. Soudržnost 2. Ochrana a správné hospodaření s přírodními zdroji 3. Občanství, svoboda, bezpečnost a právo 3a. Svoboda, bezpečnost a spravedlnost 3b. Občanství 4. EU jako globální hráč 5. Administrativa 6. Kompenzace (pro BG a RO) Poloţky závazků celkem jako procento HND (%)

2.3.3

rozpočet 2009 PZ PP 62 201,68 45 331,64

rozpočet 2010 PZ PP 64 249,45 47 727,16

13 774,80

10 368,29

14 861,85

11 342,27

48 426,88

34 963,35

49 387,59

36 384,89

56 331,80

49 905,56

59 498,83

58 135,64

2 132,12

1 911,33

1 674,49

1 397,96

866,23

617,44

1 006,49

738,57

1 265,90 8 103,93 7 597,45

1 293,89 8 080,32 7 597,45

668,00 8 141,01 7 889,06

659,39 7 787,70 7 888,55

209,11

209,11

p.m.38

p.m.

136 576,09 1,18

113 035,42 0,98

141 452,83 1,20

122 937,00 1,04

Výdaje na vědu a výzkum

Výzkumné programy financované EU poskytují vědomosti nezbytné pro provádění politik EU v oblastech, jako jsou např. zdravotnictví, ochrana spotřebitelů, energetika, ţivotní prostředí, rozvojová pomoc, zemědělství a rybolov, biotechnologie, informace a komunikace. Financují také programy zajišťující rovné příleţitostí pro všechny vědce a zajištění jejich mobility. Z programů, které si kladou za cíl zvýšení konkurenceschopnosti Evropy, je výzkumný program jedním z nejdůleţitějších. O současném významu výzkumu a vývoje pro zajištění růstu, pracovních míst i hospodářského rozvoje svědčí také navýšení výdajů na vědu a výzkum pro období 2007 - 2013 o 75% oproti výdajům z minulého finančního rámce 2000 - 2006.39 Sedmý rámcový program ES (7. RP) pro období 2007 - 2013 určený na vědeckovýzkumné granty, vědeckou spolupráci

37

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010. Číselné údaje. s. 9. EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2009. Číselné údaje. s. 9.

38

Částka dosud není známa

39

Konkurenceschopnost a soudržnost [on line]. Europa [cit. 2010-04-26]. Dostupný z WWW: <europa.eu/abc/budget/use/competitiveness/index_cs.htm>.

- 29 -

Tabulka 2.3


Modul: Ekonomika

a mobilitu vědeckých pracovníků disponuje částkou 54 585 mil. EURO.40 Poloţka Podpora výzkumu a technologického rozvoje je zahrnuta v rámci finanční perspektivy 2007 – 2013 v dílčí části Okruhu 1: Udrţitelný růst v podokruhu 1a: Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a zaměstnanost. Další členění výdajů na Udrţitelný růst je uvedeno v tabulce 2.4, z níţ vyplývá významný nadpoloviční podíl výdajů na podporu výzkumu a technologického rozvoje v tomto podkruhu. Konkrétně v roce 2010 se předpokládá podpora výzkumu a technologického rozvoje v hodnotě 7 542,43 mil. EUR, coţ je 51 % výdajů vyčleněných na poloţku 1a. Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a rozvoj.

Členění položek závazků na Podokruh 1a souhrnného rozpočtu rozpočtového roku 201041

Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a zaměstnanost - položka závazků Podpora výzkumu a technologického rozvoje Podpora udrţitelných sítí EU pro dopravu a energii Zlepšování kvality vzdělávání a odborné přípravy Konkurenceschopnost a inovace Program sociální politiky Další opatření a programy Decentralizované agentury Celkem

Mil. EUR 7 542, 43 4022,24 1107,29 525,71 214,55 1198,56 251,08 14 861,86

% podíl 51 27 7 4 1 8 2 100

40

Výzkum [on line]. [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: <www.euroskop.cz/681/sekce/vyzkum/>.

41

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010. Číselné údaje. s. 5 - 6.

- 30 -

Tabulka 2.4


Modul: Ekonomika

Podíl jednotlivých položek závazků v podokruhu Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a zaměstnanost (procentní vyjádření)

Obrázek 2.3

Poloţka Podpora výzkumu a technologického rozvoje slouţí k financování Sedmého rámcového programu pro výzkum. Je agregovanou poloţkou, která lze dále rozdělit na další poloţky závazků, ty jsou včetně jejich procentního podílu na celku uvedeny v tabulce č. 2.5. Stejným způsobem lze rozloţit i další poloţky závazků uvedených v tabulce 2.4, coţ jen dokládá sloţitost rozpočtu EU.

Skladba závazků položky Podpora výzkumu a technologického rozvoje v roce 201042

Položky závazků 02 – Podniky 06 – Energie a doprava 08 – Výzkum 09 – Informační společnost a média 10 – Přímý výzkum Sedmý rámcový program pro výzkum

42

Mil. EUR 443,21 282,27 5 131,78 1 328,76 356,41 7 542,43

% podíl 6 4 68 18 5 100

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010. Číselné údaje. s. 5.

- 31 -

Tabulka 2.5


Modul: Ekonomika

Podíl jednotlivých položek v rámci Podpory výzkumu a technologického rozvoje

O konkrétním způsobu vyuţití poloţky Podpora výzkumu a technologického, rozvoje a podstatě Sedmého rámcového programu pro výzkum a jeho prioritách pojednává kapitola č. 4.

SHRNUTÍ KAPITOLY Rozpočet Unie pouze doplňuje aktivity národních vlád členských států EU, je výjimečný a svojí strukturou i výší finančních prostředků se odlišuje od standardních rozpočtů členských států. Příjmy rozpočtu EU tvoří vlastní zdroje a ostatní příjmy. Mezi vlastní zdroje patří tradiční zdroje (zemědělské dávky a cla), podíl na vybrané DPH a příspěvek z HND členských států EU. Mezi ostatní příjmy spadají např. administrativní poplatky. Současná finanční perspektiva ukládá členění výdajů rozpočtu EU do šesti okruhů: Udrţitelný růst, Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi, Občanství, svoboda, bezpečnost a právo, EU jako globální partner, Administrativa, Kompenzace a vyrovnávací platba. Výdaje na vědu a výzkum nabyly na důleţitosti a v aktuálním finančním rámci pro období 2007 – 2013 došlo k jejich významnému navýšení oproti předešlému finančnímu rámci. Poloţku Podpora technologického výzkumu a rozvoje jako nástroj financování 7. RP spadá do podokruhu Konkurence pro hospodářský růst a zaměstnanost. Výdaje na výzkum tvoří více neţ 50 % objemu prostředků tohoto podokruhu.

- 32 -

Obrázek 2.4


Modul: Ekonomika

ÚKOLY 1.

V čem spočívá odlišnost rozpočtu EU od národních rozpočtů jejích členských států?

2.

Jaké znáte rozpočtové zásady?

3.

Z jakých hlavních zdrojů je rozpočet EU financován?

4.

Definujte, co je to „finanční perspektiva (finanční rámec)“.

5.

Popište strukturu výdajů rozpočtu EU.

6.

Výdajovou stránku rozpočtu EU tvoří závazky a platby, vysvětlete jejich podstatu.

7.

Která souhrnná poloţka rozpočtu řeší financování vědy a výzkumu v EU?


EVROPSKÁ KOMISE. Investice do naší budoucnosti. Evropská unie Finanční rámec 2007 – 2013. 2. revidované vydání. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2008. 10 s. ISBN 978-92-79-08553-6.

[2]

EVROPSKÁ KOMISE. Rozpočet Evropská unie. Základní údaje. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. 15 s. ISBN 978-92-79-14440-0.

[3]

KÖNIG, P. a kol. Rozpočet a politiky Evropské unie. 2. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 630 s. ISBN 978-80-7400-011-9.

[4]



EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010. Číselné údaje. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. 25 s. ISBN 978-92-79-14097-6.

[6]

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2009. Číselné údaje. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009. 27 s. ISBN 92-791-0662-0.

[7]


[8]

Konkurenceschopnost Dostupný z WWW:

a

soudržnost

- 33 -

[on line].

[cit.

2010-04-26].


Modul: Ekonomika

<europa.eu/abc/budget/use/competitiveness/index_cs.htm>. [9]

Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010 [on line]. 2010 [cit. 2010-04-28]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/budget/library/publications/budget_in_fig/syntchif_2010_cs.pdf >. ISSN 1725-678X.

[10]

Rozpočet [on line]. [cit. 2010-04-28]. lex.europa.eu/budget/www/index-cs.htm>.

[11]

Finanční vztahy k EU [on line]. [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: <www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/eu_financni_vztahy_k_eu.html>.

[12]

Rozpočet EU na rok 2009 [on line]. [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: <www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/eu_rocni_rozpocet_eu_44899.html>.

[13]

Financial year [on line]. [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/budget/documents/2009_en.htm?submenuheader=2#table1_1>.

[14]


[15]

Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2009 [on line]. 2009 [cit. 2010-04-28]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/budget/library/publications/budget_in_fig/syntchif_2009_cs.pdf >. ISSN 1725-678X.

[16]

Výzkum [on line]. [cit. 2010-04-20] <www.euroskop.cz/681/sekce/vyzkum/>.

- 34 -

Dostupný

z WWW:

Dostupný

<eur-

z WWW:


Modul: Ekonomika

3 Politiky EU s důrazem na politiku vědy a výzkumu CÍL Cílem kapitoly je seznámit čtenáře s politikami EU, jejich rozdělení dle míry přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň na politiky sdílené, společné a doplňující. V neposlední řadě je v kapitole vymezena politika vědy a výzkumu, čtenář se naučí porozumět jejím principům a zásadám. Kapitola dále informuje o důleţitosti oblasti vědy, výzkumu a technologického rozvoje pro mezinárodní konkurenceschopnost EU. Po prostudování kapitoly budete umět:      

určit oblasti spolupráce členských zemí Unie, vyjmenovat politiky EU a porozumět jejich základním principům, rozlišit politiky dle míry přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň, definovat vybrané politiky EU, porozumět politice vědy a výzkumu, určit oblasti aktivity politiky vědy a výzkumu.

KLÍČOVÁ SLOVA Politiky EU, politika vědy a výzkumu, společné politiky, sdílené politiky, doplňující politiky, obchodní politika, dopravní politika, měnová politika, konvergenční kritéria, zemědělská politika, politika rybolovu, hospodářská a sociální soudrţnost, systém NUTS, ochrana ţivotního prostředí, daně, průmyslová politika, veřejné zdraví, všeobecné a odborné vzdělávání mládeţe, konkurenceschopnost EU, Evropský výzkumný prostor.

