03. 07. 2016 09:32
1/6
Historie obce a českého osídlení
Součást publikace Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU v Praze, 2009. Dostupnost online: ZDE a ZDE
Tady se to nějak přeformátovalo….Používejte Holuboje materiály-tam jsou přepsaný nahrávky atd. a holuboje2-to je čistý text Historie obce a českého osídlení ●
První písemné zmínky o obci
●
Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
●
Výzkumy týkající se obce
V 50.-60. letech 19.století se v Čechách objevil nový trend. Lidé začali opouštět své domovy a přitom doufali, že najdou místo, kde si jim bude žít lépe než v rodné zemi. Část z nich se vydala směrem na východ, roku 1856 odjela jedna velká skupina lidí k Černému moři v čele s Braunem a Fišarem, většina z nich pocházela z okolí České Třebové a Vamberku. Cestovali do Prešpurku, 1700 km po Dunaji do Galace, pak přes Oděsu do Simferopole a Evpatorie na Krymu. S sebou vezli pluhy a jiné zemědělské nářadí, které jim mělo zajistit živobytí, jen koně si koupili až na místě. Právě díky nástrojům, které si přivezli, se na ně místní obyvatelstvo dívalo jako na příležitost jak zvelebit své pozemky. Proto hodně statkářů české rodiny zaměstnalo. Krajané sice získali práci, ale jejich životní podmínky byli strašné. Bydleli v kůlnách nebo zemljankách (chalupa z hlíny) po dvou až třech rodinách. Toto špatné prostředí a také strava vedla k tomu, že velká část z nich podlehla nějaké vážné nemoci. Na vedlejších pozemcích polského statkáře pracoval dívat Josef Košta ze Lhotky u České Třebové, kterému nebyla tato žalostná situace krajanů lhostejná. Vydal se tedy do Evpatorie, kde navštěvoval různé úřady a snažil se upozornit na to, jak špatně se krajanům žije. Podařilo se mu vyvolat u úředníků zájem a ti se sami jeli přesvědčit, zda životní úroveň krajanů je opravdu tak žalostná. Skutečně zjistili, že podmínky, ve kterých se české rodiny nacházeli, nejsou vhodné pro život a z tohoto důvody začali krajany shromažďovat, aby je mohli odvést do opuštěné vsi Kurman-Kermenči. V této vesnici se Češi rozdělili na čtyři skupiny a podle toho se ujali částí pozemku, který jim vláda přidělila. Oblast byla rozdělena na Kurman-Kermenči, Kirej, Žáva a Žadra. Češi přejmenovali Žávu na Alexandrovku, Kirej na Tábor a Žadru na Bohemku a začali své nové pozemky zvelebovat. Dosáhli velkého rozvoje a díky tomu se sem začali sjíždět i další krajané z rodné země. Proto za nějakou dobu půda přestala stačit pro všechny. Vláda se krajanům snažila pomoci tím, že jim nabídla půdu na Kavkaze a v Tavrii. Košta a Fišar se do Tavrie vydali, aby zjistili, zda by pro ně byla oblast vhodná. Zalíbila se jim zde krajina blízko Melitopole, kde bylo dost německých osad a ještě s dalšími krajany se tam přestěhovali a založili osadu Čechohrad. Když v roce 1867 přijela další výprava z Čech, dostalo se jí velkého zklamání. Vláda zakázala přidělovat carskou půdu. Protože krajané neměli na zakoupení půdy peníze, museli začít pracovat u starších usedlíků nebo na pronajatých polích. Nastalo období krize, krajany kromě moru dobytka zužovalo i sucho, takže začali trpět hladem. Viděli naději v pomoci cara, ale ten byl bohužel zavražděn. V této době se krajané, kteří jeli do Melitopole na trh, seznámili se synem velkostatkáře z Besarábie-Štěpánem Romaněnkem a ten jim dal novou naději na lepší život. Poradil jim, ať se přestěhují na panství jeho otce v Tatar-Bauči ? za Dněstrem v Besarábii. Košta s Horvátem místo navštívili a byli statkářem přijati, slíbil, že jim prodá levně dobré pozemky. Vedl ho k tomu jednoduchý důvod. Jeho statek byl tak zadlužený, že se snažil co nejvíce ze svých pozemků prodat. Krajané, těšící se na nový začátek, začali dávat dohromady peníze a vypravili 20 vozů s tím nejnutnějším. Když ale Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:15
