Sociologické teorie moderní společnosti Prof. Ing. František Zich, DrSc.
Nekorigované podklady přednášek 2015
Témata přednášek Osnova předmětu: 1. Úloha vědy a specifika sociologie – vědecké vědění, expertní vědění. Sociologie vědění – znalostní společnost 2. Moderní a postmoderní společnost 3. Globalizace a její hlavní projevy a důsledky 4. Teorie 18. a 19. století a jejich význam pro současnou sociologickou teorii (Comte, Marx, Weber) 5. Metodologický individualismus, metodologický holismus. Redukcionismus - konstruktivismus 6. Strukturní funkcionalismus, podstata, jeho význam, kritika a návaznosti teorie sociální strukturace 7. Teorie jednání ( jak drží společnost pohromadě), výsledky lidské činnosti, riziková společnost 8. Sociální struktura postmoderní doby, kam se poděly třídy ? 9. Sociální kapitál a sociální stát 10. Riziková společnost 11. Novodobé sociální subjekty a jejich vliv na společnost, multikulturalismus, evropeizace, 12. Kolapsy složitých společností
Literatura • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Povinná literatura: Beck, U.: Riziková společnost. Praha: Slon, 2004. Harrington, A. a kol. Moderní sociální teorie, Praha: Portál 2006 Petrusek, M.: Společnosti naší doby. Praha: Slon, 2006 Fukuyama, F.: Velký rozvrat, Praha: Academia, 2006 Keller, J.: Nejistota a důvěra, aneb K čemu je modernitě dobrá tradice, Praha: Slon, 2009 Doporučená literatura: Castells, M.: Creation of social network. I. Oxford: Blackwell Publisher, 1996. Bourdieu, P.: Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998 Keller, J.: Vzestup a pád středních vrstev. Praha: Slon, 2000. Bauman, Z.: Tekutá modernita, Praha: Mladá fronta, 2002. Tuček M. a kol., Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí, SLON Praha 2003 Hertzová, N.: Plíživý převrat, Praha: Nakladatelství Dokořán, 2003 Giddens, A.: Třetí cesta a její kritici. Praha: Mladá Fronta, 2004.Musil, J. a kol.: Pojetí sociální soudržnosti v soudobé sociologii a politologii. Praha: UK FSV CESES, 2004 Keller, J.: Nedomyšlená společnost a sociologické poznání. Praha: ISV, 2005 Machonin, P.: Česká společnost a sociologické poznání, Prah:, ISV, 2005 Simonová, N., Matějů, P.: České vysoké školství na křižovatce, Praha: Sociologický ústav, 2005 Hamplová , D. a kol.: Životní cyklus- sociologické a demografické perspektivy, Praha: Sociologický ústav, 2006. Klaus, V.: Modrá, nikoli zelená planeta, Praha: Dokořán 2007 Bělohradský, V.: Společnost nevolnosti, Praha: Slon, 2007 Sedláček, T. Ekonomie dobra a zla, 65.pole, Praha, 2009-10-06 Šubrt, J., Balon, J.: Teorie jednání, UK, Praha, 2008 A další práce ……
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Z. Bauman: Tekutá modernita Mladá fronta, Praha, 2002. Z. Bauman, Globalizace – důsledky pro člověka. Praha: Mladá fronta, 1999 Z. Bauman: Myslet sociologicky, SLON, Praha, 1996 U. Beck, Co je globalizace? Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2007. P. Bourdieu: Teorie jednání, Karolinum, Praha 1998 V. Dvořáková a kol. Evropeizace veřejné sféry, nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2010 F. Fukuayama: Velký rozvrat, Academia, Praha, 1999 A. Giddens: Třetí cesta, Mladá fronta, 2001 Giddens: Sociologie, Argo, Praha, 1999 Harrington a kol.: Moderní sociální teorie, Portál, Praha, 2006 D. Halpern: Social Capital, Cambridge, UK, , Malden MA, Polity Press, 2004. J. Keller: Úvod do sociologie, SLON, Praha 2005 J. Keller: Teorie modernizace, SLON, Praha, 2007 J. Keller: Dějiny klasické sociologie,. SLON, Praha 2005 J. Keller. Soumrak sociálního státu, SLON, Praha, 2005 J.Keller, L. Tvrdý : Vzdělanostní společnost? Slon, Praha 2008 V. Klaus: "Co je to evropeismus?" , CEP, Praha, 2006 P. Kuchař, P. Balek: Integrace cizinců, Případ ústeckého kraje, UJEP, Ústí nad Labem,2011 M. Loužek: Evropeizace – užitečný, nebo módní pojem?, in: B. Dančák, P. Fiala, V. Hloušek: Evropeizace, Masarykova Univerzita, Brno, 2005, Ulrich Beck: Europäisierung - Soziologie für das 21. Jahrhundert in: Politik und Zeitgeschichte (APuZ 34-35/2005) P. Machonin: Česká společnost a sociologické poznání, ISV nakladatelství, 2005 M. Petrusek: Společnosti moderní doby, SLON, Praha, 2006, kapitola: Postmoderní společnost Matějů, P., J. Straková, A. Veselý (eds.). Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: SLON, 2010. Matějů, P., J. Straková. 2006. Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha. Academia. J. Šafr, M. Sedláčková: Sociální kapitál, Koncepty, teorie a metody měření, Sociologický ústav AVČR, Praha, 2006 J. Šanderová: Hlavní proudy teorie a výzkumu sociální stratifikace in: J. Šubrt a kol. Soudobá sociologie II, UK Praha, 2008, s. 277-305. J. Šubrt, J. Balon: Soudobá sociologie, Grada, Praha, 2010) J. Šubrt, J. Balon: Teorie jednání, UK, Praha J. H. Turner: Theoretical Principles of Sociology, Vol.1, Macrodynamics, 2010, Springer, New York M. Tuček (ed) Soudržnost v diferencující se společnosti, Sociologický ústav, Praha, 2008 A. Veselý: Společnost vědění jako teoretický koncept, Sociologický časopis 4/2004.
Osnova seminární práce Stručný tematický obsah práce – čím se zabývá, jaký problém práce řeší Vztah řešeného tématu k současné praxi – význam Srovnání s jinými názory, jiných autorů – pokud je znáte Vlastní hodnocení –čím byla práce pro vás zajímavá, s čím nesouhlasíte, či souhlasíte a proč Čemu nerozumíte – pojmy, názory
Rozsah 4-6 stran (v případě diskutovaných složitostí může být i větší)
1. Vývojové etapy moderní společnosti, specifika , rozdíly , podobnosti. (Různé teoretické koncepce) Období vzniku moderní evropské společnosti, souvislosti.. „Tradiční“, „moderní“ s „postmoderní“ společnost. Vysvětlete obsah pojmů „tradiční“, „moderní“ a „postmoderní“ společnost.
Tradiční předindustriální
moderní industriální
postmoderní postindustriální
globální technotronická
Časová osa
16. - 17. století
70. léta 20. století
Tady jsme 2014
Tradiční společnost • Znaky: – Moc je spojena s panovníkem, (zákonná, soudní i výkonná) stát je panovník – Převaha náboženství, náboženská ideologie, morálka, vliv kléru – Omezená občanská práva, nevolnictví – Zemědělská a řemeslná výroba • • • • •
Do kdy, kdy končí? - problém mezníků ? Vynález parního stroje (J.Watt 1769?) Renezance –rozvoj přírodních věd, astronomie Josef II. zrušení nevolnictví 1781 (?) Velká francouzská revoluce 1789 (?) Nástup kapitalismu (rozvoj podnikání) 15. 16. století….
Moderní společnost • Vývojové změny a etapy se nevyznačují rázným a zcela rozlišitelným zlomem v čase. • Jde většinou o průnik, tradičního a moderního, společnost není celá nová, moderní, zachovává se také něco z tradic • Pokud mluvíme o moderní společnosti musíme upřesnit dobu (právě teď, nebo ve vztahu k předcházejícímu), modernita • Pojem moderní označuje současné, to co je nyní a právě nyní, je to styl života naší doby
Moderní (industriální) západní společnost • Západní modernita (počátky 15. 16. 17. století) vzniká industriální společnost – Kulturní aspekt – rozvoj věd, matematika, astronomie naproti tomu úpadek náboženství – Politický aspekt – vznik a rozvoj národních států, občanská práva, demokracie, práva člověka – Společensko - ekonomický aspekt – vzestup kapitalismu, industrializace, urbanizace, vznik kolonii, bankovnictví, rozvoj technických věd – Výroba – manufaktury, kolonie – Merkantelismus (ekonomický nacionalismus)
První polovina 20. století • Industriální rozvoj- změny organizace práce taylorismus, fordismus • Kolonie, postupný rozpad • Územní spory v Evropě • První světová válka, revoluce v Rusku • Poválečný rozvoj, krize z nadvýroby 30. léta • Nástup fašismu, nacismu v Německu – druhá světová válka
Postmoderní společnost - postindustriální Překrývá se s označením postindustriální období přibližně v druhé polovině 20 století - 70 léta Vyznačuje se (D. Bell) - Růst významu informací, informačních toků - Rozvoj technologií výroby, rozvoj vědy , význam teoretického vědění – vědeckotechnická revoluce - Růst významu střední třídy a elity - Zdokonalování řízení výrobních procesů a společnosti - Geopoliticky – rozdělený svět
Dvě vlny teorie modernizace • Vztahují se k období po druhé světové válce. Rozdělený svět – studená válka. • Teorie první vlny: – Důraz na výkon, produktivita, poválečná konjunktura – Velké korporace a jejich organizace – Sociální stát, sociální vymoženosti, péče – Význam středních tříd- nosná sociální síla – Vzdělanostní společnost -význam vzdělání
• Druhá vlna teorie modernizace – konec 20 století- ropná krize 70 let, konec studené války – Rozpad (zeštíhlování) velkých korporací – Redukce sociálního státu – Deregulace trhu – Problém ubývání práce, flexibilizace práce – Privatizace některých sociálních služeb – Očekává se ekonomický růst, stoupající blahobyt – růst růstu – Rozvoj osobní svobody a odpovědnosti – Politický aspekt: orientace na přeměnu postsocialistických států – Pokles role národních států
Co je modernita a teorie modernity • V literatuře se rozlišuje mezi teorií modernity a teoriemi modernizace • Modernita se vztahuje k reálnému stavu společnosti v daném čase. • Teorie modernity jsou abstraktní myšlenkové systémy objasňující povahu moderní společnosti a rozdíly jimiž se liší od tradiční společnosti. (Např. E. Giddens, Z. Bauman a další) • Teorie definují síly a procesy, které vedly ke vzniku modernity. Objasňuje změny, ke kterým dochází a usilují o vstup do řízení společnosti, snaží se naznačit další vývoj • Modernizací rozumíme proces, rozvoj společenského systému, nebo jeho částí
Jiné periodizace dějin, jiná hlediska vývoje • Průmyslové revoluce: 1. průmyslová revoluce – vynález parního stroje a důsledky, rozvoj technických věd, mechaniky 18. -19. století 2. průmyslová revoluce – elektřina, elektrifikace, 19. první polovina 20. století 3. průmyslová revoluce - čip, výpočetní technologie, genetika, kosmonautika, druhá polovina 20 století
K. Marx: společensko ekonomické formace • Výrobní způsob, vlastnictví výrobních prostředků… – Prvobytně pospolná společnost – Feudální – Kapitalistická – Socialistická – Komunistická
Kondratěvovy cykly Ekonomický vývoj se odehrává ve vlnách, není plynulý, nemá vždy stejné tempo, není stálý Kondratěv Nikolaj Dimitrijevič na základě pozorování a studia statistických dat došel k závěru, že vývoj se odehrává v dlouhých vlnách během nichž dochází rozvoji, vrcholu určující technologie. Většina jeho současníků ekonomů pracuje s cykly 711letými Velké (Kondratěvovy) cykly trvají 48-55 let
