Speciální pedagogika v práci pečovatelky

Evropský sociální fond Evropský sociální Praha & EU: Investujeme do vašífond budoucnosti

Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Učební text pro Dívčí katolické střední školy

Speciální pedagogika v práci pečovatelky

Hana Hanáčková

- 1 -

Platnéřská 4, Praha 1

Text byl sestaven za použití následujících publikací: Slovík, J.: Speciální pedagogika, Grada, Praha, 2007. ISBN 978-80-247-1733-3 Jůva, V. a kol.: Základy pedagogiky, Paido, Brno, 2001. ISBN 80-85931-95-8 Švarcová, I.: Mentální retardace, Portál, Praha, 2006. ISBN 80-7367-060-7 Zelinková, O.: Poruchy učení, Portál, Praha,2003. ISBN 80-7178-800-7

© Dívčí katolická střední škola, 2012 © Hana Hanáčková, 2012 Vytiskla Tiskárna F&F, Praha 4

ISBN 978-80-87755-03-7 Dívčí katolická střední škola

- 2 -

Obsah

1. Úvod do pedagogiky 7 1.1 Základní pojmy 7 1.2 Historický vývoj pedagogiky 8 1.2.1 Období starověku 8 1.2.2 Období středověku 8 1.2.3 Období renesance a humanismu 9 1.3 Otázky k opakování učiva 9 2. Systém pedagogických věd 10 2.1 Dělení pedagogiky 11 2.2 Didaktické zásady 11 2.3 Otázky k opakování učiva 12 3. Výchova 14 3.1 Formování 14 3.2 Výchova 14 3.2.1 Obsah výchovy 14 3.2.2 Základní zásady vývoje 15 3.2.3 Podmínky výchovy 15 3.2.4 Výchovné zásady 16 3.2.5 Metody výchovy 16 3.2.6 Výchovný proces 17 3.2.7 Formy výchovy 17 3.2.8 Složky výchovy 18 3.3 Otázky k opakování učiva 20 4. Socializace 21 4.1 Mechanismy socializace 21 4.1.1 Sociální činnost 21 4.1.1.1 Hra 21 4.1.1.2 Práce 23 4.1.2 Nápodoba 23 4.1.3 Ztotožnění 23 4.2 Otázky k opakování učiva 19 5. Speciální pedagogika 25 5.1 Vývoj přístupů k handicapovaným osobám 25 5.2 Obory speciální pedagogiky 26 5.3 Otázky k opakování učiva 27 - 3 -


6. Základní pojmy ve speciální pedagogice 28 6.1 Vada, porucha, defekt 28 6.2 Postižení 29 6.3 Znevýhodnění 29 6.4 Zákon o výchově a vzdělávání osob s postižením 29 6.5 Speciálně pedagogická centra 29 6.6 Otázky k opakování učiva 30 7. Socializace 31 7.1 Člověk s postižením ve společnosti 31 8. Rodina s postiženým dítětem 33 8.1 Průběh přijetí postiženého dítěte rodinou 33 8.2 Styly rodinné výchovy dítěte s postižením 34 8.3 Otázky k opakování učiva 34 9. Logopedie 35 9.1 Vady a poruchy řeči 35 9.2 Alternativní formy komunikace 37 9.3 Otázky k opakování učiva 37 10. Surdopedie 38 10.1 Způsoby terapie 39 10.2 Komunikace neslyšících 39 10.3 Otázky k opakování učiva 40 11. Oftalmopedie 41 11.1 Vlastnosti oka 41 11.2 Vady, poruchy oka 42 11.3 Způsoby terapie 43 11.4 Specifika vzdělávání a výchovy zrakově postižených 43 11.5 Otázky k opakování učiva 44 12. Somatopedie 45 12.1 Dětská mozková obrna 45 12.2 Dětská obrna 46 12.3 Epilepsie 47 12.4 Specifika života lidí s tělesným postižením 48 12.5 Otázky k opakování učiva 48 13. Psychopedie 49 13.1 Mentální retardace 49 13.2 Klasifikace inteligence 50 13.3 Klasifikace mentální retardace 50 13.3.1 Lehká mentální retardace 50 13.3.2 Středně těžká mentální retardace 51 13.3.3 Těžká mentální retardace 52 13.3.4 Hluboká mentální retardace 52 Dívčí katolická střední škola

- 4 -

13.3.5 Nespecifikovaná mentální retardace 53 13.3.6 Jiná mentální retardace 53 13.4 Výchovná a vzdělávací péče o lidi s těžkým a hlubokým mentálním postižením 53 13.4.1 Snoezelen 54 13.4.2 Bílý pokoj 54 13.4.3 Domovy pro osoby se zdravotním postižením 55 13.5 Výchova a vzdělávání dětí s Downovým syndromem 56 13.6 Autismus 57 13.7 Otázky k opakování učiva 58 14. Speciální pedagogika osob s dílčími nedostatky 60 14.1 Specifické poruchy učení 60 14.2 Přehled SPU 61 14.2.1 Dyslexie 61 14.2.2 Dysgrafie 61 14.2.3 Dyskalkulie 61 14.2.4 Dysortografie 62 14.2.5 Dyspraxie 63 14.2.6 Dysmúzie 63 14.2.7 Dyspinxie 63 14.2.8 Lateralita 63 14.2.9 Lehká mozková dysfunkce 65 14.2.10 ADHD 66 14.2.11 ADD 66 14.2.12 ODD 66 14.3 Školní zralost 67 14.4 Otázky k opakování učiva 67 15. Etopedie 68 15.1 Instituce pro nápravu poruch chování 69 15.2 Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy 70 15.3 Otázky k opakování učiva 71 16. Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením 72 16.1 Otázky k opakování učiva 73 17. Integrace 74 17.1 Místa integrace 74 17.2 Podmínky pro úspěšnou integraci 74 17.3 Inkluze 75 17.4 Otázky k opakování učiva 75 18. Možnosti výchovy a vzdělávání dítěte s postižením 76 18.1 Střediska rané péče 76 18.2 Mateřské školy 76 - 5 -


18.3 Základní školy 77 18.4 Střední vzdělání 77 19. Možnosti pracovního uplatnění postižených 79 19.1 Chráněné zaměstnávání 79 19.2 Podporované zaměstnávání 79 19.3 Ergoterapeutické dílny 79 19.4 Přechodné zaměstnání a tranzitní programy 80 19.5 Otázky k opakování učiva 80

Dívčí katolická střední škola

- 6 -

1. Úvod do pedagogiky

Pedagogika je vědní disciplína, která je součástí systému pedagogických věd. Pedagogika je nauka o cíli, obsahu, organizaci, metodách a zásadách formování lidské osobnosti. Zabývá se výchovou a vzděláváním od narození až do konce života. Výchova a vzdělávání jsou základní pedagogické pojmy a navzájem se prolínají.

1.1 Základní pojmy Výchova Výchova je záměrná a plánovitá činnost, která působí především na city a vůli. Je to veškeré působení na druhé lidi, vytváří charakter člověka. Výchova je stará jako lidstvo samo, s vývojem společnosti se měnily její cíle, obsah a metody. Vzdělávání Vzdělávání je celoživotní proces, kterým člověk dosahuje vzdělání. Působí především na rozvoj rozumové stránky. Vzdělání Vzdělání je osvojený systém poznatků, vědomostí, dovedností a návyků. Je to dosažený stav. a) Všeobecné vzdělání Představuje soubor základních vědomostí, které by si měl osvojit každý člověk. b) Odborné vzdělání Odborné vzdělání je podmínkou pracovní kvalifikace pro výkon povolání. Z hlediska obsahu se dělí např. na: • technické, • pedagogické, • umělecké, • lékařské, • zdravotnické.

- 7 -


Z hlediska typu absolvované školy se dělí na: • střední, • vyšší odborné, • vysokoškolské.

1.2 Historický vývoj pedagogiky Název pedagogika vznikl v období antického Řecka (starověk) ze slova paidagog. Paidagogos byl otrok, často velmi vzdělaný, který pečoval o děti zámožných rodin. 1.2.1 Období starověku Sparta Cílem výchovy chlapců byla příprava zdatného, statečného a poslušného vojáka. Cílem výchovy dívek bylo vychovat zdravou, silnou ženu, aby mohla rodit zdravé děti. Neduživí novorozenci byli usmrcováni. Athény U chlapců se důraz kladl na rozumovou, estetickou, mravní a tělesnou výchovu (tzv. harmonie těla a krásy). Dívky byly vychovávány pouze v rodině, a to k mravnosti a zdvořilosti. 1.2.2 Období středověku Ve středověku vznikaly církevní školy (farní, klášterní, katedrální). V raném středověku byly jediným zdrojem vzdělanosti. Charakteristickým rysem těchto škol bylo mechanické pamětní učení latinských textů (motlitby, písně a žalmy) a přísné tělesné tresty. Školy pro mladé šlechtice byly zaměřeny na vojensko-brannou výchovu (lukostřelba, lov, zápas). Psaní a čtení se opomíjelo. Šlechtické dívky se učily základům čtení, psaní, počítání, hudbě, zpěvu a společenskému chování. Venkovský dorost si prostřednictvím rodiny osvojoval zemědělské znalosti a praktické pracovní dovednosti. V roce 1348 byla v Praze založena Karlova univerzita. Jan Hus Jan Hus byl kněz, který kázal v kapli Betlémské v Praze. Zaváděl do bohoslužeb český zpěv. Jan Hus se stal prvním voleným rektorem Karlovy univerzity. Dívčí katolická střední škola

- 8 -

Chtěl, aby výuka čtení a psaní byla dostupná i pro chudé. Prosazoval výuku v mateřském jazyce, nikoliv v latině. Za své pokrokové názory byl 6. července 1415 upálen na hranici. 1.2.3 Období renesance a humanismu Ve 14.–16. století se rozvíjí obchod, mořeplavba, průmysl a s nimi i vzdělanost a kultura. Klade se důraz na všestranně rozvinutou osobnost. Rozvoj v oblasti umění se označuje jako renesance a rozvoj v oblasti kulturní a školské jako humanismus. Upouštělo se od mechanického učení a tělesných trestů. Jan Ámos Komenský Je považován za zakladatele novodobé pedagogiky (učitel národa). Prosazoval vzdělání pro všechny, ve všem a všestranně, učit všemu příkladem, pravidlem a praxí. Jako první sestavil učebnice pro žáky i učitele a zavedl do škol systém výuky. Vytvořil řadu pedagogických zásad, které se uplatňují dodnes (zájem, postupnost, názornost, slovo, kontrola, praxe). Díla: • Informatorium školy mateřské Rady pro matky, jak rozvíjet výchovu pro nejmenší. • Brána jazyků otevřená Slovník obsahující 8000 slov. • Velká didaktika Teorie výuky, její cíle, obsah, principy a metody. • Svět v obrazech Velká obrázková encyklopedie.

1.3 Otázky k opakování učiva 1. 2. 3. 4. 5.

Čím se zabývá pedagogika a co je jejím cílem? Vysvětli rozdíl mezi vzděláváním a vzděláním. Jak probíhala výchova dětí ve starověké Spartě a Athénách? Jaké názory na vzdělávání prosazoval Jan Hus? Jaké zásady vytvořil Jan Ámos Komenský?

- 9 -


2. Systém pedagogických věd

Obecná pedagogika Obecná pedagogika zkoumá obecné pedagogické jevy, vysvětluje základní pojmy v pedagogice. Didaktika Didaktika se zabývá teorií vzdělání a vyučování. Stanovuje cíle, úkoly, prostředky, obsah, metody a principy výuky. Dějiny pedagogiky Dějiny pedagogiky studují a vysvětlují vývoj výchovy a pedagogických idejí od samého počátku až po současnost. Teorie výchovy Teorie výchovy zkoumá metody, zásady, principy a podmínky výchovy jedince. Sociální pedagogika Sociální pedagogika zkoumá odlišnosti při výchově různých sociálních skupin a vliv sociálního prostředí na vývoj a výchovu jedince. Srovnávací pedagogika Srovnávací pedagogika zkoumá a srovnává vzdělávací systémy různých národů a států. Speciální pedagogika Speciální pedagogika se zabývá výchovou a vzděláváním zdravotně postižených, zdravotně a sociálně znevýhodněných osob. Andragogika Andragogika se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých. Dívčí katolická střední škola

- 10 -

Související vědy Pedagogika spolupracuje s vědami, které se zabývají společností a člověkem: • společenské vědy (filosofie, sociologie, estetika, etika, psychologie), • přírodní vědy (biologie, anatomie, hygiena, patologie, chemie, fyzika), • technické vědy (ekonomika, kybernetika, logika, teorie řízení).

2.1 Dělení pedagogiky Pedagogiku dělíme podle věku vzdělávaného a typu školy, na níž výuka probíhá. Věk: • pedagogika předškolní, • pedagogika základních škol, • pedagogika středních škol, • pedagogika vysokých škol, • pedagogika dospělých – andragogika. Typ školy: • mateřské školy, • základní školy, • střední školy, odborná učiliště, • vyšší odborné školy, • vysoké školy.

2.2 Didaktické zásady Didaktické zásady představují obecné požadavky, které vyplývají ze základních zákonitostí vyučovacího procesu (jak učit a co je nutné při tom dodržovat). Jako první je formuloval Jan Ámos Komenský v období renesance a humanismu. V upravené podobě jsou jeho závěry platné dodnes. Didaktické zásady se uplatňují současně a jsou ve vzájemné nerozlučné jednotě. Zásada názornosti Cílem výuky je utváření jasných a živých představ. Názornost přizpůsobujeme věku a schopnosti chápání. Druhy názornosti: • přirozená – známé předměty a jevy kolem nás, • experimentální – vysvětlování jevu pokusem, • prostorová, - 11 -


• zvuková – zvuky vydávané známými předměty, jevy zvířaty (vlak, bouřka, kočka), • grafická – vysvětlování pomocí nákresu, obrázku. Zásada uvědomělosti a aktivity Cílem je vytvořit kladný vztah k učení, aktivně si osvojovat nové vědomosti, dovednosti a umět je používat v praktických činnostech. Zásada přiměřenosti a individuálního přístupu Tato zásada vyjadřuje požadavek, aby obsah a množství učiva nebo nových poznatků odpovídal věku, schopnostem a možnostem dítěte (např. individuální vzdělávací a výchovné plány, pomalejší tempo, více času na pochopení a splnění úkolů). Zásada trvalosti Cílem je, aby si žák osvojené vědomosti a dovednosti bezpečně zapamatoval, aby si je mohl později v paměti vybavit a prakticky použít. Tuto schopnost upevňujeme především opakováním. Zásada soustavnosti Zásada vyjadřuje požadavek podávat učivo či nové poznatky v určitém uspořádání, v ucelené soustavě (např. od nejlehčího k těžšímu, od jednoduchého ke složitějšímu). Soustavné osvojování vědomostí podporujeme opakováním, praktickou ukázkou, zápisem na tabuli, zdůrazňováním podstatného aj. Zásada emocionálnosti Zásada vychází z faktu, že ani učitel, ani žáci nejsou stroje. Vyučování probíhá lépe v pozitivní atmosféře, proto by se měl učitel nebo vychovatel snažit o její navození. Ve škole, třídě by měla panovat dobrá nálada, nikoliv stres, strach a napětí.


