Průvodce "Praha, muzea a technické památky"

Průvodce "Praha, muzea a technické památky"

Výlet do Prahy, muzea a technické památky, výběr míst kam na výlet v Praze, září 2011

Národní Divadlo, Praha Dům, budova

GPS poloha: 50°4'50.62"N 14°24'49.27"E

Do roku 1852 zakoupen pozemek bývalé solnice u řetězového mostu, v roce 1862 tu bylo postaveno Prozatimní divadlo pro 990 diváků (V.I.Ullmann), v roce 1868 položen základní kámen k novostavbě podle novorenesančního návrhu J. Zítka, který zvítězil v soutěži r. 1866. Rozřešil stavbu na nepravidelném pozemku sjednocenou hmotou vyvrcholenou kopulovitou střechou. Do Národní třídy se obrací vstupní portikus nesoucí lodžii, průčelí k Vltavě tvoří pět okenních oblouků mezi dvěma rizality, dole s podjezdem pro kočáry. Do Divadelní ulice jednoduché průčelí nese dole arkádovou galerii vyloženou na Kamenných krakorcích. Jeviště bylo pro 1700 diváků. V roce 1881 budova dokončena, ale v létě téhož roku vyhořela. Sbírkami národů obnovena r. 1883, menší změny J. Schulze, jimiž byla zlepšena viditelnost a zvýšen prostor hlediště. Umělecká výzdoba dílem ?generace Národního divadla?: malířů M. Alše (foyer), Fr. Ženíška (strop, jeviště), J. Tulky (lodžie), V. Hynaise (opona), sochařů B.Schnircha (sochy na attice), A. Wagnera aj. V.Myslbeka (sochy na průčelích) aj. V letech 1977-83 celková rekonstrukce budovy s úpravami hlediště, využitím podzemí, přestavbou jeviště a technického provozu (Z. Vávra a F. Flašar) a přístavbou nových budov. Tip od Turistika.cz: Aktuální program Národního divadla a předprodej vstupenek Nová scéna Původní uvažovaný projekt společenské budovy s víceúčelovým sálem s výstavní galerií v r. 1981 změněn na Novou scénu (K. Prager). Budova obložena zeleným kubánským mramorem, před který je představena stěna ze skleněných tvarovek. Jeviště má možnost variabilního uspořádání pro scénu kukátkovou ? 401 míst, alžbětínskou -481 míst a arénu Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 1

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" 563 míst. Ve vstupní hale plastika Život rodné země ? M.Axman, ve foyeru obraz Česká krajina ? F.Jiroudek a reliéfy J. Simota. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/narodni-divadlo-praha

Arcibiskupský palác Dům, budova

GPS poloha: 50°5'24.66"N 14°23'50.70"E

Arcibiskupský palác je postaven v těsném sousedství Pražského Hradu. Na severu je palác ohraničen Jelením příkopem a západní straně paláce vede průchodem v levé části podél paláce svažující se ulička ke vstupu do Šternberského paláce. Arcibiskupský palác vznikl v šestnáctém století a do dnešního dne prodělal několik přestaveb. Třípatrový rozlehlý palác, představuje jednu z nejvýznamnějších pozdně barokních staveb Prahy, dnes zaujímá nepravidlenou protáhlou parcelu a tvoří jej čtyři křídla hlavního objektu, která jsou soustředěná kolem dvora. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/arcibiskupsky-palac

Valdštejnský palác Dům, budova

GPS poloha: 50°5'24.53"N 14°24'20.89"E

Valdštejnský palác je rozsáhlý raně barokní komplex, který byl postaven v letech 1621 - 1626 pro Albrechta z Valdštejna podle projektu A. Spezzy a N. Sebregondiho. Jednalo se o první monumentální světskou barokní stavbu v Praze. Aby mohl tak velký, a na svou dobu v Čechách neobvyklý, komplex vzniknout, musel vévoda v prostoru Malé Strany vykoupit cca 3O domů (mj. palác Trčků z Lípy) a několik zahrad. Hlavní budova je dvoupatrová se dvěma nádvořími paralelně k průčelí. Na ni napojen trakt koníren s navazující čtyřkřídlou jednopatrovou budovou určenou pro provoz dvora. Severní chodba vede k příčně položené jízdárně. Valdštejnský palác je bohatý na vnitřní výzdobu, v roce 1995 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Od roku 1996 je sídlem Senátu České republiky. Společně s Valdštejnským palácem byla v letech 1623 ? 1629 budována i Valdštejnská zahrada. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/valdstejnsky-palac

Hladová zeď Hradby

GPS poloha: 50°4'50.44"N 14°24'6.32"E

Zeď z místní petřínské opuky nechal zbudovat v letech 1360 až 1362 císař Karel IV. Bohuslav Balbín píše, že "Karel proto tak činil, aby milované město rodné před úkladem nepřátel ochránil a též proto, aby lidu pražskému, hladem právě strádajícímu, výživy poskytl. Císař nazýval dělníky na stavbě zaměstnané svou vřele milovanou rodinou? Každodenně k lidu na Petříně pracujícímu sám docházel? Oblékna pak haleny dělnické sám, Karel při stavbě pracoval po několik hodin denně. ". Takovéto sociální vyprávění je pouhou fikcí, protože stavba měla jednoznačně fortifikační účel a hlad vypukl až v době, kdy opevnění bylo rozestavěno. Zeď měla několik bastionů, ale ty se nedochovaly. Po opravě zdi, která proběhla roku 1624, byla k Hladové zdi přidána mohutná fortifikace, a to z nařízení Marie Terezie v polovině století následujícího. Na tomto opevnění byly také vztyčeny jednotlivé bastiony, z nichž jeden tvoří základ hlavní kopule dnešní Štefánikovy hvězdárny. Ve zdi bylo postupně vylámáno, zazděno a o kus dále později opět vylámáno množství průchodů, jejichž původní obrysy jsou dodnes patrné. Zeď se zapsala i do povědomí astronomů. Kromě toho, že tvoří jednu stěnu Štefánikovy hvězdárny, je známa také tím, že roku 1804 ředitel klementinské hvězdárny P. Martin Alois David odtud vedl svá pozorování při měřeních rozdílu zeměpisných poloh Prahy a Drážďan. Dnes je zeď Dlouhá 1178 metrů, tlustá je průměrně 170 cm a Vysoká kolem osmi metrů. Hladová zeď je také nazývaná také zdí zubatou či chlebovou a prošla mnoha rekonstrukcemi, například v době Ferdinanda II, poté za panování Marie Terezie, po vyhlášení republiky v letech 1923- 5 či po roce 1975. Také v současnosti probíhá od 90. let 20. století její rozsáhlá rekonstrukce.