holuboje http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=holuboje
dorazili na místo, čekalo je obrovské zklamání. Místo vinic, sadů a úrodných polí před sebou měli obrázek neúrodných pozemků mezi kopci a výmoly. Ale i přes prvotní rozčarování se rozhodli zůstat a začali zakládat osadu Novohrad. ●
Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do
současnosti) Z Oděsy sem přijel Mikuláš Bavlnka, který učil na Ryšelevském gymnáziu. Zde v Novohradu si nechal postavit dům, kde pobýval každé prázdniny. Přemlouval krajany, aby přestoupili na pravoslavnou víru. On sám se zcela přizpůsobil ruskému prostředí a tvrdil, že i pro ostatní Čechy to bude výhodné, protože si tím získají větší důvěru vlády. V roce 1889 opravdu většina z nich k přestupu svolila. Bavlnka byl po nějaké době pozván k archijereji Sergějovi. U něj žádal o zřízení církevní školy v Novohradu a za učitele navrhoval Horáka. Škola byla opravdu otevřena, ale protože v osadě nebyla žádná vhodná budova, poskytl k tomuto účelu svůj dům Bavlnka. V roce 1890 vyšlo první číslo Eparchiálních vědomostí. Zde byl popsán přestup na pravoslaví a obsahovalo mnoho nepravdivých údajů. Mimojiné i to, že Češi slíbili postavit školní budovu a chrám s farností a že si budou kněze sami vydržovat. Pak zemřel starý Romaněnko, dřív než si nechali pozemky napsat na sebe. Jeho synové byli totiž špatní, z toho vznikly problémy se smlouvami(chyběla některá jména). Aby toho nebylo málo, propukla v této době epidemie zimnice. Navíc se vrátil Romaněnkův syn Terasám a prohlásil se pánem. Čechy označil za vetřelce a chtěl po nich, aby znovu zaplatili. Krajané si to samozřejmě nenechali líbit a začali protestovat. Obrátili se na úřady v Kišiněvě, Cahulu a Oděse. Gerasim ale mezitím půdu odprodával, proti čemuž byli i jeho bratři. Krajané se ze zoufalství rozhodli požádat osobně o pomoc cara, který v této době pobýval v lázních v Jaltě. Sepsali petici a vydali se na místo, o kterém věděli, že jím car bude projíždět a čekali. Podařilo se jim, že car jejich žádost přijal. Ještě tentýž večer si povolal krajana Hýbla a vyslechl ho. Následkem toho přijela do osady vyšetřovací komise. Gerasim pochopil, že prohraje a začal ničit pole a působil škody. Poté byl zatčen ačkoliv předstíral, že pozbyl rozumu. Smlouvu nakonec podepsal, ze strachu, že skončí na Sibiři. V roce 1901 Češi zahájili stavbu školní budovy, kterou financovali. Plánovali, že v ní Horák bude vyučovat česky a rusky. Bohužel zemřel ještě než stačili budovu dostavět. Od roku 1902 až do konce války se učilo pouze rusky. Následovalo odcizení české kultuře a přiblížení ruským zvykům. Toto přerušil příchod českých zajatců. Díky nim v osadě vznikl kroužek divadelních ochotníků, který znovu oživil zájem o české tradice. V roce 1918 začal učitel Jaroslav Řezáč z Prostějova učit česky, ale trvalo to pouze jeden rok. Po té co zajatci opustili osadu, zmizel kulturní ruch. V roce 1918 byla Besarábie obsazena rumunským vojskem, ti převzali školní budovu. Tím pádem skončilo vydržování učitele a začalo s vyučovat rusky a rumunsky. Později odpadla i ruština a přešlo se pouze na rumunštinu. To zapříčinilo velký úpadek české kultury v Novohradu. Roku 1933 přijel Jan Římovský, který oživil divadelní kroužek. U Karásků bylo postaveno jeviště, nad kterým byl zavěšen nápis : „Kdo se za svůj jazyk stydí – hoden potupy všech lidí“. Po prvním představení zůstal v osadě Římovský jako učitel, divadlo totiž vzbudilo touhu po české škole. Koncem ledna 1934 začalo vyučování s 32 žáky, před prázdninami se jejich počet zvýšil na 56. Římovský má k dispozici jen 2 slabikáře, 5 čítanek a 2 mluvnice. Potřebnou pomoc získává od Ing.Františka Tetického z Galace, z obecné školy v Jaroměřicích, z Prahy od spolku sv.Rafaela, dále pak přispěl Spolek Komenský a československý ústav zahraničí (díky nim se škola nezavřela).
