Spal v jeslích, které patřily někomu jinému

OKÉNKO o

o

o

o

o

do života farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Ročník XIX, číslo 5

Vyšlo 24.12.2006

Spal v jeslích, které patřily někomu jinému...

Spal v jeslích, které patřily někomu jinému. Přes jezero se plavil v člunu, který patřil někomu jinému. Jel na oslátku, které patřilo někomu jinému. Byl položen do hrobu, který patřil někomu jinému. Učinil to proto, aby se o všechno, co měl, rozdělil s námi: o svůj život, o svoji slávu, o své místo u Boha Otce. Přišel tak proto, aby nám všem, ať chudým či bohatým, nabídl věčný život, život v hojnosti.

Známe milost našeho Pána Ježíše Krista: On, ačkoliv bohatý, stal se pro nás chudým, abychom zbohatli z jeho chudoby.

Okénko

-2-

24. prosince 2006

MATRIKY VYPRAVUJÍ

Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: 10.9. František Svoboda ze Šlapanic Filip Václav Sedláček z Bedřichovic 1.10. Tereza Klašková z Kobylnic 12.11. Šimon Jan Horák ze Šlapanic

Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili: 23.9. 30.9. 7.10. 4.11.

Jan Chlup z Ponětovic a Kateřina Bartečková z Ponětovic Petr Velan ze Šlapanic a Kamila Šištíková z Brna Jiljí Kučera z Velké Bíteše a Gabriela Kudová z Kobylnic Radek Smetana z Pravlova a Jitka Havlíková ze Šlapanic Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:

1.9. 1.10. 14.10. 30.10. 31.10. 2.11. 3.11. 3.11. 18.11.

Zdeněk Zicháček ze Šlapanic Magdalena Buchtová ze Šlapanic Josef Hlučka z Jiříkovic Marie Kolečkářová ze Šlapanic Antonín Zeman ze Šlapanic Vilém Rubeš ze Šlapanic Milan Faltus z Brna Oldřich Ječmínek z Prace Jiří Pecuch z Prace

(*1950) (*1962) (*1937) (*1924) (*1926) (*1946) (*1920) (*1913) (*1943)

Z KALENDÁŘE

7.1. 26.1. 21.2. 3.3. 17.3. 1.4. 8.4.

Vánoční besídka dětí v kostele Farní ples v Jiříkovicích Popeleční středa Postní duchovní obnova – P. Miloslav Kabrda SDB Adorace s obnovou manželských slibů Květná neděle Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Okénko

-3-

24. prosince 2006

MŠE SVATÉ O VÁNOCÍCH 2006/2007 ŠLAPANICE

PRACE

PODOLÍ

Neděle

24.12.

7.00; 9.00; 21.30

10.00; 20.00

8.00; 22.00

Pondělí

25.12.

7.00; 9.00; 18.30

10.00

8.00

Úterý

26.12.

7.00; 9.00

10.00

8.00

Středa

27.12.

18.00

------

18.00

Čtvrtek

28.12.

18.00 - Jiříkovice

------

7.00

Pátek

29.12.

18.00

------

18.00

Sobota

30.12.

7.30

------

7.30

Neděle

31.12.

7.00; 9.00; 18.30

10.00

8.00

Pondělí

1.1.

7.00; 9.00; 18.30

10.00

8.00

Úterý

2.1.

18.00

------

---

Středa

3.1.

18.00

------

18.00

Čtvrtek

4.1.

18.00 - Ponětovice

------

---

Pátek

5.1.

18.00

18.00

18.00

Sobota

6.1.

7.30

------

7.00

Neděle

7.1.

7.00; 9.00; 18.30

10.00

8.00

VÁNOCE V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE 24.12. Bohoslužby 7.30, 9.00,16.00, 24.00 16.00 MŠE SVATÁ PRO RODIČE S DĚTMI Výběr českých a světových koled zpívá Petrováček, řídí D. Kolařová 24.00 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ (PŮLNOČNÍ) Tradiční koledy české a světové Dómský smíšený sbor a žesťový orchestr řídí Petr Kolař 25.12. Bohoslužby 7.30, 9.00, 10.30 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ Antonín Hradil Česká mše koledová Dómský smíšený sbor a orchestr, varhany David Postránecký, řídí Petr Kolař 16:30 VÁNOČNÍ KONCERT KANTILÉNY Předprodej vstupenek Besední dům

Okénko

-419:30

24. prosince 2006

VÁNOČNÍ KONCERT Jan Jakub Ryba: Česká mše vánoční „Hej, Mistře“ Dómský smíšený sbor, Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská, orchestr a sólisté, řídí Petr Kolař Předprodej vstupenek: BKC Běhounská 17, DONUM Petrov 9 26.12. Bohoslužby 7.30, 9.00, 10.30 9.00 MŠE SVATÁ Spirituály a vánoční písně hraje a zpívá Pavlováček, řídí Jan Zaplatil 10.30 LATINSKÁ MŠE SVATÁ Ordinarium a proprium ze svátku sv. Štěpána zpívá Svatomichalská Gregoriánská schola, řídí Josef Gerbrich 16.00 VÁNOČNÍ KONCERT Vánoční vinšování s Ondrášem Vstupné dobrovolné 20.00 VÁNOČNÍ KONCERT AGENTURY AMNERIS Předprodej vstupenek BKC Běhounská 17 31.12. Bohoslužby 7.30,9.00,10.30, 16.00 16.00 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ NA ZÁVĚR OBČANSKÉHO ROKU 1.1. Bohoslužby 7.30, 9.00, 10.30 10.30 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ František Xaver Brixi : Missa pastoralis in D Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská, orchestr a sólisté, řídí Petr Kolař 17.00 NOVOROČNÍ KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY Soprán Naďa Bláhová, trombón František Jeřábek, trubka Vlastimil Bialas, varhany Petr Kolař Předprodej vstupenek BKC Běhounská 17, DONUM Petrov 9 2.1. 15.00 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ S POŽEHNÁNÍM TŘÍKRÁLOVÝM KOLEDNÍKŮM 7.1. Bohoslužby 7.30, 9.00, 10.30 9.00 MŠE SVATÁ PRO RODINY S DĚTMI Dětský sbor „Vraník“, varhany Petr Kolař, řídí Jarmila Richterová

Okénko

-5-

24. prosince 2006

Vánoční přání biskupa Vojtěcha Narodil se, aby se stal světlem prozařujícím všechny myslitelné temnoty. Těm, kdo jej hledají celým srdcem, dává budoucnost plnou naděje. K radosti nad jeho narozením i k odvaze hledat celým srdcem žehná Vojtěch Cikrle biskup brněnský Brno, Vánoce 2006

Vánoce v klášteře Lidé ve světě rytmují svůj život dovolenou, fotbalovým šampionátem, nebo záležitostmi v práci. Je však možné se zaměřit vědoměji k něčemu vyššímu, k nějakému vztahu nebo cíli. Život se pak odehrává v závislosti na všem, co nás pojí k rodině, k někomu blízkému. Cítíme i potřebu slavit různá výročí, často něčí narozeniny: vyjadřujeme tím radost, že nějaký člověk přišel na svět, že je mezi námi. Podobná situace se stává obrazem vztahu Krista a Církve. Každý rok si Církev s radostí připomíná narození se Spasitele, vtěleného Boha. Věříme totiž, že Bůh nepřišel na svět jenom proto, aby člověka zachránil. Jsme si jisti tím, že přišel předně proto, aby se mu stal někým velice blízkým, někým, jehož příchod je zapotřebí si připomenout s tou největší radostí. Víra hlásaná liturgií v nás tímto způsobem vytváří cit, který má ve slavení Vánoc tolik místa. Bůh se stal člověkem, aby nám získal vykoupení a nabídl život s Ním. Je však na nás, abychom Kristovo přátelství přijali. Bůh se nám stal blízkým prostřednictvím svého lidství, tedy prostřednictvím něčeho citelného; je na nás, aby naše odpověď na Boží přízeň byla rovněž něčím naprosto konkrétním. Tímto způsobem jsou Vánoce, podobně jako Velikonoce, příležitostí přijmout nebo prohloubit naše přátelství s Kristem, nepromarnit možnost odpovědět na Boží lásku. K přátelství s Ním si Bůh povolává různým způsobem. Může si povolat i ke vztahu, který vylučuje radost z jiné blízkosti, než je blízkost Krista. Pro člověka, který se rozhodl zříci se manželství a sloužit Bohu, radost Vánoc získává novou povahu.

Okénko

-6-

24. prosince 2006

Vánoce v trapistickém klášteře jsou prožívány s radostí těch, kteří se rozhodli odpovědět na povolání zcela se zasvětit Kristu. Zajisté, mniši pracují, starají se o klášter nebo se věnují studiím, ale modlitba, blízkost našemu Pánu, zaujímá v jejich životě první místo, ke kterému směřuje vše, co činí. Každý den bratří je poznamenán slavením mše svaté, modlitbou před svatostánkem. Celý jejich život je výhradně zaměřen na Osobu našeho Pána, na každou radostnou, ale i bolestnou událost kristova života. Vánoce jsou pro mnichy tímto způsobem vrcholnou událostí, kterou si jako takovou každoročně připomínají a oslavují.

Liturgický rok začíná dobou adventní: během celého měsíce se mniši připravují na oslavu Božího narození. Zimní období má za důsledek pozastavení některých prací, na polích nebo v lese, všechen klášterní shon jako by se zpomalil. Každý den mnicha je podřízen přesnému řádu - zimní rozvrh však umožňuje dát více času modlitbě. Bohoslužby jsou v době adventní silně poznamenány přípravou na příchod vtěleného Boha. Zpěvy, liturgie jsou z velké části pozměněny, je vyjádřeno očekávání narození se Dítěte-Spasitele, očekávání události zároveň okázalé a křehké. Jedné noci zazní z chórových lavic „Adéste fidéles“ namísto „Roráte“ - to již v kostele, ale i na mnoha jiných místech kláštera, jesličky nahradily adventní věnec. Koledy ve vyzdobeném refektáři, vánoční stromek za okny křížové chodby, dým prskavek s vůní jehličí a svařeného vína pak dodají vše, čím jsou Vánoce lidsky přitažlivými. Doba adventní končí matutinem, kterého se jako jediného v roce může zúčastnit kdokoliv; vše ale začne slavnou půlnoční mší svatou slouženou v hodinu,

Okénko

-7-

24. prosince 2006

kdy jeden z bratří pokradmu položí Jezulátko do připravených jesliček. V noci, potom co si bratři popřejí šťastný Hod vánoční, se mniši modlí v kostele, děkují na kolenou nebeské Matce před její sochou v křížové chodbě, nebo se ubírají do kaplí, kde kněží slouží jitřní mši svatou. Začíná nový den, s ranními chválami, se slavnou mší svatou Božího hodu, čas Vánoc, který každý tráví s Tím, kdo je mu nejbližší, pro věřícího tedy s Bohem. Bratři trapisté ze Sept-Fons přejí všem farníkům požehnané Vánoce!

JAK JSME PROŽÍVALI ROK 2006 Rok 2006 se pomalu a nezadržitelně blíží ke svému závěru. Jak jsme jej prožívali? Co nás v něm potkalo? Byli jsme šťastní nebo nás potkaly nepříjemné věci? Ti mladší se nemohou dočkat, až budou dospělí, až si budou moci zařídit život podle svých přání. Ti v tom středním věku si dělají starosti, aby jim to šlo, tak jak mají naplánováno a ti, kteří už pamatují hodně dávné události, třeba se mrzoutsky zabývají svými problémy, kdy je co přestane bolet, že už nevypadají jako kdysi, že mládí je neodvolatelně pryč, že už nejsou k ničemu.

Okénko

-8-

24. prosince 2006

My se přece nemusíme zabývat takovými myšlenkami. Vždyť žijeme ve farním společenství, i když jsme různých zájmů. Všichni se přece scházíme pod střechou jednoho Božího domu a přejeme si při bohoslužbě navzájem: POKOJ VÁM! Připomeňme si, co jsme tento rok prožívali: Hned na prahu církevního roku 2006 – na 1. neděli adventní - 27. listopadu 2005 jsme se radovali, že jeden člen naší farnosti, Maria Bohuslav Buchta, rodák z Jiříkovic – mnich trapistického kláštera Sept-Fons ve Francii – přijal skrze vkládání rukou místního diecézního biskupa svátost kněžství. Liturgický průvod zahajující tento posvátný okamžik čítal asi 60 bratří i kněží, kteří novokněze provázeli ke svátostnému úkonu. Celá bohoslužba byla vedena ve francouzském jazyce. Naši farníci, kteří v plně obsazeném autobuse dorazili na místo svěcení, dostali veškeré texty ke svěcení tištěné a přeložené do mateřského jazyka. Poznali prostředí francouzského kláštera, někteří muži byli ubytováni v klášteře a ostatní v nedalekém Paray le Monial. Během přípravy na svěcení stačili ještě naši farníci mimo seznámení s klášterem Sept-Fons, navštívit i Nevers spojené s posledním odpočinkem sv. Bernadetty Soubirous, vizionářky z Lurd, která zde zemřela. Paray le Monial je spojeno se sv. Markétou Marií Alacoque, šiřitelkou úcty k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Po obřadu svěcení následovalo novokněžské požehnání otce Maria Bohuslava a slavnostní oběd o několika chodech. Po něm zavítal mezi nás i světící otec biskup, který se s každým z nás osobně pozdravil. K neformální besedě pak, k naší velké radosti, přišel také otec opat, převor a novicmistr i s naším novoknězem. Při této besedě bylo dohodnuto, že otec Bohuslav v našem farním kostele v měsíci lednu bude slavit svou primiční mši svatou. Po návratu našich farníků z Francie se kvapem přiblížily vánoční svátky, které proběhly již tradičním způsobem. Zakončeny byly vánoční besídkou dětí v neděli 8. ledna o svátku Křtu Páně. Hned potom se přiblížil termín primiční mše svaté – neděle 22. ledna 2006. Primice v netradičním termínu: v lednové a sněhové zimě. Do příprav se zapojila celá farnost. Poněvadž se čítalo s větším počtem účastníků, kteří by se pravděpodobně nevešli do kostela a také s mrazivým počasím, tak byly v zahradě kostela postaveny tři velké plátěné stany, vytápěné plynovým agregátem. Mimo to byl ještě k dispozici farní sál. Všechny tyto objekty byly spojeny televizním okruhem, takže všichni mohli pohodlně sledovat průběh primiční mše svaté. Primiční průvod vyšel do kostela z fary, kde se kněží převlékali. Po mši svaté nabízeli farníci teplý čaj nebo svařené víno i s tradičními koláči. Primiční hostina se konala na Orlovně v Jiříkovicích, kam byli pozváni všichni věřící. Mezi Šlapanicemi a Jiříkovicemi jezdil autobus podle potřeby. Že se na hostině rozvinula bohatá diskuze mezi farníky a známými kněžími snad nemusím připomínat.

Okénko

-9-

24. prosince 2006

Později jsme obdrželi poděkování otce Maria Bohuslava za krásně připravenou slavnost, ke kterému se připojili i francouzští mniši. Vyjádřili se, že podobné slavení primice je ve Francii něco nevídaného. Sotva odezněly primiční slavnosti, už naše mládež pořádala 2. farní florbalový miniples. Uskutečnil se v pátek 27. ledna na Orlovně v Jiříkovicích od 19:30 hodin. Byl určen nejen pro florbalisty, ale pro všechny, kteří se chtěli setkat s přáteli, popovídat si, zatančit, zkrátka pobavit se. K dobré náladě vyhrávala hudba Radka Habáně. V neděli 18. února zažila naše farnost další slavnost. Mons. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnské diecéze, biřmoval 27 biřmovanců. V týdnu před svátostí biřmování navštívil na faře naše biřmovance brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Při besedě jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí o panu biskupovi, sděloval biřmovanec Vojtěch Klíma. Pohodový večer byl zakončen malým občerstvením. Postní dobu otevřela Popeleční středa. Středem postní doby byla postní duchovní obnova ve dnech 10. – 11. února, kterou vedl P. Zdenek Wasserbauer, spirituál kněžského semináře v Praze. O Slavnosti Zvěstování Páně 25. března asi 60 manželských párů obnovilo své manželské sliby při večerní adoraci. Potom už církevní rok vrcholil velikonočními svátky. Měsíc květen byl ve znamení putování. Nejprve 7. května naše farnost prožívala 1. svaté přijímání dětí, 14. května mnozí z nás putovali na pouť do Podolí. 27. května jsme tradičně putovali na pouť do Křtin a hned druhý den se uskutečnila pouť u Panny Marie Lurdské v Bedřichovicích. Na svatodušní neděli 4. června zažila naše farnost 2. den farnosti. Byl pečlivě připravován. Náplní 2. farního dne byla anketa otce faráře s následujícími otázkami: Čím je pro mě farnost? Co je pro farnost nejdůležitější? Čím mohu být pro farnost prospěšný právě já? Co se mi ve farnosti líbí? Co by se mělo ve farnosti změnit? Jak později sdělil otec Miloš v Okénku, očekával, že díky anketě poznáme, čeho se máme ve farnosti držet, co zase z toho, co se dělá, opustit a na co se dál zaměřit. V tomto smyslu anketa svůj účel splnila. Anketní otázky byly zpřístupněny veřejnosti na jednotlivých panelech při 2. farním dnu na nádvoří. Na panelech se také představila jednotlivá společenství i služby, která působí ve farnosti. Během farního dne vyhrávala cimbálová muzika, konaly se dětské soutěže na náměstí a v areálu kostela, dospělí měli svou soutěž o bibli a na závěr příjemného odpoledne byla uvedena soutěž tří rodin: „HODINA PRAVDY“. Samozřejmě, že pečlivé hospodyňky se pochlubily vynikajícími koláči a drobným cukrovím. Pro ty, kteří nemají rádi sladké, se zase v udírně grilovaly párky, čepovalo pivo i víno a minerálky. Tu neděli ráno pěkně pršelo a bylo i chladno. Vypadalo to, že z toho farního dne asi nic nebude. Ale v poledne se vyčasilo, mraky se kamsi ztratily,

Okénko

- 10 -

24. prosince 2006

oteplilo se, objevila se modrá obloha a sluníčko začalo pěkně přihřívat. Zkrátka bylo to O.K.. Mezi farníky se objevila šeptanda, že náš šéf pan farář má asi velmi dobré styky s tím nejvyšším Šéfem tam nahoře. Hned začátkem měsíce srpna jsme se rozloučili ve slavkovském chrámu s naším bývalým kaplanem P. Vladimírem Novotným, který u nás působil v letech 1962 – 1971. Otec kanovník Václav Slouk z Brna, který vedl pohřební obřad, se s ním rozloučil těmito slovy: „Když se loučíme s knězem, který svůj život zasvětil Bohu, máme se spíše radovat, že došel cíle svého života.“ Jako v minulých letech, i o letošních prázdninách se naše mládež účastnila letního prázdninového tábora v Náměšti n/Oslavou. A už jsme u patrocinia našeho kostela, Slavnost; Nanebevzetí Panny Marie „Šlapanických slavností“. Jako předehra proběhla zpověď a návštěva nemocných. Zamýšlená slavnostní mše svatá v městském parku pro nepřízeň počasí musela být slavena v kostele. Odpoledne se už počasí zase umoudřilo a naplánované atrakce se uskutečnily v městském parku. V sobotu 2. září se někteří naši farníci zúčastnili pouti rodin ve Žďáru nad Sázavou. Hned nato se konala v neděli 3. září farní pouť v Tuřanech. Měli jsme z toho trochu obavy, neboť když jsme se scházeli v tuřanském kostele, nad námi hřměly tryskové motory vojenských stíhaček, které neustále nalétávaly nad tuřanské letiště a kroužily nad ním své sestavy, zanechávající za sebou barevné kouřové clony. Měli jsme strach, že nebude při mši svaté slyšet ani slovo. Na štěstí však při začátku mše svaté motory stíhaček ustaly. Byla přestávka. Než přestávka skončila, skončila také mše. Nastupující vrtulníky už nenadělaly tolik hluku. Že by zase zasáhl ten nejvyšší Šéf? V neděli 17. září jsme prožívali hody v Praci (Povýšení sv. Kříže.). V sobotu 23. září jsme skládali své prosby, těžkosti i díky u Panny Marie Vranovské. Tak krásné a teplé počasí jsem na Vranově při pouti ještě nezažil. Později, 1. října, jsme zase děkovali za úrodu na Tvaroženském kopečku. Závěr církevního roku utvářely pobožnosti za zemřelé na našich hřbitovech, 21. listopadu adorační den v Praci a 24. listopadu ve Šlapanicích. Církevní dění roku 2006 byla završeno Slavností Ježíše Krista Krále. Adventní dobu roku 2006 zahájil tradičně obřad svěcení adventních věnců a Slavnost Panny Marie Počaté bez poskvrny prvotního hříchu, návštěva nemocných před vánočními svátky a také zpovědní dny těsně před vánocemi. Ukončení občanského roku 2006 bude zakončeno 31. prosince v kostele slavným díkůčiněním. Všichni se scházíme pod střechou našeho Božího domu. Všichni jsme účastni dění při bohoslužbách. Prožíváme je také společně? Vždyť ze zkušenosti víme, že mnohdy naše osobní problémy a těžkosti převyšují naši pozornost při jejich účasti v kostele. Ale víme také, že Bůh je vždy s námi, stále nás zahrnuje svými dary, aniž si to třeba uvědomujeme. On o nás ví. Vždyť život je dar. Schopnosti,

Okénko

- 11 -

24. prosince 2006

které máme, společenství, ve kterém žijeme - to všechno jsou dary, které považujeme často za samozřejmé. V chorvatském městě Omiši žil v 15. století bohatý kupec. Při nájezdu pirátů přišel o všechny své lodě a ocitl se na mizině. Nevzdal se a začal znovu. Situace se několikrát opakovala. Když umíral jako opět bohatý kupec, svolal svou rodinu a poručil, aby nad vchod jeho domu dali vytesat tento nápis ve vzletné latině, jak to bylo v té době zvykem: Gratias ago, tibi Domine, quia fuit in hoc mundo. Volně přeloženo: Děkuji ti, Pane, že jsem byl na tomto světě! Až tedy na Silvestra při děkování budeme uzavírat ve svých myšlenkách všechny události, které jsme prožili, a které nás tento rok potkaly, až budeme zpívat hymnus „Bože, chválíme Tebe“ – zpívejme vděčně a nadšeně s myšlenkou: DĚKUJEME TI, PANE, ŽE JSME MOHLI BÝT A JSME NA TOMTO SVĚTĚ !

Jiří Kotulan Svatá Lucie Dne 13. prosince si církev připomíná památku této italské mučednice, která se narodila kolem roku 286 v Syrakusách na Sicílii a zde také v roce 304 podstoupila mučednickou smrt. Je uctívána jako patronka slepců, nemocných dětí, kajících se hříšných žen, sedláků, sklářů, sedlářů, švadlen, přadlen, krejčích, tkalců, nožířů, kočích, písařů, notářů, poduškářů, pedelů, vrátných, spisovatelů, advokátů, služek, podomních obchodníků. Vzývá se jako pomocnice při domácích pracích, k ní se obracejí prosby za spořádanou domácnost, proti očním nemocem, proti bolestem v krku, proti infekcím, proti krvácení, proti úplavici. Lucie znamená „plná světla" a v ikonografii bývá zobrazována jako panna v dlouhém oděvu: střídavě mívá u sebe: dvojitý kříž, knihu, palmu, svítilnu, svíčku, pochodeň, meč (často vězící v krku) nebo dýku, někdy nese i dvě oči na míse. Kdo by neznal italskou lidovou píseň „Santa Lucia"? V Itálii zná každé dítě text i melodii této písně a svatá Lucie je velmi uctívanou světicí země, která se připomíná mnohými zvyky, jako světelným průvodem a lidovými slavnostmi. Ale i na severu Evropy je Luciin den, 13. prosinec, obzvláště slaven. Ve Švédsku vystupuje „nevěsta Lucie", oblečena do dlouhého bílého oděvu, na hlavě věnec s hořícími svícemi. Tato lidová tradice je doložena už od roku 1780 a má

Okénko

- 12 -

24. prosince 2006

symbolizovat konec tmavých dnů. Také v Maďarsku, Srbsku a Chorvatsku jsou s Luciiným dnem spojeny četné lidové zvyky a tradice. Luciina existence je historicky nepochybně doložena, především potom, co se našla Luciina katakomba a hrob mučednice v Syrakusách. Životopis sám je naproti tomu překryt četnými legendami, které však obsahují toto jádro: Lucie spatřila světlo světa zmíněného roku 286 v Syrakusách. Už jako dítě složila slib věčné čistoty, avšak nikomu o tomto rozhodnutí nevyprávěla. Když Lucie vyrostla v mladou dívku, chtěla ji její matka Eutychie vdát za váženého pohanského mladíka. Lucii se podařilo oddálit zásnuby a neustále prosila Boha, aby ji zachránil od manželství. A Bůh vyslyšel modlitbu mladé křesťanky. Když Luciina matka těžce onemocněla, přemluvila ji dcera k pouti ke hrobu Agáty v Katánii. Skutečně, Eutychie nabyla zase zdraví. Považovala své uzdravení za takový zázrak, že splnila Lucii její jediné přání, které měla: dovolila jí, aby nadále vedla zdrženlivý a panenský život. S tímto rozhodnutím však ženich naprosto nesouhlasil. Uražen a zraněn ve své pýše udal mladý muž Lucii u místodržícího císaře Diokleciána, obávaného pronásledovatele křesťanů. Dívka byla pak zatčena a podrobena ve vězení těžkým mukám. Když zůstala Lucie neoblomná a žádný hlas nářku nepřešel přes její rty, vymyslel si místodržící zvlášť těžký trest: dívka měla být dána do nevěstince. Spoutaná křesťanka měla být vezena městem k posměchu obyvatelstva na vozíku taženém voly. Avšak tu se stal další zázrak: ani tažným zvířatům, ani - jak praví legenda - „několika tisícům vojáků" se nepodařilo pohnout vozíkem kupředu. Nato dal rozzuřený místodržící dívku polévat vařícím olejem. Avšak Lucie zůstala nezraněná. Tu dal mučitel křesťanů svým vojákům rozkaz usmrtit křesťanku mečem, stalo se to pravděpodobně roku 304. Už v byzantské době postavili nad hrobem mučednice kostel, který je ještě dnes zachován ve vícekrát změněném stylu. Krásný chrám sv. Lucie se nachází v jejím rodném městě. Ostatky sv. Lucie putovaly ze Syrakus na mnohá místa a kam všude se dostaly není dodnes zcela jasno. Jeden pramen říká, že ostatky jsou v kostele svatých Jeremiáše a Lucie v Benátkách, jiný míní, že jsou uchovávány v klášteře sv. Vincence v Metz ve Francii. Svatá Lucie je vzorem panenské čistoty, víry a úpěnlivé modlitby. Víra chrání její čistotu a modlitba vrací zdraví její matce, která díky ní začíná chápat svou dceru. V tomto směru je tato světice vzorem pro nás všechny a může se stát i průvodkyní na naší cestě adventem, kdy v modlitbě, víře a mravní čistotě se připravujeme na příchod Spasitele. V Matoušově evangeliu Pán zdůrazňuje, že jsou blahoslaveni ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha (Mt 5,8): mělo by být naší snahou, abychom takto viděli Boha, který se pro nás stal člověkem. P. Pavel Kopeček

Okénko

- 13 -

24. prosince 2006

III. DIECÉZNÍ POUŤ RODIN VE ŽĎÁRU NAD SÁZAVOU

(z pohledu těch, kteří se podíleli na její přípravě) V sobotu 2.9.2006 o půl sedmé ráno na brněnském hlavním nádraží usedám do rychlíku Vysočina, jehož prostřednictvím se za hodinu ocitám ve Žďáru. Schovávám růženec, beru batoh a již úplně probraná, po nezvykle brzkém probuzení, vyrážím na nedaleké autobusové nádraží, kde jsem se vzápětí dočítám, že tak časně mě žádný autobus ke klášternímu kostelu na druhém konci města, kde se má zmíněná pouť konat, nedopraví. Protože mottem letošní pouti je podobenství o hřivnách, jedné z těch svých neplánovaně hned využívám. Rychlou chůzí se po třiceti minutách dostávám na místo i po svých. Je to dobré, i moji přátelé z Diecézního centra života mládeže z Osové Bítýšky, kterým jsem slíbila spolupráci, teprve přijíždějí. Na nádvoří již přešlapují další dobrovolníci, kteří se chtějí na svých výtvarných a sportovních stanovištích věnovat dětem, někteří z nich oblečeni do středověkých kostýmů. A už se otevírá brána do klášterní zahrady. Je třeba postavit „party stany“ – ochranu před sluníčkem, protože Panna Maria, jíž je klášterní kostel zasvěcen, nám vyprosila krásné počasí. Ouvej, to je ale tvrdý oříšek! Tyčky do sebe nezapadají, konstrukce je pro stanové plátno příliš malá, chybějí plastové součásti,… Sotva však přiloží ruku k dílu Papež, křestním jménem Jan, animátor z Křepic, dva stany stojí, ani nevíme jak. Mezitím už na venkovním pódiu proběhlo zahájení a přivítání rodin, které se dostavily opravdu v hojném počtu. Tak, jako by se ale auto nerozjelo bez benzínu, tak i my potřebujeme pro jejich nápor vzpruhu. Před desátou hodinou tedy P. Roman Kubín a P. Renda Strouhal, mladí duchovní z DCŽM, běží (stejně jako mnoho dalších kněží s naším brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem v čele) obléknout albu a i my ostatní se přesouváme k pódiu, na kterém se má pod širým nebem konat mše svatá. Bereme si k srdci slova jednoho z pořadatelů: “Tak, teď se podržte, hlavní bránou sem právě vjíždí pan prezident Klaus!“ A po několika vteřinách napětí: „Ne, samozřejmě že kecám, ale za chvíli k nám přijde někdo mnohem vzácnější – Pán Ježíš, tak se na to připravme!“ Již o sobě dává vědět schola, vzduchem se šíří vůně kadidla, otec biskup nás při svém krásném, srozumitelném (ale pro děti trošku dlouhém) kázání povzbuzuje, abychom se nebáli využít svých hřiven; v obětním průvodu pak pozvedá flétnu, malířskou paletu či švihadlo za naše hřivny, lékárničku a berle s prosbou za nemocné či kolébku za děti. Poté, co nasytíme duši, se i tělo hlásí o svůj příděl, zvláště když kousek od pódia voní párky. Jen trpělivost, na každého se dostane. V tom nám jde otec biskup příkladem – asi bychom přimhouřili oko a nechali se předběhnout, avšak on stojí s ostatními spořádaně ve frontě, přičemž hovoří se svými „ovečkami“. A teď honem zpátky do zahrady! Nad naším stanem již visí cedule s nápisem „Výroba skleněných vitráží“. Sklíčka, měděné pásky i cínové drátky jsou

Okénko

- 14 -

24. prosince 2006

připraveny, pájky nažhaveny. Usedám vedle zkušené animátorky Lucky a vzápětí jsme v obležení dětmi i mládeží, kteří stojí o skleněný přívěšek, ať už pro sebe, nebo jako dárek. Pro každého je třeba úsměv, rada, odpověď na otázku,… Každému zvlášť – obroušené hrany sklíčka otřít lihem, oblepit měděnou páskou a pak vystát frontu na pájku pro pocínování a připevnění očka. I ostatní dobrovolníci se na svých stanovištích potí, avšak děti odcházejí spokojené, což je našim cílem. Svou několikaminutovou přítomností a několika větami nám dodává energii i sám otec biskup: „Já to teď pořádně odkoukám a po večerech to budu praktikovat na biskupství!“ Kolem půl čtvrté přichází otec Roman s upozorněním, abychom se svou činností pomalu ustávali, vždyť ve čtyři hodiny bude pouť oficiálně ukončena. S omluvou tedy musíme odmítat další zájemce. Odchází rozesmátá mládež, děti vypravují rodičům své zážitky, ubývá aut na parkovišti a my opět balíme stany a další rekvizity, které chceme pro děti za rok opět přivézt. Ještě několik stisků ruky, křížků na čelo a přátelských objetí. Odjíždíme s hřejivým pocitem, že jsme směli být užiteční. „Hospodine, tvá věrnost trvá navěky. Dílo svých rukou neopouštěj!“ Michaela Klímová

Třetí Diecézní pouť rodin Dne 2. září 2006 se naše společenství zúčastnilo "Třetí Diecézní pouti rodin" ve Ždáře. Počasí bylo nádherné. Program byl zahájen v 10.00 hod. mší svatou, která se konala na hlavním pódiu. Celebroval ji otec biskup Vojtěch Cikrle. Po skončení mše byl připraven bohatý program pro děti v areálu farní zahrady. Jako např. střelba z luku, skákání v pytli, hádání různých předmětů a pod. Rodiče si zatím v areálu zahrady mohli vypít kafíčko a popovídat si se svými známými. V 13.30 se hrála na hlavním pódiu pro děti pohádka o Budulínkovi. Rodiče si v této době mohli vyslechnout přednášku od P. Vojtěcha Kodeta - Otcovství. Přednáška nás silně oslovila a doufáme, že tyto názory uplatníme ve své rodině, při výchově našich dětí. Od 14,30 do 15,30 hrála na pódiu folková skupina Žamboši. Občerstvení pro všechny poutníky bylo dobře zajištěno, každý si mohl dát párek za libovolný příspěvek. Naše děti nejvíce ocenily prodej vařené zmrzliny a cukrové vaty, kterou rodiče museli dojíst. Po dobu programu si poutníci mohli zakoupit knihy věnované nejdůležitější problematice v rodině a další upomínkové předměty s křesťanskou tématikou. V 15.45 - 16.00 hod proběhla závěrečná modlitba s požehnáním. Tato Diecézní pouť byla věnována objevení našich hřiven, které nám dal Pán, a umění použít je ve svém životě. Na závěr této pouti obdržel Vojtěch Cikrle pamětní certifikát s podpisy všech účastníků Diecézní pouti rodin 2006.

Okénko

- 15 -

24. prosince 2006

Třetí diecézní pouť rodin nás velmi oslovila. Načerpali jsme zde mnoho energie, hodně dobré nálady a získali nové přátele. Těšíme se na další setkání rodin v roce 2007. Brzy NA SHLEDANOU! Trundovi

Rok diecéze 2007 230. výročí založení brněnské diecéze (1777-2007) Modlitba za diecézi Všemohoucí Bože, děkujeme ti za všechny dary a milosti, kterými jsi zahrnul nás i předcházející generace naší diecéze. Prosíme tě, pomáhej nám, ať v rozdílnosti našich služeb zůstaneme věrni svému poslání stávat se uprostřed dnešní společnosti znamením a darem tvé lásky. Dej, ať jsme pevně spojeni s Kristem a navzájem mezi sebou, aby tě skrze nás ostatní poznávali jako Otce a záruku naplnění smyslu života. Na přímluvu Panny Marie, Matky církve, patronů svatého Petra a Pavla, i všech dalších světic a světců spojených s brněnskou diecézí i s celou církví o to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen. Pozn. Od ledna 2007 bude modlitba za diecézi k dostání na Službách biskupství vytištěná na památkových lístcích. Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. (Žalm 89,12)

Okénko

- 16 -

24. prosince 2006

Logo Roku diecéze 2007 Stejně jako v Roce rodiny 2004 a Roce farnosti 2005 je pro začínající Rok diecéze 2007 k dispozici logo autora Andreje Bielaka z Brna. Na internetových stránkách Biskupství brněnského (www.biskupstvi.cz) je v sekci Dokumenty k dispozici ke stažení v barevné i černobílé variantě. Lze je využít na tématické materiály podle libovolné potřeby. Legenda k logu: Znak Biskupství brněnského je zasazen do levého horního rohu schematické mapy brněnské diecéze. Její modrá barva připomíná mariánskou tradici, která je s naší diecézí hluboce spjata. Dvě věže symbolizují srdce diecéze – katedrálu zasvěcenou patronům sv. Petru a Pavlovi. Letopočet ve spodní části upozorňuje na 230. výročí založení diecéze, které budeme v roce 2007 oslavovat a připomínat nejrůznějšími liturgickými i vzdělávacími aktivitami. Znak Biskupství brněnského: Od založení biskupství v Brně byl jako jeho znak užíván čtvrcený štít, který odkazoval na zakladatelku biskupství, císařovnu Marii Terezii, a na olomouckou diecézi, ze které byla brněnská diecéze vyčleněna. Přestávka v užívání původního znaku a zjevná vazba na habsburskou monarchii vedly biskupa Karla Skoupého k tomu, že v roce 1946 určil jako znak brněnského biskupství černý štít se zlatými vztyčenými zkříženými klíči, podloženými vztyčeným stříbrným mečem s červeným jílcem a záštitou. Takto zvolený znak vychází z patrocinia katedrály i diecéze.

Okénko

- 17 -

24. prosince 2006

Televize Noe otevírá brněnské studio Samostatný televizní program pod názvem TV Noe se šíří denně od 8 do 12 a od 18 do 24 hodin již půl roku. „Televize dobrých zpráv“, jak je svými tvůrci charakterizována, uvádí při této příležitosti do provozu regionální studio NOE BRNO. Místnosti nového brněnského studia TV Noe na Barvičově ulici, pronajaté a rekonstruované Biskupstvím brněnským, požehnal v pátek 10. listopadu 2006 sídelní brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Studio Tv Noe zahájí nejprve dabingem převzatých cizojazyčných filmů, později je plánováno natáčení samostatných pořadů; zařízení je zároveň připraveno tak, aby bylo možné ze studia vysílat přímo – živě. V dalších krocích plánuje držitel licence k televiznímu vysílání - Telepace s.r.o.dokončit budování obdobného studia v Praze. Jak v Brně, tak v Praze využije Telepace výhodně sdílení kancelářských prostor, pracovníků a zkušeností s Radiem Proglas. Chystá se též spuštění provozu teletextu; ten je v době, kdy je téměř každý televizor vybaven k jeho příjmu, jedním z nejpohotovějších médií. Televize Noe se sídlem a hlavními studii v Ostravě zahájila vysílání cestou satelitního digitálního vysílání známého pod zkratkou DVB-S 10. května 2006 poté, co od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání neobdržela licenci k digitálnímu vysílání zemskému (zkratka DVB-T). Signál TV Noe je ovšem šířen kromě základního způsobu DVB-S přes satelit Astra 3A také prostřednictvím mnoha televizních kabelových sítí v České republice i na Slovensku, dále pomocí internetu a pro Prahu a Střední Čechy také experimentálně v multiplexu B systému DVB-T. Jejich seznam a další informace najdou zájemci na adrese www.tvnoe.cz. Pokračuje také úsilí o vstup k některému z operátorů poskytujících vysílání „televize po drátech“ – IPTV. Vysílání TV Noe je dostupné některým z vyjmenovaných způsobů prakticky všem obyvatelům naší země, Slovenska i mnoha evropských zemí. Nekomerční TV Noe staví na křesťanských hodnotách, financována je z dobrovolných příspěvků diváků, ze sponzoringu a z grantů. Nízkorozpočtový provoz televize těží mimo jiné z propracované spolupráce s tuzemskými jednotlivci, a zejména ze stále se rozvíjející výhodné výměny pořadů mezi obdobnými subjekty v Evropě i ve světě. Kontakt: Ing. Petr Kudela, kudela@telepace,cz, mobil 606 664 610, P. Leoš Ryška, [email protected], www.tvnoe.cz, [email protected] nebo P. Martin Holík, [email protected], tel. 543 217 241

