Současná norská literatura V tomto čtyřapůlmilionovém státě existují knihy, které vycházejí ve 140 světových zemích. A v samotném Norsku vyšla kniha současného autora, které se prodalo přes jeden a půl milionu. Pro českého čtenáře je to věc neskutečná. Jako v jiných skandinávských zemích i v norské literatuře vydává velké procento ženských autorek a zároveň má zde výsostné místo současná detektivka. Zároveň je Norsko také zemí dramatu. Vždyť zde před více než sto lety žil a tvořil Henrik Ibsen. V neposlední řadě, pokud se podíváte do českých knihkupectví, tak ze všech skandinávských zemí je u nás daleko nejvíce knih přeložených právě z norštiny.
Jostein Gaarder (*1952) Jeden z prvních současných norských autorů, který dosáhl úspěchu i u nás. Narodil se v učitelské rodině v Oslo. V roce 1978 dokončil studia na Univerzitě v Oslo a stal se učitelem na střední škole. Později se i s rodinou přestěhoval do Bergenu, kde opět učil na střední škole filosofii a kde také vznikla jeho první literární díla, např. debutová knížka povídek Diagnóza a jiné povídky v roce 1986 nebo Žabí zámek v roce 1988. Devadesátá léta představují zlom v Gaarderově spisovatelské kariéře - vyšly mu knihy Tajemství karet a především Sofiin svět (1991). Tato kniha (která je jakousi „učebnicí“ filosofie pro mládež - ovšem napsanou ve formě poutavého příběhu) se stala světovým bestsellerem a byla přeložena do mnoha světových jazyků. Po úspěchu Sofiina světa přestal Gaarder učit a začal se naplno věnovat psaní knih. Jeho knihy jsou většinou zaměřeny na dětského čtenáře, číst je však mohou s užitkem i dospělí. Některá díla, jako např. Vita brevis či Principálova dcera, byly přímo určeny dospělým. Tyto knihy postrádají didaktičnost tolik typickou pro autorovy knihy pro děti a mládež a celkově se vymaňují z ostatní Gaarderovy tvorby. Tematicky se Gaarder pohybuje v oblastech filosofie, historie a náboženství, zajímá se o běžné otázky, které řešíme každý den, ale zároveň jsou jeho knihy obecně platné pro celý náš život. Učitelská minulost Gaardera výrazně ovlivnila, a proto jeho knihy předestírají filosofickou problematiku způsobem, který je srozumitelný a přitažlivý i pro děti a mládež.
Lars Saabye Christensen (*1953) Lars Saabye Christensen je jedním z nejčtenějších a také nejpřekládanějších současných norských autorů. Na začátku své literární kariéry získal cenu určenou mladým začínajícím autorům a v roce 2002, mu byla za jeho román Poloviční bratr udělena prestižní cena Severské rady za literaturu. Jak se na klasiky sluší a patří, jsou jeho díla neodmyslitelnou součástí národního literárního kánonu. Úsměvný příběh o chlapci Hermanovi (román Herman), kterému začnou zničehonic vypadávat vlasy, je zamilovanou knihou norských dětí.
Debutoval v roce 1972 jako básník a v průběhu celé své tvorby se k poezii stále vrací. Přízeň čtenářů a ocenění kritiků však získal především svým vypravěčským talentem. Za své literární vzory označuje autor především Knuta Hamsuna a norského básníka Jana Erika Volda, neméně ho však inspirovala rocková hudba a blues, kritici jeho styl zase přirovnávají k Johnu Irvingovi. Další jeho knihy byly zařazeny mezi nejlepší norské romány. Především romány Beatles a Model.
Erlend Loe (*1969) Vystudoval folkloristiku, filmovou a literární vědu a v Kodani navštěvoval scenáristiku na místní umělecké akademii. V mládí hrál divadlo, natočil několik krátkých filmů, přispíval do novin a byl také zaměstnán v psychiatrické léčebně. Od 90. let se věnuje převážně literární tvorbě, kromě knih píše i scénáře. Loe debutoval v roce 1993. Je autorem několika knih pro děti o řidiči Kurtovi, které doplňují vtipné ilustrace Loeova přítele Kima Hiorthøye. První kniha z této série Ryba byla přeložena do češtiny. Obrovský úspěch Loeovi přinesl jeho druhý román určený dospělému čtenáři Naivní. Super. Román se stal opravdovým hitem - hlavní hrdina totiž vzbuzuje dojem, že je jedním z nás - jeho příběh o hledání smyslu života může prožít naprosto každý bez ohledu na věk a pohlaví. Dalšími Loeovými úspěšnými knihami jsou Fakta o Finsku, Doppler, Náklaďáky Volvo a nejnovější román Tiché dny v Mixing Part. Všem Loeovým knihám je společný jemný humor, se kterým nahlíží na hluboká témata, jako jsou pocit osamění, vztah ke světu, k druhým lidem, k sobě samému.
