Současné trendy a vývoj obchodu s oděvy v Evropě. Zápis z přednášek Ing. M. Žáka Na Katedře oděvnictví proběhla v rámci projektu OPTIS řada přednášek pana Ing. M. Žáka (24. 11. 14 a 19.1. 15) zabývající se současnými trendy a vývojem obchodu s oděvy v Evropě. První přednáška pojednávala o současném stavu výroby oděvů a nejnovějších vývojových trendech ve světě. Konfekce se už ve větším měřítku vůbec v Evropě nevyrábí. Už v 70 letech se začal pod tíhou vysokých mzdových nákladů oděvní průmysl přemísťovat na východ (Ruska) ze západu a později začaly bohaté státy přenášet výrobu na jih do rozvojových zemí a to pokračuje v obrovské míře i dnes. Konfekce je na západní trh většinově importována (dovážena) Trend výroba jinde mimo Evropu má svůj historický vývoj. První etapa byla začátkem 70 let. Výroba se přemisťovala na Tchaj-wan do Thajska, Turecka nebo Hong Kongu. Toto už neplatí. Tyto země už zbohatly a vyváží výrobu jinam. Druhá etapa byla zásadní. V 80. a začátkem 90. let se nejvíce výroba přemisťovala do Číny, která však začala industrializovat (přenášet výrobu) dál a novým nalezištěm pro tvorbu oděvů je Indonésie. Mnoho oděvních továren tam vlastní čínští majitelé. V Číně byl velký potenciál levné pracovní síly (dokázali pracovat 12 hodin v podstatě zadarmo). Hlavním impulsem pro masivní přemisťování výroby do Číny bylo zrušení dovozových kvót a cla v roce 2002, čímž Evropská unie pustila čínské zboží do Evropy. Třetí etapa byla o tom, že některá místa v Číně už začala být také drahá (mzdová práce). Proto se výroba začala přemisťovat dále do Indie, Jižní Ameriky a na Madagaskar. Pak přišel pokus velkých značkových výrobců jako např. Hugo bos francouzský obrovský gigant na kvalitní 1
pánskou a dámskou módu. Pořád se drží na trhu. Přemýšlel, jak zlevnit výrobu, ale mít ji stále kvalitní. Investoval do severní Afriky, kde začal budovat své továrny. Tato etapa byla naprosto neúspěšná. Zjistilo se, že mentalita těchto lidí je jiná než v Asii. Jsou méně zruční a kvalifikovaní, nejsou schopni pracovat kolektivně, tak jako Asiaté. Dnes jsme svědky už páté etapy. Přenášení výroby do třetího světa tzn. do Indonésie, Bangladéše. Dnes industrializují Číňané v Indonésii. V těchto továrnách jsou špatné podmínky pro výrobu. Kupodivu v těchto podmínkách vyrábí i velké značky, které mají obrovské ceny na trhu. Lidsky to není fér a v oděvnictví je to obzvlášť vidět. Se zahájením sezony koupíme např. halenku firmy Versace za 4000 Kč. V lednu stojí 500 Kč. Není to podvod? Mají v té ceně takovou rezervu, že i dané zlevnění je pro ně snesitelné. Kvalitu si v těchto továrnách hlídají Evropané. V dnešní době outsourcing (dodávání na klíč). Zadavatelská firma tam má svoje techniky, IT systémy a komunikace. Vše probíhá levně a chudí lidé v těchto zemích jsou vděční za tuto práci. Evropský trh – obrovská kupní síla s vysokým koeficientem nákupnosti oděvů. Největší koeficient nákupu textilu má západní Evropa. Je zde 10 krát větší nákupnost než u nás. Lidé jsou tam zvyklí nakupovat podle trendů a sezónnosti. Jsou bohatší. Větší většina spotřebitelů má zájem o klasickou konfekci v nižších cenách. Přitom nabídka v obchodech je podstatně bohatší ve vyšších cenách. I ti bohatí západoevropané chtějí nižší ceny. Spíš chtějí kupovat „montérky do práce“. Nabídka bývá opačná. To je důvod proč jsou obchodníci zklamáni obratem luxusního zboží a přecházejí do sortimentu středních a nižších cen. Proto mají stále větší popularitu hypermarkety a diskonty. Bývá tam větší nabídka. Z toho všechno vyplývá, že nejsou spokojeni prodejci 2
luxusního zboží, hledají nové a nové dodavatele. Kvalitní, ale levné! U těch špičkových obchodních a výrobních značek si hlídají kvalitu. Kvalita musí mít určitou úroveň, pokud to ta značka garantuje. Obchodníci (majitel obchodu) jsou ochotni zaplatit za výrobek, který jim někdo dodá maximálně 34% maloobchodní ceny. Př. Za výrobek, který stojí pro nás pro spotřebitele v maloobchodě 1000 Kč je západní majitel obchodu ochoten zaplatit svému dodavateli maximálně 340 Kč. Je to zobecněná nákupní taxa. Cena nákupní (cena, za kterou to prodávám spotřebiteli). Tato cena nejde celá obchodníkovi. Je v tom daň – odpočet DPH a ještě odečtení svých nákladů na prodavačky, pojištění, nájem. Specifikum odvětví oděvů: móda sezónnost (jaro/léto, podzim/zima) Móda je přenášena do celého světa (globalizace – pobočky v nových zemích, zlepšení konkurenceschopnosti). Co je móda? V podstatě je to barva, silueta (střih, fazona) a materiál (vnější vzhled, vnitřní složení). V těchto pojmech uvažují tvůrci, výrobci i spotřebitelé. Jak móda vzniká a kdo ji určuje? 1. Designéři (návrháři) a výrobci materiálů, kteří pracují proti aktuální sezoně. 1,5 roku dopředu. 2. Designéři (návrháři) oděvů (výběr materiálu a nakreslení siluety, pracují 1 rok dopředu proti aktuální sezoně). 3. Výrobci oděvů (tzv. 1. redukční stupeň) – někdo je musí přibrzdit, aby to bylo nositelné, jsou důležitými postavami tzv. vývojoví modeláři a konstruktéři). 4. Obchodníci (ti kteří prodávají ve svých obchodech – tzv. 2 redukční stupeň). Obchodníci jsou velmi důležití 3
(zakoupení výrobku obchodníkem – výrobek je na trhu, tudíž má šanci být módní). Kde vzniká móda? Lidé se musí setkávat, komunikovat a musí se o tom umělecky bavit. Jaké je centrum světové komerční módy? Itálie tvoří pro celý svět komerční módu. Je centrem a zdrojem komerční módy (dále např. Paříž, Miláno, Londýn a New York). V těchto centrech jsou designérské přehlídky (pařížské módní dny). Značky jako Karl Lagerfeld, Armani, Versace mají své designérské špičky (designérská inspirační centra). Oblečení viditelné na přehlídkách těchto značek nejsou mnohdy nositelné věci. Jedná se o tzv. Haute couture (vrcholná krejčovina). Slouží spíše jako inspirace pro výrobce, obchodníky atd. Jak to vlastně probíhá? Příprava a vzorování materiálů probíhá 1,5 roku dopředu. Oni připraví materiály a představují je na materiálových veletrzích (např. Premiere vision v Paříži – informativní a inspirační veletrh, dále Miláno nebo Florencie). Nové designy se neukazují jen na těchto veletrzích. Významné značky na materiály mají své špičkové showroomy a mají tzv. domy značkových tvůrců, kam se nikdo nedostane. Pouze pro pozvané (riziko copyrightu – bezpečnostní opatření proti kopírování). Odehrává se tam to nejpodstatnější. Podzim/ zima 2014 – výrobci vyrábí už kolekci Jaro/léto 2015. Oděvní veletrhy mají význam informativní a inspirační. Jsou pro pánskou formální módu ve Florencii, pro dámskou v Miláně, Preta porte Paříž, Sehm Paříž. Důležité veletrhy jsou i v Německu v Düseldorfu. Menší výrobci se inspirují těmito informačními veletrhy a dodělají své kolekce. Velké značky Armami, Dolce & Gabbana se představují na veletrzích. Ostatní načerpají inspiraci a začínají přizpůsobovat své kolekce těm velkým na veletrzích. Menší 4
výrobci kopírují módní trendy a dělají tzv. remodeling (převzorování). Ne každý má na to, aby byl tak úspěšný jako velká značka. Remodeling je levnější. Pro menší značky je to efektivnější. Existuje mnoho výrobců, kteří dělají remodeling a přináší na trh „Pronto módu“ (tzn. nabídka dodávek již v rozběhnuté sezoně - od výrobce směrem k obchodníkovi). Rychle sledují, co se ještě prodává. Tato Pronto móda je účinná především u lehčí konfekce (ne u těžké konfekce). Dělá se hlavně u pulovrů, halenek, šatů (to co se dá rychle a levně vyrobit tzv.„na hned“). V zahraničí tato Pronto móda funguje, u nás moc ne. Proč? Je to proto, že spotřebitelé na západním trhu jsou bohatší a rozhodují se podle trendů. Trh je tam jiný než v ČR a nakupuje se podle trendů a sezon (řečeno IN). Styly oblékaní, které dominují:
Formal wear/classic (formální odívání) – oblek, kostým Casual odívání (ležérní, volnočasový styl) spojení Formal a Casual odívání (CASMAL) spojení formálního a jeansového stylu (JEANSMAL) v dnešní době se to už neuvádí tolik, ale ze spojení Klasik+Leasure(city)+Jeans vznikl tzv. MAINSTREAM
Klasic basic – malý tok, pomalá změna. U pánských oděvů oblek, u dámských kostým. Klassic fashion (módní oblek – slim sako, bederní kalhoty bez záhybku) Leisure odívání (volný čas). U kalhot může být použita praná bavlna, stretch, nanotechnologie, fit střih, elastický pasový límec. Saka mohou být bavlněná, lněná nebo mohou mít rukávové rozparky, možnost praní, mačkavost
5
je u tohoto stylu povolena. Styl, který v oblékání dominuje. Neplatí klasické Suit and tie (oblek a kravata). Dříve byl oblek bez kravaty nemyslitelný. Jeans (jeans mal). Modré džíny jsou zpátky na celém světě. Mají původ v Evropě: Historie se datuje od roku 1849, kdy si bavorský obchodník Levi Strauss otevřel v San Franciscu obchod, ve kterém začal prodávat plachtovinu (plachty na lodě, stany). Lidé potřebovali nějaké pevné oblečení, které vydrží. Levi Strauss chtěl vyhovět lidem (zlatokopům a horníkům) a začal šít kalhoty z pevného materiálu (plachtoviny – hrubé plátno). Použit byl jednoduchý střih janovských námořníků, se kterým přišel jeho kolega z Janova. Tento střih se stal základem legendárního modelu 501. V roce 1873 přišlo další obrovské zlepšení. V poklopci nechal udělat knoflíky. Dále byla potřeba zpevnit kapsy pomocí nýtů. Do té doby se šily džíny pouze z plachtoviny v barvě surové bavlny, což bylo velmi nepraktické a špinilo se. Aby se zabránilo pocitu špinavosti, tak to začal mořit mořidlem. 1878 – vynikající chemik Adon fon Bauer (nová metoda barvení indigem) – zdokonalil syntetické barvení. Málo pružný a těžký materiál však přestal vyhovovat. Začal se objevovat nový materiál – denim (na podobné bavlněné bázi, pružnější, který lépe přijímal barvu). Od roku 1911 se na džíny používal výhradně denim. Jako druhý přišel s výrobou džínů David LEE a třetí Wrangler. Masivní rozšíření džínsů do Evropy nastalo až po 2. SV, a přispěl tomu především herec James Dean (idol), který se poprvé objevil ve filmu v džínách. Chtěl chodit neformálně oblečený a chtěl jít proti všem konvencím. Vzbudil popularitu a rozšířil tak 6
džíny do Evropy. Oficiálně se poprvé džíny nazvaly džínami až v roce 1960. Poprvé jsou výrobky z denimu oficiálně nazvány džínami a to v katalogu LEVIS. Je to legenda, která pokračovala hnutím hippiess. Až do 70. let byly džíny vyloženě country záležitostí. Od 80. let převzaly džíny tzv. „street módu“. Dnes je módní především obnošený vzhled, nepraný denim, tmavé barvy, odlehčená gramáž. Formální zásady (pro pány a dámy): U pánů za formální oblečení považujeme oblek, u dam kostým. 1.
