____________________________________________________________ Systém ASPI - stav k 6.10.2011 do ástky 102/2011 Sb. a 47/2011 Sb.m.s. Obsah a text (ÚS) II. ÚS 165/11 - 1 - poslední stav textu
II. ÚS 165/11 Jelikož princip ochrany dobré víry nového nabyvatele p sobí proti principu ochrany vlastnického práva p vodního vlastníka, je nutno najít praktickou konkordanci mezi ob ma protikladn p sobícími principy tak, aby z stalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl slu itelný s obecnou p edstavou spravedlnosti. Osoby, jimž dobrá víra sv d í, totiž nenesou žádný díl odpov dnosti za neplatnost smlouvy uzav ené mezi právními p edch dci a s ohledem na svou dobrou víru mohly v mezidobí nemalým zp sobem zhodnotit inkriminované nemovitosti. Osob , která u inila ur itý právní úkon s d v rou v ur itý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z ve ejné, státem vedené evidence musí být v materiálním právním stát poskytována ochrana. eská republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dne 11. kv tna 2011 v senátu složeném z p edsedkyn Dagmar Lastovecké a soudc Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj), ve v ci ústavní stížnosti st žovatele M. M., JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké nám stí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010 .j. 21 Cdo 3409/2009-395, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobo ka v Liberci ze dne 10. 2. 2009 .j. 29 Co 873/2008-379 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 10. 2006 .j. 1 C 386/2000-328, za ú asti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobo ka v Liberci, a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako ú astník ízení, takto: I. Postupem porušujícím l. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010 .j. 21 Cdo 3409/2009-395 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobo ka v Liberci ze dne 10. 2. 2009 .j. 29 Co 873/2008-379 porušeno základní právo st žovatele na spravedlivý proces garantované lánkem 36 odst. 1 Listiny. II. Proto se tato rozhodnutí ruší. III. Ve zbývající ásti se ústavní stížnost odmítá. Od vodn ní: I. 1. Ústavní stížností doru enou dne 17. 1. 2011 se st žovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, nebo m l za to, že jimi bylo obecnými soudy zasaženo do základního práva na soudní ochranu garantovaného l. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a l. 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva") a též právo na ochranu vlastnictví garantované l. 11 Listiny. 2. Ústavní stížnost je p ípustná [§ 75 odst. 1 a contrario zákona . 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve zn ní pozd jších p edpis (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána v as a spl uje i ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30
odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 3. St žovatel v ústavní stížnosti namítal, že své dovolání nepodal jako p ípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s. ., ale podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s. ., když svým dovoláním požadoval po dovolacím soudu ešit otázku zásadního právního významu v souvislosti s problematikou tzv. propadné zástavy. Nejvyšší soud se sice p ípustností dovolání podle tohoto ust. zabýval, ale od vodn ní v rozsahu ty ádek nelze považovat za dostate né, když dovolání st žovatele m lo 5 stran a jeho dopln ní další 2 strany. St žovatel svým dovoláním požadoval ešit otázku, která byla poprvé vy ešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 .j. 21 Cdo 3997/2007-367, a to dle jeho mín ní velice excesivním zp sobem. St žovatel proto požadoval ešení otázky, "zda lze posoudit kupní smlouvu o nemovitosti za neplatnou pro obcházení ust. o zákazu tzv. propadné zástavy podle ust. § 169 písm. c) o. z. nejen v p ípad , kdy tato nemovitost je p evedena v iteli, který má v i kupujícímu jako dlužníkovi pohledávku, ale též v p ípad , kdy nemovitost nabude t etí osoba." Tyto otázky m l Nejvyšší soud ádn projednat a jejich ešení dostate ným zp sobem od vodnit. 4. Dále st žovatel namítal, že postupem obecných soud byla zkráceno jeho základní právo vlastnit a užívat majetek. Soudy rozhodly na základ zjišt ní, že kupní smlouva ze dne 19. 8. 1996 uzav ená ohledn nemovitostí mezi I. a M. Z. (dále jen "žalobci") a Ing. P. S. je neplatná, a tím je neplatná i kupní smlouva ze dne 29. 1. 1998 mezi st žovatelem Ing. P. S. St žovatelovi ovšem není z ejmé, z jakého d vodu soudy dovodily, že první kupní smlouvou m l být navozen stav, kde de facto kupní smlouva slouží k uspokojení v itele prodávajících. Poukázal též na to, že v jeho p ípad nedocházelo k jakémukoli obcházení zákona. Uzav ením kupní smlouvy pohledávka v itele dále existovala a ani zástava váznoucí na nemovitostech nebyla nijak dot ena a dále existovala. V itel tedy nem l z u in ného p evodu žádný užitek. Dále st žovatel p ipomn l, že uvedené nemovitosti nabyl v dobré ví e. Nebyly mu z ejmé žádné okolnosti, které by nasv d ovaly tomu, že Ing. S. by nemusel být vlastníkem nemovitostí, které p evádí. S odkazem na svou dobrou víru provedl na p edm tných nemovitostech zhodnocení ve výši n kolika milion korun. Jeho dobrou víru posilovala i skute nost, že v roce 1998 nabyl uvedené nemovitosti za zprost edkování prodeje realitní agenturou. Dále st žovatel tvrdí, že vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem vydržel. Od roku 1998 p edm tné nemovitosti držel jako oprávn ný držitel, p i emž k vyhlášení rozsudku Krajského soudu došlo až v roce 2009, tj. až více než 10 let poté, co se stal zápisem do katastru nemovitostí vlastníkem uvedených nemovitostí. Ze všech t chto d vod navrhl zrušení napadených rozhodnutí. 5. K výzv Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjád ila místop edsedkyn Okresního soudu v Jablonci nad Nisou JUDr. Lucie Treglerová (podle ní okresní soud nezasáhl od ústavn zaru ených práv st žovatele) a p edseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Ljubomír Drápal, který ve svém vyjád ení uvedl, že pokud st žovatel v ústavní stížnosti dovolacímu soudu vytýká, že m l své rozhodnutí dostate ným zp sobem zd vodnit, tak dovolací soud postupoval v souladu se zn ním zákona, když své p edchozí rozhodnutí ádn zd vodnil, a nebyl tu žádný d vod k tomu, aby argumentace byla opakována. Pokud se st žovatel dovolává své dobré víry, tak nebere v úvahu, že právní titul vlastnictví jeho p edch dce Ing. S. nezanikl odstoupením od smlouvy, ale že šlo o absolutn (od po átku) neplatný právní úkon a že jako smluvní partner nemohl nabýt více práv, než kolik jich m l jeho p edch dce. Názor, že by m l být st žovatel s ohledem na svou dobrou víru chrán n stejn jako vlastník, ve svých d sledcích znamená, že by žalobci ve sporu byli bez náhrady zbaveni svého vlastnictví, p estože vlastnické právo k nemovitostem nikdy (platn ) nepozbyli a p estože se zákonem stanoveným zp sobem domáhali ochrany svých práv. Postup, na n jž st žovatel poukazuje, nem že být nic jiného než návod na svévolné rozhodování soud , pohrdající právem fyzických a právnických osob na ochranu jejich vlastnictví a vysmívající se spravedlnosti p i rozhodování spor a jiných právních v cí. Podle Nejvyššího soudu by dobrou vírou - v intencích námitek st žovatele mohl vlastn argumentovat každý, kdo koupil (v dobré ví e) v c od nevlastníka, v etn takového, který ji nabyl protiprávn nebo bez právního d vodu (nap . od zlod je nebo podvodníka), aniž by se poškozený mohl domoci svých vlastnických práv. St žovatelova námitka, že získal vlastnictví k nemovitostem vydržením, když je užívá od jejich koup v roce 1998, nebere náležit v úvahu, že žalobci se žalobou domáhali svých práv ve v ci již v roce 2000 a že tedy nemohla uplynout zákonem stanovená vydržecí doba. Vedlejší ú astníci, žalobci I. a M. Z., se k ústavní stížnosti nevyjád ili, a tak dali najevo, že se vzdávají postavení vedlejšího ú astníka.
