Péče soudu o nezletilé

Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a veřejné správy

Péče soudu o nezletilé Bakalářská práce

Autor:

Petra Tázlarová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Tomáš Hájek

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

................................. V Mělníku, dne 30. dubna 2013

Petra Tázlarová

Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala za projevenou pomoc vedoucímu práce Mgr. Tomáši Hájkovi, Orgánu sociálně-právní ochrany dětí v Litoměřicích a v Mělníku, a dále Okresnímu soudu v Litoměřicích, za to, že mi poskytli součinnost a cenné informace, které byli nezbytné pro zpracování této práce.

Anotace práce: Bakalářská práce se zabývá problematikou péče soudu o nezletilé. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol a v některých případech i podkapitol. Kapitola první pojednává o činnostech a postupech soudu a popisuje jednotlivé druhy řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Druhá kapitola vymezuje účastníky řízení, kdo jimi mohou být, jejich práva a povinnosti ve vztahu k soudu a naopak procesní postupy soudu k účastníkům. V kapitole třetí se zabývám činnostmi a postupy orgánů sociálně-právní ochrany dětí v ČR, jejich právní úpravou, pojmy a zařízeními, která poskytují dětem sociálně-právní ochranu a v jakých případech. Do čtvrté kapitoly jsem zakomponovala praktickou část soudu na základě příkladů z praxe. Usnesení a rozsudek v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, analýzu soudních případů a vyhodnocení jejich četnosti a závažnosti ve vybraném regionu na základě soudních statistik. Klíčová slova: Péče soudu o nezletilé, Občanský soudní řád, Zákon o rodině, Soudní případy v praxi, Zákon o sociálně-právní ochraně, Judikatura, Annotation: The bachelor´s thesis deals with the court care of juvenile. The thesis is divided to four main chapters and to subchapters in some cases. The chapter one deals with court activities and procedures and describes different types of proceedings in matters of court care of juvenile. The second chapter defines the parties of proceeding, who they may be, their rights and responsibilities in a relation to court and on the contrary the procedural procedures of court to the parties. In the third chapter I deal with the activities and procedures of socio-legal authorities of children in CR, its legislation, terms and institutions that provides socio-legal protection to children and in which cases. I included the practical part of court based on examples from practice to the fourth chapter. The resolution and judgment in proceeding in matters of court care of juvenile, analysis of court cases and evaluation of their frequency and gravity in particular region based on court statistics. Key words: Court care of minors, Civil procedure, Family law, Court cases in practice, Law of socio-legal protection, Judicature,

Obsah: Obsah: ......................................................................................................................................... 5 Úvod: .......................................................................................................................................... 7 1.

Činnosti a postupy soudů ve věcech péče soudu o nezletilé ............................................ 10 1.1.

Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé .................................................................... 10

1.2.

Druhy řízení ve věcech péče soudu o nezletilé .......................................................... 14

1.2.1.

Řízení o výchově nezletilých dětí................................................................... 14

1.2.2.

Řízení o výživě nezletilých dětí ..................................................................... 17

1.2.3.

Řízení o styku s nezletilými dětmi ................................................................. 19

1.2.4.

Řízení o nezákonném přemístění dítěte a jeho navrácení............................... 22

1.2.5.

Řízení o rodičovské zodpovědnosti ................................................................ 24

1.2.6.

Řízení o schválení důležitých úkonů nezletilého ........................................... 26

1.2.7.

Řízení, týkající se rozhodnutí o záležitostech nezletilého, o nichž se rodiče

nemohou dohodnout ......................................................................................................... 29 1.2.8.

Řízení opatrovnické ........................................................................................ 30

1.2.9.

Řízení o poručenství ....................................................................................... 30

1.2.10.

Řízení ve věci uložení výchovného opatření .................................................. 31

1.2.11.

Řízení o náhradní rodinné výchově, svěření dítěte do výchovy a

pěstounské péče ................................................................................................................ 32 1.2.12.

Řízení ve věci nařízení, zrušení a prodloužení ústavní výchovy .................... 33

1.2.13.

Řízení ve věci ochranné výchovy ................................................................... 38

1.3.

Předběžná opatření ve věcech péče soudu o nezletilé ............................................... 39

2.

Účastníci řízení ve věcech péče soudu o nezletilé ............................................................ 41

3.

Činnosti a postupy orgánů sociálně-právní ochrany dětí v ČR ........................................ 42 3.1.

Právní úprava a pojmy sociálně-právní ochrany dětí................................................. 42

3.2.

Orgány sociálně-právní ochrany dětí ......................................................................... 44

3.3.

Postupy a činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí............................................ 45 5

3.4. 4.

Zařízení sociálně-právní ochrany............................................................................... 46

Příklady z praxe ve věcech péče soudu o nezletilé ........................................................... 50

Závěr: ........................................................................................................................................ 52 Seznam použité literatury: ........................................................................................................ 53 Seznam použitých zkratek: ....................................................................................................... 55 Přílohy: ..................................................................................................................................... 56

6

Úvod: Problematika péče soudu o nezletilé je velmi rozsáhlá, z toho důvodu jsem při jejím zpracování, vycházela z teorie, judikatury a příkladů z praxe. Hlavním cílem práce, byla aplikace a komparace teoretických poznatků s praxí v oblasti péče soudu o nezletilé, analýza soudních případů a vyhodnocení jejich četnosti a závažnosti ve vybraném regionu v ČR. Tento cíl jsem zakomponovala do příkladů z praxe a samotného závěru. Vedlejším cílem práce, byla ucelená koncepce a zpracování teoretických poznatků a zúžení této rozsáhlé problematiky k mému tématu. Dosaženým stupněm poznání, pro mne byly teoretické poznatky, které jsem čerpala jednak z judikatury občanského soudního řádu, zákonu o rodině a zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Nezbytná byla osobní zkušenost při soudních řízení v oblasti péče soudu o nezletilé, kde jsem měla možnost přihlížet dílčím procesům, postupům soudu ve vztahu k nezletilým a jejich věci a rovněž rodičů, popř. zákonných zástupců a především orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Byli to pro mne velmi cenné zkušenosti, které mi napomohli pochopit danou problematiku a zorientovat se v dané oblasti. Metody, které jsem zvolila ve své práci, byly jednoznačně praktické, zajistila jsem si účast na zmíněném soudním řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, spolupracovala se soudcem a orgánem sociálně-právní ochrany dětí, kteří mi poskytli součinnost při zpracování mé práce, a využila své vlastní zkušenosti, kdy jsem se ocitla, jako nezletilé nezaopatřené dítě a požádala soud v České Lípě o spis ke svému případu, který byl bohužel skartován a z toho důvodu nemohl být v práci uplatněn. Základní prameny: Zákon o rodině: Základními prameny upravujícími problematiku péče soudu o nezletilé je zákon o rodině (ve zkratce ZOR, číslo předpisu 94/1693 Sb.) a občanský soudní řád (ve zkratce OSŘ, číslo předpisu 99/1963 Sb.). Zákon o rodině je základním pramenem českého rodinného práva, které lze vymezit jako soubor právních norem upravující osobní a majetkové vztahy mezi členy rodiny a řadíme ho do oblasti práva soukromého. Základními principy rodinného práva je princip blaha dítěte, princip rovnosti subjektů rodinného práva a princip vzájemné pomoci. Současná úprava zákona o rodině řeší problematiku Manželství, Vztahy mezi rodiči a dětmi, Výživné a v neposlední řadě Závěrečné ustanovení. Pokud nějaké rodiněprávní vztahy neupravuje tento zákon, použijeme subsidiárně ustanovení občanského zákoníku (ve zkratce ObčZ, číslo 7

předpisu 40/1964 Sb.), který je jedním z nejdůležitějších právních předpisů mnoha právních řádů. Jehož doplňkem v oblasti soukromého práva procesního je občanský soudní řád.1 Občanský soudní řád: Občanský soudní řád je základním pramenem občanského práva procesního, jedná se o jedno z nejrozsáhlejších právních odvětví českého právního řádu. Je jednotným procesním předpisem pro všechny věci náležející do civilní pravomoci soudů. Můžeme o něm hovořit, jako o souboru předpisů upravujících nejen vlastní postup soudu a účastníků při projednávání a rozhodování věcí, ale také postavení soudu a účastníků v tomto řízení. Zákon se člení do osmi částí, některé části se dále člení na hlavy: 1. Obecná ustanovení, 2. Činnost soudu před zahájením řízení, 3. Řízení v prvním stupni, 4. Opravné prostředky, 5. Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, 6. Výkon rozhodnutí, 7. Jiná činnost soudu, 8. Závěrečná ustanovení. Konkrétní znění péče soudu o nezletilé vymezuje § 176 OSŘ.2 V obecném smyslu předpisy občanského práva procesního upravují závazný postup soudů při řešení sporů a poskytování ochrany ohroženým a porušeným subjektivním právům a jiným zákony chráněných zájmů účastníků řízení, dále stanoví, jaké jsou jejich vztahy k sobě navzájem i k jiným osobám zúčastněným na řízení, a dále jaké jsou povinnosti těchto subjektů. Předmětem občanského práva procesního je civilní proces, neboli občanské soudní řízení. Jedná se v podstatě o postup rozhodujícího orgánu (soudů nebo rozhodců), účastníků řízení a dalších zúčastněných subjektů při projednávání a rozhodování soukromoprávních sporů a jiných právních věcí. Civilní proces je jednou ze tří základních forem řízení u soudu, dalšími formami jsou trestní řízení a soudní řízení správní. Zatímco civilní proces je společenský jev, civilní právo procesní představuje jeho právní úpravu a je tvořeno normami a principy. Druhy civilního procesu jsou řízení nalézací, vykonávací, insolvenční, rozhodčí a zajišťovací. Zásadami civilního procesu jsou zásady dispoziční, volného hodnocení důkazů, zákonné důkazní teorie, arbitrárního a legálního pořádku, projednací, vyšetřovací, rovnosti účastníků před soudem, veřejnosti a další zásady ústnosti či přímosti. Civilní právo procesní je soubor právních norem a právních zásad upravujících civilní proces. Jedná se o základní a

1

Zákon o rodině. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 201304-13]. Dostupné z: Občanské právo procesní. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A9_pr%C3%A1vo_procesn%C3%AD 2 Občanský soudní řád. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%BD_soudn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d

8

nejvýznamnější pramenem občanského práva procesního, který se většinou používá subsidiárně i tam, kde část civilního procesu primárně upravuje jiný právní předpis.3

3

Občanské právo procesní. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A9_pr%C3%A1vo_procesn%C3%AD

9

1.

Činnosti a postupy soudů ve věcech péče soudu o nezletilé

Soudy v ČR jsou nezávislé státní orgány vykonávající podle hlavy čtvrté Ústavy soudní moc. Poskytují ochranu porušeným nebo ohroženým právům či jiným zákonem chráněných zájmů. Tedy zákonem stanoveným způsobem zajišťují v občanskoprávním řízení ochranu subjektivních práv, případně rozhodují i o dalších věcech, které jsou jim zákony svěřeny. Soustava soudů je čtyřčlánková a pojem čtyřčlánkové soudní soustavy vychází z jednotlivých stupňů soudů, které jsou sami k sobě zcela nezávislé a neexistuje mezi nimi vztah nadřízenosti či podřízenosti, pouze soudy vyššího stupně mohou zrušit rozhodnutí soudů nižšího stupně, z pozice odvolacího soudu. Do nejvyššího stupně čtyřčlánkové soudní soustavy, které nazýváme soustavou obecných soudů a řadíme sem Nejvyšší soud, Vrchní soudy, Krajské soudy a Okresní soudy. Vedle těchto obecných soudů, máme soudy speciální, do kterých řadíme Ústavní soud a Nejvyšší správní soud.4

1.1.

Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé

V řízení se rozhoduje ve věci samé rozsudkem a to v případě o výchově a výživě nezletilých dětí, v tomto řízení může být rozhodnutí nahrazeno dohodou rodičů o poměrech dítěte a to pouze se souhlasem soudu dle § 26 odst. 3, § 50 odst. 2, § 86 odst. 1 ZOR, a to v případě, jsou-li rodiče manželi, žijí spolu, jsou v porozvodovém období a mají-li dohodou upraveny poměry dětí. Jinak by soud dohodu neschválil ani by manželství nerozvedl, kdyby nebyly upraveny poměry nezletilých dětí pravomocným rozhodnutím. U dohody rodičů soud rozhoduje rozsudkem vždy, neboť se nejedná o smír ve smyslu § 99 OSŘ. Souhlasu soudu není třeba, nejsou-li rodiče dítěte manželé, nežijí-li spolu a dohodnou-li se o poměrech dítěte např. konkludentně. Je-li však i byť neformální dohoda oběma rodiči respektována a plněna a je-li v zájmu dítěte, lze dovodit, že nejsou dány důvody pro zahájení řízení ex offo v této věci viz § 50 ZOR. Jestliže ovšem dojde k jejímu porušení jako k celku, tedy k nedodržení podstatných součástí dohody, je nutné se v zájmu dítěte na soud obrátit, respektive soud může v tomto případě zahájit řízení z moci úřední a rozhodnout. Rozsudkem se dále rozhoduje o styku rodičů, kde může být rozsudek rovněž nahrazen dohodou rodičů a jeho schválení se soudem nevyžaduje dle § 27 odst. 1, § 50 odst. 2 ZOR, není-li stanoveno jinak. Rozhoduje se 4

Soudy v Česku. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 201304-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soudy_v_%C4%8Cesku

10

dále rozsudkem o styku prarodičů a sourozenců s nimi, o navrácení dítěte, o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti anebo o pozastavení jejího výkonu, o poručenství, o schválení důležitých úkonů nezletilého a o záležitostech, o nichž se rodiče nemohou dohodnout. Přičemž soud v rozsudku účastníky řízení poučí pro případ, že by neplnili povinnosti stanovené v rozsudku o možnosti výkonu rozhodnutí, a to ukládáním pokut nebo odnětím dítěte podle § 273 OSŘ, což může být dle mého názoru pro řadu rodičů motivační. Tím je v plné míře naplňována preventivní činnost soudu a účel nesporných řízení vůbec. Nicméně, nebyl-li ten, kdo neplní soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu v předmětném rozhodnutí poučen o následcích neplnění, vyzve jej soud za podmínek stanovených v části věnované výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, aby plnil, a poučí jej dodatečně dle § 272 odst. 2 OSŘ. Dále se rozhoduje rozsudkem o prodloužení ústavní výchovy po dosažení zletilosti a o zrušení takového opatření. O ostatních věcech se rozhoduje usnesením a to v případě o ustanovení opatrovníka nezletilého dle § 37 odst. 2, § 44 odst. 2, § 37b odst. 1, § 83 ZOR, o odměně opatrovníka dle § 37b ZOR, o odměně poručníka dle § 80 odst. 2 ZOR, o uložení výchovných opatření dle § 43 ZOR apod. V rozsudku o styku rodičů, prarodičů a sourozenců s dítětem, výchově dítěte nebo navrácení dítěte soud účastníky poučí podle § 273 OSŘ o možnosti výkonu rozhodnutí s ukládáním pokut nebo odnětím dítěte při neplnění povinností stanovených v rozsudku.5 Věcmi o nezletilé se rozumí věci demonstrativně uvedené v § 176 OSŘ a jedná se o věci týkající se základních institutů rodičovství, jako jsou výchova dítěte, jeho výživa a styk, přiznání a modifikace rodičovské zodpovědnosti, např. rozhodování o věcech dítěte v případě neshody rodičů nebo schvalování úkonů nezletilého. Dále sem patří také svěření dítěte do pěstounské péče dle § 45a až 45d ZOR, do výchovy jiné osoby než rodiče dle § 45 ZOR, nařízení ústavní výchovy a ochranné výchovy, a po tzv. velké novele zákona o rodině zákona č. 91/1998 Sb., také rozhodování o poručnictví dle § 78 ZOR. Patří sem i problematika úpravy styku mezi prarodiči a dětmi a mezi sourozenci navzájem. V těchto věcech se jedná o nezletilé děti a zcela výjimečně o děti zletilé např. ve věci prodloužení ústavní výchovy po dosažení zletilosti, bez ohledu na to, zdali jsou jejich rodiče naživu nebo jsou nositeli práv a povinností vyplývající z rodičovské zodpovědnosti či nikoli, či zda s nimi dítě žije ve společné domácnosti anebo je svěřeno do výchovy, respektive péče někomu jinému, nebo je dítě svěřeno do pěstounské péče. Původně zde byla zařazena i problematika navrácení dítěte v případě mezinárodních únosů. Nicméně, v důsledku novely OSŘ provedené zákonem č. 5

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1302.

11

295/2008 Sb. je tato věc upravena speciálně v § 193a OSŘ a násl., aniž však byla vypuštěna z obecných ustanovení upravujících řízení ve věci péče o nezletilé (srov. dikci § 176 odst. 1 a 3 OSŘ). V řízení musí jít především o nejlepší zájem a blaho nezletilých dětí ve smyslu Úmluvy o právech dítěte dle čl. 3, přičemž není v zákoně výslovně a přímo definováno, co se blahem či nejlepším zájmem rozumí. Proto musí být posuzováno s ohledem na právo dítěte na rodinný život ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dle čl. 8 a v návaznosti na právo na péči obou rodičů zakotvené v Úmluvě o právech dítěte dle čl. 9 vč. participačního práva dítěte dle § 100 odst. 4 OSŘ, kde klíčovým pramenem je v této věci Úmluva o právech dítěte, která expressis verbis stanoví dle čl. 12, že „1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. 2. Za tímto účelem se dítěte zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.6“Aby se dítě mohlo vyjádřit ke své věci, musí dostat všechny relevantní informace, a to způsobem, který odpovídá jeho věku a rozumové vyspělosti dle § 31 odst. 3 ZOR. I přesto, že soud musí k názoru dítěte přihlédnout, s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost, musí rozhodnout v souladu s nejlepšími zájmy dítěte, které nemusí korespondovat s představou dítěte. Procesní práva dítěte rozvádí a ukládá soudu řadu povinností v hlavě II zákona č. 54/2001 Sb. m. s o Evropské úmluvě o výkonu práv dětí. OSŘ tomu přispívá systematickým zařazením, konstrukcí, ale i dikcí a účelem mnoha jiných ustanovení založených na odlišném principu, přičemž tím je myšleno něco jiného, nežli je řešení sporu dvou procesních stran s protichůdnými zájmy. Věci péče o nezletilé jsou svojí povahou zařazovány teorií mezi věci v nesporném řízení dle § 120 odst. 2 OSŘ, společně s opatrovnickými věcmi či řízením o dědictví, ačkoliv zákon z legislativně-politických důvodů tento termín výslovně nepoužívá, nelze nevidět jistá specifika a zásady, které jsou těmto věcem zásadně společné a kterými se tyto věci odlišují od věcí projednaných v řízení sporném. I přesto, že jsou velmi různorodé, v jejich regulaci je patrný vyšší stupeň státní ingerence, pro jejich zvláštní povahu vyplývající ze zásady ochrany slabších osob, zejména nezletilých dětí, plně odůvodněný a ústavně konformní. Jde tedy ve věcech péče o nezletilé o širší možnost uplatnění předběžných opatření dle § 76 a 76a OSŘ, o možnosti zahájení 6


12

řízení i ex offo dle § 81 OSŘ, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, např. schválení úkonu nezletilého. Dále jde o uplatnění zásady oficiality v průběhu celého řízení, o zvláštně upravenou místní příslušnost soudu dle § 88 písm. c OSŘ, specificky vymezený okruh účastníků dle § 94 odst. 2 a 3 OSŘ, vyloučení společenství účastníků, vedlejšího účastenství, široké uplatnění kolizního opatrovníka dle § 37 a 83 ZOR, o různá specifika průběhu řízení, např. možnosti účasti státního zastupitelství v řízení dle § 35 OSŘ, spolupráce s orgány péče o děti dle § 178 odst. 2 OSŘ a možnost soudu uložit účastníkům účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii dle § 100 odst. 3 OSŘ, o dokazování pomocí zásady vyšetřovací dle § 120 odst. 2 OSŘ, o nevázanosti soudu návrhem dle § 153 odst. 2 OSŘ, byl-li podán, o spojení určitých věcí ex lege dle § 113 OSŘ, o zákaz učinění kvalifikované výzvy ve smyslu § 114b OSŘ a koncentraci řízení (ve vazbě na § 114b a 114c OSŘ), o zákaz rozhodování bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů dle § 115a OSŘ, o zákonem stanovené formy rozhodnutí dle § 176 OSŘ, vyloučení možnosti uzavřít soudní smír dle § 99 OSŘ, o osvobození od soudních poplatků dle § 11 odst. 1 písm. a), c), h) SoudP, o specifika u práva na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 1 písm. a), o uplatnění úplné apelace v rámci odvolacího řízení dle § 205a odst. 2 OSŘ, zásadní nepřípustnost dovolání ve věcech upravených ZOR dle § 273 odst. 2 písm. b), zvláštnosti při výkonu rozhodnutí dle § 272, 273, 273a OSŘ, o předběžnou vykonatelnost rozsudků dle ex lege dle § 162 odst. 1 OSŘ, o nutnosti poučení účastníků o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte dle § 176 odst. 3 OSŘ i o možnosti změny rozhodnutí ve vazbě na podstatnou změnu poměrů dle § 163 OSŘ. Do skupiny věcí péče o nezletilé nepatří věci týkající se osvojitelnosti dítěte (srov. § 180a a 180b), osvojení dle § 181 až 195 OSŘ, věci týkající se povolení uzavřít manželství nezletilým dle § 194 OSŘ a věci statusové, jako jsou určení a popření mateřství a otcovství. Zákon stanoví pravidlo, že žádný z účastníků řízení, které mohlo být zahájeno i bez návrhu, nemá právo na náhradu nákladů řízení, neodůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení, které můžeme spatřovat jak ve věci samé např. ve změně výchovného prostředí, tak především v chování jednotlivých účastníků řízení. Soud zohlední zejména šikanózní chování jednoho z rodičů dítěte, jeho úmyslné či nedbalostní jednání, zamlčování či fabulování rozhodujících skutečností, např. zdravotního stavu dítěte nebo záškoláctví, podání vědomě nepravdivého trestního oznámení např. ze zneužívání dítěte za účelem získání dítěte do individuální péče se zákazem styku dítěte s druhým rodičem apod. Což se děje dle mého názoru v praxi velmi často, že rodiče hájí

13

především své zájmy a nikoliv zájmy svých dětí a místo diplomatického smíru či dohody volí osobní spory a tím své děti psychicky týrají.7

1.2.

Druhy řízení ve věcech péče soudu o nezletilé

1.2.1.

Řízení o výchově nezletilých dětí

Pokud bych vzala v potaz obecné úvahy: v tomto řízení soud rozhoduje tehdy, jestliže rodiče spolu nežijí a o úpravě výchovy se nedohodnou dle § 50 odst. 1 ZOR, což se děje nejčastěji v souvislosti s rozvodem, respektive před rozhodnutím, kterým se manželství rodičů rozvádí nezletilého dítěte dle § 26 ZOR, dále v souvislosti s přijetím některého z výchovných opatření dle § 43 ZOR, jestliže je určováno otcovství žalovaného muže dle § 54 ZOR, § 113 OSŘ, jestliže je dítě svěřováno do výchovy jiné osoby než rodiče dle § 45 ZOR, do pěstounské péče dle § 45a až 45d ZOR, nebo je-li nařizována ústavní výchova dle § 46 ZOR nebo dítě svěřováno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dle § 46 odst. 1 věta druhá ZOR anebo nařizována ochranná výchova dle 22, 93 ZSM. Obecně lze říci, že tyto formy náhradní výchovy jsou vždy subsidiární k výchově zajišťované rodiči dítěte dle čl. 32 LPS. Jde-li o výchovu dítěte vykonávanou rodiči, je především třeba ji vnímat jako součást rodičovské zodpovědnosti, tedy jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dle § 31 odst. 1 písm. a) ZOR. Rodičovská zodpovědnost náleží zásadně oběma rodičům, mají-li plnou způsobilost k právním úkonům, k výjimkám patří, pakliže dojde k modifikaci dle § 44 ZOR. Právo dítě vychovávat mají tedy zpravidla oba rodiče ex lege a soud o této věci nerozhoduje. Není rozhodné, zda jsou rodiče dítěte manželé či ne, zda spolu žijí či nikoliv. Ve věci péče soudu o nezletilé se o výchově rodičů rozhoduje tehdy, je-li třeba určit, s kým bude dítě žít ve společné domácnosti a kdo bude rozhodovat o každodenních, běžných věcech dítěte. Soud v tomto řízení tehdy rozhoduje o výchově v užším slova smyslu, o osobní péči o dítě. Rodič musí být výchovně způsobilý a mít o výchovu dítěte zájem s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti. Soud též přihlíží k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě výchovného prostředí (nové rodině, partnerovi apod.), ke schopnosti rodiče se dohodnout na výchově s druhým rodičem, k citovým vazbám na sourozence, prarodiče a další příbuzné, též k hmotnému zabezpečení vč. bytových poměrů. Soud dále vezme v úvahu, zda rodič dosud kromě řádné péče dbal 7

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1305 – 1307.

14

o výchovu po stránce citové, rozumové a mravní dle § 26 odst. 5 ZOR. S tímto postupem soudu výslovně souhlasím a ztotožňuji se s jeho objektivitou. Výchova může být individuální, společná nebo střídavá dle § 26 ZOR. V obecné rovině je třeba při interpretaci a aplikaci zákona potřeba vycházet z ústavněprávního rámce zakotveného zejména Úmluvou o právech dítěte, podle které má dítě právo na péči obou rodičů dle čl. 7 a rodiče právo na to, aby od nich dítě nebylo proti jejich vůli zásadně odděleno dle čl. 9, a z LPS, chránící rodinu, rodičovství a práva obou rodičů dle čl. 32. Není zákonem stanovený žádný model pro soudní rozhodování o výchově, ani stanoven interval pro střídavou výchovu, respektive pro styk s druhým rodičem, kterému dítě nebylo svěřeno do individuální výchovy, nota bene pro rodinný život vůbec. Proto je nutné ke každému případu přistupovat individuálně a se zřetelem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a svobod garantující právo na rodinný život každému dle čl. 8, tedy jak oběma rodičům s mnohdy rozdílnými představami, tak i dítěti. Proto souhlasím s názorem Ústavního soudu se sp. zn. II. ÚS 363/03, z „ústavněprávního pohledu není možné nadřazovat modely fungování vztahů mezi oddělenými rodiči a nezletilými dětmi, které mají orgány veřejné moci zažité, nad zájem dítěte, který je definován v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Tyto modely, jakkoliv jsou v mnoha případech přínosné a použitelné, nemohou postihovat situaci každého jednotlivého nezletilého dítěte. Je proto věcí obecných soudů, aby při zohledňování všech konkrétních okolností daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte, který musí být vždy předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy nebo správní orgány, rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vtahu mezi rodiči a dětmi. Na tom nemůže nic měnit ani to, že se rodiče nejsou schopni na takovémto uspořádání dohodnout.“8 V zájmu dítěte je, aby se rodiče dohodli, a to nejen ve formě výchovy, ale i na způsobu její realizace, předávání dítěte, styku apod. Dohoda, na jejímž obsahu se strany aktivně podílely, bývá respektována více než autoritativní soudní rozhodnutí. Soud musí rodiče v zájmu dítěte motivovat, aby dohody bylo dosaženo a aktivně je vést. Proto zákon stanoví, že soud může ve věcech péče soudu o nezletilé uložit účastníkům na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii dle § 100 odst. 3 OSŘ. Přičemž takto může soud rozhodnout pouze tehdy, je-li zajištěn způsob financování mimosoudního řízení nebo terapii. V praxi může dojít k tomu, že náklady převezmou rodiče nebo předloží soudu smlouvu s příslušným zařízením, které bude mimosoudní jednání nebo terapii provádět. Soud rovněž 8


15

mimosoudní smírčí nebo mediační jednání přeruší, jestliže s tím účastníci souhlasí dle § 110 odst. 2 OSŘ. Také lze souhlasit s názorem, odmítá-li rodič apriori možnost nalezení kompromisu s druhým rodičem ve věcech týkajících se jejich společného dítěte, má takové jednání určitou vypovídací hodnotu o jeho výchovných předpokladech ve vztahu k dítěti a k zajištění harmonického vývoje. Pokud dítě odmítá jednoho nebo oba rodiče, musí soud zjistit důvody tohoto negativního postoje, které mohou být způsobeny rodičem, který o dítě neprojevoval zpočátku zájem v případě např. určení otcovství proti jeho vůli dle třetí domněnky9 § 54 ZOR, nebo druhým rodičem, který v dítěti vytváří negativní obraz z důvodů čistě osobních, způsobených např. opuštěním, nevěrou, násilím, odlišným názorem na výchovu apod. Což v praxi bývá velmi časté. V této věci lze opět využít v zájmu dítěte mimosoudní smírčí nebo mediační jednání nebo rodinnou terapii dle § 100 odst. 3 ZOR. Účastníky řízení jsou rodiče a dítě dle § 94 odst. 1 OSŘ. Jedná se o třetí definici účastníků. Dítě, byť zastoupení kolizním opatrovníkem dle § 37 odst. 2 ZOR, zpravidla OSPOD, musí mít možnost realizovat svá participační práva dle § 31 odst. 3 ZOR. Soud při rozhodování o výchově ve věci buď autoritativně rozhodne, nebo může schválit dohodu rodičů dle § 26 odst. 3 ZOR. Individuální výchova spočívá ve svěření dítěte na základě rozhodnutí soudu, do výchovy z jednoho rodičů a lze ho interpretovat jako rozhodnutí o osobní péči, o tom, s kým bude dítě žít ve společné domácnosti a kdo bude rozhodovat o jeho běžných věcech. Nebylo-li totiž soudem rozhodnuto jinak v případě § 44 ZOR, zůstávají druhému rodiči zachována všechna práva a povinnosti vyplývající z jeho rodičovské zodpovědnosti dle § 31 a násl. ZOR, zejména právo podílet se na výchově dítěte v nejširším slova smyslu, na péči o ně, a to především prostřednictvím osobního a pravidelného styku s dítětem, na zastupování dítěte a na správě jeho jmění. Společná výchova rodičů, z povahy věci vyplývá, jestliže rodiče žijí tzv. pod jednou střechou, může tento institut najít své uplatnění. Obdobně, žije-li dítě ve věku blízkém zletilosti samo, např. z důvodu studia, a oba rodiče jen „navštěvuje“, pak může společná výchova plnit svoji funkci a být v zájmu dítěte. Jde tak v podstatě o potvrzení faktického, vyhovujícího a žádoucího stavu. Na druhou stranu, jsou-li bydliště rodičů vzdálená a oba usilují o svěření 9

Za otce se podle této domněnky považuje muž, který s matkou dítěte souložil v tzv. rozhodné době, což je doba, od které

neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů. V průběhu soudního řízení je třeba prokázat, že muž, který byl označen za otce nezletilého dítěte, měl skutečně s matkou dítěte v této době pohlavní styk. Jestliže je dítě počato umělým oplodněním, je otcem ten muž, který k tomuto početí dal souhlas.

16

dítěte do individuální péče, nelze než uzavřít, že poměry dítěte nejsou upraveny a autoritativní rozhodnutí soudu ve věci společného výchovy neřeší situaci dítěte a je svojí povahou proti jeho zájmu. Střídavá výchova rodiči, zpravidla je o ni rozhodováno v případě, kdy soud schválí dohodu rodičů, kteří s ní i dítě souhlasí. Potvrzuje dlouhodobý faktický stav, který je dítěti ku prospěchu, je-li to v jeho zájmu a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby a samozřejmě jsouli oba rodiče způsobilý k výchově a mají-li o výchovu zájem dle 26 odst. 2 ZOR. Já osobně jsem se v praxi setkala minimálně se střídavou výchovou. Většinou převažovala výchova individuální. Soud může o střídavé výchově rozhodnout autoritativně, musí však dospět s ohledem na všechny okolnosti k závěru, že tato výchova bude dítěti ku prospěchu a bude plnit svůj účel. I přesto, že dohoda rodičů bývá obvykle respektována více než autoritativní rozhodnutí soudu. Praxe prokázala, že se jeví vhodným učinit pro dosažení dohody rodičů vše, co zákon umožňuje, tedy např. uložit účastníkům již zmíněné mimosoudní smírčí nebo mediační jednání nebo rodinou terapii dle § 100 odst. 3 OSŘ. Ani v případě střídavé výchovy neexistuje žádný model. Nelze jej jakkoliv uměle vytvářet. Navíc je dobré vzít v potaz, že střídavá výchova není vhodná pro každé dítě dle odborníků. Nicméně dospěje-li soud k závěru, že pro konkrétní dítě bude přínosem, není nutné, aby byla vyvážená, tedy např. měsíc u matky, měsíc u otce. Je třeba vzít v úvahu názor a přání dítěte a především jeho individuální potřeby a celou řadu dalších okolností, např. pracovní vytížení rodičů – lékařů apod. V zájmu dítěte je zásadně také to, aby nemuselo měnit školu, školku apod.10

1.2.2.

