SOCIOEKONOMICKÁ ANALÝZA SOCIÁLNĚ VYLOUČENÝCH LOKALIT NA ÚZEMÍ MĚSTA MOST PRO IPRM MOST

SOCIOEKONOMICKÁ ANALÝZA SOCIÁLNĚ VYLOUČENÝCH LOKALIT NA ÚZEMÍ MĚSTA MOST PRO IPRM MOST

Závěrečná zpráva ze sociologického výzkumu v sociálně vyloučených lokalitách Chanov a „Stovky“ Most, listopad 2008

Řešitelé:

Mgr. Michal Tomčík Bc. Michal Vavroch Petr Nevyhoštěný

Obsah I. Teoretická a metodologická východiska I.1. Úvod I.2. Teoretická východiska I.2.1. Pojmy I.2.2. Kultura chudoby vs. Romipen I.3. Metodologie I.3.1. Kvantitativní výzkum I.3.2. Kvalitativní výzkum I.3.3. SWOT analýza I.3.4. Shrnutí metodologie

str. 4 str. 4 str. 4 str. 4 str. 5 str. 6 str. 6 str. 7 str. 8 str. 9

II. Bydlení II.1. Lokalita Chanov II.1.1. Vznik II.1.2. Složení obyvatel II.1.3. Nemovitosti II.1.4. Znečišťování budov a jejich destrukce II.1.5. Technický stav budov II.1.6. Služby II.2. „Stovky“ II.2.1. Vznik II.2.2. Podnájemníci II.3. Indikátory kvality bydlení II.4. Shrnutí a doporučení

str. 10 str. 10 str. 10 str. 10 str. 11 str. 11 str. 12 str. 12 str. 13 str. 13 str. 14 str. 14 str. 15

III. Dopravní obslužnost III.1. Dopravní obslužnost lokality Chanov III.1.1. Linkové vedení v oblasti Chanova III.1.2. Linka č. 10 III.1.3. Tarifní možnosti III.1.4. Pěší doprava III.2. Dopravní obslužnost lokality „Stovky“ III.3 Návrhy možných změn v dopravě III.3.1. Změny pro lokalitu Chanov III.3.2. Změny pro lokalitu „Stovky“

str. 17 str. 17 str. 17 str. 17 str. 18 str. 18 str. 19 str. 20 str. 20 str. 20

IV. Demografie IV.1 Demografické ukazatele IV.1.1. Struktura populace dle národnosti, pohlaví a věku IV.2 Důvody a důsledky demografického chování

str. 21 str. 21 str. 21 str. 24

V. Vzdělání V.1. Stav vzdělávací soustavy v Mostě V.1.1. Mateřské školy V.1.2. Základní školy V.1.3. Základní umělecké školy V.1.4. Poradenské služby V.1.5. Střední školy V.1.6. Vysoké školy V.2. Ukazatele vzdělanostní úrovně V.3. Situace v lokalitách V.3.1. Předškolní vzdělávání V.3.2. Základní školy V.3.2.1. Záškoláctví V.3.3. Střední školy V.3.4. Kulturní a sociální kapitál V.3.5. Pedagogové V.4. Shrnutí a doporučení

str. 26 str. 26 str. 26 str. 26 str. 26 str. 26 str. 27 str. 27 str. 27 str. 28 str. 28 str. 30 str. 30 str. 31 str. 32 str. 32 str. 33

1

VI. Nezaměstnanost VI.1. Nezaměstnanost na Mostecku VI.2. Ukazatele nezaměstnanosti a míry hospodářské aktivity VI.2.1. Dlouhodobá nezaměstnanost VI.2.2. Míra hospodářské aktivity VI.3. Příčiny nezaměstnanosti VI.3.1. Diskriminace na pracovním trhu VI.4. Zjištění z lokalit VI.5. Shrnutí a doporučení

str. 35 str. 35 str. 37 str. 37 str. 39 str. 40 str. 40 str. 40 str. 41

VII. Sociálně patologické jevy VII.1. Úroveň kriminality VII.2. Kvalitativní šetření VII.2.1. Lichva VII.2.2. Drogy VII.2.3. Vykrádání bytů VII.3. Shrnutí a doporučení

str. 44 str. 44 str. 45 str. 45 str. 47 str. 48 str. 48

VIII. Chudoba a sociální vyloučení VIII.1. Míra chudoby a vyloučení VIII.2. Příčiny a důsledky života na sociálních dávkách VIII.2.1. Kultura chudoby VIII.2.2. Chudoba a velkorodina VIII.3. Doporučení integrace