Kondratjevovy cykly -
1800
Parní stroj Bavlna
Ocel Železnice
Elektrotechnika Chemie
Petrochemie Automobil
Informační technologie
1. dlouhý cyklus
2. dlouhý cyklus
3. dlouhý cyklus
4. dlouhý cyklus
5. dlouhý cyklus
1850
1900
1950
1990
20xx
2. Globální společnost- charakteristika, obsah časové určení, sociální projevy a důsledky (pozitivní, negativní).
• Globalizace je výsledkem modernizačních procesů • Je to výsledek řízený, projektovaný, nebo je to spontánní výsledek nezamýšlených důsledků? - Spontánní proces • Kdy začala globalizace ? – spory o termín – Římská říše ? – Někteří autoři kladou počátek globalizace do období objevení Ameriky ? (Univerzalice) – Kolonizace a rozvoj zahraničního obchodu –druhá polovina 19.století ? – Poválečné období po 2. světové válce – ropná krize 70 let ? – Pád „reálného socialismu“ ? – Rozvoj informačních technologií- konec 20. století ?
Co je globalizace (např. U. Beck: Co je modernizace, Omyly a odpovědi)
Konec 20. století dodnes: • Rozvoj komunikace, komunikačních prostředků, komunikace v reálném čase – počítače, komunikační sítě • Šíření a přenos výrobních technologií do jiných částí světa • Deregulace ekonomiky, volné toky kapitálu, zboží, světový trh • Multikulturalismus, migrace, důsledky: změny kulturních hodnot, vkusu • Unifikace životního stylu, spotřebitelské stereotypy, unifikace reklamy • Ústup významu národních států • Zeslabení možností politické regulace ekonomických procesů • Vytváření nadnárodních ekonomických a sociálních sítí • Geopolitické změny – změna ekonomické a mocenské váhy států
Důsledky globalizace • • • • • • • •
Nově rozdělení světa, změny center a periferií Šíření pokroku, rozvoj technologií, produkce Rozvoj kultury Ale také: Ztráta, či omezení suverenity, autenticity, identity Přílišný a nekontrolovaný vliv kapitálu a velkých korporací Sociální důsledky, problém daní (kam a kolik platit) a podpory sociálních systémů států Problém multikulturarismu – (nejen migrace) – Životní způsob, kultura – Vliv marketingové komunikace – Etnická a náboženská napětí
3. Společenské podmínky a teoretické zdroje vzniku a rozvoje sociálních teorií 19. století. Hlavní teoretické koncepce (liberalismus, pozitivismus, marxismus apod.) a jejich význam pro sociální teorie 20 století. .
Společenská situace“ - industriální rozvoj – kapitalismus (18. a 19. století) - růst sociálních rozdílů, sociální nepokoje, války (příklad Německo) - revoluční situace – Francouzská revoluce 1789 - migrace, pohyb obyvatelstva, vznik měst - rozvoj národních hnutí a států - změny v oblasti duchovního života, reformismus, protestantismus, - rozvoj přírodních věd, společenská věda (statistika, ekonomie, sociologie) - věda, kultura, umění
Liberalismus • J Lock (1632-1704)– myšlenky o svobodě, lidská práva, • Ekonomický liberalismus vzniká na základě rozvoje ekonomické teorie a etiky (A. Smith, 1723 - 1790) a utilitaristického hnutí (Anglie) • Utilitarismus (J. Bentham, 1748-1832) je založen na vědeckém zkoumání užitečnosti, stát má zajistit štěstí pro co nejvíce lidí, společnost (stát) má maximalizovat blaho svých členů, vyvolení mají obětovat své úspory v zájmu většiny • John Stuard Mill (1806-1873) – spisy o svobodě – svobodné osobní vlastnictví, stát je služebníkem občanské společnosti (19.století)
A. Smith • Důraz na „vlastní zájem“ jednotlivce jako předpoklad všeobecného dobra • Dílo: Bohatství národů, Teorie mravních citů • Vlastní zájem není čistě sobecký, ale je korigován sociálně na základě interakce s ostatními lidmi („sympatií“- „antipatií“) • Člověk se podřizuje obecným mravním pravidlům: – Pravidla komutativní spravedlnosti –vynutitelná, kodifikovaná, racionální – Pravidlo distributivní spravedlnosti-ideální, volné normy, předracionální – Ale také „nechte věcem volný průběh“ – přirozená společnost
Pokračovatelé liberalismu • F. A. Hayek: - (1899-1992) první polovina 20. století „Právo, zákonodárství svoboda“- pojem: spontánní řád – založen na obecných pravidlech vytvořený řád – umělý, konstruovaný –je to např. organizace „Osudná domýšlivost“ kritika slova „sociální“ (ekonomičtí liberálové nemají rádi sociálno) nemožnost vybudovat dokonalý sociální stát • Leopold von Misses – přirozená společnost (spontánní řád) • Neoliberalismus
Pozitivismus – ( Pramen: J. Keller: Dějiny klasické sociologie)
• • • •
Spojen se jménem August Comte (1789-1857) Zavedl pojem sociologie, (kolem roku1834) Základem poznání je empirie – smyslové vjemy Zákon tří stadií vývoje je založen na úrovni myšlení a poznání (teologické, metafyzické, pozitivistické) • Učení o statice a dynamice společnosti • Věda o společnosti je „nové náboženství“ založené na poznání. Náboženský pozitivismus je soustředěn v Nejvyšší bytosti – což je souhrn všech lidí (mrtví řídí živé – vše vytvořili ti před námi) • Předpoklad řízení a hledání společenského konsensu Věda musí sloužit společnosti
Herbert Spencer (1820-1903) J. Keller: Dějiny klasické sociologie kap.4
• Práce o principech sociologie • Ovlivněn CH. Darwinem • Evolucionismus – společnost se vyvíjí k větší komplexnosti a vnitřní strukturovanosti, roste individualismus • Naturalismus – společnost je organizmus, tvoří celek, jednotlivé části plní určené funkce • Typ organizace společnosti: vojenský (poslušnost), průmyslový (svoboda jednotlivce) • Metodologie – nehodnotící sociologie, zkoumat věci jak jsou, individualismus
Emile Durkheim A. Harrington: Moderní sociální teorie, kap.2 J. Keller: Dějiny klasické sociologie kap.6
• Pravidla sociologické metody- druhá polovina 19. století • Předmětem studia sociologie jsou sociální fakty, které působí z vnějšku na jedince a určují jeho jednání • Společnost je celek – organická jednota • Povahu skupin nelze vysvětlit pouze z vlastností jednotlivců z nichž se skupina skládá • Kritika liberálních ekonomů- „shodu vůlí, jako podmínku sociální stability, nelze vytvořit z rivality individuálních zájmů..“ • Sociální integrita není problémem ekonomickým jako spíše hodnotovým. Z toho plyne nutná účinná socializace (zejména formou vzdělávání)
Hlavní myšlenky M. Webera • Chápající sociologie – význam jednání člověka (proč jedná tak jak jedná –společnost lze pochopit jen na základě analýzy jednání ) • Nehodnotící sociologie (nemá si stavět cíle, projekty týkající se budování společnosti ) • Metoda ideálních typů - srovnávání • Pojetí moci (autorita), typy (tradiční, charismatická, legální) • Teorie organizace (pojetí byrokracie jako výkonné složky správy) • Význam hodnot (protestanská etika) pro jednání člověka • Pojetí sociální struktury (stratifikace, vrstvy).
Historický materialismu - K. Marx , B. Engels (J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 3)
• První polovina 19.století- situace v Evropě – Rozvoj kapitalismu, industrializace, migrace – Růst sociálních rozdílů, sociální nepokoje – Teorie tříd a třídního boje, společenskoekonomické formace – Teoretické zdroje • Německá klasická filozofie, Feuerbach, Hegel • Osvícenství – J.J.Rousseau • Klasická ekonomie A. Smith, J. Mill • Současníci – A.Comte, H. Spencer
Kritika marxismu • Omezenost ekonomického determinismu- jednání člověka je určováno i nemateriálními vlivy • Nedocenění jednotlivce a jeho svobody • Zrušení tříd – beztřídní společnost nepovede k harmonické společnosti • Vzniknou jiné formy mocenské nerovnosti (železný zákon oligarchie- R. Michels) • Třídy nejsou určovány jen vztahem k výrobním prostředkům M. Weber sociální status, vrstvy • Hodnota zboží (produktů) je dána cenou na trhu, ne vloženou prací • Změnila se sociální struktura společnosti, také proletariát se mění, přerůstá z části ve střední vrstvy
Weberův vztah k Marxovi a marxismu • Weber kritizuje Marxe a marxismus z důvodů: • Odmítnutí ekonomického determinismu. Weber klade důraz na roli kultury, zejména náboženství v jednání lidí. • Význam individuální a subjektivní orientace, což je protikladem k marxistické analýze objektivních strukturálních příčin a důsledků. • Weberovo pojetí sociálního statusu a stratifikace, je v rozporu s Marxovou teorií tříd, založených výhradně na výrobních vztazích. • Weber explicitně kritizoval marxistický názor, že imanentním rysem kapitalismu je jeho vlastní zhroucení.