Řízení o výživě nezletilých dětí

Soud rozhoduje o výživě nezletilých dětí v rámci řízení ve věci péče soudu o nezletilé a to tehdy, když pro dobu po rozvodu rodičů ve vazbě na svěřování nezletilého dítěte do výchovy, upravuje další poměry k nezletilému dle § 26 ZOR., nebo jestliže rodiče nezletilého spolu nežijí a nedohodli se dle § 50, 86 odst. 1 ZOR o úpravě poměrů a neplní vyživovací povinnosti, nebo když rodiče spolu žijí, ale jeden z nich neplní vyživovací povinnost dle § 86 odst. 2 ZOR, nebo pokud rozhoduje o vyživovací povinnosti prarodičů a ostatních příbuzných k dítěti dle § 88 odst. 2 ZOR, nebo jestliže soud určuje otcovství k nezletilému dítěti dle § 54 ZOR, § 113 OSŘ, nebo jestliže je dítě svěřováno do výchovy jiné fyzické osobě než rodiče dle § 45 ZOR, nebo je-li dítě svěřováno do pěstounské péče dle § 45a až 45d ZOR, nebo pokud dojde k podstatné změně poměrů dle § 99 odst. 1 ZOR. Rodiče mají primární 10

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudn ířád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1310.

17

povinnost vyživovat nezletilé děti, které mají právo zásadně se podílet na úrovni svých rodičů tak dlouho, dokud nenabudou schopnosti se samostatně živit. Přičemž novela zákona č. 91/1998 Sb. dikcí „stejná životní úroveň“ vyloučila možnost omezovat výživné pro děti spotřebním charakterem dle § 85 odst. 2 věta druhá ZOR. Jsou-li majetkové poměry povinného rodiče značné, lze za odůvodněné potřeby považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání dle § 85a odst. 2 ZOR. Nemohou-li rodiče dostát své vyživovací povinnosti k dětem, nastoupí vyživovací povinnost mezi příbuznými, tedy zejména prarodičů k vnukům dle § 88 ZOR. Předpoklad i rozsah je dán slovem „nutná“. Soud nemůže rozhodovat o výživě při společné výchově dle § 26 odst. 2 ZOR, jelikož není stanoveno, v čí osobní péči dítě bude. Situace je obdobná, jako kdyby k rozchodu nebo rozvodu rodičů nedošlo. V případě střídavé výchovy dle § 26 odst. 2 ZOR lze a je nutné rozhodnout o výživě, byť by intervaly pobytu dítěte v péči rodičů byly stejné a majetkové poměry obdobné. Případné započtení výživného, ať už dohodou nebo jednostranné, je neplatné pro rozpor se zákonem § 97 odst. 3 ZOR ve spojení s § 39 ObčZ. Účastníky řízení jsou rodiče, respektive prarodiče jako tzv. ostatní příbuzní povinní k výživě dle § 94 odst. 1 ZOR. Jde o třetí definici účastníků řízení. Soud rozhoduje rozsudkem. Svým účelem se rozhodování soudu o výživě nezletilých dětí blíží i rozhodování o předběžném opatření o úhradě nákladů neprovdané těhotné ženy pravděpodobným otcem dítěte dle § 95 odst. 2 ZOR. V tomto případě jsou nároky dítěte spojeny s nároky těhotné, a proto nejde o řízení podle § 176 OSŘ. O výživě v rámci řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, soud rozhoduje v některých případech i po dosažení zletilosti. V praxi soud pokračuje řízení o úpravě výživného dle § 50 či 86 ZOR, které bylo zahájeno v době nezletilosti dítěte, a to za situace, kdy do nabytí zletilosti nebylo toto řízení pravomocně skončeno. Z toho důvodu není potřeba nového návrhu na zahájení řízení již zletilého dítěte, který by byl jinak ze zákona nutný dle § 86 odst. 3 ZOR, má-li se rozhodovat i o časovém úseku mezi dosažením zletilosti a skončením řízení, jež bylo zahájeno ještě za nezletilosti. Dosažení zletilosti dítěte má ovšem v těchto řízeních přesto své procesní důsledky, zastaví se řízení o výchově dítěte a o styku s dítětem, neboť dnem zletilosti zaniká rodičovská zodpovědnost jeho rodičů a rozhodování o výchově dítěte a o styku s dítětem za minulou dobu do zletilosti dítěte, není pojmově možné. Odpadá další účast kolizního opatrovníka, protože zletilé dítě již může v řízení samo vystupovat, popř. prostřednictvím svého zástupce na základě plné moci. Nároky na výživné, které budou dítěti přisouzeny, budou plněny do jeho rukou i kdyby šlo o nedoplatky vniklé v době nezletilosti. Oba rodiče však budou i nadále účastníky řízení, pokud se v řízení bude jednat o nárocích vzniklých do zletilosti dítěte. Soud se však musí dotázat dítěte, zda navrhuje 18

v řízení pokračovat proti rodiči, o jehož vyživovací povinnost se dosud jednalo. Druhý rodič pak nároky vzniklé po zletilosti dítěte přestává být účastníkem řízení, ledaže by dítě požadovalo, aby mu oba rodiče poskytli výživné, pak by se v řízení pokračovala s oběma rodiči. V rozhodnutí, kterým soud rozhodne o nárocích na výživné již zletilého dítěte, přihlédne ke všem skutečnostem rozhodným pro trvání a rozsah vyživovací povinnosti, včetně těch skutečností, jež nastaly po zletilosti dítěte do dne rozhodnutí soudu dle § 154 odst. 1 OSŘ. K tomuto dni také provede zápočty plateb a vyčíslí případný nedoplatek výživného.11

1.2.3.

Řízení o styku s nezletilými dětmi

Soud obdobně jako při rozhodování o výchově, ve věci styku též přihlíží k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě výchovného prostředí (nové rodině, partnerovi apod.), ke schopnosti rodiče se dohodnout na výchově s druhým rodičem, k citovým vazbám na sourozence, prarodiče a další příbuzné, též k hmotnému zabezpečení, vč. bytových poměrů (srov. § 26 odst. 4 in fine ZOR). Soud dále vezme v úvahu, zda rodič dosud kromě řádné péče dbal o výchovu dítěte po stránce citové, rozumové a mravní dle § 26 odst. 5 ZOR. Stejně jako v případě výchovy nezletilého dítěte, soud zjišťuje důvody negativního postoje dítěte, kdy odmítá styk s jedním nebo oběma rodiči, které mohou být způsobeny počátečním nezájmem rodiče o dítě, nebo druhým rodičem, který v dítěti vytváří negativní obraz z důvodů čistě osobních, způsobených např. opuštěním, nevěrou, násilím, odlišným názorem na výchovu apod. a rovněž zákon preferuje dohodu rodičů o styku s nezletilým dítětem, které nevyžaduje souhlasu soudu. Zákon rovněž umožňuje soudu uložit účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii dle § 100 OSŘ. Účastníky řízení jsou rodiče a dítě, resp. jiné osoby mající právo styku s dítětem na základě zákona, pokud se bude jednat o jejich práva a povinnosti. Jde o třetí definici účastníků řízení dle § 94 odst. 1 OSŘ. Obecně lze říci, že dítě nemá zákonem výslovně zakotvenou povinnost se s rodičem, resp. rodiči stýkat. Nicméně, nelze nevidět, že právě prostřednictvím styku realizuje rodič své rodičovství a právo dítěte vychovávat v nejširším slova smyslu dle § 31 ZOR. Proto lze plně souhlasit se závěry Ústavního soudu sp. Zn. I. ÚS 315/03, dle kterého „…..není – ani při plném respektu k právům samotných nezletilých – zákonného, tím méně pak ústavně právního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, resp. nepřiměřeně omezen….“.12 Ve věci hraje roli také skutečnost, zda se 11

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1310. 12 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1313.

19

styk navazuje nebo obnovuje po delší době, subjektivních nebo objektivních překážkách. Za účelem dosažení nejvyššího zájmu dítěte ve vazbě na požadavek maximálního ohledu na jeho práva, ve světle proporcionality, zákon umožňuje soudu uložit účastníkům účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii nejen v rámci řízení na prvním stupni dle § 100 odst. 3 OSŘ, ale i v rámci výkonu rozhodnutí § 253 odst. 2 písm. a) OSŘ, a dále stanovit plán navykacího režimu dle § 253 odst. 2 písm. b) OSŘ. Také v případech, kdy bylo dítě svěřeno do výchovy jiné osoby dle § 45 ZOR nebo péče pěstouna dle § 45a až 45d ZOR, musí soud vzít v úvahu, že vzájemné právo rodičů a dětí na styk je jejich základním právem. Neupraveno, resp. omezeno nebo zakázáno může být jen tehdy, je-li to v zájmu dítěte. Od účinnosti tzv. velké novely zákona o rodině provedené zákonem č. 91/1998 Sb. se umožňuje, vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, aby soud upravil styk také s prarodiči a sourozenci § 27 odst. 4 ZOR. Soud také může zohlednit citovou vazbu dítěte na ostatní příbuzné, zejména v situaci, kdy širší rodinné zázemí dítěte bylo narušeno rozchodem nebo rozvodem rodičů, nota bene rozdělením sourozenců do více nových rodin apod. Je-li dítě svěřeno do výchovy jednoho z rodičů a soud upravuje styk dítěte s druhým rodičem a také s prarodiči, je třeba vzít v úvahu všechny souvislosti a okolnosti případu tak, aby rozhodnutí bylo v zájmu dítěte. Také je třeba zohlednit přání rodiče, který má dítě v individuální péči, trávit s dítětem volný čas, víkendy a část prázdnin. Styk dítěte s prarodiči může být v omezenějším rozsahu než s druhým rodičem. Ani v případě této věci, neexistuje žádný model soudního rozhodování o výchově, pro stanovení intervalů pro střídavou výchovu, resp. pro styk s druhým rodičem. Z toho důvodu je i tady nutné přistupovat k případu individuálně. Dále zákon rovněž stanoví, že rodič musí být nositelem rodičovské zodpovědnosti dle § 31 ZOR, musí být výchovně způsobilý a jeho životní poměry musí být v souladu se zájmem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti dle § 26 odst. 4 věta první ZOR. Pokud jde o styk mezi sourozenci, v praxi může soud rozhodnout o jeho úpravě v situacích, kdy jsou děti např. výjimečně svěřeny po dobu o rozvodu každé do individuální výchovy jednoho z rodičů. Zákon nerozlišuje mezi sourozenci plnorodými, tedy dětmi týchž rodičů, nebo polorodými majícími jen jednoho společného rodiče. Proto musí být styk upraven také mezi polorodými sourozenci, a to i za situace, kdy je jeden z nich již zletilý. Právo na styk je tak možné vnímat jako celé spektrum dílčích práv. Vždy bude záležet na konkrétní situaci, např. na tom, kde dítě a rodiče žijí, zdali v jednom městě nebo v různých kontinentech, na vazbě, výkonu trestu, zda je vztah dítěte a rodičů poznamenán jejich bolestným rozvodem nebo rozchodem, zda je dítě útlého věku nebo se blíží dospělosti apod., zda o dítě po dobu soužití pečovali oba rodiče 20

nebo jen jeden z nich, zda je třeba kontakt teprve navazovat, ať už z důvodů počátečního nezájmu rodiče z důvodů např. otcovství určeného rozhodnutím soudu dle třetí domněnky13 dle § 54 ZOR nebo z důvodů bezdůvodného bránění ve styku s druhým rodičem apod., tedy jak z důvodů subjektivních, tak objektivních ve vazbě na vyústění událostí, které se odehrály ještě před rozdělením rodiče a dítěte. Právo na styk zahrnuje tradičně „zejména právo odvést dítě, resp. vzít dítě na omezenou dobu na místo odlišné od místa jeho obvyklého bydliště “ čl. 5 písm. b) MÚnosD, čl. 2, bod 10 nařízení ES 2201/2003. Vedle toho je styk chápán také jako „(a) pobyt dítěte po omezenou dobu u osoby, se kterou obvykle nežije (zpravidla s druhým rodičem, ale i osobou, ke které mají s dítětem rodinná pouta), (b) jakákoli forma komunikace mezi dítětem a touto osobou, (c) poskytnutí informací této osobě o dítěti nebo dítěti o této osobě.“14 Styk také může být přímý, s osobním kontaktem, a to tradiční, netradiční, nebo nepřímý, zúžený zpravidla na právo a informace, resp. na vzájemné interakce a komunikaci, např. prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu. Přičemž jednotlivé formy přímého a nepřímého styku mohou být kombinovány v zájmu dítěte. Jde-li o délku trvání, styk můžeme diferencovat: pouze na denní dobu, na víkendy, např. jednou za 14 dní nebo na víkendy, doplněné o různé dny v týdnu. Styk lze dále členit na setkání bez přítomnosti dalších osob, v přítomnosti druhého rodiče nebo za aktivní účasti třetí osoby, např. psychologa, zpravidla na neutrální půdě, což může vést primárně k vytvoření nebo obnovení či novému navázání vtahu mezi rodičem a dítětem a sekundárně k ověření fungování styku vůbec, resp. k jeho kontrole soudem. Nicméně je třeba zdůraznit, že právo rodiče se s dítětem osobně a pravidelně stýkat je jeho základním právem ve vazbě na rodičovskou zodpovědnost a rodičovství vůbec. Prostřednictvím osobního a pravidelného styku se realizuje mezi rodičem, se kterým dítě nežije, a dítětem právo na rodinný život ve smyslu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dle čl. 8. Jde o reciproční práva, která uznává právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte dle čl. 9 odst. 3 ÚPrDt. Úmluva je přímo aplikovatelná dle čl. 10 Ústavy. Soud může upravit styk vymezením intervalů, stanovením limitů, obdobně jako u vyslovení omezení nebo zákazu styku rodiče s dítětem, což představuje faktické vyloučení rodiče z přímé realizace práv a povinností vyplývající 13

Za otce se podle této domněnky považuje muž, který s matkou dítěte souložil v tzv. rozhodné době, což je doba, od které

neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů. V průběhu soudního řízení je třeba prokázat, že muž, který byl označen za otce nezletilého dítěte, měl skutečně s matkou dítěte v této době pohlavní styk. Jestliže je dítě počato umělým oplodněním, je otcem ten muž, který k tomuto početí dal souhlas. 14

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velkéko mentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1312.

21

z rodičovské zodpovědnosti, resp. rodičovství vůbec, nebo ho soud může omezit ve zvláštních případech, což znamená jen zúžení standardního styku, např. na jedno odpoledne jednou za 14 dní bez možnosti přespání, ale i omezení volnosti rodiče, kterému nebylo dítě svěřeno do individuální výchovy, ve svobodném stanovení kdy a kde se bude s dítětem stýkat a ve volnosti v realizaci práva odvést dítě na omezenou dobu do jiného místa, než je obvyklé bydliště, nebo může soud zbavit rodiče práva na styk s dítětem, to znamená, že mu s ním styk zakáže anebo může využít různé ochranné nástroje a záruky v oblasti styku s dítětem např. tím, že dohlédne nad stykem dítěte, složení kauce osobou, u které dítě bydlí, odevzdání cestovního pasu, různé finanční záruky apod. Přičemž tato legislativní opatření pro uplatnění těchto instrumentů, u nás česky zákonodárce doposud nepřijal.15

1.2.4.

Řízení o nezákonném přemístění dítěte a jeho navrácení

O navrácení dítěte soud rozhoduje v případech, kdy je třeba navrátit dítě do země, ve které mělo své obvyklé bydliště, resp. pobyt, bezprostředně před nezákonným přemístěním nebo zadržením dítěte – mezinárodním tvz. únosem, tedy faktický pobyt nebo pobyt založený autoritativním rozhodnutím soudu anebo soudem schválené dohody. Přičemž není rozhodné státní občanství ani národnost účastníků, včetně dítěte. V řízení nejde o rozhodnutí ve věci samé, tedy o úpravu výchovy, výživy, resp. styku, ale o navrácení dítěte do jurisdikce státu, ze kterého bylo nezákonně vytrženo, tedy o rychlou nápravu svémocně založeného protiprávního stavu. Účastníky řízení podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropského společenství jsou ten, jehož právo na péči o dítě bylo porušeno, tedy žalobce a ten, kdo toto právo porušil, tedy žalovaný a dítě. Jedná se o poměrně problematické a nové označení účastníků řízení touto terminologií žalobce a žalovaný a nová úprava řízení o navrácení dítěte vykazuje znaky jak řízení nesporného, tak řízení sporného. Jde-li o zahájení řízení jen na návrh a vymezení okruhu účastníků žalobce, žalovaný, může se s ohledem na jazykovou stránku věci toto řízení jevit jako řízení sporné. Nicméně, zejména ustanovení upravující průběh řízení, možnost soudu ex offo činit vhodná opatření i bez návrhu dle § 74 OSŘ, možnost z úřední moci podmínit nebo podmíněně odložit navrácení dítěte dle § 193e odst. 3 OSŘ, nemožnost zásadně řízení přerušit, možnost vstupu státního zástupce do řízení, postavení dítěte jako plnohodnotného účastníka řízení ani na straně žalobce ani žalovaného a s tím nepochybně také spojený účel řízení ve zvláštních ustanovení a vykazující celou řadu znaků odlišujících tato řízení od řízení sporného, 15


22

nevypuštění slov o navrácení dítěte z ustanovení upravujícího řízení ve věci péče o nezletilé § 176 odst. 1 a 3 OSŘ, svědčí pro závěr, že toto řízení je řízením nesporným, a to bez ohledu na terminologii užitou pro označení účastníků a důvodovou zprávu. Původně bylo ve věci navrácení nezletilých v případě mezinárodních tzv. únosů rozhodováno v rámci řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, pojatém jako řízení nesporné dle § 176 OSŘ. Nicméně novelou OSŘ provedenou zákonem č. 295/2008 Sb. byl zaveden nový typ řízení o navrácení dítěte založený na řadě odchylek od řízení ve věci péče o nezletilé. Z obecné úpravy řízení ve věci péče o nezletilé však tuto věc nevyčlenila dle § 176 odst. 1 a 3 OSŘ. V tomto zvláštním řízení o navrácení se může jednat jen o navrácení dítěte, nikoliv o úpravu styku s dítětem, jelikož o této úpravě se bude vždy rozhodovat jen v rámci řízení ve věci péče o nezletilé, tedy v rámci obecné úpravy dle § 176 OSŘ. I přesto lze říci, že speciální úprava řízení o navrácení dítěte dle § 193a až 193e OSŘ má přednost před úpravou starší, obecnou, tedy před ustanoveními upravujícími řízení ve věcech péče soudu o nezletilé dle § 176 až 180 OSŘ., tam kde stanoví odlišné. Dále lze konstatovat, že za cíl a účel řízení je všeobecně považována náprava protiprávním únosem navozeného faktického stavu, tedy urychlený návrat dítěte do státu obvyklého bydliště, tedy především ochrana nezletilých dětí před škodlivými následky mezinárodního tzv. únosu, rychlost a kvalitu rozhodnutí, bezformálnost dle čl. 23 MÚnosD, nenáročnost na náklady řízení čl. 22 MÚnosD, zamezení průtahu řízení, garance práva na spravedlivý proces, zejména pro dítě a rodiče, jehož práva byla mezinárodním tzv. únosem porušena, možnost průběžných vhodných opatření i záruk, a v neposlední řadě efektivní výkon rozhodnutí. V tomto řízení nejde o rozhodování o právu péče o dítě. Jedná se o řízení, které je zahájeno na návrh žalobce a jde-li o specifické náležitosti, musí návrh obsahovat dle čl. 8 MÚnosD: údaje o totožnosti navrhovatele, dítěte a osoby, o které se tvrdí, že dítě přemístila nebo zadržela, datum narození dítěte, je-li známo, důvody, o které opírá navrhovatel svůj návrh na vrácení dítěte, všechny dostupné údaje o pobytu dítěte a totožnosti osoby, u níž dítě pravděpodobně je. K návrhu je možné připojit nebo doplnit: ověřený opis jakéhokoliv rozhodnutí nebo dohody vztahující se k věci, potvrzení nebo místopřísežné prohlášení vystavené ústředním orgánem nebo jiným příslušným orgánem státu obvyklého bydliště dítěte nebo osobou k tomu způsobilou týkající se právních předpisů tohoto státu použitelných v dané věci, jakýkoliv jiný dokument vztahující se k věci. V řízení o navrácení dítěte se rozhoduje ve věci samé rozsudkem. O ostatních věcech rozhoduje usnesením. Řízení lze přerušit pouze z důvodů, jestliže rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropského společenství o rozhodnutí o předběžné otázce a nelze prominout zmeškání lhůty, ani podat žalobu na obnovení řízení a žalobu pro zmatečnost. Soud činí i bez návrhu vhodná předběžná opatření 23

k zajištění podmínek pro navrácení dítěte, přičemž zejména činí opatření k soudnímu dohledu nad pohybem dítěte na území státu, zabránění dítěti opustit zemi státu bez souhlasu soudu, zabránění narušení osobních vazeb mezi dítětem a žalobcem. Soud na návrh žalobce rozhodne též o prozatímní úpravě styku žalobce s dítětem, osvědčí-li žalobce právo na péči o dítě. O přijetí těchto opatření soud rozhoduje bezodkladně, zpravidla bez slyšení účastníků. Soud ve lhůtě 3 dnů od zahájení řízení žalovanému usnesením uloží, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že s návrhem na navrácení dítěte nesouhlasí, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, označil důkazy k prokázání svých tvrzení, jakož i uvedl, zda se vzdává práva účasti na projednání věci, přičemž mu toto usnesení musí být doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno a nesmí být doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nevyjádří, má se za to, že se vzdává práva účasti na projednání věci a že proti návrhu na vrácení dítěte, který je proti němu žalobou uplatňován, nemá námitek a o tomto důsledku musí být poučen. V řízení o navrácení dítěte není třeba nařizovat jednání, jestliže se má za to, že žalovaný proti návrhu na vrácení dítěte nemá námitek, nebo lze-li ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo má-li se za to, že se účastníci práva na projednání věci vzdali, nebo že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí ve věci samé zpravidla do 6 týdnů od zahájení řízení, vydá-li ho po uplynutí lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné lhůtu dodržet. Soud může v rozhodnutí podmínit nebo podmíněně odložit navrácení dítěte, a to splněním přiměřených záruk žalobcem nebo vydáním rozhodnutí anebo učiněním jiných opatření orgány státu, do něhož má být dítě navráceno. V rozsudku soud účastníky poučí o možnosti výkonu rozhodnutí odnětím dítěte.16

1.2.5.

Řízení o rodičovské zodpovědnosti

Rodičovská zodpovědnost je klíčovým institutem rodinného práva dle § 31 a násl. ZOR a jejím účelem je ochrana nezletilého dítěte na straně jedné a realizace rodičovství jeho rodiči na straně druhé. Rodičovská zodpovědnost náleží rodiči dítěte ex lege, který je zákonem stanoveným způsobem určen, u matky dle § 50a ZOR, u otce dle § 51, 52, 54 ZOR, u obou 16


24

rodičů dle § 63 ZOR, a který má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu dle § 8 ObčZ. Rodičovská zodpovědnost nenáleží ex legem tomu rodiči, který je nezletilý nebo byl soudem omezen anebo zbaven způsobilosti k právním úkonům dle § 10 ObčZ. Má-li dítě druhé rodiče, je nositelem rodičovské zodpovědnosti v celém rozsahu výlučně tento rodič dle § 34 odst. 2 ZOR. Nemá-li dítě druhé rodiče, musí být dítěti ustanoven poručník dle § 78 a násl. ZOR. Soud může přiznat, pozastavit, omezit nebo zbavit rodičovské zodpovědnosti. V případě přiznání rodičovské zodpovědnosti soud rozhoduje u nezletilého rodiče, který dosáhl věku 16 let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících. Nelze ji přiznat nezletilému rodiči v celém rozsahu, pouze částečně, tedy ve vztahu k péči o dítě dle § 34 odst. 3 ZOR. Při rozhodování je potřeba vycházet z toho, že nezletilý rodič novorozence má z důvodů své nezralosti jako zákonného zástupce své rodiče, a proto z povahy věci vyplývá, že mu nemůže být přiznána rodičovská zodpovědnost v plném rozsahu tak, aby byl zákonným zástupcem svého dítěte. Pokud je nezletilý rodič jediným právně určeným rodičem dítěte, musí soud novorozenému dítěti ustanovit poručníka dle § 78 ZOR. Kdyby však mělo také zákonem stanoveným způsobem určeného otce, pak by se výkon rodičovské zodpovědnosti koncentroval v jeho rukou. V případě, že by rodiče novorozeného nezletilého dítěte nežili spolu, bylo by vhodné nezletilé matce rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě přiznat, pokud ji bude dítě svěřeno do osobní péče a otci stanovováno výživné, případně upravit styk dle § 50 ZOR. Účastníkem řízení o přiznání rodičovské zodpovědnosti je nezletilý rodič, který má v tomto řízení procesní způsobilosti dle § 20 OSŘ, a jeho dítě, zastoupené opatrovníkem dle § 37 ZOR. Jde o třetí definici účastníků řízení. Nezletilý rodič nemusí být v tomto řízení zastoupen svými rodiči jako zákonnými zástupci, resp. kolizním opatrovníkem dle § 37 odst. 2 ZOR. Rodiče nezletilého, který žádá o přiznání rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k péči o novorozené dítě, nemají jako jeho zákonní zástupci v tomto řízení postavení účastníků řízení, protože žádná z definic účastníků řízení na ně nedopadá dle § 94 OSŘ, ledaže by soud rovněž rozhodoval o jejich ustanovení do funkce poručníka, resp. společných poručníků dle § 78 ZOR. Tak by tomu bylo v situaci, kdyby za otce novorozence nebyl nikdo určen nebo kdyby byl otec novorozence rovněž nezletilý. Pozastavení rodičovské zodpovědnosti může soud přistoupit tehdy, brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte dle § 44 odst. 1 ZOR. Přičemž se jedná o překážku spíše objektivního charakteru, např. na straně rodiče nastaly nikoliv přechodné zdravotní problémy, ale dlouhodobá rehabilitace např. po 25

autonehodě apod. Týká-li se překážka obou rodičů nebo jen jediného rodiče dítěte, musí soud současně dítěti ustanovit poručníka dle § 78 ZOR, neboť situací je výkon rodičovské zodpovědnosti dotčen jako celek. V případě omezení rodičovské zodpovědnosti soud musí ve svém výroku vždy konkrétně vymezit rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje, a to ve vazbě na nikoliv řádný výkon povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, vyžaduje-li to zájem dítěte dle § 44 odst. 2 ZOR. Omezení se tedy vždy týká jen části rodičovské zodpovědnosti, např. správy jmění dítěte, resp. nakládání s jeho majetkem. Jestliže soud omezuje v téže věci oba rodiče, musí dítěti ustanovit opatrovníka, resp. majetkového opatrovníka dle § 37b ZOR. Jestliže omezuje jen jednoho z rodičů, koncentruje se výkon rodičovské zodpovědnosti v rukách druhého rodiče, pro ustanovení opatrovníka není zákonný důvod. O zbavení rodičovské zodpovědnosti musí soud rozhodnout tehdy, zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon anebo ji závažným způsobem zanedbává dle § 44 odst. 3 ZOR. Jde o subjektivní důvody na straně rodičů, na rozdíl od situace. Lze souhlasit se závěry soudní praxe vyjádřenými slovy: „předpokladem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti je, že rodič neplní své povinnosti, až by je plnit mohl.“17 Zvláštní ustanovení dále stanoví, že soud musí vždy posoudit, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti, dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem dle § 44 odst. 4 ZOR. Posouzení, zda jsou důvody pro zahájení řízení dány či nikoliv, je zcela neformální. Jestliže soud dospěje k závěru, že pro zahájení řízení důvody jsou, vydá usnesení dle § 82 odst. 1 OSŘ. Zbavuje-li soud rodiče rodičovské zodpovědnosti, vždy se jedná o rodičovskou zodpovědnost jako celek. Jestliže soud zbaví rodičovské zodpovědnosti oba rodiče nebo jen jednoho známého rodiče, resp. žijícího rodiče, ustanoví dítěti poručníka dle § 78 ZOR. Má-li dítě druhého rodiče, do jehož rodičovské zodpovědnosti nebyl proveden zásah, koncetruje se výkon rodičovské zodpovědnosti v jeho rukách bez dalšího.18

1.2.6.

Řízení o schválení důležitých úkonů nezletilého

Nezletilý je způsobilý k takovým úkonům, které jsou svoji povahou přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti s ohledem na dosažený věk dle § 9 ObčZ. Jedná se o částečnou způsobilost 17

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1318. 18 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9. s. 1319.

26

k právním úkonům. Je-li tedy nezletilé dítě způsobilé k určitým úkonům, může tento úkony činit samostatně, je platný a není třeba ho schvalovat dle § 9 ObčZ, § 6 ZPr. Nemá-li však nezletilý způsobilost k určitému právnímu úkonu, jedná za něj jeho zákonný zástupce, kterým je zásadně rodič, který má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu a je nositelem rodičovské zodpovědnosti dle § 24 odst. 1 ObčZ, § 31 odst. 1 písm. b), § 36 ZOR, nebo poručník dle § 78 ZOR. Schválení důležitých úkonů nezletilého zákon vyžaduje tehdy, kdy jsou zákonní zástupci – rodič, tak poručník – povinni spravovat majetek dětí, a nejde-li o běžné záležitosti ve věci nakládání s majetkem dítěte dle § 28 ObčZ. Zákon rovněž neobsahuje ani demonstrativní výpočet úkonů, které je třeba schvalovat. Soud zejména na návrh schválí: odmítnutí dědictví za nezletilého dle § 463 ObčZ, je-li dědictví např. předlužené, prohlášení o neuplatnění práva dovolat se relativní neplatnosti závěti, která dítě jako neopomenutelného dědice opomíjí dle § 479 ve spojení s § 40a ObčZ. Soud, který provádí řízení o dědictví, nemůže schválit dohodou, dokud není schválena soudem v řízení dle § 176 OSŘ, protože při opačném postupu by rozhodování soudu bylo vázáno na podmínku, soud ji tedy může schválit až po schválení soudem péče o nezletilé. Dále soud na návrh schválí vzdání se práv dle § 574 odst. 1 ObčZ, ovšem jen není-li zakázáno dle § 574 odst. 2 ObčZ, uznání dluhu co do důvodů a výše dle § 558 ObčZ, které má však význam zásadně jen z hlediska promlčení dle § 110 odst. 1 věta druhá ObčZ a jako důkaz, že dluh v době uznání existoval, uzavření smíru dle § 67 a násl. § 99 OSŘ, přičemž je nutno vyjít z toho, že při smíru se zpravidla účastník něčeho zříká. I když se smír, jehož účastníkem je nezletilý, schvaluje, musí být ještě schválen soudem péče o nezletilé. O vztahu těchto dvou institutů § 99 OSŘ. Při schvalování smíru musí soud péče o nezletilé přihlížet k zájmům nezletilého, nemůže proto přihlížet k zájmům druhé strany, která ostatně není ani účastníkem řízení o schválení smíru. Sledování zájmů nezletilého nemůže jít ovšem tak daleko, aby byly schvalovány smíry, které jsou v rozporu se zákonem, i kdyby snad při prvním pohledu byly pro nezletilého příznivé. Na věci se tím nic nemění, že sledovat otázku, zda smír je v rozporu se zákonem, je především věcí procesního soudu. Soud dále na návrh schválí nabytí, zcizení nebo zatížení nemovitých věcí dle § 132 ObčZ. Rámec běžného hospodaření bude přesahovat zřejmě nabývání nemovitostí, a to i darem. Vždy je třeba uvážit, zda vlastnictví nemovitostí nepřináší pro nezletilého i tíživé závazky. Schválení soudu podléhá také zatížení nemovitosti zástavním právem dle § 152 ObčZ nebo zřízením věcného břemene dle § 151n ObčZ, podání žalob ve věcech, které svou povahou nepatří do běžné správy majetku, apod. Bude-li podání žaloby patřit do rámce běžného hospodaření, např. podání žaloby o zaplacení běžné úhrady za nájem bytu v době patřícím nezletilému, souhlasu třeba nebude. Souhlasu nebude také třeba 27