str. 49 str. 49 str. 50 str. 50 str. 50 str. 51

IX. SWOT analýza

str. 54

Seznam literatury

str. 55

Seznam tabulek a grafů Tab. č. 1: Kolaudace - lokalita Chanov Tab. č. 2: Kolaudace - lokalita „Stovky“ Tab. č. 3: Bytové domy postavené před rokem 1991 - podíl v % Tab. č. 4: Národnostní složení v roce 2001 - v % Tab. č. 5: Počet obyvatel a jejich struktura dle pohlaví Tab. č. 6: Poměr věkových skupin na celkovém počtu obyvatel Tab. č. 7: Index závislosti Tab. č. 8: Celkový počet studentů vysokých škol v Mostě Tab. č. 9: Vzdělanostní struktura – srovnání Tab. č. 10: Vzdělanostní struktura nezaměstnaných Tab. č. 11: Uplatnění žáků po ukončení povinné školní docházky - školní rok 2006/2007 Tab. č. 12: Míra registrované nezaměstnanosti ve srovnávaných lokalitách Tab. č. 13: Počet evidovaných uchazečů na 1 VPM ve srovnávaných lokalitách Tab. č. 14: Poměr dlouhodobě nezaměstnaných k EA obyvatelstvu Tab. č. 15: Struktura nezaměstnanosti v Chanově - rok 2005 Tab. č. 16: Míra hospodářské aktivity Tab. č. 17: Míra kriminality a delikvence Tab. č. 18: Evidované události MP Most Tab. č. 19: Struktura příspěvků hmotné nouze - rok 2007 Tab. č. 20: Výše příspěvku hmotné nouze

str. 10 str. 13 str. 15 str. 22 str. 22 str. 23 str. 24 str. 27 str. 28 str. 28 str. 31 str. 35 str. 36 str. 37 str. 38 str. 39 str. 44 str. 44 str. 49 str. 49

Graf. č. 1: Věková struktura sledovaných lokalit - ke 31. 12. 2007 - v %

str. 23

Obr. č. 1 – Míra registrované nezaměstnanosti v okresech České republiky

str. 36

2

Chceme tímto poděkovat pracovníkům oslovených neziskových organizací, úřadů a dalších subjektů za poskytnutí informací. Jde především o: Diakonie Most Dům romské kultury Firma Bílek (správce sídliště Chanov) Klub národnostích menšin Komunitní centrum Chanov Magistrát města Most Městská policie Most a Policie ČR Most k naději (K-centrum) Úřad práce Most ZŠ Chanov

3

I. Teoretická a metodologická východiska I.1. Úvod Tato studie analyzuje sociálně vyloučené lokality v Mostě. Při jejím vypracování bylo užito sociologického výzkumu založeném na kombinaci kvantitativních a kvalitativních metod. Jejím hlavním cílem je identifikovat problematické jevy v oblasti sociální integrace a navrhnout způsoby jejich řešení. Výstupy výzkumného šetření poslouží jako analytický dokument k přípravě Integrovaného plánu rozvoje města Mostu (dále jen IPRM) v oblasti bydlení a sociální integrace. Hlavní cíle studie: 1. analýza současné sociální situace města 2. vypracování podkladů pro výběr zóny do IPRM 3. SWOT analýza města a vybraných lokalit Nejprve se budeme věnovat teoretickým a metodologickým otázkám výzkumu, abychom pak přešli k samotným zjištěním a navržení některých opatření.