4. Společnost vědění. (Znalostní společnost). Úloha vědy a specifika sociologie – vědecké vědění, expertní vědění, běžné vědění. Vztah vědy a ideologie. Věda a odborná kompetence.
Dvě části znalostní společnosti: Věda Vzdělání
Funkce vědy • • • •
Explanační – poznávací, výkladová Metodologická – jak poznávat Predikční -prognostická Sociotechnická, aplikační (viz „ekonomická“ či „sociální“ funkce vědy)
Tradiční chápání vědy • Návaznost na renezanci, osvícenství, víra v rozum • Pozitivismus – víra ve vědu jako nástroj řízení, (technika, technologie, sociální inženýrství) • Velké projekty – „velká vyprávění“ – cílové stavy – dokonalá společnost. V důsledku toho orientace na techniky sociálního řízení, organizační teorie • Například: ideologie socialismus, ale i demokracie, kapitalismus, humanismus (Fukuayma – Konec historie) – jsou jen velká vyprávění • Konstruktivismus ve vědě a v praxi (EU)
Věda a její úloha v moderní společnosti • Nezbytnost vědy jako specifické lidské činnosti • Co vše je věda? Respektive ne vše je věda? Reprodukce vědeckého poznání – – – –
výzkum, bádání výuka, kompetence praktická aplikace, expertní činnost popularizace, …
• Otázka současnosti - J. F.Lyotard: (nelidské) Kdy je vědecké poznání legitimní (uznávané, potřebné) respektive co zabezpečuje legitimitu vědeckého poznání? V období modernity stojí legitimita vědy na uznání emancipace rozumu a jeho významu pro pokrok, výkon, řešení problémů.. V období postmodernity je dána kontrolou nad realitou
Věda v postmoderní době • Věda (vědecké poznatky) není definitivní jistota, věčná pravda, neobsahuje zákonitosti vývoje pro potřeby projektování budoucnosti. • Což je dáno tím, že moderní věda objevila neurčitost, její snaha o přesnost nevede k lepší kontrole (řízení), ale k novým formám nejistoty. • V tomto smyslu je nepředvídatelná, nevíme co nového objeví a jaké budou důsledky • Řád rozumu je vždy narušován zjištěnými neshodami, rozdíly … věda neustále zneklidňuje • Věda by se měla rozvíjet nikoliv na základě pozitivismu účinku, (jen praktické využitelnosti), ale na základě kladení otázek zpochybňování známého a vymezování neznámého.
Krize vědy – druhá polovina 20 století • • • • • •
•
V důsledku podlehnutí iluzi o možnostech projektovat a řídit společenský vývoj, se soustřeďuje zájem na prostředky (metody vědeckého řízení) a méně na důsledky (komplexní) jednání Vzniká krize vědeckého poznání (Khun- paradigamata) – co je skutečná věda? Problémy metodologie věd. Důsledky rozšiřování a popularizace vědeckých poznatků – všichni jsou poučeni, zejména společenské vědy… Průniky disciplín, objevují se nové analytické prostory (např. sociální kapitál) Není čisté vědy, věda není hierarchicky uspořádána Podřizování vědy kritériím užitečnosti. Věda je legitimována prostřednictvím služby společnosti, ne na základě velkých projektů, ale cestou „drobných vyprávění“ využitelných pro potřeby praxe. Věda je redukována na přínos pro výrobní síly, což klade otázky ne: Je to pravda? ale Co to přinese? Na přínosu vědy je založeno její financování. Problém financování vědy
Paradox vědy v moderní době • Věda je pro všechny druhy práce státu stále potřebnější, ale současně s tím také stále méně dostačující (U.Beck) • Nemůže tvořit „velké teorie“ , „velké projekty“ – obtíže s realizací • Přesto je věda stále hlavním nástrojem a nadějí lidstva. Moderní věda poskytuje užitečné poznatky: – Pro výrobně technickou a další sféry – Může pracovat (předpovídat, či dokazovat) s externalitami – Vstupovat do řízení jako poznatkový zdroj (experti)
Moc, ideologie - věda • Bez návaznosti sociálních teorií na politiku se ztrácí jejich praktický význam • Nedílnou součástí činností lidí i společenského systému je moc a její distribuce. Teorie se tomuto faktu nemůže vyhnout. • Společensko vědní teorie tak souvisí s politikou (mocí) a ideologií • Dvě základní ideologie: liberalismus a komunitarismus (ideologie zdůrazňující kolektivismus). • Ideologie je účelově formulovaná teorie, věda rozdíl
13. Vzdělanostní společnost. Význam vzdělání pro společnost, etapy vývoje vzdělávání a jeho souvislost s potřebami společnosti. Problém přístupu ke vzdělání a otázka obsahu vzdělání- pojem kompetence.
Dvě části znalostní společnosti: Věda Vzdělání
Atributy teorie znalostní společnosti:
– – – – – –
vysoký podíl lidí s vyšším a vysokoškolským vzděláním demokratizace přístupu ke vzdělání – rovnost šancí užitečné vzdělávání, praktické znalosti vědecký základ obsahu i forem vzdělávání-modernizace obsahu vzdělávání jako celoživotní proces modernizace vzdělávacích postupů (E-learning)
• Teorie předpokládá, že vzdělání je nástrojem: – – – –
výkonu, efektivnosti ekonomiky uspokojení individuálních ambicí řešení sociálních problémů stability společenského systému
Změny poslání vzdělání ve společnosti J. Keller: Vzdělanostní společnost?
• Škola jako chrám -přibližně do poloviny minulého století – klasické pojetí vzdělání (vědění je něco výjimečného, spojené s vírou, osvícenství, nábožensky a humanitně orientované…) – vzdělání jako privilegovaná záležitost – nastroj reprodukce sociální struktury – diverzifikace rozsahu vzdělání (základní – univerzitní) – souvislosti (Comte „pozitivistická církev vzdělanců“; teorie elit…) – demokratizace vzdělání – v souvislosti s rozvojem průmyslu a potřebou, účetnictví a správy – ale také - škola jako nástroj výchovy loajálních lidí – socializace (přiměřené a „správné znalosti“, kázeň, úcta k autoritám…) – organizační člověk hodící se do industrializované organizace
Škola jako výtah • Vzdělání zajišťuje lepší sociální pozici (hlavně po druhé světové válce) – Potřeba lidí se středním a inženýrským vzděláním – Možnosti sociálního vzestupu - růst podílu středních vrstev ve společnosti – Vzdělání je podporováno sociálním státem
Škola jako pojišťovna • Období konce 20 století • Vzdělání má ochránit před sociálními riziky, které souvisí se: – změnami organizace korporací – změnami charakteru práce a jejího úbytku a zvyšování efektivity Viz např. R. Reich : Dílo národů,
Neoliberální vzdělávací strategie • Východisko – člověk je seberegulující se autonomní individuum, vybavené kompetencemi • Učení musí být užitečné a měřitelné ekonomicky • Ekonomika je kriteriální funkcí činností i sociálních vztahů – působí jako „permanentní ekonomický tribunál“ i v oblasti vzdělávání
Kompetence •Módní pojem ? •Kompetence, nebo kvalifikace? •Vznik zájmu o kompetence, návaznosti – postmoderní společnost (80 léta) Postmoderní společnost
- nezbytnost neustálého zdokonalování - systematičnost - komplexnost
Kompetence je to, čím je jedinec užitečný v systému produkce -
Obsah pojmu Dva základní obsahy 1.Kompetence plynoucí z pozice oprávněnost k rozhodování, udělovaní souhlasu, podpisu apod. Vazba na organizaci, systém. (právo, moc) 2. Kompetence nositele určitých schopností, vnitřních kvalit, které korespondují s jeho výkonem.. Mohou být uplatněny na různých místech.. - kompetence ve vztahu k práci… (výkon) - kompetence osobnostní… (autorita)
Klíčové kompetence - neoliberalistická kriteria • Musí se vztahovat na ekonomicky měřitelný užitek • Musí být průřezové tj. použitelné v různých oblastech života společnosti • Musí být důležité pro všechny jednotlivce (ne jen pro některá odvětví)
Vyžadované kompetence • Vztahují se ke konkrétní pozici, úkolu, práci • Odborná kvalifikace, věcná znalost problematiky • Teoretické předpoklady znalosti oboru • Míra širších teoretických znalostí • Kulturní kompetence
Kritika neoliberálních koncepcí znalostní společnosti • Konrad Liessmann – Teorie nevzdělanosti • Co je vzdělání, co je vědění? Vědění je schopnost porozumění – sociální vlastnost. Porozumění a vysvětlení • Honba za úspěchem (ne žebříčku), odmítá tento typ soutěžení • Vzdělání a věda, komercionalizace vědy a vysokoškolského studia – důsledky povrchnost • Kritika PISA (Programme for Student Internationale Assesment OECD) • Skončeme s reformami vzdělání – říká Líessmann •
K. Liessmann – Omyly vzdělanostní společnosti
5. Pojem paradigma a jeho význam ve vědě. Metodologický individualismus a metodologický holismus. Rozdíly a důsledky těchto přístupů k sociálním jevům pro teorii a praxi. Sociální konstruktivismus. Možnosti, přednosti a problémy použití této metody ve společenské praxi.
Paradigma je „model“ přístupu k předmětu zkoumání, či výkladu „Paradigmata jsou přijímané příklady aktuální vědecké praxe příklady, které zahrnují zákony teorii, aplikace, a instrumentaci. …to poskytuje model, ze kterého vyvěrá určitá koherentní tradice vědeckého výzkumu“ Thomas Kuhn (1962)
Sociologická paradigmata • Konceptuální: konsenzulální konfliktualistické interpretativní • Metodologické: kvantitativní kvalitativní
Dva základní přístupy k sociální realitě • Metodologický individualismus - rozhodující je svobodný jedinec a jeho činnosti – „člověk nejlépe ví co je pro něj dobré“ „nechte věcem volný průběh“, „neviditelná ruka trhu“, „přirozený a umělý řád“. Problém tohoto přístupu: neumí dost dobře vysvětlit jak se vůle a činy jednotlivců skládají do „přirozeného řádu“ • Metodologický holismus (komunitarismus) rozhodující je celek, jeho organizace, instituce, zákony. • Holismus je filosofický názor nebo směr, který zdůrazňuje, že všechny vlastnosti nějakého systému nelze určit nebo vysvětlit pouze zkoumáním jeho částí. Naopak celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu svých částí. Neumí uspokojivě vysvětlit chování a úlohu jedince v systému.
Protiklad metodologického individualismu a holismu v moderní vědě • V moderní vědě se rozlišuje „slabá“ a „silná“ verze metodologického individualismu • Klíčové je pochopení mezi silnou a slabou verzí metodologického individualismu (či holismu): univerzální pravidlo použitelné na jakýkoli společenský výzkum, nebo jeden heuristický návod mezi jinými. V prvním případě všechny verze metodologického individualismu či holismu mohou být plodné pro určité účely. • Ve druhém případě se metodologický individualismus (či holismus) mění v dogmatismus. Vědět, že určitý společenský vědec či filozof je metodologický holista či individualista, není příliš objasňující, dokud se nedovíme, jaký druh metodologického individualismu (či holismu) hájí. • S příchodem strukturálního individualismu (A. Giddens) byly do metodologického individualismu zahrnuty holistické prvky. Institucionalismus byl na druhé straně významně individualizován. • Jasný protiklad metodologického individualismu a holismu nemusí být proto tak ostrý, jak se na první pohled zdá. (M.Loužek: Metodologie ekonomie)
Sociální konstruktivismus. Možnosti, přednosti a problémy použití této metody ve společenské praxi. • Věda zkoumá nové fenomény, konstruuje je, nenachází je „prostě jen tak“. Vědecké poznání je proces konstrukce teorie. Důsledky: • vědecký obraz (tedy i teorie ) je konstrukcí • věda fixuje opakující se (opakující se vztahy jsou výzkumníkem kladeny do roviny vědeckého faktu) • věda pracuje s pojmy, pomocí nichž pojmenovává fakta a jejich souvislosti • vědec musí k „opakování“ (důkazům) znát procedury Metoda: • explanační • predikční
Teorie konstruktivismu • Sociální konstruktivismus navazuje na myšlenku I. Kanta, že lidské poznání nevzniká v přímém kontaktu smyslů s věcmi, nýbrž že je různě podmíněno našimi kategoriemi a priori. Při konstrukci sociálního světa hraje velkou roli jazyk, který svět nejen zobrazuje, ale i spoluvytváří. Významy nejsou v objektech předem a pevně dány, ale jsou na ně kladeny sociálními aktéry a mohou se tedy měnit. • Teorie sociálního konstruktivismu je z velké části založena na výrocích jako: „Společnost je výtvorem člověka. Společnost je objektivní realitou. Člověk je výtvorem společnosti.“, který vyjadřuje základní myšlenku sociálního konstruktivismu.[2] •
Petera L. Bergera a Thomase Luckmanna Sociální konstrukce reality (The social construction of reality), která poprvé vyšla v roce 1966, česky 1999.
Příklady konstruktivismu • Individuální konstrukce poznávání světa – Sociální prostředí, sociální vztahy – biografie, životní plány, identita, vlastní vidění světa (včetně např. klienta, cílové skupiny apod.) • Sociální (skupinová) konstrukce – Zobecňování individuálních konstrukcí – národní etnická, regionální identita, obraz souseda • Vědecké konstrukce • vědecký jazyk, pojmy kategorie, teorie, paradigma, teorie • Politická konstrukce – Evropská unie
Příčiny a následky nejen v sociálním světě • Nic se neděje bez příčiny, ale mnoho sociálních jevů se děje bez naší účasti • Stejná příčina může mít různé následky • Sociální jevy jsou subjektivně podmíněné • Sociální realita je systémová • Sociální realita je temporální – mění se v čase • Z toho plyne: stochastický charakter sociálních jevů
Který svět zkoumáme - předmět vědomí jednotlivce Virtuální svět
Vědecká znalost světa
Přirozený svět – tak jak ho běžně vnímáme
Reálný svět – takový jaký skutečně je Univerzum (komplexita)
Nutnost redukce komplexity • • • • •
S nutností redukce komplexity se člověk setkává dnes a denně, kdykoli chce něco pochopit, popsat a ovládnout. Musí to zjednodušit. Automatická, spontánní redukce…rozlišujeme struktury a části univerza od malička (součást socializace a výchovy) Rozumíme jedině strukturovanému světu. Umíme části pojmenovat… slova jako nástroj poznání, komunikace Podstatnou redukcí komplexity jsou například slova a pojmy, které dovolují zahrnout množství podobných předmětů a jevů do společných kategorií, jako je „pes“ nebo „dům“. Redukcí komplexity dochází k metodickému zjednodušování a hledání podobnosti (klasifikaci), které je základem každé vědy: např. biolog pokládá všechny bakterie téhož druhu za stejné (zaměnitelné), ekonom všechny spotřebitele a politolog všechny volební hlasy, jinak by nemohli používat matematických a stochastických metod.
Strukturalismus • Strukturalismus – základní pojem struktura. • Věci jsou strukturované. • Celek není vysvětlitelný jako souhrn jednotlivých jeho složek, ale jen jako struktura, která vytváří novou kvalitu, kterou lze pochopit pouze zkoumáním její funkce, popř. způsobu utváření. • K strukturalismu patří holismus, funkcionalismus ap
Redukcionismus • Redukcionismus je postup, jehož podstata spočívá v „sestupu složitosti jevu k elementárnější úrovni“, než je úroveň, na niž se nachází jev (množina jevů), který je předmětem vysvětleni. Úsilí vysvětlit „všechno“ jedním principem prochází pravděpodobně celými intelektuálními a kulturními dějinami lidstva. Jeho podstatu nejnázorněji vyjádřil kulturní antropolog a analytik mýtů Claude Levi-Strauss jako „převáděni určitých skutečnosti na skutečnosti elementárnější“ *Levi-Strauss 1971: 339+, přičemž neopomenul zdůraznit, že „vědecké vysvětlení nespočívá v přechodu od složitosti k jednoduchosti, ale v tom, že složitost méně srozumitelná je nahrazena složitosti srozumitelnější“. Příklade redukcionismu - sociobiologie
6. Teorie strukturního funkcionalismu. Pojmy: struktura, funkce, socializace, role. Teoretické zdroje, období vzniku a společenský význam strukturního funkcionalismu. Hlavní kritické výhrady vůči funkcionalismu. A. Harrington: Moderní sociální teorie, kap 4
Základní myšlenka funkcionalismu: Společnost je celek, (systém) vzájemně závislých částí. Celek je tedy účelově strukturovaný, (členěný) na vzájemně se doplňující části. Představitelé: T. Parsons, R. Merton
Funkcionalismus v sociologii navazuje na: - antropologii (R. Braun, B. Malinowski) - naturalismus v sociologii - H. Spencer - holismus (důraz na celek) – E.Durkheim
Funkcionalismus: Vysvětluje chování lidí, význam jejich jednání pro společnost a za jakých okolností je toto jednání stabilizující pro společnost.
Pojmy Struktura Funkce - disfunkce Norma, hodnota, instituce Socializace Anomie
Základní rysy funkcionalismu J. Klofáč, V. Tlustý: Soudobá sociologie I
• Společnost je celek navzájem spjatých částí, jejich příčinná souvislost je komplexní, nepřipouští výklad rozhodující role jediného faktoru (na rozdíl od marxismu) • Společenské systémy jsou ve stavu dynamické rovnováhy. Převládá tendence ke stabilitě. • V sociálním systému existuje napětí, odchylky od rovnováhy, které se postupně řeší a institucionalizují
Základní rysy funkcionalismu 2 • Změna ve struktuře nastává postupně formou přizpůsobování. • Zdroje změny: vnější, a vnitřní strukturální změny, inovace na základě aktivity členů. • Revoluční změny se týkají nadstavby, nemění strukturu systému. • Hlavním faktorem sociální integrace je hodnotový souhlas. (Uznává je většina společnosti.) Hodnotový systém je nejstabilnějším prvkem systému, odchylky, nesoulad apod. je chápán jako patologický jev, způsobený většinou špatnou adaptací, či socializací jedinců.
Funkce • Funkce vyjadřuje význam jaké má jednání nějakého subjektu pro společnost jako celek • Sociální jednání (čin) nemá jen bezprostřední význam (výsledek) pro aktéry, ale má také význam (plní roli) pro širší sociální okolí. Plní tedy funkci (účel). • Různé prvky života společnosti na sobě navzájem závisejí a plní různé funkce. • Tím stabilizují systém (celek), vytváří řád a přispívají k jeho reprodukci.
Stabilita systému • Požaduje se : aby chování jednotlivých částí bylo v souladu se zájmy celku, plnilo určité funkce • K tomu dochází na základě toho, že si lidé osvojují a dodržují všeobecně působící kulturní vzorce (normy) ve svém každodenním jednání. • Porušování stability systému - např. protestní, nebo antisociální akce (xenofobie, nic než národ, korupce, trestná činnost apod.). Funkce takového jednání je rozporná, nestabilizuje celek společnosti, ale nanejvýše vlastní skupinu aktérů. – Dysfunkce. • Řešení dysfunkcí - využití institucí státu, zesílení adaptačních procesů.
Rozkvět funkcionalismu • Rozvoj v poválečném období 2. světové války – období dynamického rozvoje stability západní společnosti. • Konec ideologie (D- Bell) – konflikt mezi kapitálem (radikálním individualismem) a kolektivismem (socialismem) ztratil smysl. • Představitelé funkcionalismu zastávali liberální metodologii. • Nový věk sociologie (T. Parsons), tzv. postklasická sociologie řeší otevřené otázky klasické sociologie, jako je např. možnost využití sociologického poznání v řízení společnosti.
Makrorovina fungování společnosti AGIL
Formát systému sociální směny A – adaptivní subsystémy ekonomika
Mobilizace zdrojů
G – subsystémy dosahování cílů Politické zřizení
Utváření zákonů Přidělování norem Politická podpora
Pracovní síly, trh
I – integrační systémy Zákony , normy, společenská ko
L – udržování vzorů Kulturní a motivační závazky Loajalita, solidarita
Kritika funkcionalismu Pozice kritiky: • Teorie konfliktu – funkcionalismus klade příliš velký důraz na podřizování se systémovým normám, • Marxistická kritika – funkcionalismus zastírá vnitřní rozpory společnosti, nedocenění sociální rozdílnosti • Racionální aktér, racionální volba - funkcionalismus nedoceňuje aktivní roli aktéra na tvorbě norem • Neofunkcionalistické přístupy – R. Merton – existují disfunkce , deviace, anomie- úplná stabilita systému není možná
Manifestní a latentní funkce • R. Merton – revize strukturního funkcionalismu • Rozlišení: – na záměrné (předpokládáné) důsledky činností – manifestní funkce – nezamýšlené, objektivní důsledky - latentní funkce Pojem dysfunkce.
7. Sociální struktura společnosti. Sociální třída, vrstva, sociální prostor a jejich konceptuální souvislosti. Sociální struktura současné české společnosti z pohledu teorie stratifikace. Význam znalosti sociální struktury společnosti pro MK. Porovnejte obsah pojmů sociální a cílová skupina.
Vstupní pojmy: • Celek a struktura – každý celek je strukturovaný • Hlediska diferenciace lidské společnosti: demografická, sociální, ekonomická, geografická, .. a další • Soubor je suma částí s určitým znakem • Systém je organizovaný celek – – (srovnání: cílová skupina – sociální skupina)
Mezi nejvýznamnější struktury společnosti vyjadřující rozdíly či podobnost v pozicích, vztazích, či způsobu života lidí patří: 1. sociodemografická struktura vyjadřující rozdíly podle pohlaví, věku, vzdělání, rodinného stavu , velikost rodiny apod. 2. národnostní a etnická struktura (případně rasová struktura) 3. regionální struktura (venkov, města, územní celky, kontinenty) 4. odvětvová a profesní struktura (podíly lidí zaměstnaných v jednotlivých odvětvích, s určitou kvalifikací, délkou stáže apod.) 5. struktura podle způsobu (stylu) života, využívání volného času apod. 6. struktura podle podílu na moci, angažovanosti, či politické příslušnosti 7. socioekonomická (sociální) struktura podle vlastnictví, příjmu, vybavenosti domácností, životní úrovně apod.)
Sociální struktura – sociologický pohled
– Třídy – jako sociální skupiny (Marx, Weber) – Třídy - jako statistické soubory (tzv. EGP) podle povahy vykonávané ekonomické činnosti (Erikson, Galltrophe, Portecarero), v marketingu se často používá tzv. ABCDE třídění
– Vrstvy – kompromis mezi třídou a statistickým souborem – sociální status jednotlivce – Sociální prostor - souhrnný kapitál, sociální kapitál a další kapitály (Bourdieu)
K. Marx: Teorie společenských tříd je založena na předpokladu, že rozdíly mezi lidmi a třídami závisí na tom, jaké místo zaujímají v systému společenské výroby, jaký je jejich vztah k výrobním prostředkům (vlastnictví) a jakou zaujímají pozici v dělbě práce. Antagonistické třídy: (Kapitalisté – proletáři) M. Weber, rozlišuje třídy vlastnické, výdělečné a sociální. Vlastnické třídy zaujímají monopolní postavení na trhu prodeje určitých hodnot. Disponují finančními prostředky, které slouží k nákupu, ale i k půjčování (kapitál) Výdělečné třídy jsou především podnikatelé, kteří mají přístup k šancím tržního zhodnocení zboží, služby, nebo nějakého výkonu. Sociální třídy jsou chápany jako skupiny lidí určené mobilitními šancemi. Ty jsou u dělnické třídy, maloburžoazie, inteligence apod. rozdílné.
Třídy EGP (Erikson, Galtrph, Portecarero) 1. Vyšší odborníci (vysocí státní úředníci, ředitelé velkých podniků, zákonodárci apod.) 2. Nižší odborníci (nižší státní úředníci, techničtí odborníci, ředitelé menších podniků a organizací apod.) 3. Rutinní nemanuální pracovníci 4. Drobní vlastnici, živnostníci, řemeslníci se zaměstnanci 5. Drobní vlastníci, živnostníci, řemeslníci bez zaměstnanců 6. Technici, mistři 7. Kvalifikovaní dělníci 8. Zaučení a nekvalifikovaní dělníci (mimo zemědělství) 9. Zemědělští dělníci a další manuální pracovníci v primárním sektoru 10.Soukromí zemědělci, ostatní samostatní v primárním sektoru
Změny třídní diferenciace ekonomicky aktivního obyvatelstva (koncepce EGP) %
Kategorie
1988
1993
1999
Zaměstnavatelé Vyšší odborníci Samostatně činní, bez zaměstnanců Střední odborníci
9,5 -
2,4 9,6 7,3
4,6 10,7 9,1
18,9
16,7
20,2
Řadoví úředníci Kvalifikovaní dělníci Ostatní dělníci a zemědělci Celkem
9,5 23,8 38,3 100
9,4 18,8 35,3 100
12,2 18,9 24,3 100
Pramen: P.Machonin, Česká společnost a sociologické poznání, 2005
Sociální status • • • • • •
Příjem Vzdělání Složitost vykonávané práce Podíl na moci/ řízení Způsob života Společenská prestiž
Souhrnný sociální status – ekonomicky aktivní obyvatelstvo (%) Podle M. Tuček a kol.: Dynamika české společnosti 2003
ČR 1984 ČR 1993 ČR 1999 Lineární (ČR 1984) Lineární (ČR 1999)
6
5
4 statusová úroveň
3
1 0
5
10
15
20
25
30
35
40
podíl v %
2
Střední třídy (vrstvy) • V moderní vyspělé společnosti nejpočetnější, vyšší úroveň vzdělání • Sociálně stabilizující skupina- společenský tmel • Společensky a politicky aktivní • Kvalitní životní styl, náročný spotřebitel, společenská prestiž • Usilující o vlastní reprodukci
8. Sociální koheze, sociální konflikty, sociální diferenciace moderní společnosti. Střední třídy a jejich úloha v moderní společnosti.
• Sociální kohezí rozumíme soudržnost společnosti jako celku a způsoby jakými se tato soudržnost reprodukuje. Jak společnost zůstává „pohromadě“ je organizovaná. • Organizace je závislá na mnoha okolnostech (ekonomických, historických, kulturních, sociálních, politických …). Lze též rozlišovat jejich vnější (mezinárodně politickou) a vnitřní stránku. • Souvisí rovněž se sociální diferenciací ve společnosti, a jejím vnímání obyvatelstvem. („rozevírání nůžek“ , vědomí sociální spravedlnosti).
Co je sociální problém? • Rozpor mezi entitou „A“ a „B“ obsahující napětí a potenciální, (nebo již otevřený) konflikt • Sociální problém se týká velkého počtu lidí, zpravidla skupin • Rozpory, pokud nebudou vyřešeny ohrožují stabilitu sociálního systému (organizaci) • Ohrožují optimální vývoj společnosti a jeho existenci jako celku • Přerůstají v sociální konflikt -
Sociální problémy- aktuálně • • • • • • • • • •
Růst sociální diferenciace Individualizace Pokles kolektivního sociálního kapitálu - důvěry Snižování sociální koheze, pokles významu samoregulačních sociálních procesů – sociální kontroly Růst veřejně nekontrolovaných ekonomických procesů Úpadek kulturnosti, tradice, růst pragmatismu Krize rodiny Pokles významu občanské společnosti Pokles významu veřejné a politické aktivity, problém sociálního státu Sociálně patologické jevy, xenofobie, problém identity, násilí
Předpoklady řešení problémů • Existence vlivného subjektu, nebo systému (stát) • Moc, prostředky, sankce (zákony, ek. prostředky) • Gnoseologický předpoklad – znalosti, poznání, věda - řešitelnost
Možnosti státu • Liberální koncepce • Teorie přirozené společnosti- nechte věcem volný průběh (Smith, Misses) - Hayek: „co nejméně státu“ • Sociální stát – Solidarita, žádná práva bez odpovědnosti, krize sociálního státu - Třetí cesta? Rovnováha cestou regulací a deregulací
Některé snahy o řešení problémů sociálního státu konce 20 století • Flexibilní práce – krátkodobé smlouvy, více zaměstnání • Flexibilizace rodiny – individualizace, starat se každý sám o sebe • Neoliberální ekonomika –šetření, možnosti globalizace, sociální podnikání, investice • Sociální podnikání • Podpora středních vrstev a jejich účast na řešení sociálních problémů
9. Teorie sociálního kapitálu – sociální vztahy jako podstata sociálního kapitálu, hlavní představitelé teorie sociálního kapitálu. Kolektivní a individuální sociální kapitál, specifikujte jeho druhy. Sociální stát, jeho funkce a kritika.
Obecně k pojmu kapitál: • V ekonomice představuje kapitál takové prostředky (výrobní, ale i finanční, akcie ap.), které přinášejí zisk. Viz slovník: (J.Jandourek)
• Kapitál není určen ke konzumaci, ale k produkci. • V přeneseném slova smyslu je možné o kapitálu hovořit i jako o nehmotných prostředcích dosahování zisku, jako je vzdělání, schopnosti a sociální kontakty. Pak jde o kapitál, kulturní, lidský, sociální. • Kapitál sociální je souhrn kontaktů, které může člověk využít ke svému prospěchu hmotnému, nebo nehmotnému. • Je to rovněž určitá kvalita mezilidských vztahů ve společnosti – označovaná jako důvěra
• Teoretické zdroje – zkušenosti a poznatky z řešení problému sociálního jednání a jeho dopadů na sociální vztahy • Zamýšlené a nezamýšlené důsledky činu – – – – – –
M.Weber J. Coleman R. Collins A. Giddens R. Putnam P. Bourdieu
Komponenty sociálního kapitálu D. Halpern: Social Capital, 2007
• Podle D. Halperna sociální kapitál má tři základní kompenenty: – Sociální sítě – Sociální normy, (hodnoty, očekávání) – Sankce (pozitivní, negativní)
Sociální kapitál jako důvěra Pojem: Existují zhruba dvě koncepce chápání sociálního kapitálu a jeho měření: 1. Sociální kapitál je tvořen hodnotami a normami sociálního chování, které jsou spojeny s podporou fungující demokracie, obsahující občanskou angažovanost, vyjadřující vzájemnou důvěru lidí a jejich důvěru v instituce. Je to předpoklad aktivního sociálního jednání a participace. Je chápán jako nezbytná komplementární záležitost ve vztahu k veřejným institucím. (Putnam, R. D. 2001, A Giddens). Tento typ je označován jako „formální (kolektivní) sociální kapitál“, nebo také jako kapitál přinášející „veřejné blaho“
Vztahy a transakce • Mezi jednajícími lidmi vznikají vztahy jež vytvářejí strukturu a systémy jednání – patří sem: systémy směny, moci, kolektivního chování, důvěry a sociálního kapitálu • Vztahy nemusí být jen ekonomické • Jednání mezi aktéry umožňuje redistribuci zdrojů • Transakce mají podobu směny (hledání vzájemných výhod), nebo jsou uskutečňovány organizacemi
Sociální kapitál jako síť vztahů 2. Pojetí sociálního kapitálu jako sítě recipročních (obsahující možnost směny darůekonomický zájem přitom není vysloven) vazeb mezi lidmi umožňující zakládání sítí vychází koncepce. P. Bourdieu (1998). • Na rozdíl od předcházejícího pojetí je označován jako neformální (individuální) sociální kapitál, který je zaměřen spíše na jednotlivce přináší „soukromé blaho“.