Okénko

- 18 -

24. prosince 2006

15.výročí od založení SFŘ v Podolí Dne 23.11.2006 oslavilo naše Společenství františkánského řádu (SFŘ) v Podolí 15. výročí od svého založení roce 1991. Do SFŘ nás tehdy uvedl dnešní provinciál františkánského řádu P.Jan Maria Vianey, který sloužil s P. Janem Králíkem mši svatou. Po zazpívání hymnu k Duchu svatému složilo za přítomnosti našeho představeného Petra Hudáně do rukou P.Vianeye třináct nových členů tento slib: K slávě všemohoucího Boha, ke cti Panny Marie, svatého otce našeho Františka, ke prospěchu našich bratří a sester slibuji, že se budu celý život řídit evangeliem a zachovávat řeholi i pravidla života III. řádu svatého Františka, které jsou potvrzeny církví. Nechť mi v tom pomáhají Ježíš a tato svatá evangelia, na nichž držím ruku. Letošní slavnou mši svatou sloužili, za přítomnosti většiny původních členů, P. Daniel Hřebec OFM a P. Pavel Kopeček, kteří oslovili přítomné duchovním slovem, poděkovali jim za jejich dosavadní činnost a dali požehnání na další plodnou cestu. Po mši sv. bylo pro všechny na faře krátké agape. Vilém Sitte Podolské duchovní koncerty Druhé pololetí letošního roku jsme zahájili duchovní koncerty setkáním okolních schol. Přihlásilo se sedm schol a na poslední chvíli se tři zájemci omluvili. Jednalo se o první setkání a splnilo, co jsme očekávali. Bylo zajímavé poslechnout si jednotlivé styly podání. Každá schola má jiné aranžmá a interpretace stejné písně by jistě vyzněla od každé scholy jinak a zajímavě. Potvrdili to Pozořice i Šlapanice. Střelice předvedly vlastní tvorbu ve stylu country. Někteří účastníci nám tlumočili svůj vztah ke křesťanské písni a společenství. Bylo to zajímavé a mělo by to být inspirující pro ty, kteří se dosud neodvážili také to zkusit. Začátkem října se konal velice zajímavý koncert komorního orchestru Musici Boemi vedený koncertním mistrem brněnské filharmonie Pavlem Walingerem. V tomto Mozartovském roce, kdy slavíme 250. výročí jeho narození, zaměřujeme programy koncertů na jeho díla. Byla provedena tentokrát kompletní známá Malá noční hudba a Divertimento F dur. Následovala Sinfonie in A od našeho starého barokního mistra Zacha a závěrem zazněla Suita pro smyčce od Leoše Janáčka. Tato skladba byla překvapivě velmi vřele přijata posluchači. Jistě také proto, že je psána a ovlivněna ještě dvořákovských stylem. Ale i ostatní pozdější díla Janáčka jsou překrásná a strhující. Dalším koncertem se představil smíšený sbor Kantiléna složený z bývalých členů dětské Kantilény, kteří si našli čas ke svému dřívějšímu koníčku. Přestože se setkávají a zkouší teprve od letošního února, bylo provedení děl velmi zajímavé a slibné. Zárukou je vedení sboru vynikajícím prof. Ivanem

Okénko

- 19 -

24. prosince 2006

Sedláčkem. Jejich vystoupení mělo velký úspěch a posluchači zcela zaplnili podolský kostel. Také vystoupení harfenistky bylo vřele přijato. Na svátek Krista Krále byla provedena Mozartova Korunovační mše C dur a Chrámové sonáty v podání předních brněnských umělců, komorního orchestru brněnské katedrály za řízení Petra Kolaře. Tímto koncertem jsme důstojně oslavili tento významný svátek na závěr církevního roku a také výročí Mozarta. Korunovační mše s Requiem patří mezi nejznámější Mozartova církevní díla. Zajímavé byly Chrámové sonáty. Závěrem zazněla improvizace na hymnus Kristus vítězí v podání Davida Postráneckého a společným zpěvem jsme důstojně zakončili tuto slavnost a koncert. V letošní vánoční době vystoupí tradičně dětská Kantiléna s vánočním programem. Kantiléna je velmi oblíbená a její koncert se těší vždy a kdekoliv velkému zájmu a je zárukou vynikající úrovně. Jistě se máme na co těšit. Na to není třeba komentáře. Atmosféru vánoční doby ještě zpestří vystoupení Cimbál Clasic a varhaník Martin Jakubíček. Při tomto koncertě si můžeme poslechnout vánoční varhanní improvizace a společně si také zazpívat koledy u cimbálu i varhan. Těšíme se, že přijdete mezi nás! V příštím roce se zaměřujeme na jednotlivá období církevního roku v podání umělců a souborů, kteří u nás dosud neúčinkovali. Potěšilo by nás, kdybyste věnovali svoji přízeň a pozornost těmto duchovním koncertům a seznámili se s dalšími díly světové hudební literatury. Miloš Lorenc

Okénko

- 20 -

24. prosince 2006

Rozhovor se Zdeňkem Hlávkou Náš farník Zdeněk Hlávka se letos v září zúčastnil mistrovství ČR ve znalostech Bible. Jeho družstvo zvítězilo a Zdeněk byl také nejúspěšnějším jednotlivcem. Požádali jsme ho proto o rozhovor. 1.

Zdeňku, na úvod přijmi gratulaci k těmto úspěchům a dovol nám položit první otázku: Co tě přivedlo na mistrovství republiky ve znalostech Bible?

Děkuji za gratulaci, ale úspěchy nejsou rozhodujícím měřítkem biblické soutěže. V jubilejním roce 2000 bylo jednou z akcí Radia Proglas přečíst celou bibli během jediného roku. Denně jsem si zapisoval doporučené souřadnice a snažil se i daný úsek přečíst. V jednom pořadu jsem se doslechl o soutěži ve znalostech Bible. Bylo to v červnu 2000 v Kutné Hoře. Soutěž je ekumenická, pořádá ji Česká biblická společnost. Od roku 2001 probíhá v Praze. Hlavní organizátoři soutěže zdůrazňují, že cílem není prověřovat znalosti, ale především obrátit pozornost ke Knize knih. 2.

Kolik družstev se zúčastnilo a jaké bylo složení toho vašeho?

Letošní soutěže se zúčastnilo dvanáct čtyřčlenných družstev. Účastníci byli z jedenácti církví a tak téměř žádné družstvo nebylo z příslušníků jedné církve. Některá družstva přijíždějí kompletní, jiná jsou tvořena až na místě. Katolická církev má malé zastoupení, letos jsme byli jen dva. 3.

Byli jste z různých měst a církví. Jak jste toto družstvo sestavovali?

Naše družstvo se tvořilo postupně. Na první soutěž jsem přijel jako poslední a tak se naše družstvo nepodařilo sestavit úplné. Letos jsme byli dva katolíci, jeden z církve adventistů a jeden z církve bratrské. Oba tito soutěžící jsou z Brna, tak jsme cestovali společně. Slečna Romana je katolička a bydlí v Prachaticích. Složení družstva se mění. 4.

Přibliž nám prosím způsob soutěžení. Jaké byly otázky a co rozhodovalo – rychlost, správnost nebo něco jiného?

Soutěž má dvě části. Dopoledne je písemná část. Obsahuje 100 otázek formou testu. Nabízí se pět možných odpovědí. Doba k vypracování je 60 minut. Soutěžící jsou rozsazeni, aby nemohli spolupracovat. Během polední přestávky jsou odpovědi vyhodnoceny. Je vyhlášeno pořadí jednotlivců a stanoven součet bodů jednotlivých družstev.

Okénko

- 21 -

24. prosince 2006

Tři nejlepší družstva se pak utkají ve finále. Zde začíná ta nejdramatičtější část soutěže. Jsou čteny dva verše z Bible a úkolem družstva, které teď už musí spolupracovat, je co nejrychleji určit, o kterou biblickou knihu se jedná. Ale to samotné nestačí. Je třeba co nejrychleji nalézt v Bibli příslušnou kapitolu i verš a správnost potvrdit přečtením dvou následujících veršů. Zde rozhodují nejen znalosti, ale i rychlost vyhledání v Bibli. 5.

Na stránkách www.christnet.cz jsem se dočetl, že jsi jako jednotlivec získal 96 bodů ze 100 možných. To je jistě pěkný výsledek. Jak ses na tuto soutěž připravoval?

Na soutěž se připravuji tak, že ve volném času čtu Bibli. Jako katolík mám výhodu, že jednotlivá důležitá čtení jsou pravidelně opakována, oživují se v paměti. Určitou nevýhodou je to, že ekumenický překlad, požadovaný pro soutěž, se liší od liturgického. Ale podobnou nevýhodu mají ti, kteří dříve četli Bibli Kralickou.Výsledek písemného testu není ukazatel skutečných znalostí. 6.

Bibli by měl číst každý a každý by si z ní měl něco odnést pro svůj život. Co bys radil těm, kteří neví, jak začít a jak studovat?

Pokud má člověk čas, tak číst Bibli je jednoduché. Chce to jen vytrvalost a motivaci. Tu mám v tom, že neustále objevuji, jak málo pozorně Bibli čtu. Je mnoho veršů, u kterých se mi zdá, že je snad slyším poprvé. Mnohem důležitější a obtížnější je ale odnést si něco pro život. To se daří více tomu, kdo zná sice méně, ale dokáže to lépe přijmout. Je těžké radit, jak Bibli číst. Důležité je začít a pak třeba zkusit i nějaké testy. I Okénko mělo dříve biblickou soutěž a zájem nebyl malý. 7.

Máš v Bibli nějak zvlášť oblíbenou knihu, verš nebo myšlenku?

Žalm 23: „Hospodin je můj pastýř.“

Okénko 8.

- 22 -

24. prosince 2006

A poslední otázka. Chystáš se na další ročník?

Pokud to bude možné, rád bych na soutěž zase jel. Ředitel soutěže zdůrazňuje, že smysl není ve zkoušení znalostí, ale že chce upozornit na Bibli, na její význam a poselství. Pro čtenáře Okénka na závěr jedna z ústních otázek. Najděte pokračování veršů: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ (Nápověda: verše se četly o 31. neděli v mezidobí). Rozhovor připravil Rudolf Staněk Bližší informace najdete také na internetu na stránce www.christnet.cz Pouť ve 25. roce událostí v Medžugorje Poutní zájezd do Medžugorje pro nás začal 31. srpna. V Líšni nastupujeme do autobusu, kde se o příjemnou náladu starají dva řidiči, informovanost poutníků zajišťuje paní průvodkyně Hladká. Cestou přes Mikulov, Vídeň až do Slovinska na Maribor se farníci z Brna, Šlapanic, Újezda, Žatčan, Telnice a dalších míst dozvídají o kulturních a společenských událostech. Prvním duchovním občerstvením je zastávka na chorvatských hranicích. Je jím poutní místo Maria Bystrica, kde u černé Madony s úctou prohlížíme desítky děkovných tabulek. Svou naději na vyslyšení proseb skládáme do rukou Mariiných písněmi a modlitbami i my, přispěním p. Jiřího Kopeckého (bratr P. Pavla Kopeckého). Pokračujeme noční jízdou po dálnici na Split, kde s končícími prázdninami řídnou fronty vozidel. S přicházejícím ránem se u jezera Peruča modlíme a vzpomínáme svatého Jiljí, opata, pod jehož duchovní ochranou jsem 23 let sloužil v Jaroslavicích. Následující cesta nám odkrývá vápencovou Dinarskou horskou soustavu. Je patrné, že klesání mořské hladiny zde odhalilo četné ostrůvky. Přijíždíme k Makarské riviéře. Městečko Brela skýtá tropickou vegetaci, naopak holé skály, jakožto pozůstatek vykácených lesů, připomínají nevzhledný lidský zásah do přírody- těžbu dřeva pro nutnou stavbu lodí. Ty potom mohou spojovat mimo jiné Split s ostrovy Brač a nejdelším tamním ostrovem Hvar. Místní obyvatelé využívají lodní přepravu hojně. Téměř jednodenním výletem se stane cesta ze Splitu do Dubrovníku. Jedeme po pobřeží měřícím 783 km směrem k Baška Vodě. Nejhlubší místo ve značně slané vodě má 1330 m. Také obdivujeme modrý odstín hladiny při Plavi Jadranu, kde voda lemuje celkem 69 větších ostrovů a 656 malých, z nichž největší je Krk. Na blízkých svazích objevujeme černá místa, coby stopy nedávného lesního požáru.

Okénko

- 23 -

24. prosince 2006

Zastavujeme na poutním místě Vepric u Makarské, zvané také „chorvatské Lurdy“. K jeskyňce ukazuje vznosná socha anděla, ve svatyňce samotné je krásně. Od Jadranu odjíždíme opět serpentinami vzhůru, takže si připadáme jako v letadle. Odpoledne přejíždíme hranice s Hercegovinou přes Ljubuški. V této zemi je 40 % muslimů a díky působení františkánů také 15 % katolíků. Válka v nedávných letech 1992-95 zničila jak většinu kostelů, tak i samotné hospodářství. Není divu, že mladí častokrát emigrují, možná i z nedostatku snah ke smíření. A jsme v Medžugorje. Chorvatští františkáni nechali v roce 1969 postavit nový kostel, zasvěcený patronu poutníků sv. Jakubovi. Přestože pojme asi 3000 lidí, je to stále málo. Zájem poutníků je velký, a proto mše svaté bývají denně, pro přítomné a několik set kněží, večer pod velkým stanem. Nad městečkem se zvedá 520 m vysoká hora Križevac zakončená čtrnáctimetrovým křížem z roku 1933. O něco nižší je Crnica a známým je také Podbrdo, Podvedu, kde 25.6.1981 začala zjevení dětem. Letos si tedy připomínáme už 25. výročí. V pátek 1. září se spolu s asi dvaceti kněžími účastníme mše svaté. Po ní potmě vycházíme na kopec Crnica. Za svitu několika světel míříme na místo, kde má mít vizionář Ivan, tč. žijící s rodinou v Americe, zjevení. Z povzdálí hledíme na osvětlenou sochu Panny Marie a po modlitbě růžence nasloucháme právě řečenému poselství. Česky jsme slyšeli, že si Panna Maria přeje obnovit společnou modlitbu v rodině. Při cestě dolů oceňuji bodovou baterku od P. Miloše, díky níž jsem spolehlivě sešel do městečka. Na první sobotu v měsíci jsme se setkali s poutníky ze Slavičína. Jejich bývalý farář P. Josef Červenka měl pěknou promluvu. Dopoledne, za velké účasti lidí, mělo být v léčebně narkomanů zjevení Mirjaně. Nedělní mši svatou prožíváme spolu se Slováky a jejich novoknězem. (Musel jsem se usmát, když jsem zjistil, že tři kněží byli Josefové a dva další Petrové). Téma promluvy je Slovo Boží a opravdovost v jeho plnění. Odpolední čas trávíme rekreací u krásných vodopádů na Neretvě „Kravina". Mnozí víte, že se zde natáčel film Poklad na Stříbrném jezeře. Den uzavíráme besedou s pohoštěním a následným programem. K milým setkáním v Medžugorje počítám i návštěvu hrobu P. Barbariče a sochu zmrtvýchvstalého Krista, kde se lidé dotýkají šátky. Duchovní rozjímání zde podněcuje série pěti krásných mozaikových výjevů ze života Pána Ježíše.

Okénko

- 24 -

24. prosince 2006

Mariánský ctitel, autor 11 knih, P. Barbarič dal pro děti postižené nedávnou válkou vybudovat Majčino selo. Dále z jeho podnětu vznikl dům Milosrdného Otce, kde se léčí narkomani a pro děti dal ještě zbudovat zoologickou zahradu sv. Františka. (Pro zajímavost dodávám, že o. Barbarič svůj život dovršil na hoře Križevac). Cestou se také stavujeme v prodejně „Verité“, kde potkáváme rodačku z Čech, paní Moniku. Odpoledne přijíždíme do Mostaru, kde mají františkáni provinciální dům a kostel. Je vidět stopy po válce, rozbité domy. Most je obnoven a s ním, zdá se, jsou zahnány i bolestné vzpomínky - za poplatek zde totiž mladíci skáčou na laně do řeky. V úterý ráno jsme odjeli k úpatí Križevace a vydali se na dvouhodinový výstup. Na kamenité cestě se modlíme křížovou cestu. Nemohoucí zde mají možnost služby nechat se vynést na lehátku. U paty kříže se modlíme a za velkého horka sestupujeme dolů. Před polednem se v kapli účastníme mše svaté se zasvěcením Panně Marii. Obvyklá medžugorská večerní mše svatá je opět hojně navštívena. Následují po ní ještě modlitby za uzdravení s adorací. (V sobotu byla adorace od 22. hodiny s kytarami. Podle ct. sestry sakristánky letos na setkání mládeže koncelebrovalo i 330 kněží najednou). Ve středu 6. září máme recitovanou mši svatou o ranní půl sedmé se dvěma duchovními otci z kojetínska. Medžugorje opouštíme v půl deváté. Cestou vítáme osvěžení v moři na Makarské a po zastávce ve Veprici, chorvatských Lurdách, směřujeme jadranským pobřežím ke Splitu. Navečer si prohlížíme bývalý Diokleciánův palác, kam císař římský odešel na odpočinek v roce 305. Zajímavostí je, že se pevnost se čtvercovým půdorysem rozkládá na 30.000 m2. Dnes zde žije v domech 3 000 lidí. Sfinga hlídá vchod do hrobky císaře, která je dnes přeměněna na křesťanský chrám. Noční jízdou poté směřujeme na Záhřeb. Míjíme Plitvická jezera a k ránu se ocitáme u rakouských hranic. Tam si v Mariazell prohlížíme krásu opravené svatyně. Čerpáme vodu, která je lékařsky prověřena jako uzdravující a po modlitbě i účasti na bohoslužbě se vydáváme na poslední úsek cesty přes Hatě a Znojmo do Brna. Po tak dlouhé cestě jsem se nemohl ubránit vzpomínce na mocného českého krále Přemysla Otakara I., za jehož vlády sahala naše zem daleko za dnešní hranice. Škoda, že tomu tak není. Nemuseli bychom kupříkladu za rekreaci u moře vydávat finanční prostředky v cizí měně... Závěr cesty jsem věnoval vzpomínání na pěkné chvíle, kdy jsem asi 25 let působil v právě míjeném Znojemsku. Nadějí mi však je známé úsloví, že časy i lidé se mění, ale Bůh zůstává bez proměny. A tak se laskavým úsměvem Matky Boží nechávám, spolu se všemi účastníky pouti, provázet do krásných i těžkých všedních dnů. P. Josef Vlček

Okénko

- 25 -

24. prosince 2006

Rozhovor s novým starostou Šlapanic

První rozhovor po svém zvolení poskytl nový starosta města Šlapanice, Ing. arch. Jaroslav Klaška, časopisu Okénko. Pane starosto, gratuluji k zvolení a mám pro vás tři otázky: 1.