I.2. Teoretická východiska Jelikož prozkoumáváme téma, které žádná studie v podobném rozsahu na vymezeném území doposud nezpracovává, lze nejvýstižněji náš výzkum popsat jako jako průzkumový (explorativní). Nezkoumáme snad fenomény, které by byly naprosto neznámé (sociální vyloučení, kvalita bydlení, sociopatologické jevy, demografické charakteristiky), avšak forma a rozsah uvedených ukazatelů nebyla doposud ve sledovaných lokalitách spadajících pod město Most probádaná. Ve své podstatě toto šetření splývá s popisným typem výzkumu, neboť v něm zároveň usilujeme o vystižení některých skutečností týkajících se sociální integrace ve městě, přičemž se snažíme mezi nimi najít určitý vztah. I.2.1. Pojmy Vzhledem k tomu, že obsah užívaných termínů popisujících problematiku lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách je často chápán velmi odlišně nebo se také mění v čase, uvádíme zde explicitní výklad nejčastěji používaných pojmů, tak jak s nimi pracujeme. Sociální vyloučení (sociální exkluze) Nejjednodušeji můžeme sociální vyloučení definovat jako proces, při kterém je jednotlivci či skupinám jednotlivců znesnadňován či zamezován přístup k určitým zdrojům, pozicím či příležitostem, které společnost svým členům nabízí. Díky těmto bariérám se nemohou podílet na sociálním, ekonomickém, politickém a dalším životě majority. Nejčastěji jsou vyloučením ohroženi lidé dlouhodobě nezaměstnaní, osoby s nízkým vzděláním, ale také senioři, lidé s handicapem, imigranti a příslušníci menšin. Mezi základní charakteristiky sociálního vyloučení patří: nedostatečné sociální sítě (tj. absence vazeb na majoritní populaci), omezený přístup k legálnímu trhu práce, závislost na dávkách státní sociální podpory, nízká míra vzdělanosti, rizikový životní styl, sociálně patologické jevy (alkoholismus, narkomanie, gamblerství, prostituce), zhoršená kvalita bydlení, nedostatečný sociální a kulturní kapitál. Část odborníků nahlíží životní strategie v podmínkách sociálního vyloučení za natolik odlišné od většinové společnosti, že je považuje za svébytnou subkulturu. Tato subkultura

4

pak bývá obvykle nazývaná jako kultura chudoby. 1 O teoretickém pozadí tohoto fenoménu se zmiňujeme také v kapitole Chudoba a sociální vyloučení. Sociálně vyloučená lokalita Prostor obývaný skupinou obyvatel, kteří splňují některé z charakteristik sociálního vyloučení (prostorové, symbolické, sociální, ekonomické vyloučení). Velikost takto označené lokality bývá různá. Může se jednat o jednotlivé domy s několika málo rodinami (“barák hrůzy”), blok domů (lokalita “Stovky”) či celé městské obvody s několika tisíci obyvateli (sídliště Janov). Rom Tento termín je patrně nejproblematičtější ze všech uvedených. Kdo je to Rom? Ten, kdo se za Roma považuje nebo ten, kdo je za něj považován svým okolím (antropomorfické charakteristiky jako barva kůže či vlasů apod.). Osoba hlásící se k romství při sčítání lidu nebo osoba mluvící romským jazykem? Dědí se romství narozením nebo by se Romem mohl stát i člověk z majority? Lidová definice má tendenci identifikovat romství na základě fyzických znaků. Současně s tím tyto “romské” fyzické znaky spojuje s určitým typem (nežádoucího) chování (slučování kulturních a biologických charakteristik). Ten, kdo jako Rom vypadá, se tak i chová. Bohužel toto zmatení pojmů proniká i mezi odbornou veřejnost a praxi státní či místní samosprávy. Neaspirujeme zde tuto problematiku rozřešit, neboť obsahuje celou řadu konotací podle našeho názoru patrně nevyřešitelných. Pro nás je – v souladu s platnými zákony – Romem ta osoba, která se cítí Romem/Cikánem být, ať už jsou její fyzické znaky jakékoli. Romská komunita S výše uvedeným lidovým modelem romství se pojí i představa, že Romové vytvářejí v sociálně vyloučených lokalitách komunity. Existuje široká nabídka definic tohoto pojmu a podle některých z nich lze obyvatele exkludované lokality považovat za komunitu. V našich představách však tento termín navazuje především určitou vnitřní sounáležitost. V případě zkoumaných lokalit rozeznáváme spíše uzavřenost vůči vnějšku, která je pak mylně interpretována jako sounáležitost. I.2.2. Kultura chudoby vs. Romipen V této studii se stejně jako autoři podobných textů musíme vyrovnávat s otázkou, nakolik má postavení obyvatel sledovaných lokalit co do činění s jejich etnicitou. Obvykle se badatelé pohybují na ose mezi dvěma póly: ti z prvního tábora chápou problém spíše etnicky, nahlížejí Romy jako specifickou kulturu a možná řešení vidí spíše v posilování jejich identity, skupinového povědomí a romského národa vůbec (Romipen). Proti nim stojí experti, kteří od romství co nejvíce odhlíží a jejich situaci nahlížejí spíše ze sociálního hlediska (prostřednictvím konceptu kultury chudoby). Nepopírají, že něco jako romská tradiční kultura existuje, její vliv je dosud patrný, avšak pro obyvatele referovaných lokalit není určující. Ti nejradikálnější tvrdí, že jednolitá romská kultura neexistuje, jen jednotlivé subetnické kultury. Romskými elitami je pak uměle vytvářena „zastřešující“ kultura. My se snažíme o jakousi střední cestu, aniž bychom chtěli uklouznout k vzájemnému zaměňování etnických a sociálních/ekonomických příčin sociálního vyloučení. Uznáváme, že identita, vědomí sounáležitosti, pocit „někam patřit“ je pro člověka nesmírně důležitá. Jestliže Romové usilují o vytvoření svého národa, pak nedělají nic jiného, než většina evropských

