Milí čtenáři,
> ROZHOVOR
kultura se na nás opět hrne a valí ze všech stran a myslím si, že teď jsou v mírné výhodě ti, kteří již mají jasno na co a kam zajít. Nicméně, pro ty ještě váhající a nerozhodnuté mám několik tipů, snad vám to trochu usnadní volbu. Babí léto nás pomalu opouští, podzim nastupuje a zadují na nás severské větry a to z filmů festivalu Severský filmový podzim. Magické světlo polární záře nás pozve na různorodé žánrové snímky, užijeme si komedie i dramata, detektivky i scifi, na své si přijdou i příznivci romantiky. Čekají nás opravdové filmové hody a to v kině Lucerna na Václavském náměstí hned od 1. října. Milovníci magie a okultismu jistě nevynechají čerstvou výstavu nedoceněného solitéra Josefa Váchala, kterého tyto směry ovlivnily již v raném mládí. Hledání tohoto nezařaditelného umělce nás jistě podnítí k mnohému zamyšlení. Výstava pod názvem Magie hledání se koná v Domě U Kamenného zvonu až do 4. ledna 2015. V říjnu budeme též hojně oslavovat architekturu, koná se Den architektury, kdy vás renomovaní znalci, architekti a odborníci provedou po zajímavých i zapomenutých stavbách v celé Praze, součástí akce jsou besedy, workshopy, cyklovyjížďky a mnoho dalšího. Podrobný program najdete v rubrice Volný čas. Přeji inspirativní zážitky a na počasí nedejte… Alice Braborcová, odpovědná redaktorka Vychází v říjnu 2014 Turist
ický ma
gazín ročník
ročník
IV., říjen
2014
Speciál
V., vyd
ání dub
en 201
1
ZD
Praha
www.
kamp
ocesku
.cz
www.
trave
l-eye
.eu www.
open
> obsah
czechia
.eu
AR
M
A
9
> PRAŽSkÁ VLASTIVĚDA
10
> VÝLETY PRAHOU
18
> PŘEDPRODEJE VSTUPENEK
22
> DIVADLA
26
> FILM
82
> KONCERTY
90
> KLUBY
106
> KULTURNÍ DOMY
116
124
> GALERIE, VÝSTAVY
130
> PRAžský hrad
150
> PAMÁTKY
154
> MUZEA
162
> DĚTEM A RODINÁM
188
> VZDĚLÁVÁNÍ
200
> VOLNÝ ČAS
204
> SOUTĚŽE
210-212
> ZAHRANIČNÍ KULTURNÍ STŘEDISKA
Pražský přehled kulturních pořadů měsíčník, ročník LXII registrováno: MK ČR E 10266 vydává: Kam po Česku, pod záštitou a ve spolupráci s PIS – PCT adresa: Kubelíkova 30, 130 00 Praha 3 tel.: +420 222 944 816–7 mobil: +420 602 244 576 e–mail:
[email protected] www.prazskyprehled.cz; www.kampocesku.cz odpovědná redaktorka: Alice Braborcová (
[email protected]) redakce: Martina Jurová (
[email protected]) Michaela Pfeifferová (
[email protected]) Marcela Kohoutová (
[email protected]) Tomáš Kašička (
[email protected])
infolinka PIS – PCT: + 420 221 714 714 (po–čt 8–17 h, pá 8–16 h) rozšiřuje: PNS a. s.; Mediaprint & Kapa předplatné: zajišťuje firma SEND Předplatné cena: 28 Kč, pro předplatitele 24 Kč tisk: HRG spol. s r. o. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k jeho šíření v tištěné i elektronické podobě, včetně zveřejnění na webových stránkách. Redakcí nevyžádané nabídnuté příspěvky se nevracejí. Za obsah zveřejněných příspěvků a PR článků odpovídá jejich zadavatel, stejně jako za změnu programu odpovídá jeho pořadatel. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Přetisk a jakékoliv šíření jsou povoleny pouze se souhlasem vydavatele.
VŠICHNI BUDOU
K O U K AT !