Jaké nejbližší kroky a jaké dlouhodobé úkoly vidíte jako prioritní pro Šlapanice a pro Vás v tomto volebním období?

Nejbližším úkolem bude bezproblémové převzetí řízení města námi, nově zvolenými uvolněnými funkcionáři. Je potřeba zorientovat se ve všech činnostech městského úřadu a ve všech činnostech pro řízení města. To je ten nejdůležitější krátkodobý cíl v nejbližší budoucnosti. A ty dlouhodobé cíle jsou všechna nejdůležitější témata, která trápí město. To znamená především dokončení rekonstrukce inženýrských sítí a následná oprava komunikací. To bude úkol dlouhodobý a finančně velmi náročný. Potom zde bude velké téma průmyslové zóny, které bude nutno řešit v tomto volebním období tak, aby realizace průmyslové zóny byla bez negativních důsledků se všemi pozitivy pro město. Dále bude potřeba zcela jistě řešit dopravu v našem městě. Tak, jak sílí provoz osobními nebo nákladními auty, všechny komunikace se pomalu stávají nevyhovujícími. Navíc ještě situaci zhoršuje špatný stav mnoha komunikací. Samozřejmě chceme také klást důraz na životní prostředí – od údržby zeleně a udržování pořádku ve městě až po činnost Satesa. Další témata, která můžeme podporovat spíše nepřímo, jsou mezilidské vztahy. Budeme se je snažit podporovat vzájemným setkáváním, činností různých spolků, klubů, zájmových a společenských organizací ve městě.

Okénko 2.

- 26 -

24. prosince 2006

Jak hodnotíte povolební vývoj ve Šlapanicích a jednání, která předcházela ustavujícímu zasedání městského zastupitelstva?

Povolební jednání byla relativně zdlouhavá a nebyla z mého pohledu ani tak dramatická. Ta zdlouhavost spočívala v přenášení informací do všech grémií jednotlivých vyjednávajících subjektů. Musím říct, že jinak povolební jednání s našimi koaličními partnery byla korektní a konstruktivní. 3.

Co byste chtěl říct Vy sám čtenářům našeho farního časopisu?

Chtěl bych je poprosit, aby nám drželi palce, aby se za nás přimlouvali, vyprošovali pomoc a aby přispěli také sami k rozvoji našeho města právě vytvářením lepších mezilidských vztahů. Také je prosím o toleranci a vstřícnost. Za rozhovor poděkoval Rudolf Staněk

Sestra Vojtěcha Antonie Hasmandová (představujeme kandidátku blahořečení) Sestra Vojtěcha se narodila 25.3.1904 v Hustěnovicích u Uherského Hradiště. V roce 1933 vstoupila do kongregace Boromejek, kde roku 1941 složila věčné sliby. Působila v několika klášterních školách. Během II. světové války pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici ve Slaném. Nato strávila krátký čas v mateřském domě v Praze na Malé Straně a v roce 1950 odešla do prachatického domova Neumannea. Tam byla v září 1952 zatčena a za rok nato odsouzena „pro velezradu“ k osmiletému vězení. Po propuštění v roce 1960 se s ní setkáváme v Charitním domově ve Vidnavě, kde působila deset let Od roku 1970 byla zvolena generální představenou kongregace. Tuto funkci zastávala v těžkých dobách „normalizace“ až do své smrti v roce 1988. Snažila se zejména o znovuvytvoření potlačované, v ilegalitě působící kongregace. Ctihodná matka zemřela v pověsti svatosti 21. ledna 1988 v Hradišti u Znojma. Byl podán návrh na její blahořečení. Postulátorem, který shromažďuje podklady k této slavnosti, je mons. Laštovica. Vilém Sitte

Okénko

- 27 -

24. prosince 2006

Domov je místo, odkud tě nevyhodí Sdružení pěstounských rodin představilo 9.11. v Klubu zastupitelů na Mečové ulici 5 v Brně publikaci Dagmar Zezulové „Domov je místo, odkud tě nevyhodí“, kterou vydalo ve spolupráci s nadací Rozum a cit. Kniha Domov je místo, odkud tě nevyhodí, je pravdivým příběhem rodiny, která se rozhodla, že se kromě dvou vlastních dětí postará o další tři, které žily v dětských domovech. Vyprávění je jedinečné svou autenticitou a smyslem pro humor, doplňují ho fotografie rodiny a kresby dětí. Autorka Dagmar Zezulová na otázku, jak vznikala její publikace, říká: „Nejdříve šlo o soubor článků, které jsem publikovala na internetu. Začala jsem je psát pod dojmem internetového příspěvku jedné žadatelky o adopci, který se mi zdál velmi naivní. Uvědomila jsem si, že se stejnou naivitou jsme vstupovali do náhradní rodinné péče i my a nepochybně také mnoho dalších manželů. Začala jsem jí psát odpověď, ale byla moc dlouhá. Vznikl z toho nakonec celý seriál, který na stránkách rodiny (www.rodina.cz) vycházel od roku 2003. Začínala jsem psát v době, kdy jsme prožívali řadu složitých situací, které jsme si dříve neuměli představit ani ve snu, a sepsáním toho všeho se mi podařilo získat určitý nadhled. Taky jsem brzy zjistila, kolik maminek moje povídání oslovilo...“ Setkání s MUDr. Zezulovou se konalo 9.11. v Klubu zastupitelů (Mečová 5) v Brně. Jakákoliv podpora a propagace této knihy napomůže k pozitivnímu vnímání pěstounské péče u široké veřejnosti a může být i dobrou motivací pro všechny, kteří přemýšlí o pomoci opuštěným dětem. Kontakt: Sdružení pěstounských rodin Anenská 10, 602 00 Brno Tel.: 543 331 718, 543 249 142 Fax: 543 249 141 E-mail: [email protected] Další informace na www.pestouni.cz Martina Jandlová

Okénko

- 28 -

24. prosince 2006

Novinky ve farní knihovně, aneb pro každého něco? Desatero/Josef Janšta Jáhen Josef Janšta píše pro děti a mládež s velkým citem. Mezi jeho knížkami Evička, Nejsme zlí, Mladí apoštolové apod. ani Desatero není výjimkou. Tato kniha je složena z velmi čtivých příběhů ze života dětí i dospělých. V prvních z nich autor vysvětluje, co je např. pýcha a svědomí. Ke každému přikázání z Desatera pak patří 1 – 3 příběhy doplněné obrázkem a citáty z „Života z víry“. Tuto knížku jistě ocení malí i velcí. Zejména může být dobrou pomůckou pro děti připravující se na první svaté přijímání. Plný život ve stáří/Zdeněk Fišer Tato kniha, dýchající neprovokujícím optimismem, se snaží povzbudit všechny dříve narozené. Skládá se z lidských příběhů, osobních svědectví, rad odborníků, citátů, modliteb, úryvků z Bible, Katechismu katolické církve i breviáře, rozhovorů, úvah, ale i hádanek, básní a vtipů. Je rozdělena do kapitol týkajících se duchovního života, činorodosti, vztahu k druhým, zdraví, utrpení, smrti i nového života. Jistě si z ní každý vezme něco, co ho zaujme, obohatí a bude mu ku prospěchu. Brněnská diecéze (1777-2007) – historie a vzpomínky Kniha vzpomínek z brněnské diecéze. Více než 300 autorů s více než pěti sty příběhy se podílelo na vzniku publikace, která vychází k výročí založení brněnské diecéze (5.12.1777). Na mnohé připomínané události si vzpomenete, najdete příspěvky od kněží i laiků, které znáte. Dílo vznikalo v uplynulých dvou letech z podnětu otce biskupa Vojtěcha Cikrleho. Kniha o 340 stranách s několika sty fotografiemi z rodinných alb, ale i od profesionálních fotografů, je kronikou velké diecézní rodiny. Vzpomínky na osoby, události či setkání vytvářejí plastickou mozaiku osudů jednotlivců i společenství, kteří žili a žijí na území diecéze, jejíž 230. výročí založení bude připomínáno příští rok. Kompendium Katechismu katolické církve Kompendium Katechismu katolické církve je nejnovější, stručná a srozumitelná příručka katolické víry a morálky – jakési základní křesťanské vademecum. Může pomoci jak lidem věřícím, tak těm, kdo ve víře v Krista teprve začínají hledat odpovědi na závažné životní otázky. Kniha představuje průvodce po Katechismu katolické církve. České srdce pro Jana Pavla II.: Svatý otec ve vzpomínkách Čechů a Moravanů /Aleš Palán Nejen Poláci chtěli papežovo srdce. Osobnost Jana Pavla II. zanechala nesmazatelnou stopu v srdcích a myslích mnoha Čechů, Moravanů a Slezanů.