1

Oba termíny – sociální exkluze a kultura chudoby – se používají víceméně jako synonyma, avšak je mezi nimi sémantický rozdíl. Používáme-li termín sociální exkluze, pak připouštíme, že část viny na postavení takto definovaných lidí nese i většinová společnost. Koncept kultury chudoby má tendenci je posuzovat jako hlavní původce této situace, nehledě na to, že skutečně mluví jen o chudobě jako takové, a nezohledňuje absenci sociálních vztahů vně skupinu.

5

států v průběhu 19. století. 2 Na druhou stranu nelze říci, že provozováním romských tanců, zpěvem romských písní a vystavováním produktů tradičních řemesel by se situace lidí vytlačených na okraj majoritní společnosti mohla nějak zlepšit. Naopak prezentace Romů jako hudebníků či tanečníků implicitně navozuje dojem, že tím veškeré jejich schopnosti končí. Netvrdíme, že Romové jsou jen sociální skupina, ale že část z nich se potýká s problémem sociálního vyloučení. Pokud se považují za svébytný národ, nemáme důvod tento požadavek potlačovat.

I.3. Metodologie Při krátké časové dotaci tohoto šetření (7 týdnů) jsme se snažili design šetření navrhnout tak, aby jeho vypovídající hodnota byla co největší. Prioritním záměrem bylo získat o sledovaných lokalitách informace z několika nezávislých zdrojů. Posuzovat je jak z perspektivy kvantitativní, založené na registraci “tvrdých”, objektivních dat, tak v ohledu na jejich kvalitativní stránku, která se snaží zohlednit lokální, subjektivní specifika zkoumaných fenoménů. Jestliže jsme z důvodu časového nebo organizačního omezení nemohli některým oblastem věnovat dostatečnou pozornost, upozorňujeme na ně – z důvodů nutnosti jejich dalšího, zaměřenějšího zkoumání. Použité techniky sběru dat: 1. Analýza dokumentů (sekundární analýza) 2. Rozhovory s experty 3. Skupinové diskuze s experty 4. Rozhovory s obyvateli vybraných lokalit 5. Dopravní průzkum I.3.1. Kvantitativní výzkum Hlavním metodickým prostředkem (využitou technikou) kvantitativní fáze šetření byla tzv. sekundární analýza. Jde v podstatě o obsahovou analýzu existujících a dostupných databází primárních dat různé úrovně obecnosti a relevance k předmětu šetření. 3 Hlavním klíčem pro výběr konkrétních datových zdrojů podrobených sekundární analýze byla jejich schopnost charakterizovat kvalitu života ve zkoumaných lokalitách (a to v oblastech vymezených zadavatelem zakázky). Cílem této části šetření bylo vyhledat, shrnout a vyhodnotit konkrétní ukazatele vybraných kriterií a porovnat zjištěné hodnoty za jednotlivé lokality se stanovenými normativními hodnotami platnými pro širší správní celky (město Most a Česká republika). Byly sledovány následující oblasti: ƒ chudoba a vyloučení ƒ nezaměstnanost (zvláště pak dlouhodobá) a ekonomická aktivita ƒ demografické ukazatele (věk, pohlaví a národnost) ƒ úroveň vzdělání ƒ kriminalita a jiné formy sociálně patologických jevů ƒ úroveň veřejných služeb (dopravní obslužnost)

2

Můžeme mluvit o štěstí, že se sociálně vyloučených Romů nesnaží „ujmout“ nějací radikálové. Ve Francii jsou zfanatizováváni přistěhovalci ze severní Afriky, kteří rovněž touží po získání své identity v evropském prostředí. