ZLOM1-126
25.9.2006 8:34
Stránka 61
SOUDCI NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU Soudcem NSS od roku:
Soudcem od roku:
Josef Baxa
1. 1. 2003
1984
Eliška Cihlářová
1. 4. 2003
1975
Miluše Došková
1. 1. 2003
1994
Bohuslav Hnízdil
1. 1. 2003
1969
Jaroslav Hubáček
5. 1. 2006
1994
Brigita Chrastilová
1. 1. 2003
2002
Milan Kamlach
1. 2. 2003
2003
Lenka Kaniová
1. 7. 2003
2003
Radan Malík
1. 4. 2003
1990
Lenka Matyášová
1. 7. 2003
2003
Michal Mazanec
1. 1. 2003
1992
Václav Novotný
1. 1. 2003
1993
Dagmar Nygrínová
1. 1. 2003
1971
Jan Passer
1. 9. 2005
2001
28. 8. 2006
2006
Petr Průcha
1. 7. 2003
2003
Petr Příhoda
1. 1. 2003
1994
Marie Součková
1. 1. 2003
1975
Barbara Pořízková
Vojtěch Šimíček
1. 7. 2003
2003
1. 10. 2005
2001
Milada Tomková
7. 7. 2003
2003
Marie Turková
1. 1. 2003
1979
Karel Šimka
Ludmila Valentová
1. 1. 2003
1968
1. 10. 2003
1993
Daniela Zemanová
1. 9. 2006
2001
Marie Žišková
1. 1. 2003
2000
Jaroslav Vlašín
S OUDCI N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
( 61 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:34
Stránka 62
Budova Nejvyššího správního soudu, čelní pohled (srpen 2006)
ZLOM1-126
25.9.2006 8:35
Stránka 63
NOVÉ SÍDLO NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU
ZLOM1-126
25.9.2006 8:35
Stránka 64
ZLOM1-126
25.9.2006 8:35
Stránka 65
GENIUS LOCI Ing. arch. Petr Hrůša
T
vorbu veřejného prostoru lze v dnešním prostředí uvolněných architektonických pravidel považovat stále za objektivní a důležitou úlohu. Připusťme, že architektura je ještě stavební umění, kde východiskem umění chápaného jako techné je citová a rozumová ctnost. Ta patří k tvoření, nikoliv pouze k jednání, a tak na otázku, jak řešit veřejné prostranství na Moravském náměstí, lze odpovědět, že je zde zásadní právě nová přítomnost Nejvyššího správního soudu jako jednoho ze stěžejních témat pro nalézání inspirace a hledání objektivnějších měřítek pro jeho novou architekturu. Z definice veřejných prostranství podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vyplývá, že veřejná prostranství jsou základním společným společenským a komunikačním prostorem, místem, které utváří charakter města, a jsou podmínkou jeho obyvatelnosti. Pro pojetí prostranství před Nejvyšším správním soudem existuje vedle městské obyvatelnosti ještě další premisa; na toto místo jako veřejné prostranství před jedněmi z nejvýznamnějších budov v Brně se totiž váže několik jmen spjatých s dějinami země, nejenom města. Jsou to markrabě Jan Jindřich Lucemburský, markrabě (krátce římský císař) Jošt Lucemburský, který je pohřben v kostele sv. Tomáše, Alois Rašín, Leopold Lažanský, Ludvík Raduit de Souches, Václav Kounic i Josef II. Zásluhou historie lze celé prostředí této části Moravského náměstí vnímat s nárokem dějin na reprezentaci. Běžně se tvrdí, že vnímání minulosti je klíčové pro pochopení současnosti. Když na historii pohlížíme jako na celek, můžeme si rovněž klást objektivnější požadavky na vyjádření formální; na to, co je obecněji platnou etickou i estetickou normou, co je pro různé architektury – obrazy staveb světa – společné. To znamená, že zde, na veřejném prostranství, by mělo jít o syntézu architektury s historií, a to nadčasovou formou, uměleckými artefakty. Umění sice vzniká na základě jistých představ a myšlenek o něm, ale – byť by to byla jen pouhá tradice – právě ono tvoří jistý „normativní“, věcný nadčasový celek. „Normativní“ chápejme nejen jako posvátné, vznešené, tajemné, ale i jako reprezentaci, tedy vzbuzující pozitivní respekt, a ne zajišťující pouze prostý zážitek. Tyto věci jsou stále více nahrazovány diskursem bez obecně platného, zato s jeho