Ingvar Ambjørnsen (*1956) Od svého debutu v roce 1981 vydal úctyhodnou řadu románů, povídek, knih pro děti a esejů. Ačkoli Ambjørnsenova literární tvorba je žánrově velmi bohatá, tematicky čerpá stále z jedné oblasti, jsou to knihy o lidech, kteří se z různých důvodů ocitli na okraji společnosti a kteří nerespektují všeobecně uznávaná pravidla. Sám autor žil po mnoho let podobně nekonvenčním životem jako jeho antihrdinové. Nedokončil střední školu, cestoval po světě, živil se příležitostnými pracemi a z blízka poznal prostředí těch, kteří se stali jeho celoživotní inspirací. Styl, kterým o nich Ambjørnsen píše, je až provokativně realistický a bezprostřední. Antiiluzivnost je podtržena i častým užitím slangu. Ze všech knih čtenář jasně cítí, že spisovatel je na straně těch slabších, opovrhovaných a „jiných“. Vina za jejich neúspěch pak leží na bedrech společnosti, jež nesnese různost. Norské literární moře Ambjørnsen rozbouřil v devadesátých letech vydáním románové tetralogie, jejímž hlavním hrdinou je svérázný, přesněji řečeno bláznivý Elling. Tyto čtyři romány, Výhled do ráje, Ptačí tanec, Pokrevní bratři, Miluj mě zítra, vzbudily nejen pozornost kritiky, ale především nebývalý zájem čtenářů. Ambjørnsen se stal jedním z nejprodávanějších a nejčtenějších norských autorů. Na motivy třetího dílu tetralogie byl natočen film s názvem Elling, který byl v roce 2001 nominován na Oscara. Tentýž román se
stal i předlohou Hellsteiniovy divadelní hry Elling a Kjell Bjarne, kterou také uvádělo pražské Divadlo na Prádle a divadlo Kalich. Všechny čtyři romány jsou vyprávěny z úhlu čtyřicetiletého Ellinga, jeho někdy naivní, jindy přemoudřelý pohled na svět je nejsilnější stránkou celé tetralogie. Elling je sice „milý“ blázen, jehož komentáře okolního dění jsou zdrojem mnoha vtipných příhod, zároveň je to však osamělý člověk trpící fobií z lidí a egoista, který žije jen ve svém vlastním světě, protože není schopen žít s ostatními. Ambjørnsenova tetralogie balancuje na hranici humorného a tragického, nikdy však neupadne do roviny pouhé povrchní zábavy. Ambjørnsen má mnoho příznivců i mezi dětskými čtenáři, ti si zamilovali jeho sérii knih o dětských detektivech, kteří se jmenují Pelle a Proffen. Na motivy jejich příběhů bylo natočeno několik filmů pro děti.
Hanne Ørstaviková (*1969) Narodila se v nejsevernější části Norska v kraji Finnmark. Autorka žije již od 16 let v hlavním městě Oslo, kde vystudovala psychologii, francouzštinu a sociologii. Ørstaviková, která debutovala v devadesátých letech, je nejuznávanější současnou norskou autorkou, tuto pozici dosvědčuje i řada literárních ocenění. Jejím hlavním tématem je „neklid v hnízdě“. Neklid v hnízdě jako literární téma je odrazem stavu současné společnosti, ve které každým rokem stoupá počet rozvodů, společnost se naučila akceptovat i jiné formy soužití než manželství a tradiční hnízdo se rozpadá. Vztahy v prostředí nejbližší rodiny nefungují, komunikace ztroskotává a jednotlivci se uzavírají do zničující samoty. Volná trilogie Láska, Ve skutečnosti a Čas tematizuje vztah rodičů a dětí. Rodiče jsou ve všech třech románech ukazováni jako slabí, sobečtí a neschopní udržet hnízdo pohromadě. Hlavní hrdinka románu Láska Vibeke zamkne jednoho zimního večera domovní dveře a zapomene nejen na narozeniny svého syna Jona, ale i Jona samotného. Ørstavikové minimalistický styl psaní je založen na krátkých větách a běžné slovní zásobě oproštěné od poetických či metaforických vyjádření. Psychologické rozbory postav a pohledy do jejich nitra chybí, Ørstaviková se soustřeďuje na konkrétní popis prostředí a vnějšího děje, skrze který však proniká syrová realita odcizených mezilidských vztahů.