ħ Ö + / " ] - " '" # 3 * , " ] 1 3 " ) " ) 0 - & 07 * $ & / & 7 & % / Ö ' 050 ( 3 " ' * $ , ' & 4 5 * 7" - " 7 & - , ¤ ' * / Ó - & ' 050 . 0 % & - * / ( 07 ¤ ( - " . 0 6 3 4 0 6 5 ë & $ ; & $ ) # & "6 5 : vstupenky v síti
V E L KO F O R M Á TOV É P R O J E KC E | F OTO W O R K S H O P Y 5 : / ; = C @ A = C B ë j 4 =B= 4 @ 3 A 6 /E/ @ 2 " B 7 ; 3 : / > A 3 D 7 2 3 / j 7 < A B/5 @ / ; j 1 / ; 3 @ / = 0 A 1 C @ / " 4 =B= 5 @ / 4 7 1 9 1 6 = A = 0 < = A B Ë j 5 / : /D 3 á 3 @
W W W . F E S T I VA L - F O T O S F E R A . C Z
NĚMÍ SVĚDCI V minulém vydání jsme si pro naše čtenáře připravili fotosoutěž s dveřmi, branami a vstupními portály do církevních památek. Nyní pro vás máme další netradiční fotohádanku. Při procházce naším hlavním městem se často setkáváme s němými svědky dávných časů. Jedná se o sochy, které podtrhují jedinečnou atmosféru velkoměsta. V minulosti působili v Praze slavní a méně slavní sochaři, kteří za sebou zanechali stopy, které mohou turisté z celého světa obdivovat, a které my potkáváme v každodenním životě. Poznáte, kde se sochy nacházejí? Socha na straně 22 a) Jaroslav Hašek, Prokopovo náměstí b) Jaroslav Hašek, Havlíčkovo náměstí c) Jaroslav Hašek, náměstí Winstona Churchilla Socha na straně 82 a) Mimina od sochaře Davida Černého, Střelecký ostrov b) Mimina od sochaře Davida Černého, prostranství pod Žižkovskou věží c) Mimina od sochaře Davida Černého, Kampa Socha na straně 106 a) Jezdecká socha sv. Jiří bojujícího s drakem, druhé nádvoří Pražského hradu b) Jezdecká socha sv. Václava, třetí nádvoří Pražského hradu c) Jezdecká socha sv. Jiří bojujícího s drakem, třetí nádvoří Pražského hradu Socha na straně 116 a) Sv. Jan Nepomucký, Karlův most b) Sv. Jan Nepomucký, zahrada Břevnovského kláštera c) Sv. Jan Nepomucký, Pohořelec Socha na straně 188 a) Socha dívky, ulice Ke Karlovu b) Socha dítěte, Nádražní ulice c) Socha dítěte, Apolinářská ulice Socha na straně 200 a) Ukřižování Ježíše Krista, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově b) Sv. Starosta, Loreta c) Ukřižování Ježíše Krista, Loreta > Své odpovědi nám zašlete do 10. října z www.prazskyprehled.cz nebo na adresu redakce. Pro tři autory správných odpovědí máme připraveny zajímavé knižní publikace, které budou připraveny k vyzvednutí na adrese redakce.