Druhy individuálního sociálního kapitálu • Svazující – uvnitř skupiny, vazba, osobní pojítka, společné hodnoty, symbolika, silné vztahy • Přemosťující- vzdálenější vazby, slabé vazby, umožňuje překonávat společenské hranice, mezi skupinami • Spojující – s lidmi na určitých, zpravidla významných pozicích
Sociální stát, solidarita, vyloučení • Sociální stát – označení pro organizaci a opatření podporující sociální rovnost ve společnosti. (Někdy označované jako paternalismus, nebo tzv. velké vyprávění (velké projekty). • Předpoklad existence ekonomická prosperita, spojená s výkonem „meritokratický princip“, • Souvislost s humanismem-osvícenství, svoboda, rovnost bratrství • Stav moderní společnosti z pohledu sociální situace, spravedlnosti – možnosti, přednosti, problémy. Rozdíly jsou zachovávány a spíše se prohlubují • Teorie sociálního kapitálu není řešením sociálních rozdílů, ale spíše jen popisem existujících vztahů a individuálního řešení v rámci stávajícího systému
Smysl sociálního státu • Sociální stát je „lidský produkt“ – není výsledkem „přírodní nutnosti“- tzv. velkého vyprávění (velké projekty) ale produktem nutnosti solidarity • Stav moderní společnosti z pohledu sociální situace, spravedlnosti – možnosti, přednosti, problémy. Rozdíly jsou zachovávány a spíše se prohlubují z toho plyne potřeba sociální odpovědnosti všech vůči všem • Sociální stát respektuje soukromé vlastnictví- ale připouští jeho omezení ve smyslu zmírnění sociálních rozdílů – tedy staví před podnikatele požadavek odpovědnosti • Respektuje trh jako primární rozdělení příjmů ale provádí jeho korekci sekundárním přerozdělováním (daně) • Podporuje potřebné, vyloučené a tím vyrovnání alespoň největších rozdílů v životní úrovni, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči
Kritika sociálního státu Liberálně- pravicová: deformace ekonomického života společnosti – – – –
Brzda ekonomického růst, vysoké daně Je drahý, byrokratický, rozhazovačný, podporuje lenost Snižuje konkurence schopnost země Neshoduje se společností výkonu, tržní ekonomikou a liberálním pojetím člověka (každý je zodpovědný za svůj život a za svoji situaci) – Je v rozporu s výkonovou společností - („meritokratický princip“, „spontánní řád“) Sociálně – levicová: opatření sociálního státu nemění nic na pozici sociálně diskriminovaných (jen vylepšení) a tím je legitimuje příčinu rozdílů
10. Teorie jednání. Obsah a důsledky lidského jednání pro jednotlivce a společnost (Pojem „jednání“ ve vztahu s pojmy, „lidský čin“, „chování“).Nezamýšlené důsledky lidského jednání a problém rizikové společnosti. Hlavní představitelé teorie jednání (V. Pareto, M. Weber, P. Bourdieu, R. Collins).
Teorie jednání řeší jednu z důležitých otázek: Jak se může stát, že ze záměrů a činů, které sledují vlastní (sobecké) zájmy individuí vzniká společnost jako celek, který drží pohromadě? Nebo: Jednají lidé vždy jen „ve vlastním zájmu“ ?
Očekávané reakce (jednání) na situace, nemá předem formulovaný cíl Zahrnuje více jednotlivých činů, často opakovaných, cílených CHOVÁNÍ JEDNÁNÍ Čin
Jednotlivé odlišitelné akty, vydání energie za určitým účelem
Anatomie lidského činu Makrosociální podmínky
Rozhodování
Jednotlivec – Motiv –racionální a iracionální složka Cíl
Vzorce chování Hodnoty, norm
Ostatní důsledky Aktivita – energie, prostředek
Vnější prostředí aktivity, neistitucionalizované
Organická solidarita syst
Meritorní efekt
sociální vztah – prostý, - vazba - abstraktní Pospolitost
Prostředí -exogenní záměrné vli instituce
Pojetí pojmů chování a jednání u M. Webera J. Šubrt, J. Balon: Teorie jednání
• Jednání se liší od chování. – Jednání má předem stanovený cíl (bývá konkrétnější) – Chování nemá předem stanovený cíl. (je obecnější) • Základem moderní společnosti je svobodné jednání lidí. • Ze sociálního jednání vznikají složité sociální vztahy a útvary – skupiny, instituce, konflikt, trh, solidarita atd. • Sociologie je věda o sociálním jednání usiluje o vysvětlení jeho průběhu a účinků • Jednání (čin) jednotlivce má vždy dva aspekty: racionální a iracionální, (nebo: logický, mimologický) apod. Mimologický – koresponduje se sociálnem
Typy jednání • Jednání sleduje určitý cíl. Takže jeho struktura je: cíl – prostředek – výsledek – (hlavní a vedlejší) následky • Tři typy jednání podle M. Webera (ideální typy): – Tradicionální – cíle a prostředky jsou dané, jde o jakýsi tradiční automatismus – rutinní činnosti – Jednání hodnotově racionální – jde o dosažení cíle bez ohledu na vedlejší následky – „účel světí prostředky“ – běžný např. v politice – Jednání účelově racionální – kalkulují se jak cíle, tak prostředky tak také vedlejší následky a jejich vzájemné relace
Logické a mimologické jednání na tom se shoduje většina autorů zabývajících se jednáním
• Logické jednání (racionální)– jsou předem stanoveny adekvátní prostředky k dosažení cíle • Mimologické jednání (iracionální) předem takové prostředky stanoveny nemá (chování) – Obsahuje objektivní vztah příčiny a účinku nezávisle na úmyslu jednajícího (aktéra) – mohli bychom říci, že jde o exogenní faktor – Subjektivní je dán významem jaký má vztah příčiny a účinku pro aktéra
Rezidua – V. Pareto •
Rezidua jsou to co v našem jednání zbude když odečteme jeho logickou (racionální) složku 1. 2.
• •
Kombinační instinkt - inovace Trvalost agregátů - odmítání změny - konzervatismus
Rezidua jsou ukryta v lidské povaze – jsou to predispozice určitého způsobu myšlení (postoje, chování) Třídy reziduí: 1. 2. 3. 4.
Potřeba manifestovat sentimenty (pocity) jednání Rezidua stability – chovat se disciplinovaně Integrita individua – zachování vlastní identity a rovnováhy Sexuální reziduum – pud, jeho aktivizace a potlačování
James Coleman – „zřetězování“ • Fungování a hnací síla společnosti spočívá v účelovém jednání jednotlivců (aktérů), kteří ovšem existují v určitých institucionálních a strukturálních rámcích z nichž vycházejí pro jednání specifické podněty. • Aktér je cílově orientovanou osobou • Každý aktér má určitý zájem na zdrojích a událostech, které vytvářejí strukturu jeho preferencí – uvažuje tak aby dosáhl co největší zisk při co nejmenších nákladech. • Aktér disponuje také určitým vlivem, pomocí něhož může věci kontrolovat , přivodit, nebo odvrátit.
Randall Collins – společnost jako struktura interakčních řetězců
• Klíčový mechanismus života společnosti tvoří „rituální interakční řetězce“, které obsahuje každé setkávání lidí, rozhodující jsou emoce a rutina, stereotypy. Uskutečňují se neustále v „mikrosetkávání“ lidí • V nich se generují způsoby (chování) jimiž se projevuje sociální organizace – např. moc, skupinová příslušnost, vlastnictví….. • Celá složitá struktura (organizace) společnosti se promítá do rituálních interakčních řetězců, jejich obsah a fungování zajišťuje zpětně setrvačnost i dynamiku makrostruktur společnosti. Příklad: v každém našem jednání jsou respektovány příslušné obecné a situační normy, ale i zájmy skupin, vlivy informací, MK atd. • Jak se k tomu dochází? – Základem je socializace společenských norem a hodnot. • Struktura (statická složka) je druhá dimenze jednání – není protikladem jednání
11. Teorie rizikové společnosti. Hlavní rizika postmoderní společnosti v ekonomické, sociální, politické a environmetální oblasti. Externality vznikající v rámci MK. Teorie kolapsu moderní společnosti. Prognózy vývoje lidské společnosti.
Časově - konec 20 století U. Beck: Riziková společnost Základní teze: 1. Společenská produkce bohatství je systematicky doprovázena produkcí rizik. 2. Přechod od logiky rozdělování bohatství ve společnosti nedostatku k logice rozdělování rizik Hlavní rizika: - ekologická - technologická - sociální
Riziková společnost Časové vymezení: - přechod společnosti z modernismu (1. moderna) do postmodernismu (2. moderna) přibližně druhá polovina 20. století První moderna - organizovaná modernita , stát blahobytu, představa bezproblémové budoucnosti, zdůvodnění rozvoje produkce odstranění nedostatku, bídy Garant pokroku: účelová racionalita jednání člověka Druhá moderna – společnost sítí, je společnost tvorby rizik- zdůvodnění produkce je problematické. Problém s účelovou racionalitou – nezajišťuje automaticky pokrok
Reflexivní modernizace - dopady • Kritický pohled na život, na vývojové trendy • U Beck konstatuje: – Stát ve vztahu k ekonomice slábne v důsledku globalizace. – Společenský systém se rozpadá na dílčí funkční části, instituce se osamostatňují, ztrácí se ústřední integrační důvod existence celku. – Zeslabuje sociální funkce státu – Politika se obejde bez masových politických stran, které nemají návaznost na třídy (které nejsou), nejsou jasné sociální zájmy a jejich nositelé – Zeslabování role rodiny změna rolí, individualizace života – Flexibilita zaměstnání, pokles potřeby živé práce – Převaha hédonismu ve způsobu života
Vynucená individualizace • Individualizace vzniká pod tlakem společenských procesů, rozpadem celku na instituce deregulace pravidel • Zeslabování a ztráta osobních vazeb a jejich účelová přeměna • Beck se domnívá, že na vině je sociální stát, který zajišťuje (zajišťoval) to co jednotlivec potřebuje, v důsledku toho nemusel udržovat sociální vazby a hledat zde pomoc, nepotřebuje ani rodinu, přátele, komunitu • Sociální stát měl sloužit jako pojistka pro člověka ale stal se sám zdrojem rizik – jako nezamýšleného důsledku péče o člověka.