2. 3. 4. 5.
Střízlivost barev a linií (= vysoce střízlivá móda) tzn. že nepodléhá komerčním výstřelkům a módnost se projevuje pouze v drobnějších změnách ve vzoru látky a ve střihu. Kvalita materiálu a zpracování, která musí být zřejmá na první pohled (krejčovské zpracování). Padnutí (musí padnout na typ postavy – MTM) Soulad hlavního oděvu s doplňky (doplňky nesmí působit rušivě, ale musí ladit) Vhodnost oblečení podle příležitosti, pro kterou bude použito. Vhodnost je nesmírně důležitá.
Druhá přednáška byla zaměřena na současné vývojové trendy západoevropského trhu a luxusní pánské obleky či manažerské montérky do práce.
7
Luxusní pánská konfekce Klasik basic (první úroveň oblékání). Pojem v metodických pomůckách, který říká, jak se oblékat. Jak se pozná luxusní kostým nebo oblek? 1. 2.
3.
4.
Pocit – je to něco neuchopitelného, hraje to v byznyse obrovskou roli; pocit co si o tom výrobku myslím. Materiál (100% vlna, soft omak, vlna/ hedvábí, vlna/kašmír, vlna/lycra nemělo by být víc než 4 % lycry). U luxusního obleku etiketa dodavatele materiálu. Etiketa je nutná. U etikety bývají většinou čísla 110, 120,130 i 140 (tzv. kroucení vlákna vlny). Vyjadřuje to schopnost regenerace. Čím vyšší číslo, tím větší (snažší) je schopnost regenerace Vnější vypracování (několik detailů, které ten oblek musí mít). aplikace ručního stehu AMF (na klopách nebo na podšívce). zapravení kapes do obloučku a zpracování klop (pikýrovaná klopa). funkční rozparky na rukávu pro knoflíky. Knoflíky se musí mírně překrývat (kyssing button). Zásadně se u luxusního obleku nesmí poslední knoflík zapnout. Vnitřní vypracování. Látkové jazyky v podšívce, potítka – záležitost image, podšívka zásadně z viskózy případně hedvábí, nemyslitelná je podšívka z polyesteru. U kalhot zásadně dvě zadní kapsy u drahých obleků (znak drahého obleku), pasový límec mírně 8
elastický s brzdítky (slouží k tomu, aby se nevytahovala košile). Co se týká počtu rozparků, manžet na kalhotách, vest, sámků – není to kriterium luxusnosti. Je to věc módnosti. Cena a značka (nad 11000,- Kč)
. Manažerské oblékání střední kategorie Jedná se o druhou úroveň oblékání (tzv. montérky do práce – management, bankovní sféra, advokacie,..). Tyto montérky se nazývají univerzálním oblekem nebo univerzálním kostýmem pokud se jedná o dámský kostým. Univerzální tzn. že se na nich používají jen některé barvy, některé střihy (barva černá, antracit, šedá nebo tmavě modrá) může být UNI, ale snese se i jemný a lehký proužek. I tyto univerzální obleky musí být z kvalitního materiálu z přírodních vláken, ale ne z polyesteru. V létě je u této kategorie povoleno polopodšité sako a jsou povoleny i jiné barvy např. světle šedá nebo béžová. Důležitý požadavek, aby ten oblek měl snadnou a praktickou údržbu. Dnes je kritériem heslo: „Wash at home“ (vyper doma). U nás: slogan „Wash and wear“ (vyper a obleč). Materiály pratelné v pračce. Materiál firmy Rudier – vývoj v této kategorii, Často se propaguje povrchová nanoúprava. Odpouzí to tekutiny. Může být pravidelně doplňován. Můžu opotřebované kalhoty dokoupit – mixování se říká „mix and match“ (formulace, která se běžně používá). Přijdete do obchodu, kde máte obleky mix and match a můžete si např. zkombinovat různé velikosti. (je možno dokupovat). Podšívky bývají seržové a případně kontrastní do barvy svrchního oblečení. Co se týká rukávů, tak knoflíky na nich už nejsou překrývající, ale jsou to 4 knoflíky 9
