Sociologie B1 2015
Prof. ing. František Zich, DrSc.
Základní informace k průběhu výuky 1. semestr: Sociologie B1 – 8h za semestr (4 soustředění) zkouška (6 kreditů)
Forma ukončení předmětu – písemná zkouška (test)
2.
Tematická osnova pro jednotlivá soustředění
1.
Předmět, metoda a funkce sociologie. Paradigmatická struktura v sociologii. Dějiny sociologického myšlení – historické podmínky vzniku sociologie a východiska jejího zrodu. Tradice a modernita. Etapy vývoje sociologie od klasického období do současnosti.
3.
2.
Základy lidské společnosti I. - Člověk, společnost a příroda. Vrozené nebo získané? Vzestup antropo - rasových teorií, a biologizujících koncepcí člověka, darwinimus, eugenika, frenologie. Muž a žena z pohledu evoluční teorie. Revitalizace biologizujících koncepcí : sociobiologie a genocentrismus. Základy lidské společnosti II. – Člověk, společnost a kultura. Vrozené nebo získané? Kulturní determinismus jako opozice biologických koncepcí. Terénní výzkumy amerických kulturních antropologů. Pojetí kultury a její funkce ve společnosti. Socializace, sociální interakce a sociální role. Kultura a instituce.
4.
Tematická osnova pro jednotlivá soustředění 3. Sociální struktura společnosti - pojem struktura společnosti, problém sociálních nerovností. Globalizace ekonomiky - od nerovností k nesouměřitelnosti? Přístupy sociální diferenciace společnosti – stratifikační teorie (sociální mobilita), třídní pojetí společnosti a teorie společenského a symbolického prostoru. Sociální a kulturní kapitál. Alternativní přístupy diferenciace společnosti 4. Sociologie organizace a sociologie politiky- – pojem organizace a organizační procesy jako imanentní součást života lidské společnosti. Organizovaná modernita a role formálních organizací. Přístupy studia formálních organizací. Člověk v organizaci, škola human relations a nové teorie řízení. Role neformální struktury organizací. Krize organizované modernity. Od organizace k sítím. Význam sítí, sítě ve vztahu k sociálnu a moci. 5.
Povinná literatura Zich, F.: Úvod do sociologie. Praha: Eupress, 2009. Jandourek, J.: Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. Keller, J.: Úvod do sociologie. Praha: Slon, 2004. Keller, J.: Dějiny klasické sociologie. Praha: Slon, 2004. Keller, J.: Sociologie organizace a byrokracie. Praha: Slon, 2007. Giddens, A.: Sociologie. Praha: Argo, 1999. Bauman, Z.: Myslet sociologicky. Praha: Slon, 2002. Berger, L. Peter: Pozvání do sociologie. Barrister and Principal, 2003. 6.
Vývojové etapy moderní společnosti, specifika , rozdíly , podobnosti. (Různé teoretické koncepce) Období vzniku moderní evropské společnosti, souvislosti.. „Tradiční“, „moderní“ s „postmoderní“ společnost. Vysvětlete obsah pojmů „tradiční“, „moderní“ a „postmoderní“ společnost.
Tradiční
moderní
předindustriální
postmoderní globální
industriální
postindustriální
technotronická
Časová osa
16. - 17. století
70. léta 20. století
Tady jsme 2015
Nerovnoměrnost vývoje světa Svět a jakou společnost máme na mysli? • Je západní svět na vrcholu (v čele rozvoje) lidstva • Rozdíly • Důsledky kolonialismu • Teorie civilizací a střet civilizací • Střet o univerzalismus – co je nejsprávnější • Prolínání civilizací a historických etap • Přesuny technologií, globalizace a jejich politické a sociální důsledky
Společenské podmínky a teoretické zdroje vzniku a rozvoje sociálních teorií 19. století. Hlavní teoretické koncepce (liberalismus, pozitivismus, marxismus apod.) a jejich význam pro sociální teorie 20 století. .
Společenská situace vzniku sociologie - industriální rozvoj – kapitalismus (18. a 19. století) - růst sociálních rozdílů, sociální nepokoje, války (příklad Německo) - revoluční situace – Francouzská revoluce 1789 - migrace, pohyb obyvatelstva, vznik měst - rozvoj národních hnutí a států - změny v oblasti duchovního života, reformismus, protestantismus, - rozvoj přírodních věd, společenská věda (statistika, ekonomie, sociologie) - věda, kultura, umění
Moderní (industriální) západní společnost • Západní modernita (počátky 16. 17. století) vzniká industriální společnost – Kulturní aspekt – rozvoj věd, matematika, astronomie naproti tomu úpadek náboženství – Politický aspekt – vznik a rozvoj národních států (18., 19. století), občanská práva, demokracie, práva člověka – Společensko - ekonomický aspekt – vzestup kapitalismu, industrializace, urbanizace, vznik kolonii, bankovnictví, rozvoj technických věd – Výroba – manufaktury, kolonie, zdroje – Merkantelismus (ekonomický nacionalismus)
1. Předmět, metoda a společenské funkce sociologie. • Vznik sociologie jako vědy – A. Comte • Předmět - společnost, pohyb, změny, vývoj, struktura, organizace … – pozitivismus – Vývojová stadia společnosti podle stupně poznání – konsensualismus
• Společenské funkce sociologie – Poznávací – Sociotechnická – Kritická
Základní atributy vědy • Předmět – čím se věda zabývá • Metoda – jakými prostředky je předmět zkoumán • Teorie – výsledek poznávací činnosti • Funkce vědy
Struktura sociologie jako vědy o společnosti • Obecná sociologie – sociologické teorie • Úsekové, odvětvové sociologie – teorie středního dosahu • Empirická sociologie - výzkumná témata
Úsekové (speciální, odvětvové) sociologie Úsekové sociologie se zabývají dílčími relativně samostatnými částmi života společnosti. Rozlišujeme například: Sociologie činností – sociologie práce, politiky, práva, vzdělání, sportu, umění, dopravy… marketingové komunikace… Sociologie sociálních skupin – mládeže, rodiny, generací, tříd, sociologie pohlaví (gender), apod. – Sociologie města, venkova – Sociologie způsobu života, volného času – Sociologie zdraví, náboženství, masové komunikace
Co je sociologie „něčeho“ •
Je vymezena předmětem – tedy částí objektivní reality, určitým
úsekem života společnosti, institucionalizovanou činností lidí apod. Úseková sociologie zkoumá a vysvětluje:
– strukturu tohoto předmětu (úseku) obsah činností, které zahrnuje a jejich efekty – výsledky činností lidí a jejich dopady na společnost – instituce a organizace – uspořádanost úseku svého zájmu – předmět z pohledu sociální struktury- tj.jak se na předmětu podílejí různé sociální skupiny a jak je to ovlivňuje..jaká je sociální diferenciace předmětu – místo a funkci (roli) předmětné činnosti ve společnosti jako celku – nositele, (příslušníky) činností v rámci úseku, jakou specifikou se vyznačují
Sociologie MK jako úseková disciplína - shrnutí • MK je odvětví lidské činnosti – komplement ekonomiky – strukturu předmětu (úseku) obsah činností, které zahrnujeodvětví popis podle MK literatury- druhy MK, typy, zaměření – místo a funkci (roli) – propagační, informativní, manipulativní, ovlivňující prodej, komplement trhu, předmětné činnosti ve společnosti jako celku - MK jako intervenční faktor – výsledky MK činností : zamýšlené – nezamýšlené, instituce a organizace (ekonomické, sociální, kulturní, politické, ekologické..) – MK jako odvětví – zákony, kodexy, organizace (firmy), asociace – nositelé MK (příslušníci) činností v rámci úseku- marketéři kdo to je, kompetence, sociál, morální profil – objekty MK, lidé instituce, podniky – objekty z pohledu sociální struktury- tj.jak se na předmětu (MK) podílejí různé sociální skupiny a jak je to ovlivňuje.. Segmentace (cílové skupiny), – Postoje, hodnoty – Sociální komunikace
Možnosti využití sociologie v marketingové komunikaci. Struktura sociologie (obsah) předmět, teorie dějiny, poučení funkce výzkum co z toho bere MK
x
1. teorie, znalosti o stavu společnosti, sociální struktura, fungování ekonomické spotřební chování, zájmy, hodnoty, způsoby života… 2. metody poznání, výzkum
a co zatím zanedbává
- dopady na společnost jako celek - nezamýšlené důsledky a důsledky těchto důsledků -možnosti využití MK jako formy řízení a tvorby společnosti… -MK jako součást společenského systému
Sociální dopady MK • Řídí (ovlivňuje, manipuluje) chování a jednání lidí. Ovlivňuje diferencované spotřební chování • Je významným faktorem formování životního způsobu a jeho diferenciace • Spoluvytváří hodnotovou strukturu, pořadí hodnot a jejich substituci • Profiluje sociální identitu člověka • Ovlivňuje reprodukci sociální diferenciaci společnosti, posiluje vědomí sociálních rozdílů, (způsobuje tak sociální napětí a stres) • Posiluje sociální a ekonomické iniciativy a aktivity lidí
3. Vývoj sociologie - základní etapy vývoje sociologie, jejich charakteristika a představitelé. 1.etapa vzniku sociologie jak samostatného vědního oboru, hlavní myšlenky A. Comta charakteristika vývojových období lidstva (tristadiální koncepce vývoje lidského myšlení), sociální statika a dynamika – období tzv. velkých teorií 2.období meziválečné sociologie – empirická sociologie, v čem spočívá přínos empirické sociologie? Příklady empirických studií a jejich zaměření 3.etapa poválečné sociologie, podstata teorie strukturálního funkcionalismu (Talcott Parsons) a její kritika, R. K. Merton a teorie středního dosahu, koncept nezamýšlených důsledků lidského jednání – návrat k velkým teoriím 4.soudobá sociologie –charakteristika, hlavní představitelé diskuze o povaze pozdně moderních společností (Bauman, Beck, Giddens, Lyotard, Petrusek)
Zakladatelé sociologie August Comte
Sociologii zakládá jako reakci na stav společnosti (obavy z myšlenkové anarchie, egoismu, anomie, enormní dělby práce) Sociologii koncipovat po vzoru přírodních věd (pozitivní přístup) Odhalovat zákonitosti společnosti, tyto znalosti lze využít k zásahům do společnosti, věřil v racionální sociální plánování Cílem sociologie je vybudovat systém teoretický poznatků – poslouží k překonání společenských krizí – sociologie bude sloužit elitní kastě expertů 20.