Oblasti spolupráce členských zemí EU (politiky EU) a jejich vymezení jsou nedílnou součástí primární legislativy EU. Poslední úprava primárního práva proběhla prostřednictvím Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost v prosinci roku 2009. Existence politik EU však sahá hluboko do novodobé historie integrace Evropy, jejich koncepce je moţné nalézt jiţ ve smlouvách o ESUO či EHS a byly upravovány následnými smlouvami, jeţ s sebou přinesly také politiky nové. Cílem politik je prohlubování oblasti spolupráce členských zemí EU, ty v současné době spolupracují ve více neţ třiceti oblastech. Členské státy přenesly v rámci některých oblastí spolupráce své pravomoci na EU (obchodní politika), v jiných oblastech se podílejí na tvorbě politik společně s EU (kulturní politika). V rámci ostatních politik plní EU pouze funkci koordinační (veřejné zdraví). Také v případě politik EU je primárně dodrţena zásada subsidiarity tzn., ţe EU vyvíjí aktivity v dané oblasti pouze v případě, pokud nemůţe být stejného

- 35 -


Modul: Ekonomika

efektu a společného cíle dosaţeno národními vládami samostatně. V následujících podkapitolách jsou politiky EU členěny dle hloubky spolupráce mezi členskými státy a míry přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň:   

Členění politik

společné, sdílené a doplňující.

Vybrané politiky jsou blíţe popsány, přičemţ největší pozornost je věnována politice výzkumné.

3.1 Společné politiky Společná politika vyjadřuje maximální moţnou úroveň spolupráce mezi členskými státy EU, většina pravomocí je přenesena na nadnárodní úroveň. Přívlastek „společná“ uţívají tyto politiky: obchodní politika, dopravní politika, měnová politika, zemědělská politika, politika rybolovu. Společná obchodní politika je součástí koncepce společného trhu, vnější obchodní vztahy byly jiţ zahrnuty v ESUO. Cílem obchodní politiky je zjednodušit mezinárodní výměnu podporovaných komodit, potaţmo podpořit vnitřní výrobce a obchodníky s důrazem na zvýšení ekonomické úrovně členských zemí a EU samotné.

Společná obchodní politika

Zásady obchodní politiky tvoří:    

aplikace jednotného celního sazebníku se společnými celními tarify pro dovoz zboţí z nečlenských zemí, uzavírání společných celních a obchodních dohod se třetími zeměmi, sjednocování liberalizačních opatření, koordinování postupu při poskytování výhod třetím zemím.

Lisabonská smlouva rozšiřuje působnost politiky obchodní o oblast přímých zahraničních investic. Nástroji této politiky na nadnárodní úrovni jsou, stejně jako na národní úrovni, cla, kvóty, antidumpingová opatření a další regulace s dopadem na dovoz a vývoz. Společná dopravní politika je součástí koncepce společného trhu, její kořeny sahají aţ do smlouvy o EHS. Do oblasti dopravní politiky spadá infrastruktura a sluţby v dopravě, je zaměřena na zpřístupnění národních trhů pomocí silniční, ţelezniční, vodní a letecké dopravy. Řešení dopravní politiky se započalo aţ přijetím JEA, kdy se stala součástí dopravní politiky letecká a námořní doprava, došlo také k provázání dopravní politiky s fungováním volného trhu. Oblasti dopravní politiky jsou:   

společná pravidla pro mezinárodní dopravu v rámci členských států, podmínky pro nerezidentní dopravce, opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy. - 36 -

Společná dopravní politika


Modul: Ekonomika

Společná měnová politika43 je poprvé zmíněna ve smlouvě o EHS, primárním znakem spolupráce v této oblasti je společná měna. Právní rámec Hospodářské měnové unie (HMU) a společné měny euro vytyčila v roce 1992 Maastrichtská smlouva, která také vymezila tzv. Maastrichtská (konvergenční) monetární, fiskální a cenová kritéria, jejichţ splnění musí s dostatečným předstihem dosáhnout kaţdý stát vstupující do HMU.

Společná měnová politika

Mezi konvergenční kritéria zavedená z důvodu stability celého systému patří: 





 

Kritérium cenové stability – dlouhodobě udrţitelná cenová stabilita a průměrná míra inflace nepřekračující o 1,5 % míry inflace44 tří nejlepších členských států v oblasti cenové stability. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb – průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba státu EU nepřekračuje o více neţ 2 % úrokovou sazbu členských států s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability, a to po dobu jednoho roku před šetřením. Kritérium veřejného deficitu – poměr plánovaného či skutečného deficitu schodku veřejných financí k HDP v trţních cenách nesmí přesáhnout 3 %. Kritérium hrubého veřejného dluhu – poměr veřejného vládního dluhu v trţních cenách k HDP je limitován stropem 60 %. Kritérium stability kurzu měny a účasti v Evropském mechanismu směnných kurzů (ERM II)45 – členský stát zapojený do ERM II musí dodrţovat normální rozpětí46 dle mechanismu směnných kurzů EMS bez velkého napětí po dobu dvou let před šetřením.

K datu 1. 1. 1999 se v EU-15 stanovily pevné směnné kurzy mezi jednotlivými národními měnami a pevný přepočítací koeficient mezi národními měnami a eurem. Jednotná měna euro se začala uţívat pro bezhotovostní platební styk, čímţ začíná působnost a odpovědnost Evropské centrální banky (ECB) za měnovou politiku v rámci HMU. Počátkem roku 2002 byly souběţně s národními měnami zavedeny do oběhu euromince a eurobankovky, od 1. 4. 2002 byly národní měny zúčastněných států47 staţeny. Slovinsko započalo uţívat euro v roce 2007, Malta a Kypr v roce 2008, Slovensko se připojilo k uţívání eura v roce 2009. Společná zemědělská politika byla započata v 60. letech 20. století a její ochranářská role spočívala v udrţení vyrovnané úrovně zemědělských cen. Jejím prostřednictvím se rozvinulo zemědělství a ekonomická situace venkova se

43

Zevrubněji v textu projektu APSYS: POSPÍŠIL, R. Měnově politické otázky financování vědy a výzkumu.

44

Míra inflace měřena dle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen po dobu jednoho roku před šetřením.

45

Evropský mechanismus směnných kurzů II = European Exchange Rate mechanism II.

46

Fluktuační pásmo ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru.

47

Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko.

- 37 -

Společná zemědělská politika


Modul: Ekonomika

stabilizovala, zvýšil se objem produkce potravin jako strategické suroviny aţ k přebytku pro export. Negativní stránkou společné zemědělské politiky jsou její výdaje, jeţ dosahují téměř 50% podíl na celkových výdajích v rozpočtu EU, a problémy ve vztazích s třetími zeměmi ohledně vlivu na stanovení cen zemědělských produktů. Současným cílem společné zemědělské politiky je produkce kvalitních potravin při respektování ţivotního prostředí a rozvoji venkova, konkrétně:    

zvýšit produktivitu, ţivotní úroveň osob pracujících v zemědělství, stabilizovat trhy, zajistit plynulé zásobování a rozumné ceny.

Společná politika rybolovu je obsaţena jiţ ve smlouvě o EHS a spadá pod oblast zemědělství, jelikoţ produkty rybolovu náleţí pod zemědělské výrobky. Společná politika rybolovu se však nastartovala aţ v 80. letech 20. století, důvodem jejího vzniku bylo stanovení národních teritorií pro rybolov a zároveň stabilizace těţby ryb a zabránění devastace mořského ekosystému.

Společná politika rybolovu

Cílem společné politiky rybolovu je:    

ochrana vodních ţivočišných druhů před nadměrným výlovem, zajištění ţivotní úrovně rybářům, zajištění plynulých dodávek spotřebitelům a zpracovatelskému průmyslu, rozumné ceny.

3.2 Sdílené politiky Sdílené politiky se vyznačují niţší mírou přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň, členské státy jsou v dané oblasti částečně autonomní. EU můţe např. stanovit minimální úroveň určitého jevu, kterou však mohou vlády zvýšit (zpřísnit standard). Zástupci sdílených politik jsou: jednotný vnitřní trh, ochrana ţivotního prostředí, hospodářská a sociální soudrţnost, ochrana hospodářské soutěţe, výzkumný a technologický rozvoj, sociální politika, transevropské sítě, ochrana spotřebitele, daně. Hospodářská a sociální soudržnost (HSS) je v rámci regionální a strukturální politiky EU poprvé zabudována v JEA, následně smlouva z Nice povyšuje tuto politiku mezi hlavní úkoly Unie. HSS představuje spolupráci členských států na základě principu solidarity48 v oblasti sniţování strukturálních 49 rozdílů, spočívá v podpoře útlumových odvětví s hrozbou propouštění zaměstnanců a v podpoře odvětví s potenciálem pro rozvoj prostřednictvím výzkumu a inovací. Postupné

48

Rozloţení nákladů mezi všechny členské státy.

49

Struktura ekonomiky znamená podíl jednotlivých odvětví na tvorbě celkové produkce, podíl zaměstnanosti v jednotlivých sektorech na celkové zaměstnanosti.

- 38 -

Hospodářská a sociální soudržnost


Modul: Ekonomika

rozšiřování EU o další členské země s sebou přineslo také prohlubování rozdílů mezi jednotlivými regiony, resp. rozdílů v jejich hospodářském a sociálním postavení. Cílem regionální politiky je odstranění těchto diferencí. Eurostat vytvořil ve spolupráci s národními statistickými úřady územní členění zvané NUTS50. Tento systém zajišťuje srovnatelnost regionů a slouţí jako rámec pro sběr dat, rozvoj a harmonizaci regionální statistiky. Určuje problémové typy regionů pro moţnou podporu, jako jsou strukturálně postiţené regiony (útlumy odvětví a nárůst nezaměstnanosti), hospodářsky slabé regiony (podprůměrný ekonomický rozvoj v rámci EU), venkovské regiony (malá hustota zalidnění) a ostatní (pohraniční).

Skladební systém NUTS51

Tabulka 3.1

Územní jednotka velkých oblastí daného státu, nebo celý stát Střední článek územního členění, počet obyvatel 1 – 2 mil. Niţší správní celek, region s 200 – 400 tis. obyvatel Místní správní jednotka (LAU 1) Zpravidla obce (LAU 2)

NUTS 1 NUTS 2 NUTS 3 NUTS 4 NUTS 5

Politiky HSS pro současné období 2007 – 2013 sledují tyto cíle:   

Konvergence – podpora růstu a tvorby pracovních míst v nejzaostalejších regionech. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost – podpora ekonomických změn pomocí regionálních programů. Evropská územní spolupráce – podpora spolupráce a výměny zkušeností mezi jednotlivými regiony států EU.

Ochrana životního prostředí byla do primárního práva EU zařazena prostřednictvím JEA, protoţe nutnost ochrany ţivotního prostředí (ŢP) dosáhla evropské úrovně. Jedná se o typickou sdílenou politiku, v případě dopadu znečištění přesahující národní úroveň jednotlivých států se přesunují pravomoci na EU. Cílem této politiky je:   

udrţování, ochrana a zlepšování kvality ŢP, ochrana lidského zdraví, obezřetné a regionální vyuţívání přírodních zdrojů.

Základními principy evropské ochrany ŢP jsou: 

50 51

Princip „platí znečišťovatel“ – ekonomické náklady znečistění by

NUTS = nomenklatura územních statistických jednotek. KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J., Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vydání. Brno: Barristel & Principal, spol. s r.o., 2008, 402 s. ISBN 978-80-7364-044-6. (str. 234).