Mapa města Brna (rok 1643)
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
( 65 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:35
Stránka 66
vlastními pravidly; pak libovolné – ať individuální nebo masové – zážitky nejen nic nevyjadřují, ale především nepravě bez veřejné právoplatnosti regulují… To, že je možné jít jinou, dnes netradičně tradiční cestou, vyjadřuje i nové pojetí veřejného prostranství na Moravském náměstí inspirované touto filosofií, možným širším významem lokality i smyslem Nejvyššího správního soudu. Chápe-li dnes kulturní veřejnost v Brně nadmístní význam území, kterým je brněnská Okružní třída a do kterého nová budova Nejvyššího Pohled do Joštovy třídy na pohlednici z roku 1899
správního soudu náleží, pak můžeme přijmout pro předpolí soudu jako další inspiraci historii území i symbolický význam tzv. „Ringu“. Základem celého řešení není lokální význam nového náměstí na hradebním okruhu v Brně nebo osobnost generála Raduit de Souches, jenž zde jako obránce města odrazil v roce 1645 největší útoky švédského vojska, ale smysl, pro který by i dnes bylo možno bránit klasické hodnoty a posílit sebeuvědomění města. Zatímco prehistorie Brna se ztrácí v mlžinách mýtů, překročíme-li slavná staletí markraběcí vlády, konstatujeme, že Brno právě v tomto místě na hradebním okruhu z hlediska veřejného zájmu něco dokázalo. Myšlenka zdůraznění Moravského náměstí vznikla už v souvislosti s plánem na spojení Velkého náměstí (dnes náměstí Svobody) a Lažanského (dnes Moravského) náměstí v roce 1845 v návrhu Josefa Esche, ředitele Zemského stavebního úřadu. V sedmdesátých
( 66 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:35
Stránka 67
letech devatenáctého století, v době velkorysé proměny hradebního okruhu, kde vznikala zástavba úředními a vládními budovami, dostalo náměstí svou ideu. Bylo to v době intenzivní inspirace Brna Vídní i v době, kdy Hausmann přestavoval Paříž a kdy se v Berlíně na širokých bulvárech už korzovalo. Roku 1899 se rozhodla komise architektů, mezi kterými byl také Camilo Sitte, o proražení třídy kolem věže chrámu sv. Jakuba, jehož role se tím měla posílit stejně jako úloha Německého spolkového domu, hudební síně s vyhlášenými varhanami a skvělou akustiLažanského náměstí v roce 1906
kou. Ten stál od roku 1891 na Lažanského (Moravském) náměstí spolu s velkorysým pomníkem císaře Josefa II. před ním, a uzavíral tak metropolitním způsobem pohledovou osu, průhled na výstavnou Okružní třídu. Na konci druhé světové války pak byla tato zástavba při ústí ulice do Lažanského náměstí poničena, stejně jako budovy svatotomášského kláštera a Německého domu. Celý blok naproti klášteru byl znovu vybudován v padesátých letech dvacátého století, ale k obnově budovy na místě bývalého Německého domu jako významného ukončení třídy ani k urbanisticky významnějšímu vyřešení celého prostoru v této části města již nikdy nedošlo.
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
( 67 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 68
Posléze se pozornost soustředila na význam Brna z pohledu moderní tradice meziválečné avantgardní architektury a tvorba tohoto veřejného prostranství byla jinými ideovými proudy v architektuře města odsunuta na vedlejší kolej. Setrvačností zjednodušených uměleckohistorických výkladů se Brno vnímá stále jakoby hlavně v souvislosti s modernistickým architektonickým prostředím dvacátých a třicátých let minulého století, ale je zde stále významná i zmíněná starší, možná také významnější tradice. Jejím výrazem je krásná neorenesanční a neobarokní architektura a odkaz města: metropolitní koncept, který prostorově platí stále a jenž je hodno posilovat a rozvíjet „Ring“, tj. brněnská Okružní třída. Obecně je vžitý dojem, že brněnský „Ring“ jsou hlavně parky. Jeho založení je ale i v ustavení silných míst jako nových ohnisek moderního a zároveň klasického města; to se zde odehrávalo pod vlivem rakouského, dnes jakoby středoevropského osvícenství. Je to inspirující teoretický architektonický a politický problém, který architektura tehdy vyřešila na dlouhou dobu dopředu. Brno dnes potřebuje podobný zájem o architekturu, potřebuje najít zpět charakter, svoje měřítko. Společenská atmosféra s novým hledáním charakteru nabízí orientaci na hodnoty, které neodporují klasické filosofii, estetice a umění, a zároveň podporují rozvoj a prosperitu. To byla idea po porážce Napoleona už po r. 1818, protichůdná revolučním a nacionálním idejím o sto let později. Protichůdná těmto myšlenkám je i idea zřízení Nejvyššího správního soudu a jeho umístění na Moravské náměstí v Brně za téměř dalších sto let. Máme-li si klást otázky o vztahu veřejnosti k těmto tématům stejně jako k veřejnému právu a k architektuře, položme si otázku: „Jakou ideou, normou žijeme dnes my?“ I politikové jako „architekti obecného blaha“ museli vždy počítat s různými společenskými a etickými normaPomník císaře Josefa II., který stával na Lažanského náměstí mi. Viděno z tohoto pohledu, jsou dějiny architektury
( 68 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 69
veřejných prostranství ještě východiskem k nějaké obecně platné normě? Ta se někdy dnes dobově chápe jako pouze historie jejich změn. Ale i ty se mají řídit respektem k estetické, stejně jako etické, normě v širším smyslu. Jedná se o problém kultury, pojetí světa. Motivem zde je také opětovné nalezení těžiště v dobové situaci, kdy atrakce, aktualita a časovost jsou v populárním protipostavení požadavkům na architekturu jako nadčasovou identitu města. Výchozím prostředkem je úsilí, aby se dnes rozvolněná plocha náměstí vymezila, to znamená, aby byla geometricky spojena v jeden vyvážený celek. Z plochy náměstí je zcela vyloučeno parkování, které bude samozřejmě vyřešeno náhradními parkovacími plochami, např. u Janáčkova divadla. Cílem je vytvořit funkční, ale výtvarně dostatečně jednoznačnou abstraktní rovinu, která je vydlážděna v jedné úrovni po celé své ploše do rastru velkoformátových kamenných desek. Jde o to, vytvořit jednolitý slavnostní prostor. Moravské náměstí, takto úplně nově chápané s těžištěm kolem Místodržitelského paláce a před budovou Nejvyššího správního soudu, se má projevit výraznými, k sebevědomí města odkazujícími prvky a logickým řádem. Ten spočívá právě v geometrickém principu promítnutém do dlažby a scelujícím všechny různosti. Zorné pole je zde vedeno systémem vázaných, ne libovolných linií. Je důležité, aby toto vedení zorného pole bylo pociťováno jako snadno pochopitelné a uměřené. Proto je pečlivě volen systém základního modulu pro rastr, jenž zde zakládá řád pro podvědomou uspořádanost. Ta je dána základní orientací Rašínovy ulice na volný střed prostranství parku tzv. Moravského náměstí, kde kdysi stál Německý dům a ke kterému jako ke kulturnímu stánku byla na přelomu 19. a 20. století celá ulice jako tzv. Via Triumphalis proražena skrz hustou urbanistickou texturu středověké zástavby. Touto organizací prostoru Rašínovy třídy a jejího nově pojatého ukončení v ploše Moravského náměstí se potvrzuje východisko pro jeho rehabilitaci. Přitom je podstatné zdůraznit řešení plochy jako převažujícího pěšího prostoru. Náměstí bez výraznější přítomnosti často esteticky problematického obchodního parteru, zbavené nevzhledného parkoviště, je třeba přiměřeně zobytnit. V místě před bývalým místodržitelstvím je možné uvažovat o pouličních kavárnách a podobných funkcích; řešením může být také umístění laviček ve stínu vzrostlých stromů. K sezení a krátkému spočinutí jsou nabídnuty kamenicky zpracované masivní pískovcové kvádry s vodními prvky i před budovou Nejvyššího správního soudu. Pobyt lidí je ovšem do jisté míry i takto architekturou regulován z hlediska bezpečnosti a charakteru. Vstup zde bude uvozen čtveřicí vzrostlých platanů, lemován zmíněnými kamennými lavicemi a ozdoben dvojicí detailně řešených atypických vlajkových stožárů. Na ose vstupu je fontána se sochařskou výzdobou – např. stylizovanou figurou, stélou nebo obeliskem se symboly Spravedlnosti. Tramvajové
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
( 69 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 70
Vizualizace prostranství před Nejvyšším správním soudem s navrženými výtvarnými prvky
( 70 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 71
těleso a další záležitosti městského povozu jsou „zapojeny“ do jednotné plochy náměstí pomocí detailních prvků parteru tak, aby byly co nejméně rušivě vnímány. Jsou zde umístěny štíhlé litinové, autorsky navržené oddělující patníky, změny materiálu a textury dlažby atd. Prostor celého nového náměstí bude tedy etapovitě vydlážděn jednotně velkými kamennými deskami. Celé urbanistické i detailnější architektonické pojetí je založeno na zvýraznění plochy jako celku a upřednostnění pěšího provozu oproti provozu automobilů. Hlavní objekty jsou tak jednoznačně osazeny jakoby na slavnostní „koberec“ dokonale srovnané, výtvarně řešené dlážděné plochy. Dokončování rekonstrukce prostranství před budovou (září 2006)
Výtvarné prvky na náměstí jsou řešeny se základním ideovým záměrem zobrazení čtyř Kardinálních ctností spravedlivé obce podle Platóna a obecněji vztaženo – podle dobré veřejné správy: Spravedlnosti, Odvahy, Mírnosti a Prozíravosti.
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
( 71 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 72
Před budovou Nejvyššího správního soudu (Moravské náměstí 6) je tedy navržena zmíněná kašna Spravedlnosti, na které budou v reliéfech zobrazeny atributy soudnictví. U nároží kostela sv. Tomáše bude umístěna stylizovaná jezdecká socha – pomník hrdinskému boji občanů a generála Raduita de Souches, velitele obrany města proti ničitelům hodnot, které tehdy jeho obyvatelé drtivou většinou vyznávali. Socha je zobrazením ctnosti Odvahy. V části náměstí před Moravskou galerií je navržen vodní prvek – fontána se stupňovitou obrubou, alegorie Mírnosti. Mezi fontánou a ústím ulice Rašínovy je navržen prvek symbolizující ctnost Prozíravost (Obezřetnost). Jde o bronzový blok s vodorovně umístěným reliéfem historické mapy Brna se zřetelem na zobrazení hradebního opevnění. Zcela jiné pojetí celého prostranství, než jaké je obvykle dáno běžnou utilitární zvyklostí, může navodit dojem kamenné „svátečnosti“ prostoru v městském pojetí. Přítomností budovy soudu vznikne nové krásné místo; díky vzácnému úsilí předsedy Nejvyššího správního soudu a vedení města je bude veřejnost vnímat jako další a neočekávaně objevené nové urbanistické těžiště Brna. Může být tedy významným vyjádřením opravdového zájmu veřejné správy i soudní moci o obecné dobro.
( 72 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 73
OSUDY BUDOV NA MORAVSKÉM NÁMĚSTÍ PhDr. Jan O. Eliáš
S
rostlice tří původně samostatných domů, představující sídlo Nejvyššího správního soudu, pochází ze 70. let 19. století a až ze samého počátku 20. století. Domy byly vybudovány na okraji historického jádra města při Okružní třídě a náměstí, jinak prvořadých nových městských prostorů vznikajících od 60. let 19. století na místě někdejšího hradebního obvodu a spoluvytvářejících rodící se tzv. vládní okrsek zemského hlavního města Moravy. Jmenovitě šlo o nynější Moravské náměstí (původně Lažanského nám.) a Joštovu třídu, jakož i o vedlejší, nikoliv však nevýznamnou ulici Solniční. Stěžejním jádrem stavebního souboru je nanejvýš pozoruhodný reprezentačně pojatý oboustranně nárožní řadový palácový dům Moravské nám. č. 6, jenž v obrazu náměstí vytváří důstojnou monumentální protiváhu někdejšímu místodržitelskému paláci. Historizující průčelí domu charakterizují zajímavé fasády pojednané v neorenesančním duchu. Vstupnímu průčelí dominuje trojetážový sloupový a pilastrový portikus s balkony. Dnes čtyřpatrový hlavní objekt vnímáme uvnitř coby do úhlu jako dvojnásobně zalomený trojkřídlý šířkový dvou a čtvrt trakt s příčným průjezdem v čelním křídle a trojramenným schodištěm vlevo vzadu v průjezdu. Vpravo připojený