Etapa empirické sociologie 1920-1945 Abstraktní uvažování o společnosti střídá orientace na konkrétní problémy, empirii, exaktnost Empirické výzkumy se rozvíjejí především v USA – výzkum sociálně patologických jevů (prostituce, alkoholismus, trestná činnost) Chicagská škola a městské studie (problém imigrace, život v ghettech, pouliční gangy, prostituce, bezdomovectví) Významné výzkumy v armádě, průmyslu E. Mayo – Hawtornský experiment (základy HR) Další výzkumy: Thomas, Znaniecky (Polský sedlák v Evropě a Americe), S. Stouffer (American Soldier), F. Trasher (The Gang) 21.
Soudobá sociologie Teorie pozdní modernity (Beck, Bauman, Lipovetsky aj.) Je naše společnost stále ještě ve fázi průmyslové modernity? Není tato podoba modernity již vyčerpaná? Kam směřuje modernizační proces společnosti? Nepřichází sociologie o společnost? Jakou roli v těchto změnách sehrávají procesy globalizace? 22.
Problém moderní vědy – příliš silná orientace jen na praktické využití
• Podřizování vědy jen principu služby a výkonu systému je proti její logice. • Věda je otevřený systém, kriticky reflexivně orientovaný .. je proti stabilitě proti technokratický • Věda klade otázky typu: je to pravda? • Je to snad jediná šance lidského rodu na předcházení katastrof, včetně přežití v kosmu…
Důležitá témata společenské vědy – „věčná témata“ – Struktura společnosti – sociální rozdíly – Organizace společnosti – organizační procesy – Změna – příčiny změny, zákonitosti – Vývoj společnosti – kam směřuje – Možnosti řízení společnosti – subjekty řízení – Pravdivost poznání (problém neurčitosti)
4. Metoda sociologie • • • •
Sociologie je empirická věda Význam teoretického základu poznání Teorie Metody - kvantitativní - kvalitativní • Paradigma
Pojem paradigma ve vědě a v sociologii •Pojem paradigma zavedl do vědy T.S. Khun v šedesátých letech minulého století •Znamená převládající názor, který zastávají badatelé určité vědy při zkoumání a výkladu předmětu svého zájmu (stručně řečeno jde o stanovisko výkladu – jakousi „naší pravdu“) • Výklad předmětu vědy může být různý. Postup normální vědy znamená, že zkoumá jevy z pozice určitého paradigmatu (přístupu). Pokud nejsou výsledky bádání odlišné od použité přístupu potvrzuje se platnost paradigmatu. Pokud se významně a často liší je třeba zkoumat platnost paradigmatu. Vzniká paradigma nové, což je vývoj vědy a označuje se jako vědecká revoluce. Příklad: Newtonovský výklad fyzického prostoru a změny na základě objevu teorie relativity A. Einsteina.
Dva základní přístupy k sociální realitě • Metodologický individualismus rozhodující je svobodný jedinec a jeho činnosti – „člověk nejlépe ví co je pro něj dobré“ „nechte věcem volný průběh“, „neviditelná ruka trhu“, „přirozený a umělý řád“. Problém tohoto přístupu: neumí dost dobře vysvětlit jak se vůle a činy jednotlivců skládají do „přirozeného řádu“ • Metodologický holismus (komunitarismus) rozhodující je celek, jeho organizace, instituce, zákony. • Holismus je filosofický názor nebo směr, který zdůrazňuje, že všechny vlastnosti nějakého systému nelze určit nebo vysvětlit pouze zkoumáním jeho částí. Naopak celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu svých částí. Neumí uspokojivě vysvětlit chování a úlohu jedince v systému.
Sociologická paradigmata viz J. Keller : Úvod do sociologie
• Používá se rozlišování následující paradigmata: • Konsensuální – spojené s teoretickou koncepcí A. Comta – řešení sociálních rozporů a konfliktů cestou vyjednávání • Konfliktualistické – chápající sociální rozpory jako základ změny a důvod k akčnímu jednání (K. Marx, L.A. Coser) • Interpretativní – výklad sociálních jevů na základě přístupu člověka k okolnímu světu. Svět, který nás obklopuje je závislý na našem přístupu k němu.
Paradigma v sociologickém výzkumu • Kvantitatvní – vychází z předpokladu měřitelnosti sociálních jevů(tvrdá data), klade důraz na exaktnost, verifikovatelnost vysvětlení, hledání příčin • Kvalitativní – pracuje s měkkými dat, (hloubkové rozhovory, biografie apod.) cílem je pochopení a porozumění sociálním jevům
5. Lidstvo jako přírodně historický a kulturní proces Přírodní:
Biologická složka Přírodní prostředí Práce
Složky Kulturní:
Sociální vztahy,morálka Organizace, právo Ideologie – náboženství Umění Věda
Faktor biologický „Člověk je instinktivně nehotové zvíře“ (F. Nietzsche) 1) Člověk je biologický tvor a součást života přírody – souvislost lidského druhu a přírody 2) Fakticita lidské tělesnosti – člověk jinak než jako biologická bytost nemůže existovat – základní konstituenta lidské identity 3) Člověka určují biologické, genetické, anatomické, fyziologické či biochemické dispozice 4) Specifické dispozice člověka umožňující jeho vzdalování se přírodě a rozvíjení společenského života: - vzpřímená postava - uvolněné ruce - usazení očí - mozková kapacita a nervový systém, schopnost abstraktního myšlení a používání symbolických forem - hlasový systém a schopnost artikulované řeči - relativně slabé instinktivní mechanismy – pudy plastické, adaptabilní 31. dlouhodobost sexuálního pudu
Vznik, vývoj a revitalizace biologizujících koncepcí člověka v sociálních vědách Přelom 19. a 20. století - sekularizace společnosti a role vědy jako nového výkladu světa: rozvoj přírodních věd, vliv darwinismu a evoluční teorie, antroporasové teorie, eugenická škola, frenologie Vlivná nordická teorie – nadřazenost germánských národů, víra ve vrozené genetické dispozice „vyšší“ rasy Rasové teorie ve službách sociálně-politické ideologie fašismu jako forma ospravedlnění a „vědeckého“ zdůvodnění eliminace „nižší“ rasy Triumf sociálního determinismu po druhé světové válce – zásadní zpochybnění rasových a vlivu biologických dispozic člověka Sociobiologie a vzestup biologického determinismu od počátku 70. let rozvoj 32. genetiky, molekulární biologie, biochemie, neurofyziologie
Přírodní prostředí • Vyčerpání přírodních zdrojů • Znečišťování přírody, ovzduší v důsledku průmyslové produkce a způsobu života • Důsledky- riziková společnost U. Beck • Řešení (?) Koncepce „trvale udržitelného rozvoje“
Výrobní proces - práce • •
Původní poslání práce – produkce prostředků pro obživu a podmínky života Rozvoj nástrojů, technologie, produktivita, intelektualizace
• Hlavní sociální problém pracovního procesu je neustálé ubývání živé práce důsledek nezaměstnanost jako definitivně neřešitelný problém (?) • Důsledky: sociální struktura, rozevírání nůžek. Dělba práce na vysoce kvalifikovanou a obslužnou (R. Reich) •
Demografický aspekt • Reprodukce obyvatelstva předpoklad přežití lidského rodu • Problém reprodukční nerovnoměrnosti z hlediska geografického a sociálního • Kulturní podmíněnost reprodukce • Reprodukční specifika ČR – např. změny v postavení žen
Kultura • Způsob života a soužití lidí • Úroveň mezilidských vztahů • Kulturní produkty.: hmotné prostředí duchovní, umění • Sdělovací prostředky, masová kultura • Ideologie, náboženství • Věda • Kulturní kapitál
Základy lidské společnosti – člověk a kultura Přelom 19.-20. století – rasové teorie a eugenická hnutí se těší podpoře široké veřejnosti a akademických kruhů Woodrow Wilson, Theodore Roosevelt, Emile Zola, George Bernard Shaw, John Maynard Keynes, William Keith Kellogg, , Winston Churchill, …. „Nejdůslednější“ zastánce a praktik eugeniky a rasové teorie byl Adolf Hitler který toto přesvědčení včlenil do knihy Mein Kampf (Americký prezident Calvin Coolidge v roce 1924 v souvislosti s podpisem zákona o přistěhovalectví uvádí – „Amerika musí zůstat americkou; biologické zákony ukazují, že nordici ztratí své kvality, pokud se mísí s jinými rasami“. 37.
Organizace společnosti struktura • Organizační systémy – Socializace nástroj vytvoření organizačního člověka – Morálka nástroj sociální kontroly ve společnosti – Etika abstraktní vztahový systém vymezující: „správné“ a „nesprávné“ – Právo nástroj stabilizace a sankcionizování společenských vztahů – Stát institucionální základna sociálního systému moc- politika, panství, demokracie
Funkce kultury: vyjadřuje stav vývoje společnosti a je vyjádřením její identity základním předpokladem přežití a rozvoje společnosti reguluje vztahy jedinců a skupin Obsah kultury (hmotné a nehmotné produkty) Materiální (způsob přetváření krajiny, podoba měst, architektura,)…ty často symbolizují duchovní hodnoty (myšlenky, vědu, umění…) Dimenze kultury (univerzální a specifická) Co lze označit jako kulturní univerzálie, co je kulturními specifiky? 39.
Kultura a její vliv na člověka a společenský život – význam socializace jako procesu učení a osvojování kultury Kultura je implicitní znalost světa, typická nadindividuálním a historickým rozměrem a produkována životy mnoha generací - její vliv na společenský život jednotlivců probíhá na základě socializace Proces socializace jako předpoklad „zespolečenštění“ člověka - člověk se nerodí lidským, ale lidským se stává Socializace je univerzálním kulturním prostředkem k zajištění kontroly chování a myšlení členů společnosti Cílem socializace je zformovat bytost, která se bude o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem druhých lidí Socializace je nezastupitelný proces – to dokládá řada poznatků nesocializovaných jedinců (například vlčích dětí nebo tzv. případ „divokého chlapce z Aveyronu“) – socializace primární a sekundární 40.
Sféry socializace sociální interakce – učení se sociálním rolím, navazování sociálních vztahů a vazeb (utváření představ a pocitů příslušnosti ke skupinám, pospolitostem, vědomí sounáležitosti) enkulturace - včleňování individua do sociokulturního kontextu skupin – výzkumy M. Meadové: a) namlouvání v mezikulturní perspektivě (výzkum vztahu anglických děvčat a amerických vojáků v době druhé světové války) b) mužská a ženská role ve třech primitivních společnostech (výzkum mužské a ženské role u tří kmenů na Nové Guineji) c) dospívání na Samoi – (výzkum obrazu dospívání mládeže na ostrově Tau) personalizace (vytváření osobnosti, vlastní identity, začátek hledání a znovunalézání rovnováhy mezi osobní svobodou a sociální konformitou)
41.
Moderní věda a řízení společenských procesů • Úroveň vědy-poznatelnost světa, problém důkazů – jediná šance lidstva? • Možnosti vědy: – Nesplňuje všechny předpoklady (na některé otázky není zatím schopna odpovědět – I věda vytváří vedlejší efekty (kauzalita, příklad DDT) – Relativizuje pravdu – málo co tvrdí jako jednoznačné
4. Vysvětlete hlavní sociologické koncepce pojetí sociální struktury a sociální diferenciace. Teorie sociální stratifikace, třídní struktura společnosti, teorie společenského a symbolického prostoru.
• Společnost je strukturovaný celek • Hlediska – demografická, sociální, .. a další • Soubor - systém (organizovaný celek) –srovnání: cílová skupina – sociální skupina
„Mezi nejvýznamnější struktury společnosti vyjadřující rozdíly či podobnost v pozicích, vztazích, či způsobu života lidí patří: 1. sociodemografická struktura vyjadřující rozdíly podle pohlaví, věku, vzdělání, rodinného stavu , velikost rodiny apod. 2. národnostní a etnická struktura (případně rasová struktura) 3. regionální struktura (venkov, města, územní celky, kontinenty) 4. odvětvová a profesní struktura (podíly lidí zaměstnaných v jednotlivých odvětvích, s určitou kvalifikací, délkou stáže apod.) 5. struktura podle způsobu života, využívání volného času apod. 6. struktura podle podílu na moci, angažovanosti, či politické příslušnosti 7. socioekonomická (sociální) struktura podle vlastnictví, příjmu, vybavenosti domácností, životní úrovně apod.)
Sociální struktura Třídy – jako sociální skupiny (Marx, Weber) Třídy - jako statistické soubory (EGP) podle povahy vykonávané ekonomické činnosti Vrstvy –něco mezi třídou a statistickým souborem – sociální status Sociální prostor - sociální kapitál (Bourdieu)
K. Marx: Teorie společenských tříd je zde založena na předpokladu, že rozdíly mezi lidmi a třídami závisí na tom, jaké místo zaujímají v systému společenské výroby, jaký je jejich vztah k výrobním prostředkům (vlastnictví) a jakou zaujímají pozici v dělbě práce. Antagonistické třídy: (Kapitalisté – proletáři) M. Weber, rozlišuje třídy vlastnické, výdělečné a sociální. Vlastnické třídy zaujímají monopolní postavení na trhu prodeje určitých hodnot. Disponují finančními prostředky, které slouží k nákupu, ale i k půjčování (kapitál) Výdělečné třídy jsou především podnikatelé, kteří mají přístup k šancím tržního zhodnocení zboží, služby, nebo nějakého výkonu. Sociální třídy jsou chápany jako skupiny lidí určené mobilitními šancemi. Ty jsou u dělnické třídy, maloburžoazie, inteligence apod. rozdílné.
EGP Erikson, Goldthope, Portocarero. EGP Sociálně třídní zařazení osoby je určeno na základě ekonomického statusu a povahy pracovní smlouvy vykonávaného zaměstnání. • pro stanovení ekonomického statusu je důležité, zda příslušná osoba je v pozici zaměstnance, zaměstnavatele, nebo je osobou samostatně výdělečně činnou, • typ pracovní smlouvy se rozlišuje podle stupně autonomie a způsobu odměny. Rozlišuje, zda osoba pracuje za plat nebo mzdu. Osoby pracující za mzdu většinou mají nízkou míru autonomie (dělníci, manuální profese), naopak manažeři se vyznačují vysokou mírou autonomie a příslušným platem, • současně se jako doplňující kritéria používají: odvětví, vzdělání, kvalifikace apod.
Třídy EGP 1. Vyšší odborníci (vysocí státní úředníci, ředitelé velkých podniků, zákonodárci apod.) 2. Nižší odborníci (nižší státní úředníci, techničtí odborníci, ředitelé menších podniků a organizací apod.) 3. Rutinní nemanuální pracovníci 4. Drobní vlastnici, živnostníci, řemeslníci se zaměstnanci 5. Drobní vlastníci, živnostníci, řemeslníci bez zaměstnanců 6. Technici, mistři 7. Kvalifikovaní dělníci 8. Zaučení a nekvalifikovaní dělníci (mimo zemědělství) 9. Zemědělští dělníci a další manuální pracovníci v primárním sektoru 10.Soukromí zemědělci, ostatní samostatní v primárním sektoru
Podstata teorie sociální stratifikace, pojem syntetický sociální status a způsob jeho měření. Uveďte procentuální zastoupení hlavních sociálních vrstev v české společnosti. Vrstvy (strata): horní, střední, dolní
„sociální status“, - připsaný – od narození - získaný, - během života - objektivní sociální statusu, - subjektivní (pociťovaný) sociální status.
Sociální status jednotlivce je zjišťován na základě: • nejvyššího dosaženého stupě vzdělání, • složitosti práce, • postavení v řízení, • individuálního příjmu • životního stylu (kulturní úrovně mimopracovních aktivit).
Sociální mobilita, druhy mobility. Faktory ovlivňující sociální mobilitu. Mobilitní změny v české společnosti po roce 1989.
Sociální mobilitou rozumíme pohyb lidí mezi jednotlivými vrstvami sociální struktury společnosti, který může být vyjádřen změnou sociálního statusu. horizontální, tj. dochází ke změně dílčího sociálního statusu, ale nikoliv tak zásadně, aby došlo ke změně vrstvy kam člověk aktuálně patří. Horizontální mobilita je zpravidla spojena s migrací, přechodem na jiné zaměstnání apod. vertikální naopak znamená pohyb mezi vrstvami. Jde tedy o významnou změnu, která znamená „řádové“ zlepšení (vzestupná), nebo naopak zhoršení sociální pozice (sestupná) ve vztahu k jiným lidem. Ve vztahu ke generační dimenzi pak rozlišujeme: intragenerační (vnitrogenerační) mobilitu, kde jde o změnu pozice jednotlivce během jeho života, intergenerační (mezigenerační) mobilitu, která se vztahuje ke změn pozice vůči generaci otců, dědů apod.
Souhrnný sociální status – ekonomicky aktivní obyvatelstvo (%) Podle M. Tuček a kol.: Dynamika české společnosti 2003
nejvyšší ČR 1984
6
ČR 1993 ČR 1999
5
Lineární (ČR 1984) Lineární (ČR 1999)
4 statusová úroveň
3
1
nejnižší 0
5
10
15
20
25
30
35
40
podíl v %
2
Syntetický sociální status
Sociologie mezilidských vztahů 1.Člověk jako produkt společenských činností – společnost jako přírodně historický proces. a)Vysvětlení základních pojmů – interakce, vztah, vazba, společenská činnost, proces ¨2.Klasifikace mezilidských vztahů, hlediska: obsahu, významu, důležitosti, trvalosti, síly vztahů, pojítka – osobní neosobní (přímé vztahy zprostředkované) struktury a formy mezilidských vztahů: pospolitosti, skupiny, třídy, národy, instituce – stanovení a vytváření pravidel, norem, organizace , formální, neformální hledisko, moc, sankce metasystémy, (jako transformované mezilidské vztahy), kultura, morálka, etika, ideologie, náboženství, umění, právo 3.Mezildské vztahy jako sociální kapitál a)druhy sociálního kapitál (individuální společný, překlenovací, vázací) b)sociální sítě c)sociální vazba a rozdíly „osobních“ a „neosobních“ mezilidských vtahů. 4.Mezilidské vztahy a globalizace a)postmoderní, globální společnost a mezilidské vztahy, koncepce „společnosti sítí“ b)krize mezilidských vztahů? 5. Problém „digitálních vztahů“ - sociální sítě, nintenda, láska + c)generační, etnické, gendrové vztahy v soudobé společnost 6. Mezilidské vztahy v malých skupinách - sociometrie
Mezilidské vztahy - klasifikace Klasifikace -hlediska – Obsah vztahu – Význam, důležitost (subjektivně, objektivně) – Trvalost – Síla vztahů – Pojítko, osobní – neosobní - vztahy – Dar jako vztah a problém
Vztah z pohledu jednotlivce Oni
My
Já cizinci
Identita Integrita
My a oni • My – – – – –
Pocit sounáležitosti Schopnost empatie Soucit, prožitek Vnitřní symbolika Habitus, chování, jazyk, zvyky – Mentalita – Interakce – Reakce na nově příchozí
• Oni – – – – – – – – –
„Zdvořilé míjení se“ Ostražitost Obraz nepřítele Podléhání stereotypům Vnější symbolika Habitus, mluví jinak Mentalita Zjednodušování Separace
Vztah k cizinců • Hranice mezi my a oni není ostrá pohybuje se, mění se • Všichni jsme (pro někoho) cizinci • Chování k cizincům -typy – Soužití, zdvořilá netečnost, zdvořilé míjení se – Separace (geograficky, komunikačně) – Segregace – Genocida
Anatomie lidského činu a sociální vztah Makrosociální podmínky
Rozhodování
Jednotlivec – Motiv –racionální a iracionální složka Cíl
Vzorce chová Hodnoty, nor
Ostatní důsledky Aktivita – energie, prostředek
Vnější prostředí aktivity, neistitucionalizované
Organická solidarita syst
Meritorní efekt
sociální vztah – prostý, - vazba abstraktní Pospolitost
Prostředí -exogenní záměrné instituce
Mezilidské vztahy v malých skupinách • Malá skupina a individualizace, malá skupina jako obrana před multikulturalismem • procesy utváření a fungování malých skupin, skupina a jednotlivec (skupinové rysy, význam skupin, klasifikace) • souvislosti stavu mezilidských vztahů v malých skupinách a vztahů mezi skupinami, vlivy institucí a organizací, sociometrie, možnosti měření mezilidských vztahů • povaha současných vztahů v malých skupinách: rodina, pracovní skupina, vrstevnické skupiny (dopady moderny, sdělovacích prostředků, Big Brother apod.)
Multikulturalismus • Pojem – dosti nejasné a nejednoznačné vymezení Jde o setkávání a vzájemné ovlivňování kultur (civilizací – střet civilizací - Huntington) • Nositelé kultur -setkávání – Sdělovací prostředky – kultura, umění ideologie, náboženství – Vzdělání, vzdělávací systémy, studium jazyků – Marketing, marketingová komunikace – Armáda, politika – Lidé - migrace Nositelé a vlivy nepůsobí izolovaně ale naopak komplexně současně Důsledky: • Unifikace- sjednocování norem a hodnot • Způsob života a jeho přeměny
Kultura – průnik kultur • Způsob života a soužití lidí • Úroveň mezilidských vztahů • Kulturní produkty.: hmotné prostředí duchovní, umění • Sdělovací prostředky, masová kultura • Ideologie, náboženství • Věda • Kulturní kapitál • Armády
Multikulturalismus • Záměrné, programované (většinou politicky motivované ovlivňování) – Historicky například na procesu „rekatolizace“ , „germanizace“ , nebo „sovětizace“ případně „islamizace“ apod. – Humanistické organizace, a jejich akce • Spontánní ovlivňování – Např. objevy a vynálezy, věda – Zvyky – vánoční stromeček – Muzika, kultura – Sport – např. baseboll – Jídla atd. atd.
Některé kulturně politické vlivy a procesy změny •
•
•
Rekatolizace je úsilí o navrácení věřících (protestantů, členů Jednoty bratrské) do římskokatolické církve. V Českých zemích se k její násilné formě přistoupilo po Bílé hoře, kdy české země rekatolizovali jezuité, a to formou cenzury, zakládáním jezuitských škol, trestáním zpupných. Rekatolizace měla mnohde formu lidových misií, při nichž se vyznamenali zejména jezuité. http://cs.wikipedia.org/wiki/Rekatolizace Germanizace, také poněmčování, je politika prováděná německy mluvícími zeměmi (tj. Německým císařstvím, Rakousko-Uherskem a hlavně nacistickým Německem na ovládaných územích, jejichž obyvatelé nebyli Němci. Germanizace s sebou přinášela přejmenovávání ulic a náměstí, diskriminaci neněmeckých obyvatel a jiné procesy, které měly obyvatelstvo poněmčit, tedy násilně prosadit německý jazyk, německou kulturu a německé chování. Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Germanizace Sovětizací se většinou rozumí prosazování politických zájmů Sovětského svazu a programu komunistické strany všemi formami a ve všech oblastech života satelitních států.
•
Islamizace (velmi zřídka také islamifikace) je proces, při němž dochází k hromadné konverzi společnosti k islámu. Islamizace probíhá tehdy, roste-li počet vyznavačů islámu ve společnosti. Může být buď mírumilovná (misijní činnost), nebo násilná (vláda různých náboženských režimů či útoky cizí moci). Pokud je však v určité zemi zavedena vláda, vycházející s islámu, dochází k upevňování náboženské vlády a k diskriminaci nemuslimů. Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Islamizace
• • •
Ale pozor: dnes třeba také: amerikanizace, nebo Mac Donaldizace
•
Nás zajímá hlavně evropeizace
• Všechny tyto procesy byť mnohé byly, nebo jsou více, či méně vyvolávány a vedeny mocensky, měly a mají své nositele, propagátory, kazatele, oběti a také svůj spontánní aspekt, více či méně nadšeně přijímaný, či odmítaný společenskou většinou, nebo spočívající jen v potřebě přizpůsobit se určitému tlaku v zájmu přežití. • Podle své povahy byly základní myšlenky v každodenním životě více či méně akceptovány a měnily tak každodenní život většiny společnosti. Odmítání vedlo často k izolaci, či represím.
Paul Weston • • • • • • •
•
1. Masová imigrace je nedemokratická. Průzkum provedený v Británii v sedmdesátých letech ukázal, že 90 procent lidí bylo proti masové imigraci 4. Etnická kolonizace a etnický politický postup probíhá pouze v zemích s bílou evropskou většinou. 7. Bílí proponenti multikulturalismu jsou pokrytci. Žijí na předměstích měst nebo na venkově v zemích s bílou většinou. 10. Multikulturalismus plodí nelibost. 12. Multikulturalismus šíří nepoctivost 15. Multikulturalismus, pokud se bude historie opakovat, povede k pravděpodobné - spíše než možné - občanské válce. 17. Multikulturalismus je zodpovědný za to, že se na Západě znovu objevila tuberkulóza, cholera a malárie, nemoci, o nichž se dříve myslelo, že byly vymýceny. 26. Multikulturalismus vede k redukci standardů v našich institucích řízených kvótami. Abych uvedl jeden příklad, vstupní požadavky britské policie nyní požadují nulovou akademickou kvalifikaci, zatímco menší zločiny žadatelů jsou přehlíženy, pokud mají správnou barvu kůže.
7. Vysvětlete podstatu organizačních procesů ve společnosti. Obsah pojmu instituce a organizace. Vztah formální a neformální struktury organizace. Pro sociální oblast je organizace chápána jako „sociální jev, či útvar založený na plánovité koordinaci skupinových aktivit, kontinuálně fungující v důsledku dělby práce a hierarchie autority a směřující k dosažení společného cíle“ Pojem organizace označuje: • uspořádání nějakého procesu •organizované chování aktérů v nějakém celku; •záměrnou činnost vedoucí k uspořádanosti (organizování) ; •výsledek organizační činnosti tj. nějaký stav uspořádanosti organizaci. •Instituce - někdy jako synonymum pro organizaci - jindy jako souhrn určitých činností a organizací zajišťujících určité samostatné oblasti života ve společnosti (zdravotnictví)
Organizační procesy (vytváření řádu) ve společnosti • To že společnost je organizovaná (uspořádána) lze vysvětlit různým způsobem- například z pozice systémové teorie, teorie jednání, teorie rolí, atd. • Organizační vybavenost společnosti je víceméně úplná • Organizační procesy – změny, které jsou vyvolané činností subjektů (lidí), v rámci stávající organizační vybavenosti společnosti, fungují prostřednictvím institucí. • Organizační procesy mohou být záměrné a spontánní • Lidé překračují, (porušují) organizační pravidla i institucionální
Organizace společnosti struktura • Organizační systémy – Socializace nástroj vytvoření organizačního člověka – Morálka nástroj sociální kontroly ve společnosti – Etika abstraktní vztahový systém vymezující: „správné“ a „nesprávné“ – Právo nástroj stabilizace a sankcionizování společenských vztahů – Stát institucionální základna sociálního systému moc- politika, panství, demokracie
Smysl organizace (řádu) ve společnosti • Předpoklad přežití, rozvoje • Organizace je racionální, zvyšuje výkon, posiluje soudržnost • Je nástrojem řízení • Možnost koordinace kolektivních akcí • Stabilizuje společnost • Nástroj řízení vnitřních procesů
Organizační paradoxy Organizace má současně zajistit: • Podřízenost a svobodu • Podřízenost a aktivitu • Stabilitu a rozvoj • Zájem celku a jednotlivce
Základní pojmy - instituce • Instituce, organizace - vznik a fungování • Oba pojmy nejsou zcela jednoznačně rozlišovány a používány, často se zaměňují, nebo se používají jako synonyma • V sociologii se pod pojmem instituce většinou rozumí komplex rolí, zavedený, přijatý, vzorec chování, který je důležitý pro život v dané komunitě nebo společnosti (např. instituce rodiny, manželství, ale i v dopravě, …) • Nebo: soubor jako činností, které vykonávají určití lidé zajišťující stanovené neosobní (společenské) funkce, např. zdravotnictví, školství, správa, bezpečnost apod. Nebo: soubor právně upravených vztahů mezi lidmi v podobě normy, zvyku, obyčeje, praktiky, postupu, vztahů
Poznámka: co je role ? • Jsme nositeli rolí, které nám umožnují vstupovat do různých prostředí, (institucí) • Role získáváme (naučíme se) v procesech socializace • Konflikt rolí
Instituce jsou kulturní vynálezy či konstrukce, které vznikají typizací a kanonizací osvědčených způsobů jednání, které pak společnost prosazuje a někdy i vynucuje. Jakmile k tomu dojde, mohou často působit dojmem něčeho povinného a samozřejmého, co není možné změnit a dokonce ani nemůže být jinak. Instituce je způsob, jak lidé v dané kultuře dělají nějakou věc, organizace je způsob, jak při tom svoji činnost koordinují. Bankovnictví je instituce, konkrétní banka je organizace.“[
Příklady institucí Jan Keller uvádí mimo jiné tyto příklady institucí: adopce, bohoslužba, úplatek, demokracie, svátek, úřad, školství, manželství, cech, souboj, klientství, bankovnictví, celibát, příbuzenství, trh, stát, válčení, půst, pozdrav a podobně.[3] Hodnota – norma – instituce – jednání Jaká je hierarchie, nebo alespoň uspořádání institucí ?
Typy institucí podle oblastí působení ekonomické finanční kulturní náboženské politické právní společenské sportovní vzdělávací Zvláštní typ institucí představují totální instituce, v nichž lidé tráví delší dobu bez přerušení, případně i celý život: nemocnice, domovy, polepšovny, věznice, kláštery, léčebny dlouhodobě nemocných a podobně.
Takto chápané instituce vytvářejí ve společnosti řád a uspořádání (pořádek, jistoty) Význam pro společnost: Instituce ve společnosti působí jednak jako mechanismus sociální kontroly a udržování sociálního řádu, Současné působí jako vzor jednání, který ulehčuje život a usnadňuje spolupráci, orientaci, standardizaci „2]
Organizace Někdy se však pod pojmem instituce rozumí také již zavedená organizace, např. věnující se vzdělávání (škola), státní správě (Finanční úřad), kultuře apod., Organizací rozumíme většinou předepsané uspořádání vztahů v určitém ohraničeném celku (systému, skupině, firmě..)