OTEC KRÁLE POHROBKA > Vévoda rakouský, král český, uherský, německý a markrabě moravský Albrecht II. Habsburský zemřel před 575 lety, 27. října 1439 v Langendorfu u Ostřihomi. Příčinou jeho smrti prý bylo nestřídmé pojídání melounů a voda, díky které onemocněl úplavicí. Každopádně po sobě zanechal těhotnou manželku Alžbětu Lucemburskou, která příštího roku po jeho smrti porodila syna pohrobka – Ladislava. > Albrecht sám o svého otce přišel už jako sedmiletý a jeho poručníkem se stal Zikmund Lucemburský. Ten si jej oblíbil natolik, že ho roku 1422 ve Vídni oženil se svou jedinou dcerou Alžbětou, aby mu tak zajistil nástupnictví. Albrecht se mu na oplátku stal věrnou oporou za husitských válek, kdy jako vládce a katan husitů, přezdívaný „Kladivo na kacíře“, nebyl příliš oblíbeným, zvláště pak na Moravě. Věrnost mu zachovávala prakticky jen velká města jako Olomouc, Brno, Znojmo nebo Jihlava. Teprve po bitvě u Lipan získal skutečnou vládu, přestože už na podzim roku 1434 byl moravským zemským sněmem přijat za markraběte. Když Zikmund roku 1437 zemřel, musel si Albrecht své dědictví po něm nejprve vybojovat. Nakonec ho ale přece jen katolická šlechta v prosinci 1437 zvolila českým králem. Mezitím byl korunován králem uherským a přijal i korunu římského krále. Prakticky přes noc se tak z něho stal nejmocnější muž Evropy, který jako první v historii spojil vládu nad Čechami, Uhry, Rakousy i Svatou říší římskou. Za jeho panování ale klid v jeho zemích nenastal. V čer vnu 1439 dokonce Pečeť Albrechta II. Habsburského musel vytáhnout do Uher na výpravu proti Turkům, která nejenže neskončila úspěšně, ale přivodila i jeho smrt, po které nastalo krátké bezvládí. Nejspíš proto byl jeho syn Ladislav, zvaný Pohrobek, ještě jako batole formálně korunován na uherského krále a ve třinácti na krále českého. Čím dříve ale jeho panování začalo, tím dříve skončilo, ale to už je jiný příběh. –aba–
> fotosoutěž, otec krále pohrobka
foto © Wikipedie
fotosoutěž
OSLAVY JOHÁNKA Z POMUKA
KAM NA VÝLET SE ŠTĚPÁNEM RAKEM
> Jan Nepomucký, zemský patron Čech a Bavorska, byl 19. března 1729 kanonizační bulou „Christus Dominus“ papeže Benedikta XIII. prohlášen za svatého. Poté se na podzim roku 1729 konaly v Praze velkolepé oslavy s nebývalým ohňostrojem. > Úctu ke svatému Janu Nepomuckému ale začal jako první pěstovat Řád křižovníků s červeným srdcem (cyriaci). Byli to křižovníci, kteří vylovili jeho tělo z Vltavy a pochovali ho v kostele sv. Kříže většího při svém klášteře. Poté každoročně v předvečer jeho svátku pořádali slavný průvod na loďkách po Vltavě až ke Karlovu mostu, kde se u jeho sochy modlili. Při této příležitosti skládali také významní barokní skladatelé (např. F. X. Brixi) svá hudební díla. Na tyto slavnosti dnes navazují svatojánské slavnosti Navalis.
> Představovat světově uznávaného virtuosa, skladatele a profesora pražské Akademie múzických umění asi není třeba. Pokud náhodou ano, potom vězte, že jeho životní i uměleckou dráhu podrobně mapuje nejedna encyklopedie. > Štěpán Rak patří k osobnostem, které si své posluchače umí podmanit intenzitou prožitku, interpretačním mistrovstvím a absolutním splynutím interpreta a skladatele v jedné osobě s duší hudby. Chcete se o Štěpánu Rakovi dozvědět více? Potom přijměte jeho pozvání na zajímavý výlet. > Projel jsem se svou kytarou do této chvíle 72 zemí celého světa. Všude jsem byl něčím okouzlen, něčím očarován. Ale vždy, když jsem byl dotázán kterýmkoli z redaktorů, ve které z těch zemí bych žil nejraději, odpovím bez váhání a stručně: v naší zemi. Jednak proto, že je opravdu krásná, ale především proto, že to tak hluboce cítím. V posledních letech jsem svou manažerku „zaúkoloval“, aby mi sjednávala víc koncertů u nás doma. A tak po létech brázdím po vlnách našich lesů, vod a strání a obdivuji se čím dál víc této maličké, ale tolik krásné části naší planety. V poslední době mne
foto © redakce
Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě, detail
> Když se 9. října 1729, tedy před 285 lety, konalo na počest Janovy kanonizace velké procesí s jeho ostatky, průvod prošel ze Strahova ke katedrále sv. Víta na Pražském hradě. K tomu se na Petříně střílelo z hmoždířů a večer proběhl velký ohňostroj, který se stal základem pro všechny pozdější svatojánské slavnosti. Ve Svatovítském chrámu se sloužilo na čtyři sta mší a bylo uskutečněno přes 200 tisíc svatých přijímání. Do Prahy se vypravily statisíce návštěvníků a mohutné oslavy trvaly sedm dní. Věhlas sv. Jana Nepomuckého daleko přesahuje naše hranice. Díky jezuitským misím je známým a oblíbeným světcem po celém světě, zvláště v Bavorsku a zemích Latinské Ameriky. Je uctíván jako patron při přírodních pohromách či povodních a jako mučedník zpovědního tajemství. –baal–
kroky zavedly do nádherného místa na severu, do Adršpachu. Projel jsem téměř celý svět, dokonce jsem se dotrmácel i do místa zvaného Lost City v Austrálii. Že se tam vůbec dostanete, lze téměř považovat za zázrak ale věřte mi, ani sebebizarnější skaliska této lokality, nemají na náš Adršpach! Slavní „milenci“, či „hlava lvice“ průhledy do hlubin i výšin a další a další zážitky jsou nade vše. A což taková stolová hora v Broumovském výběžku zvaná Ostaš! To je opravdová magie. Zde se musel onen „kosmický stavitel“ vskutku vyřádit. Jací tvorové, jaká stvoření jsou zde k vidění. Když absolvujete dosti strmou cestu ke skalám na vrcholu, zastaví se vám dech nad tou krásou, jíž se tato milovaná zemička může plným právem pyšnit. Zkrátka chci a toužím žít a vracet se do své země, která vskutku strdím a mlékem oplývá… > Děkuji Vám, pane Raku, za romantický tip na výlet pro naše čtenáře. Věřím, že Vám bude i v budoucnu úžasná česká krajina místem pro inspiraci i pohlazení duše. > Luděk Sládek
johánek z pomuka, kam na výlet s... >
NOBELOVKU MU NEPŘÁLI
počátek října 1109 (905) Vladislav I. (1109–1117) byl v Praze vyhlášen českým knížetem. Byl zvolen českými velmoži po Svatoplukově smrti. Ačkoli byl v Polsku moravským vojskem již zvolen za knížete Svatoplukův bratr Ota, česká šlechta trvala na předchozích dohodách, a Ota musel tedy Vladislavovi ustoupit. Zůstalo mu alespoň Olomoucko.
> Básník Jaroslav Seifert se stal ztělesněním české poezie minulého století. Nobelovu cenu obdržel 11. října 1984 nejen za výjimečné dílo, ale i za odvážné občanské postoje. Klasik české literatury byl za normalizace v podstatě ignorován, mimo jiné proto, že patřil k prvním signatářům Charty 77. > Jaroslav se narodil 23. září 1901 na Žižkově. Studoval na několika gymnáziích, ale studia nikdy nedokončil. První básnickou sbírku „Město v slzách“ vydal již v roce 1921. Ve dvacátých letech minulého století byl považován za hlavního představitele naší umělecké avantgardy. Patřil mezi zakladatele hnutí Devětsil a je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Již na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956 patřil k literátům, kteří ostře kritizovali politické poměry. Svými postoji si získal velký respekt a v roce 1967 byl jmenován národním umělcem. Patřil mezi výrazné stoupence reformních myšlenek tzv. Pražského jara 1968 a k odpůrcům následné okupace. Stal se také jedním z prvních signatářů Charty 77. Za své aktivní vystupování byl ale v období normalizace nucen odejít do ústraní. > Nobelova cena pro Jaroslava viditelně zaskočila tehdejší politiky, kteří prý dokonce chtěli básníka donutit, aby ji odmítl. K tomu naštěstí nedošlo, přesto dělali i nemožné, aby celý akt utajili, k čemuž v y u ž i l i J a roslavův špatný Hrob Jaroslava Seiferta v Kralupech nad Vltavou zdravotní stav, který mu nedovolil, aby cenu osobně převzal. Tu převzala 10. prosince 1984 ve Švédsku jeho dcera Jana. V našich sdělovacích prostředcích se o tom psalo jen velmi skromně. Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986 a jeho pohřeb proběhl pod dohledem státní bezpečnosti. > Drahomíra Samková
1. října 1484 (530) Král Vladislav II. jmenoval nové radní Starého a Nového Města pražského, předchozí sesadil za útok na jím dosazené konšely obou měst a za obsazení Pražského hradu. Noví konšelé byli smýšlení katolického a spoléhali se na přízeň krále. A nejen že lidu pražskému zapovídali husitskou víru, ale dopouštěli se i nepravostí. 4. října 1829 (185) František Palacký zahájil přípravu na vydání českého encyklopedického slovníku. Kromě Palackého byli přípravou slovníku pověřeni také Josef Jungmann a Jan Svatopluk Presl. Tento projekt nakonec ztroskotal, avšak výsledkem bylo založení samostatného českého vlasteneckého nakladatelství Matice česká. 6. října 1289 (725) Narodil se Václav III., poslední z rodu Přemyslovců na českém trůně. Již v roce 1301 byl teprve jako dvanáctiletý korunován uherským králem. V českých zemích po smrti svého otce Václava II. v roce 1305 uznán za českého krále, zároveň zdědil i polský trůn. Byl zavražděn při tažení do Polska v srpnu roku 1306. 12. října 1784 (230) Josef II. vydal nařízení, které odstraňovalo církevní zákaz, jímž nemanželským matkám a jejich dětem byl odpírán původ. Toto nařízení vycházelo z osvícenských reforem a snažilo se řešit problémy svobodných matek a nemanželských dětí, které byly do té doby často řešeny sebevraždami matek a vraždami dětí. 15. října 1539 (475) Zemřel Jošt III. z Rožmberka (*30. června 1488), jenž byl otcem Viléma z Rožmberka a posledního z rodu Petra Voka. Zúčastnil se tažení proti Turkům. Je autorem Knížky o štěpování. Byl dvakrát ženatý. První manželka se jmenovala Vendelína Bohunka Starhemberková. Po její smrti se oženil znovu a vzal si Annu z Rogendorfu. 16. října 1239 (775) Umírá Přemysl, markrabě moravský (1228–1239), třetí syn krále Přemysla I. a královny Konstancie, mladší bratr krále Václava I. Je pochován v klášteře cisterciaček v Tišnově–Předklášteří, založeném jeho matkou královnou Konstancií Uherskou před 6. březnem 1233. Král Václav po něm převzal správu Moravy. 16. října 1804 (210) Významný znalec a sběratel obrazů starých mistrů, malíř a římskokatolický kněz, ale také farář v pražském kostele nebo člen vlasteneckých spolků. Tím vším byl Hynek Řivnáč, narozený v Praze, kde působil v kostele u sv. Štěpána. Zde také v nedožitých 70 letech zemřel.
> kalendárium, jaroslav seifert
foto © Wikipedie
KALENDÁRIUM
KRAJINOMALÍŘ JULIUS MAŘÁK > Zakladatel české krajinářské školy Julius Eduard Mařák se narodil 29. března 1832 v Litomyšli. K výtvarnému umění ho přivedl paradoxně náš největší hudební skladatel Antonín Dvořák, který ho vyučoval na litomyšlském gymnáziu. > Náš nejvýznamnější krajinář, kreslíř a grafik druhé poloviny 19. století začal kreslit již za studentských dob. Ve studiích pokračoval na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera a poté v Mnichově u profesora Leopolda Rottmanna. Od roku 1858 pobýval ve Vídni, ale po roce 1887 se přestěhoval do Prahy, kde mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské akademii v ateliéru krajinomalby.