k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí k vydobytí výživného na osobě k výživě povinné. Nepůjde-li o věc běžného hospodaření, což bude většinou pravidlem, bude souhlasu soudu k vedení sporu třeba. Na nedostatek souhlasu s vedením sporu je třeba pohlížet jako na nedostatek podmínky řízení zvláště kvalifikovaného zastoupení, soud v případě neudělení souhlasu řízení zastaví dle § 104 odst. 2 OSŘ. V ostatních podstatných věcech týkajících se výkonu rodičovské zodpovědnosti jsou rodiče oprávněni činit právní úkony za nezletilého bez schválení soudu, jednají-li ve vzájemné shodě. Jde-li o věc, které schválení soudu nepodléhají, v praxi se zejména jedná o: prohlášení zákonného zástupce nezletilého dědice, že dědictví neodmítá dle § 463 ObčZ, souhlasné prohlášení o určení otcovství podle druhé domněnky19 dle § 52 odst. 2 ZOR, zastupování zákonným zástupcem v řízení nezletilého, který je zde žalován. I v těchto sporech nezletilého by ovšem dispozitivní úkony zákonného zástupce podléhaly schválení soudu. Soud rozhodne dle § 49 ZOR o věcech týkajících se dítěte za rodiče, pokud se při výkonu rodičovské zodpovědnosti nedohodnou. Na rozdíl od relevantní volnosti rodiče při zastupování dítěte zákon v případě rozhodování poručníka stanoví, že jakékoliv rozhodnutí poručníka o podstatné věci týkající se nezletilého vyžaduje schválení soudem dle § 80 odst. 4 ZOR. Soud tak rozhoduje v podstatné věci vždy, a to tak, že buď právní úkon poručníka za nezletilé dítě schválí, nebo ho neschválí. V praxi se může jednat např. o úkon týkající se osobních záležitostí poručence, např. o souhlas se závažným lékařským výkonem, o volbu dalšího vzdělávání, o volbu povolání apod. Zvláštním případem je postavení majetkového opatrovníka nezletilého dítěte dle § 37b ZOR. Zákon stanoví, že opatrovník nejen podléhá dohledu soudu, ale že soud může též podmínit dle okolností konkrétního případu platnost právního úkonu svým souhlasem, vedle povinnosti pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte dle §37b ZOR. Ke všem případům je třeba obecně poznamenat, že soud může právní úkon schválit nebo neschválit, ale nemůže ho schválit částečně nebo s určitými úpravami, v rámci své péče o blaho dítěte soud může doporučit účastníkům provést takové změny právního úkonu, aby právní úkon mohl být 19

Nastupuje v případě, že je první domněnka vyloučena (např. porodila neprovdaná žena) nebo otcovství z první domněnky

je pravomocně popřeno. Pak je otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo před okresním soudem obvykle určeném podle bydliště dítěte. V případě nezletilého rodiče je nutné tak učinit vždy před soudem. Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato. K souhlasnému prohlášení může dojít kdykoli během života rodičů. Prohlášení musí být učiněno oběma rodiči dobrovolně, ústně, srozumitelně a zcela konkrétně. U nezletilého rodiče a u rodiče trpícího duševní poruchou platí zvláštní právní úprava.

28

za nezletilého v jeho zájmu schválen. Soud rozhoduje rozsudkem. Jde-li o mezinárodní příslušnost soudu ve věci schválení důležitých úkonů nezletilého, ten vymezuje § 179 OSŘ.20

1.2.7.

Řízení, týkající se rozhodnutí o záležitostech nezletilého, o nichž se rodiče nemohou dohodnout

Jedná se o záležitosti, o kterých se rodiče nemohou dohodnout a spadají do jejich rodičovské zodpovědnosti, tak obecně do práv a povinností rodičů mimo rozsah jejich rodičovské zodpovědnosti. V případě, že nedojde k dohodě rodičů, rozhodne soud v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, zpravidla na návrh jednoho z nich. K neshodě rodičů dochází zpravidla v oblasti jejich práv a povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti. Zákon o rodině stanoví, nedohodnou-li se rodiče nezletilého dítěte v podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, tedy zejména ve věci výchovy v nejširším slova smyslu, zastupování a správy jmění, rozhodne soud dle § 49 ZOR. Může se jednat o rozhodování soudu o tom, zda jeden rodič smí proti vůli druhého rodiče vzít dítě sebou do ciziny, ať už dočasně, např. na dovolenou nebo na studijní pobyt, nebo trvale, např. uzavře-li manželství s cizincem apod. O podstatnou věc, resp. neshodu, může jít i v případě nabytí nebo zcizení nemovitostí, její podstatné změny, přestavby apod. K tomu je ovšem třeba poznamenat, že soudy odstraňují pouze nesouhlas vůle rodičů, resp. chybějící souhlas nahrazují. Zákon rovněž stanoví, že soud může ve věcech péče o nezletilé uložit účastníkům na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii dle § 100 odst. 3 OSŘ. To bude praktické zejména tehdy, bude-li mít soud za to, že k překlenutí rozporů rodičů ve věci dítěte bude mít tato činnost úspěch. K neshodě rodičů ve věci dítěte může dojít i v oblasti stojící mimo rodičovskou zodpovědnost, resp. i mezi rodiči, kteří nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti, např. mezi nezletilou matkou a zletilým otcem. Nejčastěji se v praxi jedná o určení jména nebo příjmení dítěte dle § 38 odst. 3 ZOR, o nahrazení souhlasu druhého rodiče k podání žádosti prvním z rodičů ve věci změny příjmení dítěte dle § 76 MatrZ. Tím, že soud takto rozhodne, je tento úkon schválen i z hlediska § 28ObčZ, protože jde v podstatě o totéž. V obou případech se totiž jedná o skutkově totožnou otázku a rozhodující hlediska budou také stejná. Soud rozhoduje v těchto věcech rozsudkem. Dodejme, že soud nerozhoduje o příjmení dítěte tehdy, bylo-li pravomocně rozhodnuto, že muž zapsaný jako otec v matrice není jeho otcem, v takovém případě má totiž

20


29

dítě takové příjmení matky, jaké měla v době narození dítěte. Zápis do matriky se provede na základě rozsudku o popření otcovství21.

1.2.8.

Řízení opatrovnické

Ve věcech péče soudu o nezletilé, soud rozhoduje také o ustanovení opatrovníka nezletilému dítěti, ať už dlouhodobého v případě např. na ochranu jmění, krátkodobého nebo ad hoc dle § 83 ZOR. Může jít např. o kolizního opatrovníka dle § 37 odst. 2 ZOR, opatrovníka, je-li rodič omezen rodičovské zodpovědnosti dle § 44 odst. 2 ZOR, majetkového opatrovníka dle § 37b odst. 1 ZOR. V tomto řízení rozhodne soud také o případné odměně opatrovníka z výnosu majetku dítěte dle § 37b odst. 7 ZOR. O ustanovení opatrovníka, který bude za rodiče udělovat souhlas k osvojení v případech upravených v § 68 odst. 1 a § 68a ZOR, rozhodne soud v řízení o osvojení dle § 68b ZOR. Soud rozhoduje usnesením.22

1.2.9.

Řízení o poručenství

Soud dítěti musí ustanovit poručníka tehdy, jestliže rodiče dítěte zemřeli, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, anebo nemají-li způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu pro nezletilost, omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům dle § 10 ObčZ. Důvody pro ustanovení poručníka stanoví ZOR v § 78. Právní řešení, kdy rodiče dítěte zemřeli, je třeba analogicky vztáhnout i na situaci dítěte nalezeného, resp. odloženého do baby-boxu, nikoliv však na postavení dítěte, jehož matka v souvislosti s porodem požádala o utajení své totožnosti, neboť v tomto případě dítě matku má dle § 50a ZOR, ale nezná její totožnost. Soud ustanoví poručníka zejména toho, koho doporučili rodiče zcela neformálně nebo písemně, např. v závěti, není-li to v rozporu se zájmy dítěte. Pokud rodiče nikoho do této funkce takto nedoporučili, soud poručníkem ustanoví někoho z příbuzných anebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popř. jinou fyzickou osobu dle § 79 odst. 1 ZOR. Společně mohou funkci vykonávat jen manželé výslovně s § 79 odst. 2 ZOR. Není-li možné ustanovit dítěti jako poručníka fyzickou osobu, ustanoví soud poručníkem OSPOD dle § 79 odst. 3 ZOR, který vykonává ex lege také funkci hromadného poručníka, a to v případech, než je poručník dítěti soudem ustanoven, resp. než se ujme své funkce, avšak jen ve věci neodkladných úkonů v zájmu dítěte a v jeho zastoupení dle § 79 odst. 4 ZOR, § 17 ZSPO. Soudem ustanovený poručník je povinen složit slib do 21

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudn ířád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1320 – 1321. 22 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1321.

30

rukou předsedy senátu, že bude svou funkci vykonávat řádně a dbát přitom pokynů soudu. Poté mu soud vydá listinu obsahující pověření k výchově a zastupování dítěte, resp. správě jmění, více v podrobnostech v § 180 OSŘ.23 Úkolem poručníka, resp. společných poručníků – manželů, nejčastěji osob dítěti blízkých nebo příbuzných, je nezletilé dítě vychovávat a to v nejširším slova smyslu, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů (srov. dikci § 78 OSŘ in fine, § 81 ZOR). Poručník za řádné plnění své funkce odpovídá soudu a podléhá jeho pravidelnému dozoru, soudu je dále povinen podávat zprávy o sobě poručence a zpravidla účty ze správy jmění dle § 80 odst. 1 ZOR. Nezletilé dítě může být také svěřeno do osobní péče poručníka, který pak bude mít nárok na dávky pěstounské péče (srov. § 43 odst. 2 ve spojení s § 37 až 42 StScPod). Soud poručníka zprostí poručenství, a to na jeho návrh dle § 82 odst. 1 ZOR. Jestliže poručník požádá soud o zproštění funkce, soud mu vždy vyhoví, neboť lze důvodně předpokládat, že by „nucený“ výkon této funkce nebyl v zájmu nezletilého dítěte. Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilým nebo porušuje své povinnosti dle § 82 odst. 3 ZOR. Účastníky řízení jsou nezletilé dítě, zastoupené opatrovníkem dle § 37 ZOR, osoba nebo osoby, jež se mají stát poručníkem, resp. poručník, a je-li důvodem ustanovení poručníka skutečnost, že rodiče nezletilého nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, také oba rodiče. Jedná se o 3. definici účastníků řízení dle § 94 odst. 1 OSŘ. Soud rozhoduje ve výše uvedených věcech rozsudkem. Jde-li o případnou odměnu poručníka, roční nebo po skončení správy, je-li správa majetku dítěte spojena se značnou námahou, více v § 180 OSŘ. Jde-li o dohled soudu nad činností poručníka, resp. podmínění platnosti úkonů poručníka souhlasem soudu, to vymezuje § 178 a § 179 OSŘ.24

1.2.10.

Řízení ve věci uložení výchovného opatření

Výchovná opatření upravuje zákon o rodině jako napomenutí nezletilého, jeho rodiny či osoby narušující jeho řádnou výchovu, dohled nad nezletilým, resp. jeho provádění, uložení omezení nezletilému, která mají zabránit škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěv podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodným dle § 43 odst. 1 ZOR. Obecně je třeba říci, že soud musí v této věci postupovat od mírnějších a šetrnějších prostředků k radikálnějším, v souladu s jejich povahou a účelem, zvažovat alternativy a při

23

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1340. 24 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1321-1322.

31

jejich použití sledovat legitimní cíl, tedy nejlepší zájem dítěte. Svými zásahy nesmí bezdůvodně nebo nepřiměřeně zasáhnout do rodinného života dítěte, jeho rodičů a dalších osob, neboť podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na rodinný život v čl. 8, tedy na rodinný život bez jakéhokoliv zasahování státu. Soud musí volit jednotlivá výchovná opatření vždy s ohledem na míru narušení výchovy dítěte, resp. jeho výchovného prostředí vůbec, a na schopnost dítěte, jeho rodičů a dalších osob vnímat dopad těchto opatření, a sledovat jejich efektivnost vůbec. Soud může o cit. výchovných opatřeních rozhodnout, vyžaduje-li to zájem na řádné výchově nezletilého a neučiní-li tak OSPOD. Soud může taková opatření měnit nebo rušit. Do řízení ve věci uložení výchovného opatření může vstoupit státní zastupitelství a to může rovněž podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení takového řízení dle § 35 odst. 1 písm. b), odst. 3 OSŘ. Podává-li návrh státní zastupitelství ve veřejném zájmu, není soud oprávněn přezkoumávat, zda podání takového návrhu je ve veřejném zájmu či nikoliv. Soud je oprávněn rozhodnout o meritu věci. Soud rozhoduje usnesením.25

1.2.11.

Řízení o náhradní rodinné výchově, svěření dítěte do výchovy a pěstounské péče

K případům rozhodování o výchově náleží i rozhodování soudu o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodič, resp. do společné výchovy manželů dle § 45 ZOR, nebo rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče jedné osoby, resp. společné pěstounské péče manželů dle § 45a až 45d ZOR. Jakákoliv forma náhradní rodinné výchovy je pojmově vždy subsidiární k výchově, resp. péči zajišťované přímo rodiči dle čl. 32 LPS. Účastníky řízení jsou v těchto věcech rodiče dítěte, jsou-li nositeli rodičovské zodpovědnosti, nezletilé dítě zastoupené kolizním opatrovníkem dle § 37 odst. 2 ZOR, zpravidla OSPOD a osoba, resp. manžele, kterým má být dítě svěřeno do výchovy, resp. pěstounské péče. Jedná se opět o třetí definici účastníků řízení dle § 94 odst. 1. Jedná-li se o osobu, která žije v manželství a rozhoduje se o svěření do výchovy nebo do pěstounské péče této osoby, zákon vyžaduje ke svěření dítěte do výchovy nebo do pěstounské péče zásadně souhlas druhého manžela dle § 45 odst. 3, § 45a odst. 3 ZOR. Druhý manžel však není účastníkem řízení. Jde-li o obsah rozhodnutí ve věci svěření dítěte do výchovy jiné osoby než rodiče, soud musí vždy na rozdíl od rozhodnutí o pěstounské péči vymezit rozsah práva a povinností, které tato osoba bude mít k dítěti dle § 45 odst. 4 ZOR. Zejména je třeba stanovit, že pečující osoba, resp. manželé jsou 25

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s. 1322-1323.

32

povinni o dítě osobně pečovat, zastupovat dítě a spravovat jeho jmění v běžných záležitostech a také že jsou oprávněni přijímat a vymáhat od rodičů výživné a oprávněni požádat o státní dávky. Z povahy věci vyplývá, že v podstatných věcech dítěte rozhodují rodiče, jsou-li nositeli rodičovské zodpovědnosti dle § 31 a násl. ZOR. Proto také, nebylo-li soudem stanoveno jinak (srov. § 44, § 27 odst. 3 ZOR), má rodič, jehož dítě bylo svěřeno do výchovy jiné osoby nebo do péče pěstouna, a je-li nositelem rodičovské zodpovědnosti, právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat. Na druhé straně má také povinnost platit výživné, jak je uvedeno v § 85 ZOR. Soud rozhoduje ve věci náhradní rodinné výchovy rozsudkem. Jde-li však o rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu dle § 45a odst. 2 ZOR, soud v tomto případě rozhoduje předběžným opatřením dle § 76a odst. 1 OSŘ.26

1.2.12.