Základní koncepce organizací 1) Organizace jako racionálně zkonstruovaný systém (sledování cílů, formální struktura, racionalita) – důraz na organizační strukturu 2) Organizace přirozeně vzniklé a spontánně rozvíjené systémy (snaha o reprodukci systému a jeho přežití, neformální struktura, schopnosti a zájmy členů organizace) – důraz na roli člověka 3) Organizace jako otevřený systém (vnitřní struktura se rozvíjí ve vztahu k vnějšímu prostředí, organizace je plynulým procesem adaptace na vnější prostředí a jeho proměny) 79.
Pojmy - organizace Organizace nějakého celku (úseku) obsahuje: - Cíl, smysl organizace- zřizovací princip - Relativně uzavřená hranice působnosti, vymezení vazeb na okolí, podřízenost, nadřízenost - Vnitřní uspořádání- podle obsahu činností, návaznosti - Organizační předpisy –schéma, statut, náplň práce, směrnice, dohody, zvyky
Organizační principy • Slučitelnost jednání částí organizace • Soustředěné působení částí k naplňování cíle organizace • Labilizace funkcí – schopnost zastávat více než jednu funkci • Aktualizace funkcí – schopnost přizpůsobení novým požadavkům • Vnitřní konsensus • Vymezení kompetencí
Základní pravidla organizace nějakého celku tedy zahrnují: • stanovený cíl, záměr - většinou zakotvený v nějakém základním, zřizovacím dokumentu, nebo úmluvě; • existuje efektivní dělba činností a funkcí, povinností a odpovědnosti – struktura pozic a rolí; • existuje „slučitelnost“ těchto funkcí, což znamená, že jednotlivé části organizace nepracují tak, že by vylučovaly výsledek části jiné. Pokud se to stane jde o chybu v organizaci vyžadující změnu - reorganizaci; • platí princip soustředěného působení, tj. ústřední zásady organizace, zajišťují racionální zaměření energie všech částí směrem k naplnění cíle; • vyžaduje se, aby organizace, respektive její části byly schopné alespoň v základní míře aktualizovat obsah svých funkcí v souladu se změnou podmínek; • existuje zastupitelnost funkcí, což znamená, že v případě potřeby zastoupí jedna organizační část plnění povinností části jiné; • vnitřní kultura mezilidských vztahů je na takové úrovni, že nedochází k rozporům, které by překračovaly určité etické normy a ohrožovaly fungování organizace; • existuje soulad mezi zaměřením a činností organizace a celou společností. Což prakticky znamená, že organizace respektuje obecné společenské právní a etické
Formální struktura organizace • Formální strukturou rozumíme: – – – – – –
rozčlenění činností organizační jednotky, úseky stanovení náplně práce stanovení linie podřízenosti a odpovědnosti stanovení vazeb mezi částmi, jednotkami statut, organizační řád, organizační schéma,směrnice, popis práce, smlouvy Formální struktura tvoří základ (kostru, logiku) činnosti každé organizace Neformální struktura organizace vzniká v rámci organizace zcela spontánně a neplánovaně – založena na reálných vztazích mezi lidmi
Nedostatky organizace- byrokracie • Malá pružnost, pomalá reakce na změny • Nedostatek kreativity, flexibility • Formalismus, papírování, alibismus, neosobní jednání s klienty • Vnitřní rezistence na změny a iniciativu • Tendence šetřit si práci • Problém osobní odpovědnosti za rozhodnutí • Tendence zvyšovat náklady
Byrokracie v pojetí M. Webera • Podle M. Webera je byrokracie profesní skupina vykonávající správu • Organizační procesy ve společnosti vyžadují správu, úředníky profesionály • Ideální byrokracie – – – – – – –
Neosobní struktura moci Práce na základě formalizovaných pravidel, předpisů Je určena hierarchie a odpovědnost Úředníci jsou vybíráni na základě kriteria výkonnosti Odměňování podle předem daných a jasných pravidel Úředníci nemají zájem na majetku, který spravují Je uplatněna disciplína kontrola výkonu úředníků
Byrokracie a byrokratismus • Nutno rozlišovat byrokracii jako úřednictvo (profesní skupinu) zajišťující výkon správy, tedy řízení věcí veřejných • A byrokratizaci jako hypertrofii výkonu správy (komplikace, složitost, alibismus, zdlouhavost, nadbytečnost apod.) pro tento typ úředníků by platilo pejorativní označení byrokrat.
I
Byrokracie Pojetí byrokracie je spojováno nejčastěji s těmito okruhy významů: 1) Politologické vysvětlení považuje byrokracii jako vládu uskutečňovanou prostřednictvím úřadů, státního aparátu ze jmenovaných a nikoli volených činitelů, hierarchicky organizovaného a formálně závislého na držitelích legitimní moci, účast občanů na řízení veřejných záležitostí je minimální, alternativní uspořádání předpokládá jistou decentralizaci a zvýšení úlohy volených zástupců občanů na úrovni lokální a regionální samosprávy 2) Sociologické vysvětlení rozumí byrokracii jako snaze o racionalizaci kolektivních aktivit spočívající ve vytváření velkých výrobních a nevýrobních organizací, řízených pomocí neosobních pravidel, alternativní uspořádání by bylo návratem k historicky ranějším formám organizace správních a produkčních aktivit 3) Nejběžnější vysvětlení je to, že byrokracie představuje nesrozumitelný a složitý způsob vyřizování relativně jednoduchých záležitostí, komplikuje a znepříjemňuje život občanům 87.
Od organizace k sítím – konec organizačního člověka? Krize sociálního státu a přechod od společnosti průmyslu k společnosti služeb jako podmínky světa sítí Dvojí význam sítí A) rozpad velkých organizačních hierarchií – jádro organizací a periférie dodavatelů smyslem těchto sítí je posílit efektivitu organizací překonáním její klasické formy (tedy rozbitím pyramidální struktury organizací) -----postorganizační sítě B) sítě jako forma sociálního kapitálu vyjádřená sítí neformálních vztahů zaměstnanců – smyslem sítí je využití komunitních prvků z minulosti k vyšší efektivitě organizace ----postkomunitní sítě Význam neformálních vztahů v organizaci: - pozitivních mezilidských vazeb lze využívat k naplňování cílů organizace - udržování a zvyšování míry důvěry, zvládat nejistotu prostředí – z pout důvěry by měla profitovat i organizace (sociální kapitál jako „span of trust“)
88.