- 39 -

Ochrana životního prostředí


Modul: Ekonomika



  

neměla platit celá společnost, ale pouze znečišťovatel. Princip udrţitelného rozvoje - rozvoj uspokojující poţadavky současnosti bez toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby. Princip prevence – bránit znečistění je efektivnější neţ řešit jeho důsledky. Princip ochrany co nejblíţe u zdroje znečištění – škodě na ŢP musí být zabráněno co nejblíţe zdroji. Princip integrované ochrany – brát ohled na všechny aspekty ŢP, respektovat ochranu ŢP musí i provádění ostatních politik.

Daně a daňová harmonizace, jakoţto společný zájem členských států o oblast daní, jsou ukotveny v Římské smlouvě o EHS. Původním smyslem politiky v oblasti daní byla snaha o strukturální harmonizaci daňových systémů i harmonizaci jednotlivých sazeb. Neúspěchy v této oblasti vyústily v zaměření zájmu EU pouze do oblasti daní nepřímých52, které mají podstatný vliv na obchodování na jednotném trhu. Došlo k harmonizaci daně z přidané hodnoty a spotřebních daní prostřednictvím stanovení limitních sazeb daně. V případě přímých daní státy Unie aplikují variantní strukturu konstrukce daňového základu i diferenční daňové sazby a lze v této oblasti hovořit o daňové konkurenci. Cílem Komise je v současné době strukturální harmonizace daňových základů.

Daně

3.3 Doplňující politiky Pro doplňující politiky je typické minimální přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň, většina rozhodujících pravomocí zůstává na úrovni států EU. Působení EU v rámci doplňujících politik plní funkci koordinační, doporučující a zprostředkující. Do doplňujících politik spadají: rozvojová spolupráce, průmyslová politika, veřejné zdraví, všeobecné a odborné vzdělávání mládeţe, kultura, zaměstnanost. Průmyslová politika a její významnost souvisí s přijetím JEA. Průmyslová politika je řazena do doplňkových politik, v této oblasti se státy dohodly na vzájemné konzultaci a koordinaci tak, aby nedocházelo k negativnímu střetu průmyslových politik členských zemí EU. Průmyslová politika úzce souvisí s politikou výzkumu a technologického rozvoje např. v sektoru energetika, kde významnou úlohu sehrává podpora udrţitelných zdrojů, hledání lepších technologií a alternativních zdrojů energie s ohledem na ţivotní prostředí. Energetický výzkum je zaměřen na:  

52

podporu udrţitelného rozvoje (niţší produkce skleníkových a výfukových plynů), zajištění bezpečnosti a rozloţení nabízené energie (zvýšení podílu nových a obnovitelných zdrojů energie),

DPH, spotřební daně.

- 40 -

Průmyslová politika


Modul: Ekonomika



zlepšení konkurenceschopnosti průmyslu (sníţení spotřeby energie, potaţmo nákladů s ní spojených).

Veřejné zdraví je jednou z oblastí doplňujících politik, v jednotlivých zemích EU je pojímána velmi rozdílně a je plně v jejich kompetenci. Zdravotní systémy jsou zaloţeny na diferentních pravidlech a různé míře přenesení nákladů za zdravotní péči na pacienty. Jsou však oblasti, kde můţe být koordinační zásah Unie přínosem. Výsledkem jejího působení EU je právo občana Unie na ošetření ve všech členských zemích za stejných podmínek, jeţ náleţí občanům dané země. Unie tak jedná v souladu se zabezpečením volného pohybu osob a ochrany spotřebitele.

Veřejné zdraví

Všeobecné a odborné vzdělávání mládeže bylo zavedeno v rámci sociální politiky SEU ustanovením o všeobecném a odborném vzdělávání a mládeţi. Systém vzdělání zavádí jednotlivé státy samostatně, stejně tak i způsoby jeho financování a řízení. Důsledkem toho jsou dosaţené stupně kvalifikace, titulů a znalosti v rámci EU velmi obtíţně srovnatelné. V zájmu zajištění volného pohybu osob, zejména pracovní síly, EU vydává nadnárodní opatření v souladu se zajištěním rovných příleţitostí, plní roli koordinátora a iniciátora výměny zkušeností a inovací v této oblasti.

Všeobecné a odborné vzdělávání mládeže

Činnost EU spočívá v podpoře výuky jazyků, uznávání akademických titulů, započtení doby studia v jiné členské zemi, spolupráce mezi institucemi vzdělávání a výměny mládeţe i pedagogických pracovníků (programy Sokrates a Erasmus), dále Unie podporuje dálkové vzdělávání, usnadňování adaptace na rozvoj průmyslu prostřednictvím rekvalifikací (program Leonardo da Vinci). Oficiálními dokumenty v oblasti vzdělávání jsou Bílá kniha o mládeţi a Zpráva o celoţivotním vzdělávání.

3.4 Charakteristika politiky vědy a výzkumu Politika vědy a výzkumu patří mezi sdílené politiky, při jejím uplatňování je respektován princip subsidiarity, tzn., ţe politika vědy a výzkumu zasahuje pouze do oblastí, jeţ jednotlivé státy nemohou efektivně a účinně samy spravovat. Pravomoci v této oblasti jsou tedy rozděleny mezi EU a jednotlivé členské státy, ty samy rozhodují o oborech, do kterých investují a které podpoří. Cílem EU není řídit veškeré aktivity v oblasti vědy a výzkumu, ale vytyčovat v ní priority, koordinovat je a podporovat výzkum také finančně. Vývoj politiky vědy a výzkumu je obsaţen v kapitole 1.4 Vývoj politiky podpory vědy a výzkumu. Věda a výzkum nabývá významu s přijetím JEA, v němţ byla poprvé zakotvena spolu s počátky koordinačních aktivit EU v této oblasti. Podpora vědy a výzkumu nebyla opomenuta ani následujícími revizními smlouvami, aktuálně politiku vědy a výzkumu posunuje do popředí politik v EU Lisabonská smlouva. Současným základním prostředkem pro financování vědeckovýzkumných aktivit, vědeckou spolupráci a mobilitu pracovníků se stal Sedmý rámcový program EU pro vědu a technologický rozvoj (7. RP), který disponuje finančními prostředky - 41 -


Modul: Ekonomika

v částce přesahující 54 miliard EUR pro období finančního rámce 2007 – 2013.53 Politika vědy a výzkumu v současné době zasahuje v souladu se zásadou subsidiarity do následujících oblastí a vyvíjí aktivity pro:        

Oblasti politiky VaV

stanovení evropské strategie v rozvoji nových technologií, potlačování soutěţení mezi vědeckými týmy se stejným výzkumným záměrem napříč EU, rozvoj spolupráce mezi vědeckými pracovišti a průmyslovými podniky v rámci Evropy, podporu vědecké a technologické základny pro posílení konkurenceschopnosti EU vůči třetím zemím (např. USA, Japonsko), pomoc naplňovat další politiky EU (vytváří podmínky pro vyuţití potenciálu vnitřního trhu), podporu nákladných a technologicky náročných projektů rozloţením rizika na větší počet partnerů, zprostředkování informovanosti o novinkách ve vědecko-výzkumné oblasti a jejich brzká implementace do praxe, podporu dalšího vzdělávání, zavedení sítě vědců a jejich mobility.

Věda a výzkum jsou strategickou oblastí pro evropský hospodářský růst. Výzkum a inovace pomáhají vytvářet pracovní místa a zvyšovat prosperitu a kvalitu ţivota. Nové technologie přispívají k efektivnějšímu řešení společenských problémů, jako jsou chudoba, nemoci a devastace ţivotního prostředí. EU je na světové špičce v řadě technologií, čelí však rostoucí konkurenci ze strany vyspělých států i rozvíjejících se ekonomik. Unie proto zavádí společný přístup k evropskému výzkumu a snaţí se o jeho včlenění do souvisejících politik. Hlavní konkurenty EU v technologickém rozvoji tvoří USA, Japonsko a v současné době vyvstávají i další konkurenti z řad rozvíjejících se ekonomik (např. Jiţní Korea). Investice těchto zemí do výzkumu a vývoje výrazně převyšují výdaje EU do této oblasti. Jako problém se v EU jeví také implementace výsledků výzkumu a vývoje do praxe. Pokud chce EU obstát v narůstající konkurenci, je nezbytné, aby také investice do této oblasti byly srovnatelné s jejími konkurenty, zejména pak je nezbytné podpořit průmyslový sektor pro udrţení tempa v technologickém rozvoji. Výsledkem summitu v Barceloně v roce 2002 bylo stanovení opatření pro dosaţení stanovených výsledků v oblasti vědy a výzkumu. Stalo se tak na základě zjištění zaostávání EU za vytyčenými cíli. Pro dodrţení met stanovených Lisabonskou strategií 54 bylo rozhodnuto o tzv. Cíli 3 %, státy EU byly vyzvány ke zvyšování procentuálního podílu HDP, který vydají ve prospěch vědy a výzkumu.

53

Financování vědy a výzkumu z prostředků EU je podrobněji řešeno v kapitole 2.3., 7. RP se podrobněji zabývá kapitola 4.

54

Cílem Lisabonské strategie z roku 2000 je pozvednutí Evropy na nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku zaloţenou na vědomostech. Více v kapitole 1.

- 42 -

Konkurence EU ve VaV


Modul: Ekonomika

Evropský inovační a technologický institut

3.4.1

Evropská unie také klade důraz na lepší aplikaci vědeckých poznatků a objevů na patentované postupy a výrobky v technologicky vyspělých odvětvích. Tento proces bude podporovat nový Evropský inovační a technologický institut prosazováním partnerství spojujících všechny tři strany tzv. znalostního trojúhelníku: vzdělávání, výzkum a inovace.

Evropský výzkumný prostor

3.4.2

Rok 2000 je spjat s počátkem snahy o vytvoření Evropského výzkumného prostoru (EVP), který má za úkol zajistit příznivý ekonomický vývoj celé EU a konkurenceschopnost všech jejích států. EVP má sloučit, znásobit a koordinovat aktivity ve výzkumu a inovacích v rámci celé EU. Podpora tvorby EVP je jedním z hlavních cílů současné výzkumné politiky, přičemţ jednotlivé výzkumné rámcové programy mají tento cíl podpořit.

EVP

Evropský výzkumný prostor byl zaloţen s cílem vytvoření Jednotného vnitřního trhu pro výzkum, který sleduje zajištění volného přechodu hranic pro vědecké pracovníky, znalosti a technologie, stejně jako je tomu u zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Jedná se o tzv. pátou svobodu, která umoţňuje přesun znalostí tam, kde jsou nejlépe vyuţívány. Pátá svoboda je důleţitá, aby se Evropa mohla stát znalostní ekonomikou, kde znalosti přispívají k udrţení prosperity, konkurenceschopnosti a řešení společenských výzev.