17. října 1944 (70) V Osvětimi zahynul český hudební skladatel Pavel Haas. Hudbu studoval pod vedením skladatele Leoše Janáčka. Haasův život i tvorba byly silně poznamenány německou okupací Československa. V prosinci 1941 byl z rasových důvodů odvezen nejdříve do koncentračního tábora v Terezíně a o tři roky později do Osvětimi. 19. října 1944 (70) Český novinář a autor humoristické prózy Karel Poláček (*22. března 1892) zahynul v koncentračním táboře v Gleiwitz, kam byl transportován v době německé okupace. Od roku 1922 byl redaktorem Lidových novin, Tribuny a Českého slova. Z rasových důvodů byl však z Lidových novin propuštěn a nesměl nadále publikovat. 24. října 1929 (85) Světová hospodářská krize, která začala krachem na newyorské burze, poněkud opožděně (na jaře 1930) zasáhla i ČSR. Došlo k poklesu průmyslové výroby na 63,6 %, na jaře následujícího roku dokonce pouze na 60,2 %. Nejvíce byl však zasažen sklářský a textilní průmysl. Počet nezaměstnaných tehdy dosáhl až na 978 tisíc. 25. října 1419 (595) Krátce po první pražské defenestraci došlo k obléhání Vyšehradu husity. Tímto nenadálým přepadem se ho husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova zmocnili. Ne však nadlouho, o několik dní později bylo uzavřeno příměří a husité museli Vyšehrad vrátit. A jak uvádí Veleslavín: „Tehdáž se Jan Žižka Pražanům přitovaryšil.“
foto © Wikipedie
Julius Mařák, Tanec vážek, kolem 1885, olej, dřevěná deska, 52 x 32 cm, soukromá sbírka, Česká republika
Založil tzv. Mařákovu krajinářskou školu a mezi jeho žáky patřili například Antonín Slavíček, František Kaván, Alois Kalvoda nebo Otakar Lebeda. Mařák se věnoval krajinomalbě celý život. Častým námětem jeho děl byla romantická lesní zákoutí, která zachycoval na svá plátna v odstínech hnědé, zelené a okrové s neobyčejným citem pro detail. Vytvořil také stovky kresebných studií v plenéru. Stal se naším jediným krajinářem, který svými pracemi vyzdobil pražské Národní divadlo. Ale proslavil se také uhlem kreslenými cykly pro pařížské a mnichovské nakladatelství Goupil & Kaeser. Grafik E. Willman je převedl do podoby rytin a ve své době se staly evropsky proslulé. Mistrovsky také ovládal techniku leptu, kterou v 50. a 60. letech 19. století vytvořil cyklus asi třiceti prací, které intenzivně využívají šerosvitný účinek a dokonce ještě silněji zachycují detaily lesní krajiny než jeho malby. S osobností Juliovou je nedílně spjat také vývoj české moderní krajinomalby. Zemřel v Praze před 115 lety, 8. října 1899, a pohřben byl na pražském Vyšehradě. Smutným faktem zůstává, že teprve díky adopci jeho hrobu v roce 2013 mohlo být o místo jeho posledního odpočinku konečně důstojně postaráno. –ala–
27. října 1949 (65) Na selhání srdce zemřel v Praze český básník František Halas. Mnoho let působil jako redaktor v pražském nakladatelství Orbis. V Brně pomáhal založit Devětsil a vydával časopis Pásmo. Za války se účastnil odboje a pracoval v Národním revolučním výboru spisovatelů. Po osvobození se stal předsedou Syndikátu českých spisovatelů. 28. října 1939 (75) Ve sváteční den vzniku ČSR propukly v několika městech protektorátu bouřlivé demonstrace. Nejsilnější byly v Praze, kde tyto nepokoje dospěly až k otevřeným konfliktům s Němci, k zatýkání desítek lidí a následným střelbám do bezbranných lidí. Mezi oběťmi střelby byli také dělník Václav Sedláček a student Jan Opletal. 29. října 1859 (155) V Praze zemřel český malíř krajiny Adolf Kosárek. Bývá oceňován především za realistické vyjádření české krajiny. K jeho nejznámějším obrazům patří Zimní noc, Hrad Orlík, Poustevna na horách nebo Letní krajina z let 1857–1858. V roce 1858 Kosárek onemocněl tuberkulózou. Je pochován na Malostranském hřbitově v Praze.
kalendárium, julius mařák >
> Původně studentská kolej pro chudou mládež z řad české šlechty byla vybudována na pozemcích bývalé jezuitské zahrady pod Letnou. Autorem návrhu byl architekt Václav Roštlapil. Na svou dobu luxusně a moderně vybavená stavba vznikla mezi lety 1891–1896 a náklady na její výstavbu přesáhly 1 000 000 tehdejších korun. > Jméno Strakova akademie dostala po mecenáši její stavby, císařském tajném radovi hraběti Janu Petru Strakovi z Nedabylic, který odkázal svůj majetek nadaci pro vzdělávání nemajetné mládeže z vyšších stavů (1710). Z těchto prostředků byli podporováni šlechtičtí studenti ještě před stavbou akademie. Novobarokní budova byla vysvěcena roku 1896 a až do první světové války poskytovala ubytování a prostory pro studium synům z řad české i německé šlechty. Jako první budova v Praze měla ústřední topení, dále pak lázně s bazénem, letní i zimní tělocvičnu, šermírnu nebo vlastní nemocnici. V přízemí se nacházely studovny, kanceláře, kabinety s učebními pomůckami a slavnostní síň. První a druhé patro bylo určeno pro studenty, proto se tu nacházely hlavně ložnice a domácí kaple.