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 2

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/hladova-zed

Bývalé Státní reálné gymnázium Dům, budova

GPS poloha: 50°6'0.07"N 14°23'9.89"E

Budova vznikla na bývalé Velvarské třídě na několika spojených pozemcích, na nichž stála dvojtřídka obecné školy s prádelnou, navržená Rudolfem Hrabětem v roce 1925. Budovu navrhl roku 1935 významný architekt Evžen Linhart. slouží školství i nadále: sídlí tu vyšší odborná škola pedagogická, střední odborná škola pedagogická a gymnázium s esteticko-výchovným zaměřením. Evropská 33, čp. 330, Praha 6-Dejvice Web: www.pedevropska.cz Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/byvale-statni-realne-gymnazium

Černínský palác Dům, budova

GPS poloha: 50°5'19.87"N 14°23'25.96"E

Myšlenka postavit si v Praze na Hradčanech svůj vlastní palác vznikla v hlavě hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic (1628-1682). Hrabě začal v období, kdy působil v Benátkách coby diplomat ve funkci císařského vyslance, hledat schopného architekta, jenž by se takovéhoto náročného projektu budoucího Černínského paláce dokázal zhostit. Stavební pozemek, zakoupený Černínem v roce 1666 však nebyl pro takovou stavbu zrovna ideální. Architektům ztěžoval práci především jeho nerovnoměrný tvar 60 x 250 metrů a klesání 8, 5 metru. Po mnoha neúspěšných pokusech o nalezení vhodného projektanta černínského sekretáře Hrušku navštívil italský architekt Francesco Caratti a nabídl hraběti své služby. Caratti předložil svůj návrh paláce a Černín se s ním dohodl na spolupráci. S výkopovými pracemi pro základy stavby se začalo na jaře roku 1669. Po Carattiho smrti se na stavbě podíleli Giovanni Battista Maderna, Domenico Egidio Rossi, Giovanni Battista Alliprandi a Giovanni Battista Allio. Kamenické práce prováděli Giovanni Pozzi, Domenico Semprizi a J. Santini - Aichel, štukatérské Francesco Perri, Antonio Travelli a Santin Bussi a malířské práce Lazar Maria Sanguinetti. K dokončení stavby ve vrcholně barokní úpravě došlo v letech 1717 - 1723 podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky. Kámen pro stavbu byl dovážen z lomu konventu Strahovského kláštera na nedaleké Bílé hoře. A bylo jej potřeba hodně, neboť jen základové zdivo představovalo 6200 kubických metrů kamene. Dřevo pro tesaře bylo do Prahy plaveno po Vltavě z křivoklátských lesů. Na podzim roku 1673 navštívil stavbu paláce císař Leopold, jenž ji jízlivě okomentoval slovy: „Je to velká stodola, ale nemá vrata?“. A Černínové mu za tuto poznámku po mnoho let nemohli přijít na jméno. Zato Mikuláš hrabě Colloredo byl jiného názoru a roku 1675, kdy byl již palác zvnějšku hotov a byly prováděny interiérové práce, napsal: „Palác bude nejkrásnějším skvostem Prahy, jeho architektura a umístění jsou dokladem vysokého úsudku kavalíra, který dává takovou stavbu provádět. “ Historie mu dala zapravdu - palác je dodnes považován za jeden ze skvostů pražské barokní architektury. Ve středním křídle stojí monumentální schodiště završené tamburem a klenbou, do níž v roce 1718 Václav Vavřinec Reiner namaloval obrovskou fresku „Pád Titánů“. Z dílny Matyáše Bernarda Brauna pochází skupina soch Merkura, Androniky a Kupida u paty schodiště, skupiny světlonošů a dekorativní vázy na zábradlí schodiště. Roku 1742 byl palác zpustošen francouzským a bavorským vojskem. Opravy provedl v letech 1744 - 1749 Anselmo Lurago, který navrhl a postavil nové portály hlavního průčelí a spojil je balkonem. Na těchto pracích se podíleli: sochař Ignác František Platzer (Herkules v arkádě zahradního průčelí), malíř Siardus Nosecký (oprava Reinerovy fresky) a štukatér Bernardo Spinetti. Znovu byl palác poničen při pruském ostřelování v roce 1757 a následné opravy provedl Jan Antonín Quitainer. Koncem osmnáctého století Černínové přesídlili do Vídně a pražský palác zůstal opuštěn. V objektu se vystřídal špitál, obydlí chudiny, továrna na karty i skladiště chmele. V roce 1848 objekt vykoupil stát a zřídil zde kasárna, která tu po sobě zanechala dost zdevastované interiéry. V letech 1928 - 1934 v paláci proběhla rekonstrukce, kdy architekt Pavel Janák, vycházeje z původních plánů Francesca Carattiho, citlivě odstranil předešlé přestavby i přístavby. Černínský palác je dnes nejdelší barokní stavba Prahy, délka průčelí stavby je pozoruhodných 150 metrů. V paláci sídlí Ministerstvo zahraničí. Zčásti je dochován ipůvodní inventář a pracovna Jana Masaryka. Privátní expozice ale není přístupná veřejnosti. Adresa objektu: Praha 1 - Hradčany, Loretánské náměstí 5, čp. 101 Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 3

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/cerninsky-palac

Chrám Sv. Mikuláše Chrám

GPS poloha: 50°5'16.97"N 14°24'11.98"E

Ústí Mostecké ulice míří k překrásné a pro Prahu typické dominantě ? k chrámu Sv.Mikuláše s jeho zelenou kopulí. Mohutný sálový prostor kostelní lodi s bočními kaplemi, galeriemi a složitou klenbou, která je založena na systému protínajících se elipsoidů, vybudoval K. Dientzenhofer v letech 17041711 na místě starého gotického farního kostela, vysvěceného v roce 1283. V letech 1737-1752 se stavělo kněžiště s kopulí podle plánů K.I.Dientzenhofera, roku 1752 za účasti políra J.Mandelíka byla nad kopulí zřízena charakteristická měděná střecha a nato v letech 1751- 1756 postavil A.Lurago štíhlou zvonici. Chrám byl vysvěcen r. 1752, ale do 60. let se ještě pracovalo na jeho výzdobě. Rozměry chrámu, jehož panoramatický význam pro levý vltavský břeh je základní, jsou úctyhodné: šířka chrámu 40 m, šířka lodi 30 m, délka chrámu bez schodiště 60 m, triumfální oblouk mezi lodí a presbyteriem 24 m, hloubka základů 14,5 m. Výška kopule uvnitř 50 m, zvenčí 70 m, s Lucernou 79 m, kruh pod kopulí (tambur) měří zevně 20 m, uvnitř 17 m. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/chram-sv-mikulase

Podolská vodárna Dům, budova

GPS poloha: 50°3'26.20"N 14°25'11.42"E

Podolská vodárna je jednou z nejvýraznějších pražských industriálních staveb, která byla postavena na místě staré vodárny z konce 19. století v letech 1927 až 1929 podle projektu úspěšného architekta Antonína Engela, jenž má na svědomí třeba také urbanistické řešení pražských Dejvic. Stavba reprezentuje monumentální novoklasickou architekturu komponovanou do celistvých bloků a její vznik odstartoval začátek moderního úpravárenství vody v hlavním městě. Dnes už je však Podolská vodárna svou produkcí 12% pitné vody nejmenší výrobnou v metropoli a je spíše rezervním zdrojem v případě poruchy vodárny v Káraném či na Želivce. Vodárna v Podolí byla dvakrát rekonstruována. Na první rekonstrukci v 50. letech se podílel opět Antonín Engel, který tak mohl dokončit započaté dílo. Roku 1952 tady navíc vzniklo Muzeum pražského vodárenství, které zde sídlí dodnes. K další rozsáhlé rekonstrukci došlo v průběhu 90. let. O jedinečnosti monumentální stavby, která je jedním ze zásadních symbolů podolské čtvrti, hovoří fakt, že v roce 2000 uspěla v rámci kategorie průmyslové stavby v celostátní soutěži Stavba století a Česká televize jí ve svém seriálu Deset století architektury věnovala speciální díl. Do systému zásobování Prahy vodou dnes patří zejména vodní dílo Želivka, které je největší úpravnou vody na našem území. Pitná voda z Podolí se mísí s vodou hlavních zdrojů z Želivky a Káraného. Podolská vodárna s velmi dobrou kvalitou pitné vody dnes zásobuje svým výkonem část města, kterou nelze zásobovat z ostatních úpraven, jde zejména o Staré Město a Josefov a hodně podolské vody jde do vodojemů na Floře. Výkon Podolské vodárny bude významný při obnově vodovodních a kanalizačních sítí v historickém centru města. Optimální výkon vodárny je 500 l za sekundu, lze ho však zvýšit až na kapacitní výkon 2200 litrů za sekundu. Vodárna je také významným záložním zdrojem vody pro Prahu v případě havárie hlavních zdrojů. Muzeum pražského vodárenství Expozice Muzea pražského vodárenství se nachází v objektu staré filtrace úpravny vody Podolí v Praze 4. Tato nová expozice byla otevřena v roce 1997. Muzeum bylo poprvé zpřístupněno veřejnosti v roce 1952 v suterénních místnostech budovy na Národní tř. 13 v Praze 1. Muzejní expozice Interiér filtrační stanice je od výstavních prostor oddělen skleněnou stěnou a tak se návštěvníkům naskytne neuvěřitelný výhled do Engelovy "katedrály" s filtry. Celá expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. století, až po současné zásobování hl. m. Prahy vodou. Je zde vystaven originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830, vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. a řada dalších exponátů. Trojrozměrné předměty doplňuje řada kopií unikátního a dosud nevystavovaného archivního materiálu a množství historických fotografií. Velmi cenné jsou sbírky druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a další historických přístrojů a nástrojů. Samostatně je prezentována unikátní sbírka vodoměrů. Zřizovatelem Muzea pražského vodárenství v Praze 4 - Podolí je akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace. Návštěvu muzea je možné objednat na telefonním čísle: 272 172 345 nebo e-mailu: [email protected] Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 4

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/podolska-vodarna

Praha - Muzeum Karlova mostu Muzeum

GPS poloha: 50°5'11.29"N 14°24'50.72"E

Muzeum najdete v prostorách bývalého klášterním špitálu, které pro jeho expozici poskytl Řád křížovníků. V souvislosti s významným výročím 650 let existence Karlova mostu tak vznikla stálá expozice, o historii, kulturním i uměleckém významu této vyjímečné stavby. MUZEUM KARLOVA MOSTU; Křižovnické náměstí 3; 110 00 Praha 1 – Staré Město www.muzeumkarlovamostu.cz Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/praha-muzeum-karlova-mostu

Karlův most Most

GPS poloha: 50°5'10.97"N 14°24'40.93"E

Jedna z nejpěknějších a nejnavštěvovanějších památek našeho Hlavního města Prahy. Karlův most je nejstarším pražským mostem. Klene se nad řekou Vltavou v historicky cenné pražské čtvrti jakou je Malá Strana - Staré Město. Jeho délka činí 515 m a šířka 10 m. Byl postaven na místě původního Juditina mostu pobořeného r. 1342 povodní. Nazýval se Kamenný či Pražský most, od r. 1870 přejmenován na Karlův. Most nechal postavit v roce 1357 Karel IV. Podle posledních výzkumů stavbu zahájil mistr Otto a dokončil ji r. 1402 Petr Parléř. Most je po obou stranách opevněn věžemi (Malostranské mostecké věže, Staroměstská mostecká věž). Od r. 1683 do r. 1928 bylo osazeno na pilíře mostu 30 soch a sousoší světců (od uměleckých mistrů M. Brauna, F. M. Brokoffa aj.). Autor článku: Iveta Brandštetterová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/karluv-most

Kolektory Praha a.s. Technická památka

GPS poloha: 50°5'9.37"N 14°25'51.84"E

Kolektory Praha a.s. - pražské technické podzemí – zážitková turistika Máte zájem nakouknout pod povrch historického centra Prahy? – Navštívit „město pod městem“? Nyní máte jedinečnou příležitost prozkoumat podzemní tunely – kolektory. Unikátní kolektorová síť Vám nabízí možnost neobvyklého pohledu na Prahu, kterého se jinému návštěvníkovi při tradiční pouti Prahou nikdy nedostane. Uvidíte Pro návštěvníky jsou od Nového roku zpřístupněny dvě prohlídkové trasy: VIP trasa C, delší a náročnější trasa s vyšší cenou, která dovede návštěvníky až k Staroměstskému náměstí, a trasa D s výstupem ve Slovanském domě. Trasy vedoucí desítky metrů pod povrchem historického centra Hlavního města Prahy Vás zavedou až 40 m pod zemský povrch, kde Vám nabídneme ukázky průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů. Budete si moci prohlédnout důlní nádraží a svézt se důlní lokomotivou. Projdete se pod historickými památkami, jako je Prašná brána, Obecní dům, Týnský chrám a řada dalších. Ukážeme Vám technologii výstavby kolektorů a způsob uložení inženýrských sítí, jež jsou převážně umístěny právě zde a zajišťují bezproblémový chod moderního velkoměsta. Seznámíme Vás s nejmodernějším a nejrozsáhlejším systém monitoringu kolektorů probíhající na centrálním dispečinku, který budete mít také možnost navštívit.

Ukázka prohlídky - ZDE Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 5

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Výběr trasy • VIP trasa C • trasaD

Trasa C: Zajímavá trasa vedoucí pod historickým centrem města částečně kopíruje tzv. Královskou cestu. Začíná na Senovážném náměstí vstupem do hlubinného kolektoru Centrum 1, kam se návštěvníci přesunou pomocí výtahu do hloubky 30 metrů. Kolektorem Příkopy pokračuje prohlídka směrem k Obecnímu domu, kde se trasa stáčí ulicí Královodvorskou a od domu U Černé Matky Boží pokračuje do kolektoru Celetná. Téměř na konci Celetné ulice, asi po 300 metrech chůze, vystoupí návštěvníci na povrch sklepením domu U tří mečů. Trasa v číslech: délka trasy je cca 1400 metrů, čas prohlídky 2 hodiny, max. hloubka 30 metrů, nutno zdolat 7 žebříků, počet návštěvníků ve skupině max. 16. Náplň prohlídky: Obecné informace o pražské kolektorové síti a seznámení se s prací centrálního dispečinku, prohlídka kolektoru v hloubce až 30 metrů, ukázky rozdílných technologií výstavby kolektorů a technologií inženýrských sítí, prohlídka důlního nádraží s důlními mechanismy, možnost jízdy důlním vláčkem, předvedení mimořádných situací, ukázka průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů. Návštěva kolektoru končí výstupem sklepením přímo v centru Prahy u Staroměstského náměstí.

Trasa D: Atraktivní trasa dlouhá přibližně 1000 m vede převážně kolektorem Příkopy, nabízí návštěvníkům velký počet technických zajímavostí a končí výstupem v prostorách Slovanského domu. Prohlídka začíná na Senovážném náměstí vstupem pomocí výtahu do hlubinného kolektoru Centrum 1 (cca 30 m pod zem). Pokračuje nahoru do kolektoru Příkopy, kde je nutno zdolat několik žebříků a dále v hloubce 12 m pokračuje ulicí Senovážnou směrem k Obecnímu domu. Po 150 metrech chůze pod ulicí Na Příkopě končí trasa výstupem přes rozvodnu po 8 metrovém žebříku do pasáže Slovanského domu. Trasa v číslech: délka trasy je 1000 m, čas prohlídky 2 hod., max. hloubka 30 m, nutno zdolat 7 žebříků, počet návštěvníků ve skupině max. 16. Náplň prohlídky: Obecné informace o kolektorech, seznámení se s prací na centrálním dispečinku, vysvětlení funkce jednotlivých prvků monitoringu, ukázky rozdílných technologií výstavby kolektorů a technologií inženýrských sítí, prohlídka důlního nádraží s důlními mechanismy a možnost jízdy důlním vláčkem, prezentace mimořádných situací, ukázky průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů aj.

Vstup do kolektoru Vchod do kolektoru je na Senovážném náměstí 11, Praha 1 Rezervace Prohlídku si můžete objednat pomocí rezervačního systému – ZDE Kdy do kolektoru Prohlídkové dny v pražských kolektorech jsou: středa, pátek a poslední sobota v měsíci. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 6

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Středa: 13:30 – 15:30 hodin (skupiny) 16:00 – 18:00 hodin (jednotlivci) Pátek: 08:30 – 10:30 hodin (skupiny) 11:00 – 13:00 hodin (skupiny) Sobota (vždy pouze poslední sobota v měsíci): 09:30 – 11:30 hodin (jednotlivci) 12:00 – 14:00 hodin (skupiny) 14:30 – 16:30 hodin (náhradní termín, který bude k dispozici podle obsazení předchozích prohlídek) Cena Vstupné – trasa C (VIP) Pouze pro skupiny (max. 16 osob) – 6 000 Kč Vstupné – trasa D Skupina (max. 16 osob) – 4 500 Kč Jednotlivci – 300 Kč

Zlevněné vstupné pro studenty a seniory nad 70 let – 2 500 Kč. Tuto slevu je možné uplatnit pouze pro skupinovou vstupenku u trasy D. Slevu na vstupném a rovněž „Dárkový poukaz“ je možné zakoupit pouze v budově Hospodářské komory Hlavního města Prahy, Franze Kafky 7, Praha 1 u pana Jiřího Svobody, tel:224 818 197. Nově je možné zakoupit pro jednotlivce tzv. Zážitkovou kartu za jednotnou cenu 570 Kč, která umožňuje návštěvu čtyř unikátních technických zařízení: kromě podzemních tunelů společnosti Kolektory Praha ještě Muzea pražského vodárenství a vodárny v Podolí, staré čistírny odpadních vod – Ekotechnického muzea a Muzea MHD ve vozovně Střešovice. Také zážitkovou kartu koupí zájemce v sídle Hospodářské komory Hlavního města Prahy u pana Jiřího Svobody.

Další informace o tomto zážitku najdete na stránkách pražských kolektorů -»»» ZDE ««« Autor článku: Lucie Deverová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kolektory-praha-a-s

Malostranské mostecké věže Dům, budova

GPS poloha: 50°5'14.09"N 14°24'24.89"E

Nižší mostecká věž, též zvaná Juditina, je v jádru románská, pochází asi z počátku druhé čtvrti dvanáctého století. Je zřejmě starší než byl Juditin most. Je stavěna z opuky a byla součástí opevnění levobřežního sídliště. Zevní úprava věže se zbytky rustikované omítky, okenními šambránami, štíty a střechou je z doby renesanční úpravy roku 1591. Na začátku patnáctého století bylo ve věži zřízeno vězení pro nejtěžší provinilce. Od konce šestnáctého století do roku 1784 sloužila jako celní úřad. Potom vystřídala několik majitelů a od roku 1893 patří městu. Věž není veřejnosti přístupná. Ve sklepení se zachoval unikátní soubor rytin pocházejících z poloviny 13. století, které zobrazují lidské postavy, zvířata a zbraně, osmicípou Hvězdu a řadu šlechtických erbů. K věži je přistaven malý domek, zvaný celnice (čp. 56). V jeho prvním patře vedle vchodu do menší mostecké věže se nachází pozdně románský opukový reliéf, který zdobil východní průčelí věže a až do 16. století byl vidět z mostu. Reliéf byl upraven v roce 1951 a restaurován v letech 1981-83. O původu a námětu díla se vedou spory. Na reliéfu jsou dvě postavy téměř v životní velikosti: vpravo panovník sedící na trůně, vlevo klečící muž jakoby panovníkovi něco podával nebo od něj něco přijímal. Mezi nejpřijatelnější patří názor, že jde o císaře Fridricha Barbarosu a klečícího krále Vladislava v okamžiku, kdy císař předává Vladislavovi královskou korunu. Další názor nabízí např. téma adorace Přemysla Otakara II. Vyšší mostecká věž byla postavena po roce 1464 na náklad Jiřího z Poděbrad na místě starší věže románské. Její podoba navazuje na koncepci Parléřovy Staroměstské mostecké věže. Stavební materiál tvoří velké pískovcové kvádry. Na věži jsou připravené výklenky, do nichž byly patrně plánovány i monumentální sochy, jejichž provedení však nebylo realizováno. Důkladně opravována byla v letech 1874 - 79 pod vedením arch. Josefa Mockera. Věž sloužívala jako hláska a skladiště. Tato věž je veřejnosti přístupná. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 7

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/malostranske-mostecke-veze

Lichtenštejnský palác Dům, budova

GPS poloha: 50°5'16.79"N 14°24'7.40"E

Převážnou část západní strany horního Malostranského náměstí proti Chrámu Sv. Mikuláše zabírá Lichtenštejnský palác, rozsáhlý objekt na místě pěti původních renesančních domů. Trojkřídlá hlavní budova paláce svírá čtvercový dvůr, tvoří ji dvě patra, zakončená trojúhelným pozdně barokním štítem. V přízemí se nacházejí dva portály, snad ještě podně renesanční či raně barokní. Okna nesou zvlněné segmentové nebo pouze segmentové nadokenní římsy. Zadní křídlo, svírající s hlavní budovou další, tentokrát menší dvůr, je jednopatrové. Vzadu se k paláci napojuje terasovitě upravená zahrada, jejíž parterovou část vyzdobil freskou V. V. Reiner (dnes zničenou), vedle schodů na první terase stojí ve výklenku nádrže socha Herkula, dílo neznáměho autora z 1. čtvrtiny 18. století. Interiér saly terreny obsahuje iluzívní architektonickou malbu, rovněž z 1. čtvrtiny 18. století. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lichtenstejnsky-palac