Co je to didaktika? Čím se zabývá teorie výchovy? Čím se zabývá andragogika? Uveď jiné společenské vědy, které souvisí s pedagogikou? Jak dělíme pedagogiku?


- 12 -

6. 7. 8. 9.

Jaký úkol mají mateřské školy? Kdo vytvořil didaktické zásady? K čemu slouží, proč jsou tyto zásady důležité? Vyjmenuj a vysvětli jednotlivé zásady.

- 13 -


3. Výchova

3.1 Formování Člověk žije ve společnosti, kterou je neustále ovlivňován, sám ji však také aktivně do jisté míry utváří a mění. Formování člověka je spontánní a neřízené, probíhá kdykoliv a kdekoliv vším, co na něj bezprostředně působí: rodina, škola, kamarádi, pracovní prostředí, sdělovací prostředky, internet, ...

3.2 Výchova Výchova je nutná společenská činnost a uskutečňuje se vždy ve společnosti. Jde při ní o celoživotní individuální utváření jedince a jeho záměrné začleňování do společnosti. Výchova je specificky lidská aktivita. Je organizovaná a záměrná, má systém, cíle a metody. Cílem výchovy je všestranně harmonicky rozvinutý jedinec. Výchova je základní pedagogický pojem. 3.2.1 Obsah výchovy Obsah výchovy tvoří poznatky o tom, jak jednat a jak se chovat v nejrůznějších situacích. Představují soubor požadavků na osobnost člověka, jeho kvality a charakter. Velký význam pro výchovu mají životní hodnoty. Hodnotový systém (žebříček hodnot) Životní hodnota představuje vztah jedince k určitému společenskému postoji, názoru, jednání, vlastnosti. Životní hodnoty tvoří soubor vlastností, kterých si jedinec ve svém životě nejvíce cení, kterých se drží a které aplikuje v denním jednání. Životní hodnoty předávají zpočátku rodiče, postupem času si je každý jedinec utváří sám na základě svých zkušeností a prostředí, v němž se pohybuje. Životní hodnoty nejsou stálé, mění se vlivem doby, zkušenostmi, věkem, vzděláním: • osobní hodnoty – zdraví, svoboda, láska, peníze, úspěch, ... • společenské hodnoty – vztah k lidem, tolerance, respekt, ... • duchovní hodnoty – smysl života, víra, ...


- 14 -

V dnešní době převládá mezi lidmi spíše upřednostňování hodnot materiálních před hodnotami společenskými a duchovními. Chybí úcta k sobě samému a k ostatním lidem, pocit zodpovědnosti a tolerance k okolí. 3.2.2 Základní zásady vývoje Vývoj se děje celistvě a souvisle – člověk se vyvíjí jako celek, ne po částech. Vývoj probíhá v čase – vývojová období (kojenec, nemluvně, batole, ...). Vývoj je individuální – odpovídá možnostem a schopnostem jedince. 3.2.3 Podmínky výchovy Na tělesný a duševní vývoj člověka mají vliv 3 základní faktory: • dědičnost, • prostředí, • výchova. Podmínky vnitřní Vnitřní podmínky vývoje vyplývají z biologických a psychických zvláštností člověka (intelekt, charakter, temperament, zájmy, postoje, hodnotová orientace, zdravotní stav). Podmínky vnější Vnější podmínky vývoje tvoří • přírodní a sociální prostředí (příroda, kultura, morálka, rodina, vztahy mezi lidmi), • ekonomické podmínky, které určují úroveň a dostupnost výchovy a vzdělávání. Podmínky biologické Mezi biologické podmínky vývoje patří • zdravotní stav (nemoci, oslabení, alergie, postižení), • hygienické podmínky (životospráva, dostatek spánku, odpočinku, hygienické návyky), • dědičné faktory (vrozené tělesné a psychické vlastnosti, vlohy).

- 15 -


Podmínky sociální Vývoj ovlivňuje • kulturní a ekonomická úroveň společnosti, ve které člověk žije, • sociální prostředí (místo, kde člověk žije a tráví svůj čas). Prostředí je souhrn vnějších činitelů, které ovlivňují tělesný a duševní vývoj (rodina, kamarádi, party, ulice, média, ...). Podmínky psychologické Předpokladem vývoje je • úroveň rozumových a poznávacích schopností, • emocionální vlastnosti (trpělivost, vyrovnanost, temperament, ...), • osobnostní vlastnosti (nadání, píle, snaha, zájmy, zaměření, ...). 3.2.4 Výchovné zásady Cílevědomost Cílevědomost vytlačuje z výchovy živelnost a ukazuje směřování k určitému cíli. Jednotnost Jednotnost znamená stejný přístup a zásady rodičů, prarodičů a školy ve výchově dítěte (pokud máma dovoluje a táta stejné zakazuje, jedná se o nejednotný přístup). Prevence Lepší je správně vychovávat, než napravovat. Životem pro život Cílem je připravit dítě na život, na řešení různých životních situací a neodstraňovat překážky (důsledkem „umetání cestičky“ je nesoběstačný a nesamostatný člověk). Tato zásada je podceňována při výchově děti z dětského domova. Neznají běžný chod života v rodině (nákupy, úklid, praní, žehlení, vaření, hodnotu peněz) a později se pro ně tyto situace stávají problémem. Individuální přístup Snažíme se vnímat možnosti a schopnosti vychovávaného a respektovat je. 3.2.5 Metody výchovy Metoda je způsob řízené činnosti, kterou dosahujeme zvoleného cíle. Metody výchovy nejsou izolované a navzájem se prolínají. Snahou je působit na všechny 3 složky osobnosti – rozum, cit, vůle. Dívčí katolická střední škola

- 16 -

Metoda rozumová Působíme na rozumovou stránku, např. vysvětlováním problematiky. Metoda emocionální Působíme na citovou stránku, např. přesvědčováním. Metoda volní (volní – význam od slova vůle) Výchovu provádíme opakováním a upevňováním získaných dovedností a návyků. 3.2.6 Výchovný proces Výchovný proces je vzájemné působení mezi vychovatelem a vychovávaným jedincem. Pojem vychovatel zahrnuje matku, otce, babičku, dědečka, učitele, vychovatele, vedoucího pracovníka, ... Pojem vychovávaný představuje dítě, žáka, studenta, pracovníka, ... Výchovný proces je konfliktní proces. Je založený na kladení a vymezování požadavků ze strany vychovatele a kladení odporu ze strany vychovávaného. 3.2.7 Formy výchovy Školní výchova Školní výchova se realizuje ve škole, v jednotlivých předmětech nebo mimo vyučování (školní družina, exkurze, návštěva divadla, muzea, ...). Cílem školní výchovy je všestranně rozvinutá osobnost.. Mimoškolní výchova Mimoškolní výchova probíhá v době mimo vyučování (knihovny, sportovní kluby, zájmové kroužky, ...) nebo v zařízeních pro děti a mládež. Cílem mimoškolní výchovy je zaujmout, vyplnit volný čas, rozvíjet zájmy a nadání. Rodinná výchova Rodinná výchova je nenahraditelná. Probíhá od narození a zprostředkovává a předává tradice, hodnoty a mravní zásady. Výchova probíhá prostřednictvím prosazování názorů, přístupů, předáváním zkušeností, životního stylu a společných zájmů. • Funkční rodinná výchova Dítěti je poskytována láska, pocit jistoty a bezpečí, pomoc, podpora. • Dysfunkční rodinná výchova Výchova není plněna dostatečně (nezájem rodičů, nevhodné prostředí, špatný příklad rodičů). Tato situace může být řešena soudně nařízeným dohledem. - 17 -


• Patologická rodinná výchova Rodina neplní své základní funkce a povinnosti, může dojít až k ohrožení dítěte na zdraví či životě. Řešením může být i odebrání dítěte od rodičů a umístění do náhradní péče (pěstounská péče, dětský domov). Trendy v současné rodině: – vysoká rozvodovost, – střídání partnerů, – jednočlenné domácnosti (pouze matka nebo pouze otec), – rodiny bez uzavření sňatku, – dvoukariérová manželství (na děti není čas), – předávání dítěte do jiné péče (vychovatel, družina, kroužky). Sebevýchova Sebevýchova je nejvyšší forma výchovy a představuje nejvyšší cíl snažení. Člověk ke svému vzdělávání a výchově nepotřebuje autoritu a uvědomuje si, že touto snahou obohacuje sám sebe. 3.2.8 Složky výchovy Tělesná, rozumová, estetická, mravní a pracovní výchova představují základní složky výchovy člověka. Složky výchovy se navzájem prolínají, nejsou izolované. Výsledkem rovnoměrného působení na jednotlivé výchovné složky je harmonicky rozvinutý jedinec. Tělesná výchova Hlavním cílem tělesné výchovy je rozvíjet a upevňovat tělesný vývoj a růst. Úkolem je vést děti k pobytu venku, sportování, naučit je aktivnímu odpočinku a uvolnění a vést je k utváření zdravého životního stylu. Výsledkem výchovy je tělesné a duševní zdraví, zdatnost, odolnost, vytrvalost, rozvinutá jemná a hrubá motorika, koordinace pohybů a zvládnutí sportovní disciplíny. Tato složka se rozvíjí nejvíce v předmětu tělesná výchova. Rozumová výchova Hlavním cílem rozumové výchovy je získání znalostí a schopnosti jejich používání. Úkolem je rozvoj znalostí, myšlení, řeči, dorozumívání, pozornosti, představivosti, vnímání, fantazie, paměti. Dívčí katolická střední škola

- 18 -

Výsledkem výchovy jsou vědomosti, dovednosti a správné návyky. Tato složka se rozvíjí prostřednictvím všech předmětů. Estetická výchova Hlavním cílem estetické výchovy je rozvoj schopnosti vnímat, chápat a procítit v různých oblastech života a všeho, co nás obklopuje (příroda, kultura, umění, lidské vztahy, společnost, svět). Úkolem je rozvíjet tvořivé schopnosti, dovednosti, učit péči o životní a kulturní prostředí. Výsledkem výchovy je vytvoření vztahů ke kulturním a uměleckým hodnotám, schopnost estetického hodnocení a jejich používání ve společnosti. Tato složka se cíleně rozvíjí především v předmětech výtvarné, hudební, literární a dramatické výchovy. Současně se prolíná ve všech oblastech výchovy a vzdělávání. Mravní výchova Hlavním cílem mravní výchovy je rozvíjet vlastnosti a postoje člověka, které odpovídají mravním požadavkům, normám a zásadám fungování společnosti. Úkolem je rozvíjení kladného vztahu k lidem, práci, přírodě, kultuře, okolí. Výsledkem výchovy je souhrn morálních a volních (od slova vůle) vlastností jednotlivce (úcta k člověku i k sobě, čestnost, poctivost, pracovitost, slušnost, tolerance, ...). Tato složka nemá svůj specifický předmět, rozvíjí se souběžně ve všech předmětech. Morálku tvoří společenské požadavky kladené na člověka. Mravnost je osobitý profil člověka. Pracovní výchova Hlavním cílem pracovní výchovy je rozvoj pracovních dovedností a návyků. Úkolem je naučit zacházet jedince s různými nástroji, nářadím, orientovat se v různých materiálech a zároveň rozvíjet vlastnosti jako je důslednost, pracovitost, aktivita, píle, úcta k práci, ... Tato se složka se nejvíce rozvíjí v předmětech pracovní výchovy (vaření, šití, dílny).

- 19 -


3.3 Otázky k opakování učiva 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Vysvětli pojem výchova a co jej jejím cílem? Co je to hodnotový systém? Uveď 3 základní faktory, které mají vliv na vývoj člověka. Jaké jsou psychologické podmínky výchovy? Vyjmenuj výchovné zásady a co znamenají. Co je to mimoškolní výchova a kde se realizuje? Vysvětli pojem sebevýchova. Uveď a popiš jednotlivé složky výchovy.


- 20 -

4. Socializace

Socializace je proces vývoje biologické bytosti ve složitou sociální bytost, která plní základní životní úlohy a aktivně se účastní společenského a kulturního života. Znamená to osvojení si dovedností a návyků potřebných pro život (naše jednání a chování). Socializací se zabývají např. sociologie, etika, filozofie, pedagogika, psychologie. Podstata socializace • Interiorizace Dítě se dozvídá, jak se má chovat (postoje, návyky, hodnoty). • Exteriorizace Dítě promítá přijaté postoje, návyky a hodnoty do svého chování. Osoby, které neprošly socializací, se nikdy nestaly lidmi (například tzv. vlčí děti ).

4.1 Mechanismy socializace Socializace se uskutečňuje prostřednictvím: • sociální činnosti (hra, učení, práce), • nápodoby (imitace), • ztotožnění (identifikace). 4.1.1 Sociální činnost 4.1.1.1 Hra Hra rozvíjí osobnost člověka. Spolu s učením a prací patří mezi základní lidské činnosti. • Předškolní věk Hra je dominantní činností dítěte. Je významným socializačním a motivačním činitelem a je také základní psychickou potřebou dítěte. V tomto období převládají především hry volné, námětové a pohybové.

- 21 -


• Mladší školní věk Hry jsou už různorodější a mají složitější pravidla. Jedná se především o hry konstruktivní, pohybové a soutěživé. Hra je pro dítě mladšího školního věku relaxací a zároveň přirozeným způsobem odreagování od školních povinností. • Dospělost Hra se mění v zájmy a koníčky. Základní druhy her • Pedagogicko-psychologické hry Hry rozvíjejí celou osobnost dítěte přiměřeně věku po stránce psychické, fyzické a sociální – hry senzomotorické (kreslení, modelování, stříhání, ...), – hry smyslové (na slepou bábu, na kukačku, ...), – hry pohybové(míče, švihadla, skákání panáka, ...), – hry konstruktivní (kostky, lego, ...). • Relaxační hry Hra přináší zábavu, naplňuje dítě energií, je doprovázena smíchem, radostí, humorem, uvolňuje napětí. • Poznávací hry Dítě poznává svět, získává nové informace a zkušenosti. Přetváří si realitu podle svých vlastních představ. Dítě si představuje „jako by“ (klacek jako meč, záclona jako závoj princezny, ...). • Interakční hry Prostřednictvím těchto her se učí životním rolím (hra na maminku, doktorku, učitelku, prodavačku, vojáka, pilota, řidiče, ...). Současně se učí dodržovat pravidla, prohrávat i vyhrávat, podřizovat se, komunikovat. • Klasické hry Hra se vyvíjí od počátku lidstva v mnoha zemích světa (na schovávanou, slepá bába, skákání panáka, na honěnou, ...). Obsah, námět i průběh hry má dlouholetou tradici. Typy her • Tvořivé hry – námětové, dramatické, výtvarné, • Hry s pravidly – pohybové, konstruktivní, sportovní.


- 22 -

Hračka Je významným motivační činitelem a doplňkem ke hře. Znaky hračky: – funkčnost (k čemu slouží, použití), – variabilita (rozmanitost použití), – přitažlivost (vzhled hračky), – bezpečnostní a hygienické požadavky. Učení Učení patří mezi základní lidské činnosti. Rozšiřuje a prohlubuje poznatky. Je to převažující činnost dítěte školního věku. • Bezděčné, spontánní učení Probíhá přirozeně a při různých činnostech (při hře, práci, odpočinku). • Záměrné Cílem je záměrně si něco osvojit, naučit (ve škole, družině, školce, práci). 4.1.1.2 Práce Práce je uvědomělá produktivní činnost, která je zaměřená na tvorbu materiálních a duchovních hodnot. Patří k převládajícím činnostem dospělého člověka a formuje celou jeho osobnost. Rozvíjí vlastnosti jako je spolupráce, zodpovědnost, pracovitost, vytrvalost, svědomitost, důslednost, pečlivost. 4.1.2 Nápodoba Člověk se učí napodobováním. Automatické napodobování Automatické napodobování je neuvědomělé. Dítě spontánně napodobuje vzory, se kterými se stýká (rodiče, učitelé, kamarádi). Uvědomělé napodobování Dítě uvědoměle napodobuje formy chování, které odpovídají jeho věku a schopnostem. V období puberty napodobuje symboly dospělosti, ale spíše ty negativní (kouření, alkohol, vulgární slova a chování).

- 23 -


4.1.3 Ztotožnění Dítě se ztotožňuje s tím, koho má rádo, kdo má nad ním moc a přirozenou autoritu.

4.2 Otázky k opakování učiva 1. 2. 3. 4.

Vysvětli pojem socializace. K čemu slouží hra a jaké druhy her znáš? Vysvětli, jak se dítě učí napodobováním. Jaké požadavky jsou kladeny na hračku?


- 24 -

5. Speciální pedagogika

Speciální pedagogika je obor, který se zabývá výchovou, vzděláním, pracovním uplatněním a společenským zařazením osob se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním. V každé době a v každém lidském společenství nacházíme handicapované osoby – lidi, kteří se s postižením narodili nebo k němu přišli např. následkem úrazu či onemocnění. Potřeba a snaha léčit nemoci a napravovat vady či poruchy je stará stejně jako nemoci a postižení. Tam, kde žádná léčba ani náprava nebyla možná, nastupovaly alespoň pokusy zabránit zhoršování stavu a zajistit co možná nejvyšší kvalitu života. Cílem speciální pedagogiky je maximálně možný rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince a dosažení maximálního stupně zařazení do společnosti.

5.1 Vývoj přístupů k handicapovaným osobám V jednotlivých historických obdobích se setkáváme s různými přístupy a postoji k handicapovaným osobám. Represivní přístup Období nejstarších civilizací (starověk) bývá spojováno se zbavováním se nemocných a postižených členů společnosti (např. Sparta). Dostupnost speciální lékařské a výchovné péče byla velmi malá a handicapovaní jedinci svým postižením společnost oslabovali při jejím boji za přežití. Charitativní přístup Postoj milosrdenství, ochranitelství a pomoci je nejvíce typický pro křesťanský středověk. Objevují se řeholní řády, klášterní špitály, hospice, které se zaměřovaly na péči o nemocné a postižené lidi. Ačkoli úroveň péče a pomoci byla různá, patřil tento přístup v tomto období k velice pozitivním variantám.

- 25 -


Humanistický přístup V období novověku (renesance, osvícenství) dochází k velkému rozvoji vědeckého poznání a medicíny. Nastupuje péče o postižené osoby spojená se speciálním přístupem k různým druhům postižení. Nestačí už jenom poskytnout pomoc postiženému člověku, aby mohl přežívat, cílem je pomoci tak, aby dokázal bez větších obtíží smysluplně žít. V tomto období vzniká velké množství institucí zaměřených na pomoc a péči o postižené občany (školy, ústavy), řada těchto zařízení existuje v pozměněné podobě dodnes. • 1786 – první soukromý Ústav pro hluchoněmé v Dejvicích, • 1807 – Slepecký ústav v Praze, • 1871 – Výchovný ústav pro slabomyslné (Ernestinum), • 1883 – první Vychovatelna pro mravně pokleslou mládež v Praze, • 1913 – Jedličkův ústav v Praze. Rehabilitační přístup Rehabilitační přístup je charakteristický pro období přelomu 19. a 20. století (re – habilitace, doslova „znovu – uschopnění“). Základem je propojování léčby s výchovou a vzděláváním. Přístup má i stinné stránky – kdo nebyl schopen rehabilitovat se dostatečně, byl umístěn do ústavního zařízení. Preventivně- integrační přístup Rozvíjel se ve vyspělých zemích už po 2. světové válce. Vyznačuje se výraznějším cíleným zaměřením na prevenci vzniku postižení, včetně snahy předcházet už riziku narození dítěte s vrozenou vadou či poruchou. Současně se hledají cesty k maximálnímu možnému začlenění (integraci) znevýhodněných osob do většinové společnosti. U nás se tento směr rozvíjí od počátku 90. let. Inkluzivní přístup Tento přístup lze charakterizovat naprosto přirozeným začleňováním postižených osob do běžné společnosti (inkluze = splynutí).

5.2 Obory speciální pedagogiky Nejvýznamnější osobností speciální pedagogiky u nás je profesor Miloš Sovák, který v naší zemi patří mezi její zakladatele. Dívčí katolická střední škola

- 26 -

Dříve se používaly názvy pedologie, pedopatologie, nápravná pedagogika, defektologie aj. Profesor Sovák definoval rámec celého oboru a prosadil současný název. Kromě jiného je také autorem rozdělení speciální pedagogiky na jednotlivé obory, které se věnují jednotlivým druhům postižení. OBORY SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

DRUHY POSTIŽENÍ

Somatopedie

tělesná postižení, dlouhodobá onemocnění

Tyflopedie Suropedie Psychopedie Logopedie Etopedie

zraková postižení sluchová postižení mentální postižení vady a poruchy řeči poruchy chování a sociální deviace

Speciální pedagogika osob s dílčími nedostatky

specifické poruchy učení, lehká mozková dysfunkce, ADD, ADHD

Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením

kombinace dvou a více druhů postižení


Čím se zabývá speciální pedagogika? Co je jejím cílem? Charakterizuj jednotlivé přístupy k postiženým osobám. Vyjmenuj obory speciální pedagogiky a uveď čím se zabývají.

- 27 -


6. Základní pojmy ve speciální pedagogice

6.1 Vada, porucha, defekt Ztráta či poškození v anatomické stavbě nebo porucha ve funkci orgánu se nazývá vada nebo porucha nebo defekt. Příčinou je úraz, nemoc, dědičnost. Dělení vad podle typu • Orgánové Postihuje orgány nebo jejich části (např. rozštěp, deformace, amputace, obrna, srdeční vada, ...). • Funkční Je porušena funkce orgánu. Orgán je vyvinutý, ale nefunguje. Dělení vad podle intenzity Stupeň postižení není neměnný, může se zhoršovat nebo zlepšovat. • Lehké Nehrozí bezprostřední nebezpečí poruchy sociálních vztahů. Vzdělávání probíhá ve škole běžného typu. • Střední Je vyvinuta porucha sociálních vztahů (postoj k učení, společnosti, práci). Výuka probíhá ve speciálních školách a je potřeba začlenění do vhodného pracoviště. • Těžké Nastupuje ztráta sociálních vztahů a jsou možné pouze omezené možnosti výchovy a vzdělávání. Pracovní začlenění není možné. Jedinec potřebuje stálý dohled a péči. Dělení vad podle doby vzniku • Vrozená Člověk se s tímto postižením narodil. Vzniká v období: – prenatálním (těhotenství), Dívčí katolická střední škola

- 28 -

– perinatálním (období porodu), – postnatálním (po porodu, šestinedělí). • Získaná Člověk ho může získat kdykoliv během života – úrazem, nemocí.

6.2 Postižení Postižení znamená omezení nebo ztrátu schopnosti vykonávat činnost způsobem nebo rozsahem, který je pro člověka považován za normální.

6.3 Znevýhodnění Znevýhodnění (handicap) se projevuje jako omezení, které vyplývá z jeho vady nebo postižení. Člověku ztěžuje či znemožňuje plnit roli, která je pro něj normální (s přihlédnutím k věku, pohlaví).

6.4 Zákon o výchově a vzdělávání osob s postižením Zákon 561/ paragraf 6 stanovuje podmínky pro výchovu a vzdělávání osob s postižením. Osoby se zdravotním postižením: • postižení tělesné, • postižení zrakové, • postižení sluchové, • postižení mentální, • poruchy řeči, • poruchy pozornosti. Osoby se zdravotním znevýhodněním: • osoby po dlouhé nemoci, • oslabené, • chronicky nemocné (astma, alergie, epilepsie, cukrovka, srdeční nemoci). Osoby se sociálním znevýhodněním: • osoby z jazykově odlišného prostředí, • osoby z nefunkčního rodinného prostředí.

6.5 Speciálně pedagogická centra Speciálně pedagogická centra (SPC) patří mezi školská poradenská zařízení. - 29 -


Zajišťují pro děti, žáky, studenty, jejich zákonné zástupce, školy a školská zařízení informační, diagnostickou a poradenskou činnost. Bývají často zřizována při speciálních školách a jsou rozdělena podle zaměření na určité postižení. Poskytují odborné speciálně pedagogické a psychologické služby. Jsou určena pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením a znevýhodněním. Vytváří podklady pro individuálně vzdělávací plán, pro integraci do MŠ, ZŠ, pro zařazení do speciálních škol, zapůjčování speciálních pomůcek, odborné literatury a další.


Vysvětli pojem vada, porucha, defekt. Jaké jsou příčiny jejich vzniku? Vysvětli, co je vada orgánová a funkční. Jak dělíme vady podle intenzity? Jaký je rozdíl mezi vadou vrozenou a získanou? Co je to znevýhodnění? Kdo patří mezi osoby se zdravotním znevýhodněním? Pro koho jsou určena SPC?


- 30 -

7. Socializace

Socializace je schopnost jedince zapojit se do společnosti a formovat si k ní pozitivní vztahy (k práci, vzdělání). Resocializace je opětné začlenění člověka do společnosti. Stupně socializace • Integrace Integrace je nejvyšší stupeň socializace a jedinec je plně schopen začlenit se do společnosti. Je samostatný, nezávislý, nevyžaduje zvláštní přístup. • Adaptace Adaptace je schopnost jedince přizpůsobit se společnosti za určitých podmínek (např. bezbariérové přístupy, pomoc asistenta). Vždy záleží na individuálních vlastnostech člověka, zda se začlení mezi zdravé či postižené (např. závažná srdeční onemocnění, astma, alergie, ochrnutí). • Utilita Utilita je tzv. sociální upotřebitelnost a socializace je pouze částečná. Člověk je ve svém vývoji omezen (např. kombinované vady, závažné poruchy chování, středně těžká mentální retardace). Jedinec není samostatný, potřebuje péči a dohled jiných osob. • Inferiorita Inferiorita znamená sociální nepoužitelnost. Člověk je ve svém vývoji hluboce omezen (např. těžké tělesné a mentální postižení, těžké kombinované vady). Je zcela závislý na pomoci jiných a potřebuje celodenní péči a dohled.

7.1 Člověk s postižením ve společnosti Každý z nás může být v pohledu na osoby s postižením do určité míry ovlivněn řadou předsudků. Značná část společnosti stále žije v představě, že všichni postižení lidé jsou nešťastníci, že nemají, a dokonce ani nemohou mít, smysl pro humor, že radost, zábava, úspěch nebo sexuální život nejdou s postižením dohromady. Člověk s viditelnou vadou nebo poruchou je v lidské společnosti odlišným jedincem a taková odlišnost byla vždy spojena s řadou specifických problémů. - 31 -


U druhých lidí může vzbuzovat strach nebo odpor (např. viditelné zohyzďující postižení). Může přinášet také nejistotu. Leckdo neví, jak s takovým člověkem komunikovat, jak mu porozumět, jak se k němu chovat. Úkolem a cílem speciální pedagogiky je, aby se při posuzování osob s postižením nebraly v úvahu na prvním místě jejich vady a postižení. Na prvním místě máme co do činění s člověkem, teprve potom s jeho případnou vadou či poruchou. Ten, kdo chce získat pravdivý obraz o životě a situaci lidí s postižením, musí přistupovat k této problematice se zdravým nadhledem a nepředpojatě.


- 32 -

8. Rodina s postiženým dítětem

Rodina je první a nejpřirozenější sociální prostředí, s nímž se dítě dostává do styku. Poskytuje dítěti lásku, jistotu, bezpečí, výchovu. Narození dítěte je náročná životní situace, narozením postiženého dítěte je situace o to víc náročnější a obtížnější. V tomto případě rodina prochází krizí a musí řešit mnoho důležitých otázek, měnit řadu svých představ a rozhodnutí.