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 03. 07. 2016 09:32
03. 07. 2016 09:32
3/6
Historie obce a českého osídlení
Specifika obce ●
V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)
Vesnice Holuboje se nachází na jižním cípu Moldávie, cca 28km od města Cahul. Když do Holuboje jedete, nepostřehnete, že už jste do ní vjeli, protože plynule navazuje na vedlejší vesnici Tataresti. Do Holuboje vede silnice, stará asi 30 let. S městem Cahulem je spojená pomocí autobusu, který sem zajíždí 3x denně, zastávky tu sice 2 jsou, ale ať stojíte na silnici i mimo ně, stačí na autobus jen mávnout a on zastaví. Žije zde něco kolem 700 obyvatel, krom Čechů tu žijí Bulhaři, Moldavané,Ukrajinci, Gagauzové… Domky stojí hlavně u silnice, takže se vesnice táhne několik dobrých kilometrů. Jsou nabarvené na modro (holubí modř → Holuboje) s vyřezávanými štíty a lavičkami před plotem. Holuboje leží v údolí, kde teče říčka XX. Kolem ní se zvedají mírné kopce, na kterých roste vinohrad a spousta kukuřice. Pole musí být zavlažovaná, protože v letních měsících se z půdy stane vyprahlá a spálená země, teplota vystoupá na dobrých 40 stupňů přes den. Výkyvy tu jsou znatelné, v zimě slezou teploty až na mínus 20 stupňů. Krom pěstování plodin tu chovají lidé domácí zvířata, krávy, všude se batolící husy, slepice, krůty, kozy, prasata a hlídací psy. Život tu není rozhodně jednoduchý. Vodu do domu tu mají zavedenou asi 20 domů, sprchu jen jeden. Ostatní čerpají ze studně mimo dům. Elektřina a plyn zaveden za socialismu. Je trochu paradoxní, že lidé se tu měli nejlépe za Sovětského svazu. Došlo k zavedení proudu, plynu (sic jen k úřadu), postavení nové silnice. Kolchoz si místní také pochvalovali. Na demokratickou revoluci v 1991 roce spíše nadávají, protože dopadli nejhůř. Pracovní příležitosti jsou tu velmi malé, spíš žádné. Doktor sem dojíždí jednou týdně, pak vystaví papír přímo do nemocnice v Cahulu, kde vás zdarma ošetří,ale je to trochu na dlouho, takže když potřebujete dostat lékařskou péči ihned, je lepší zajet do Cahulu přímo a vše si zaplatit.\\Češi tu žijí již ve 4. generaci.. Možná už poslední. Všichni mladí odchází za vyšším vzděláním a za prací do měst (Cahul, Kišiněv) nebo za hranice do České republiky či do Moskvy. Co stojí za povšimnutí, to je kouření, nikdo zde ze starších nekouří. Všichni se dožívají vysokého věku. Z povídání místních vám utkví v paměti slovíčko sakumpak. Možná do historie k Čechům od té 4. generace?hm? nebo třeba něco o svátkování kohouta? nebo sakumpak? Statistické údaje o počtech krajanů ●
●
Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu
Rok 1934 - Novohrad má 777 obyvatel, z toho 295 Čechoslováků, 289 Rusů, 107 Bulharů a 86 Rumunů. Karajné mají 950 ha půdy, v tom 190 ha pastvin a 35 ha vinic. V jejich zahradách je čtyři a půl tisíce ovocných stromů, ve stájích 100 koní, 111 krav, 18 telat, 190 ovcí a 87 vepřů. Nedostatek pozemků donutil roku 1911 deset rodin, že se přestěhovaly daleko k Uralu mezi Kirgizi a tam založili kolonii Sadovu. (přímá citace z Karase) rok 1969: V roce 1969 národnostní složení rodin ve vesnici Goluboje bylo následující. Z 262 rodin bylo ukrajinských 86, moldavských 49, českých 42, ruských 8, gagaluzských 1 a smíšených 