a nepřekrývající se. Je to znak této střední kategorie oblékání. 5 knoflíků už jsou luxusní. Kdyby manažer přišel na poradu s 5 knoflíky, tak předseda představenstva by se cítil uražen. Je to zavedené pravidlo! Vývojové trendy – západoevropský trh 1. 2. 3. 4. 5.
Trh je relativně přesycen oděvy, nelze očekávat rozšíření. Vůbec není problém nakoupit, ale podstatně obtížnější je cokoli prodat. Zostření konkurenčních tlaků. Velká intenzita konkurence. Není už v podstatě kam rozšiřovat. Úspěch jedněch jde na úkor druhých (heslo: „já se prosadím na úkor tebe“). Stírání rozdílů mezi tzv. obchodními značkami a tzv. výrobními značkami. (nejdůležitější trend).
Obchodní a výrobní značky Obchodní značky vznikaly masivně v 70.-80. letech. Začaly vznikat značky velkých obchodních společností (např. Tesco, Marks and Spencer, C&A, H&M). Obchodní značky oslovují současně zákazníky se svými střešními značkami (např. Peruna pro Marks and Spencer). Dnes si nechávají dodávat své obchodní značky na klíč. K tomu je dnes řada outsourcingových společností. Výrobní značka (značka, která vznikla u výrobce). Původně to byla průmyslová značka. Ti co ještě vyrábějí, tak těm to vyhovuje, protože mají mnohdy vyplnění své výrobní kapacity. Mimo svých značek mají výrobní kapacitu a přidají do výroby ještě značku. Řeší tím problém s výrobností. Pokud by se to přehnalo a výroba by přesáhla značnou míru, tak to výrobce může zničit. Zde se platí 10
výrobci pouze za výrobu, ale ne za vývoj nebo design (pokud to výrobce přežene o víc než 10-20% může úplně zkrachovat. Pro výrobce je to rizikové. Pro výrobce tím vzniká dilema. Většina výrobců to vyřešila tím, že dostala své výrobní náklady na úroveň nižších obchodních značek. Nástup obchodních značek byl masivní. Stále tento stav přetrvává. V Anglii 28%, 23% ve Francii, v Německu 21%. Jak na to reagovaly výrobní značky? Jejich obrana byla taková, že se začaly chovat jako obchodní značky, snížily výrobní náklady (přemístění výroby nebo využívání outsourcingové výroby), výrobci začali vytvářet své vlastní obchodní řetězce. Vznikl nový fenomén. Příklad: Zara, Mango, Mexx byli původně výrobci, celý systém přetransformovali do obchodních řetězců a dneska už vlastně ani výrobci nejsou. Nechávají vyrábět jinde nebo outsourcingem. To je nastupující trend a je velmi dominující. Silné výrobní značky jako např. Levis, Hugo Bossi si nevytvářejí své vlastní výrobní řetězce. Obchodní řetězce jsou dneska fenoménem v nabídce na celém světě. Na čem závisí úspěch těch obchodní řetězců? Musí mít vlastní obchod, zaměstnance prodejen, reklamu, vlastní image, mediální faktory – solidnost (reklamace, kvalitní zboží, koutky pro děti), inovativnost (stále něco nového, svět je v rychlosti v běhu, komunikace s veřejností, personál, ochrana životního prostředí), úspory nákladů. Činnosti se přenášejí na outsorsingovou výrobu (úspora). Lee a Wrangler vlastnila velká nadnárodní skupina. His vytvořil trojkoncern Lee, Wrangler, His. Na čem závisí úspěch silných výrobních značek? Silné výrobní značky jsou ty, co nevytvořily výrobní řetězec, ale prodávají (např. Hugo Boss). Závisí na vysoké kvalitě. Nemohou ustoupit od kvality. Tyto silné značky mají značky A, B (kvalita). Mají kvalitu, vhodné marketingové 11