II. 6. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení st žovatele vyžádal spis Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 1 C 386/2000, z n hož zjistil následující skute nosti: 7. Dne 15. 12. 2000 podali žalobci, manželé M. a I. Z. proti st žovateli žalobu na ur ení vlastnického práva k p edm tným nemovitostem ( .l. 2n.). Ty nabyli dle kupní smlouvy ze dne 6. 3. 1995 a jejich cena v té dob dle znaleckého posudku m la init 1.500.000,- K . V žalob podané k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou žalobci namítali, že st žovatel nemohl platn nabýt vlastnického práva k p edm tným nemovitostem, protože prodávající Ing. P. S. nemohl platn p evést své vlastnické právo na další osoby. Smlouva mezi ním jakožto kupujícím a žalobci jakožto prodávajícími byla totiž absolutn neplatná. Obsah kupní smlouvy neodpovídal pravé a svobodné v li žalobc a neodpovídal ani projevu v le kupujícího, nebo ú elem smlouvy bylo zajišt ní pohledávky V. J. v i žalobc m, nikoliv p evod nemovitostí. K žalob žalobci p ipojili: a) smlouvu o p j ce mezi V. J. a žalobci ( .l. 6); b) smlouvu o úv ru uzav enou mezi eskou spo itelnou a žalobci ( .l. 7nn.); c) kopii kupní smlouvy mezi žalobci a Ing. P. S. ( .l. 12). Z té vyplývá, že dohodnutá kupní cena byla 100.000,- K . V textu kupní smlouvy bylo dále uvedeno, že na p edm tných nemovitostech vázne zástavní právo eské spo itelny na pohledávku ve výši 1 625.000,- K a 460.000,- K ; d) zástavní smlouvu k nemovitosti uzav enou mezi V. J. a žalobci ( .l. 14nn.); e) návrh na povolení vkladu vlastnického práva k p edm tným nemovitostem do katastru nemovitostí ( .l. 16nn.); f) potvrzení o zaplacení pen žité pohledávky ( .l. 17); g) návrh na povolení záznamu o zániku zástavního práva ( .l. 18); g) trestní oznámení pro krádež majetku proti V. J. a P. S. a další navazující dokumenty ( .l. 19nn.). 8. St žovatel se vyjád il k žalob žalobc dne 16. 6. 2001 ( .l. 50nn.), p i emž uvedl, že p edm tné nemovitosti byly nabízeny ke koupi na výv sce realitní kancelá e ASYX, s.r.o., a na základ této nabídky za al jednat s pracovníky realitní kancelá e o koupi. P i jednání s prodávajícím p istoupil na podmínky, že ponese náklady na odm nu realitní kancelá e, která rovn ž zajiš ovala sepis kupní smlouvy. Na skute nost, že na p edm tných nemovitostech váznou zástavní práva ve prosp ch eské spo itelny, byl upozorn n realitní kancelá í, a proto si vyžádal výpis z katastru nemovitostí, nebo cht l mít o t chto skute nostech p ehled. Poté následovala spole ná jednání st žovatele a Ing. S. se zástavním v itelem eskou spo itelnou, na nichž bylo dohodnuto, že st žovatel na vyplacení zástavy uhradí kupní cenu nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem, p i emž muselo jít o znalce, se kterým eská spo itelna spolupracuje. Znalec Ing. Z. následn ur il hodnotu nemovitostí na ástku 310.000,- K . Po zaplacení této ceny se eská spo itelna vzdala zástavních práv. St žovatel uvedl, že kupní smlouvu uzavíral v dobré ví e, nem l zájem vstupovat do nejistých obchodních vztah , když nemovitosti zakupoval zejména k bydlení, ale i k podnikání s p edpokladem investic do oprav a úprav objektu. Ihned po koupi za al objekt opravovat, nebo byl ve velice zanedbaném stavu. Proto se také domnívá, že žalobci zmi ovaný posudek na ástku 1 500.000,- K musel obsahovat další nemovitosti. Celkové zhodnocení objektu st žovatel odhadl na 1 000.000,- K . Pozastavil se rovn ž nad tím, pro žalobci nepodali žalobu v dob , kdy byl ješt vlastníkem Ing. S., tj. kdy na nemovitostech vázlo ješt zástavní právo. Proto se domnívá, že žaloba byla podána ú elov , nebo nyní je zástavní právo na nemovitostech vymazáno, objekt je zhodnocen, což je pro ur ení vlastnictví k nemovitostem pro žalobce velice výhodné. St žovatel dále navrhl, aby si soud vyžádal vyjád ení eské spo itelny o stavu zaplacení dluhu žalobci. K vyjád ení k žalob dále p ipojil mj.: a) smlouvu o zprost edkování s ASYX, s.r.o. ze dne 29. 1. 1998 ( .l. 55n.); b) znalecký posudek Ing. M. Z. ( .l. 59nn.); c) kopii kupní smlouvy mezi st žovatelem a Ing. P. S. ze dne 29. 1. 1998 ( .l. 27nn., .l. 71nn), v níž bylo mj. sjednáno, že p edm tné nemovitosti byly prodány st žovateli za kupní cenu ve výši 310.000,- K . Kupní cenu m l st žovatel zaplatit eské spo iteln , které prodávající odpovídá jako zástavce do výše kupní ceny na dluh p edchozího vlastníka zajišt ný zástavními smlouvami z roku 1995. Na prodávaných nemovitostech vázlo zástavní právo eské spo itelny na pohledávku ve výši 1 625.000,- K a na pohledávku ve výši 460.000,- K ; d) doklady o n kterých výdajích v souvislosti se stavebními pracemi a vybavením p edm tného objektu ( .l. 73nn.) 9. Ve spise jsou dále založeny výpisy z katastru nemovitostí ze dne 4. 2. 1998 a 19. 1. 1998, v nichž je jako vlastník p edm tných nemovitostí uveden Ing. S.