8.1 Průběh přijetí postiženého dítěte rodinou Fáze šoku, popření a nejistoty Rodičům je sdělena informace o zdravotním stavu jejich dítěte. Zhroutí se naděje a očekávání. Rodina někdy odmítá uvěřit diagnóze (čekání na „zázrak“ nebo „probuzení ze zlého snu“). Některá postižení či poruchy nejsou viditelná ihned po narození a mohou se projevit později a rodiče žijí dlouhou dobu v nejistotě. Etapa šoku je různě dlouhá, záleží vždy na individuálních vlastnostech člověka, na stupni postižení, na zkušenostech, na počtu dětí v rodině aj. Mimořádně důležité je citlivé jednání, podat rodině dostatek informací a zprostředkovat co nejdříve kontakt se střediskem rané péče. Fáze akceptace, vyrovnání Akceptace – přijetí. Rodina se učí přijímat skutečný stav a postupně se vyrovnává s realitou. V této etapě rodina hledá viníka. Může se projevit agresivita jak slovní, tak fyzická. Partneři a jejich rodiny se mohou vzájemně obviňovat a nebo dávat vinu zdravotnímu personálu, nemocnici. Právě v tomto období hrozí riziko rozpadu rodiny. Důležitá je proto pomoc a podpora (příbuzní, přátelé, lékaři, psychologové, speciální pedagogové, duchovní). Fáze smíření a realismu Rodiče si uvědomují skutečný stav a to vede k přijetí dítěte takového, jaké je. Rodiče se snaží získat co nejvíce informací, jak dítěti pomoc a jak ho vychovávat. Hledají odborníky a spolupracují s nimi. - 33 -


Důležitý je samozřejmě i další přístup členů rodiny. Není dobré, pokud se rodina věnuje jen postiženému dítěti a zdraví sourozenci jsou odsouváni do pozadí. Pro rodinu bývá často obtížné najít optimální styl výchovy.

8.2 Styly rodinné výchovy dítěte s postižením Protekcionistická výchova Dítě je vzhledem k svému postižení protěžováno, rodina dodává nadměrnou péči, dělá za ně i to, co by mohlo zvládat samo. Perfekcionistická výchova Rodina klade na dítě nepřiměřené nároky, snaží se jakoby překonat postižení. Realistická výchova Rodina vede dítě k maximálnímu rozvoji v rámci jeho možností a schopností, respektuje nepřekonatelná omezení vyplývající z jeho postižení.


Vysvětli pojem socializace a jednotlivé stupně. Jakými fázemi prochází rodina s postiženým dítětem? Jaké výchovné styly znáš? Jaké postoje nebo předsudky mohou mít lidé k postiženým spoluobčanům?


- 34 -

9. Logopedie

Logopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláním, společenským a pracovním zařazením osob s narušenou komunikací.

• • • •

Základní předpoklady pro komunikaci mluvenou řečí: správná funkce řečového centra v mozku, dostatečná inteligence, dobré sluchové vnímání, funkční motorika mluvidel.

Mluvidla jsou tvořena: • dýchacími orgány (plíce), • hlasovým ústrojím (hlasivky), • artikulačními orgány (dutina ústní, jazyk, zuby, dutina nosní a hltan).

• • • • • • •

Příčiny narušení komunikačních schopností: nezralost, opožděný vývoj, poškození centrální nervové soustavy (CNS), sluchové postižení, poškození mluvidel, psychika, rodinné prostředí.

9.1 Vady a poruchy řeči Centrální vady a poruchy řeči • Vývojová dysfázie Vývojová dysfázie je nemluvnost zapříčiněná poškozením CNS. Řeč se vyvíjí pomalu, opožděně nebo vůbec. Je narušena schopnost sluchového rozlišování, vnímání řeči, stavby vět. • Afázie Afázie je narušení už vyvinuté schopnosti porozumění a tvorby řeči zpravidla při poškození mozku (např. po mrtvici, úrazu hlavy, nádorech).

- 35 -


• Breptavost Breptavost je porucha vyznačující se velmi rychlým tempem řeči, nedbalou výslovností a těžkou srozumitelností. Lze ji napravit: – dechovým cvičením, – cvičením artikulace, – zpomalováním tempa řeči (současně psát a mluvit), – čtení pomocí čtecího okénka. • Koktavost Koktavost je porucha plynulosti řeči zapříčiněná křečemi svalstva mluvních orgánů (zadrhávání, přerušované nádechy, opakování slabik, grimasy, tiky). Lze ji napravit: – dechovým cvičením, – cvičením artikulace, – vyprávěním a zpíváním, – psychoterapií. Neurotické vady a poruchy • Mutismus Mutismus je nemluvnost (oněmění) získaná během života. Příčinou bývá např. psychické trauma. • Totální mutismus Totální mutismus je úplný útlum hlasu a ztráta schopnosti mluvit. U dospělých se vyskytuje častěji než u dětí. Postižený komunikuje mimikou, psaním. • Elektivní mutismus Elektivní mutismus je výběrová nemluvnost vůči konkrétní osobě (otec, matka, učitel) nebo v určité situaci (zkoušení u tabule, před neznámými lidmi) nebo v určitém prostředí (škola, lékař, úřad). • Surdomutismus Surdomutismus je náhlá ztráta schopnosti mluvit a slyšet řeč. Postižený nemluví, slyší, ale řeči nerozumí. Vady mluvidel • Huhňavost Huhňavost je zapříčiněna překážkou v nose nebo nosohltanu. Projevuje se špatnou výslovností M, N, které znějí jako B, D. Hlásky jsou vyslovovány s „nosovým“ přízvukem.


- 36 -

Poruchy artikulace • Dyslálie Dyslálie, tzv. patlavost, vzniká během vývoje výslovnosti. Do 3–4 let je běžná a normální. Projevuje se vynecháváním nebo záměnou hlásek (např. RYBA – YBA, RYBA – LYBA), špatnou výslovností R nebo sykavek C – S – Z, Č – Š – Ž. Možností nápravy a terapie se zabývá školní logoped (např. v mateřské, základní škole) nebo klinický logoped (ve zdravotnických zařízeních). Pokud se jedná o těžkou vadu nebo poruchu, pak ani intenzívní logopedická péče nemusí být dostatečně účinná. V těchto případech mohou pomoci různé metody alternativní komunikace.

9.2 Alternativní formy komunikace Alternativní formy komunikace jsou náhradní dorozumívací systémy určené pro jedince, kteří nemohou z různých důvodů komunikovat běžnou formou. Znaková řeč Za znakovou řeč se považuje gestikulace, pantomimické výrazy nebo speciální výrazové prostředky. Piktogramy Piktogramy jsou jednoduché komunikační obrázky srozumitelné prakticky pro kohokoliv.

9.3 Otázky k opakování učiva 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Čím se zabývá logopedie? Co může být příčinou narušené komunikace? Vysvětli pojem dysfázie. Jak se projevuje breptavost? Jak se projevuje mutismus? Jak se projevuje dyslálie (patlavost). Co je piktogram, uveď nějaké příklady.

- 37 -


10. Surdopedie

Surdopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláním, společenským a pracovním zařazením osob s postižením sluchu. Pokud bychom jako slyšící ztratili sluch, přišli bychom o přísun až 60 procent informací. Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí. Sluch nikdy „nevypínáme“. Plní bezpečnostní funkci, je stále aktivní, i ve spánku. Sluchové postižení vytváří • Komunikační bariéru Je narušen vývoj řeči a omezená schopnost porozumění ostatním. • Nedostatky v orientačních schopnostech Člověk si nemůže sluchem doplňovat zrakovou orientaci v prostoru, neslyší například, že za ním troubí auto. • Psychickou zátěž Postižený člověk je v tzv. „vězení ticha“. • Omezení sociálních vztahů Vznikají problémy v komunikaci, protože znakovou řeč znají jen osoby v blízkém kruhu sluchově postižené osoby. Příčiny vzniku sluchového postižení: • dědičnost, • úraz, • nemoc matky v těhotenství (zarděnky, spalničky, toxoplasmoza, chřipka), • nemoc v průběhu života (záněty středního ucha, příušnice, meningitida). Stupně postižení: • nedoslýchavý (lehký, střední, těžký stupeň), • neslyšící, • ohluchlý. Dívčí katolická střední škola

- 38 -

10.1 Způsoby terapie Způsoby terapie sluchových vad se určují pro každý individuální případ neslyšícího nebo nedoslýchavého jedince. • Sluchadla V naprosté většině případů nedoslýchavosti se používají sluchadla. V současné době je k dispozici velká řada různých typů a variant. Jsou na vysoké úrovni nejen po stránce technické, ale i vzhledové. • Kochleární implantát Další z možností je využití tzv. kochleárního implantátu. Jde o finančně i zdravotně náročný zákrok, který je vhodný jen pro úzkou skupinu neslyšících. • Rozvoj jiných smyslů V některých případech není možné použít žádnou z těchto variant a zaměřujeme se na rozvoj jiných smyslů a to především zrak (kompenzace). Velkou pomoc umožňují technické pomůcky.(např. budík, zvonek se světelným signálem, psací telefony, mobilní telefon pro psaní sms zpráv, počítače).

10.2 Komunikace neslyšících Znakový jazyk Základem znakového jazyka je systém pohybů – gest rukou a mimických prvků, Výhodou je snadná a plynulá komunikace mezi sluchově postiženými, pro většinu slyšících lidí je to však komunikace prakticky nesrozumitelná. Znakovým jazykem se postižený dorozumí i v mezinárodním prostředí. Znakovaný jazyk Znakovaný jazyk je uměle vytvořený systém, který usnadňuje komunikaci mezi slyšícím a neslyšícím. Jde o češtinu převedenou do znakové řeči. Orální metoda (odezírání) Pří používání metody odezírání je potřeba dodržovat určitá pravidla: • správná artikulace a pomalejší tempo, nekřičet a neslabikovat, • vzdálenost obličejů 60–150 cm, • nepoužíváme dlouhá souvětí, • oční kontakt, obličeje musí být zhruba ve stejné výšce a osvětleny. Odezírání může zhoršit mluvení z profilu, pohyby hlavy, chůze, neznámá slova, šero, tmavé brýle, grimasy.

- 39 -


Prstová abeceda Prstová abeceda je komunikační systém, který využívá ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo obou. Tento systém je vhodný i pro osoby zrakově postižené nebo hluchoslepé (vnímání hmatem).


Jaké jsou důsledky sluchového postižení pro člověka? Vysvětli rozdíl mezi neslyšícím a ohluchlým. Jaké existují pomůcky pro sluchově postižené? Vyjmenuj možnosti komunikace. Uveď příčiny vzniku sluchového postižení.


- 40 -

11. Oftalmopedie

Oftalmopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláním, pracovním a společenským zařazením zrakově postižených osob. Zrak je nejdůležitější smysl, jeho prostřednictvím získává člověk až 90 procent všech informací. Většina lidí používá alespoň část svého života brýle nebo kontaktní čočky, které upravují snížení zrakových schopností. Taková vada prakticky neovlivňuje nebo neomezuje život člověka. Za osobu se zrakovým postižením považujeme člověka, který i po využití léčby, po chirurgickém zákroku nebo při používání brýlí má problémy se získáváním informací zrakovou cestou. Stupně postižení • Slabozrakost Slabozrakost je snížená zraková ostrost obou očí i s brýlovou korekcí. Postižený nemůže číst písmena běžné velikosti. Jde o částečné omezení zrakových schopností a postižený má zkreslené představy o okolním světě. Slabozrakost se projevuje jako lehká, střední, těžká. • Zbytky zraku Zbytky zraku představují dolní hranici vnímání zrakem. Jedinec přečte zhruba plakátové písmo, nedokáže se orientovat v prostoru. • Slepota Slepota je neschopnost jedince vnímat zrakem. Projevuje se jako: – praktická (je zachován světlocit, rozlišuje světlo, tmu), – totální (úplná absence vidění, ztráta světlocitu).

11.1 Vlastnosti oka Akomodace Akomodace je schopnost oka zaostřit na různě vzdálené předměty.

- 41 -


Adaptace Adaptace je schopnost oka přizpůsobit se různé intenzitě světla (světlu, šeru, tmě). Barvocit Barvocit je schopnost oka rozeznávat barvy (jako první vnímáme žlutou, poslední modrou). Zorné pole Zorné pole je schopnost oka vidět část prostoru před sebou (do stran až 90 stupňů, shora dolů až 60 stupňů).

11.2 Vady, poruchy oka Krátkozrakost Krátkozrakost je vada, která způsobuje, že člověk vidí dobře na blízko a špatně na dálku. Může být lehká (do 3 dioptrií), střední (do 7 dioptrií), těžká (nad 7 dioptrií). Dalekozrakost Dalekozrakost je vada, která způsobuje, že člověk vidí dobře na dálku a špatně na blízko. Může být lehká (do 3 dioptrií), střední (do 7 dioptrií), těžká (nad 7 dioptrií) Barvoslepost Barvoslepost způsobuje porušení schopnosti oka vnímat či rozlišovat barvy. U částečné barvosleposti je porušena nejčastěji schopnost vnímání zelené a červené barvy. Úplná barvoslepost způsobuje, že postižený vidí pouze v odstínech šedé barvy. Tupozrakost Důsledkem tupozrakosti dochází ke snížení zrakové ostrosti jednoho oka. Průvodním jevem je šilhání (zakrývá se zdravé oko, aby se druhé přizpůsobilo). Katarakta (šedý zákal) Katarakta způsobuje zkalení čočky. V důsledku toho se snižuje zraková ostrost. Porucha se léčí operativně. Dívčí katolická střední škola

- 42 -

Glaukom (zelený zákal) Glaukom vzniká zvýšeným nitroočním tlakem. Může dojít k poruše zrakového nervu. Pokud není léčen, dojde k úplnému oslepnutí.

11.3 Způsoby terapie Zrakové postižení výrazně omezuje člověka ve většině oblastí běžného života. Způsoby terapie se určují pro každý individuální případ postiženého jedince. Existuje množství pomůcek, které člověku se zrakovým postižením usnadňují život. • Optické pomůcky Mezi optické pomůcky se řadí například čtecí lupy, televizní lupy, osvětlení. • Akustické pomůcky Akustické pomůcky vydávají zvukový signál, který slouží k orientaci postiženého. Bývají použity v domácnosti i na veřejném prostranství (na semaforech, v dopravních prostředcích). • Technické pomůcky Mezi technické pomůcky se řadí například bílá hůl, speciální hodinky, diktafony, speciálně upravené počítače, speciálně upravené mobilní telefony, speciální rozlišovací znaky na bankovkách, lécích. • Braillovo písmo Braillovo písmo je speciální systém bodového písma čitelného hmatem. Kombinace vytlačených bodů dovoluje zapisovat jakoukoliv abecedu, ale i matematické operace a notový záznam. Píše se na Pichtově psacím stroji.