Klementinum Dům, budova

GPS poloha: 50°5'11.90"N 14°24'57.66"E

Klementinum je po Pražském hradu největší stavební celek v Praze. Je to první kolej v Praze, kam přišli v roce 1556 jezuité. Povolal je do Prahy Ferdinand I., aby mu byli nápomocni v jeho protireformačních snahách. Po příchodu se jezuité usídlili v bývalém dominikánském klášteře u sv. Klimenta Na starém městě u Karlova mostu. Tento kostelík dal později jméno celému areálu Klementinum. V období rekatolizace po porážce českých stavů v roce 1620 zde nastal veliký stavební rozmach, který pokračoval až do poloviny 18. století. Komplex budov jezuitské koleje byl vystavěn na rozlehlém pozemku, kde dříve stálo 32 domů, sedm dvorů, tři kostely, klášter a několik zahrad. Budovy koleje se rozkládaly kolem pěti nádvoří, patřily k nim tři kostely (sv. Salvátor, sv. Kliment a Vlašská kaple), dvě věže, školy, kolej, knihovna, divadlo, hvězdárna i vlastní tiskárna. Zpočátku soutěžila jezuitská kolej s Karlovou univerzitou, ale po roce 1622 se pod vedením jezuitů obě školy spojily. Od roku 1654 pak vznikla Univerzita Karlo- Ferdinandova, dokud se na konci 19. století nerozdělila na českou a německou. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/klementinum

Mánes Dům, budova

GPS poloha: 50°4'38.75"N 14°24'50.37"E

Mánes byl původně Spolek výtvarných umělců založený v roce 1887 žáky Akademie výtvarných umělců a Uměleckoprůmyslové školy. Pořádal pravidelné výstavy v Praze a dalších českých i cizích městech. Jeho prvním starostou byl zvolen Mikoláš Aleš. V roce 1923 vznikla myšlenka pořídit pro spolek vlastní výstavní prostory, aby nemusel využívat různých provizorií. Tehdy pražská obec vykupovala mlýny a sklady podél řeky, a tak Spolek zakoupil od města pozemek náplavky, na němž stály Šítkovské mlýny. V roce 1927 se začalo velmi obtížně bourat jejich základové zdivo, přičemž byla narušena statika Šítkovské Vodárenské věže. Bylo třeba ji obezdít mohutným železobetonovým věncem, přesto však zůstává stále nakloněna. Projekt byl svěřen architektu Otakaru Novotnému, který budovu pojal konstruktivisticky jako nízký kvádr, hladký, jednobarevný, s velkými prosklenými plochami. Dokázal originálně vkomponovat novou budovu mezi nábřeží a Žofínský ostrov, takže situace připomínala staré uspořádání mlýnů. Náročné stavební práce řídila firma stavitele Matěje Blechy. Stavba byla velmi obtížná a drahá, S. V. U. Mánes si na ni musel i vypůjčit, nicméně 30. října 1930 předal předseda stavební komise Gočár budovu do rukou S. V. U. Mánes. Jako první se zde konala výstava Sto let českého umění 1830 1930. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/manes

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 8

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Divadlo Na Vinohradech Dům, budova

GPS poloha: 50°4'34.96"N 14°26'13.65"E

Městské divadlo na Královských Vinohradech bylo slavnostně otevřeno 24. listopadu 1907 premiérou hry Jaroslava Vrchlického Godiva. V čele nového uměleckého ústavu stanul novinář a dramatik František Adolf Šubert. Mělo být po Národním divadle druhé, v němž by se hrálo česky. Stavební program vypracoval městský architekt Antonín Turek a v r. 1902 byla vypsána architektonická soutěž. první cenu z došlých 12 návrhů obdržel ing. arch. Alois Čenský. Jeho původní návrh je ještě novorenesanční, ale nakonec stvořil secesní divadlo. V letech 1905 - 07 je stavěli vinohradští stavitelé Jan Majer a Josef Veselý. Milan Havlíček vytvořil monumentální alegorie Statečnosti se vztyčeným mečem v pravé ruce a Pravdy se zrcadlem v levé. Ty byly osazeny na pylony nad hlavním průčelím. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/divadlo-na-vinohradech

Chrám Svatého Víta Chrám

GPS poloha: 50°5'27.58"N 14°24'3.60"E

Katedrála svatého Víta je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů. Chrám je třetím kostelem stejného zasvěcení na témže místě. Kolem roku 925 zde kníže Václav I. založil románskou rotundu, která byla po roce 1060 přestavěna v trojlodní baziliku se dvěma věžemi. Význam katedrály vzrostl zejména po zřízení pražského biskupství (r. 973) a založení sboru kanovníků - kapituly svatovítské, pozdější významné kulturní i administrativní instituce. Roku 1344 zahájil Karel IV. stavbu gotické katedrály. první stavitelé, Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř, postavili chór s věncem kaplí, Svatováclavskou kapli, Zlatou bránu a spodní část hlavní věže. Po staletí pak chrám zůstal nedokončen, přestože se někteří panovníci pokoušeli pokračovat ve stavbě. Hlavní věž byla završena renesanční helmicí a byla postavena hudební kruchta. Průčelí chrámu bylo provizorně uzavřeno. Teprve ve 2. polovině 19. století zahájila Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta opravu původní části a dostavbu katedrály v novogotickém slohu. V roce 1929 byl chrám slavnostně vysvěcen. Ještě v pozdějších letech byl upravován interiér katedrály. Návštěvníci vstupují do katedrály portálem v západním průčelí, proti průchodu mezi II. a III. nádvořím Pražského Hradu.

ZMĚNY v otevírací době Katedrály sv. Víta: čtvrtek 1.4.2010 - otevřeno od 12:00 hod. do 17:00 hod. (poslední možný vstup v 16:40 hod.) - bohoslužby pátek 2.4.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 17:00 hod. - (poslední možný vstup v 16:40 hod.) – bohoslužba sobota 3.4.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 18:00 hod. - (poslední možný vstup v 17:40 hod.) neděle 4.4.2010 – otevřeno od 12:00 hod. do 17:00 hod. - (poslední možný vstup v 16:40 hod.) – nedělní bohoslužby pondělí 5.4.2010 - otevřeno od 12:00 hod. do 18:00 hod. - (poslední možný vstup v 17:40 hod.) - bohoslužby pátek 9.4.2010 + sobota 10.4.2010 - KATEDRÁLA PRO VEŘEJNOST UZAVŘENA !!!! uvedení nového pražského arcibiskupa Dominika Duky do funkce pondělí 19.4.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 16:00 hod. - (poslední možný vstup v 15:40 hod.) – bohoslužba sobota 1.5.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 18:00 hod. – normální provoz - (poslední možný vstup v 17:40 hod.) sobota 8.5.2010 - otevřeno od 9:00 hod. do 18:00 hod. - normální provoz - (poslední možný vstup v 17:40 hod.) Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/chram-svateho-vita

Kaiserštejnský palác Dům, budova

GPS poloha: 50°5'16.74"N 14°24'17.31"E

Malostranské náměstí má základní podobu z doby vzniku druhého pražského města, dnes zvaného Malá Strana. Bylo založeno již v roce 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Z té doby se však zachovaly pouze sklepy některých objektů, protože město bylo několikrát zničeno. Největší pohromou byl požár v roce 1541, který vypukl v jednom z domů na náměstí se rozšířil se na celé město. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 9