nástroje atd. Kdo je poraženým na dnešním trhu? Slabé značky (kategorie C, D, E). Trh je nasycen. Je to deprimující, ale také hnací motor. Tudíž silné značky na západě upevňují svojí sílu. Vytvářejí také „můj styl“. Tímto chtějí, aby můj styl byl např. Zara. „Já se oblékám u Zary“. Snaží se posilovat pomocí pocitovosti. Dělají to ti nej nej nej (Versage, Donakaran, Coco Chanel) další čím posilují svou sílu – sdílí osudy s výrobcem, prodejcem. Design se přenáší do interiéru prodejen (nábytek, výlohy). Vytváří tzv. Total look (totální vzhled). Ke kalhotám se nabízejí opasky, prádlo. Heslem je: „Do mého stylu tě obléknu od hlavy až k patě.“ V pořadí třetí přednáška byla zaměřena na trendy s oděvy v zahraničí. Úvodem bylo zopakováno pár nejdůležitějších pojmů předešlé přednášky jako např.:
vliv obchodních řetězců (dominující) outsourcingová výroba (výroba jinde) globalizace módní business (obrovské množství peněz, hybná síla poptávky i globalizační vlny, pohlcuje svět globalizačně) industrializace třetího světa (výrobu vyvážíme na východ a jih) co je móda (jak a kde vzniká?) značkoví výrobci, menší výrobci, výrobci s vlastními designéry/bez vlastních designérů (každý z těchto výrobců má jiné chování při vzniku módy, kolekce) sezónnost (stále nové a nové kolekce) trendy svrchního odívání hlavní proud v odívání (tzv. Main stream – casual, formal, leisure, jeans) charakteristika trhu s oděvy (přesycení trhu) 12
dnes se již nerozeznávají obchodní značky (vlastní ji nějaký obchodník, nechává si jí vyrobit u výrobce) a výrobní značky (dříve se velmi rozeznávalo), stírají se rozdíly mezi nimi faktory úspěchu obchodních značek → obch. řetězců (vlastní obchod/prodejna, zaměstnanci, reklama, image, úspora nákladů – sytém ECR, zákaznické programy – slevové karty) faktory úspěchu silných výrobních značek (vysoká kvalita, inovace, výhodný poměr cena – kvalita) upevňování pozic silných značek (vytvoření pocitovosti – „můj styl“, Total look, franchising (tzn., že silná značka po náročném výběrovém řízení vybere obchod, kterému dá manuál. Obchodník si hospodaří sám, ale je pod záštitou populární obchodní značky), Shop in shop (obchod v obchodě), Corner (tzv. rohy, kouty s prádlem, opasky, atd..) hypermarketová kultura (Shopping mall, shopping centra – obchodní řetězce s oděvy → fenomén posledních 15 let. Nově vzniklé obchodní řetězce Zara, Mango,… →původně obchodními značkami. systém ECR (Efficient Consumer Response) →efekt odběratelské reakce, systém pevného spojení s dodavateli, logistika (tzn. vše co je na vstupu a na výstupu), kategorizace a standardizace, IT objednávky a výměny (fakturace, evidence), plánování výroby, optimální zásoby → automaticky doplňovat, nižší personální náklady (=pokles zaměstnanosti) další subjekty na trhu s oděvy (malé prodejny, zásilkové obchody, diskonty (slevy a sezónní výprodeje)