( .l. 114 a 115), a výpis ze dne 19. 7. 1999, v nichž je jako vlastník uveden st žovatel ( .l. 116). Dále jsou ve spise založeny smlouvy o z ízení zástavního práva k nemovitostem, uzav ené mezi žalobci a eskou spo itelnou a.s. ( .l. 122nn. a .l. 128nn.) a smlouvy o úv ru mezi týmiž stranami ( .l. 139nn. a .l. 144nn.). Na vyjád ení st žovatele reagovali žalobci svým vyjád ením ze dne 9. 10. 2001 ( .l. 155nn.). eská spo itelna se pak vyjád ila ke stavu zaplacení dluhu, p i emž ve svém vyjád ení ze dne 14. 12. 2005 uvedla, že žalobkyn má nesplacený dluh ve výši 1 171.941,- K a 51.636,84,- K ( .l. 272nn.). Na .l. 307nn. je též založen znalecký posudek na p edm tné nemovitosti Ing. I. Z., který je oce uje na ástku 1 500.630,- K . 10. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 10. 2006 .j. 1 C 386/2000-328 bylo ur eno, že p edm tné nemovitosti jsou ve spole ném vlastnictví manžel M. Z. a I. Z. Na základ provedeného dokazování soud dosp l k záv ru, že v le žalobc p i uzavírání kupní smlouvy ze dne 19. 8. 1996 s Ing. P. S. nebyla vážná a svobodná. Žalobci uzav eli v d sledku finan ní tísn smlouvu o p j ce s V. J. v lednu 1996. Následn se jejich finan ní problémy prohloubily. V iteli muselo být z ejmé, že nebudou schopni svým finan ním závazk m dostát, a proto p vodní ástku 600.000,- K rozd lil na dv ásti, p i emž 100.000,- K zajistil nejen novou smlouvou o p j ce a smlouvou zástavní, ale p ímo kupní smlouvou ze dne 19. 8. 1998, kde jako kupující vystupovala osoba jemu blízká - Ing. P. S. V itel tak získal ješt p ed splatností p j ky a bez jakékoli souvislosti se smlouvou o p j ce možnost uspokojit se ze zastavené v ci p ed splatností pohledávky. Okresní soud uzav el, že se Ing. S. nestal vlastníkem uvedených nemovitostí, nýbrž pouze jejich držitelem. Pokud st žovatel nabyl nemovitosti od nevlastníka, nestal se jejich vlastníkem. Ani zápis o vlastnických a jiných v cných právech k nemovitostem nem že prolomit zásadu, že nikdo nem že p evést na jiného více práv, než sám má. Okresní soud nep iznal žádnému z ú astník právo na náhradu náklad ízení, nebo v ízení bylo zjišt no, že st žovatel "koupil p edm tné nemovitosti v dobré ví e, že je tak nabývá od vlastníka. P evod t chto nemovitostí dokonce prob hl v sou innosti s realitní kancelá í ASYX v Jablonci nad Nisou. V této souvislosti žalovaný [dnes st žovatel] jednal s bankou, jejíž zástavní právo na nemovitostech vázlo a zaplacením kupní ceny zástavnímu v iteli (bance) toto zástavní právo vymazal. Po celou dobu ádn platil z t chto nemovitostí da a jak je doloženo ve spise nemalými náklady nemovitosti stavebn zhodnotil. Zárove bylo v ízení zjišt no, že žalobci neplatili ádn úv ry bance a naproti tomu nabývají zhodnocené nemovitosti dnes již nezatížené zástavním právem. Pokud by žalobci v as od kupní smlouvy s ing. S. odstoupili, pravd podobn by tím i p edešli p evodu t chto nemovitostí na žalovaného [dnes st žovatele]. Striktní použití ust. § 142 odst. 1 o. s. . by se proto jevilo jako nep im ená tvrdost." 11. Proti rozhodnutí okresního soudu podal st žovatel odvolání, v n mž namítal, že se soud dostate n nevypo ádal s jím uplatn nými námitkami, jakož i provedenými d kazy ( .l. 329n). Uvedl v n m mj. to, že žalobci nevysv tlili, pro neuplatnili svá práva žalobou proti Ing. S. d íve, nebo neodstoupili od smlouvy, pokud ji podepisovali pod nátlakem, ímž by p edešli p evodu nemovitostí na st žovatele. Proti znaleckému posudku Ing. Z. st žovatel namítal, že byl vypracován v dob , kdy nemovitosti nebyly zatíženy zástavním právem pro pohledávku banky. Soud m l navíc hodnotit to, že pokud byli žalobci pod psychickým tlakem, že dlužili peníze, podepisovali sm nky, tak se do této situace dostali sami vlastním rizikovým chováním a m li by nést odpovídající d sledky. Podle st žovatele je jedním ze základních princip právního státu princip právní jistoty, který též zahrnuje, že bude šet eno práv nabytých v dobré ví e. Stane-li se n kdo vlastníkem, je mu právním ádem poskytována ochrana obecn vyjád ena v l. 11 Listiny základních práv a svobod, ale i v ust. § 123 o. z. Neopatrnost a rizikové chování žalobc by nem lo jít k tíži a nad zájem t etí osoby, která vlastnictví ádn nabyla, zejména, když by navrácením nemovitosti žalobci získali nesporn v tší výhody, než za jakých nemovitosti p evád li. St žovatel nabyl p edm tné nemovitosti na základ ádné kupní smlouvy a zcela nesporn v dobré ví e. Nem l pochyb, že nemovitosti prodává oprávn ný vlastník, zejména když jednal p i koupi nemovitostí zatížených zástavním právem s pen žním ústavem o vyplacení zástavy. Podle ujednání v kupní smlouv pak byla celá kupní cena poukázána p ímo eské spo iteln . Výše kupní ceny byla stanovena k požadavku banky na základ tržního ocen ní znalce. St žovatel jako vlastník p edm tné nemovitosti užíval a zhodnotil je. Vrácení nemovitostí žalobc m proto nese sebou obrovskou nejistotu st žovatele, pokud se týká uplatn ní jeho práv na vrácení vynaložených náklad , p ípadn bezd vodné obohacení, náhrady škody, ale i existen ní otázku, jako je bydlení a možnost podnikání a samoz ejm náklad na zajišt ní odpovídající náhrady.
12. K odvolání st žovatele žalobci uvedli ( .l. 333nn.), že žalovaný p i sjednání kupní smlouvy v d l, že na nemovitostech vázne zástavní právo ve prosp ch eské spo itelny. Pokud st žovatel s prodávajícím neuzav el jinou dohodu, která by finan ní stránku uvedené transakce postavila do podmínek pr m rn p ijatelných pro prodávajícího, musel být srozum n s tím, že prodávající nemá z prodeje žádný zisk, což s ohledem na postavení st žovatele jako podnikatele popírá jeho tvrzení o uzav ení kupní smlouvy v dobré ví e p i zachování podmínek b žné opatrnosti. Pokud by st žovatel ihned po doru ení žaloby uplatnil své nároky u prodávajícího i zprost edkovatelské realitní kancelá e, mohl by minimalizovat nebo dokonce vylou it jakékoli škody vzniklé v souvislosti s touto žalobou v p ípad úsp chu žalobc . Ti nem li jinou možnost, jak se proti jednání Ing. P. S. a V. J. bránit než podáním žaloby. Pokud o. z. stanoví desetiletou dobu pro vydržení nemovitostí, p ipouští tím možnost žalobu tohoto druhu ve lh t podat. 13. Krajský soud dne 4. 5. 2007 svým rozhodnutím . j. 29 Co 6/2007-349 rozsudek okresního soudu zm nil tak, že žaloba na ur ení, že dané nemovitosti jsou ve spole ném vlastnictví žalobc , se zamítá. Odvolací soud dovodil, že tvrzení žalobc o nedostatku jejich svobodné v le p i uzav ení kupní smlouvy nebylo prokázáno. Upozornil též mj. na to, že na danou v c nelze aplikovat judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2204/99, nebo nabyvatelem vlastnického práva k nemovitostem nebyl v itel Ji., ale Ing. S., který nebyl v i v iteli osobou blízkou. Žalobc m bylo uloženo nahradit st žovateli spole n a nerozdíln náklady ízení p ed soudy obou stup , nebo st žovatel nebyl ú astníkem právních vztah , jež souvisely s uzav ením údajn neplatné kupní smlouvy mezi žalobci a Ing. S., a soudní spor ni ím nevyvolal, nebo žalobci od vod ovali neplatnost kupní smlouvy skute nostmi, jež st žovatel nem l možnost nijak si ov it. Žalobci podali žalobu s v domím, že žalovaný není seznámen se skutkovými okolnostmi p ípadu a tedy ani nem že s jejich žalobou souhlasit, takže všechna tvrzení budou muset jednozna n prokázat. V ízení neunesli d kazní b emeno, a proto nemohli mít ve v ci úsp ch. 14. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání ( .l. 356nn.), v n mž mj. uvedli, že nelze považovat jednání st žovatele za jednání v dobré ví e, nebo musel v d t, že podstupuje rizikový obchod, jehož nejistota byla vyvážena práv velmi nízkou cenou prodávaných nemovitostí. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 .j. 21 Cdo 3997/2007-367 byl zrušen rozsudek krajského soudu a v c mu byla vrácena k dalšímu ízení. Nejvyšší soud v od vodn ní svého rozhodnutí uvedl, že protiprávní je "nejen sjednání samotné tzv. propadné zástavy, p i níž zástava p ipadne na úhradu zajišt né pohledávky zástavnímu v iteli, ale každá smlouva, podle níž p evezme zástavu do vlastnictví po dohod na úhradu zajišt né pohledávky se zástavním v itelem t etí osoba, a to za stejných podmínek, za nichž by se jinak sjednala tzv. propadná zástava. Uzav e-li zástavní dlužník s takovou t etí osobou, jednající v dohod se zástavním v itelem (a v jeho intencích), smlouvu, podle níž t etí osoba p ebírá do vlastnictví zástavu na úhradu zajišt né pohledávky, má to ve svých d sledcích stejné právní následky jako sjednání tzv. propadné zástavy; je tím totiž umožn no, aby se zástavní v itel (v dohod s touto osobou) uspokojil obdobn , jak by tomu bylo p i sjednání samotné tzv. propadné zástavy. Smlouvu s uvedeným obsahem je proto t eba považovat pro rozpor se zákonem za neplatný právní úkon." Z kupní smlouvy je z ejmé, že Ing. S. jí nabyl zástavu za obdobných podmínek, za jakých by jinak propadla zástavnímu v iteli. Skute ným úmyslem kupní smlouvy tak bylo nastolení obdobného právního stavu, jaký by nastal p i sjednání tzv. propadné zástavy ve prosp ch zástavního v itele V. J. Ing. S. se nestal vlastníkem p edm tných nemovitostí, a proto nemohl platn p evést právo, které sám nem l. Okolnost, zda další osoba byla p i koupi v dobré ví e o vlastnictví prodávajícího, je v p ípad neplatné smlouvy dle ust. § 39 o. z. nerozhodná. 15. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupn potvrdil, p i emž shledal správným i výrok o náhrad náklad ízení. Nejvyšší soud dovolání st žovatele odmítl jako nep ípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ., proto, že ve v ci nebylo soudem I. stupn vydáno rozhodnutí ve v ci samé, jež by odvolací soud zrušil. Nebylo shledáno p ípustným ani podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ., když záv ry odvolacího soudu jsou v souladu se závazným právním názorem, vyjád eným v této v ci v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 .j. 21 Cdo 3997/2007-367, a když nemohlo být p ihlédnuto k námitkám vyjád eným v podání st žovatele ze dne 7. 7. 2009 (u in nému po uplynutí dovolací lh ty) a k uplatn ným novým skute nostem. 16. Ústavní soud si dále v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o
Ústavním soudu vyžádal od ú astník ízení souhlas s upušt ním od ústního jednání. St žovatel p ípisem ze dne 18. 3. 2011 Ústavnímu soudu sd lil sv j nesouhlas. Ústavní soud proto na ídil na den 11. 5. 2011 ústní jednání, k n muž obeslal všechny ú astníky ízení. K jednání se dostavil pouze právní zástupce st žovatele, který ve zkratce zopakoval d vody ústavní stížnosti a setrval na svém ú astnickém návrhu. III. 17. Ústavní soud dosp l k záv ru, že ústavní stížnost je d vodná. 18. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv kontrola "b žné" zákonnosti ( l. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k p ezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva. Do rozhodovací innosti obecných soud je oprávn n zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím t chto orgán ve ejné moci porušena st žovatelova základní práva i svobody chrán né ústavním po ádkem eské republiky, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavn konformní interpretace a aplikace. 19. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený et zec postup , kdy jsou soudní cestou chrán na práva a právem chrán né zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavn zaru ené právo každého na p ístup p ed nezávislého a nestranného soudce, p ed nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní ízení. Jde tedy o celý et zec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárok m ústavnosti vyjád ené v ústavním po ádku eské republiky. Všechny tyto aspekty zajiš ují "fair trial". Jedním z kritérií k úsp šnému uplatn ní ústavní stížnosti je i její racionalita. Zásah do základních práv st žovatele musí dosahovat jistého stupn intenzity, zp sobilého velmi pravd podobn p ivodit zm nu rozhodnutí obecných soud (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 169/09 dostupný na http://nalus.usoud.cz/). 20. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soud svá rozhodnutí ádn od vodnit, p i emž se musejí vypo ádat s námitkami uplatn nými ú astníky ízení, a to zp sobem odpovídajícím mí e jejich závažnosti. Pakliže tak neu iní, založí tím nep ezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí, a zpravidla tak i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž z ejmé d vody tohoto kterého rozhodnutí, sv d í to o libov li v soudním rozhodování, p i emž zásada právního státu libov li v rozhodování orgán ve ejné moci zakazuje [viz nap . nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), nález sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), nález sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213)]. Porušením práva na spravedlivý proces podle l. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod pak "m že být i situace, kdy v hodnocení skutkových zjišt ní absentuje ur itá ást skute ností, která vyšla v ízení najevo, eventuáln - nebo tím spíše - pokud byla ú astníkem ízení namítána, nicmén obecný soud ji v celém souhrnu posuzovaných skute ností právn nezhodnotil, aniž by dostate ným zp sobem od vodnil nap . její irelevantnost" (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 620/02, N 177/35 SbNU 365, i nález sp. zn. I. ÚS 274/04, N 53/48 SbNU 607). Pokud obecný soud postupuje takto, dopouští se mj. i libov le, zakázané v l. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil názor, že: "(...) je zcela nezbytné, aby rozhodnutí obecných soud nejen odpovídala zákonu v meritu v ci a byla vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby také od vodn ní vydaných rozhodnutí ve vztahu k zmín nému ú elu odpovídalo kritériím daným ustanovením § 157 odst. 2 in fine, odst. 3 ob anského soudního ádu, nebo jen v cn správná (zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležit , tj. zákonem vyžadovaným zp sobem, od vodn ná rozhodnutí napl ují jako neodd litelná sou ást "stanoveného postupu" - ústavní kritéria plynoucí z Listiny ( l. 38 odst. 1). Obdobn jako ve skutkové oblasti, i v oblasti nedostate n vyložené a zd vodn né právní argumentace nastávají obdobné následky vedoucí k neúplnosti a zejména k nep esv d ivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu nejen s požadovaným ú elem soudního ízení, ale též i se zásadami spravedlivého procesu ( l. 36 odst. 1 Listiny), jak jim Ústavní soud rozumí." IV.
21. V projednávané v ci je jádrem problému otázka, zda se soudy dostate ným a p edevším ústavn konformním zp sobem vypo ádaly s tím, zda st žovateli jakožto nabyvateli nesv d í v dané v ci dobrá víra, by nabyl p edm tné nemovitosti od nevlastníka. Obecn je možno uvést, že princip dobré víry [chránící ú astníky soukromoprávních vztah ] je možno chápat jako jeden z klí ových projev principu právní jistoty, který je odvoditelný z normativního principu právního státu ( l. 1 odst. 1 Ústavy). Související filozofickou a sociologickou kategorií je pak princip d v ry v úkony dalších osob p i veškerém sociálním styku s nimi, který je "základním p edpokladem pro fungování komplexní spole nosti (Luhmann, N.: Vetrauen. Ein Mechanismus der Reduktion socialer Komplexität. Stuttgart 1989, str. 1). D v ru je t eba pokládat za elementární kategorii sociálního života. Jednak vyjad uje vnit ní postoj odrážející eticky od vodn né p edstavy a o ekávání jednotlivých len spole nosti a z druhé strany je výrazem principu právní jistoty, který p edstavuje jednu z fazet materiáln , tj. hodnotov chápaného právního státu, jehož ústavn normativní výraz je obsažen v l. 1 odst. 1 Ústavy" (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3/06, N 185/47 SbNU 429). Jelikož princip ochrany dobry víry nového nabyvatele p sobí proti principu ochrany vlastnického práva p vodního vlastníka, je nutno najít praktickou konkordanci mezi ob ma protikladn p sobícími principy tak, aby z stalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl slu itelný s obecnou p edstavou spravedlnosti. 