sousední dům v Joštově ulici je rovněž čtyřpatrový, s kolmým dvorním křídlem, jehož půdorys opisuje tvar obráceného velkého T. Šířková dvoutraktová dispozice zde vykazovala přední a zadní schodiště, z nichž se do nynější rekonstrukce zachovalo jen to přední. Na straně Solniční ulice zleva připojený soused má čtyři patra a dispozici rozvrženou do podélného dvojtraktu, s dvojramenným schodištěm na straně dvora označeným mělkým rizalitem. Ústřední dům srostlice, současníky příznačně nazývaný Kellnerův palác, financoval a v letech 1869–1871 stavěl stavební podnikatel Moritz Kellner jako svoje sídlo a současně jako nájemní obytný dům nadprůměrného soudobého bytového standardu. Stavebník vystihl dobovou potřebu doplnit budovy narůstající zemské a státní správy nabídkou reprezentačního nájemního
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
( 73 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 74
bydlení pro vyšší úřednictvo. To mu nepochybně pomohlo i k povýšení do šlechtického stavu s přídomkem „z Brunnheimu“. Přízemí novostavby bylo využíváno komerčně. V patrech se nacházely vícepokojové byty vykazující interiérovou výbavu provedenou na velmi dobré úrovni soudobého řemesla. Nicméně formou nájemního bydlení ovlivněné poměrně střízlivé interiéry stavby byly v jistém protikladu k honosným palácovým exteriérům. Objekt nezůstal nájemným bytovým domem dlouho. Výhodná poloha a monumentální vzhled se zasloužily o to, že jej r. 1902 od Moritze Kellnera koupil rakouský stát, a to pro umístění OkresníPohled z věže kostela sv. Tomáše (rok 1906)
ho hejtmanství Brno venkov. Vedle okresního úřadu napříště v budově sídlila i Zemská školní rada – nejvyšší dohlédací úřad ve věcech školství na Moravě. První stavební úpravy pro erár byly vcelku nepatrné, ale už v r. 1911 se sotva zakoupená budova začala úřadům jevit těsná. V zastoupení c. k. eráru uzavřelo tudíž Moravské místodržitelství nájemní smlouvu s Martinem Fleischackerem, majitelem
( 74 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Stránka 75
a stavitelem sousedního domu Solniční č. 4, o pronájmu části prostor v tomto nájemním bytovém domě. Ve třetím patře tak byly najaty dva byty pro účely Technického oddělení c. k. místodržitelství, a to na dobu 10 let. Šlo o 7 pokojů s příslušenstvím, včetně části půdy a sklepa. V nové Československé republice se na kancelářské podstatě využití hlavní budovy nic nezměnilo. Zůstal zde okresní úřad, v tehdejší terminologii zvaný Úřad okresní politické správy, a vedle něj i kanceláře Zemské školní rady. Požadavky na rozšíření kancelářských prostor Technického oddělení Zemského úřadu pak r. 1922 vedly k tomu, že toto oddělení rozpracovalo projekt nástavby IV. patra, poněkud krkolomně nazvaný „Rozšíření místností Technického oddělení Zemské správy politické nadstavbou IV. patra na úřední budově Okresní politické správy pro Brno venkov“. Dne 30. července 1924 se začalo s jeho realizací. Státní památkový úřad v Brně vyslovil s nástavbou souhlas 30. srpna téhož roku a 15. dubna 1925 byla nástavba převzata do užívání. Náklady činily 1 062 502 Kč, nově bylo získáno 3839 m3 obestavěného prostoru. Práce provedla firma Josef Křelina a Klement Havlíček z Brna. V přistavěném patře byla umístěna kreslírna, rozmnožovna, skladiště a další místnosti příslušenství Technického oddělení Zemského úřadu. Plány úředního projektu z let 1922–1925 dokumentují zvednutí korunní římsy včetně nárožních atik s balustrádami a obloučkovým štítkem, pod které bylo vsunuto pořadí pravoúhlých, oproti dolním podlažím poněkud nižších oken. Na severním průčelí v protikladu k dochovaným plánům byla tato okna kvůli lepšímu osvětlení mezi rizality zdvojena a v západnějším
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
Kellnerův palác na Lažanského náměstí (počátek 20. století)
( 75 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:36
Detail hlavní římsy z projektu nadstavby (před rokem 1925)
Stránka 76
rizalitu poněkud rozmnožena. V interiérech muselo čtvrté patro pochopitelně navázat na dvou a čtvrt traktový rozvrh spodních podlaží. Na nyní výše nasazené střeše nahradila původní břidlici pálená taška falcovka. Do obezděného zrcadla hlavního schodiště byl vložen osobní výtah. Projekt nástavby celkově vyzněl mimořádně zdařile. Hmota budovy se zvýšila o snesitelné 2 metry a historizující ztvárnění nástavby přitom citlivě reflektovalo předcházející architektonický stav i novorenesanční detailní tvarosloví, jež bylo v novém ukončení budovy do značné míry věrně zopakováno.