Malé prodejny 13
Vyplňují mezeru mezi hypermarkety a obchodními řetězci, (monobrand – jedna značka, multibrand- více jiných značek – častější). Pro přežití těchto malých prodejen je zapotřebí:
musí být šikovné (jsou znevýhodněné) personál (není to samoobsluha) osobní přístup, přímá komunikace přizpůsobit se konkurenci, která je v blízkém okolí (konkurence není vždy na škodu) prodejní doba (je důležité mít otevřeno v době, kdy lidé, kteří pracují poblíž, mají přestávky – polední pauzu, po skončení pracovní doby) prodejní místo (blízko dalších malých prodejen, v dostupné vzdálenosti parkování) instituty pro malé prodejny → Jak komunikují malé prodejny s výrobními značkami? → nákupní sdružení (či jiné formy zastřešení), obchodní zástupci – dealer, musí umět komunikovat, veletrhy (komerční – kontrahuje se, přístup pro veřejnost uzavřen – pouze pro odborníky, inspirační), módní střediska (Fashion haus, Fashion porty – boom 80. Léta)
Fashion haus, Fashion porty Moderní domy, kde mají výrobci pronajaty celoročně prostory. Příkladem Fashion portu je European Fashion Port Hannover:
nabízí obchodní outsourcing výrobcům (shop in shop prezentace) nájem 540 Eur/m2/rok, provize 2,5 % z obratu, obrat nejméně 250 tis. Eur/rok, nejmenší doba pronájmu 2 roky, nejmenší možná plocha pronájmu 40 m2 14
Specifika českého trhu – trendy obchodu s oděvy v ČR Trh s oděvy v ČR už je globálním trhem (ne autonomní). Základní tendence: 1. 2. 3.
4.
postup koncentrace trhu změna tržních subjektů (velké množství značek zaniká) dominují obchodní centra (hlavní místa expanze nových subjektů na trh, velký výběr zboží, více prodejen na jednom místě). Př. Fashion mallu je např. obchodní centrum Chodov. Factory outlet design centra (posledních 5-8 let) – např. Freeport Hatě (Znojmo), Prague Fashion Arena – levnější nákupy dražších oděvních značek dominují specializované obchodní řetězce (klesá role širokosortimentních řetězců, převládají specializované řetězce
Typy prodejen:
specializované řetězce (výběr zboží, výprodej, módní trendy, součást nákupních center, střední a velcí zákaznícj, franchising) širokosortimentní řetězce – v oděvech jsou již na ústupu specializované prodejny (personál, kvalitní zboží, vlastní styl, značkové oblečení, zákazníci, kteří tyto prodejny navštěvují: největší, velcí a střední, místní prodejny, cornery, shop in shop) zásilkový obchod (37 %, např. Otto, Neckermann, E-shop, katalogový nebo internetový prodej, střední a malí zákazníci) 15
tržnice (asijské obchody, diskonty, výprodejové akce, second handy)
Dělení zákazníků:
největší zákazník (6 %, nejvíce v Praze, mladší věk, vyšší pozice, za oděvy dá nad 10 tis. Kč ročně) velký zákazník (21 %, za oděvy da ročně nad 6 tis. Kč) střední zákazník (28 %, za oděvy dá ročně 3-6 tis. Kč) malý zákazník (45%, za oděvy dá ročně do 3 tis. Kč), věk nad 61 let, základní vzdělání)
Kvalitní konfekce v ČR a na Slovensku:
firma VÝVOJ Třešť ACCORD,a.s. Trenčín OZETA Trenčín (znovuvzkříšení) OTTO BERG Zekon A.s. Michalovce Oděva s.r.o. Lipany
16