Řízení ve věci nařízení, zrušení a prodloužení ústavní výchovy

Ústavní výchova představuje vystupňování ingerence státních orgánů do soukromoprávních vztahů s cílem zajistit blaho dítěte. Tento významný zásah do rodinného života a jeho rodičů je v právní teorii považován za faktické omezení práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti. Obecně je třeba říci, že rodiče mají právo se s dítětem stýkat i tehdy, je-li dítě v ústavní výchově. Soud však může styk rodičů s dítětem upravit, resp. omezit nebo zakázat, a to pouze tehdy, je-li to nutné v zájmu dítěte, např. nařizuje-li ústavní výchovu v důsledku totální výchovné nezpůsobilosti rodičů, týrání dítěte, hrubého zanedbávání apod. Dítě nesmí být trestáno zákazem styku s rodiči. Odpírání styku dítěte s rodiči, sourozenci nebo dalšími příbuznými ústavem z důvodu např. kázeňských prohřešků dítěte, je v rozporu se zájmy dítěte. Zákon stanoví, že soud může nad dítětem nařídit ústavní výchovu tehdy, jestliže: je výchova dítěte vážně ohrožena nebo narušena, a současně jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. V tomto případě není předpokladem uplatnění jiných výchovných opatření dle § 46 odst. 1 věta první ZOR. Výchova nezletilého dítěte je vážně ohrožena tehdy, jestliže rodiče dítě zanedbávají po stránce výchovné, citové, materiální, hygienické apod., nevykonávají nad ním dohled, tolerují např. záškoláctví, požívání alkoholu, drog, gambling. V tomto případě hrozí, že výchova dítěte bude narušena vážně. Přičemž se jedná o takový stav, který v sobě zahrnuje reálnou možnost narušení výchovy dítěte. Ústavní výchova zde plní funkci preventivní. Výchova nezletilého dítěte je vážně narušena závadnými projevy vlastních rodičů nebo dalších osob, se kterými se dítě stýká, výchovnou 26


33

nezpůsobilostí rodičů, jejich asociálním chováním, vlivy širšího rodinného prostředí. V tomto případě již došlo k vážnému narušení výchovy dítěte a ústavní výchova musí plnit funkci nápravnou. Za jiné závažné důvody, pro které rodiče nemohou výchovu nezletilého dítěte zabezpečit, je možné považovat vážnou nemoc rodičů, pro kterou nemohou výchovu dítěte zajistit, invaliditu rodičů či dítěte, dlouhodobou nepřítomnost rodičů z různých důvodů např. vazba ve výkonu trestu, smrt rodičů apod. Jiné závažné důvody mohou spočívat také u dítěte samotného, např. jeho duševní porucha. V tomto případě plní ústavní výchova funkci zajištění osobní péče a výchovnou s akcentem na ochranu zájmu dítěte. Jinými výchovnými opatřeními je nutné rozumět především výchovná opatření podle zákona o rodině, tj. napomenutí, dohled, omezení dle § 43 odst. 1 ZOR. Dále je možné s ohledem na účel a povahu těchto opatření zařadit mezi výchovná opatření také zásahy soudu do institutu rodičovské odpovědnosti, zejména jejího omezení dle § 44 ZOR a možnosti soudu upravit, omezit, popřípadě zakázat styk rodiče s nezletilým dítětem dle § 27 odst. 2, 3 ZOR. Za jiná výchovná opatření lze dále považovat odebrání dítěte z rodiny a umístění ve výchově jiné fyzické osoby než rodiče dle § 45 ZOR či v pěstounské péči dle § 45a až 45d ZOR, ačkoliv rodiče i v těchto případech mohou zásadně na dítě výchovně působit a stýkat se s ním. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela dle § 46 odst. 1 věta druhá ZOR. Z předmětného ustanovení plyne, že odebrání dítěte z jeho přirozené rodiny a nařízení ústavní výchovy je krajním řešením svízelné rodinné situace. Zákon stanoví, že nařízení ústavní výchovy by zásadně měla předcházet výše citovaná výchovná opatření. Nicméně, je-li to v zájmu dítěte nutné, může soud o ústavní výchově rozhodnout bez předchozích mírnějších zásahů, resp. práce s rodinou za pomoci orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soud řízení zahájí zpravidla ex offo dle § 81 OSŘ. Zásada oficiality se uplatní v celém průběhu řízení dle § 120 odst. 2 OSŘ. Nicméně, návrh na nařízení ústavní výchovy a její prodloužení může podat i jiný navrhovatel, např. OSPOD dle § 14 odst. 1 písm. c), d) ZSPO, resp. rodič. Soud návrhem není vázán, tedy v návrhu požadovaném opatřením. Účastníky řízení o nařízení, zrušení nebo prodloužení ústavní výchovy jsou oba rodiče a nezletilé dítě zastoupené kolizním opatrovníkem, zpravidla OSPOD dle § 37 odst. 2 ZOR, a popřípadě také ti, o jejichž právech má být jednáno dle § 94 odst. 1 OSŘ. Jde o třetí definici účastníků řízení. Jak již bylo řečeno výše, dítě má v rámci jakéhokoliv řízení participační práva dle § 31 odst. 3 ZOR, § 100 odst. 4 OSŘ na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod právo na spravedlivý proces dle čl. 6. Proto lze plně souhlasit s názorem 34

Ústavního soudu ve srovnání s nálezem sp. zn. II. ÚS 828/07 nebo sp. zn. II. ÚS 1945/08, z něhož se podává, že „jde o právo dítěte svobodně vyjádřit svůj názor ve všech věcech, které se ho týkají, které mu umožňuje byť jen do určité míry vyrovnat nerovné postavení ve vztahu k rodičům, případně koliznímu opatrovníkovi. Soud díky němu může lépe zjistit skutkový stav a především může, pokud dítě vyslechne sám, vhodným způsobem napomenout nezletilého dle § 43 odst. 1 písm. a) ZOR a poskytnout mu všechny potřebné informace předtím, než učiní jiné výchovné opatření podle hlavy druhé části druhé zákona o rodině, resp. ideálně namísto takového jiného výchovného opatření. I soud je totiž orgánem státu, který má jako celek pozitivní závazek jednat tak, aby se mohl rozvíjet vztah rodiče s dítětem. Proto mají výchovná opatření oddělující dítě od rodiče své místo až tehdy, když sledovaného cíle nelze dosáhnout jiným způsobem a vždy musí být jen na nezbytně nutnou dobu. Pro dítě je právo na slyšení důležité v tom, že mu dává pocítit, že není objektem a pasivním pozorovatelem událostí, ale že je důležitým subjektem práva a také účastníkem řízení. S ohledem na to vše má právo dítěte na slyšení mezi základními procesními právy samostatnou hodnotu.“27 Do řízení ve věci nařízení a prodloužení ústavní výchovy může vstoupit státní zastupitelství, které může rovněž podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení řízení dle § 35 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ. Podává-li návrh na zásah do rodičovské zodpovědnosti ve veřejném zájmu, není soud oprávněn přezkoumávat, zda podání takového návrhu je ve veřejném zájmu. Soud rozhodne o meritu věci. Soud rozhoduje jak ve věci nařízení, tak prodloužení nebo zrušení ústavní výchovy rozsudkem. Péče o dítě v rodině má obecně přednost před péčí kolektivní. Tento výklad podporuje jak Úmluva o právech dítěte dle čl. 20, tak systematika zákona o rodině: Institut ústavní výchovy je zařazen až za instituty svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče dle § 45 ZOR a pěstounské péči dle § 45a až 45d ZOR. S ohledem na dikci zákona dle § 46 odst. 2 ZOR je nutné chápat ústavní výchovu jako zásadně subsidiární ve vztahu k institutům náhradní rodinné výchovy, resp. péče, i když by jinak byly naplněny předpoklady pro ústavní výchovu. Kdyby však nezletilé dítě nemohlo být z objektivních nebo i ze subjektivních důvodů umístěno v náhradní rodinné výchově, resp. péče, a současně by nemohlo být vychováváno ve své rodně původní, popř. již existující náhradní rodině, musel by soud ústavní výchovu nařídit. Přičemž před tímto nařízení je povinen soud zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, tedy pěstounskou péčí dle § 45a až 45d ZOR nebo svěřením dítěte do výchovy jiné osoby než rodiče dle § 45 ZOR, resp. ustanovením poručníka s povinností o dítě osobně pečovat dle § 78 ZOR, popř. osvojením, je27


35

li dítě osvojitelné (srov. § 63 ZOR ve spojení s § 180a, 180b a s § 181 násl. OSŘ). Nicméně, při interpretaci i aplikaci předmětného ustanovení není možné vycházet pouze z jazykového a systematického výkladu vedoucímu k mechanické aplikaci a rychlému a jednoduchému řešení, ale je třeba mít na mysli především konkrétní situaci toho kterého dítěte a jeho přirozené rodiny. Soud má tedy povinnost hodnotit danou situaci v kontextu všech souvislostí a dospět k řešení, které pozitivně ovlivní budoucnost dítěte a jeho rodiny původní. V dané věci soud není vázán žádným návrhem, ani návrhem OSPOD dle § 153 ve spojení s § 81 OSŘ. Jelikož může být řízení zahájeno i bez návrhu a věc je projednávaná v řízení nesporném ovládaném zásadou vyšetřovací, musí soud vždy vyšetřit situaci jak v přirozené rodině dítěte, tedy její míru narušení, možnost návratu dítěte zpět do jeho přirozené rodiny, tak stav dítěte fyzický, duševní, sociální a jeho zdraví, resp. zjistit míru jeho narušení. Důkazy, které v dané věci vyšly najevo, musí soud posuzovat každý jednotlivě a dále ve vzájemných souvislostech dle § 132 OSŘ tak, aby mohl v zájmu dítěte učinit to nejlepší rozhodnutí, které bude vést ke zdravému vývoji dítěte. Cílem rozhodování by mělo být pojmout danou věc komplexně a vidět především dlouhodobější cíle než krátkozraké řešení. Je-li v dané věci ze spisu patrné, že soud před nařízením ústavní výchovy zkoumal možnost zajištění výchovy dítěte v náhradní rodinné péči, zpravidla příbuzenské, postupoval v souladu se zákonem o rodině. Každé soudní rozhodnutí je individuálním aktem aplikace páva na konkrétní rodinnou situaci a specifické problémy daného dítěte. Jestliže soud s ohledem na situaci dítěte, míru jeho narušení, znalecký posudek doporučující neutrální péči apod., dospěl k závěru, že ústavní výchova je vhodnější, a řádně své rozhodnutí zdůvodnil, nelze než uzavřít, že zákon nebyl porušen dle § 46 odst. 2 ZOR. Dospěl-li soud k závěru, že ačkoliv by pro konkrétní dítě byla náhradní rodinná péče vhodnější než ústavní, avšak nebylo možné ani v rámci okruhu příbuzných dítěte nebo prostřednictvím zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení zajišťovaného státem dle § 19a ZSPO najít vhodnou a ochotnou osobu, má ústavní výchova své místo. Je třeba mít na paměti, že ji lze kdykoliv zrušit, jestliže pominou důvody, nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči dle § 46 odst. 2 větu druhou ZOR. Zákon dále stanoví, že před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit „rodinnou péčí“ v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc dle § 42 ZSPO, která má dle výslovné dikce zákona přednost před výchovou ústavní dle § 46 odst. 2 ZOR. Z dikce „soud může svěřit“ vyplývá, že je na uvážení soudu, který o aplikaci tohoto institutu výlučně rozhoduje, zda, i když shledá, že jsou naplněny zákonné podmínky pro uplatnění péče o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, rozhodne, že se v zájmu dítěte 36

jeví tato forma, jako nejvhodnější srov. dle § 46 odst. 1 větu první ZOR. Jde-li pak o „rodinnou péči“ o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, bude záležet na tom, zda toto zařízení bude nejen materiálně, ale zejména profesionálně zajišťovat potřeby konkrétního dítěte. Bude také rozhodné, zda „rodinná péče“ v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude shledána lepší nebo alespoň stejně dobrá jako péče v ústavu zajišťována v základní organizační jednotce při práci s dětmi, tedy ve „výchovné skupině“ nebo „rodinné skupině“ (srov. § 4 VýUsV). V této souvislosti je nutné dále konstatovat, že soud nemusí dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti dle § 121 OSŘ. Lze dovodit, že má-li soud dobré poznatky s konkrétním zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo je-li toto zařízení obecně uznáváno jako vhodné, dá mu soud přednost na základě svého uvážení. Nelze nevzít na zřetel skutečnost, že v těchto zařízeních je osobní péče o děti zajišťována zaměstnanci, kterým děti nejsou svěřovány do individuální náhradní rodinné péče, tak jak je tomu např. v případě pěstounské péče realizované ve zvláštních zařízeních, např. v SOS vesničkách. Termín „rodinná péče“ použitý v zákoně je tudíž vadný. Zákon o rodině dále stanoví, že soud má povinnost nejméně jednou za 9 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení výše analyzovaných opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči dle § 46 odst. 3 ZOR. Účelem tohoto ustanovení je systematická ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte a členů jeho přirozené rodiny, a to soudem. Posuzované ustanovení směřuje k tomu, aby byla ústavní výchova, resp. výchova v zařízení sledována a aby byly pravidelně přezkoumávány důvody pro její nařízení s cílem umožnit návrat dítěte k rodičům, resp. do náhradní rodinné péče, rodinné v pravém slova smyslu. Obdobné úkoly jsou uloženy i OSPOD dle § 29 ZSPO o sledování výkonu ústavní a ochranné výchovy. Právní řád tak umožňuje důslednou a efektivní spolupráci soudu s dítětem, jeho rodiči, OSPOD a ústavy. Pokud soud dospěje k závěru, že důvody pro nařízení ústavní výchovy, resp. rodinné péče, v zařízení netrvají nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, nikoliv však zajišťovanou námezdní silou v zařízení, soud ústavní výchovu nad dítětem rozsudkem zruší dle § 46 odst. 2 in fine ZOR. S ohledem na ústavněprávní rámec právního řádu, zejména Úmluvu o právech dítěte dle čl. 7,9, musí soud zkoumat, zda může být dítě navráceno do svého přirozeného rodinného prostředí. Pokud dojde k závěru, že se rodiče nedokáží, nemohou nebo nechtějí ujmout osobní péče o dítě, pokusí se zajistit osobní péči o dítě osobou primárně z okruhu příbuzných dítěte nebo dítěti blízkých osob, za pomoci vhodného institutu náhradní rodinné péče ve srov. § 45, § 45a až 37

45d, případně § 78 ZOR. Soud rozhodne v součinnosti s dítětem, rodičem, OSPOD tak, aby byla ctěna práva a právem chráněné zájmy dítěte a dosaženo jeho blaho. Zákon výslovně, nicméně demonstrativně stanoví, že tímto účelem si soud zpravidla: vyžádá zprávy příslušného OSPOD, které se mohou týkat zejména situace v přirozené rodině dítěte i v zařízení, kde dítě vykonává ústavní péči, opatřit vyjádření dítěte, je-li s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost schopné si vlastní názory vytvořit a sdělit, a bude tak respektovat jeho participační práva garantovaná především Úmluvou o právech dítěte dle čl. 12, a také § 31 odst. 3 ZOR, § 100 odst. 4 OSŘ, a vyzve rodiče dítěte k vyjádření stanoviska, především k možnosti návratu dítěte do jejich osobní péče, případně ve věci označení vhodné osoby, dítěti příbuzné nebo blízké, která by přicházela v úvahu jako osoba schopná zabezpečit osobní péči o dítě. Nedojde-li ke zrušení ústavní výchovy, trvá soudem její nařízení až do zletilosti dítěte dle § 8 odst. 2 ObčZ. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu, a to až na jeden rok po dosažení zletilosti dle § 46 odst. 1 in fine ZOR. Řízení musí být zahájeno před dovršením zletilosti. Důvodem pro prodloužení ústavní výchovy může být příprava dítěte na budoucí povolání, studium apod., resp. zájem dítěte na jeho dokončení ve stabilním prostředí.28

1.2.13.