Za německé okupace ČSR byl bez stavebních změn v budově umístěn německý oberlandrát. Po osvobození v objektu pokračovaly úřadovny politické správy pro okres Brno venkov. V 70. letech 20. století byl k paláci Kellner jakožto sídlu Okresního národního výboru Brno venkov připojen sousední, zprvu rovněž nájemní bytový dům č. 1 v Joštově ulici. Jeho interiéry přitom byly radikálně přepracovány pro zřízení kanceláří tak, že v původním řešení zůstala zachována toliko síň hlavního vstupu s nadmíru pozoruhodnou štukovou výbavou a na ni navazující hlavní schodiště s hodnotným dekorativním litinovým zábradlím a fabionovým stropem s týmiž neomanýristickými štukaturami jako ve vstupní síni. K tomu zůstalo velmi pozoruhodné hlavní průčelí domu, odpovídající době jeho vzniku v poslední čtvrtině 19. století a uplatňující eklekticky historizující prvky i detailní tvarosloví s převahou neorenesance. Utváření budovy v podobě trojdílné architektonické srostlice bylo završeno v r. 1993 úplným připojením Fleischackerova domu č. 4 v Solniční ulici. Část prostor v patře domu byla sice na
( 76 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:38
Stránka 77
Zdobné prvky z budovy Nejvyššího správního soudu
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
( 77 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:38
Stránka 78
způsob pronájmu připojena už v předešlých desetiletích, nicméně do r. 1993 v něm byly kromě jiného stále ještě čtyři byty. Projektovou dokumentaci úpravy interiérů v připojeném domě vypracoval Hutní projekt Brno, kdežto projekt současně podniknuté celkové modernizace interiérů vlastní budovy Okresního úřadu Brno – venkov byl dílem Ing. arch. Jindřicha Kaňka z Brna. Po provedené kancelářské úpravě v domě Solniční č. 4 původní stav interiérů už připomínala pouze křížově sklenutá vstupní síň a za ní dvojramenné schodiště s dekorativním zábradlím secesního zpracování. I v tomto případě ale zůstalo v takřka autentickém stavu zachováno hlavní průčelí s přitažlivým, secesně přetaveným historizujícím tvaroslovím. Z roku 1993 rovněž pochází tradicionalisticky nevtíravý projekt restaurace U dvou kozlů od Ing. arch. Ladislava Müllera z Brna, vypracovaný pro nájemce, firmu Reko s. r. o. Brno. Realizován byl v přízemí hlavní budovy během následujícího roku. V témže roce vypracoval Hutní projekt pro Okresní úřad projekt zasedacího sálu o kapacitě 130 míst formou vestavby do prostoru dvora. Vnitřní dvůr byl sálem bezohledně zlikvidován, jak se tvrdí, bez vědomí tehdejšího Státního památkového ústavu. V úhrnu šlo o hrubý zásah popírající elementární zásady památkové péče – vzniklý interiér sálu byl architektonicky indiferentní, bez kvalitativního a hodnotového přínosu. Závěrem dlužno zdůraznit, že vzdor necitlivým zásahům, k nimž došlo v posledních desetiletích 20. století, zůstal stavební soubor nového sídla Nejvyššího správního soudu nadále předním článkem v řetězu hodnotných historizujících brněnských budov, postavených v druhé polovině 19. až počátku 20. století po příkladu vídeňské Ringstrasse na brněnské Okružní třídě (včetně dnešního Moravského náměstí). Spolu se sousedními architekturami na zmíněném náměstí, v Joštově třídě a ve vedlejší Solniční ulici budova významně předznamenala velkoměstský charakter návazně vznikajícího moderního Brna. Dnes je neodmyslitelnou součástí obrazu městské památkové rezervace a zasluhuje tomu odpovídající pozornost i péči, beroucí v úvahu všechny poznané význačné památkově architektonické hodnoty.