Åsne Seierstad(ová) (*1970) Novinářka a spisovatelka žijící v Oslu studovala ruštinu a španělštinu. V 90. letech pracovala jako korespondentka Arbeiderbladet v Rusku a v Číně, v posledních letech pracuje v norské televizi, kde mimo jiné točila reportáže o Kosovu, Afgánistánu a Iráku. Ve své prvotině Zády ke světu. Portréty ze Srbska z roku 2000 popisuje osudy kosovských Albánců. Ve své druhé knize Knihkupec z Kábulu (Bokhandleren i Kabul) dává čtenářům
nahlédnout do světa obyčejných Afghánců po pádu Talibanu. Tato kniha získala Cenu norských knihkupců za rok 2002.
Linn Ullmann(ová) (*1966) Spisovatelka, kritička a novinářka, píše pro Dagbladet. Debutovala v roce 1998 Než usneš, která byla přeložena do třiceti jazyků. Ve své zatím poslední knize Milost se zabývá tématem eutanazie.
Merete Morken Andersen(ová) (*1965) V 90. letech byla redaktorkou literárního časopisu Okno (Vinduet), také působila jako redaktorka. V současné době je literární kritičkou a spisovatelkou. V románu Moře času staví autorka své hlavní hrdiny do situace, kdy jejich šestnáctiletá dcera spáchá sebevraždu, a oni musejí společně překonávat bolest.
Jon Øystein Flink (*1976) Patří k nové, slibné generaci norských spisovatelů. Vystudoval hudební vědu a filozofii, kromě vlastního psaní se věnuje hře na brumle, píše příležitostné verše. Debutoval roku 2003 románem Ole-Kristian Oksrød. Píše romány, povídky, básně, články a eseje. V roce 2009 uveřejnil svůj zatím poslední román s názvem Sex, smrt a manželstv, česky 2011, za nějž získal Cenu mladých kritiků.
Kjartan Fløgstad (*1944) Významný představite norské poválečné literatury. Vystudoval literární vědu a jazykovědu na Univerzitě v Bergenu, krátce ovšem pracoval i jako průmyslový dělník a námořník. Debutoval v roce 1968 básnickou sbírkou Valfart (Pouť) a od té doby vydal velké množství knih rozmanitých žánrů v oblasti krásné literatury i literatury faktu. V roce 1978 vydal svůj průlomový román Údolí Portland, popisující rozvoj norského průmyslu v poválečném období. Vytvořil si originální autorský styl, pro který je příznačné mísení výrazů různých stylistických úrovní, hry se slovy a intertextualita, a ve svých dílech kombinuje prvky kritického realismu, moderní avantgardy a magického realismu
Thure Erik Lund (*1959) Debutoval v roce 1992. Jeden z jeho románů – Záhada událostí příkopu je řazen mezi nejlepší knihy v Norsku posledních 25 let.
Bergljot Hobæk Haff (*1925) Po skončení studií odešel do Dánska a vrátil se zpět až za 24 let. Debutoval už v roce 1956, jeho knihy jsou překládány do mnoha jazyků. Nejznámější knihou je román Hanba.
Jo Nesbø (*1960)
Spisovatel i hudebník, je původním vzděláním ekonom a finanční analytik, zpočátku pracoval jako makléř a novinář. V roce 1997 odstartoval jeho literární dráhu kriminální román Netopýří muž, první detektivka, v níž vystupuje osobitý a nekonvenční kriminalista Harry Hole. Svému autorovi přinesla kniha okamžitě obrovský úspěch, Nesbø za ni obdržel, cenu udělovanou Klubem Riverton za nejlepší literární či dramatický počin s kriminální tematikou. Následovaly další knihy s Harrym Holem v hlavní roli: Švábi, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák. V roce 2008 publikoval Nesbø další kriminální román s novým hlavním představitelem Rogerem Brownem, který vyšel pod názvem Lovci hlav. Jo Nesbø píše také humoristické knížky pro děti, v nichž vystupuje jako hlavní postava doktor Proktor (Doktor Proktors prompepulver – Prdicí prášek doktora Proktora, 2007; Doktor Proktors tidsbadekar – Doktor Proktor a vana času, 2008; Doktor Proktor og verdens undergang, kanskje – Doktor Proktor a zánik světa, možná, 2010).