Řízení ve věci ochranné výchovy

Řízení ve věci ochranné výchovy vzniklo na základě zákona č. 218/2003 Sb. o ZSM dnem od 1.1.2004, s určitými odchylkami svým účelem rovněž řízením ve věcech péče o nezletilé. Přičemž tento zákon rozlišuje mezi mladistvými od 15 do 18 let a dětmi mladšími 15 let, kdy zákon dále diferencuje na děti mladší 12 let a děti starší 12 let, v jejichž věcech soud pro mládež postupuje podle předpisů upravujících občanské soudní řízení ve srovnání § 96 ZSM. Tímto zákonem byly zřízeny soudy pro mládež, za které zákon považuje zvláštní senát anebo v zákonem stanovených případech předsedu takového senátu nebo samosoudce příslušného okresního, krajského, vrchního a Nejvyššího soudu dle § 2 písm. g) ZSM. Soudy pro mládež jsou nadány značnými pravomocemi při ukládání výchovných opatření dle § 15 ZSM a ochranných opatření dle § 21 ZSM, mezi které náleží také ochranná výchova dle § 22 ZSM, jde-li o mladistvé, a § 93 odst. 2, 3 ZSM, jde-li o děti mezi 12 a 15 rokem. V dalších ustanoveních zákon upravuje uložení ochranné výchovy, podmíněné umístění nezletilého

28


38

mimo výchovné zařízení, ve kterém vykonává ochranou výchovu, prodloužení ochranné výchovy do 19 let a její přeměnu v ústavní výchovu. Účastníky řízení ve věci dětí mladších 15 let jsou nezletilé dítě, OSPOD, zákonní zástupci a osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče, resp. i jiné osoby, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno dle § 91 ZSM. Jde o třetí definici účastníků řízení dle § 94 odst. 1 OSŘ. Podalo-li návrh státní zastupitelství, je také účastníkem řízení dle § 91 odst. 1 in fine ZSM. Soud rozhoduje rozsudkem.29

1.3.

Předběžná opatření ve věcech péče soudu o nezletilé

Jsou opatření soudu, která mají zajistit péči o nezletilé dítě, lze je zahájit na základě návrhu OSPOD nebo i bez návrhu, a to vždy před zahájením řízení a především v řízeních ve věcech péče o nezletilé. Důvodem k nařízení takového předběžného opatření jsou podle § 76a odst. 1 věty první OSŘ, je stav, kdy se dítě ocitlo-li bez jakékoliv péče, to se může týkat např. dětí nalezených, dětí, o které nemá kdo pečovat nebo jsou život nebo příznivý vývoj dítěte vážně ohroženy nebo narušeny. Posléze uvedený důvod dopadá na případy, kdy o dítě rodiče nebo jiné osoby sice pečují, ale jde o péči tak nedostatečnou, že dítěti hrozí vážná újma na životě nebo na zdraví, popřípadě že je takovou péčí vážně narušen nebo ohrožen příznivý vývoj dítěte. Podmínkou pro nařízení tohoto předběžného opatření současně je, aby tu byla tak naléhavá potřeba rychlého operativního zákroku, kterou nelze vyřešit nejen rozhodnutím ve věci samé, tedy rozsudkem o výchově dítěte, ale ani nařízením předběžného opatření dle § 76 odst. 1 písm. b) OSŘ. Na návrh OSPOD může soud svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu vedené příslušným krajským úřadem, a to na dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat, nebo na dobu, po jejímž uplynutí lze podle § 68 ZOR dát souhlas rodiče s osvojením, anebo na dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že není třeba tohoto souhlasu § 68 ZOR, § 45a odst. 2 písm. a), b), a c) ZOR. Pěstounská péče na přechodnou dobu představuje alternativu možné péče o nezletilé dítě v ústavu (nařízení ústavní výchovy) a má trvat do té doby, dokud rodiče nebo jiné osoby se neujmou výchovy dítěte nebo dokud nebudou splněny podmínky pro osvojení dítěte nebo jeho umístění do náhradní výchovy. V případě zmíněného svěření dítěte do pěstounské péče 29

DRÁPAL, Ljubomír. Občanskýsoudnířád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velkékomentáře.ISBN 978-807400-107-9. s. 1328.

39

na přechodnou dobu, kde lze dát souhlas rodičem k osvojení, může soud rozhodnout předběžným opatřením podle § 76a odst. 1 věty druhé OSŘ. Pakli-že by se jednalo o pěstounskou péči na přechodnou dobu, po kterou rodič nemůže ze závažných důvodů své dítě vychovávat dle § 45 odst. 2 písm. a) ZOR, nelze nezletilé dítě svěřit předběžným opatřením, ale jen na základě rozhodnutí soudu ve věci samé. Řízení ve věci samé je řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve kterých soud rozhoduje zejména ve věcech jména a příjmení nezletilého dítěte, o péči nezletilého dítěte, o výživě nezletilého dítěte, o styku s nezletilým dítětem, o rodičovské odpovědnosti o jejím přiznání, zbavení nebo omezení, o poručenství, o opatrovnictví nezletilému dítěti, o předání nezletilého dítěte, o navrácení nezletilého dítěte, o souhlasu s právním jednáním nezletilého dítěte, o ústavní výchově o jejím přerušení nebo prodloužení u nezletilého dítěte a jiných výchovných opatření, o ochranných opatření, o pěstounské péči, o určení data narození nezletilého dítěte. Rodiče nezletilého, OSPOD a opatrovník mohou kdykoliv soudu navrhnout zrušení předběžného opatření. O takovém návrhu musí soud rozhodnout bezodkladně, nejpozději do sedmi dnů. Byl-li návrh zamítnut, může jej oprávněná osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí. Usnesení o nařízení předběžného opatření se účastníkům doručuje až po jeho výkonu, přičemž výrok vykonatelného usnesení je závazný pro každého. Nezletilý nemusí být zastoupen, nemá-li zákonného zástupce nebo ho nemůže v řízení zastupovat, ustanoví mu soud opatrovníka bezodkladně po provedení výkonu předběžného opatření. Příslušným k nařízení předběžnému opatření je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště, jde-li o věc péče o nezletilé. Toto řízení je osvobozeno od soudních poplatků, nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů. Soud rozhoduje rozsudkem, který je pravomocný. Rozsudky o výchově a výživě nezletilých dětí a o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo o pozastavení jeho výkonu lze změnit i bez návrhu, změní-li se poměry.30

30

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře.ISBN 97880-7400-107-9.s.447-451.

40

2.

Účastníci řízení ve věcech péče soudu o nezletilé

Jsou zpravidla dítě, rodiče, OSPOD, který je zde ustanoven jako kolizní opatrovník nebo poručník a státní zastupitelství, pakli-že je to ve veřejném zájmu. Při úpravě styku s nezletilým mohou být účastníky řízení i prarodiče. Účastníci řízení musejí mít způsobilost mít práva a povinnosti a mohou být zastoupeni na základě zákona, plné moci nebo rozhodnutí. Jde-li o věci se vztahem k cizině, může být zástupcem Úřad pro mezinárodní ochranu dětí. Zástupcem nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy dítěte. Soud provádí úkony, při nichž jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, která se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, který se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se sepisuje vždy o úkonu, kterým byl uzavřen smír, byla uzavřena dohoda o výchově a výživě nezletilého dítěte, byla uzavřena dohoda o styku s nezletilým dítětem, označí se projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů, poučení poskytnutá účastníkům, výroky rozhodnutí a vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozhodnutí, nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti. Protokol je podepsán soudem. Byl-li uzavřen smír, dohoda o výchově a výživě nezletilého dítěte, dohoda o styku s nezletilým dítětem, podepisují protokol také účastníci smíru, rodiče, účastníci dohody o styku s nezletilým dítětem. Účastníci mohou své úkony provádět jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy, pakliže se nejedná o spis, který musí zůstat utajen.31

31


41

3.

Činnosti a postupy orgánů sociálně-právní ochrany dětí v ČR

3.1.

Právní úprava a pojmy sociálně-právní ochrany dětí

Právní úprava je vymezena v zákoně č. 359/1999 Sb. ZSPO. Pojmem sociálně-právní ochranou dětí (dále jen „sociálně-právní ochrana“) se rozumí zejména ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny a zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině. Pro účely tohoto zákona se nezletilým dítětem rozumí dle čl. 1 o Úmluvě o právech dítěte, č. 104/1991 Sb, § 8 ObčZ, každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve, a která má nebo nemá na území České republiky trvalý pobyt. Ochrana a pomoc těmto dětem spočívá v uspokojení základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Přitom se přihlíží i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte. Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti, jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti dle § 31 ZOR, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti. Rodiče jsou povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad nimi dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte. Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů, týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje. Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat a přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny.

42

Sociálně-právní ochrana se zaměřuje i na děti rodičů, kteří nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, na děti, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy, na děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v zanedbávání školní docházky, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití, na děti, které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte, na děti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu, na děti, které jsou na základě žádosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců, na děti, které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami, na děti, které jsou žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich výchovu, pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj děti nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Jedná se o děti vyžadující zvýšenou pozornost. Vymezení některých pojmů, pro účely tohoto zákona se rozumí jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte fyzická osoba, které bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, osobou pečující o dítě (dále jen „osoba pečující“) jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte, která je pěstounem, nebo která byla do dosažení zletilosti dítěte jeho pěstounem nebo poručníkem, a to po dobu, po kterou má nezaopatřené dítě nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, nebo které je před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče rozhodnutím soudu nebo OSPOD dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, a to po dobu trvání takové péče, nebo která je poručníkem dítěte, jestliže o dítě osobně pečuje, nebo která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem, osobou v evidenci fyzická osoba, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu.32 32

Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí.

43

3.2.

Orgány sociálně-právní ochrany dětí

Jedná se o orgány vymezené v § 4 zákona č. 359/1999 Sb. ZSPO, jimiž jsou: krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady a újezdní úřady (ustanovení tohoto zákona o obecních úřadech se vztahují i na újezdní úřady, ministerstvo, Úřad, Úřad práce – krajské pobočky pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“), dále ji zajišťují: obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny, (dále jen „pověřená osoba“). Orgány sociálně-právní ochrany, jsou zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pověřené osoby jsou povinny se řídit při výkonu sociálně-právní ochrany standardy kvality. Přičemž, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zabezpečují plné přímé zaopatření dítěte spočívající v poskytování ubytování, stravování, ošacení, výchovné péči, zdravotních služeb, poradenství dítěti, jeho rodičům nebo osobám zodpovědným za výchovu dítěte, pomoc při přípravě dětí na školní vyučování a doprovod dětí do školy, vytváření podmínek pro zájmovou činnost dětí, poskytování dítěti odbornou péči prostřednictvím sociálního pracovníka a psychologa, jsou povinni spolupracovat s rodinou dítěte a poskytnout pomoc při vyřizování a zajišťování záležitostí týkajících se dítěte, zajistit terapii, nácvik rodičovských a dalších dovedností, které rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte nezbytně potřebuje pro péči a výchovu dítěte, a to v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte zpracovaným OSPOD. Děti jsou do těchto zařízení umísťovány orgány na základě rozhodnutí soudu, žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo na základě žádosti zákonného zástupce dítěte, nebo požádá-li o to dítě. Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče a je také oprávněn upozornit OSPOD na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo na skutečnosti uvedené v § 6 písm. b) až h) zákona č. 359/1999 Sb. o ZSPO. Rovněž má dítě právo požádat OSPOD a zařízení sociálněprávní ochrany, státní orgány: soudy, policii, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatele zdravotních služeb o pomoc při ochraně svého života a dalších práv, dle zvláštních právních předpisů, a ti jsou povinni poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají 44

a těmto názorům se věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti a pokud je i schopno s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost posoudit dosah a význam rozhodnutí vyplývajících ze soudního nebo správního řízení, kterého je účastníkem, nebo jdeli o rozhodnutí k jeho osobě, obdrží informace o všech závažných věcech jeho osoby týkající, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za jeho výchovu. Při své činnosti bere OSPOD v úvahu přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho citového a psychického vývoje. Tato ustanovení platí pro rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte obdobně. Nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohou nebo nejsou schopni sami řešit, je nezbytné přijmout na ochranu dítěte a k poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám potřebné opatření sociálně-právní ochrany, které spočívá v preventivní a poradenské činnosti a musí být zvolena tak, aby na sebe navazovala a vzájemně se ovlivňovala. Přičemž přednost mají ta, která zabezpečí řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí a není-li to možné v náhradním rodinném prostředí, přitom se postupuje s využitím metod sociální práce a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům. Místní příslušnost orgánů je vymezena v § 61 zákona č. 359/1999 Sb. ZSPO.33

3.3.

Postupy a činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí

Jsou vymezeny v zákoně č. 359/1999 Sb. ZSPO v § 10 – 38b. Jejich sociálně-právní ochrana dětí spočívá v preventivní a poradenskou činnosti, výchovných opatření, opatřeních na ochranu dětí, zprostředkování osvojení a pěstounské péče, pěstounskou péči na přechodnou dobu, ústavní a ochrannou výchovu, péči o děti vyžadující zvýšenou pozornost, sociálněprávní ochranu ve vztahu k cizině nebo ve zvláštních případech. Preventivní a poradenská činnost spočívá ve vyhledávání dětí v § 6 zákona č. 359/1999 Sb. ZSPO, působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, projednat s rodiči nebo dítětem nedostatky v chování, sledovat, zda je na základě kontrolních oprávnění zamezováno v přístupu dětí do prostředí, které je z hlediska jejich vývoje a výchovy ohrožující, poskytnout nebo zprostředkovat rodičům na jejich žádost poradenství při uplatňování nároků dítěte o státní sociální podpoře, podle zvláštních právních předpisů, pomáhat rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě,

33

Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí

45

poskytovat nebo zprostředkovávat rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené, i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte, pořádat v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou, poskytovat osobám vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy dítěte, poskytovat pomoc při uplatňování nároků dítěte na výživné a při vymáhání plnění vyživovací povinnosti k dítěti, včetně pomoci při podávání návrhu soudu, přitom spolupracuje zejména s orgány pomoci v hmotné nouzi, povinnými osobami, orgány činnými v trestním řízení a soudy, připravovat fyzické osoby nebo děti vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny a poskytovat jim odborné poradenství a pomoc, které mohou rodičům i nařídit. Výchovná opatření, která nevedla k nápravě, může soud dočasně odejmout dítě z péče rodičů nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, přitom dítěti nařídí nejdéle na 3 měsíce pobyt v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo zařízení poskytující zdravotní služby, přičemž se jedná o předběžná opatření soudu v § 76, 76a OSŘ. Opatření na ochranu dětí se zajišťují v případě § 44, 46 a 68 odst. 1 až 3 ZOR, která jsou návrhy předkládány soudu a to zejména v případech, kdy rodiče neprojevují zájem o své dítě, nebo jsou omezeni, zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo je její výkon pozastaven a další. Dále OSPOD zprostředkovávají osvojení a pěstounskou péči, pěstounskou péči na přechodnou dobu a ústavní a ochrannou výchovu. Soudu OSPOD podávají návrhy, provádí šetření, poskytují součinnost a provádí kontrolní činnost, určenou soudem.34

3.4.

