Sociologický výzkum I. Fáze výzkumu a procedury
VY_32_INOVACE_ZSV3r0107 Mgr. Jaroslav Knesl
Sociologický výzkum vs. průzkum • Výzkum - bývá intenzivní, zaměřený, systematický, rozsáhlý. • Průzkum - sleduje spíše orientační cíle. Mohou předcházet rozsáhlejšímu výzkumu. • Často se zkoumá jen určitý vzorek ze základního souboru. • Pro rychlé průzkumy veřejného mínění se nejčastěji používá tzv. kvótní výběr, kdy se respondenti vybírají podle předem stanovených proporcí kvót určených statistikou. • Tzv. panelové šetření je založeno na dlouhodobějším kontaktu s tzv. panelem - souborem stálých respondentů.
Sociologický výzkum – fáze výzkumu 1. Systém poznatků - předchází každému výzkumu. Je tvořen souborem empiricky podložených a zobecněných faktů o daném jevu. 2. Dokumentace a data (předcházející) - spolehlivé a ověřené by měly vždy být podkladem pro stanovení tématu výzkumu. Mohou je tvořit záznamy o dané problematice rešerše (výtahy z literatury), závěry z podobných výzkumů apod. 3. Téma výzkumu - jde o to stanovit : výzkumnou otázku (Co ? Proč ? Jak? Kde ? K čemu ?), problém (Teoretický nebo praktický?), cíl (Diagnostický předpověď, deskriptivní - popis, explanační – vysvětlení?), objekt (zkoumaná populace). 4. Úvodní projekt Měla by být stanovena úvodní hypotéza, konkretizovány oblasti zkoumání, zvoleny metody (Kvalitativní, kvantitativní) v návaznosti na ně výzkumné procedury (monografická, statistická, historická, typologická, experimentální) a ve vazbě na ně též výzkumné techniky (dotazník, rozhovor, pozorování, experiment, analýza dokumentů, sociometrie, sociodrama, kazuistika).
Sociologický výzkum – fáze výzkumu 5. Předvýzkum: Pilotáž – prověřuje věcnou stránku. Pretest – prověřuje formální stránku. 6. Realizace 7. Analýza údajů 8. Závěrečná tvrzení 9. Interpretace a systematizace nových poznatků 10. Praktická aplikace (doporučení)
Cvičení: Seřaďte jednotlivé fáze výzkumu jak po sobě následují. Řešení:
A. B.
Úvodní projekt Praktická (doporučení) aplikace C. Realizace D. Systém poznatků E. Závěrečné tvrzení F. Upřesněný projekt G. Analýza údajů H. Dokumentace a data I. Interpretace a systematizace nových poznatků J. Téma výzkumu K. Předvýzkum
D. H. J. A. K. F. C. G. E. I.
Systém poznatků Dokumentace a data Téma výzkumu Úvodní projekt Předvýzkum Upřesněný projekt Realizace Analýza údajů Závěrečná tvrzení Interpretace a systematizace nových poznatků B. Praktická(doporučení) aplikace
Procedury: Statistická • Velký počet případů, které se kvantifikují, a odhaduje se jejich budoucí vývoj (trend) • Statistická indukce – z výběrového souboru lze provádět odhady na základní soubor. • Soubor se vybírá náhodně • Na závěr - srovnání a třídění • Následuje statistický číselný popis. Pro přehlednost - tabulky a grafy. • Různé číselné charakteristiky : průměry a odchylky, funkce (jevy a jejich proměny), souvztažnosti (korelace) • Věcná interpretace.
Procedury: Experimentální • F.S. Chapin • Soubory jedinců vytržených z normálních podmínek, nebo vybírá soubory z těchto podmínek již předem vytržené (laboratorní a přirozený experiment) • Slouží k odhalování kauzálních (příčinných) vztahů. • Skupině osob 1 je dán jiný druh podmínek, než skupině 2 (aby mohl být určen výsledek změny) • Složky experimentu tvoří jev A, který je zaváděn (nezávislá proměnná) a jev B, který je jevem A vyvolán, pozorován a zaznamenán.
Procedury: Monografická • F.S Chapin • Zkoumání omezených nebo nějak ohraničených jevů, v přirozených podmínkách. • Rychlé údaje o daném jevu • Nebezpečím jsou : intuitivnost (domněnky, nerelevantní případy) a omezené možnosti zobecnění
Procedury: Historická a typologická • Historická – F.S chapin – Vychází se z pramenů a dokumentů a sleduje se kontinuita vývoje zkoumaných jevů (rodina, škola, rozhlas, televize) – Sleduje se které faktory v minulosti ovlivnily současný stav jevu a snaží se dělat prognózy dalšího vývoje.
• Typologická – Max Weber – Typ - myšlenková konstrukce obsahující podstatné podobnosti (charakteristické rysy) vybraných jevů.
Cvičení: Doplňte, o jaké procedury se jedná: 1. Vychází z pramenů a dokumentů a sleduje vývoj určitého jevu. Jak věc v minulosti ovlivnila současný stav. Historická 2. Zkoumá se při ní velký počet případů, které se kvantifikují, a odhaduje se jejich další vývoj. Statistická 3. Využívá podstatné a charakteristické rysy zkoumaného jevu. Typologická 4. Zkoumaní jedinci jsou při ní vytrženi z klasických podmínek. Zkoumají se jejich kauzální vztahy. Experimentální 5. Sleduje jedince v přirozeném prostředí. Její předností je rychlost. Monografická
Zdroje a literatura • BAUMAN, Zygmund. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 238s. ISBN: 978-80-7419-026-1 • BURIÁNEK, Jiří. Sociologie. Praha: Fortuna, 2001. 128s. ISBN 80 – 7168 – 754 – 5 • DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum. 2005. 375s. ISBN 80 – 246 – 0139 – 7 • GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203124-4 • KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 204s. ISBN 80-85850-25-7 • MAŘÍKOVÁ, Hana, PETRUSEK, Miloslav, VODÁKOVÁ Alena. Velký sociologický slovník I.,II. a/o. 1996. Praha : Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1. • THOPMSON Kenneth. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001. 272 s. ISBN 80 – 85947 – 68 – 4