Strakova akademie v Praze
> Za světové války sloužila jako nemocnice Červeného kříže. Se vznikem první republiky se změnily i poměry a do budovy se nastěhovaly státní instituce a ministerstva. Formálně patřila budova stále Strakově nadaci, která vybírala symbolický nájem, ale nesla náklady na opravy, a to až do jejího zrušení v roce 1938. Od dubna 1939 začala budovu využívat protektorátní vláda. V letech 1939–1941 proběhly velké stavební úpravy podle architekta Ladislava Machoně. Po druhé světové válce tu sídlil Úřad předsednictva vlády až do rozpadu Československa a od roku 1993 v budově sídlí Úřad vlády ČR. –aba–
ZÁŽITKOVÁ VÝSTAVA NAŠE CESTA O ŽIVOTĚ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Od 1. října do 30. listopadu na Výstavišti v Holešovicích > Od 1. října do 30. listopadu na Výstavišti v Praze–Holešovicích vyroste svět unikátní zážitkové výstavy NAŠE CESTA. Jejím cílem je přiblížit dětem i dospělým každodenní život lidí se zrakovým, sluchovým a tělesným postižením. Výstava je součástí kampaně chodicilide.cz, která už od roku 2010 usiluje o změnu postoje veřejnosti k lidem se zdravotním postižením. > „Nejúčinnější cestou, jak odbourat nejistotu, kterou lidé při setkání s lidmi se zdravotním postižením stále pociťují, je vlastní zážitek a osobní setkání,“ říká Slávka Hocká, manažerka projektu chodicilide.cz. „Proto na NAŠÍ CESTĚ návštěvníci sami vstoupí do světa, kde lidé se zdravotním postižením nejsou ničím zvláštním. Zbaví se tak mnoha předsudků a strachu ze vzájemného kontaktu,“ dodává.
> Křižíkův pavilon B se v době konání promění například ve speciálně upravený byt s kuchyní pro slabozrakého nebo koupelnou pro vozíčkáře, nebude chybět ani náměstí s hotelem nebo zastávkou autobusu. Pod vedením průvodců, z nichž mnozí sami se sluchovým, tělesným nebo zrakovým postižením žijí, si tu děti i dospělí budou moci vyzkoušet množství situací z běžného života – například manipulaci s ortopedickým vozíkem v reálném prostředí nádraží, orientaci v prostoru a rozeznávání předmětů bez kontroly zrakem v temném
tunelu nebo komunikaci s neslyšícím. Uvidí, jak lidé s různým postižením mohou ovládat a využívat moderní technologie, jako je třeba mobilní telefon nebo tablet. Pobaví se u množství motorických a paměťových her nebo vyzkouší své dovednosti na lezecké stěně, při basketbalu, florbalu a dalších speciálních sportech. > Výstava je i tentokrát zdarma a otevřena bude každý den, v pracovních dnech od 9 do 17 hodin a o víkendech od 10 do 18 hodin. Novinkou jsou zážitkové odborné semináře pro různé zájmové skupiny, jako jsou učitelé, úředníci, manažeři nebo třeba studenti univerzit. Více informací na www.vystavanasecesta.cz.