38. Ke smíšeným rodinám patří i některé české rodiny. V Golubém je celkem 73 českých rodin a z toho zcela českých je 42 (to je více než 50%). Česko-ukrajinských 14, česko-moldavských 7, česko-ruských 5, česko-bulharských 5. Přitom si je třeba všimnou charakteristického jevu ve smíšených rodinách. Jestliže je jeden z rodičů Čech, jsou děti vedeny jako české. V roce 1880 se asi 100 českých rodin přišlo do Holuboje. Prvními českými zakladateli vesnice byli Pluhařovi, Karáskovi, Jedličkovi, Vavřinovi a další. Češi žili dlouho izolovaně a Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:15
holuboje http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=holuboje
udržovali si svoje staré kulturní tradice i svůj osobitý životní styl. Až na vzácné výjimky se zachovávala u českých přistěhovalců endogamie. Poté autorka píše, že se postupně začli asimilovat, když SSSR udělal společné kolchozy. A vůbec SSSR je stmelil všechny…!(citace!!!!! Etnografické zvláštnosti českého obyvatelstva ve vesnici Goluboje v moldavské SSR = je to přímo opsané z textu → upravit) z poznámek od p. Laudy - 125 Čechů, 65 Bulharů, Albánci, Rusové, Ukrajinci, Rumuni, Moldavani, Cikáni a Gagauzové za posledních 10 let se odstěhovalo 20 Čechů do ČR (okolí Náchoda), Češi v Holuboji do 20ti let vymřou… ●
Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu
Spolková činnost ● ●
Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů. Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…
Holubojský spolek byl založen před třemi lety. Nese název Novograd, podle dřívějšího pojmenování vesnice – Novohrad. Spolek nesdružuje jen Čechy a azbuka nezná písmeno H, proto se spolek jmenuje Novograd. Sídlo má v hudební škole. Hlavní důvod jeho založení bylo čerpání dotací z České republiky. Pana Lauda byl několikrát přemlouván, aby byl jeho předsedou, ale moc se mu do toho nechtělo. Nakonec se předsedou přece jen stal. A je tomu tak dobře. O spolek se stará celou duší. Sbírá od zbylých Čechů fotografie, kroniky, notové listy, které kopíruje a zakládá, originály pak vrací zpět majitelům. Dotací z Čech si velmi váží. Ať už jde o opravu školy pyšnící se názvem Jaroslava Haška (jediná škola po něm pojmenovaná), nebo zcela nové postavení hudební školy Jaroslava Karáska. Můžete sem připsat něco o zakládání spolku (před p. Laudou tam byl p. Karásek, který se hodně angažoval, tak třeba jestli máte nějaké informace o něm, nebo o dalších předsedech) Náboženství Emigrace do východních zemí v 19. století již nebyla z náboženských důvodů, nýbrž z ekonomických. V tehdejší carské Rusko potřebovalo kolonizovat ještě neobydlené části země, proto zvali cizince k jejímu obydlení a zkulturnění krajiny. Češi byli vhodní pro kolonizaci. Byli to Slované, jazyk měli podobný, byli na kulturní výši, vzdělaní, schopní se rychle přizpůsobit cizím podmínkám i kulturám. I přes to, že byli katolíci, nebylo jejich katolické cítění tak silné jako u Poláků. V některých oblastech byli Češi nuceni (i násilím) přejít na pravoslaví. U našich holubojských Čechů tomu tak nebylo. Nicméně naa stálé naléhání oděského učitele Mikuláše Bavlnky a z praktických důvodů, Češi nakonec na pravoslaví přestoupili v roce 1889 (krom 3 rodin). Jejich důvody byly