22. Judikatura Ústavního soudu stran dobré víry v p ípad nabytí nemovitostí od nevlastníka prošla zna ným vývojem, a to sm rem k rozší ení ochrany osob jednajících v dobré ví e. Již v nálezu sp. zn. II. ÚS 77/2000 (N 14/21 SbNU 101) Ústavní soud prohlásil, že závazkový vztah mezi [p vodními] "smluvními stranami, v etn odstoupení od smlouvy, se v takovém p ípad m že projevit op t jen mezi smluvními stranami, a nem že mít vliv na postavení t etích osob (mimo univerzální sukcese v p ípad úmrtí). Zejména pak nem že dojít k restituci v p ípad , kdy nabyvatel již nem l nemovitost, která byla p edm tem koup , ve svém vlastnictví." V takovém p ípad z ádn nabytého vlastnické práva vyplývá nárok na jeho ochranu i v i p vodnímu vlastníkovi za podmínky, že toto v cné právo byla nabyto v dobré ví e a bez rozporu s ust. § 39 o.z. Právní výklad obsažený v tomto nálezu Ústavního soudu byl jako ústavn konformní potvrzen v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 78/06 (N 162/47 SbNU 145), podle n hož "odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 ob anského zákoníku se - není-li právním p edpisem nebo ú astníky dohodnuto jinak - smlouva od po átku ruší, avšak pouze s ú inky mezi jejími ú astníky. Vlastnické právo dalších nabyvatel , pokud své vlastnické právo nabyli v dobré ví e, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s l. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyv rajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu l. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká." Opa ná interpretace by podle názoru Ústavního soudu "narušila celý koncept právní jistoty a ochrany nabytých práv, pochopiteln však jen t ch práv, která byla nabyta v dobré ví e, kdy dobrá víra vystupuje jako korektiv obecn platný pro ob anské právo." 23. Na tento nález Ústavního soudu bylo dále navázáno nálezem sp. zn. II. ÚS 1747/2007 (N 216/47 SbNU 845), v n mž Ústavní soud vyšel z toho, že odstoupení od smlouvy o p evodu v ci m že p sobit výhradn mezi stranami této smlouvy, nem že mít však vliv na ádn nabyté vlastnické právo t etí osoby. Podobné právní d sledky jako odstoupení od smlouvy by m lo mít zrušení kupní smlouvy z jiného d vodu než odstoupením, a to nap . napln ním rozvazovací podmínky. Ješt dále šel Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 143/07 (N 35/52 SbNU 359), v n mž p ekonal právní názor vyslovený v nálezu sp. zn. II. ÚS 349/03 (N 148/42 SbNU 199), který se z této vývojové linie judikatury Ústavního soudu pon kud vymykal, nebo stál striktn na absolutní ochran vlastnického práva p vodního nabyvatele nemovitostí [na druhou stranu byla ovšem v bodech 21 až 24 tohoto nálezu podrobena kritice právní úprava katastru nemovitostí s ohledem na neod vodn ná rizika, kterým jsou právní subjekty jednající s d v rou ve správnost zápisu vystaveny]. V nálezu sp. zn. I. ÚS 143/07 Ústavní soud prohlásil, že zásadním záv rem vyplývajícím z judikatury Ústavního soudu je to, že "vlastnické právo dalších nabyvatel , pokud své právo nabyli v dobré ví e, požívá ochrany a nezaniká, což je v souladu s l. 11 Listiny a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv. Interpretace opa ná, podle níž dodate ným odpadnutím právního d vodu, na základ kterého nabyl vlastnictví kterýkoliv z právních p edch dc vlastníka, tento vlastník pozbývá vlastnické právo, a mu l. 11 Listiny a ustanovení § 123 ob anského zákoníku poskytují ochranu, narušuje celý koncept právní jistoty a ochrany nabytých práv. To platí pochopiteln jen u t ch práv, která byla nabyta v dobré ví e, kdy dobrá víra vystupuje jako korektiv obecn platný pro ob anské právo. Akceptování výkladu, že zánikem kupní smlouvy (a již z jakéhokoliv d vodu), která byla uzav ena v ad
jako první, by si vlastník, který nabyl vlastnictví derivativn , nikdy nemohl být jist svým vlastnictvím, zjevn neodpovídá pojetí materiálního právního státu." Podle citovaného nálezu Ústavního soudu lze proto záv ry plynoucí z judikatury Ústavního soudu týkající se odstoupení od smlouvy "vztáhnout i na p ípad, kdy první kupní smlouva nebo jiný nabývací titul byla zrušena z jiného d vodu než odstoupením." Tímto jiným d vodem zrušení kupní smlouvy byla p itom její absolutní neplatnost dle ust. § 39 o. z. P esto Ústavní soud uzav el, že pokud se za dané situace obecné soudy otázkou dobré víry st žovatele nezabývaly, porušily ve vztahu k n mu l. 11 Listiny, nebo nerespektovaly záv r, že vztah mezi smluvními stranami nem že mít vliv na ádn nabyté vlastnické právo t etích osob. Z tohoto nálezu plyne široká ochrana dobré víry nabyvatele, jež musí být vždy pe liv zkoumána vzhledem k individuálním okolnostem daného p ípadu. Tento p ípad se týkal stejn jako nyní projednávaná v c nemovitostí, p i emž daný st žovatel byl v ad p evod p edm tných nemovitostí (až) druhým nabyvatelem. 24. A koliv byl tento nález podroben kritice ze strany Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 9. 12. 2009 .j. 31 Odo 1424/2006), není rozhodovací praxe Ústavního soudu nijak v rozporu s právní úpravou, která je typická pro vysp lé demokratické zem . Princip právní jistoty, ochrany vlastnického práva a práv nabytých v dobré ví e vede k tomu, že je obvykle poskytována ochrana nabyvateli vlastnického práva (a to nap . v N mecku, Rakousku i Holandsku). Podle n mecké úpravy m že nabyvatel nabýt vlastnického práva i za situace, když p evodce nem l dané v ci ve vlastnictví. V takovém p ípad se p vodní vlastník m že hojit na p evodci uplatn ním námitky bezd vodného obohacení. V p ípad nemovitostí je ochrana nabyvatele posiln na tím, že jsou údaje zapsané v katastru nemovitostí považovány za p esné a spolehlivé. Možnost nabytí na základ dobré víry je pak vylou ena samoz ejm za situace, kdy dobrá víra absentuje (tj. nap . tehdy, kdy je nabyvateli znám skute ný stav v cí), i na základ toho, že byla podána stížnost na údaje zapsané v katastru nemovitostí (srov. Foster, Nigel, and Sule, Satish. German Legal System and Laws. Oxford: Oxford University Press, 2003, s. 451n.). Ústavní soud k tomu poznamenává, že praxe ve vysp lých demokraciích zohled uje daleko více skute nost, že by v p ípadech nabytí od nevlastníka bylo krajn nespravedlivé neposkytovat ochranu práv m nabytým v dobré ví e. Osoby, jimž dobrá víra sv d í, totiž nenesou žádný díl odpov dnosti za neplatnost smlouvy uzav ené mezi právními p edch dci a s ohledem na svou dobrou víru mohly v mezidobí nemalým zp sobem zhodnotit inkriminované nemovitosti. Osob , která u inila ur itý právní úkon s d v rou v ur itý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z ve ejné, státem vedené evidence musí být v materiálním právním stát poskytována ochrana. 25. K neuspokojivému provedení zásady materiální publicity v zákon o zápisech vlastnických a jiných v cných práv k nemovitostem se Ústavní soud vyjád il ve výše zmín ném nálezu sp. zn. II. ÚS 349/03 [v n m si ovšem ješt na rozdíl od nálezu sp. zn. I. ÚS 143/07 nedovolil poskytnout ochranu dobré ví e nového nabyvatele, ale spokojil se pouze s kritikou úpravy katastru nemovitostí], v n mž prohlásil, že "posílení zásady materiální publicity katastru nemovitostí by výrazn p isp lo k posílení právní jistoty osob vstupujících do právních vztah týkajících se nemovitého majetku." Polovi atost uplatn ní zásady materiální publicity obsáhle kritizovala i odborná literatura: "[Zásada materiální publicity]… má chránit toho, kdo jedná v d v e v pravdivost a úplnost zápis v katastru. Dosavadní právní úprava umož uje skute nému vlastníkovi nemovitosti, aby se domohl vlastnického práva i na osob , která nabyla vlastnické právo od osoby, která byla v katastru zapsána jako vlastník. A to i p esto, že skute ný vlastník si v rozporu s ohlašovací povinností ponechal po dlouhou dobu doklady o svém vlastnictví pro sebe, nepožádal o zápis svého vlastnického práva ve sv j prosp ch a ne inn po dlouhou dobu p ihlížel, že podle zápis v katastru je jako vlastník zapsán n kdo jiný. Takto m že skute ný vlastník, který se o zápis svého vlastnického práva nepostará, rozvrátit celý et zec nabývajících jednání, vycházejících z d v ry v pravdivost zápis v katastru. Pozd jším nabyvatel m pak zpravidla nez stane nemovitost a m že se stát, že nedostanou zp t ani peníze, které za nemovitost vydali. To samé platí i pro nabyvatele jednající v dobré ví e, pokud jde o nabytí jiných v cných práv k nemovitostem, v etn práv zástavních. Ust. § 11 zákona o zápisech vlastnických a jiných v cných práv k nemovitostem tak budí mylný dojem, že v našem právním ádu je zásada materiální publicity pln uplatn na. Sou asná právní úprava tedy stále stojí na zásad úplné materiální pravdy, kdy každý ú astník právního vztahu je povinen v d t nejen o tom, co je v katastru zaspáno, ale i o tom, co v katastru zapsáno není, a p itom se o tom nemá možnost z katastru dozv d t" (Petr, B. Vydržení v eském právu. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 91n.). Rizika z nedostate né
d v ryhodnosti údaj v katastru nemovitostí proto nesou nabyvatelé nemovitostí, kte í v p ípad úsp chu žaloby na ur ení vlastnického práva p vodního vlastníka již nikdy nemusí dostat zp t peníze, které vydali za nemovitost, která jim na základ rozhodnutí soudu nepat í (srov. Baudyš, P. Katastr nemovitostí. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 32). Podle názor odborné ve ejnosti je tento právní stav v rozporu s principem právní jistoty, resp. s principem ochrany dobré víry osob jednajících v d v e v katastr nemovitostí. Tyto osoby by p itom takto nep im ená rizika nem ly nést, ale naopak by m la být zaru ena ochrana dobré víry v pravdivost a úplnost zápis ve ve ejné knize, a to každého, kdo nabyl práva od osoby zapsané jako vlastník ve ve ejné knize, i kdyby se pozd ji ukázalo, že tato osoba vlastníkem nebyla. Nabyvatel by se nem l obávat toho, že jej jeho dobrá víra neochrání, tzn. že pokud jednal s osobou zapsanou jako vlastník v pozemkové knize, že by mohlo být jeho vlastnické právo pozd ji zpochybn no. V. 26. Podle l. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu pak zavazují i samotný Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/02, N 87/30 SbNU 309). Není p itom závazný jen výrok nálezu, ale i od vodn ní, resp. ty jeho ásti, jež obsahují "nosné" d vody (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 2/03 N 41/29 SbNU 371, sp. zn. Pl. ÚS 41/02, N 10/32 SbNU 61, sp. zn. Pl. ÚS 45/04, N 60/36 SbNU 647). Proto musel Ústavní soud zohlednit i vývoj koncepce ochrany principu dobré víry ve své judikatu e (a p edevším pak nález sp. zn. I. ÚS 143/07) a s tím související vývoj doktríny o možnosti nabytí od nevlastníka (bod 22-23). Ústavní soud na tomto míst též dodává, že navzdory kritice ze strany odborné ve ejnosti i Ústavního soudu (bod 25) a navzdory tomu, že nový katastrální zákon (zakotvujícího zásadu materiální publicity zápis v katastru nemovitostí) je p ipravován vládou již minimáln od roku 2001 (srov. diskuse in Baudyš, P. Katastr nemovitostí. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 25 a 34), nebyla doposud žádná adekvátní právní úprava katastrálních p edpis p ijata, a proto nejsou osoby jednající v dobré ví e v pravdivost a úplnost údaj katastru nemovitostí stále odpovídajícím zp sobem chrán ny. Není p itom akceptovatelné, aby po dobu cca deseti let zákonodárce v dané v ci nejednal a v právním ádu ponechával polovi atou právní úpravu (bod 25), v kone ném d sledku neslu itelnou s ústavn právními maximami, nebo v rozporu s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv v dobré ví e neposkytuje ochranu vlastnickému právu dalších nabyvatel . Dlouhodobá ne innost Parlamentu, která brání uplatn ní základních práv, je p itom Ústavním soudem považována za protiústavní (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05, N 47/40 SbNU 389 i nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010, vyhlášený pod . 242/2010 Sb). Z tohoto d vodu musí obecné soudy samy v d sledku dlouhodobé ne innosti zákonodárce poskytovat ochranu vlastnickému právu v dobré ví e jednajícím osobám. 