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Poškozen byl i Pražský Hrad. Následovala nová výstavba - tehdy už renesanční, v pozdější době překryta barokní přestavbou. To se týká zejména paláců. Zajímavý je Kaiserštejnský palác (Malostranské náměstí č. 23/čp.37) z doby po roce 1700 s pamětní deskou světoznámé pěvkyně Emy Destinnové, která zde bydlela před 1. světovou válkou. Dva původní gotické domy byly spojeny a v roce 1654 je koupil hlavní vojenský velitel Prahy svobodný pán Jan de la Cron. Jeho dědička měla za manžela svobodného pána Helfrieda z Kaisersteinu, který zahájil přestavbu domu, ale zemřel dříve, než ji mohl dokončit. Po roce 1715 získal nehotový dům Petr Radecký, svobodný pán z Radče, který palác dostavěl. Stavbu paláce započal po r. 1700 vlašský stavitel Giovanni Battista Alliprandi. Palác byl dvoupatrový, jeho průčelí je vrcholně barokní a nad balkónovými dveřmi byl osazen znak prvotního stavebníka Helfrieda z Kaiserštejnu, po němž má palác jméno. Na atice průčelí do Malostranského náměstí jsou osazeny sochy Čtyř ročních období či Čtyř živlů, pravděpodobně díla vlašského sochaře a štukatéra Ottavia Mosta. V letech 1740 - 60 bylo v zadní části postaveno třetí palácové patro. Z původní budovy se dodnes zachovala právě zadní renesanční část směrem do Josefské ulice a sklepní prostory. Další podstatné úpravy proběhly v době, kdy palác vlastnila Česká spořitelna. Podle návrhu architekta Kašpara Předáka byl pro ni v roce 1845 ve slohu pozdního klasicismu upraven i hlavní prostor - sál v prvním patře. Koncem 19. st. přišla další adaptace, při které bylo zazděno loubí a upraven nový portál a balkon. Později palác sloužil k bytovým účelům a byly zde i kanceláře, dílny, sklady i prodejny. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kaiserstejnsky-palac

Bílá hora Památník

GPS poloha: 50°4'43.73"N 14°19'10.62"E

Již čtyři roky po bitvě vyrostla na Bílé hoře malá barokní kaplička. Právě k ní v den výročí bitvy v roce 1624 směřovalo děkovné procesí. Císař Ferdinand II. však chtěl místu připomínající jeho vítězství dát okázalejší svatostánek a tak několik set kroků východně od kapličky, za velké účasti lidu okázale položil roku 1628 základní kámen ke kostelu Panny Marie Vítězné. Ke stavbě kostela však nedošlo, zůstala jen původní malá kaplička, kterou roku 1648 vyplenilo švédské vojsko. Více než půl století pustla a chátrala, než ji roku 1704 opravil bavorský zedník Michael Hagen a byla nově zasvěcena sv. Václavovi. O dva roky později kapličku, známou již tehdy jako Panny Marie Vítězné, rozšířili přístavbou osmibokého středu a kopulí a o další dva roky později, roku 1708 byla z Říma přenesena kopie obrazu Panny Marie s jehož originálem, údajně zneuctěným protestantským vojskem, obcházel páter Dominik katolické šiky před bělohorskou bitvou a vyzýval je k odplatě za její pohanu. V první třetině 18. století zde probíhala rozsáhlá stavební aktivita. Přístavba kruchty a dvou kapliček změnila kostelík na půdorys kříže. Došlo též k malířské výzdobě interiéru, o výjevy bělohorské bitvy se postarali Václav Vavřinec Reiner a Jan Adam Schöpf a motiv oslavení církve českými patrony v kopuli střední části vymaloval bavorský malíř Kosma Damián Asama. Vznikl tak typicky barokní poutní areál, jehož rozvoj však byl násilně přerušen. Císař Josef II. při rušení kostelů a klášterů nezapomněl ani na tento a roku 1785 ho zrušil. Spolu s okolními stavbami byl v dražbě prodán motolskému sládkovi Josefu Ulrychovi, od něhož zchátralou stavbu roku 1811 koupil svatovítský kanovník Josef Čapek. Vlastním nákladem ho opravil a opět navrátil původnímu účelu. Po jeho smrti roku 1828 přešel kostelík do vlastnictví Benediktinů v Břevnovském klášteře. Podruhé byl rozvoj násilně přerušen v dubnu 1950, kdy byly kláštery zlikvidovány podruhé, tentokrát Komunistickou vládou. K obnově došlo po listopadu 1989, kdy se kostelíka opět ujal Břevnovský klášter, který ho spravuje i v současné době. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bila-hora

České muzeum hudby Muzeum

GPS poloha: 50°5'5.86"N 14°24'16.64"E

České muzeum hudby najdete v bývalém barokním kostele sv. Máří Magdaleny na Malé Straně, postaveném v sedmnáctém století podle projektu Francesca Carattiho. Kostel byl poté, co byl roku 1783 zrušen Dominikánský klášter, několikrát přestavován. Sloužil mj. jako pošta, četnická kasárna či archiv. Rekonstrukce objektů v Karmelitské ulici č.p. 2 a 4 probíhala ve dvou etapách od listopadu roku 2001 do října 2006. Národní muzeum se takto rozšířilo o další muzejní prostor věnovaný české hudbě. Neobvyklá symbióza raně barokní církevní architektury s klasicistní užitkovou úpravou a nově dokončenou přestavbou nabídne návštěvníkům působivou kombinaci monumentality s detailem. Do unikátních prostor se vrátily repasované původní parkety, obnoveny byly štukatérské prvky, kovářská zábradlí a původní kamenná dlažba. Do Českého muzea hudby vstoupíte z malého náměstí v rozšíření Karmelitské ulice. Za vstupním průjezdem se vám otevře nynější dvorana muzea, monumentální prostor bývalé hlavní lodi kostela, obkroužený ochozy v jednotlivých patrech bočních lodí. Dvorana i s bočními prostory je využívána pro krátkodobé výstavy. U jižního štítu kostela, v místě bývalého presbytáře, najdete koncertní sál i se zázemím pro účinkující. Při středním průčelí najdete konferenční sál a v Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 10