pochopitelné, měla jim být postavena církevní škola a kostel s farářem. Nic z toho se ovšem nestalo. Nakonec prý podle nepravdivých údajů, se Češi sami zavázali postavením školy a kostela s vydržováním faráře (podle Karase). Kostel není v Holuboji postaven dodnes. Měl už se kolikrát stavět, ale byla první světová válka, druhá světová válka, hladomor, poté připojení k SSSR a to moc církev nepodporovalo. Po revoluci po roce 1991 nejsou zas peníze. Projekt na stavbu kapličky cca pro 20 osob je už podle slov pana Laudy hotový. Čeká se jen na peníze. )) (Náboženské cítění u krajanů není moc velké - ♣takhle bych to moc neformulovala, ehm, do duše jim nevidíme, příde mi to moc zobecněný – spíš bych dala něco jako: Náboženství nemá na dění ve zdejší vesnici velký vliv ). Do kostela nechodí, není ještě postaven. Kostel sice stojí ve vedlejší vesnici (Tataresti), ale to je 7 km daleko, a ve 40 stupňových vedrech nebo naopak 20 stupňových mrazech je pro starší ročníky taková cesta nadlidským výkonem. Češi znají církevní svátky i je dodržují. V obydlích najdete pravoslavné ikony v http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 03. 07. 2016 09:32
03. 07. 2016 09:32
5/6
Historie obce a českého osídlení
rozích pokojů. Ale že by náboženství Čechy stmelovalo, udržovalo český jazyk, nebo mělo jakousi společenskou funkci (scházení každou neděli v kostele), tak to není. Jejich náboženské cítění je velmi individuální. Někdo věří, někdo nevěří vůbec, někdo se pomodlí, ale pak řekne, že kdyby nějaký Bůh existoval, nedopustil by ukrutnosti, které se děly za války. Školství Škola v Holuboji První školu v Holuboji začali Češi stavět z vlastních zdrojů v roce 1901. Ve škole měl učit učitel Horák česky a rusky, bohužel se dostavění školy nedožil. Škola byla otevřena o rok později, česky se ale neučilo, jen rusky. To způsobilo, že Češi započali rychle zapomínat svůj rodný jazyk. Naštěstí se po první světové válce, při návratu českých zajatců domů, se čeština u našich krajanů oživila. Vznikl dobrovolný divadelní spolek, který sehrál několik představení, v Holuboji se opět ozvaly české písně a nohy zadupaly národní tance.1) Poté se na rok obnovila výuka češtiny, kterou vyučoval pan Jaroslav Řezáč z Prostějova (1918). Po odchodu českých zajatců byla Holuboje obsazena Rumunskem a na škole se vyučoval krom jazyku ruského také jazyk rumunský, později jen rumunský. Až roku 1933 přišel do Holuboje učitel Jan Římovský, který vrátil české povědomí tam, odkud se začalo vytrácet. Založil ochotnický divadelní kroužek a obnovil výuku češtiny. Řídil se heslem:“Kdo se za svůj jazyk stydí, hoden potupy všech lidí.„2) Zájem o češtinu vzrostl. Učitel Římovský musel výuku přizpůsobit velmi skromným prostředkům, kterými disponoval (2 slabikáře, 5 čítanek, 2 mluvnice)3).Rumunská vláda dokonce povolila, aby otevřel českou třídu v rumunské škole do roku 1940. Výplatu za výuku dostával ovšem až Československa. O krajany bylo tehdy větší zájem než je dnes. Každá politická strana měla ve svém programu podporu krajanům. Po obsazení země SSSR se opět začalo vyučovat rusky. Starší generace Čechů nám prozradila, že za svých mladých let, uměli krom češtiny také rumunsky, rusky a bulharsky. Vesnice byla totiž multikulturní