27. V projednávané v ci obecné soudy p ehlédly konkurenci uplat ovaných základních práv st žovatele a žalobc - p vodních vlastník , a soust edily se výhradn na otázku tzv. propadné zástavy. Klí ovou otázku dobré víry st žovatele p itom p ešly lakonicky jen odkazem na zásadu, že nikdo nem že nabýt od nevlastníka (bod 10 a bod 14). Ústavní stížnost st žovatele proto iní d vodnou to, že obecné soudy ve sporu mezi st žovatelem a žalobci v bec nevážily p sobení dobré víry, a koliv z d kazního ízení a rovn ž z námitek st žovatele vyplývá celá ada indicií nasv d ujících jejímu napln ní. To ostatn obecné soudy uznaly p i rozhodování o nákladech ízení (bod 10 a bod 15). St žovatel již ve svém vyjád ení k žalob vznesl námitku své dobré víry, když uvedl, že nem l zájem vstupovat do nejistých obchodních vztah , nebo nemovitosti kupoval k bydlení a podnikání s p edpokladem investic (bod 8). O rozsáhlých výdajích, které m l v souvislosti se stavebními pracemi a vybavením objektu, sv d í ostatn doklady, které st žovatel obecným soud m p edložil (bod 8). Navíc st žovatel obecné soudy upozornil na to, že kupní smlouvu s p evodcem Ing. S. uzavíral na základ zprost edkování realitní kancelá í ASYX, s.r.o. a kupní cena byla stanovena na základ znaleckého posudku znalce spolupracujícího s eskou spo itelnou, jejíž zástavní práva vázla na p edm tných nemovitostech (bod 8). Pe livé p ezkoumání st žovatelovy dobré víry p i uzavírání kupní smlouvy s Ing. S., a to v souvislosti s jejich jednáními s eskou spo itelnou (bod 8 a 11), v rozhodnutí obecných soud zcela absentuje. Bylo p itom povinností soudu zhodnotit napln ní dobré víry st žovatele s ohledem na všechny okolnosti p ípadu, zejména vzhledem ke skute nosti, že na p edm tných nemovitostech vázlo zástavní právo ve prosp ch eské spo itelny (bod 9), což se pak odrazilo na jejich (pom rn ) nízké cen , kterou ve svých vyjád eních napadali žalobci, nebo na
základ jimi p edloženého znaleckého posudku m la být tato podstatn vyšší (viz body 7 a 9). Obecné soudy se proto budou muset vypo ádat jak s výše uvád nými tvrzeními st žovatele, tak s námitkami, které v i st žovatelov dobré ví e adresovali žalobci (bod 12), a to i s ohledem na tvrzenou rizikovost obchodu, které si st žovatel musel být podle nich v dom (bod 14). 28. S ohledem na výše e ené ovšem Ústavnímu soudu nezbývá než uzav ít, že se obecné soudy d kazn nezabývaly st žovatelovou dobrou vírou, a to s ohledem na všechny okolnosti nabytí p edm tných nemovitostí st žovatelem (body 7-9). Samoz ejm , že je ani nemohly hodnotit ústavn konformním zp sobem ve smyslu právních záv r vyplývajících z nález Ústavního soudu (bod 22 a 23). Ústavní soud p itom dodává, že svým rozhodnutím nikterak nep edjímá rozhodnutí obecných soud . Podstatné pro posouzení dané v ci však bude, jak obecné soudy posoudí d kazy umož ující odpov na otázku, zda lze na dobrou víru st žovatele p i nabytí p edm tných nemovitostí usuzovat. Nebyl-li by st žovatel v dobré ví e, nebylo by možné jeho vlastnickému právu poskytovat ochranu. Pokud se ale obecné soudy otázkou dobré víry ádn nezabývaly, nelze jejich skutková zjišt ní považovat za ucelená a kompletní, stejn tak jako právní záv r, k n muž dosp ly, nelze aprobovat. Od vodn ní rozhodnutí obecných soud jsou v tomto sm ru naprosto nedostate ná a v kone ném d sledku nep ezkoumatelná (bod 20). Tím obecné soudy porušily zákaz libov le podle l. 2 odst. 2 Listiny, a tak zasáhly do práva st žovatele na spravedlivý proces. 29. Ústavní soud považuje také za podstatné, aby se vyjád il ke zp sobu od vodn ní napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu (bod 15). A si je Ústavní soud v dom toho, že Nejvyšší soud rozhodoval za situace, kdy v dané v ci již jednou rozhodoval a své p edcházející rozhodnutí stran tzv. propadné zástavy ádn a dostate n od vodnil, a tudíž zde nebyl d vod, aby svou argumentaci opakoval (bod 5 a 14), p esto nezbývá než konstatovat, že rozhodnutí dovolacího soudu lze vytknout v kone ném d sledku nep ijatelnou nesd lnost. Špatn strukturované od vodn ní obsažené v jednom souv tí v rozsahu p ibližn poloviny jedné stránky je totiž - a to dokonce nejen pro b žného ob ana, jemuž jsou soudní rozhodnutí také (sic!) ur ena, by Nejvyšší soud si zjevn myslí opak (…) - ne itelné a nesrozumitelné. Nikterak proto nenapomáhá d v e ob an v soudnictví, nýbrž ve svém d sledku podkopává autoritu soudní moci, když tato produkuje pro (laickou a koneckonc i odbornou) ve ejnost st ží pochopitelná rozhodnutí plná procesních formalism . Ústavní soud na tomto míst p ipomíná, že nedostojí-li obecné soudy povinnosti svá rozhodnutí ádn (tj. adekvátn , racionáln a logicky od vodnit), dopoušt jí se libov le (srov. nap . nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2193/10 ze dne 2. 9. 2010). 30. A koli Ústavní soud shledal, že vadné je také od vodn ní rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 10. 2006 .j. 1 C 386/2000-328, nep ikro il k jeho zrušení, a to s p ihlédnutím k uplat ovanému principu sebeomezení, nebo zjišt né vady lze napravit i v ízení p ed odvolacím soudem [obdobn nález sp. zn. II. ÚS 535/03 ze dne 6. 9. 2006 (N 157/42 SbNU 287)]. Z tohoto d vodu byla ústavní stížnost st žovatel , v rozsahu návrhu na kasaci rozsudku okresního soudu, jako ned vodná odmítnuta. Vzhledem k výše uvedenému dosp l Ústavní soud k záv ru, že napadenými rozhodnutími Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobo ka v Liberci a Nejvyššího soudu bylo porušeno základní právo st žovatele základní právo st žovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces garantované l. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhov l podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a tato rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Pou ení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). V Brn
dne 11. kv tna 2011
Dagmar Lastovecká v. r. p edsedkyn
senátu