Pátá svoboda

EVP tvoří střed politického programu a zavádí podporu volného pohybu znalostí řadou iniciativ. EVP usiluje o propojení evropských výzkumných pracovišť světového významu, v němţ by se poznatky předávaly efektivním způsobem. Spolupráce mezi evropskými zeměmi se dále posiluje prostřednictvím špičkové infrastruktury a společné tvorby výzkumné politiky. Důraz na EVP klade v rámci politiky vědy a výzkumu také Lisabonská smlouva.55

EU a vesmír

3.4.3

Výzkum vesmíru v rámci Evropy nabývá na důleţitosti, poprvé je v rámci EU a vesmír sedmého rámcového programu vymezena samostatná část rozpočtu výzkumu vesmíru. Prostřednictvím projektu „Globální monitoring ţivotního prostředí a bezpečnosti“ bude snadnější predikce krizí, ať jiţ ekologických či bezpečnostních, zaloţená na snadnějším pozorování z vesmíru. EU hodlá svoji nezávislost podpořit vyvinutím vlastní technologie v oblasti

55

Článek 179, SEU.

- 43 -


Modul: Ekonomika

globálních druţicových navigačních systémů, a to v rámci projektu Galileo. V současné době se výsledků tohoto výzkumu uţívá formou GPS, avšak vyuţití nová generace navigačních systémů bude aplikovatelná i do dalších oblastí (např. pátrací a záchranné sluţby).

3.4.4

Úspěšné aktivity politiky vědy a výzkumu

V rámci politiky vědy a výzkumu byly doposud učiněny tyto úspěšné kroky:  

   





zřízení Evropské rady pro výzkum (ERV), tvorba Společných technologických iniciativ, ve kterých dochází k veřejno-soukromé spolupráci, a tedy i posílení přílivu finančních prostředků do výzkumné oblasti, zavedení opatření pro vznik EVP, byla přijata vize pro EVP do roku 2020, lepší zaměření tématicky orientovaného evropského výzkumu, otevření evropského výzkumného trhu jasným přijetím mezinárodního rozměru vědy a výzkumu, pozvednutí průměrné úrovně výzkumu v Evropě prostřednictvím opatření podporujících regionální rozměr výzkumu a rozvoj výzkumných kapacit, racionalizace a zjednodušení pravidel pro příjemce podpory v 7. RP, Komisi je nápomocna Výkonná agentura pro výzkum s jasně vymezenými úkoly, konsolidace Společného výzkumného centra, coţ je vlastní výzkumné středisko EU, poskytující podporu pro pevnou a nezávislou politiku EU.

SHRNUTÍ KAPITOLY Oblasti společného zájmu členských zemí jsou zakotveny v primární legislativě EU, popis konkrétních politik je nedílnou součástí Smluv. V současné době státy EU spolupracují a vymezily své politiky ve více neţ třiceti oblastech. Politiky lze členit dle míry přenesení pravomocí členských států na nadnárodní úroveň na společné, sdílené a doplňující. V případě společných politik (např. obchodní, dopravní, měnová) přenesly státy své pravomoci na úroveň EU, sdílené politiky (např. HSS, ţivotní prostředí, daně) tvoří státy společně, v zájmu realizace doplňujících politik (např. veřejné zdraví, průmyslová politika, všeobecné a odborné vzdělávání mládeţe) plní EU pouze koordinační a doporučující funkci. Politika vědy a výzkumu patří mezi sdílené politiky, EU zasahuje pouze do oblastí, jeţ nemohou jednotlivé státy samy efektivně a účinně spravovat. Význam vědy a výzkumu v globálním světě roste v souvislosti s udrţením hospodářského růstu, konkurenceschopnosti i tvorby pracovních příleţitostí. Pro udrţení konkurenceschopnosti EU ve světovém měřítku je nezbytné posílit výdaje na vědu a výzkum. V současné době je hlavním zdrojem financování vědy a výzkumu EU - 44 -


Modul: Ekonomika

tzv. 7. RP, jenţ byl stanoven v rozmezí finančního rámce 2007 – 2013. Jedním z hlavních cílů současné politiky vědy a výzkumu je snaha o vytvoření Evropského výzkumného prostoru, jehoţ prostřednictvím má být zajištěna tzv. pátá svoboda, která umoţňuje přesun znalostí tam, kde budou nejlépe vyuţity. Důleţitost je přiřazována také implementaci vědeckých poznatků do patentů či aktivity EU ve vesmíru.

ÚKOLY 1.

Vyjmenujte alespoň pět oblastí, ve kterých spolupracují členské státy EU.

2.

Podle čeho rozdělujeme politiky EU na společné, sdílené a doplňující?

3.

Jmenujte politiky spadající do jednotlivých druhů spolupráce.

4.

Popište politiku vědy a výzkumu, jaké jsou její cíle? Do které skupiny politik ji řadíme?

5.

Jaký znáte hlavní zdroj financování vědy a výzkumu v EU?

6.

Co je to Evropský výzkumný prostor a jaká je jeho úloha?


KÖNIG, P. a kol. Rozpočet a politiky Evropské unie. 2. aktualizované vydání. Praha: C.H. Beck, 2009. 630 s. ISBN 978-80-7400-011-9.

[2]

KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J., Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vydání. Brno: Barristel & Principal, spol. s r.o., 2008, 402 s. ISBN 978-80-7364-044-6.

[3]



FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. 2. doplněné aktualizované vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009, 803 s. ISBN 978-80-7325-180-2.

[5]

Antidiskriminace [on line]. [cit. <www.euroskop.cz/665/sekce/>.

[6]

Politiky pro lepší život [on line]. [cit. 2010-04-23]. Dostupný z WWW: <europa.eu/lisbon_treaty/glance/better_life/index_cs.htm>.

2010-04-20].

- 45 -

Dostupný

z WWW:


Modul: Ekonomika

[7]

Výzkum [on line]. [cit. 2010-04-20] <www.euroskop.cz/681/sekce/vyzkum/>.

[8]

Oblasti politiky Evropské Unie [on line]. [cit. 2010-04-17]. Dostupný z WWW: <europa.eu/pol/index_cs.htm>.

[9]

Politika na podporu výzkumu a technologického vývoje [on line]. 2009 [cit. 2010-04-07]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/politikyeu/politika-na-podporu-vyzkumu-a/1000521/10932>.

[10]

Generální ředitelství pro výzkum [on line]. 2009 [cit. 2010-04-07]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/generalni-reditelstvievropske-komise/1000723/5146/#research>.

[11]

Zaměstnaní ve vědě a technologiích – mezinárodní srovnání [on line]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Dostupný z WWW: <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/7_zamestnani_ve_vede_a_technologiich_me zinarodni_srovnani>.

[12]

Eurostat [on line]. 2010 [cit. 2010-04-15]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/>.

[13]

Research Directorate-General [on line]. [cit. 2010-04-28]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/dgs/research/index_en.html>.

[14]

Organisation [on line]. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupný <erc.europa.eu/index.cfm?fuseaction=page.display&topicID=15>.

[15]

Research [on line]. [cit. <ec.europa.eu/research/rea/>.

[16]

Preparing for the future [on line]. 2010 [cit. 2010-04-28]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/dgs/jrc/index.cfm?id=3840&lang=en>.

[17]

What is it for? [on line]. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/archives/growthandjobs_2009/objectives/index_en.htm>.

2010-04-29].

- 46 -

Dostupný

Dostupný

z WWW:

z WWW: z WWW:


Modul: Ekonomika

4 Základní programy a iniciativy pro vědu a výzkum CÍL Cílem kapitoly je seznámit čtenáře s hlavními zásadami programů a iniciativ pro vědu a výzkum. Po prostudování kapitoly čtenář porozumí 7. RP pro výzkum a technologický rozvoj EU, jeho zvláštním programům, které jsou ustanoveny na léta 2007 – 2013 a moţnostem účasti v těchto programech. V neposlední řadě kapitola obsahuje výčet hlavních organizací a institucí EU, jejichţ náplní jsou realizace politiky vědy a výzkumu do kaţdodenní praxe, a to včetně České styčné kanceláře pro výzkum a vývoj „CZELO“. Po prostudování kapitoly budete umět:      

definovat význam a obsah rámcových programů, objasnit priority minulých rámcových programů pro EU, vymezit současný 7. RP, rozlišit zvláštní programy v rámci 7. RP, popsat základní podmínky účasti v 7. RP, vyjmenovat hlavní instituce odpovědné za podporu oblasti vědy a výzkumu v EU.

KLÍČOVÁ SLOVA Rámcový program, sedmý rámcový program EU pro vědu a výzkum (7. RP), Spolupráce, Myšlenky, Lidé, Kapacity, vědecká spolupráce, mobilita vědeckých pracovníků, konkurenceschopnost, malé a střední podniky, Česká styčná kancelář pro výzkum a vývoj „CZELO“, Generální ředitelství pro výzkum, ESPRIT, Společné výzkumné středisko, Evropský technologický institut (ETI), Evropská rada pro výzkum (ERV), Evropská centrální banka (ECB).

V rámci EU existují v současné době tři základní finanční nástroje a moţnosti podpory výzkumu a inovací (schéma): 



7. RP pro výzkum a technologický rozvoj (celkový rozpočet pro období 2007 – 2013 nad 55 mld. EUR) a sedmý rámcový program Euratomu (celkový rozpočet pro období 2007 – 2011 činí 2,75 mld. EUR). Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) vznikl s cílem posílení konkurenceschopnosti evropských podniků s důrazem na malé a střední podniky. Dílčími prvky jsou např. lepší přístup k finančním prostředkům, podpora vyuţívání informačních a komunikačních technologií, rozvoj informační společnosti a lepší vyuţití obnovitelných zdrojů energie. - 47 -


Modul: Ekonomika



Strukturální fondy (SF)56 a Fond soudrţnosti vznikly za účelem podpory hospodářské, sociální a územní soudrţnosti sniţováním rozdílů v úrovni rozvoje mezi jednotlivými regiony a členskými státy. Do oblasti podpory SF patří také výzkum, inovace a podnikání. Pro období 2007 – 2013 je SF přiřazena částka 86 mld. EUR. Na rozdíl od 7. RP a rámcovému programu pro konkurenceschopnost a inovace je řízení SF přeneseno na regionální či vnitrostátní úroveň. 57

Hlavním zdrojem financování vědeckovýzkumných grantů, vědecké spolupráce a mobility vědeckých pracovníků je v období finančního rámce 2007 – 2013 Sedmý rámcový program (7. RP) EU pro vědu a technologický rozvoj. Tato kapitola je věnována účelům uţití prostředků 7. RP (dle ES) jeho prioritám a oblastem podpory.

4.1 Rámcové programy Společenství58 Předchůdcem rámcových programů a první samostatnou aktivitou Společenství v oblasti podpory nových technologií byl program ESPRIT. Vznikl v 80. letech 20. století na základě doporučení dvanácti nejvýznamnějších elektronických firem, jejichţ setkání iniciovala Evropská komise. ESPRIT se stal předlohou pro další technologické programy a ctil tato pravidla pro podporované projekty:    

partneři projektu musí pocházet z více neţ jednoho členského státu, rozpočtem EU je financována nejvýše polovina projektu, projekty jsou časově vymezeny a mají své specifické cíle, výdaje jsou pouze doplňkem k národním zdrojům.

V období 1984 – 1994 byly realizovány první tři rámcové programy, které však byly financovány poměrně malou výší finančních prostředků vzhledem k jejich zaměření na velmi široký okruh priorit:      

ESPRIT

informace a komunikace, nové průmyslové technologie, energie, biotechnologie, ţivotní prostředí, lidský kapitál a mobilita.