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" bocích, přiléhajících k hlavní lodi, mají své místo depozitáře, oddělení ikonografie, knihovny či kanceláře knihovního oddělení. V ostatních prostorách se nacházejí studovny a kanceláře pracovníků muzea. V druhém rekonstruovaném objektu se nachází pracoviště restaurátorů a sociální zázemí muzea. Stálé expozice Českého muzea hudby: Člověk - nástroj - hudba Stálá expozice Českého muzea hudby chce návštěvníkům představit hudební nástroje nejen jako pozoruhodné doklady řemeslné a umělecké zručnosti, ale i jako základního prostředníka mezi člověkem a hudbou. První sál vám připomene za doprovodu originální skladby Milana Caise Čtyři elementy rozmanitost populární hudby 20. století jak ji uchoval film, televize, fotografie a záznam zvuku. Dále vás expozice povede do intimnějšího prostředí sálů věnovaných časům, kdy člověk musel hudební nástroj vyrobit a vzít jej do ruky, aby mohl hudbu tvořit i vnímat. Projdete se historií a poznáte jednotlivé způsoby, jakými může hudební nástroj tón tvořit, či jak vypadal zápis hudby v různých dobách pro různé typy hudebních nástrojů, ale i jak a při jakých společenských příležitostech se na různé hudební nástroje hrálo. Zájemci si mohou zapůjčit i sluchátka pro špičkový poslech originálních nahrávek vystavených historických hudebních nástrojů. Dětské přátele muzea provede expozicí publikace s kvízem, určeným jen pro ně. Otevírací doba s platností od 1.6.2009: Pondělí: 13.00 – 18.00 Úterý: zavřeno Středa: 10.00 – 20.00 Čtvrtek: 10.00 – 18.00 Pátek: 9.00 – 18.00 Sobota: 10.00 – 18.00 Neděle: 10.00 – 18.00 První pondělí v měsíci vstup zdarma Celý objekt Českého muzea hudby umožňuje bezbariérový přístup. Národní muzeum – České muzeum hudby Karmelitská 2, 118 00 Praha 1 tel.: 257 257 777, 257 257 757 pokladna tel.: 257 257 707 e-mail: [email protected], [email protected] www.nm.cz Web Českého muzea hudby: http://www.nm.cz/ceske-muzeum-hudby Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceske-muzeum-hudby

Toskánský palác Dům, budova

GPS poloha: 50°5'21.84"N 14°23'43.04"E

Toskánský palác je jednou z dominant Hradčanského náměstí. Za své jméno vděčí Anně Marii Františce, velkovévodkyni Toskánské, která jej získala do vlastnictví v roce 1718. Historie paláce se však začala psát dříve a je spojena se jménem hrabat Thunů, kteří vtiskli paláci základní rysy. Objekt paláce je umístěn na prostoru, který původně zabíralo několik měšťanských domů. Teprve jejich odkoupení Michalem Oswaldem hrabětem Thunem v roce 1685 s cílem vybudovat na místě vlastní reprezentativní sídlo, představovalo prvotní impuls vzniku paláce. Lze říci, že hrabě Thun dokázal svůj skvělý odhad nejen výběrem prestižní a výhodné lokality, ale také výběrem architekta, který měl celou stavbu zrealizovat. Byl jím francouzský malíř a architekt Jean Baptiste Mathey, který v 70. letech 17. stol. přijel do Prahy kvůli realizaci prací na jiných objektech. Mathey se náročné zakázky nezalekl a předložil plán paláce, tvořeného čtyřmi Křídly o třech patrech a vnitřním nádvořím. Zahájení stavby však oddalovaly neshody se sousedem Thunů, hrabětem Martinicem. Jeho protesty a námitky musel nakonec Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 11

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" řešit císař Leopold I., který v roce 1690 vydal konečný verdikt a stavbu povolil. Michal Oswald hrabě Thun se dokončení paláce nedožil. Po jeho smrti jej získal bratr Maxmilián a následným dělením majetku jeho sestra kněžna z Lichtenštejna. V roce 1718 palác zakoupila v úvodu již zmíněná Anna Marie Františka Vévodkyně Toskánská a do historie paláce se zapsala nejen tím, že dodnes nese její rodové jméno, ale také jeho faktickým dokončením a několika podstatnými změnami v původních návrzích. Tyto změny prováděl její dvorní architekt Václav Špaček. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/toskansky-palac

Klášter benediktinek u Sv. Jiří Klášter

GPS poloha: 50°5'29.41"N 14°24'7.80"E

Historie českých benediktinek je starší než historie českých benediktinů. Klášter sv. Jiří na Hradě pražském je nejstarším českým klášterem a byl založen Mladou Přemyslovnou a knížetem Boleslavem II. kolem roku 973. Jeho význam pro českou kulturu byl veliký. Uvažuje se o tom, že první překlady žalmů a celého Písma sv. do češtiny byly pořízeny právě pro benediktinky na Hradě. . Původní stavby kláštera a kostela, který patří k nejvýznamnějším románským architekturám v Praze, se nacházejí pod současným objektem a připomínají spíše byzantské tradice, tedy patrně období před rozdělením církve na východní a západní v r. 1054. Na vrcholu románského období ve 12. st. byl klášter přestavěn do dnešní rozlohy. Původně přízemní budovy byly zvýšeny o patro a byla postavena jednolodní Kaple Panny Marie. Ostatky abatyše Mlady, která zemřela r. 994, byly objeveny pod podlahou kaple a jsou uloženy ve výklenku kaple později zasvěcené sv. Anně. Kolem r. 1300 byl románský klášter raně goticky přestavěn a tehdy byl zřízen ambit. V letech 1657 - 80 byl klášter přestavěn v raně barokním slohu. Dvorním dekretem z 20. března 1782 byl nejstarší český klášter zrušen. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/klaster-benediktinek-u-sv-jiri

Olšanské hřbitovy Hřbitov

GPS poloha: 50°4'49.70"N 14°27'59.50"E

V místech bývala stará osada Olšany, v roce 1394 zde byl statek s vinicí - majetek kláštera. Po zániku kláštera se majitelé střídali, jeden z nich prodal roku 1679 zdejší rozlehlou zahradu Starému Městu, aby zde pohřbívalo své mrtvé zemřelé morem. Proto zde byla r. 1682 postavena Kaple Sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie, kteří jsou patrony proti moru. Po zrušení olšanského farního kostela sv. Kříže roku 1842 se tato kaple stala farním kostelem a byla přejmenována na kostel Povýšení sv. Kříže. Kostel je barokní okrouhlá stavba s kopulí, postavená stavitelem Janem Hainricem. Hřbitov byl používán i při další morové epidemii r. 1715 - 16. Po zákazu pohřbívání uvnitř města (Josef II. r. 1786) byl tento morový hřbitov prohlášen za veřejný hřbitov pro město na pravém vltavském břehu. Morový hřbitov s čísly I a II byl zrušen r. 1860 a 1866. Ze hřbitova č. I zbyla jen zeď, hřbitov s číslem II při kostele sv. Rocha, přístupný spodním vchodem z Olšanské ul., má mnoho hodnotných figurálně zdobených náhrobků, které dokumentují českou funerální plastiku 18. a 19. st. Jsou zde díla Ignáce Františka Platzera (náhrobek skladatele Václava Jana Tomáška, Františka Xavera Lederera, náhrobek E. Bertoniové, 1795 a Aloise Zaraby, 1795), Václava Prachnera (náhrobek Jana Donata, 1815, Rudolfa Tomáška, 1815, Jana Peterky, 1821 a J. Höcka, 1814), Josefa Maxe a Josefa Malínského (náhrobek Matěje Kloučka, 1820). O jejich záchranu se zasloužil Klub Za starou Prahu, který pomáhá při údržbě hřbitova od r. 1974. K novějším pak patří náhrobek rodiny Josefa Janouška od sochaře Jana Štursy a architekta Jana Kotěry na VIII. hřbitově v odd. 14. Pro bohatý soubor náhrobků i pro svůj duchovní význam jsou Olšanské hřbitovy památkově chráněné. Otevírací doba Leden a únor 9.00 - 16.00 Březen a duben 8.00 - 18.00 Květen až září 8.00 - 19.00 Říjen + dušičky 8.00 - 18.00 Listopad a prosinec 9.00 - 16.00 Kontakt Telefon:+420 267 310 652 (hřbitovní správa Olšany)Email:[email protected]