Klasické období sociologie organizace - práce M. Webera Počátek 20. století – studium formálních organizací je zaměřeno na technickou a teoretickou linii Hlavními představiteli jsou: F.W. Taylor (zaměřuje se na výrobní proces a podmínky úspěchu výrobních organizací, sleduje předpoklady maximalizace výkonu práce, klade důraz na dělbu práce, orientuje se na časové a pohybové studie jako prostředky pro realizaci vytčených výrobních cílů) H. Fayol (rozpracovává zásady vrcholového managementu a definuje hlavní principy administrativy – dělba práce, autorita, disciplína, jednota instrukcí, jednota vedení, podřízení zájmům celku, odměňování, centralizace....duch kolegiality) M. Weber (zabýval se analýzou organizovaného jednání a teorií byrokracie) Zabývají se stejným problémem: chtějí stanovit univerzálně platné podmínky zajišťující co nejúčinnější fungování firem a organizací Odpovídají, že organizace fungují účinněji tehdy, podaří-li se jim přeměnit lidský faktor ve zcela zautomatizovaný nástroj plnící příkazy řídícího centra Společně vycházejí z předpokladu, že organizační účinnosti lze dosáhnout za cenu robotizace individua, snahou je připodobnit řadového pracovníka výkonnému stroji, je třeba odhlédnou od 89. specificky lidských hodnot, odvádějící úsilí lidí nesprávným směrem
Klasické období sociologie organizace - práce M. Webera Počátek 20. století – studium formálních organizací je zaměřeno na technickou a teoretickou linii Hlavními představiteli jsou: F.W. Taylor (zaměřuje se na výrobní proces a podmínky úspěchu výrobních organizací, sleduje předpoklady maximalizace výkonu práce, klade důraz na dělbu práce, orientuje se na časové a pohybové studie jako prostředky pro realizaci vytčených výrobních cílů) H. Fayol (rozpracovává zásady vrcholového managementu a definuje hlavní principy administrativy – dělba práce, autorita, disciplína, jednota instrukcí, jednota vedení, podřízení zájmům celku, odměňování, centralizace....duch kolegiality) M. Weber (zabýval se analýzou organizovaného jednání a teorií byrokracie) Zabývají se stejným problémem: chtějí stanovit univerzálně platné podmínky zajišťující co nejúčinnější fungování firem a organizací Odpovídají, že organizace fungují účinněji tehdy, podaří-li se jim přeměnit lidský faktor ve zcela zautomatizovaný nástroj plnící příkazy řídícího centra Společně vycházejí z předpokladu, že organizační účinnosti lze dosáhnout za cenu robotizace individua, snahou je připodobnit řadového pracovníka výkonnému stroji, je třeba odhlédnou od 90. specificky lidských hodnot, odvádějící úsilí lidí nesprávným směrem
Klasické období sociologie organizace - práce M. Webera M. Weber vychází z přesvědčení, že každý způsob organizace lidí je založen na nerovném postavené sdružených jednotlivců Předkládá koncepci panství jako typologii vztahů nadvlády a podřízení Panství je situací, kdy vůle vládce (vládnoucí skupiny) je přijímaná ovládanými takovým způsobem, že podřízení vykonávají příkazy jakoby ze své vlastní vůle Rozlišuje panství: A) charismatické – založeno na víře stoupenců ve výjimečné, nadlidské vlastnosti svého vůdce – náboženského proroka, vojevůdce, kouzelníka, léčitele... – je projevem mimořádné situace, je dynamické (charismatik představuje mocnou revoluční sílu) ale i nestabilní (zevšednění, smrt vůdce) B) tradiční - založeno na víře v posvátnost „odjakživa existujících“ z generace na generaci přecházejících poměrů , tradice posvěcuje moc vůči konkrétnímu pánovi (primární patriarchalismus) a v rozvinutější podobě současně i správnímu aparátu (vládcem dosazovaní a řízení služebníci, úředníci) – tzv. patrimoniální byrokracie, pokud se členové správního aparátu emancipují z moci pána (odstraní vládce) – jde o tzv. panství stavovské. Patrimonialismus v případě fixace vzájemných práv a povinností mezi pánem a jeho správním aparátem ústí ve feudalismus C) legální – založeno na neosobní moci byrokratického správního aparátu a dodržování přijatých právních norem, vládce a správní aparát jsou podřízeni stejným pravidlům a normám jako ostatní 91.
Klasické období sociologie organizace - práce M. Webera Moderní byrokracie se podle Webera vyznačuje těmito znaky: 1) Byrokratická správa vyřizuje záležitosti na základě pevných pravidel abstraktního charakteru 2) Úředníci mají pevně stanovené kompetence, ohraničené pravomoci a povinnosti 3) Existuje princip úřední hierarchie, umožňující kontrolu a dohled vyšších úřadů nad nižšími a právo odvolání či stížnosti nižších úřadů vůči vyšším 4) Ovládnutí pravidel úřadu vyžaduje znalosti a specializované vědění úředníků 5) Úřední jednání je fixováno písemnou formou 6) Materiální správní prostředky nejsou vlastnictvím úředníků. Úřední a soukromý majetek je oddělen. Jednoznačně je vymezena pracovní doba úředníka ve vztahu k jeho volnému času Tyto znaky platí jak ve sféře veřejné státní správy tak i v oblasti soukromého podnikání 92.
Kritika byrokracie R. K. Merton – analýza byrokratických dysfunkcí Byrokracie podporuje rituální chování svých členů – úředníci dodržují pravidla, předpisy a nařízení organizace, jsou vycvičeni ke konformitě s těmito pravidly – jejich úzkostlivé dodržování však může znamenat brzdu v dosahování organizačních cílů – tzv. trénovaná neschopnost (tj. rutinní opakování nacvičených úkonů bez ohledu na měnící se situaci) Konformita s pravidly nevede k naplňování cílů organizace, ale mění se v účel sám o sobě – proměna nástroje jednání v jeho konečný cíl je označován jako „přemístění cílů“ Tlak na dodržování neměnných pravidel bez ohledu na různost kontextu vede ke strnulému chování úředníků – rozvíjí se ritualizace postojů a kastovní duch To vede ke konfliktům s veřejností: Úřednicí se rozhodují stereotypně při vyřizování konkrétních případů – zvláštnosti individuálních případů klientů jsou programově ignorovány – to je vnímáno jako necitlivá arogance Každý úředník vystupuje jako reprezentant moci a prestiže celého úřadu, bez ohledu na svou pozici v hierarchii úřadu – má tak vždy navrch nad klientem, který zastupuje pouze sám sebe 93.
Člověk v organizaci – škola „human relations“ Taylorismus vs. škola „human relations“ aneb člověk ekonomický vs. člověk sociální Výzkumy (experimenty) průmyslového psychologa Eltona Maya – pracovní výkon skupiny není ovlivněn pouze technickými parametry prostředí, ale sociálním kontextem, vytvářením neformálních vztahů, spontánních interakcí, skupinových norem Dodržování či porušování neformálních norem určuje i výši sociální pozice aktérů – zájem o udržení sociální pozice převažuje často nad finanční odměnou – proto lze pozorovat ekonomicky nevýhodné chování zaměstnanců To vyvrací Taylorovo tvrzení úzce egoistického materiálního zájmu pracovníků, kteří se řídí pouze rozumovou úvahou Vedoucí pracovník (manažer) by tudíž neměl být kvalifikován pouze technicky, ale i sociálně – neřeší vždy jen ekonomický problém, nýbrž i problém sociální a humánní Slabiny teorie HR – humanizace vztahů v pracovních skupinách je prosazována 94. účelově z finančních důvodů, lidskost jako předmět kalkulace
Specifika sociologického přístupu k politice, obsah pojmu politika, moc, autorita. Politika je způsob prosazování zájmů a řešení rozporů v zájmech osobních, skupinových, institucionálních, či národních.
Existují tři základní způsoby politiky - uplatňování moci: autorita, kdy objekt moci tuto moc uznává a jedná podle této subjektivní moci; donucení (holou moc) - moc je realizována subjektem moci proti vůli objektu na který se působí. Autorita a donucení se vylučují; manipulace – objekt si moc neuvědomuje, moc je vykonávána jakoby bez jeho vědomí. Nejzřetelněji je možné tento typ moci sledovat na působení sdělovacích prostředků
Obsah politiky z hlediska zájmu sociologie • • • •
• • • •
Zájmy – struktura zájmů, nositelé zájmů Spory o moc k prosazení zájmů, politické strany Stát, správa, systémy, - organizace a fungování Politický boj, vyjednávání, sdružování, koalice, volby Politika propojuje jednotlivé sféry, instituce Faktická neoddělitelnost správy a politiky Sociální kontrola, úloha nezávislých sdělovacích prostředků Veřejné mínění
Jádrem politiky je moc – co je moc? • •
• • •
•
Moc je schopnost jedinců, nebo skupin prosadit vlastní zájmy i přes odpor druhých Usilování o moc je snaha jednoho subjektu dosáhnout kontrolu nad jiným subjektem M Weber - typologie moci. Rozlišuje: moc tradiční, která je založená na respektování starých osvojených pravidel a na jejich nedotknutelnosti; moc charismatickou, která je založena většinou na osobnosti vládce, vůdce, vedoucího a na víře ovládaných v jeho schopnosti a kompetentnost; moc legitimní spočívá ve víře v racionalitu, smysluplnost uspořádaného systému, na stanovených pravidlech,zákonech a na víře kompetentnosti na těchto principech vybraných a stanovených vůdců.