První rámcový program vědecko-výzkumného rozvoje byl přijat na období 1984 – 1987. Téměř polovina z celkového objemu finančních prostředků 3,7 mld. ECU

56

Hlavními strukturálními fondy jsou Evropský fond pro sociální rozvoj (ERDF) a Evropský sociální fond (ESF).

57

How do I obtain support for my research, innovation and entrepreneurial ideas? [on line]. 2009 [cit. 16. 4. 2010]. Dostupný z WWW: .

58

Více KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J., Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vydání. Brno: Barristel & Principal, spol. s r.o., 2008, 402 s. ISBN 978-80-7364-044-6.

- 48 -

První tři rámcové programy


Modul: Ekonomika

vymezených pro 1. RP podpořila sníţení energetické náročnosti výroby. Druhý rámcový program s celkovým objemem finančních prostředků ve výši 5,3 mld. ECU byl schválen pro období 1987 – 1990. Prioritou 2. RP byl výzkum informačních a telekomunikačních technologií. Na třetí rámcový program realizovaný v letech 1991 – 1994 bylo vynaloţeno 6,6 mld. ECU s důrazem na posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu pomocí zavádění špičkových technologií. Čtvrtý rámcový program (4. RP) pro období 1994 – 1998 vznikl na základě doporučení Bílé knihy a na jeho realizaci bylo vyčleněno 13,2 mld. ECU, tedy dvojnásobný objem finančních prostředků jako v předchozím rámcovém programu. 4. RP je spjat s novým vymezením priorit, těmi byly:    

Čtvrtý rámcový program

výzkumné, vývojové a demonstrační programy, kooperace s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, šíření a optimalizace výsledků, stimulace vzdělávání a mobility odborníků.

Pátý rámcový program (5. RP) pro výzkum a technologický rozvoj byl Pátý rámcový realizován v letech 1998 – 2002, jeho cílem bylo zvýšit mezinárodní program konkurenceschopnost EU, podpořit mezinárodní spolupráci ve výzkumu a vytvořit prostředí příznivé pro inovace. Poprvé měly do rámcového programu přístup také kandidátské země na vstup do EU, které měly stejné moţnosti podpory jako země členské. Výhod 5. RP vyuţila z pozice kandidátské země také ČR. Rozpočet vymezený pro 5. RP na činnosti ES čítal 13,7 mld. EUR. Pátý rámcový program sestával ze čtyř tématických programů:    

kvalita ţivota a řízení ţivých zdrojů, vytvoření informační společnosti, konkurenceschopný a udrţitelný růst, energie, ţivotní prostředí a udrţitelný rozvoj.59

Šestý rámcový program (6. RP) navazoval na předchozí 5. RP, byl ustanoven pro období 2002 – 2006 a byl jasně zaměřen pro podporu vzniku Evropského výzkumného prostoru (EVP). Jeho rozpočet byl 17,6 mld. EUR. Mezi hlavní priority programu patřila úspěšná a včasná implementace vědy do praxe. Prostřednictvím 6. RP bylo stanoveno sedm hlavních oblastí:      

59

geonomie a biotechnologie pro zdraví, technologie pro informační společnost, nanotechnologie, inteligentní materiály a nové technické procesy, výzkum vesmíru, bezpečnost potravin a zdravotní rizika,

Fifth Framework Programme .

[on line].

[cit.

- 49 -

2010-04-24].

Dostupný

z WWW:


Modul: Ekonomika

 

udrţitelný rozvoj, ekonomické a společenské vědy.

4.2 Sedmý rámcový program 7. RP pro vědu a technologický rozvoj je v současné době hlavním nástrojem financování vědy a výzkumu pro období finančního rámce 2007 – 2013 a disponuje finančními prostředky výši 54,585 miliard EUR (v cenách roku 2006).60 Jeho cílem je podpora tvorby EVP, uţší spolupráce napříč EU a zlepšení její mezinárodní konkurenceschopnosti, vytvoření platformy pro inovace a účinnější koordinace v oblasti vědy a výzkumu. 7. RP je postaven na zjednodušených pravidlech a efektivnější a srozumitelnější administrativě oproti předchozím rámcovým programům. 7. RP vznikl na základě dvou hlavních právních dokumentů rozdělených dle oblasti výzkumu: 



jaderný výzkum je prováděn na základě Rozhodnutí Rady o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro atomovou energii pro výzkum a odbornou přípravu v oblasti jaderné energie pro výzkum jaderný, nejaderný výzkum je realizován na základě Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady61 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace pro nejaderný výzkum.

7. RP v oblasti jaderného výzkumu (dle smlouvy o Euratomu) podporuje rozvoj mírového vyuţívání jaderné vědy a technologie prostřednictvím podpory spolupráce v oblasti výzkumu v celé Evropě. Je zaměřen na aplikovaný výzkum a vzdělávací činnost v oblasti energie z jaderné syntézy a jaderného štěpení a radiační ochrany. Je členěn na dva specifické jaderné programy, pro nepřímé a přímé akce:  

Právní dokumenty

Jaderný výzkum

Euratom - jaderná fúze, jaderné štěpení a radiační ochrana, Společné výzkumné středisko.

7. RP v oblasti nejaderného výzkumu (na základě Smlouvy o ES) je prováděn prostřednictvím čtyř zvláštních programů pro tzv. nepřímé akce (Spolupráce, Myšlenky, Lidé, Kapacity) a jednoho specifického programu pro akce přímé (Společné výzkumné středisko).

60

Financování vědy a výzkumu z prostředků EU je podrobněji řešeno v kapitole 2.3.

61

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES ze dne 20. prosince 2006.

- 50 -

Nejaderný výzkum


Modul: Ekonomika

4.2.1

Spolupráce

Zvláštní program Spolupráce zaštiťuje podporu nadnárodní spolupráce v tématech stanovených vzhledem k politikám, jedná se o výzkum vyvolaný potřebami společnosti, který zhruba navazuje na 6. RP. Podporuje spolupráci v oblasti výzkumu mezi členskými zeměmi EU i mezinárodní spolupráci s třetími zeměmi, podporovány budou hlavně projekty řešené mezinárodními konsorcii. Program Spolupráce zahrnuje a podporuje společný výzkum v deseti kooperačních tématech:          

zdraví, potravin, zemědělství, rybolovu, biotechnologií, informačních a komunikačních technologií, energetiky, ţivotního prostředí (včetně změny klimatu), dopravy (včetně letectví), sociálně-ekonomických a humanitních věd, vesmíru, bezpečnosti, nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie.

Částka nezbytná pro uskutečnění tohoto zvláštního programu je stanovena na úrovni 32,413 mld. EUR. Program by měl poskytnout grant Evropské investiční bance (EIB) pro zřízení finančního nástroje pro sdílení rizik, a to za účelem zřízení lepšího přístupu k jejím půjčkám.62 Za provádění tohoto programu je odpovědná Komise. 63

4.2.2

Myšlenky

Zvláštní program Myšlenky se orientuje na podporu výzkumu, jehoţ hlavní parametry určují výzkumní pracovníci a jenţ vychází z podnětu výzkumné obce, s důrazem na podporu tzv. „hraničního výzkumu“64 v oblastech prováděných a určovaných výzkumnými pracovníky (ţádné téma nebude upřednostňováno). Nový zvláštní program Myšlenky je prováděn prostřednictvím Evropské rady

62

Finanční nástroj na sdílení rizika je zaloţen na principu sdílení úvěrového rizika ES a EIB, coţ umoţní poskytovat vyšší počet úvěrů na financování investic do výzkumu, vývoje a inovací. EIB a Evropská komise (z rozpočtu 7. RP - Spolupráce a Kapacity) vyčlení během finančního rámce kaţdá 1 mld. EUR, které budou pouţity na krytí zvýšeného úvěrového rizika. EIB tak můţe poskytnout úvěry na vědecké projekty o celkové výši aţ 10 mld. EUR podnikům, pro něţ jsou běţné bankovní produkty nedostupné.

63

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Spolupráce“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/spoluprace_4.pdf>.

64

Termín hraniční výzkum odráţí nové chápání základního výzkumu na světové úrovni. Má zásadní význam pro hospodářskou prosperitu i sociální úroveň, je však také riskantní a boří hranice mezi jednotlivými disciplínami.

- 51 -

Oblasti spolupráce


Modul: Ekonomika

pro výzkum (ERV), jejíţ součástí je nezávislá vědecká rada. Za provádění tohoto programu je odpovědná Komise, které je nápomocen Výbor. Částka nezbytná pro provádění tohoto zvláštního programu byla stanovena na 7,51 mld. EUR. ERV v současné době stanovila dvě grantová schémata:  

granty pro nezávislost začínajících výzkumníků, granty pro pokročilé výzkumníky.

Cílem zvláštního programu Myšlenky je posílit dynamiku, excelenci a tvořivost evropského výzkumu a zvýšit přitaţlivost Evropy pro nejlepší výzkumné pracovníky z celého světa. Posílit a vyzdvihnout investice do výzkumu, a to zavedením celoevropského systému financování s důrazem na konkurenci v rámci „hraničního výzkumu“ prováděného jednotlivými týmy. Evropský výzkum by měl získat vedoucí postavení ve světě. Nedílnou součástí tohoto programu je také sdělování výsledků výzkumu a jeho šíření.65

4.2.3

Cíl programu „Myšlenky“

Lidé

Zvláštní program Lidé je zaměřen na aktivity ve vzdělávání a rozvoji Oblasti pracovníků ve vědě a jejich mobilitu. Program je prováděn prostřednictvím tzv. akce podpory „Marie Curie“, v jejímţ rámci je podporována: programu „Lidé“  základní odborná příprava výzkumných pracovníků, zejména v prvních čtyřech letech jejich profesní dráhy,  celoţivotní odborná příprava a profesní rozvoj pro zkušené výzkumné pracovníky rozvíjením jejich interdisciplinárních a individuálních schopností a dovedností, posílení pozice „hlavního výzkumného pracovníka“,  partnerství a spojovací mosty mezi průmyslovými podniky a vysokými školami, jedná se o podporu propojení veřejných výzkumných organizací se soukromými obchodními společnostmi, zejména pak malými a středními podniky (MSP) i průmyslovými odvětvími,  mezinárodní rozměr prostřednictvím posilování mezinárodní spolupráce výzkumných pracovníků (mezinárodní výjezdní stipendia pro evropské i zahraniční výzkumníky),  zvláštní akce pro odstranění překáţek mobility a posílení profesních vyhlídek výzkumných pracovníků v Evropě. Zvyšování zájmu a povědomí občanů Evropy prostřednictvím cen „Marie Curie“. Částka, jeţ je určena pro uskutečnění tohoto programu, činí 4,75 mld. EUR. Za jeho provádění je odpovědná Komise, které je nápomocen Výbor. Cílem tohoto zvláštního programu je vytvoření evropského trhu práce pro výzkumné pracovníky a provádění integrované strategie pro lidské zdroje

65

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Myšlenky“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/myslenky_5.pdf>.