Okénko

- 29 -

24. prosince 2006

Karmelitánské nakladatelství se proto rozhodlo vydat knihu vzpomínek na Svatého otce. Vyzvalo českou veřejnost k zasílání vzpomínek na papeže. Mnozí se totiž s Janem Pavlem II. osobně setkali, řadě dalších papežova osobnost změnila život. Kromě řady věřících do sborníku s názvem České srdce Jana Pavla II. přispěli někteří biskupové, duchovní, umělci a další osobnosti. Zapaluji? Z exercicií L. Kubíčka vybrala Marie Svatošová Kniha přináší myšlenky Ladislava Kubíčka z jeho duchovních cvičení, jak si je zapsala a nyní vybrala Marie Svatošová. Nabízí tři okruhy úvah: svoboda, plnění Boží vůle, manželství a vztahy obecně. Texty vybrané z více než 1200 citátů jsou uspořádány tak, aby přinášely nový pohled než dosud publikované práce L.Kubíčka. Svatý Martin: Rytíř milosrdenství / Wilhelm Hünermann Románový životopis svatého Martina Bůh v mém životě: Příběhy, které se opravdu staly Kniha je sestavena z příspěvků čtenářů Katolického týdeníku zaslaných do rubriky Bůh v mém životě. Pro tebe, můj Bože, tančím: Mireille Négreová Mireille Négreová zasvětila svůj život Bohu a tanci. I když přišla v dětství málem o nohu, její nezdolná vůle ji přivedla až na místo první tanečnice pařížské Opery, točila filmy… Avšak na vrcholu kariéry, kdy se jí nabídky sbíhají z mnoha stran, z opery odchází, hledá hlubší smysl svého života a zaslibuje se Bohu. Vstupuje ke karmelitkám, ale ani mezi nimi nenachází to, po čem touží: spojení modlitby a krásy, askeze a nadšení, jednotu ducha a těla. Z kláštera sice brzy odejde, své ideály však neztrácí. Zůstává věrná svému pojetí tance jakožto modlitby těla, a neslevuje z duchovních nároků, jež na sebe má od doby svého druhého obrácení. Začíná znovu příležitostně vystupovat, učí děti výrazovému tanci, tančí před papežem Janem Pavlem II. Tanec je pro ni umělecký prostředek, jímž se sami můžeme přiblížit Bohu, a zároveň způsob, jak můžeme zvěstovat evangelium druhým lidem 52 způsobů, jak dětem vyjádřit lásku / Jan Dargatzová Záleží vám na tom, aby vaše děti věděly, že je milujete? Kniha přináší náměty, které vám pomohou vyjádřit dětem lásku rozmanitými způsoby. Dejte svému dítěti najevo, jak moc je pro vás vzácné nejen při zvláštních příležitostech, ale i během všedních dnů: Pošlete mu pohlednici. Udělejte si čas na hraní. Darujte mu květiny. Vezměte ho do společnosti. Jděte s ním na „rande“. Připravte mu překvapení. Oceňte jeho osobnost. Praktické, jednoduché a nápadité.

Okénko

- 30 -

24. prosince 2006

Manželství, po jakém jste vždycky toužili / Gary D. Chapman Autor si všímá „nervových bodů“ partnerského soužití: nerealistická očekávání od životního partnera, zvýšený tlak na změnu toho druhého, špatné přístupy ve vzájemné komunikaci, rozdělení práce a zodpovědnosti, vztah k rodičům, sexuální soužití, vztah k penězům. „Ještě nikdy jsem se nesetkal s manželi, kteří by uzavřeli manželství s úmyslem, aby jeden druhému zkazili život. Většina lidí chce mít milujícího, chápavého partnera, který jim bude oporou.“ Šťastní rodiče: křesťanská výchova podle Dona Boska / Bruno Ferrero Kniha známého autora uvádí do výchovného stylu slavného „otce a učitele mládeže“, zakladatele salesiánů Dona Boska a tvůrce tzv.preventivního výchovného systému. V krátkých kapitolách se dozvídáme, jak by rodiče měli vést děti k vzájemné komunikaci, radosti ze hry a sportu, střízlivému zacházení se sdělovacími prostředky, k rozumnému využití volného času. Kniha je provázena citáty z děl Jana Boska, každá kapitola končí krátkou výzvou vhodnou k uskutečnění při výchovné praxi. Knihu lze číst jako průvodce šťastného rodičovství, rádce pro praktický život v rodině nebo jako duchovní inspiraci v běžném životě. Kytice z královské zahrady: Příběhy svatých ochránců Čech a Moravy pro děti /Ivan Renč, ilustrace Zdeňka Krejčová Kniha přináší vyprávění o hrdinech – nikoli o těch na poli válečném, ale na poli víry a lásky. Nese podtitul Příběhy svatých ochránců Čech a Moravy pro děti a malí čtenáři se zde mohou přitažlivou formou seznámit se životem sv. Anežky České, sv. Vojtěcha, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Ludmily, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava aj. Když myslíš, milý Bože /Lene Mayer – Skumanz Malý Vítek se umí ztišit, vposlouchávat do sebe, vnímat Boží hlas, oslovovat Boha, prosit ho, děkovat, přijímat to, co Bůh dává i nedává. Citlivě vyprávěné epizody svým obsahem i rozsahem jsou přímo předurčeny pro malé čtenáře (1. až 2. tř.) právě jako půvabné ilustrace H. Unzeitigové. Ježíš tě miluje – přijmi od něj odpuštění a uzdravení / P. Joseph K. Bill. Koclířov: Českomoravská Fatima, 2006 Tato kniha je „Pracovní příručka k exerciciím s P. J. Billem“, které proběhly v České republice už 2x a je pravděpodobné, že v Koclířově se uskuteční v dubnu 2006 znovu. Otec Bill je kněz a kazatel z Vincentianské kongregace (lazaristé) v Kerale v Indii a Africe. Byl zázračně uzdraven z těžké nemoci a tato zkušenost setkání s Pánem jej přiměla cestovat a kázat o Ježíši, šířit evangelium, celebrovat mše

Okénko

- 31 -

24. prosince 2006

za uzdravení po celém světě. Svědectví lidí, kteří se s otcem Billem setkali, potvrzují zvláštní dar uzdravování, který od Boha dostal. Jeho vyučování a modlitby za uzdravení pomohly mnoha lidem přijmout Kristovo evangelium a umožnily jim obnovit vztah ke katolické víře. Pořádá duchovní cvičení (rekolekce), mše s modlitbou za uzdravení a lidové misie po celém světě (především v Africe, USA, Asii a Evropě). Pomáhá účastníkům otevřít se působení Ducha svatého, který touží uzdravit celého člověka – duši, mysl i tělo. Doporučuji tuto knihu všem, kdo touží upevnit a povzbudit se ve víře, poznat Pána Ježíše osobně, těm, kdo touží po uzdravení duše i těla, kdo si chtějí vyjasnit otázky a pochybnosti víry, těm, kdo víru znají dobře i těm, kteří dosud hledají. A přesto říci životu ano/ Viktor E. Frankl Drazí čtenáři, po několika knihách vlastních, chtěl bych vám tentokrát nabídnout k četbě knihu zapůjčenou, a to v knihovně farní, malé, ale útulné. Berte to, prosím, trochu jako pozvání do místnosti nacházející se o patro výš nad farní kavárnou. Nedostanete zde ovšem, na rozdíl od přízemí, ani párek ani „turka“. Za to vás přivítá jedna z milých knihovnic a můžete si domů odnést zdarma něco do dlouhých adventních, či vánočních večerů. Sám jsem dostal už napoprvé luxusní výpůjční termín „až na dva měsíce“. Vybral jsem si, jako líný čtenář, samozřejmě knížečku útlou, přesto obsahově velmi bohatou i dostatečně dramatickou. Nabízí reálné zážitky, prostoupené psychologickými a filosofickými postřehy rakouského psychiatra s českými kořeny, Viktora Emanuela Frankla. Zážitky z prostředí koncentračních táborů, kterými jako člověk s významným židovským rodokmenem prošel, navíc přežil a rozhodl se podělit se o ně s námi. Jak název napovídá, šlo autorovi o touhu sdílet se, dát nám motiv „žít“ , nebo-li poprat se s těžkými situacemi, které nám život přináší. S takovou mírou utrpení fyzického i psychického, kterou poskytlo prostředí nacistického koncentračního tábora se, dá-li Pán, už nepotkáme. Ale určitou zředěnou formu nabízí život každý den. V. E. Fankl nabízí východisko z těchto situací v udržení rituálů všedního dne, zachování si vnitřního duchovního života. Přes všechny prožité křivdy odmítá kolektivní vinu. Pro dokreslení situace uvádí hned v úvodu, že např. dodržet „rituál“ čištění zubů byl zásadní problém, neboť již na „příjmu musel odevzdat a zapomenout nejen kartáček, oblečení, obuv, osobní věci, ale i vlastní jméno, rukopis svého celoživotního díla (logoterapie) atd. Přesto, pro motiv žít stálo za to zmíněné čištění zubů alespoň předstírat. Jeho ego začalo mít hodnotu vícemístného čísla a levné pracovní síly.V knize mě také zaujala věta: „Ti nejlepší se nevrátili“. Pokorně v ní autor doznává spojitost každodenního zápasu o holé přežití s určitými morálními úskoky a prověření ryzího charakteru osobnosti. V souvislosti se zmíněnou kolektivní vinou uvádím Franklovo

Okénko

- 32 -

24. prosince 2006

konstatování, že největších zvěrstev se většinou nedopouštěli dozorci z řad SS, ale spíše spoluvězni pasovaní do role tzv. „kápů“. Duchovní život zde není popisovaný obvyklými náboženskými klišé, nýbrž opět jako boj o nalezení fyzického místa k rozjímání a časové skulinky v chronickém existenčním stresu. Lze si tedy něco z té hrůzy odnést do letošního adventu? Nabízím odpověď jediným, malým srovnáním. Pro V. E. Frankla znamenala vzácně nalezená plovoucí brambora v polévce možnost přežití v časovém horizontu následujícího dne!!! Pro nás tentýž objev může znamenat roztomilou radost, kterou bychom v jiném liturgickém období, zaplaveném silnými náboženskými prožitky a materiálními požitky, nemuseli ani postřehnout. V těchto paradoxech by se dalo dlouho pokračovat, ale místa není nazbyt. Objevíte je sami, a ještě zásadnější, odvážíte-li se otevřít tuto knihu. Vydalo ji letos Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří. Přeji vám požehnaný advent a pokojné Vánoce.

Připravili: Lenka Klašková, Michaela Klímová, Ivo Blažek

Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 9.3.2007 Plánované datum vydání: 1.4.2007 (Květná neděle) e-mail, na který je možno posílat příspěvky: [email protected] Redakce OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.com Tisk: OLPRINT – Jaroslav Olejko NEPRODEJNÉ!