Co je kolaps? • Kolaps je zhroucení, náhlé ochabnutí, selhání životně důležitých funkcí organismu… (viz slovník Cizích slov s. 242) • Kolaps složité společnosti podle Taintera se týká socio-politické sféry. Je to politický proces. „Společnost se zhroutila pokud vykazuje rychlý, výrazný pokles zavedené (tj. dlouhodobě existující) úrovně socio-politické složitosti.“ (s.15)
Kolapsy složitých společností - příčiny Antropogenní příčiny: Podle: J.Tainter: Kolapsy složitých společností, s. 124
-Vyčerpání zdrojů -Přechod na nový zdroj energie -Nepřekonatelná katastrofa (sopky, tsunami apod.) -Nedostatečná reakce na změny a okolnosti -Jiné složité společnosti -Vetřelci -Třídní konflikt, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elit -Sociální dysfunkce, stát přestává starat se o své obyvatel -Mystické faktory (nová náboženství,) -Ekonomické faktory (kolaps měny, státní bankrot) -Náhodné zřetězení událostí
Kolapsy složitých společností (historický pohled) Projevy kolapsu • • • • • • • • •
Kolapsy jsou nepředpověditelné a tedy neočekávané V době těsně před kolapsem musí dojít k náhlému poklesu výnosů v ekonomickém smyslu Během kolapsu dochází k náhlé a významné ztrátě komplexity Zanikají řídící zásadní struktury nezbytné pro řízení systému Dochází k decentralizaci despecializaci, poklesu míry organizovanosti a sociální nivelizaci ve společnosti Ke kolapsu dochází z vnitřních důvodů, ale na iniciaci se podílí vnější impuls Proces kolapsu je skokový, ne lineární, ne evoluční Může dojít k vymizení, či ztrátě etnicity na daném území, propadu vzdělanosti, vymizení původního duchovní podstaty Lidí vnímají kolaps až v konečné fázi, kdy je pozdě
Viz: BÁRTA, Miroslav; KOVÁŘ Martin a kolektiv: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur: minulost, současnost a budoucnost komplexních společností. Praha : Academia, 2011, 22,
Kolaps v současnosti není bezprostřední hrozbou • Pro jednotlivé státy (společnosti) jsou možná třeba tato řešení: (problém Řecko??) – Pohlcení sousedem . Žádný stát se nemůže definitivně zhroutit – Ekonomická podpora dominantní ho státu, nebo mezinárodní finanční agentury – Přenos nákladů na obyvatelstvo – Tradice a kultura žijí s lidmi dál
Lidstvo míří ke kolapsu v roce 2030, (Římský klub)
12. Novodobé společenské subjekty a jejich role ve společnosti (gender, subkultury, spotřebitelské identity, homosexuálové apod.) . Feministické hnutí a tzv. „gender study“. Historické souvislosti feminismu. Hlavní genderové nerovnosti v české společnosti a možnosti jejich řešení. Význam studia genderových nerovností pro oblast marketingu.
Novodobé společenské subjekty – co tím rozumíme? Pod tímto pojmem rozumíme různá seskupení lidí podle různých znaků a chování, mající ve společenském životě význam (ovlivňují její chod). • V soudobě postmoderní společnosti dochází k restrukturaci tradiční sociální struktury v níž rozhodující roli hrály třídy. Větší roli dnes hrají např. profesní asociace. •
Určující již podle některých autorů nejsou třídy jako velké sociální skupiny s vlastním třídním vědomím a zájmy. (Projevuje se to např. v politice – vazba na politické strany ). Větší důraz se klade jen na statistické vymezování sociálního postavení. (Spotřební typy podle Sinus Milieu)
•
Větší společenskou roli za této situace hrají právě takové subjekty jako jsou skupiny podle pohlaví (gender), zájmové skupiny (sportovní fanoušci), hnutí homosexuálů a lesbiček apod.
Pohlaví a gender • Chápaní těchto pojmů se historicky měnilo • Pohlaví se chápe jako biologická záležitost, jako anatomický rozdíl mezi mužem a ženou • Gender je sociální (kulturní) význam, který je tomuto rozdílu (pohlaví) přisuzován • Tedy: pohlaví je biologická skutečnost, které se přikládá různý sociální význam (gender), když mluvíme o genderu většinou srovnáváme • Z toho plyne dualismus v chápání člověka
Dualismus v pojetí člověka v tradičních sociálních teoriích •
Max Weber: „žena je závislá kvůli nadřazenosti tělesné a intelektuální muže, dítě (je závislé na matce) kvůli své bezmocnosti“ – Moc muže má sociální původ – moc ženy vyplývá z jejího vztahu vůči přírodě
•
Emil Durkheim(19. století) – Muž je produkt společnosti – Žena je produkt přírody
•
Méně jednostranné chápání mužů a žen u některých autorů – K. Marx – domácí práce vytvářejí užitné hodnoty mající směnou hodnotu, pozornost tělu v souvislosti s vlivem práce
Tradiční společnost • Dělba práce – fyzické dispozice, muž živitel, žena - rození dětí, péče o rodinu • Převažuje subalterní postavení ženy • Společnost je formována na základě mužských parametrů – (jaký je z tohoto pohledu současný svět?)
Genderové nerovnosti v ČR • Většina Čechů zastává tradiční model rodinných vztahů (muž živitel, žena pečovatelka) a zároveň panuje většinový souhlas s tím, že ženy, které mají rodinu a malé děti, chodí do zaměstnání, avšak v situaci rozhodování, zda rodina nebo kariéra, většina lidí považuje za správné, aby žena volila rodinu a)převážná většina žen a mužů plní své tradiční rodové rodinné role a nalézají v nich uspokojení a naplnění b)na pracovním trhu si muži s ženami vzájemně nekonkurují, vytvořila se daná dělba na mužské a ženské profese, rodově diferencovaný zájem o řídící funkce, příjmové rozdíly mezi určitými profesemi či odvětvími jsou považovány za vcelku přiměřené c)v oblasti příjmů se víceméně automaticky počítá s živitelskou rolí muže jako hlavní d)rodová dělba profesí se promítá a zároveň i obnovuje diferencovaným zájmem o studijní obory, takže i v této oblasti dochází k genderovému kontraktu (k převážně nekonfliktnímu stavu)
Feminismus v postmoderní společnosti • Feminismus je hnutí, ideologie o vyrovnání rozdílu mezi mužem a ženou • Změny v postavení ženy (západní společnost), důsledek poválečného vývoje (první vlna poválečné modernizace) Vzniká nová forma identity žen – růst samostatnosti a nezávislosti • Ale přetrvává dualismus v chápání člověka i v sociální oblasti (rozdíl v rolích)
Maskulinita • Maskulinita je genderové vnímání muže (mužskosti) • Gender není to co máme, ale co děláme, co vytváříme svým jednáním. Gender je vytvářen v diskurzu, je kulturní a historický, proto není dostatečně stabilní • Genderová identita je vytvářena prostřednictvím jednáním v rámci příslušných kulturních a normativních praktik (jednám, jako muž, nebo jako žena, prostředí to vnímá, respektuje) • Pod vlivem feminismu došlo k oslabení sebevědomí a jistoty mužů – krize maskunality • Muži se brání posilováním maskulinita (specifickým životním stylem, zlehčováním ženských rolí, ironii, sexistické vtipy, sexismem, maskulinismus? • Srovnej časopisy pro muže a ženy z hlediska formování gendrového obrazu pohlaví (SČ 2/2006) • Rovnoprávnost v interpretaci pohlaví mezi muži a ženami dosud nenastala
Kritika feminismu • Ze strany feministických autorů – ženy jsou vtahovány a vysvětlovány ve starých schématech sociální teorie • Konzervativní pozice zdůrazňuje význam zásadních (biologické) rozdílů mezi muži a ženami a význam zachování rozdílů. • Kritika feministických hnutí- jde o jednostrannost, maskunalita)
Genderové stereotypy v marketingu
-
Podporuje se genderové role (např. domácnosti) Mentalita - rozdíly Pozornost lidskému těl Žena v reklamě
14. Multikulturalismu a jeho místo v moderní společnosti. Projevy multikulturalismu v současné době. Přínosy a rizika „průniku kultur“. Podíl marketingové komunikace na současném multikulturalismu. Problém evropeizace jako specifický projev multikulturalismu. • • •
• •
• •
Pojem – dosti nejasné a nejednoznačné vymezení Součást globalizačních procesů Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. Jde o setkávání, ovlivňování a průnik kultur (civilizace – střet civilizací Huntington) Cílem multikulturalismu jako ideologie je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti. Multikulturalismus bychom mohli chápat také jako protiklad k nacionalismu Multikulturalismus je živý v zemích, jejichž obyvatelé pocházejí z rozdílného kulturního prostředí a v některých z nich se uplatňuje i jako konkrétní politika státu. Problém dominantní kultury, subkultury
Multikulturalismus • Záměrné, programované většinou politicky motivované ovlivňování – Historicky například na procesu „rekatolizace“ , „germanizace“ , nebo „sovětizace“ případně „islamizace“ apod. – Humanistické organizace, a jejich akce • Spontánní ovlivňování – přebírání – Např. objevy a vynálezy, věda – Zvyky – vánoční stromeček – Muzika, kultura – Sport - baseboll – Jídla atd. atd.
Nositelé, komunikační vlivy, projevy setkávání kultur:
Lidé – migrace, (turistika, sport) Sdělovací prostředky – kultura, umění, ideologie Marketing - spotřební vzory Politika – EU, OSN Armády Základní otázka hodnocení multikulturalismu: Znamená multikulturalismus obohacení, nebo zakládá konflikt?