11.4 Specifika vzdělávání a výchovy zrakově postižených Základním cílem při výchově a vzdělávání zrakově postižených je: • zlepšování orientace, • odstraňování komunikačních bariér, • dosažení co nejvyšší míry samostatnosti a nezávislosti. Při vzdělávání zrakově postižených jedinců je důležité dodržovat důležité zásady: • dostatek světla (při vzdělávání slabozrakých osob), • přiměřená pokojová teplota (potřebná pro hmatové vnímání), • omezení hluku (pro nerušené sluchové vnímání a orientaci), • vhodná úprava prostoru (pro bezpečný pohyb a snadnou orientaci).

- 43 -


TYFLOSERVIS, TYFLOCENTRUM Uvedené společnosti nabízejí pomoc slabozrakým a nevidomým osobám. Zajišťují pomoc i lidem, kteří přišli o zrak později. Učí je v domácím prostředí nácvik sebeobsluhy, prostorové orientaci, nácvik cesty do obchodu, k lékaři aj.

11.5 Otázky k opakování učiva 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Popiš stupně zrakového postižení. Vysvětli rozdíl mezi praktickou a totální slepotou. Jak se projevuje barvoslepost? Vyjmenuj pomůcky pro zrakově postižené. Jak se jmenuje písmo pro nevidomé? Čím se zabývá TYFLOSERVIS?


- 44 -

12. Somatopedie

Somatopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláním, pracovním a společenským zařazením osob se zdravotním postižením a znevýhodněním. Zdravotní postižení je dlouhodobé nebo trvalé omezení možnosti jedince vykonávat běžné činnosti každodenního života. Patří k němu i dlouhodobá onemocnění.

• – – – • – – • – – – – – –

Dělení zdravotních postižení a oslabení podle typu: postižení hybnosti, dlouhodobá onemocnění, zdravotní oslabení, podle doby vzniku: vrozená (vrozené vady lebky, rozštěpy, nevyvinutí končetin, DMO, ...), získaná (zlomeniny, amputace, následky nemocí, ...), podle příčiny: tělesné odchylky a oslabení (vady páteře, luxace kloubů, ...), tělesné vývojové vady (vady lebky, rozštěpy, vady končetin, ...), úrazy (ochrnutí v důsledku poranění páteře, amputace končetin, ...), následky nemocí (encefalitida, žloutenka, borrelioza, nádor, ...), dětská mozková obrna (DMO), chronická onemocnění (alergie, astma, epilepsie, oslabení imunity, onkologická onemocnění, ...).

12.1 Dětská mozková obrna Dětská mozková obrna (DMO) je porucha hybnosti na základě poškození mozku. DMO není nakažlivá ani dědičná. Nedá se vyléčit, avšak léčba může často zlepšit životní možnosti a ovlivnit tak kvalitu života člověka.

- 45 -


Příčiny vzniku DMO • Období prenatální V období těhotenství infekční nemoci matky, nedostatečné okysličování plodu. • Období perinatální Komplikace při porodu: přiškrcení pupeční šňůrou, nedonošenost, přenošenost, těžký porod. • Období postnatální Infekční nemoci v období prvních měsíců života dítěte. Formy DMO • Diparetická forma Projevuje se postižením obou dolních končetin a je provázena zvýšeným svalovým napětím. Chůze je zpravidla možná s oporou, u těžší formy se dítě chodit nenaučí. Typickým znakem je nůžkovitá chůze po špičkách, kolena třou o sebe, nohy do písmene X. Inteligence nebývá u této formy omezena. • Hemiparetická forma Postihuje polovinu těla (pravou nebo levou), horní a dolní končetinu. Horní končetina bývá postižena více jak dolní. Typickým znakem je ochrnutí v lokti a palec směřující do dlaně. Inteligence je asi ve 40 procentech případů snížena. • Kvadruplegická forma Je to nejtěžší forma DMO, která se projevuje postižením všech čtyř končetin. Člověk je odkázán na pomoc druhých. • Dyskinetická forma Vyznačuje se bezděčnými, mimovolnými (nechtěnými) pohyby rukou. Typickým znakem jsou záškuby v obličeji. Řeč bývá pomalá a těžce srozumitelná. Často se připojuje oboustranná nedoslýchavost. Inteligence nebývá u této formy omezena. • Hypotonická forma Projevuje se sníženým svalovým napětím. V důsledku toho mají děti větší rozsah pohybu v kloubech (stočení do klubíčka, ruce omotané kolem krku). Inteligence je téměř vždy u této formy snížena.

12.2 Dětská obrna Dětská obrna je virové infekční onemocnění mozku a míchy.


- 46 -

Viry se vylučují stolicí a mohou se při nedostatečné hygieně šířit dál. Existuje i kapénkový způsob nákazy. Lehká forma se vyléčit dá. Pokud však viry zasáhnou centrální nervovou soustavu, vzniká těžká forma s následným ochrnutím dolních končetin a s trvalými následky na celý život. Od roku 1960 se u nás proti této obávané chorobě provádí povinné očkování.

12.3 Epilepsie Epilepsie je záchvatové onemocnění mozku. Epilepsie může být: • vrozená, • dědičná, • získaná. Příčinami získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy hlavy, blokády krčních obratlů, nádory, infekce. Většina lidí s epilepsií předem pozná blížící se záchvat. Objevuje se u nich tzv. aura (předzvěst), např. vnímání nějaké typické vůně. Na záchvat je možné se tak připravit a předejít různým nebezpečím. Prevencí je především vyvarování se všeho, co může epileptický záchvat u jednotlivce vyvolat (alkohol, stres, čokoláda, 3D kino, ...). Dělení epileptických záchvatů • Malý (petit mal) Tohoto záchvatu si okolí nemusí ani všimnout. Projeví se například krátkým výpadkem pozornosti a vnímání nebo vrávoráním. • Velký (grand mal) Projevuje se poruchami vědomí, křečemi, záškuby, vytékáním slin, pomočením. Člověku hrozí zapadnutí nebo překousnutí jazyka. Postiženému je nezbytné poskytnout pomoc: předejít zranění při pádu, zabránit zapadnutí a překousnutí jazyka, uložit do stabilizované polohy. • Psychomotorický Projevuje se pobíháním po místnosti a vykonáváním nesmyslných činností. • Mrákotný stav Projevuje se částečně zastřeným vědomím. Člověk se může dopouštět činností, které by jinak nikdy neudělal (útěky, žhářství, toulání).

- 47 -


12.4 Specifika života lidí s tělesným postižením Zcela zásadním problémem lidí s tělesným postižením bývá nejčastěji jejich omezená mobilita (výrazně snížená možnost pohybu). Zdravý člověk si stěží dokáže představit, jak běžné činnosti provádí ten, kdo je trvale na vozíku nebo je jinak pohybově omezen. Nové trendy v sociálních službách vedou k podpoře samostatnosti a nezávislosti tělesně postižených. Zvláště užitečnou službou je osobní asistence, pečovatelské služby, podporované zaměstnání, podporované bydlení. V posledních desetiletích se výrazně zvýšil počet bezbariérových prostorů a přístupů, především ve městech a na veřejných místech. Existuje celá řada firem, které se zabývají výrobou pomůcek pro různé druhy postižení, např. mechanické a elektrické vozíky, židlové výtahy, schodolezy, čtyřkolky, chodítka, lyžiny, rehabilitační sedačky, madla, speciální koupelnová vybavení, toaletní křesla, kuchyňské nástroje se speciálními úchyty a mnoho dalších.


Vysvětli pojem „zdravotní postižení“. Co je DMO? Jak se projevuje epilepsie? Co znamená bezbariérový přístup, uveď příklady. Vyjmenuj alespoň pět pomůcek pro tělesně postižené.


- 48 -

13. Psychopedie

Psychopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláním, pracovním a společenským zařazením osob s mentálním postižením.

13.1 Mentální retardace Pojem mentální retardace vychází z latinských slov „mens“ (mysl, duše) a „retardare“(zpozdit, zpomalit). Mentální retardace se projevuje celkovým snížením intelektových schopností. Je to zastavený či neúplný duševní vývoj. Postihuje nejenom psychické schopnosti, ale celou lidskou osobnost ve všech jejich složkách (myšlení, paměť, řeč, pohyb, sociální dovednosti, emoce). mentální retardace = mentální postižení Oligofrenie Oligofrenie je mentální retardace vrozená, která se projeví v průběhu prvního roku života. Důsledkem je trvalé a nevratné snížení duševních schopností. Demence Demence je mentální retardace získaná v průběhu života. Je charakteristická snížením už získaných schopností a dovedností jedince, kdy zůstávají pouze zbytky inteligence. Příčinou vzniku demence může být úraz hlavy, nádor, alkohol, drogy, Alzheimerova nemoc. Poškození je trvalé a nevratné. Příčiny vzniku mentálního postižení Příčiny vzniku mentálního postižení jsou velice různorodé, vždy však jde o závažné postižení mozku. • Genetické poruchy Nejznámější je Downův syndrom. • Metabolické poruchy Tzv. fenylketonurie je vrozená porucha. Při včasném rozpoznání je léčitelná, jinak dojde k poškození mozku, vyšetření se provádí po porodu. - 49 -


• Intoxikace Otrava alkoholem, drogami. • Asfyxie Nedostatek kyslíku před porodem, během a bezprostředně po porodu. • Úraz hlavy, nemoci Encefalitida, nádory na mozku. • Degenerativní změny u starších osob Nejznámější je Alzheimerova choroba.

13.2 Klasifikace inteligence Inteligenční kvocient (IQ), je veličina používaná jako výstup standardizovaných IQ testů k popisu inteligence člověka v poměru k ostatní populaci. Hodnota IQ 130 a výše 129–120 119–110 109–90 89–80 79–70

Klasifikace inteligence značně nadprůměrná nadprůměrná mírně nadprůměrná průměrná podprůměrná hraniční

Hodnoty IQ se vyznačují určitou kolísavostí, takže při opakovaném vyšetření lze získat odlišné výsledky. Záleží na časovém odstupu, momentálním psychickém stavu, na formě kladení otázek a často i na kvalitě testu.

13.3 Klasifikace mentální retardace 13.3.1 Lehká mentální retardace Osoby s IQ 69–50 jsou zařazovány do skupiny lehce mentálně retardovaných. Celý vývoj je opožděný zhruba o 1 až 2 roky. Řeč Vývoj je opožděn, ale jedinec dosáhne úrovně používat řeč v každodenním běžném životě. Zvládá udržovat a navazovat konverzaci.


- 50 -

Sebeobsluha Dosáhne nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygienické návyky, oblékání) a zvládá praktické, domácí dovednosti, ale nácvik je pomalejší. Vzdělávání Projevují se obtíže s učením. Výuka je realizována na základě individuálního vzdělávacího plánu a především pomocí názornosti a konkrétnosti. Myšlení je konkrétní, abstraktní se nevyvíjí. Školní docházka probíhá v běžné nebo praktické ZŠ. Sociální oblast Většina osob je schopna v dospělosti pracovat (praktické manuální práce), navazovat a udržovat dobré sociální vztahy. Některé problémy nejsou schopni samostatně řešit (bydlení, zaměstnání, finanční zabezpečení, úřady, ...). 13.3.2 Středně těžká mentální retardace Osoby s IQ 49–35 jsou zařazovány do skupiny středně těžce mentálně retardovaných. Projevuje se značně opožděným vývojem už od raného věku. V této skupině jsou velké rozdíly mezi jednotlivci: někteří mluví dobře, jiní se nenaučí mluvit vůbec, někteří jsou pohybově aktivní, jiní neobratní. Řeč K rozvoji řeči dochází až kolem 3–6 roku a schopnosti jsou omezené. Postižený zvládá jednoduché věty, mechanicky dokáže zopakovat i delší úseky, ale bez porozumění. Sebeobsluha Schopnost postarat se sám o sebe je opožděna a omezena. Projevují se problémy s dodržováním hygieny, stolováním a oblékáním. Postižení dosáhnou pouze určitého stupně samostatnosti. Vzdělávání Omezení umožňuje osvojení základů čtení, psaní, počítání na základě speciálních programů. Školní docházka je realizována v praktické nebo speciální ZŠ.

- 51 -


Sociální oblast Jedinci nejsou schopni vést samostatný život, potřebují různou míru podpory a pomoci. V dospělosti zvládají vykonávat jednoduché manuální práce a pracují většinou pod kontrolou jiné osoby.

13.3.3 Těžká mentální retardace Osoby s IQ 34–20 jsou zařazovány do skupiny těžce mentálně retardovaných. Celkový vývoj je velmi výrazně omezen. Většina osob v této kategorii trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruženými vadami. Řeč Ve většině případů se řeč nevytváří, jsou to spíše pudové projevy. Jde o tzv. echolálii (ozvěna), snahu o opakování slyšeného slova. Sebeobsluha Vyskytují se velké problémy s udržováním základních hygienických návyků a dodržováním společenských pravidel. Jedinec i v jednoduchých činnostech potřebuje pomoc a dohled jiné osoby. Vzdělávání Školní docházka probíhá v přípravných a rehabilitačních třídách. Výuka je zaměřena spíše na nácvik praktických činností, dovedností a návyků. Sociální oblast Člověk v této kategorii potřebuje soustavnou pomoc, podporu a dohled. Není schopen vést samostatný život. Pracovat je možné pouze v chráněných dílnách.

13.3.4 Hluboká mentální retardace Osoby s IQ pod 20 jsou zařazovány do skupiny hluboce mentálně retardovaných. Řeč Většina osob není schopna řeči rozumět a ani vyhovět požadavkům. Komunikace probíhá neverbální formou, spíše jen reakce na příjemné a nepříjemné. Dívčí katolická střední škola

- 52 -

Sebeobsluha Nepatrná či žádná schopnost pečovat o své základní potřeby. Většina osob je imobilních a inkontinentních. Jsou zcela závislí na celodenní pomoci jiné osoby. Vzdělávání Zaměřuje se na vytváření velmi jednoduchých dovedností. Vzdělávání má rehabilitační funkci. 13.3.5 Nespecifikovaná mentální retardace Kategorie nespecifikovaná mentální retardace se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možné zařadit osobu do výše uvedených kategorií. Zůstávají pouze biologické funkce (bdění, spaní, dýchání, vylučování, krmení sondou). 13.3.6 Jiná mentální retardace Kategorie jiná mentální retardace se užívá v případech, kdy není možné zjistit obvyklými metodami stupeň postižení, např. u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u autistů.