Anatomie moci • Moc je asymetrický (sociální) vztah, může jít o moc mezi: • • • • • •
Mezi dvěma jedinci Mezi více jedinci (skupina) Mezi skupinami, třídami Mezi jednotlivcem a organizací (zaměstnanci) Mezi institucemi a organizacemi Mezi institucemi a občanem
• Mezi státy, mezi nadnárodními celky
Jak se realizuje moc •
Prostředky uplatnění moci: • Dobrovolné přijetí moci – autorita • Smluvní přijetí moci –dohodou, vyjednávání • Příkaz – institucionální základ, sankce • Násilí – rozkaz, donucení, tvrdé sankce • Nepřímo – zprostředkovaný vliv, manipulace, nátlak, sociální kontrola • Zákony (legalita) vymezující pravidla, sankce • Dobrovolným osvojením všeobecně sdílených společenských norem – sebekontrola
Legitimita moci Co je legitimita: • sdílení stejné víry, že systém, ústavní předpisy je nevhodnější forma vládnutí • sociální skupiny se na legitimitě moci podílejí různým způsobem - role elit • souhlas většiny společnosti s mocí (způsob respektování moci) • legitimizační faktory: • všeobecný trend – soulad mezi zájmy lidí, historickou zkušeností a tradice –společenská smlouva • efektivita společenského systému • ekonomika a její fungování • právo
Vysvětlete pojem legitimity a legality činnosti organizací veřejné správy • Legalita se opírá o platný systém zákonných norem. Činnost správních orgánů je vykonávána v mezích těchto norem • Legitimita se opírá o širší (obecné) normy života společnosti, předpokládá diskusi, demokratickou volbu a nezneužívání svěřené moci.
Moderní chápání legitimity • „Existenci legitimního řádu v moderní politické společnosti nezajišťují klam a síla, nýbrž fikce, z nichž se každá legitimita v neustálém procesu sociální komunikace a dominance utváří“ (J. Přibáň: Disidenti práva, Slon 2001, s.13)
Vztah sociální struktury a státní moci • Sociální struktura – nerovnosti, rozdíly v zájmech skupin – hlavní zdroj napětí ve společnosti • Která skupina má vládnout? – Aristoteles – kompromis, sociální střed – Marxismus – společnost je třídní, ekonomické panství je buržoasní musí být vystřídáno diktaturou proletariátu – M. Weber – stratifikace a úloha středních tříd v politice – Demokratická volba - moderní společnost – lid
Občanská společnost • Teoretický pojem vychází z pojetí rovnosti lidských práv • Zahrnuje všechny občany, příslušníky dané společnosti • Zahrnuje jejich organizace sdružující je na dobrovolném základě • Veřejné aktivity občanů, které nejsou spojeny s organizacemi státní moci ani komerčními organizacemi • Věnují se většinou různým sociálním službám v zájmu veřejnosti, nebo kontrolují a snaží se působit i na žádoucí politické a sociální změny
Správa • Správa je zvláštní způsob řízení (zpravidla formou rozhodnutí), který je dán specifikou předmětu tohoto řízení • Jednotlivec ve vztahu k veřejné správě je zpravidla v pozici občana, ve vztahu k řízení zaměstnance (úředník) • Předmětem veřejné správy je lidské společenství, obec, území, hmotný majetek, zařízení… • Veřejná správa je spíše péče, nebo služba než řízení ve smyslu direktivního příkazu (rozhodování, opatření)
Veřejnost jako aktivní část populace • Teorie veřejnosti podle J. Habermase –aktivní část společnosti • Prostorové vymezení veřejnosti – místní, národní, evropská… • Tematické členění veřejnosti (politická, kulturní, sportovní, odborná …) • Veřejná sféra. Jedna nebo více veřejností? • Slabá a silná veřejnost (Fraserová) – Slabá veřejnost má vypracovaný a sdílený názortedy veřejné mínění – Silná veřejnost vedle toho má k dispozici rovněž instituce jimiž může učinit rozhodnutí
Nejednoznačnost pojmu veřejný zájem • Veřejný zájem je strukturovaný, často nejednoznačný. Je zpravidla výsledkem konfrontace zájmů různých skupin. Veřejný zájem obsahuje i rozpor části – a celku. Mohou tedy existovat protikladné „veřejné zájmy“? • V demokratické společnosti bývá za veřejný zájem považováno to co chce většina, ale ani většina není zárukou užitečnosti a smysluplnosti zastávaného většinového zájmu. • Veřejný zájem obsahuje etický (humanistický) rozměr
Veřejné mínění a jeho vliv na činnost správních orgánů • Tradiční chápání veřejného mínění – mínění lidstva – Nereflektované, tj. neodráží společenskou realitu – Nezprostředkované kritikou a diskusí – Pasivně přejímané od předcházejících generací
• Moderní veřejné mínění (Taylor) – Je produktem reflexe společenských situací – Je vypracováváno v diskusích a debatách – Většina společnosti ho vnímá jako společně a aktivně formovaný konsenzus
Dva přístupy k veřejnému mínění a) Veřejné mínění jako suma mínění všech jednotlivců dané společnosti – výzkumy • Struktura veřejného mínění – obsahové hledisko – souvislost se sociální strukturou
b) Veřejné mínění kvalifikované aktivní části veřejnosti Souvisí s kvalifikovanou částí veřejnosti
Veřejné mínění a místní veřejná správa • Veřejné mínění jako kontrola činnosti veřejné správy a samosprávy • Veřejné mínění a volby • Prvky přímé demokracie: Např. referendum, zjišťování názorů občanů, ankety apod. v souvislostis : – – – –
Rozhodnutí o povolení skládky Prodej obecních pozemků Hodnocení práce zastupitelstva Stavba obchvatu obce
Vztah mezi pojmy veřejný a skupinový zájem • Rozdíl je dán rozdílným pojetím veřejnosti a skupiny. • Veřejný zájem je zpravidla obecnější, je také výsledkem diskuse mezi občany, institucemi, skupinami • Skupinový zájem je zpravidla užší sleduje prospěch jen určité části občanů, nebo institucí • Příklad – problém reforem, rozhodování místních samospráv apod.
Legitimita na úrovni místní samosprávy • Netvoří se zde obecné zákonné normy, ale tvoří vyhlášky, rozhoduje…. • Má stejné problémy jako politická moc ve státě? • Snadnější kontrola, odvolatelnost… • Menší vliv sdělovacích prostředků • Konkrétnější paměť místního společenství
Zkušební okruhy • •
• • • • • • • •
•
Vývojové etapy moderní společnosti, specifika , rozdíly , podobnosti. Přibližné časové určení Období vzniku moderní evropské společnosti, souvislosti.. „Tradiční“, „moderní“ s „postmoderní“ společnost. Vysvětlete obsah pojmů „tradiční“, „moderní“ a „postmoderní“ společnost. Struktura sociologie jako vědy o společnosti. Čím se zabývá tzv úseková sociologie, uveďte na příkladu MK Základní etapy vývoje sociologie, jejich charakteristika a představitelé. Zakladatelé sociologie - A. Comte a jeho dílo, další představitelé Co je paradigma, uveďte hlavní sociologická paradigmata Lidstvo jako přírodně historický a kulturní proces – vyjmenujte hlavní složky Vysvětlete hlavní sociologické koncepce pojetí sociální struktury a sociální diferenciace. Teorie sociální stratifikace, třídní struktura společnosti, teorie společenského a symbolického prostoru. Popište. Vysvětlete podstatu teorie sociální stratifikace, pojem syntetický sociální status a způsob jeho měření. Ukazatele. Uveďte procentuální zastoupení hlavních sociálních vrstev v české společnosti. Vysvětlete pojem „ sociální mobilita“ (druhy mobility). Které faktory nejvíce ovlivňují sociální mobilitu v současné době u nás.
Pokračování: Hlediska sociologické klasifikace mezilidských vztahů Co je multikulturalismus, jak se projevuje Vysvětlete podstatu organizačních procesů ve společnosti. Obsah pojmu instituce a organizace. Vztah formální a neformální struktury organizace. Smysl organizace (řádu) ve společnosti – popište Vysvětlete pojem instituce a organizace - rozdíly Základní pravidla organizace nějakého celku Vysvětlete pojem byrokracie podle Maxe Webera
Specifika sociologického přístupu k politice, obsah pojmu politika, moc, autorita. Obsah politiky z hlediska zájmu sociologie Vysvětlete pojem legitimity a legality moci. Co rozumíme pod pojmem legitimita politické moci