( 78 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:38
Stránka 79
PROMĚNY DOMŮ – REKONSTRUKCE BUDOV (2003–2006) Ing. arch. Luboš Kouřim
T
„ rochu se to vymaluje, vymyslí se rozmístění kanceláří, roztahají se nově telefony…“ Původní představa o rozsahu rekonstrukce budov určených pro umístění Nejvyššího správního soudu byla velice daleka tomu, co si nakonec vyžádalo takřka tři roky intenzivní práce. Před rekonstrukcí totiž v objektu sídlily různé úřady a instituce, jejichž organizační, provozně dispoziční a výtvarné požadavky byly od potřeb nově vzniklého Nejvyššího správního soudu diametrálně odlišné. Jednalo se o tři novorenesanční, původně samostatné nájemní bytové domy. Při pozdějších rekonstrukcích, při nichž byly domy vzájemně dispozičně a provozně propojeny, zůstal nadále zachován jejich původní charakter se spletitými úzkými chodbami a množstvím malých místností, jejichž využití bylo ovšem pro potřeby nové instituce velice nevhodné. V objektu například zcela chyběly prostory použitelné pro jednací síně, knihovnu, zase-
Architektonická skica nového dispozičního řešení vstupní haly
( 79 )
ZLOM1-126
25.9.2006 8:38
Stránka 80
dací místnosti kolegií a další specifické místnosti a zázemí nutné pro provoz soudu. Vzhledem k původnímu určení také konstrukční a dispoziční uspořádání objektu postrádalo alespoň náznak otevřenosti a důstojnosti. Prvotní skicy tedy směřovaly k vytvoření nových prostorů, jež by odpovídaly potřebám soudu. Cílem rekonstrukce však nebyla pouze realizace požadovaných dispozičně provozních vazeb, ale také navržení interiérů, které budou svým prostorovým a výtvarným řešením reprezentovat vysokou soudní instituci a současně budou reagovat na požadavek vzniku moderní justiční Hala v přízemí – sloupořadí
( 80 )
N EJVYŠŠÍ
SPRÁVNÍ SOUD
ZLOM1-126
25.9.2006 8:38
Stránka 81
budovy. Tomuto záměru byl podřízen návrh prostorového, materiálového i barevného řešení a také volba osvětlení vybraných významově exponovaných prostorů. Zrušením schodiště původního a realizací nového tříramenného došlo k rozvolnění dispozice a k vytvoření halových prostorů s výraznými prvky původního nosného systému, doplněnými novými skeletovými konstrukcemi v rámci modelace přetvářeného prostoru. Hlavní výtvarný akcent je patrný z řešení vstupních partií, kde se před příchozím otevírá dvorana s působivým prvkem sloupořadí, umístěným v ose nástupu do budovy. Takto koncipovaný průhled je uzavřen výrazným prvkem nového schodiště, které se konstrukčně i barevně odlišuje od střídmého pojetí vstupní haly. Schodiště a celý schodišťový prostor je navržen na principu zvýraznění tohoto novotvaru od rekonstruovaných prostorů. Pro naplnění této myšlenky bylo použito konstrukční, materiálové i barevné řešení odpovídající době svého vzniku; schodišťová ramena jsou odvážně vykonzolována z monolitického betonu a obložena velkoformátovou dlažbou, imitující červenou žulu. Boky schodišťového prostoru jsou obloženy matným sklem s poloosvětlením, čelní schodišťová stěna zase velkoformátovými deskami, imitujícími černou břidlici s charakteristickou odlučností a sametovým leskem. Zatímco schodiště vytváří dramatické napětí působením barevného i materiálového kontrastu, interiér haly působí spíše klidným dojmem s důrazem na vyvolání pocitu jistoty. Jasné a ostré linie sloupů vytvářejí vyváženou rovnováhu s dokonale hladkým podhledem na celém půdorysu – s výjimkou historické partie klenutého nástupu. Střídmé řešení tohoto
N OVÉ
SÍDLO
N EJVYŠŠÍHO
SPRÁVNÍHO SOUDU
Hala v přízemí – průhled k hlavnímu schodišti
( 81 )