- 52 -


Modul: Ekonomika

ve vědě a výzkumu v Evropě. Program si dále klade za cíl zvýšení lidského potenciálu ve vědě a výzkumu v Evropě s ohledem na jeho kvalitu i kvantitu a prostřednictvím uznání profese výzkumného pracovníka. Program podporuje udrţení špičkové úrovně výzkumu a podporu mobility výzkumných pracovníků v rámci Evropy i mimo ni také vytvořením výhodných podmínek pro působení zahraničních výzkumných pracovníků v Evropě.66

4.2.4

Kapacity

Zvláštní program Kapacity si klade za úkol podporu a posílení výzkumných a inovačních kapacit v Evropě a zajištění jejich optimálního vyuţívání. Cílem programu Kapacity je budování materiálního, organizačního a lidského zázemí a kapacit pro výzkum a vývoj v Evropě. Téma Kapacity je naplňováno podporou klíčových aspektů evropských kapacit v oblasti výzkumu a inovací. Cílů programu bude dosaţeno: 













optimalizací vyuţití a rozvoje výzkumné infrastruktury tak, aby Evropa zůstala v čele pokroku a vytvořila znalostní základnu pro průmysl a jeho know-how, posílením inovačních kapacit MSP a jejich schopnosti vyuţít tyto ve svůj prospěch, zejména pak s důrazem na jejich přínos ve formě zavádění nových výrobků a trhů na základě nových technologií, podporou vývoje regionálních uskupení (klastry) zaměřených na výzkum sdruţující vysoké školy, výzkumná střediska, podniky a regionální orgány v celé Evropě, uvolněním výzkumného potenciálu v regionech EU, kterých se týká konvergenční67 cíl, a také v nejvzdálenějších regionech, napomáhat při posílení kapacit výzkumných pracovníků v těchto regionech tak, aby se mohli zapojit do výzkumných činností na úrovni EU, vzájemným přiblíţením vědy a společnosti v zájmu naplnění integrace vědy a technologie do evropské společnosti, a to podporováním úvah a diskusí o vědě a technologii a jejich vztahu ke společnosti a kultuře v evropském měřítku, podporou soudrţného vývoje politik výzkumu s ostatními politikami, zlepšením vlivu veřejného výzkumu a jeho spojení s průmyslem, posílením veřejné podpory a jejího pákového efektu na investice ze strany soukromých účastníků, akcemi a opatřeními v oblasti mezinárodní spolupráce pro zajištění silné a soudrţné mezinárodní politiky.

Částka nezbytná k provádění tohoto zvláštního programu byla vyčleněna

66

67

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Lidé“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/lide_6.pdf>. Regiony s HDP na úrovni pod 75 % průměrného HDP EU (celá ČR mimo Prahy).

- 53 -


Modul: Ekonomika

ve výši 4,097 mld. EUR. Za jeho provádění je odpovědná Komise, které je nápomocen Výbor. Zvláštní program Kapacity by měl EIB poskytnout příspěvek na sdílení „finančního nástroje pro sdílení rizik“ s cílem zlepšit přístup k jejím úvěrům.68

4.2.5

Společné výzkumné středisko

Specifický program Společné výzkumné středisko realizuje financování výzkumu prováděného přímo prostřednictvím sítě sedmi výzkumných ústavů v různých zemích EU pro potřeby evropských institucí či členských států. Zaměřuje se na výzkum v oblasti jaderné energetiky a bezpečnosti, ale vyvinulo také např. technologii dálkového průzkumu ke zjišťování hrozících potravinových krizí v rozvojových zemích, které ţádají o potravinovou pomoc EU.

4.2.6

SVS

Účast v 7. RP

Sedmý rámcový program je určený širokému spektru ţadatelů (univerzity, výzkumná střediska, nadnárodní společnosti, MSP, veřejné správy, jednotlivci), tento program je také otevřený pro účastníky všech zemí světa, přičemţ je stanovena různá míra financování pro různé skupiny zemí. Účast v 7. RP lze realizovat formou odpovědi zájemce na konkrétní výzvu k podávání projektů vyhlášenou Evropskou komisí. Aktuálně vyhlášené výzvy 7. RP jsou publikovány na stránkách Evropské komise69, přehled připravovaných výzev uvádějí stránky CZELO70. Kaţdá výzva k podávání návrhů výzkumných projektů je charakterizována třemi základními parametry: 

68

69

70

reţimem financování o Společné projekty – výzkumné projekty s jasně definovanými vědeckými a technologickými cíli a konkrétními očekávanými výsledky. Jsou prováděné konsorcií s účastníky z různých zemí (z průmyslu a akademické obce). o Sítě excelence – určeny pro výzkumné instituce s cílem vytvořit evropské "virtuální výzkumné centrum" v dané oblasti. Jedná se o vyuţití zdrojů z celých výzkumných jednotek, oddělení, laboratoří nebo velkých týmů. o Koordinační a podpůrné akce – koordinace a propojení

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Kapacity“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/kapacity_7.pdf>. Seventh Framework Programme .

[on line].

[cit.

2010-04-25].

Dostupný

z WWW:

Czech Liaison Office for Research and Development [on line]. [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.czelo.cz/>.

- 54 -

Charakteristika výzev


Modul: Ekonomika

 

projektů, programů a politik. To zahrnuje například koordinace a vytváření sítí, šíření a vyuţívání znalostí, pomoc při provádění rámcového programu. o Individuální projekty – financované Evropskou radou pro výzkum, uskutečňované jednotlivými výzkumnými týmy v čele s "řešiteli". o Podpora odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků – podpůrné akce Marie Curie zaměřené na vzdělávání a profesní rozvoj pro výzkumné pracovníky z celé Evropské unie a jejích výzkumných partnerů. o Výzkum ve prospěch konkrétních skupin - hlavní část výzkumu prováděna subjekty, jako jsou univerzity, výzkumná střediska nebo jiné právní subjekty, ve prospěch zejména malých a středních podniků. kategorií účastníků (výzkumná organizace, universita, průmyslové odvětví, MSP, veřejná správa, nezisková organizace), typy činností (výzkum a vývoj, demonstrace technologie, management, školení, šíření znalostí).

Zájemce o grant připraví návrh projektu, který pak do určené uzávěrky zašle Evropské komisi. Konkrétní ţádosti Komise nechá vyhodnotit nezávislými experty, kteří projekty obodují ve třech oblastech:   

vědeckotechnická kvalita projektu, implementace projektu, management a jeho dopad.

Projekty jsou na základě bodového ohodnocení seřazeny a postupně dle pořadí financovány. Zbylé projekty jsou v záloţním seznamu nebo vyhodnoceny jako ty, které financovány nebudou. S úspěšnými ţadateli o finanční podporu projektů Komise uzavře grantovou smlouvu. 7. RP disponuje pro období 2007 – 2013 prostředky celkového rozpočtu ve výši téměř 55 mld. EUR. Nejvýznamnější část plyne na projekty výzkumné spolupráce (32 mld. EUR). Základní výzkum zvláštního programu Myšlenky obsahuje 7,5 mld. EUR, zvláštní program Lidé je financován prostředky ve výši 4,75 mld. EUR, program Kapacity pak disponuje 4 mld. EUR. Euratom podporuje dané aktivity částkou 2,7 mld. EUR. Navíc 7. RP přispěje do výše 1 mld. EUR na nástroj finančních rizik, stejnou částkou pak přispěje EIB. Hlavním principem financování konkrétních projektů 7. RP je spolufinancování. EU prostřednictvím Komise přispívá do výše určitého procenta celkových nákladů projektů. Výjimkou tvoří pouze Marie Curie, která na aktivity ve své oblasti poskytuje 100 % finančních prostředků (výzkumných nákladů). Maximální výši náhrad nákladů jednotlivých projektů je odvislá od reţimu financování, právního postavení účastníků a druhu činnosti.

- 55 -


Modul: Ekonomika

Standardní sazby náhrady pro aktivity výzkumu a technologického rozvoje jsou 50 % způsobilých nákladů. Vybrané subjekty 71 mohou obdrţet aţ 75 % způsobilých nákladů. V případě demonstračních činností můţe sazba náhrady dosáhnout 50 % způsobilých nákladů. U ostatních aktivit72 je stanovena sazba náhrady aţ do výše 100 % způsobilých nákladů. Plná náhrada způsobilých nákladů je aplikována i na hraniční výzkum a všechny akce v rámci programu Lidé.

4.3 Instituce EU odpovědné za vědu a výzkum Za evropskou politiku výzkumu je odpovědný zejména komisař pro vědu, výzkum a inovace, pro období 2010 – 2014 se komisařkou stala Máire GeogheganQuinn. Do jejího pole působnosti spadají dvě generální ředitelství (GŘ) – GŘ pro výzkum a Společné výzkumné středisko (SVS). Evropskou komisí byly dále zřízeny výkonné agentury73, v oblasti vědy a výzkumu působí Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum, Výkonná agentura pro výzkum (REA), Evropský inovační a technologický institut. Ministři odpovědní za oblast výzkumu se v rámci Rady schází v uspořádání nazvaném Rada pro konkurenceschopnost, jejíţ členové jsou také ministři odpovědní za oblast průmyslu a vnitřního trhu. V Evropském parlamentu se výzkumem zabývá především Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Generální ředitelství pro výzkum vytváří politiku EU v oblasti výzkumu a technologického rozvoje, koordinuje evropské výzkumné aktivity s aktivitami členských států a také podporuje další politiky. Cíle GŘ pro výzkum jsou úzce spjaty se zajištěním fungování EVP. Generální ředitelství (GŘ) fungují v rámci Evropské komise. Jednotlivá GŘ jsou pověřena výkonem společných politik a iniciativ v oblastech hospodářského a sociálního ţivota. V čele kaţdého generálního ředitelství stojí generální ředitel74, který je odpovědný příslušnému komisaři.75

Generální ředitelství pro výzkum

Společné výzkumné středisko (SVS) bylo původně ustanoveno na základě smlouvy o Euratom s cílem podporovat jadernou bezpečnost. SVS postupně zahrnulo do své působnosti také další oblasti týkající se politik Unie. Dnes je SVS zakotveno v legislativě EU a je nedílnou součástí EVP, je sítí sedmi výzkumných ústavů v celé EU. Posláním SVS je poskytovat vědeckou a technickou podporu pro koncepci, rozvoj, provádění a sledování politik EU. SVS funguje jako sluţba Evropské komisi, jako referenční středisko vědy a techniky pro Unii, slouţí


71

Neziskové organizace, MSP, výzkumné organizace, instituce vyššího vzdělávání.

72

Konsorcium management, vytváření sítí, odborná příprava, koordinace, šíření apod.

73

Organizace zřízené v souladu s nařízení Rady (ES) č. 58/2003. Jsou pověřené vybranými úkoly při správě programů EU, zřizují se na dobu určitou.

74

Generálním ředitelem GŘ pro vědu a výzkum v současnosti je José Manuel Silva Rodríguez.

75

Research Directorate-General [on line]. <ec.europa.eu/dgs/research/index_en.html>.

[cit.

- 56 -

2010-04-16].