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 12

Průvodce "Praha, muzea a technické památky" Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/olsanske-hrbitovy

Masarykovy koleje Dům, budova

GPS poloha: 50°6'3.92"N 14°23'13.52"E

Tzv. Masarykovy koleje byly vystavěny podle návrhu Antonína Engela na pozemku v Sadové, dnes Thákurově ulici, paralelně s přípravou výstavby areálu ČVUT, díky morální i finanční podpoře prezidenta Masaryka. Thákurova 1,160 00, Praha 6 Web Masarykovy koleje: http://www.suz.cvut.cz/k_masarykova.html Masarykova kolej – hotelová část: http://www.studenthostel.cz/masaryk.html Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/masarykovy-koleje

Muzeum miniatur v Praze Muzeum

GPS poloha: 50°5'10.03"N 14°23'19.61"E

Muzeum miniatur se nachází v areálu Strahovského kláštera na Praze 1. V tomto muzeu je celoročně otevřena výstava miniatur od profesionálního umělce pocházejícího z Omska - Anatolije Koněnka. Na výstavě se nacházejí miniaturní repliky slavných pláten malované na kousky mamutích klů o rozměrech 10x10mm. Dále také okovaná blecha, vlak na vlasu, tisícinásobně zmenšená Eiffelova věž nebo třeba labutí jezero na makovém zrnku. Všechny exponáty zde prohlížíte pod lupou či mikroskopem a je to opravdu zajímavá podívaná. Na Stránkách http:// www. muzeumminiatur. com/ si můžete prohlídnout fotografie některých zmíněných exponátů. Muzeum je otevřeno od pondělí do neděle po celý rok. Otevírací doba je od 9:00 do 17 hodin. Základní vstupné je 50 Kč, zlevněné 30Kč (děti, studenti, důchodci). Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/muzeum-miniatur-v-praze

Poštovní muzeum, Praha Muzeum

GPS poloha: 50°5'32.34"N 14°25'42.90"E

Sídlo Poštovního muzea je umístěno v barokním domě ze 17. století, který je součástí pražské památkové rezervace UNESCO. Celková plocha muzea představuje cca 760 m2.

Dominantním prostorem je výstavní sál se stálou expozicí známkové tvorby v přízemí objektu. Ve výstavních skříních umožňujících prezentaci 600 výstavních ploch jsou veřejnosti představeny reprezentativní soubory poštovních známek a ostatní dokumentace známkové tvorby tak, jak je během svojí existence Poštovního muzea ve své činnosti shromáždily čtyři generace odborných pracovníků muzea. Sbírky Poštovního muzea čítají na milion předmětů. Návštěvník může obdivovat nejen první poštovní známku světa Black Penny, ale i unikátní Merkury - první novinové poštovní známky světa z roku 1851, které v tehdejším Rakousku sloužily k doručení novin a lepily se přímo na tiskoviny. Merkury jsou součástí velice cenné studijní sbírky klasických rakouských známek. Veřejnosti je samozřejmě představena i kompletní sbírka poštovních známek Československa a České republiky, počínaje prvními československými poštovními známkami, slavnými „Hradčany“ od Alfonse Muchy, známkami československých legií, přetisky rakouských a uherských známek „Pošta československá 1919“ a množství dalších filatelistických zajímavostí. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 13

Průvodce "Praha, muzea a technické památky"

Ve Vávrově domě se od roku 1988 nachází i velmi bohatá knihovna o více než 18 000 knihovních jednotkách. Podstatnou část knihovních fondů tvoří poštovní úřední pomůcky, jízdní řády a přehledy silničních, vlakových a leteckých kursů. Za pozornost stojí cestovní příručky (itineráře) ze 17. a 18. století, poštovní lexikony, telefonní, telegrafní a radiokomunikační příručky. K dispozici jsou také české a zahraniční katalogy poštovních známek.

Chloubou budovy Muzea je původní měšťanský interiér z poloviny 19. století – čtyři salónky s nástěnnými malbami Josefa Navrátila. Jedná se o neobyčejně vzácný interiér, v němž bohatý rejstřík Navrátilových námětů dokládá období historizujícího romantismu a tzv. nového rokoka: v jednom z pokojů je ornamentálně malovaný strop s květy, v dalším, zvaném Divadelní, je šestnáct výjevů z historických legend a her, je zde např. Libušino poselstvo Přemyslu Oráčovi, Oldřich a Božena nebo Lazebnice Zuzana převážející Václava IV. přes Vltavu. V této místnosti je autoportrét Josefa Navrátrila s paletou v ruce, s podpisem a datem dokončení práce 1847. V salónku, který je určitě nejpůsobivější, jsou romantické krajiny, např. Krajina pod Kamýkem, lázně Gastein a další romantické motivy alpské krajiny, jak je Navrátil poznal na svých cestách po Rakousku, Itálii a Švýcarsku. Tyto malby jsou jediné, které se v pražském měšťanském interiéru zachovaly.

Součástí Poštovního muzea je i jeho pobočka v bývalém opatství Cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. V rozsáhlé expozici na ploše téměř 1 800 m2 je představena historie poštovnictví od 16. století po současnost, včetně dějin telegrafu a telefonu. Samostatnou částí expozice je kočárovna s unikátní sbírkou vozů a kočárů, včetně klasických poštovních dostavníků a saní.

Zřizovatelem Poštovního muzea je Česká pošta, státní podnik. Autor článku: Redakce Turistika.cz Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/postovni-muzeum-praha

Praha - Emauzy Kostel

GPS poloha: 50°4'41.54"N 14°25'17.70"E

Emauzský Klášter Na Slovanech založený Karlem IV. (1347- 1372). Původně centrum slovanského písemnictví. Autor článku: Jiří Šumbera Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/praha-emauzy

Bazilika Svatého Jiří Kostel

GPS poloha: 50°5'28.45"N 14°24'8.92"E

Bazilika Svatého Jiří je jednou z našich nejvýznamějších románských památek. Byla založená již kolem roku 920 (jako druhý křesťanský kostel v tehdejší Praze) a je součástí komplexu kláštera sv. Jiří. Kostel si dodnes zachoval svůj románský charakter (vyjímkou je pozdně barokního průčelí a některé stavební prvky vrcholné gotiky v interiéru). Kostel je románská trojlodní bazilika se dvěma průčelními věžemi, čtvercovým kněžištěm s apsidou a trojlodní kryptou, která získala současnou podobu úpravami po požáru Hradu v roce 1142. Užší severní věži se říká Eva (je šikmá a byla zpevněna v sedmdesátých letech minulého století v rámci stavebních úprav) a širší jižní, postavené nad původní samostatnou kaplí, zase Adam. Roku 925 zde byly uloženy ostatky babičky Sv. Václava, zavražděné kněžny Ludmily, první české mučednice. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bazilika-svateho-jiri

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 14