Migrace - vztah k cizinců • Hranice mezi my a oni není ostrá pohybuje se, mění se • Všichni jsme vůči někomu cizinci • Typy chování k cizincům – Soužití, zdvořilá netečnost, zdvořilé míjení se – Separace (geograficky, komunikačně) – Segregace – Genocida
Modely soužití • Aktivity ze strany „cizinců“ (příchozích) • Socializace – úplné splynutí • Integrace – soužití dvou (více) rovnocenných kultur • Adaptace - přizpůsobení
Kritiky multikulturalismu - Paul Weston • • • • • • • •
1. Masová imigrace je nedemokratická. Průzkum provedený v Británii v sedmdesátých letech ukázal, že 90 procent lidí bylo proti masové imigraci 4. Etnická kolonizace a etnický politický postup probíhá pouze v zemích s bílou evropskou většinou. 7. Bílí proponenti multikulturalismu jsou pokrytci. Žijí na předměstích měst nebo na venkově v zemích s bílou většinou. 10. Multikulturalismus plodí nelibost. 12. Multikulturalismus šíří nepoctivost 15. Multikulturalismus, pokud se bude historie opakovat, povede k pravděpodobné - spíše než možné - občanské válce. 17. Multikulturalismus je zodpovědný za to, že se na Západě znovu objevila tuberkulóza, cholera a malárie, nemoci, o nichž se dříve myslelo, že byly vymýceny. 26. Multikulturalismus vede k redukci standardů v našich institucích řízených kvótami. Abych uvedl jeden příklad, vstupní požadavky britské policie nyní požadují nulovou akademickou kvalifikaci, zatímco menší zločiny žadatelů jsou přehlíženy, pokud mají správnou barvu kůže.
Evropeizace • • • •
Ideologie, nebo skutečnost? Evropeizace institucionální Ekonomická evropeizace Evropeizace zdola (občanská)
Co je evropeizace ? •
Pojem „evropeizace“ vyvolává stále mnoho diskusí. Mnozí autoři kladou otázku zda tento pojem má nějaký smysl a zda jsou důvody se touto otázkou vůbec zabývat, neboť chybí dostatečné vymezení jeho obsahu a tím i možnost jeho empirické evidence.
•
J. P. Olsen, vymezuje následující možné významy pojmu evropeizace: – 1. změna a expanze vnějších teritoriálních hranic EU, – 2. rozvoj institucí a organizací na evropské úrovni, – 3. pronikání evropské dimenze do národních a subnárodních institucí, – 4. vývoz evropské politické organizace a vládnutí mimo Evropu, – 5. politický projekt unifikace Evropské unie.
Pramen: • Olsen, J. P. The many Face of Europeanization, Journal of Common Market Studies, roč, 40, č. 5. s. 553 • M. Loužek: Evropeizace – užitečný, nebo módní pojem?, in: B. Dančák, P. Fiala, V. Hloušek: Evropeizace, Masarykova Univerzita, Brno, 2005, s. 243
Kritika europeizace podle V. Klause • •
• • •
• •
•
Klaus se k politice evropeizace staví velice kriticky: Proto je sloganem evropeismu "méně národního státu, více internacionalismu", proto je národní stát účelově spojován s nacionalismem, proto je propagován multikulturalismus a s ním spojený deasimilační princip, proto je usilováno o denacionalizaci občanství, jsou zakládány a podporovány celoevropské politické strany předpokládá se zrození evropské identity a evropského lidu, proto se spoléhá na vytvoření jakéhosi "brotherhood of Europe". proto se vytváří dojem, že i v Evropě jde právě teď o jakési "znovusjednocení" (po vzoru německého Wiedervereinigung, které však mělo na počátku devadesátých let své oprávnění výlučně v této jediné, před půl stoletím násilně rozdělené zemi), proto se naznačuje, že existuje něco jako "collective psyche of Europe". Souhlasím s V. Hlouškem, že "Evropa nebyla ve své minulosti tolik politickou entitou, jako spíše referenčním rámcem duchovního a kulturního rozměru" (Revue politika, příloha Proglas, 8/2005), a proto považuji tyto evropeistické ambice (a argumenty) za pouhou stínohru, zakrývající – za vznešenými slovy – velmi přízemní zájem. Tímto zájmem je zbavit se státu jako nezastupitelného garanta demokracie, jako základní politické jednotky demokratického uspořádání (na rozdíl od říší, impérií, unií, svazů takových či onakých republik), jako jediné smysluplně organizovatelné arény politického střetávání, jako největší možné, ale současně i nejmenší rozumné základny
Globalizační dopady - sociální účinky MK • Dopady na postoj jednotlivce a skupiny: – Ekonomika – předpoklad fungování – Dopad na habitus – opakované působení, standardizace chování – Na životní způsob a životní styl (jednotlivce, skupiny), ekonomiku domácnosti – Na hodnotovou strukturu, způsob myšlení, uniformitu – Na mezilidské vztahy, sociální strukturu – Na žitý prostor (mentální mapy) – Na společenskou organizaci – Na civilizační procesy ve společnosti
V čem konkrétně spočívá civilizační přínos marketingové komunikace? • V oblasti každodenního chování lidí - zhodnocení změn v oblasti způsobu života, nakolik se mění jednotlivé zvyky, standardy, např, v oblasti stravování, způsobu stolování, oblékání apod. • Větší informovanost, větší nabídka, je např. civilizačním pokrokem větší nahota, • Vyvolává potřebu všímat si důsledků produkce a spotřeby – komplexnější pohled na svět a tím i kritičtější • Za civilizační pokrok je možné považovat úvahy o možnostech regulace spotřeby jako cesty překonávání negativních důsledků
15. Veřejné mínění, jeho strukturu a společenské funkce. Pojem veřejnost a její typy. Možnosti a prostředky cílevědomého formování veřejného mínění. Možnosti ovlivňování veřejného mínění prostředky MK.
• Co je veřejnost? a) souhrn všech členů společnosti - nebo b) aktivní část společnosti • Příbuzné pojmy: dav, masa, obecenstvo komunita, skupina, tříd • Co je mínění? • Postoj, hodnota.
Veřejnost • Veřejnost jako suma všech občanů žijících na určitém území‚ (veřejné mínění a mínění veřejnosti) • Veřejností se rozumí „…větší část společnosti zainteresovaná na výsledcích ekonomických a společenských aktivit s obecnějším dopadem, na řešení určitého společenského problému, respektive na společenském dění jako takovém“ (Velký sociologický slovník, Academia, Praha 1996, s. 1382)
• Veřejnost jako „část společnosti“ není homogenní, ale je strukturovaná, tj. zahrnuje různé třídy a sociální skupiny, instituce, organizace, místní komunity, obce apod.
Aktivní (organizovaná) veřejnost • Teorie veřejnosti podle J. Habermase –aktivní část společnosti • Prostorové vymezení veřejnosti – místní, národní, evropská… • Tematické členění veřejnosti (politická, kulturní, sportovní, odborná …) • Veřejná sféra. Jedna nebo více veřejností
Slabá a silná veřejnost • Slabá a silná veřejnost – Slabá veřejnost má vypracovaný a sdílený názortedy veřejné mínění ale nemá nástroje k jeho prosazení – Silná veřejnost vedle toho má k dispozici rovněž instituce jimiž může učinit rozhodnutí
Pojem veřejné mínění, jeho struktura a společenské funkce • Veřejné mínění je strukturovaná suma mínění jednotlivců • Výzkum veřejného mínění – reprezentativnost - názor • Otevřenost veřejného mínění • Předmětem veřejného mínění se může stát cokoliv
Veřejné mínění • Moderní veřejné mínění (Taylor) – Je produktem reflexe společenských situací – Je vypracováváno v diskusích a debatách – Většina společnosti ho vnímá jako společně a aktivně formovaný konsenzus
• Tradiční chápání veřejného mínění – mínění lidstva – Nereflektované, tj. neodráží společenskou realitu – Nezprostředkované kritikou a diskusí – Pasivně přejímané od předcházejících generací
Funkce veřejného mínění • Stabilizační – sjednocuje společnost • Konfrontační – umožňuje diskusi, vyhraňování názor • Reflexivní – citlivost veřejnosti na různé události, podněty je rozdílná • Kontrolní – ve vztahu k jednotlivcům skupinám - ve vztahu k politickým strukturám • Svobodné veřejné mínění (otevřenost diskuse) je předpokladem i ukazatelem stavu demokracie
Pojetí publika • Publikum je množina skutečných, či potenciálních spotřebitelů mediálních služeb a produktů se známými sociálněekonomickým profilem. (McQuail1999, 320) • Publikum nemá žádnou vlastní identitu (ve smyslu skupiny), protože mezi členy neexistují žádné sociální či normativní vztahy ke komunikačnímu zdroji. • Mediální publikum lze vymezit: – definujeme lidi kteří jej tvoří (bez ohledu na to čeho se týká komunikace), (suma občanů, veřejnost) – nebo jako soubor lidí který vzniká na základě obsahu sdělování. (Postup: žánrové zaměření , předběžná propagace, rozvržení programů a postupů) – cílová skupina
Zákazníci • Soubor (část veřejnosti) všech potenciálních zájemců o nákup produktu – typická proměnlivost podle produktu • Ti, kteří si produkt koupili • Ti, kteří produkt užívají
• Segmentace- rozdělení trhu podle segmentačních proměnných • Cílové skupiny podle segmentačních proměnných • (Havlíček Kašík, „všemožných“ s.83)
Orientační okruhy ke zkoušce z předmětu Sociologické teorie moderní společnosti. 1. Vývojové etapy moderní společnosti, specifika, rozdíly , podobnosti. (Různé koncepce). Vznik moderní společnosti, souvislosti. Různé přístupy. 2. Co je paradigma. Dva základní metodologické přístupy k vysvětlování společenských procesů. 3. Obsah pojmu „modernita“, „moderní“ a „moderní společnost“. Dvě vlny teorie modernizace. 4. Postmoderní společnost – charakteristika, obsah rozdíly od moderní společnosti. 5. Globalizace a globální společnost-charakteristika, obsah, časové určení, sociální důsledky. 6. Sociální teorie 19. století charakteristika. Souvislosti vzniku, společenské podmínky, gnoseologické předpoklady. 7. Charakteristika liberalismu, představitelé, hlavní myšlenky 8. Pozitivismus , charakteristika, podstata, představitelé, metodologie pozitivizmu 9. Marxismus, charakteristik, hlavní myšlenky, metodologie, kritika 10. Koncepce H. Spencera, E. Durkheima. 11. Teorie jednání. jaký problém je řešen v rámci teorie jednání. Rozdíl mezi racionálním a iracionálním jednáním 12. Funkcionalismus, podstata, pojmy, představitelé, návaznost na teorie jednání, kritika 13. Teorie sociálního kapitálu, zdroje zakladatelé, souvislost s teorií sociálního státu 14. Druhy sociálního kapitálu : kolektivní, individuální. 15. Riziková společnost, obsah, hlavní myšlenky 16. Znalostní (vzdělanostní) společnost, úloha vědy, vzdělání v současné společnosti