Dostupný

z WWW:


Modul: Ekonomika

společnému zájmu členských států, přičemţ je nezávislé na soukromých či vnitrostátních zájmech. Současným generálním ředitelem SVS je dr. Roland Schenkel.76 Evropská rada pro výzkum (ERV) byla zřízena v únoru 2007 Evropskou komisí na základě programu „Myšlenky“ 7. RP za účelem podpory hraničního výzkumu určovaného výzkumnými pracovníky, je také ze své činnosti Evropské komisi odpovědná. Hlavním úkolem rady je rozvíjet a podněcovat kvalitní vědeckou činnost podporou excelentních vědců a odborníků, kteří mohou předkládat samostatné návrhy v široké škále výzkumných oblastí. Evropská rada pro výzkum se skládá z nezávislé vědecké rady (vytyčuje strategii a metodiku) a Výkonné agentury ERV (aplikuje danou strategii v oblasti financování v rámci 7.RP), která jedná jménem Evropské komise a započala samostatnou existenci v červenci 2009.

Evropská rada pro výzkum

Výkonná agentura ERV je nápomocna vědecké radě ERV a zabezpečuje tyto činnosti:     

Provádí roční pracovní program stanovený vědeckou radou ERV, který je schválený Komisí. Vyhlašuje v souladu s pracovním programem výzvy k předkládání návrhů. Poskytuje ţadatelům informace a podporu. Organizuje oponentní řízení. Uzavírá a spravuje grantové dohody.77

Výkonná agentura pro výzkum (REA) je orgán vytvořený v prosinci roku 2007 Evropskou komisí na podporu excelence ve výzkumu a inovacích, od června 2009 je autonomní. Agentura je podřízena generálním ředitelstvím pro výzkum, podniky a průmysl, informační společnost a média a energetiku a dopravu. Spravuje velkou část sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj. Počítá se s jejím působením do roku 2017 s cílem dokončit řízení projektů, které byly financovány 7.RP. Výkonná agentura pro výzkum se zaměřuje se na poskytování účinné a efektivní sluţby v oblasti výzkumu a inovací zaloţené na úzkém kontaktu s konečnými příjemci, REA působí jako promotér evropského výzkumného prostoru (ERA). Agentura plní tyto úkoly:      

stipendia, granty a příslušné ceny programu „Marie Curie“, konkrétní dohody o výzkumných grantech pro malé a střední podniky, vícestranné projekty v oblasti výzkumu vesmíru, vícestranné projekty v oblasti výzkumu bezpečnosti, příjímání a hodnocení návrhů v budově Covent Garden v Bruselu, komplexní asistenční sluţba pro dotazy ohledně 7. RP,

76

Preparing for the future [on line]. [cit. <ec.europa.eu/dgs/jrc/index.cfm?id=3840〈=en>.

77

Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum [on line]. 2010 [cit. 2010-04-25]. <europa.eu/agencies/executive_agencies/erc/index_cs.htm>.

- 57 -

2010-04-15].

Dostupný

z WWW:

Výkonná agentura pro výzkum


Modul: Ekonomika



jednotná registrace pro partnery projektů, která administrativní zátěţ spojenou s řízením projektů.78

má

sníţit

Evropský inovační a technologický institut vznikl nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 294/2008 ze dne 11. března 2008 s cílem podpory přerodu vědeckých poznatků na patentované postupy a výrobky v technologicky vyspělých odvětvích. Tento proces podporuje prostřednictvím prosazování spolupráce všech tři stran tzv. znalostního trojúhelníku: vzdělávání, inovace a výzkum. Rada pro konkurenceschopnost byla zaloţena v červnu roku 2002, je sloţená z ministrů pro evropské záleţitosti, z ministrů odpovídajících za oblast průmyslu a také výzkumu. Hlavním předmětem zájmu Rady pro konkurenceschopnost jsou tři oblasti:  



Vnitřní trh – stálá priorita svobody pohybu zboţí, osob, sluţeb, kapitálu a nyní nově také znalostí. Průmysl – oblast průmyslu je stále v pravomoci členských států, zajištění konkurenceschopnosti Unie tedy závisí na úzké spolupráci EU a jednotlivých členských států, důraz se klade např. na podporu a nastolení podmínek pro spolupráci mezi podniky a podporu lepšího vyuţívání průmyslového potenciálu v oblasti inovace, výzkumu a technologického rozvoje. Výzkum – vědecký výzkum a technologický rozvoj (RTD) neustále nabývá na významu v procesu ekonomického rozvoje. EU vyvíjí podporu pro udrţení mezinárodní konkurenceschopnosti, koordinaci výzkumu a rozvoje vědecko-technologické základny hlavně v průmyslových odvětvích79.

Poslanci Evropského parlamentu jsou rozděleni do stálých výborů, které se specializují a připravují práci Evropského parlamentu v různých oblastech. V současné době existuje 20 parlamentních výborů. Jedním z nich je Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku, ten má v současné době (2010) 55 členů, kteří se scházejí jednou aţ dvakrát za měsíc na veřejném jednání. V parlamentních výborech se připravují legislativní návrhy, projednávají se návrhy Komise a Rady a v některých případech členové výborů vypracovávají zprávu, která je předkládána na plenárním zasedání. Kaţdý výbor má svého předsedu, ten se pak účastní Konference předsedů výborů, která koordinuje činnost výborů.80

78

Výkonná agentura pro výzkum [on line]. 2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: <europa.eu/agencies/executive_agencies/rea/index_cs.htm>.

79

Rada pro konkurenceschopnost [on line]. [cit. 2010-04-29]. <www.consilium.europa.eu/showPage.aspx?id=412&lang=cs>.

80

Dostupný

z WWW:

Parlamentní výbory [on line]. [cit. 2010-04-26]. Dostupný z WWW: <www.europarl.europa.eu/parliament/public/staticDisplay.do?id=45&pageRank=5&language =CS>.

- 58 -

Evropský inovační a technologický institut


Modul: Ekonomika

SHRNUTÍ KAPITOLY Základním zdrojem financování vědy a výzkumu z prostředků EU jsou tzv. rámcové programy. V současné době probíhá 7. RP pro vědu, výzkum a technologický rozvoj, jenţ je platný pro období 2007 – 2013. Je zaloţen na dvou právních aktech, kterými jsou pro jaderný výzkum smlouva o Euratomu a pro nejaderný výzkum na základě Smlouvy o ES. V oblasti jaderného výzkumu (dle smlouvy o Euratomu) 7. RP podporuje rozvoj mírového vyuţívání jaderné vědy a technologie prostřednictvím podpory spolupráce v oblasti výzkumu v celé Evropě. V oblasti nejaderného výzkumu (na základě Smlouvy o ES) je 7. RP prováděn prostřednictvím čtyř zvláštních programů pro tzv. nepřímé akce (Spolupráce, Myšlenky, Lidé, Kapacity) a jednoho specifického programu pro akce přímé (Společné výzkumné středisko). 7. RP je určen širokému spektru ţadatelů, kteří mohou dosáhnout na prostředky EU prostřednictvím podání ţádostí do konkrétních výzev Komise. Kaţdá výzva je specifická reţimem financování, skupinou účastníků a typy činností. Komise postupuje jednotlivé ţádosti k posouzení nezávislým expertům. S úspěšnými ţadateli je sepsána smlouva, finanční podpora projektů je zaloţena na reţimu spolufinancování, projekty dle typu výzev a zvláštních programů mohou být financovány ze zdrojů 7. RP v rozmezí 50 – 100 % jejich způsobilých výdajů. Hlavními institucemi, v jejichţ náplni je realizace politiky vědy a výzkumu na úrovni EU, jsou Generální ředitelství pro výzkum, Společné výzkumné středisko, Evropská rada pro výzkum, Výkonná agentura pro výzkum, Evropský inovační a technologický institut, Rada pro konkurenceschopnost, a Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku.

ÚKOLY 1.

Které tři základní finanční nástroje a moţnosti podpory výzkumu a inovací v současné době vymezila EU?

2.

Popište priority minulých rámcových programů pro vědu a výzkum? V čem se lišily?

3.

Na kterých dvou právních dokumentech je zaloţen 7. RP?

4.

Vyjmenujte a blíţe popište čtyři zvláštní programy 7. RP.

5.

Co je to Společné výzkumné středisko?

6.

Jakými třemi základními parametry jsou určeny výzvy 7. RP?

7.

Které instituce se v rámci EU angaţují v oblasti vědy a výzkumu?

- 59 -


Modul: Ekonomika


KÖNIG, P., LACINA, L. a kol., Rozpočet a politiky Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 374 s. ISBN 80-7179-846-0.

[2]

KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J., Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vydání. Brno: Barristel & Principal, spol. s r.o., 2008, 402 s. ISBN 978-80-7364-044-6.

[3]

Czech Liaison Office for Research and Development [on line]. [cit. 2010-0414]. Dostupný z WWW: <www.czelo.cz/>.

[4]

7. rámcový program EU [on line]. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/>.


Odbor veřejných databází. Věda a výzkum v regionálním pohledu. Praha: Český statistický úřad, 2007, 54 s. ISBN 978-80-250-1489-9.

[6]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/spoluprace_4.pdf>.

[7]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Myšlenky“ [on line]. 2006 [cit. 201004-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/myslenky_5.pdf>.

[8]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Lidé“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/lide_6.pdf>.

[9]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Kapacity“ [on line]. 2006 [cit. 201004-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/kapacity_7.pdf>.

[10]

Cooperation [on line]. 2008 [cit. 2010-04-25]. .

[11]

Introduction [on line]. 2009 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/science_technology_innovatio n/introduction>.

[12]

Výzkumná a technologická politika Evropské Unie [on line]. 2001 [cit. 201004-26]. Dostupný z WWW: <www.europeum.org/disp_article.php?aid=319>.

[13]


[14]

Věda a výzkum [on line]. [cit. 2010-04-26]. Dostupný <www.eu4journalists.eu/index.php/dossiers/czech/C34>.

- 60 -

„Spolupráce“

Dostupný

[on line].

z WWW:

z WWW:


Modul: Ekonomika

Literatura [1]

7. rámcový program EU [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/>.

[2]


[3]

Antidiskriminace [on line]. <www.euroskop.cz/665/sekce/>.

[4]

BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada Publishing, 2008. 480 s. ISBN 978-80-247-1807-1.

[5]

Cooperation [on line]. 2008 [cit. 2010-04-25]. .

[6]

Czech Liaison Office for Research and Development [on line]. [cit. 2010-04-14]. Dostupný z WWW: <www.czelo.cz/>.

[7]

ČERNOCH, P. Cesta do EU. Praha: Linde, 2003. 160 s. ISBN 80-86131-40-8.

[8]

Europa: Portál Evropské <europa.eu/index_cs.htm>.

[9]

Eurostat [on line]. 2010 [cit. 2010-04-15]. <epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/>.

[10]

EVROPSKÁ KOMISE. Investice do naší budoucnosti. Evropská unie Finanční rámec 2007 – 2013. 2. revidované vydání. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2008. 10 s. ISBN 978-92-79-08553-6.

[11]

EVROPSKÁ KOMISE. Rozpočet Evropská unie. Základní údaje. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. 15 s. ISBN 978-92-79-14440-0.

[12]

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010. Číselné údaje. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. 25 s. ISBN 978-92-79-14097-6.

[13]

EVROPSKÁ KOMISE. Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2009. Číselné údaje. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009. 27 s. ISBN 92-7910662-0.

[14]

Evropská rada – oficiální orgán EU [on line]. [cit. 2010-04-06]. Dostupný z WWW: <www.european-council.europa.eu/the-institution.aspx?lang=cs>.