> strakova akademie, výstava Naše cesta
foto © Wikipedie
STRAKOVA AKADEMIE
rozhovor POCIT, ŽE NA NĚCO NEBO V NĚČEM NEJSI SÁM, JE DŮLEŽITÝ > K divadelnímu prostředí měla Darina Abrahámová vždy blízko. Herectví se jí, jak sama říká, prostě přihodilo. V roce 1979 se stala členkou Radošinského naivního divadla. Po ukončení Vysoké školy múzických umění – obor divadelní a filmová věda (1984) nastoupila do Slovenského národního divadla, ve kterém působí, jako dramaturg, dodnes. V současnosti se věnuje především režírování, dramaturgii, hraní a také učí na mezinárodní vysoké škole. Její zatím poslední režií je inscenace Sex pro pokročilé v divadle Studio DVA, ve které se představí Jana Krausová a Karel Roden (slavnostní premiéra 18. 9. 2014).
foto © Lenka Hatašová, divadlo Studio DVA, Václav Beran, beranci.com
Jedná se již o Vaši druhou spolupráci s divadlem Studio DVA. Ve hře Ženy přežijí jste nás zavedla do luxusní restaurace. Nyní se ocitáme v luxusním hotelu. Máme v tom hledat nějakou souvislost? Je to milá náhoda, že se stávám jakýmsi průvodcem a designérem našich životů v čase intimních manželských a mileneckých krizí odehrávajících se v atraktivních veřejných prostorách. Možná i to
Karel Roden a Jana Krausová
samo o sobě o něčem vypovídá. Hotel je předepsaný ve hře, jen jsme mu přisoudili afro atmosféru, které jsou přizpůsobeny i další složky inscenačního pojetí /hudba, videovstupy/. Není to samoúčelné. Věříme, že z tohoto energizujícího setkání se vynoří i další významy… a trochu dobré nálady také… Sex pro pokročilé (v originále Sexy Laundry) není bohapustou komedií, čím Vás titul zaujal? Výstižně a vtipně pojednává o vážných otázkách. Jak naložit s našimi vztahy, jak neztratit schopnost a potřebu být šťastný, když nám nic
velkého či dramatického v tom našem „malém“ štěstí nebrání... Tedy kromě emotivního chaosu nebo strádání, co s unavenou, dezorientovanou duší? Projektujeme se do vztahů, je to vždy jen o tom druhém. Vnímáme ale svoji svobodu, pochopíme a vážíme si i sami sebe? A paradoxně, nebereme se při tom sebeignorování příliš vážně? S Janou Krausovou jste se již v divadle potkala, ale jak byste popsala spolupráci s Karlem Rodenem? Janku jsem samozřejmě vnímala dříve, než jsem měla tu čest s ní dělat divadlo. Znám ji ze slovenských filmů a seriálů. Vždycky jsem ji viděla jako neafektovanou tajemnou krásku, ze které vyzařovala vznešenost a inteligence… A ve skutečnosti je to navíc super
Karel Roden a Jana Krausová v představení Sex pro pokročilé
otevřená parťačka se smyslem pro humor a nesmírnou citlivostí a tolerancí… Je všímavá k běžným jevům kolem nás, až mám o ní někdy strach. Otevřenost, zvědavost a upřímnost, to jsou vlastnosti, které má i Karel. Jeho herecké uvažování je vědomé, hravé a v dobrém smyslu taky nekompromisní. To je inspirativní. Je pro mě vždy profesionálním lidským obohacením, když se setkám s novými lidmi. V našem prostředí je to po určitém čase i výjimečné. Jaké by bylo Vaše doporučení pro manžele, kteří jsou spolu již 25 let? Kdybych to věděla, asi bych byla farářka nebo soudkyně. My divadelníci se spíš nebojíme svobodně zkoumat a zrcadlit. Fárat do dolu, když jsou všichni na povrchu, létat nad hladinou, když se ostatní potápějí. Zkrátka na přesném místě ve vhodnou chvíli alespoň narušit stereotypy, modely, kterých jsme též součástí, jen drzejší či méně samozřejmou… Přiznám se, že věřím v jakousi terapii divadlem. Divadlo, ale i jiné druhy umění, mě samotnou ovlivňují v soukromí. Často mi tyto zážitky otevřely oči, posunuly mě nebo osvobodily. Pocit, že na něco nebo v něčem nejsi sám, je důležitý. O dalších přidaných hodnotách ani nehovoříc. Proto je pro mě nejvíc, když mají diváci po představení, namísto obdivování či chválení herců, energii, sílu a chuť bavit se spolu, netrápit se a věřit, že má smysl se ráno vzbudit… Například ve společné posteli. > Tomáš Přenosil
rozhovor >