a ve škole se přecijen potkaly děti všech národností. Stará škola stála na nynějším fotbalovém hřišti. Po zemětřesení v roce 1974 postavili obyvatelé Holuboje novou školu na jiném místě. Ovšem díky revolučnímu roku 1991 je dnes třeba celou školu opět zrekonstruovat (podlahy, okna, elektřina). Rekonstrukce probíhá díky českým dotacím. Škola se nyní pyšní názvem Gymnázium Jaroslava Haška. Má speciální českou třídu, kterou se pan předseda spolku Lauda snaží zařídit jako pravou českou třídu. Nové lavice, osvětlení, skříňky a tabule. Chybí snad jen umyvadlo a nějaké ty české taháky na zeď jako jsou vyjmenovaná slova a slovní druhy, které známe z našich mladých let. Ve škole se čeština povinně neučí, funguje zde pouze kroužek Novohrádek, ve kterém se čeština učí jen na dobrovolné fázi. Nicméně zájem o češtinu neupadá, mladších dětí (tzn. do 4. třídy) navštěvuje kroužek kolem 15 dětí, starších (do 9. třídy) kolem 12 dětí. O letních prázdninách zde výuka probíhá také díky českým studentům, kteří sem jedou učit češtinu vždy na jeden měsíc. Ani v té době o děti není nouze. Děti tu jsou na prázdninách u příbuzných, ve třídě se jich sejde i 25. Ve škole jsme našli slabikáře, Špalíček (sborník českých písní), české knížky většinou přivezené nějakou skupinkou Čechů, jak jsme byli my. Co je problém, je neprofesionalita výuky češtiny, jak přes rok, tak přes prázdniny. Nikomu se nechce učit češtinu, za tak mizerný plat, ale finanční situace v celé Moldávii bohužel lepší plat poskytnout nemůže a nemůže konkurovat někomu, kdo jde raději učit do Moskvy. Holuboji nestojí jen základní škola. Stojí zde i škola hudební, pojmenovaná po panu Vladimíru Karáskovi. Hudební orchestr zde byl ode dávna. Byla to jedna z věcí, která držela češtinu při životě, když už to nesplňovala církev, jako v jiných vesnicích. O vedení orchestru se po panu Karáskovi? zasloužil pan Petr Petrovič Iriněvič, který ho vedl 38 let. Hrál s orchestrem české písničky jako jsou Novohradská brána, Šly panenky silnicí a také píseň Novohradský tatíček (slova: Jan Římovský, hudba: Vlad.Karásek) Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:15
holuboje http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=holuboje
Při návštěvě pana Petroviče jsme měli to štěstí, že jsme Novohradského tatíčka slyšeli na tahací harmoniku. Později vystřídal tahací harmoniku za foukací a pak za trumpetu. Při našem odchodu se s námi loučil slovy:„Novohradský pozdrav do Čech, nikdy nezapomenu česky!“ Je až neuvěřitelné, s jakou vervou pan Petr Petrovič hrál a vedl orchestr. Pod rukama mu prošlo kolem 200 žáků. Krom orchestru tu ještě fungoval pěvecký soubor zvaný Perličky. Ten spolu s orchestrem jezdil na různé festivaly i mimo Moldávii. Oba soubory fungují dodnes. Hudební škola byla postavená z vepřovic, nyní je zcela zrekonstruovaná díky dotacím z České republiky. Krom zkušební místnosti je zde ještě kancelář českého spolku Novograd. , 2) , 3) KARAS, František. Československá větev, zapomenutá nebem i zemí : I.Čechové v Rumunsku. V Praze : Spolek Komenský, 1937. 64 s. 1)
From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=holuboje Last update: 06. 06. 2016 10:15
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 03. 07. 2016 09:32