Zařízení sociálně-právní ochrany

Jsou zařízení odborného poradenství pro péči o děti vymezené v § 39 – 43 zákona č. 359/1999 Sb. ZSPO. Jedná se o zařízení sociálně výchovné činnosti, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a výchovné rekreační tábory pro děti. Tato zařízení mohou zřizovat fyzické osoby, právnické osoby nebo obce a kraje v samostatné působnosti na základě pověření k výkonu sociálně-právní ochrany podle § 49 zákona č. 359/1999 Sb. ZSPO. Zařízení odborného poradenství pro péči o děti poskytuje zejména doporučení zaměřená na řešení vzájemných vztahů rodičů a jejich dětí a na péči rodičů o děti zdravotně postižené. V rámci tohoto poradenství se poskytují rady ve věcech výchovy a výživy dětí a v dalších 34

Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí

46

otázkách týkajících se jejich rodinných, sociálních a mezigeneračních problémů vyplývajících z péče o děti. Rovněž, mohou poskytovat poradenství pro fyzické osoby vhodné stát se pěstouny. Zařízení sociálně výchovné činnosti jsou určena dětem, které se ocitly bez jakékoliv péče nebo jsou jejich životy a příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, anebo se jedná o děti bez péče přiměřené jejich věku, v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich hospitalizace, nebo jsou tělesně a duševně týrané nebo zneužívané anebo jsou závažným způsobem ohrožena jejich základní práva. Těmto dětem jsou nabízeny programy rozvíjení sociálních dovedností, výchovných činností a využití volného času. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, která spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči. Dítě se umísťuje v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu, na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, na základě žádosti zákonného zástupce, nebo požádá-li o to dítě. Jeden zaměstnanec zařízení zajišťuje osobní péči pro 4 svěřené děti. Délka pobytu dítěte může trvat nejdéle po dobu 3 měsíců od jeho umístění na základě žádosti zákonného zástupce dítěte, v případě opakované žádosti může být o další 3 měsíce prodlouženo a to jen s předchozím písemným souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo může trvat po dobu 6 měsíců, jde-li o dítě umístěné na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo na základě žádosti dítěte, jestliže s pobytem vyslovil souhlas rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, výjimečně lze tuto dobu prodloužit v případě, že si rodiče a jiné osoby prokazatelně upravují poměry tak, aby mohli převzít dítě do osobní péče, celková doba nesmí přesáhnout 12 měsíců, nebo je délka pobytu stanovena v rozhodnutí soudu o výchovném opatření nebo po dobu, po kterou trvá rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 46 ZOR. Jde-li o umístění dítěte na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo požádá-li o to dítě, je povinen úřad obce s rozšířenou působností podat návrh soudu na nařízení předběžného opatření, pokud nelze do doby, do níž musí o předběžném opatření rozhodnout soudce dle § 75 odst. 4 OSŘ, zajistit souhlas rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte s pobytem dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Je-li dítě umístěno na základě rozhodnutí soudu je zaměstnanec obce s rozšířenou působností povinen navštívit dítě podle potřeby, nejméně však jednou za 3 měsíce, může být povolen pobyt dítěte mimo toto zařízení u rodičů nebo jiných fyzických osob obdobně podle § 30 zákona č. 47

359/1999 Sb. ZSPO, platí pro plnění povinností zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ve sledování ústavní a výchovné ochrany obdobně. Provoz tohoto zařízení je nepřetržitý. Ochrana a pomoc dítěti je poskytována po dobu, než rozhodne soud o návrhu obecního úřadu obce s rozšířenou působností na nařízení předběžného opatření dle § 76a OSŘ. Zřizovatel zařízení je povinen vést evidenci dětí, které byly přijaty do zařízení. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zabezpečuje plné přímé zaopatření dítěte spočívající v poskytnutí ubytování, stravování a ošacení, výchovnou péči, zdravotní služby, poradenství dítěti, jeho rodičům nebo osobám odpovědným za výchovu, zajišťuje pomoc při přípravě dětí na školní vyučování a doprovod dětí do školy, vytváří podmínky zájmové činnosti dětí, je povinno poskytovat dítěti odbornou péči prostřednictvím sociálního pracovníka a psychologa, je povinno spolupracovat s rodinou dítěte a poskytnout této rodině pomoc při vyřizování a zajišťování záležitostí týkajících se dítěte, zajistit jim terapii, nácvik rodičovských a dalších dovedností, které rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte nezbytně potřebuje pro péči a výchovu dítěte, a to v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte zpracovaným OSPOD35, je povinno vydat vnitřní řád zařízení, který vychází z vymezení činnosti zařízení tímto zákonem. O dětech v zařízeních se vede spisová dokumentace, která obsahuje údaje o evidenci, kopie rozhodnutí soudu o umístění dítěte v zařízení, žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností o umístění dítěte v zařízení, doklad o přijetí dítěte a písemnou dohodu dle § 42 odst. 8 zákona č. 359/1999 Sb. ZSPO, záznamy o spolupráci zařízení s OSPOD, s dalšími orgány, právnickými a fyzickými osobami, záznamy o pomoci a léčbě poskytnuté dítěti, o přijatých opatřeních ve vztahu k dítěti, o poskytnutí lékařské péči a jejich důvodech, kopie hlášení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností o tom, že dítě pobývá v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, další údaje potřebné pro poskytování sociálně-právní ochrany. Činnost tohoto zařízení může být jen v objektu nebo prostorách, které umožňují zajištění přijetí dítěte, ubytování a přípravu dětí na školní vyučování, stravování, zájmovou a další činnost ve volném čase. Přemístění dítěte je možné jen na základě rozhodnutí soudu, pokud bylo dítě do zařízení umístěno na základě soudního rozhodnutí, a po předchozím oznámení o přemístění příslušnému OSPOD, s předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností a rodiče či jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud bylo dítě do zařízení umístěno na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo s předchozím písemným souhlasem zákonného zástupce dítěte, který uzavře dohodu o umístění dítěte do 35


48

péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42 odst. 8 zákona č. 359/1999 Sb. ZSPO. Zařízení sociálně-právní ochrany vymezuje i příspěvky na úhradu pobytu a péče, státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ráda bych zmínila rekreační tábory pro děti, které se zřizují zpravidla v době školních prázdnin a jsou určeny zejména pro děti, které se ocitly bez jakékoliv péče nebo jsou jejich životy a příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, anebo se jedná o děti bez péče přiměřené jejich věku, v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich hospitalizace, nebo jsou tělesně a duševně týrané nebo zneužívané anebo jsou závažným způsobem ohrožena jejich základní práva. Pobyt ve výchovně rekreačním táboře se dítěti poskytuje na žádost zákonných zástupců dítěte nebo s jejich souhlasem. Účelem pobytu je výchovné působení dětí směřující k odstranění nebo potlačení poruch chování a k získání potřebných společenských a hygienických návyků.36

36


49

4.

Příklady z praxe ve věcech péče soudu o nezletilé

Abych byla schopná uvést pár příkladů z praxe ve věcech péče soudu o nezletilé, zúčastnila jsem na Okresním soudu v Litoměřicích přímo řízeních soudu ve věcech péče o nezletilé. Obohatilo mne to a získala jsem tak další zkušenosti, které mi pomohli pochopit danou problematiku mé práce. Mým hlavním cílem byla aplikace a komparace teoretických poznatků s praxí v oblasti péče soudu o nezletilé, což bylo právě důvodem mé účasti na těchto řízeních, analýza soudních případů a vyhodnocení jejich četnosti a závažnosti ve vybraném regionu, kde jsem požádala zmíněný soud v Litoměřicích o součinnost a poskytnutí přehledů a statistik, týkající se četnosti případů a typů řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, jehož výstup právě dokládám v přílohách č. 5 až 8 a jejich hodnocení analyzuji v závěru práce. Příloha č. 1 - Okresní soud v Litoměřicích nařizuje usnesením předběžné opatření nezletilému a ustanovuje mu opatrovníka OSPOD k zastupování řízení o vydání předběžného opatření vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. P 78/2005 a dalšímu řízení ohledně výchovy nezletilého. Jako důvod uvádí, nezletilý byl převzat babičkou, jelikož nebylo možné ho nadále ponechávat pro nepřekonatelné rozpory v péči matky a nebyla zjištěna žádná jiná vhodná osoba v rodině či mimo ní, která by nezletilého převzala do péče. Důvodem - matka nezletilého týrala, byla stále pod vlivem alkoholu, nestarala se o něj a docházelo mezi nimi k neustálým konfliktům závažného charakteru, jak vyplynulo z podání. Tímto opatřením se jedná o úpravu poměrů a z usnesení bohužel vyplývá, že problémy byly dlouhodobé charakteru, rodina je hluboce jednáním matky narušena a nejedná se prvotní úpravu poměrů. Příloha č. 2 - Okresní soud v Litoměřicích nařizuje usnesením předběžné opatření nezletilému pod Č. j.: OP 353/2011, prodloužení pobytu v Diagnostickém ústavu v Liberci. Přičemž při svém rozhodnutí vychází z toho, že matka se o nezletilého nestarala a nezajišťovala potřeby ani dohled nad ním a jeho sourozenci. Otec ani nikdo jiný, nebyl a není schopen zajistit péči, proto bylo vydáno předběžné opatření o jeho umístění. Ve věci bylo zahájeno řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilého, ale rozsudek zatím nenabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že jsou splněny podmínky tohoto ustanovení, soud dospěl k závěru, že je potřeba předběžné opatření prodloužit, a tak učinil. Příloha č. 3 - Okresní soud v Litoměřicích usnesením pod Č.j.: 1Nc 1611/2010, 1 P a NC 332/2010 zamítá návrh otce na předběžné opatření na úpravu styku s nezletilou, jelikož matka 50

jeho styku s dcerou odmítá. Otec je oprávněn a povinen se jak na dobu do, tak po rozvodu manželství stýkat s nezletilou ve vymezené dny soudem. Soud jeho žádost zamítnul z důvodů odvolání matky, která odůvodnila, že vymezená doba styku s dítětem není vhodná a proto navrhuje posunutí času návštěv na jinou hodinu. Z usnesení rovněž vyplývá, že otec se s dcerou párkrát setkal a dle názoru matky jeho zájem není zcela zřejmý, nelze opomenout i dlužné výživné, které je z mého pohledu v jeho neprospěch, z důvodů pohledu a stanoviska soudu. Přičemž je relevantní jeho skutečný zájem. Příloha č. 4 - Okresní soud v Litoměřicích rozhodl rozsudkem pod Č.j.: OP 322/2009 – 45, 23P a Nc 391/2010 ve věci péče o nezletilé na nezrušitelné osvojení nezletilé takto: nezletilá je od právní moci rozhodnutí osvojenkyní navrhovatele, tedy přejímá jeho příjmení a osvojitel se zapíše v knize narození matričního úřadu na místo otce nezletilé. Osvojení je nezrušitelné. Přičemž matka, otec i osvojitel s návrhem souhlasili. Z mého pohledu pozitivní skutečnost nové a úplné rodiny.

51

Závěr: Závěrem práce je zhodnocení vlastních postupů při zpracování zkoumaného tématu a stupeň dosažení cílů práce vč. jeho výsledků, analýzy a hodnocení. Pro mne osobně se jednalo o citlivé téma s akcentem na vlastní zkušenost samotného tématu a především emoce s tím spojené. Mým záměrem bylo pochopit danou problematiku péče soudu o nezletilé a schopnost její interpretace. Především provázání praxe s teorií a obohatit se o poznání těchto skutečností z pohledu praxe soudů. Dle mého názoru se jedná o těžkou problematiku ve vztahu k laické veřejnosti, přičemž nastavení různých metod a procesů, která jsou zde uplatňována, fungují a jsou k sobě navzájem subsidiární. Byla jsem mile překvapena participačním pozorováním a ochotou jednotlivých orgánů a institucí při zpracování mé práce a především lidskostí a citlivostí, s jakou ve vztahu k okolí pracují. Hlavním cílem práce byla aplikace a komparace teoretických poznatků s praxí v oblasti péče soudu o nezletilé, analýza soudních případů a vyhodnocení jejich četnosti a závažnosti ve vybraném regionu v ČR. Po vyhodnocení statistik v přílohách uvedených 5 až 8, které jsou zaměřeny na přehledy o stavu opatrovnické agendy okresních soudů v Ústeckém a Libereckém kraji za rok 2007 až 2010, které souvisejí především se zmíněnou agendou opatrovnictví a výchovou a výživou nezletilých, je nejkritičtější a alarmující oblastí Chomutov. Potýká se s nejvyšším počtem přijatých i nevyřízených případů ve věci nezletilých. Není na místě kritika a ani můj záměr zpochybňovat místní příslušnost a fundovanost soudů, naopak bych ráda poukázala na tuto oblast jako na ekonomicky slabou a tím se i sociálně oslabující. Bohužel tento problém je dlouhodobý a celorepublikový, souvisí s ekonomickou krizí. Řada rodin žije na hranici chudoby, což se odráží ve vývoji samotných rodin a vztazích mezi nimi. Rodiny nemají dostatečné finanční zdroje pro zajištění výchovných a preventivních opatření pro své děti a to má za následek, že děti vyrůstají na ulici, stávají se z nich tzv. samorosti, bez rodinných základů. Bohužel s tímto jevem přichází i vysoký nárůst trestné činnosti. Já osobně tuto situaci takto vnímám i sleduji v okolí. Z mého pohledu je závažný problém v lidech, v jejich asociálnosti a destrukci úcty k druhým a mizejícího etického kodexu. Soudy mohou regulovat a řešit taxativně vymezené věci, týkající se nezletilých, ale nemohou deklarovat základům slušného chování. U dětí se objevuje předkonvenční morálka přijatá od dospělých. Skutečnost, která mne v poslední řadě šokuje, je lhostejnost okolí, které je schopno přehlížet týrání dětí, téměř denně se setkávám s těmito případy prostřednictvím medií. Závěrem práce, bych chtěla poděkovat a vyjádřit úctu institucím a orgánům, které pracují a řeší problematiku nezletilých.. 52

Seznam použité literatury: Monografická publikace 1.

.DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-107-9

Elektronické zdroje 1.

Zákon o rodině. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: Občanské právo procesní. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A9_pr%C3%A1vo_procesn%C3% AD

2.

Občanské právo procesní. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A9_pr%C3%A1vo_procesn%C3% AD

3.

Občanský soudní řád. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%BD_soudn%C3%AD_%C5%99%C 3%A1d

4.

Soudy v Česku. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soudy_v_%C4%8Cesku . Judikatura

1.

.Usnesení o nařízení předběžného opatření Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. P 78/2005

2.

.Usnesení o prodloužení předběžného opatření Okresním soudem v Litoměřicích pod Č. j.: OP 353/2011

53

3.

Usnesení o návrhu otce na vydání předběžného opatření u Okresního soudu v Litoměřicích pod Č.j.: 1Nc 1611/2010, 1 P a NC 332/2010

4.

Rozsudek na nezrušitelné osvojení nezletilé vydaný Okresním soudem v Litoměřicích pod Č.j.: OP 322/2009 – 45, 23P a NC 391/2010

5.

Přehled o stavu opatrovnické agendy okresních soudů v kraji za rok 2010

6.


7.


8.


Právní předpisy 1.

Zák. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí

54

Seznam použitých zkratek: LPS

Zákon 2/1993 Sb., o vyhlášení listiny základních práv a svobod jakou součásti ústavního pořádku České republiky

MatrZ

Zák. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

MÚnosD

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 34/1998, o sjednání úmluvy občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí

ObčZ

Zák. 40/1964 Sb., občanský zákoník

OSŘ

Zák. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

OSPOD

orgány sociálně-právní ochrany dětí

SoudP

Zák. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a poplatků za výpis rejstříku trestů

StScPod

Zák. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

ÚPrDt

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o právech dítěte

VýUsV

Zák. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a změně dalších zákonů

ZSPO

Zák. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí

ZOR

Zák. 94/1963 Sb., o rodině

ZSM

Zák. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže

ZPr

Zák. 262/2006 Sb., zákoník práce

55

Přílohy: Příloha č. 1 Usnesení o nařízení předběžného opatření Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. P 78/2005 Příloha č. 2 Usnesení o prodloužení předběžného opatření Okresním soudem v Litoměřicích pod Č. j.: OP 353/2011 Příloha č. 3 Usnesení o návrhu otce na vydání předběžného opatření u Okresního soudu v Litoměřicích pod Č.j.: 1Nc 1611/2010, 1 P a NC 332/2010 Příloha č. 4 Rozsudek na nezrušitelné osvojení nezletilé vydaný Okresním soudem v Litoměřicích pod Č.j.: OP 322/2009 – 45, 23P a NC 391/2010 Příloha č. 5 Přehled o stavu opatrovnické agendy okresních soudů v kraji za rok 2010 od Okresního soudu v Litoměřicích Příloha č. 6 Přehled o stavu opatrovnické agendy okresních soudů v kraji za rok 2009 od Okresního soudu v Litoměřicích Příloha č. 7 Přehled o stavu opatrovnické agendy okresních soudů v kraji za rok 2008 od Okresního soudu v Litoměřicích Příloha č. 8 Přehled o stavu opatrovnické agendy okresních soudů v kraji za rok 2007 od Okresního soudu v Litoměřicích

56

Péče soudu o nezletilé

Recommend Documents