13.4 Výchovná a vzdělávací péče o lidi s těžkým a hlubokým mentálním postižením Hranice vzdělavatelnosti se neustále posunují směrem k uznávání možnosti vzdělávání lidí se stále závažnějšími formami postižení. Dlouhou dobu se pomoc těžce a hluboce mentálně postiženým zaměřovala pouze na tělesnou péči (strava, ubytování, hygiena, zdravotnická péče). Téměř vůbec se nepomýšlelo na možnost jejich rozvoje a vzdělávání, takže retardace se ještě více prohlubovala. I tito lidé ale mají právo na to, aby získali pocit bezpečí, jistoty, lásky a aby byli vedeni ke svému dalšímu rozvoji. Každý sebemenší pokrok ve vývoji představuje zlepšení kvality života postiženého. Léčebná pedagogika Problematiku rozvoje mentálně postižených řeší léčebná pedagogika.

- 53 -


Jejím úkolem je: pomáhat klientovi při orientaci v jeho prostředí (prostor, čas, věci, vztahy), vytvářet důvěru, sebeúctu, vztahy, zprostředkovávat nové zážitky a podněty, vytvářet návyky a dovednosti, pomáhat poznávat hodnoty, řešit problémy, být blízko, vést dialog, spolupracovat, dávat, přijímat, být užitečný. Cílem je aktivovat, rozvíjet všechno, co je schopné rozvoje a učit žít s tím, co se změnit nedá.

• • • • • •

13.4.1 Snoezelen Snoezelen je nová forma nabídky k využití volného času nejhůře postiženým lidem. Je určena pro lidi, kteří nemohou chodit do školy, ani do práce a tráví převážnou část svého života v pokoji, kde jsou ubytováni. Snoezelen jim umožňuje vyjít z jejich běžného prostředí do jiného prostoru, kde mohou získat zcela nové zkušenosti, nové vjemy. Hlavní zásadou je „nic se nemusí, všechno je dovoleno“. Poskytuje vybavení pro rozvoj: • pohybu (trampolína, rehabilitační míče, vodní lůžko), • čichového vnímání (flakonky s vůněmi, mýdla, koření), • sluchového vnímání (hudba, zvuky), • hmatového vnímání (plyšová zvířátka, písek, kov, dřevo, plast), • chuťového vnímání (misky s jídlem hořkým, slaným, sladkým, kyselým), • zrakového vnímání (barevné a světelné efekty). 13.4.2 Bílý pokoj Bílý pokoj je další varianta speciálně upraveného prostředí k relaxaci a získání nových vjemů. Je to zpravidla zatemněná místnost, kde se mohou lidé přenést do světa zvuků, barev a fantazie. Místnost je vybavená 3 druhy tlačítek (plošné, tvarované, páčky), aby je mohl kdokoliv uchopit. Tlačítky je možné ovládat např.: • svítící kobereček, který vypadá jako hvězdné nebe, • tekutý obraz na stěně, • ultrafialové světlo, které vytváří pohádkový nádech, • závěs, který sám mění barvu, • světelné skvrny na stěnách. Všechny tyto prvky lze navzájem různě kombinovat, takže pokaždé vznikají nové obrazy a vjemy. Dívčí katolická střední škola

- 54 -

13.4.3 Domovy pro osoby se zdravotním postižením (Ústavy sociální péče) Většina těžce a hluboce mentálně postižených se v minulosti ocitala v ústavní péči a pokud tuto péči nepřevezme rodina, můžeme je tam najít i v současnosti. Peče o mentálně postiženého člověka je mimořádně náročná, podpora ze strany českého státu pro tyto rodiny je však naprosto neadekvátní. Kvalita poskytované péče se výrazně zlepšuje především v souvislosti se zaváděním standardů kvality sociálních služeb (zákon č. 108/2006 Sb.), z dřívějších „chovanců, svěřenců“ se stávají víceméně spokojení klienti. Principy humanizace ústavní péče: • snaha o zlepšování kvality života jedince, • snížit počet osob v jedné místnosti na max. 3 klienty, • zřizovat chráněná bydlení, • minimalizovat ležení na lůžku, • více pedagogických pracovníků než zdravotníků, • otevřít dům pro návštěvy (školy, herci, sportovci, duchovní), • vyjíždět ven, pochůzky po městě, • zřizovat pracovní terapie, dílny. Principy demokratizace ústavní péče: • „klient“, • právo na slušné oslovení, • právo na soukromí (klepat při vstupu), • právo na kávu čaj, převléci si šaty, • umožnit účast na mši, výletech, kulturních akcích. Principy normalizace ústavní péče: • oddělit práci, volný čas a bydlení, • normální denní, celoroční rytmus a chod života, • respektování přání, potřeb a zájmů klienta. Postoje personálu velmi ovlivňují osobnostní rozvoj klienta, celkovou atmosféru a kvalitu života uživatelů. K nejčastějším chybám personálu patří: • infantilizace (postoj personálu, že dospělí jsou jako děti), • vzbuzování strachu, • označování klienta diagnozou (ležáci, dauni), • postoj vyjadřující odpor (jakoby postižení bylo nakažlivé), • poukazování na bezcennost a neužitečnost klienta. - 55 -


Pokud jsou schopni samostatně nebo jen s minimální podporou bydlet a pracovat, jsou pro ně vhodné služby typu chráněného, podporovaného bydlení a zaměstnání. Denní domovy (stacionáře) Stacionáře plní tzv. respitní (odlehčovací) funkci. Pečují o klienty v době, kdy se rodina musí věnovat jiným povinnostem (chodit do zaměstnání). U dětí a mládeže je výuka i výchova zaměřena na celkový rozvoj osobnosti, navštěvují školu odpovídající stupni postižení. Dospělí pracují v chráněných dílnách. V odpoledních hodinách se klienti vracejí domů. Týdenní domovy Plní tytéž funkce jako stacionář, navíc poskytují ubytování a stravu. Na víkend klienti odjíždějí domů. Celoroční domovy Klienti zde bydlí po celý rok, po celý svůj život. Je to náhradní domov, supluje se zde rodinná péče. Ve vztahu ke klientům je kladen důraz na dodržování základních lidských práv a principů humanizace, demokratizace a normalizace.

13.5 Výchova a vzdělávání dětí s Downovým syndromem Downův syndrom (DS) je nejrozšířenější ze všech dosud známých forem mentální retardace. Onemocnění bylo poprvé popsáno v roce 1866 anglickým lékařem Johnem Downem. Příčiny onemocnění Příčinou nemoci je genetická porucha způsobená mutací chromozómu v jádru lidské buňky (zdravý člověk má dva 21. chromozómy, postižení DS tři). Jedná se o poměrně časté onemocnění, vyskytuje se u jednoho narozeného dítěte ze 700. Jeho vznik ovlivňuje stáří matky – pokud je matka starší 45 let, činí pravděpodobnost vzniku DS 1:40. Zvláštnosti lidí s DS Dítě s DS se do jisté míry bude podobat svým rodičům stavbou těla, barvou vlasů, očí i jinými rysy. U postižených se však vyskytují typické společné znaky deformací a anomálií: Dívčí katolická střední škola

- 56 -

Hlava je ve srovnání s ostatními dětmi menší, zadní část je plošší, to způsobuje její kulatý vzhled. Krk bývá širší a mohutnější. Obličej malých dětí má v důsledku nedostatečně vyvinutých obličejových kostí a malému nosu poněkud ploché rysy. Oči mají normální tvar. Pouze oční víčka jsou úzká, zešikmená a ve vnitřním koutku oka se vytváří tzv. kožní řasa, což dává oku jakoby jiný tvar. Uši a ústa jsou poměrně malá, některé děti mají stále pootevřená ústa a jazyk může mírně vyčnívat. Končetiny dětí s DS mají obvykle normální tvar, ale bývají malé a silné. Asi u poloviny dětí s tímto syndromem je viditelná na dlani pouze jediná rýha. Velmi často trpí srdečními, smyslovými vadami a nízkým svalovým napětím. Ve všech případech se vyskytuje mentální retardace různého stupně. Péče o děti s Downovým syndromem Včasná péče od nejútlejšího věku hraje nejdůležitější roli – podporuje celkový rozvoj dítěte. Již v tomto období se u dětí vytvářejí předpoklady pro jejich integraci do společnosti. Mimořádný význam má rozvoj řeči, protože souběžně se vyvíjí i myšlení. Úroveň vzdělávání závisí od stupně mentální retardace. V předškolním věku postižení navštěvují běžné nebo speciální mateřské školky, absolvují školní docházku v běžných nebo speciálních ZŠ. Po ukončení povinné školní docházky mohou pokračovat ve vzdělávání v odborných učilištích nebo středních školách, kde získají vědomosti a dovednosti ke svému pracovnímu uplatnění.

13.6 Autismus Autismus je vrozená vývojová porucha, která zasahuje celou osobnost člověka (myšlení, komunikace, sociální vztahy). Příčiny onemocnění Příčiny autismu nejsou zatím zcela objasněny. Nejspíše jde o kombinaci virových a infekčních onemocnění nebo následek metabolických poruch a genetických vad. Zhruba 80 % osob postižených autismem trpí zároveň mentální retardací. Projevy autistického chování: • neschopnost navazovat kontakt s ostatními lidmi (tzv. odlidštělí lidé), • nedovede přijímat lásku a ani tento cit vytvářet, - 57 -


• • • • • • • • • • • • •

nepřijímá informace ze svého okolí, vyhýbá se očnímu kontaktu, není schopen sdílet radost, smutek a jiné pocity, nikdy nepláče, vyžaduje samotu, řeč se vyvíjí opožděně nebo vůbec, zaujetí jednou věcí (hraní), zaujetí detailní částí předmětu (točící se kolečko autíčka), nesnášejí tělesný kontakt (pohlazení, objetí), bojí se zvuků (sirény, vysavač, mixér, štěkající psi), očichává věci, sebe navzájem, jídlo, hračky, často nerozeznává své rodiče, příbuzné, nedá se vyrušit ze své činnosti, nemá rád jakoukoliv změnu.

Důsledky autismu: • porucha sociálních vztahů, • porucha komunikace, • porucha chování. Výchova a vzdělávání dětí s autismem Výchova a vzdělávání dětí s autismem patří mezi nejnáročnější pedagogické činnosti. Je to způsobeno tím, že postižený nepřijímá informace ze svého okolí a brání se každé změně. Výchova i vzdělávání by měly probíhat ve známém prostředí, dbá se spíše na rozvoji dovedností nutných k životu. U dětí s autismem dochází často k nápadným a nepřiměřeným výbuchům hněvu, zlosti, kopání, kousání a křiku. Je důležité vyhýbat se situacím, ve kterých můžeme tuto reakci očekávat. Veškeré změny musí být uplatňovány postupně a pomalu. Při výchově i vzdělávání je nutné zavést a dodržovat rituály (ranní vstávání, snídaně, hygiena, odchod do školy, výuka, odchod domů, odpolední činnosti, večeře, hygiena, usínání), které postiženým pomáhají vytvářet pocit jistoty a bezpečí.


Vysvětli pojem „mentální retardace“. Jaký je rozdíl mezi oligofrenií a demencí. Uveď některé příčiny vzniku mentálního postižení. Charakterizuj lehkou MR. Charakterizuj střední MR.


- 58 -

6. 7. 8. 9.

Charakterizuj těžkou a hlubokou MR. Jaké existují možnosti pomoci nejhůře postiženým? Popiš zvláštnosti lidí s DS. Uveď některé zvláštnosti při výchově autistických dětí.

- 59 -


14. Speciální pedagogika osob s dílčími nedostatky

14.1 Specifické poruchy učení Pojem specifické poruchy učení (SPU) souhrnně označuje různorodé skupiny poruch, které se nejčastěji projevují obtížemi jedinců s průměrnou úrovní intelektu při nabývání školních dovedností jako je čtení, psaní, počítání. Tyto poruchy mohou mít společné rysy – poruchu řeči, pozornosti, soustředěnosti, zrakového a sluchového vnímání, prostorové a pravolevé orientace. Příčiny SPU: • lehká mozková dysfunkce (LMD), • dědičnost, • poškození příslušných center v mozku, • opožděná zralost. Obtíže při učení osob s dílčími nedostatky nejsou způsobeny nedostatkem jejich snahy nebo lajdáctví. Diagnostika SPU: Odbornou diagnostiku SPU provádějí: • pedagogicko-psychologické poradny (PPP), • speciálně pedagogická centra (SPC). Poruchy učení je možné s jistotou diagnostikovat na začátku školní docházky, projevy však mohou být viditelné už v předškolním období. Vyšetření vychází z rodinné a osobní anamnézy, zjišťování úrovně intelektu, úrovně školních dovedností (čtení, psaní, počítání), sleduje se úroveň pozornosti, vnímání, prostorové orientace, řeči. Speciální pedagog SPU lehkého stupně se dají napravovat (reedukace). U těžších stupňů SPU se hledá možnost nahrazení (kompenzace). Reedukací nebo kompenzací se zabývá speciální pedagog.


- 60 -

14.2 Přehled SPU 14.2.1 Dyslexie Dyslexie je specifická porucha čtení, která se projevuje obtížemi při běžném nácviku čtení u dětí přiměřené inteligence a sociokulturní úrovně. Projevy: • problémy se zapamatováním jednotlivých písmen, • zaměňování tvarově podobných písmen B-D, M-N, • zaměňování sluchově podobných písmen S-Z, T-D, • pomalé slabikování, domýšlí konce slov, hádá, • přetrvává „dvojí čtení“ (tiché předčítání slova před vyslovením). Reedukace Metoda „OKO-UCHO-RUKA. Dítě si písmeno fixuje (upevňuje) pomocí 3 smyslů: zrakem, sluchem, hmatem. 14.2.2 Dysgrafie Dysgrafie je specifická porucha psaní, která se postihuje písemný projev. Projevy: • nečitelnost, neupravenost, škrty, přepisy, • obtížné napodobování tvaru písmen, • záměna tvarově podobných písmen M-N, S-Z, H-K. Reedukace: • rozvíjení jemné motoriky (cviky prstů, dlaně, zápěstí, celé ruky), • správné držení tužky (trojhranné) a těla, • používat sešity s širšími linkami. Kompenzace Při obtížích těžšího stupně se doporučuje psaní tiskacími písmeny nebo na PC. 14.2.3 Dyskalkulie Dyskalkulie je specifická porucha matematických schopností, která postihuje operace s čísly, matematické a prostorové představy.

- 61 -


Projevy: • zaměňování číslic 6 a 9, 3 a 8, 12 a 21, • zaměňuje pořadí a tvar, • nezvládá porovnání „méně“ a „více“, • není schopno číslice napsat vedle sebe nebo pod sebe, • plete si sčítání a násobení. Reedukace: • třídění do skupin podle tvaru, velikosti, barvy, • řazení obrázků podle časové posloupnosti, • procvičovat roční období, měsíce, dny v týdnu, • porovnávání počtu, • procvičovat orientaci prostorovou (nad, pod, za, před), • procvičovat orientaci časovou (včera, dnes, zítra, ráno, večer). Kompenzace Počítání na prstech, pomocí kalkulačky, počítadla, speciálních tabulek aj. 14.2.4 Dysortografie Dysortografie je specifická porucha pravopisu, která postihuje některé oblasti gramatiky. Projevy: • nepamatuje si vyjmenovaná slova, • nerozlišuje použití i/y, • vynechává čárky, háčky, tečky, • nerozlišuje hranice slov (spojování). Reedukace: • zvýrazněné rozlišování krátké a dlouhé samohlásky, tvrdé a měkké souhlásky, • počítání slov ve větě, • mechanické opisování textu, • neopravovat červeně (dítě si chybu zafixuje).


- 62 -

14.2.5 Dyspraxie Dyspraxie je specifická porucha obratnosti, která se projevuje nejvíce při činnostech náročných na rychlost a zručnost. Projevy: • problémy při chůzi, běhu, pohybových hrách, • potíže při nácviku jízdy na kole, koloběžce, bruslích, • potíže při oblékání, zapínání knoflíků, zavazování tkaniček aj. Reedukace: • pomalý nácvik, klidný přístup, • poskytnout více času na zvládnutí úkolu, • neposmívat se, nevyčítat, nesrovnávat s druhým. 14.2.6 Dysmúzie Dysmúzie je specifická porucha, která postihuje schopnost vnímání a reprodukce hudby. Projevy: • neschopnost rozlišovat tony, • neschopnost zapamatovat si melodii, rytmus. 14.2.7 Dyspinxie Dyspinxie je specifická porucha kreslení, která je charakteristická nízkou úrovní kresby. Projevy: • neobratná práce s tužkou, • potíže s kombinováním barev, • neschopnost přenést představu na papír, • kresba je velmi jednoduchá, nevnímá detaily. 14.2.8 Lateralita Lateralita je převaha (dominance) jedné poloviny těla nad druhou. Projevuje se jako • Tvarová lateralita Tvarová lateralita je zřejmá např. při porovnání pravé a levé poloviny obličeje, které u žádného člověka nejsou naprosto stejné a souměrné. - 63 -


• Funkční lateralita Funkční lateralita je přednostní užívání jednoho z párových orgánů, který pracuje lépe, kvalitněji a rychleji: – končetiny (ruky, nohy), – smyslového orgánu (oko, ucho). Z hlediska SPU má význam lateralita funkční. Základní typy funkční laterality: • praváctví, • leváctví, • ambidextrie (nevyhraněná lateralita), • souhlasná (lateralita oka i ruky je shodná), • zkřížená (např. dominance pravého oka a levé ruky). Projevy laterality mají souvislost s dominancí mozkových hemisfér. Každá z hemisfér ovlivňuje určitou funkční specializaci. Rozložení funkcí mozkových hemisfér Levá hemisféra řeč (slabiky, slova, věty) melodie písmo analyticko-syntetizační činnost

Pravá hemisféra přírodní zvuky, izolované hlásky rytmus prostorové vztahy emoce

Praváctví, leváctví Orientační vyšetření se dá provést jednoduchými zkouškami: • navlékání korálků, niti (důležité je, která ruka vede pohyb), • stavění kostek (důležité je, která ruka vede pohyb), • dominance nohy (kopnutím do míče), • dominance oka (pohled do kaleidoskopu, monokulárního dalekohledu), • dominance ucha (telefonování, šumění moře v mušli). Ještě v nedávné době se leváctví často přeučovalo na praváctví. V důsledku toho docházelo v některých případech k různým dalším poruchám (tiky, koktavost, pomočování). V současné době se přeučování leváctví na praváctví již neprovádí.


- 64 -

14.2.9 Lehká mozková dysfunkce Lehká mozková dysfunkce (LMD) je označení pro řadu projevů, které jsou způsobeny oslabenou funkcí centrální nervové soustavy. Je to porucha vrozená, která vzniká působením negativních vlivů v období před, při a časně po narození dítěte a nebo vlivem dědičnosti. Příznaky LMD Příznaky LMD se objevují během vývoje dítěte, zřetelně však při vstupu do mateřské nebo základní školy. Projevy poruch se během vývoje mění, jednak dozráváním centrální nervové soustav, jednak působením výchovných a nápravných metod. • Hyperaktivita Dítě se vyznačuje nadměrnou pohybovou aktivitou. Je neposedné, roztěkané, není schopno si hrát ani hru dokončit, má problém vydržet sedět nebo stát na jednom místě. Nápadným znakem je neustálý pohyb rukou. Přibližně kolem 12 roku dítěte dochází ke zmírnění příznaků nadměrné aktivity, v některých případech však přetrvávají až do dospělosti. • Impulsivnost Impulsivnost je jedním z nejvíce komplikujících faktorů výchovy. Impulzivní děti jednají podle prvního popudu a neohlížejí se na následky. Malé dítě nemůžeme nechat bez dozoru, protože nevnímá hrozící nebezpečí. Ve škole jedná zbrkle, bez rozmyslu a nadělá tak spoustu chyb. Jedinou možností, jak impulsivnost co nejvíce omezit, je pevný řád už od raného dětství. • Nesoustředěnost Dítě se nedokáže soustředit na jakoukoliv činnost a nedokáže ji ani dokončit. Snadno se nechá rozptýlit jakýmkoli jiným podnětem. • Zvýšená unavitelnost Dítě reaguje na únavu neadekvátně. Čím více je unavené, tím více je hyperaktivní. • Neobratnost Projevuje se v oblasti jemné i hrubé motoriky. Jemné činnosti rukou, prstů jsou pro ně příliš náročné. Ve škole se neobratnost projeví v oblasti psaní. V oblasti hrubé motoriky dítě nezvládá cíleně pohybovat různými částmi těla a jeví se jako nemotorné a těžkopádné. • Nepružnost Dítě si zatvrzele stojí na svém. Na změny reaguje neochotou, podrážděností nebo výbuchy hněvu. Záležitosti, nad kterými většina dětí mávne rukou, mají v jejich životě neobyčejně vážný dosah. - 65 -


• Emoční poruchy Emoční poruchy se projevují výrazným střídáním nálad dítěte (z radosti do smutku, z úsměvu do pláče). Bouřlivě reagují na zanedbatelný podnět a mají také nižší schopnost vcítit se a porozumět druhému. Zásady výchovy dětí s LMD: • trpělivost, • klidné prostředí a řád, • motivace, chvála, povzbuzení, • jednotný přístup školy a rodiny. Většina dětí s LMD může dobře prospívat v běžných mateřských školách, pokud jim učitelky poskytují náležitou podporu, povzbuzení a individuálně zaměřené vedení. Pravidelný režim činností v mateřské škole dětem s LMD velmi prospívá. V základní škole bývají zřizovány tzv. specializované třídy, nejčastěji pro děti 2., 3. a 4. ročníku. Předpokladem pro vzdělávání v těchto třídách je respektování zvláštností, které vyplývají z projevů LMD. 14.2.10 ADHD Attention Deficit Hyperactivity Disorders (ADHD) představuje poruchu pozornosti spojený s hyperaktivitou. Projevy jsou velmi podobné jako u LMD. Ve školním věku se často přidružují i poruchy učení a chování. 14.2.11 ADD Attention Deficit Disorders (ADD) představuje poruchu pozorností bez projevů hyperaktivity. Děti s touto poruchou jsou velmi tiché. Neudrží pozornost a utíkají do tzv. denního snění. Neprojevují žádnou aktivitu, nezapojují se do žádných činností. Jsou uzavřené, samotářské a často se stávají terčem šikany. 14.2.12 ODD Oppositional Defiant Disorder (ODD) představuje opoziční chování dítěte. Tato porucha postihuje více chlapce než děvčata. Vyznačuje se extrémní fyzickou agresivitou, neschopností vyhovovat pravidlům chování se podle společenských norem. Výrazným rysem je naprostá ztráta přizpůsobivosti. Důsledkem poruchy je nesnášenlivost, hádavost, nedostatek sebeovládání, antisociální chování. Dívčí katolická střední škola

- 66 -

Jedinci s ODD velmi často končí s nařízenou ochrannou výchovou v dětských domovech se školou či výchovných ústavech.

14.3 Školní zralost Zhruba okolo 6. roku je většina dětí po všech stránkách připravena na školní práci. • Fyzická zralost Dítě je přiměřeně velké, zdatné a pohybově šikovné. Vydrží sedět delší dobu v lavici, unese školní brašnu, umí běhat, skákat, chytat míč. Předpokladem fyzické zralosti je zdraví a dobrá imunita dítěte. • Sociální zralost Dítě vydrží být delší dobu mimo rodinu (nepláče, protože chce maminku). Je schopné adaptovat se na nové prostředí, učí se přijímat a plnit úplně nové požadavky, dokáže unést i případný neúspěch. • Psychická zralost Dítě je schopné porozumět učivu, jednoduše uvažovat, vyjadřovat své myšlenky, zapamatovat si viděné a slyšené, využívat nových znalostí a dovedností. Odklad školní docházky Stává se, že některá schopnost nebo dovednost dítěte ještě nemá v šesti letech dostatečnou úroveň a ve škole by mohlo být znevýhodněno. Pedagog v takovém případě navrhne odklad školní docházky. Děti většinou během několika měsíců rozdíl vyrovnají, nástup do školy pak může proběhnout již úspěšně.


Uveď některé společné rysy specifických poruch učení. Vyjmenuj jednotlivé SPU. Jakými obtížemi se tyto poruchy projevují? Vysvětli pojem „lateralita“. Uveď obecné příznaky lehké mozkové dysfunkce. Jak se nazývá porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou? Vysvětli termín „školní zralost“. K čemu slouží pedagogicko-psychologické poradny?

- 67 -


15. Etopedie

Etopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláním, pracovním a společenským uplatněním osob s poruchami chování, mravní narušeností, obtížnou vychovatelností. Mravní narušenost Mravní narušenost je porušený postoj ke společnosti a společenským hodnotám. Obtížná vychovatelnost Obtížná vychovatelnost není diagnóza, ale souhrn příznaků a projevů, které mají různé příčiny. Příčiny poruch chování: • patologické rodinné prostředí, • nesprávné výchovné postupy, • negativní vliv vrstevnických skupin, • psychické poruchy a onemocnění, • mentální postižení, hyperaktivita. U poruch chování je častá kombinace různých příčin. Zdroje výchovných problémů • Dítě Velký význam mají jeho vlastnosti, postoje, zájmy, kamarádi, vztah ke škole, pedagogům, spolužákům. • Rodina Zdrojem může být nevhodný styl výchovy, nefunkční nebo patologická rodina. • Vnější vlivy Na dítě může působit nevhodné prostředí (rodinné, party). • Pedagog Významnou roli má jeho osobnost, odbornost, míra náročnosti, přísnost, shovívavost.


- 68 -

Poruchy chování podle stupně závažnosti • Disociální porucha Jedná se o nepřiměřené a nespolečenské chování, které se dá zvládnout běžnými pedagogickými postupy (vzdorovitost, neposlušnost, lhaní, přestupky proti školnímu řádu). • Asociální porucha Představuje porušování společenských norem, které zatím nepřekračují právní předpisy. Tyto poruchy mají trvalejší charakter a děti škodí spíše sami sobě (záškoláctví, útěky, drobné krádeže, demonstrativní sebepoškozování, závislostní chování). • Antisociální porucha Představuje chování zaměřené proti společnosti a druhým lidem (protispolečenského chování). Ohrožuje na životě a na majetku, dochází k porušování platných zákonů (krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vražda, organizovaný zločin, toxikománie). U těchto poruch je náprava dlouhodobá, hrozí recidiva a návrat do nevhodného prostředí. 15.1 Instituce pro nápravu poruch chování Nejúčinnější je předcházet vzniku poruch v dětském věku a v období dospívání, kdy si člověk vytváří hodnotový systém a vzorce chování. Jestliže rodina ve své výchovné roli selhává, může tuto funkci plnit škola a instituce, které se touto problematikou zabývají. Pedagogicko-psychologické poradny Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) pomáhají řešit výukové a výchovné problémy dětí předškolního vzdělávání, žáků základních škol, středních škol a speciálních škol. Nabízejí pedagogické a psychologické poradenství v případech nepříliš závažných výchovných obtíží u dětí, a to jak pro rodiče, zákonné zástupce i pedagogické pracovníky. Součástí pracovního týmu je speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník a logoped. PPP zajišťují vyšetření školní zralosti, doporučení k odkladu školní docházky, provádějí zjišťování laterality, doporučují návrhy k integraci, zařazení do speciální školy, provádějí diagnostiku specifických poruch učení a jejich nápravu, řeší příčiny neprospěchu.

- 69 -


Střediska výchovné péče Střediska výchovné péče (SVP) se orientují na případy závažnějších poruch chování, pokud nejsou důvody pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy ve speciálních zařízeních. Poskytují poradenství, ale i možnost ambulantní nebo pobytové terapeutické péče. Podmínkou je souhlas rodičů, dítěte a vzájemná spolupráce. Krizová a kontaktní centra Krizová a kontaktní centra (K-CENTRA) nabízejí zejména preventivní volnočasové aktivity, péči týkající se patologických závislostí (drogy, gamblerství) a podporu v náročných životních situacích. Orgán sociálně právní ochrany dětí Orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) zasahuje v situacích, kdy hrozí nebezpečí narušení a ohrožení vývoje dítěte. Ochrana se vztahuje na děti: • jejichž rodiče zemřeli, • jejichž rodina neplní své povinnosti, • které byly svěřeny do péče jiní osoby, • které zanedbávají školní docházku, • které spáchaly trestný čin, • které požívají alkohol, drogy, živí se prostitucí. OSPOD může uložit napomenutí, dohled, podat návrh soudu na předběžné opatření, ústavní, ochrannou výchovu. • Předběžné opatření Předběžné opatření vydává soud, pokud je dítě ohroženo na zdraví, životě, vývoji nebo ztratí oba rodiče. Toto nařízení ruší soud, pokud dojde k nápravě, zlepšení situace. • Ústavní výchova Ústavní výchova je výchovné opatření nařizované soudem, pokud jiná opatření nevedla k nápravě nebo není jiné řešení. Končí zpravidla dovršením 18 let. Nemá trestní charakter. • Ochranná výchova Ochrannou výchovu nařizuje soud, pokud se dítě dopustí závažného činu, který by byl u dospělého klasifikován jako trestný. Trvá do 18 let.

15.2 Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy Diagnostický ústav Diagnostický ústav plní funkci výchovnou, vzdělávací a terapeutickou (zaměření na nápravu poruch). Pobyt zde trvá zhruba 8 týdnů. Dívčí katolická střední škola

- 70 -

Člení se na: • dětské diagnostické ústavy, • diagnostické ústavy pro mládež. Dětský domov Dětský domov poskytuje náhradní domov dětem s nařízenou ústavní výchovou (bez závažných poruch chování), a dětem, které zůstali bez rodičů nebo žily v nevhodném rodinném prostředí. Pečuje o děti a mládež zpravidla od tří do osmnácti let. Škola není součástí tohoto zařízení. Dětský domov se školou Dětský domov se školou pečuje o děti s nařízenou ústavní a ochrannou výchovou. Jsou zde děti se závažnými poruchami chování a nezletilé matky. Součástí je škola základní, praktická a speciální. Výchovný ústav Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let s nařízenou ústavní a ochrannou výchovou se závažnými a extrémními poruchami chování. Součástí je odborné učiliště. Moderní přístupy Stále častěji se uplatňují moderní přístupy k prevenci a nápravě poruch chování. Probační služba je zákonem zřízená organizace, která pomáhá s řešením konfliktů vyvolaných trestnou činností, zajišťuje výkon alternativních trestů (veřejně prospěšné práce) a dohled. Mediační služba zprostředkovává dohody mezi obviněným a poškozeným ohledně náhrady škod. Streetwork je terénní práce sociálních pracovníků, působí přímo v rizikových oblastech. Poskytuje podporu při zvládání života a krizových situací.


Uveď některé z příčin poruch chování. Co může být zdrojem výchovných problémů? Jak dělíme poruchy podle závažnosti? Vysvětli čím se zabývá OSPOD. Charakterizuj ústavní a ochrannou výchovu.

- 71 -


16. Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením

Doposud jsme se teoreticky seznámili s jednotlivými druhy postižení. V praxi se však běžně setkáváme s kombinací dvou a více postižení u jednoho člověka. Primární postižení bývá v některých případech velmi obtížné stanovit. Jedná se o natolik různorodou skupinu postižení, že prakticky není možné utvořit jednotný klasifikační systém. Přestože není vyloučena téměř žádná kombinace různých vad, některé se vyskytují častěji, jiné jen výjimečně. V této kapitole jsou uvedeny nejvíce vyskytované možnosti. Kombinace s mentálním postižením Nejčastěji se vyskytuje kombinace mentálního postižení s tělesnými nebo smyslovými vadami: • mentální postižení – DMO – smyslová vada (řeči, zraku, sluchu),, • mentální postižení – autismus. Kombinace smyslových vad K nejčastějším postižením patří hluchoslepota. Jedná se o kombinaci zrakové a sluchové vady různých stupňů (od lehkého až po těžký), takže někdy zůstává jediným funkčním smyslem pouze hmat. Osoby s tímto postižením se potýkají s výjimečnými problémy a potřebují zvláštní přístup jak v komunikaci, tak ve vzdělávání. Byly pro ně vytvořeny zvláštní dorozumívací systémy. Například Lormova abeceda je založena na dotecích do dlaně hluchoslepé osoby, které odpovídají písmenům. Kombinace s poruchami chování Zvýšená ovlivnitelnost u osob s mentálním postižením vede k snadnému osvojení nesprávných vzorců chování. Člověk s mentálním postižením nedokáže odhadnout následky svého chování, a tak se může dopouštět i závažných trestních činů, aniž by si to uvědomoval. Postižení se naopak často právě v důsledku lehké ovlivnitelnosti stávají oběťmi různého zneužívání (sexuálního, finančního). Dívčí katolická střední škola

- 72 -


Vysvětli pojem kombinované postižení. Co je to Lormova abeceda? Uveď některé příklady kombinovaného postižení. Který smysl je pro hluchoslepého člověka nejdůležitější?

- 73 -


17. Integrace

Integrace označuje nejvyšší stupeň socializace postižených osob, jejich úplné společenské začlenění.

17.1 Místa integrace Školní integrace Školní integrace znamená zajištění výchovy a vzdělávání postižených žáků podle jejich specifických potřeb v běžném typu škol nebo zřízením speciálních tříd. Pro postižené se vytvářejí odpovídající podmínky (bezbariérový přístup, vhodný nábytek, asistent pedagoga, tlumočník znakové řeči, individuálně vzdělávací plán). Pracovní integrace K pracovní integraci může dojít tehdy, pokud jsou vytvořeny podmínky pro zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností (projekty podporovaného zaměstnání, chráněné dílny). Společenská integrace Podmínkou je vytváření bezbariérových přístupů a bydlení, zajištění sociální pomoci a podpory samostatného a nezávislého způsobu života osob s postižením.

17.2 Podmínky pro úspěšnou integraci Integrační přístup spoléhá na síť speciálních škol a míst pro začlenění postižených a potřebuje pro ně vytvořit vhodné podmínky. Jeho úspěšnost je podmíněna řadou faktorů: • prostředí školy (bezbariérové prostory, vstřícná atmosféra), • postoje učitelů ke vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, • spolupráce s PPP, SPC, • přijetí ze strany učitelů, spolužáků, jejich rodičů, • kvalita speciální podpory (pomůcky, asistent pedagoga), • vytvoření individuálně vzdělávacího plánu. Dívčí katolická střední škola

- 74 -

Individuálně vzdělávací plán Pro každého žáka se speciálními vzdělávacími potřebami vytváří škola individuálně vzdělávací plán. Je vypracováván pro ty předměty, kde se postižení výrazně projevuje a umožňuje žákovi pracovat podle jeho schopností, možností a individuálním tempem. Individuálně vzdělávací plán obsahuje cíle, metody a postupy vzdělávání, seznam pomůcek, způsob hodnocení a klasifikace. Vzniká ve spolupráci s pedagogicko-psychologickými poradnami nebo speciálně pedagogickými centry, učiteli a rodiči žáka. Cílem není hledat úlevy, ale najít vyhovující úroveň, na níž může integrovaný žák pracovat.

17.3 Inkluze Inkluzívní přístup upřednostňuje zařazování postižených do běžných škol a míst bez vytváření speciálních podmínek. Inkluze je nový směr v přístupu k začleňování handicapovaných osob do společnosti. Představuje proces, ve kterém se lidé s postižením v plné míře zúčastňují všech aktivit společnosti stejně jako lidé bez postižení.


Vysvětli pojem integrace. Jaké existují druhy integrace? V čem spočívá úspěšnost integrace? K čemu slouží individuálně vzdělávací plán? Co znamená inkluzívní přístup?

- 75 -


18. Možnosti výchovy a vzdělávání dítěte s postižením

18.1 Střediska rané péče Střediska rané péče zajišťují pomoc a podporu rodinám s postiženým dítětem již od narození až zhruba do tří let věku dítěte, v některých případech i do 6. -8. roku. Cílem je zvyšovat vývoj úrovně v oblastech, které jsou ohroženy či postiženy. Péče probíhá většinou v domácím prostředí.

18.2 Mateřské školy Mateřské školy jsou součástí předškolního vzdělávání a jsou považovány za doplněk rodinné výchovy. Jejich úkolem je rozvíjet osobnost dítěte po stránce tělesné, psychické, sociální a vytvářet základ pro jeho další vzdělávání a výchovu. Mateřské školy mají u nás dlouholetou tradici. Mateřské školy běžného typu Mateřské školy běžného typu Jsou určeny pro děti zpravidla od tří do šesti let. Docházka není povinná a rozhodují o ní rodiče. Vzdělávání se uskutečňuje formou různých druhů her, cílem je připravit dítě k nástupu do základní školy. Mateřské školy integrované Mateřské školy integrované zabezpečují zařazení dítěte s postižením do mateřské školy. Vždy se zvažuje druh a stupeň postižení a zda je školka schopna zajistit odpovídající podmínky.(snížený počet dětí ve třídě, technické a didaktické pomůcky, přítomnost asistenta, speciální pedagog). Mateřské školy speciální Mateřské školy speciální jsou zaměřeny na výchovu a vzdělávání dětí s postižením (speciální školky pro nevidomé, neslyšící, tělesně postižené). Podmínkou úspěšnosti je volba vhodných vzdělávacích a výchovných metod a uplatňování profesionálních postojů pedagogů a ostatních pracovníků, kteří se na péči a vzdělávání podílejí.


- 76 -

18.3 Základní školy Základní školy poskytují základní vzdělání a vytvářejí základní pilíř vzdělanosti občanů. Připravuje žáky pro další studium a praxi. Povinná školní docházka je devítiletá, člení se na první a druhý stupeň, začíná zpravidla v šesti letech a trvá do patnácti let. Základní škola běžného typu Základní škola běžného typu umožňuje dětem s postižením vzdělávat se formou individuální integrace, s tím, že budou vytvořeny a zajištěny odpovídající podmínky. Základní škola praktická Základní škola praktická vzdělává děti s různou mírou postižení: mentální retardací, poruchami pozornosti, hyperaktivitou, poruchami učení, tělesnou či smyslovou vadou. Posláním školy je zabezpečit, aby dosáhli co nejvyšší úrovně znalostí a dovedností. Uplatňuje individuální přístup k žákům, používá speciální učební metody a vhodný výběr učiva. Ve třídách je snížený počet žáků. Základní škola speciální Základní škola speciální vychovává a vzdělává žáky s takovými nedostatky rozumového vývoje, pro které se nemohou vzdělávat v běžné ani praktické základní škole. Zpravidla jsou to žáci s mentálním postižením středního až těžkého stupně. Docházka je desetiletá. Výuka je zaměřena na osvojování přiměřených poznatků, pracovních dovedností, samostatnosti a sebeobsluhy. Důležitým úkolem je naučit žáky číst, psát a počítat. Pro některé z nich je to velmi náročné, ale pro jejich další život nezbytné (přečíst nápisy, názvy, jména). Přípravný stupeň základní školy speciální Přípravný stupeň základní školy speciální je určen pro děti, které byly dříve osvobozovány od školní docházky a považovány za nevzdělavatelné (s těžkým a hlubokým mentálním postižením). Cílem je rozvíjet komunikační dovednosti, hybnost a naučit je základům sebeobsluhy a společenského chování.

18.4 Střední vzdělání Po ukončení povinné školní docházky v základních školách běžných, praktických nebo speciálních mají možnost děti s postižením pokračovat ve svém vzdělávání v odborných učilištích nebo praktických školách dvouletých. - 77 -


Odborné učiliště Odborné učiliště připravuje žáka na profesní uplatnění. Výběr učebních oborů je poměrně široký (tesařské, zednické, truhlářské, zahradnické, cukrářské, kuchařské). Délka studia trvá dva nebo tři roky, příprava pro výkon odborné činnosti se ukončuje úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky. Praktická škola dvouletá Praktická škola dvouletá je určena pro chlapce i pro dívky. Cílem je dosažení maximálně možné míry samostatnosti, uplatnění v občanském a pracovním životě. Vzdělávací program je v souladu s individuálními potřebami a možnostmi jedince s postižením. Hlavní důraz je kladen na vypěstování kladného vztahu k práci, na rozvoj komunikačních dovedností, výchovu ke zdravému životnímu stylu. Absolventi se mohou v rámci svých možností uplatnit při pomocných pracích ve zdravotnictví, sociálních službách, výrobních podnicích, zemědělství, případně chráněných pracovištích.


- 78 -

19. Možnosti pracovního uplatnění postižených

Práce a pracovní uplatnění má pro každého člověka zásadní význam – zajišťuje jeho samostatnost a nezávislost. Práce pro člověka s postižením není jenom přirozenou potřebou, ale velmi zvyšuje i jeho sociální sebevědomí a pocit lidské plnohodnosti. Člověk s ne příliš závažným postižením má možnost získat zaměstnání na volném trhu práce. Handicapovaní lidé však mají přístup k pracovním příležitostem výrazně omezený, přestože se v posledních letech pozvolna začínají rozvíjet nové přístupy k jejich zaměstnávání a pracovnímu uplatnění.

19.1 Chráněné zaměstnávání Chráněné zaměstnávání umožňuje nácvik pracovních a sociálních dovedností v chráněných dílnách. Chráněné dílny jsou pracoviště přizpůsobená pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Jsou vedeny mistry, kteří pracují s klientem individuálně a reagují na jeho potřeby v průběhu celého pracovního procesu. Prostředí dílen se snaží v maximální míře přiblížit běžnému pracovnímu prostředí a podmínkám.

19.2 Podporované zaměstnávání Program podporovaného zaměstnávání nabízí časově omezenou podporu a pomoc lidem, jejichž schopnosti získat a udržet si zaměstnání jsou z různých důvodů omezeny.

19.3 Ergoterapeutické dílny Ergoterapeutické dílny bývají součástí ústavní péče nebo jsou zřizovány v denních centrech a stacionářích. Většinou jsou zaměřeny na řemeslnou nebo výtvarnou činnost pro osoby těžce postižené, které nemají jinou příležitost pracovního uplatnění (výroba bižuterie, dárkových předmětů, šicí dílny, výroba keramiky, truhlářské dílny).

- 79 -


19.4 Přechodné zaměstnání a tranzitní programy Přechodné zaměstnání poskytuje klientům trénink pracovních dovedností v nechráněném prostředí běžného zaměstnání. Slouží jako příprava na budoucí trvalý pracovní poměr. Tranzitní program je systém přípravy a přechodu ze školy do dalšího života (další studium, zaměstnání, volný čas, soběstačnost, bydlení). Cílem je naučit klienty zvládat pravidla pracovněprávního vztahu: • osvojit si základní pracovní návyky a dovednosti, • naučit se chodit do práce pravidelně a včas, • vyzkoušet si práci v běžném prostředí.

19.5 Otázky k opakování učiva 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Jakou pomoc poskytují střediska rané péče? Co je cílem předškolní výchovy? Jaké typy mateřských škol znáš? Uveď možnosti vzdělávání na základních školách. Jaké existují možnosti studia po ukončení základní školy? Jaký význam má pro člověka s postižením pracovní uplatnění? Co poskytují chráněné dílny? Pro koho jsou určeny ergoterapeutické dílny? Co je cílem tranzitních programů?


- 80 -

Speciální pedagogika v práci pečovatelky

Recommend Documents