[15]

FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. 2. doplněné aktualizované vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009. 803 s. ISBN 978-80-7325-180-2.

[16]

Financial year [on line]. [cit. 2010-04-18]. Dostupný <ec.europa.eu/budget/documents/2009_en.htm?submenuheader=2#table-1_1>.

z WWW:

[17]

Finanční vztahy k EU [on line]. 2010 [cit. 2010-04-18]. <www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/eu_financni_vztahy_k_eu.html>.

z WWW:

[18]

Generální ředitelství pro výzkum [on line]. 2009 [cit. 2010-04-07]. Dostupný z WWW:

unie

[cit.

[on line].

- 61 -

2010-04-20].

[cit.

Dostupný

Dostupný

2010-04-07].

Dostupný

Dostupný

Dostupný

z WWW:

z WWW:

z WWW: z WWW:


Modul: Ekonomika

<www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/generalni-reditelstvi-evropskekomise/1000723/5146/#research>. [19]

Introduction [on line]. 2009 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/science_technology_innovation/introduction>.

[20]

KLOUDOVÁ, J. Evropská unie. Historie a současnost ekonomického prostředí. 3. vydání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007. 190 s. ISBN 978-80-7318-512-1.

[21]

KONIG, P. a kol. Rozpočet a politiky Evropské unie. 2. aktualizované vydání. Praha: C.H. Beck, 2009. 630 s. ISBN 978-80-7400-011-9.

[22]

KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vydání. Brno: Barristel & Principal, 2008. 402 s. ISBN 978-80-7364-044-6.

[23]

Konkurenceschopnost a soudržnost [on line]. [cit. 2010-04-26]. <europa.eu/abc/budget/use/competitiveness/index_cs.htm>.

[24]

Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [on line]. 2008 [cit. 2010-04-06]. Dostupný z WWW: <www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/st06655-re01.cs08.pdf>.

[25]

Oblasti politiky Evropské Unie <europa.eu/pol/index_cs.htm>.

[26]

Odbor informování o evropských záleţitostech. Když se řekne Lisabonská smlouva… Perspektiva fungování Evropské unie podle nového smluvního rámce. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2008. 156 s. ISBN 978-80-87041-48-2.

[27]

Odbor veřejných databází. Věda a výzkum v regionálním pohledu. Praha: Český statistický úřad, 2007, 54 s. ISBN 978-80-250-1489-9.

[28]

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [on line]. 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: <www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/meo_oecd.html>.

[29]

Organisation [on line]. 2010 [cit. 2010-04-30]. <erc.europa.eu/index.cfm?fuseaction=page.display&topicID=15>.

[30]

Politika na podporu výzkumu a technologického vývoje [on line]. 2009 [cit. 2010-04-07]. Dostuný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/politika-na-podporu-vyzkumua/1000521/10932>.

[31]

Politiky pro lepší život [on line]. [cit. 2010-04-23]. <europa.eu/lisbon_treaty/glance/better_life/index_cs.htm>.

[32]

Poválečná Evropa a myšlenky sjednocení [on line]. [cit. 2010-04-06]. Dostupný z WWW: <www.euroskop.cz/813/sekce/povalecna-evropa-a-myslenky-sjednoceni/>.

[33]

Preparing for the future [on line]. 2009 [cit. <ec.europa.eu/dgs/jrc/index.cfm?id=3840&lang=en>.

[34]

Research [on line]. [cit. 2010-04-29]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/research/rea/>.

[35]

Research Directorate-General [on line]. <ec.europa.eu/dgs/research/index_en.html>.

[36]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Kapacity“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný

[on line].

- 62 -

[cit.

[cit.

Dostupný

2010-04-17].

Dostupný

2010-04-28].

2010-04-28].

Dostupný

Dostupný

Dostupný

Dostupný

z WWW:

z WWW:

z WWW:

z WWW:

z WWW:

z WWW:


Modul: Ekonomika

z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/kapacity_7.pdf>. [37]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Lidé“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/lide_6.pdf>.

[38]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Myšlenky“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/myslenky_5.pdf>.

[39]

Rozhodnutí rady o zvláštním programu „Spolupráce“ [on line]. 2006 [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: <www.fp7.cz/dokums_raw/spoluprace_4.pdf>.

[40]

Rozpočet [on line]. [cit. 2010-04-28]. lex.europa.eu/budget/www/index-cs.htm>.

z WWW:

<eur-

[41]

Rozpočet EU na rok 2009 [on line]. [cit. 2010-04-18]. Dostupný <www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/eu_rocni_rozpocet_eu_44899.html>.

z WWW:

[42]

Smlouva v kostce [on line]. [cit. <europa.eu/lisbon_treaty/glance/index_cs.htm>.

[43]


[44]

Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2009 [on line]. 2009 [cit. 2010-04-28]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/budget/library/publications/budget_in_fig/syntchif_2009_cs.pdf>. ISSN 1725678X>.

[45]

Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2010 [on line]. 2010 [cit. 2010-04-28]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/budget/library/publications/budget_in_fig/syntchif_2010_cs.pdf>. ISSN 1725678X>.

[46]


[47]

ŠIŠKOVÁ, N., STEHLÍK, V. Evropské právo 1 - Ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde Praha, 2007. 310 s. ISBN 978-80-7201-680-8.

[48]

TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 4. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2004. 306 s. ISBN 80-7201-478-1.

[49]

Věda a výzkum [on line]. [cit. 2010-04-26]. <www.eu4journalists.eu/index.php/dossiers/czech/C34>.

[50]

Věda, technologie a inovace [on line]. 2009 [cit. 2010-04-14]. Dostupný z WWW: <epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/science_technology_innovation/introduction>.

[51]


[52]

Výzkum [on line]. [cit. <www.euroskop.cz/681/sekce/vyzkum/>.

[53]

Výzkumná a technologická politika Evropské Unie [on line]. 2001 [cit. 2010-04-15]. Dostupný z WWW: <www.europeum.org/disp_article.php?aid=319>. - 63 -

Dostupný

2010-04-06].

2010-04-20]

Dostupný

Dostupný

Dostupný

z WWW:

z WWW:

z WWW:


Modul: Ekonomika

[54]

Výzkum [on line]. [cit. <www.euroskop.cz/681/sekce/vyzkum/>.

[55]

What is it for? [on line]. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupný <ec.europa.eu/archives/growthandjobs_2009/objectives/index_en.htm>.

[56]

Zaměstnaní ve vědě a technologiích – mezinárodní srovnání [on line]. 2009 [cit. 2010-04-08]. Dostupný z WWW: <www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/7_zamestnani_ve_vede_a_technologiich_mezinarodni_srovn ani>.

- 64 -

2010-04-20]

Dostupný

z WWW: z WWW:


Modul: Ekonomika

Seznam zkratek CIP

Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (Competitiveness and Innovation Framework Programme)

COST

Evropská spolupráce v oblasti vědy a technického výzkumu (European Co-operation in the Field of Scientific and Technical Research)

CZELO

Česká styčná kancelář pro vědu a výzkum

DPH

Daň z přidané hodnoty

ECB

Evropská centrální banka

ECU

Zúčtovací měnová jednotka (European Currency Unit)

EFTA

Evropské sdruţení volného obchodu (European Free Trade Association)

EHP

Evropský hospodářský prostor

EHS

Evropské hospodářské společenství

EIB

Evropská investiční banka

EMS

Evropský měnový systém

ERA

Evropský výzkumný prostor (European Research Area)

ERDF

Evropský fond pro regionální rozvoj (European Regional Development Fund)

ERM II

Evropský mechanismus směnných kurzů II (European Exchange Rate Mechanism II)

ERV

Evropská rada pro výzkum

ES

Evropská společenství

ESCB

Evropský systém centrálních bank

ESF

Evropský sociální fond

ESPRIT

Evropský strategický program pro výzkum a rozvoj informačních technologií (European Strategic Programme for Research and Development in Information Technology)

ESUO

Evropské společenství uhlí a oceli

ETI

Evropský technologický institut

EU

Evropská unie, Unie

EUR

Euro

Euratom

Evropské společenství pro atomovou energii

EUREKA

Evropská spolupráce v oblasti aplikovaného a průmyslového výzkumu (European Research Coordination Agency)

EVP

Evropský výzkumný prostor

GPS

Polohový druţicový systém (Global Positioning Systém)

GŘ

Generální řediteství - 65 -


Modul: Ekonomika

HDP

Hrubý domácí produkt

HND

Hrubý národní důchod

HNP

Hrubý národní produkt

HMS

Hospodářský měnový systém

HMU

Hospodářská a měnová unie

HND

Hrubý národní důchod

HSS

Hospodářská a sociální soudrţnost

ITRE

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (Industry, Researech and Energy)

JEA


JVT

Jednotný vnitřní trh

LAU

Místní správní jednotky (Local Administrative Units)

MSP

Malé a střední podniky

NUTS

Nomenklatura územních statistických jednotek (Nomenclature des Unites Territoriales Statistiques)

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development)

PP

Poloţky plateb

PZ

Poloţky závazků

REA

Výkonná agentura pro výzkum (Research Executive Agency)

RTD

Vědecký výzkum a technologický rozvoj (Scientific Research and Technological Development)

SES

Smlouva o zaloţení Evropského společenství

SEU

Smlouva o Evropské unii

SF

Strukturální fondy

SFEU

Smlouva o fungování Evropské unie

SVS


VaV

Věda a výzkum

ŢP

Ţivotní prostředí

7.RP

Sedmý rámcový program

- 66 -


Modul: Ekonomika

Seznam obrázků

Obrázek 2.1: Struktura příjmů rozpočtu EU v letech 2008 – 2010 .......................................................... 25 Obrázek 2.2: Podíl poloţek závazků ve finančním rámci pro období 2007 – 2013 ................................ 28 Obrázek 2.3: Podíl jednotlivých poloţek závazků v podokruhu Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a zaměstnanost ............................................................................... 31 Obrázek 2.4: Podíl jednotlivých poloţek v rámci Podpory výzkumu a technologického rozvoje ............ 32

- 67 -


Modul: Ekonomika

Seznam tabulek

Tabulka 1.1: Přístupové smluvy ............................................................................................................... 12 Tabulka 1.2: Mezníky novodobé evropské integrace .............................................................................. 18 Tabulka 2.1: Výše jednotlivých zdrojů příjmů rozpočtu EU (běţné ceny) ............................................... 25 Tabulka 2.2: Finanční rámec na období 2007 – 2013 (v běţných cenách)............................................. 27 Tabulka 2.3: Poloţky závazků a plateb v rozpočtových letech 2008 a 2010, členění dle okruhů finančního rámce ................................................................................................................ 29 Tabulka 2.4: Členění poloţek závazků na Podokruh 1a souhrnného rozpočtu rozpočtového roku 2010 .................................................................................................................................... 30 Tabulka 2.5: Skladba závazků poloţky Podpora výzkumu a technologického rozvoje v roce 2010 ...... 31 Tabulka 3.1: Skladební systém NUTS ..................................................................................................... 39

- 68 -

SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU Z PROSTŘEDKŮ EVROPSKÉ UNIE

Recommend Documents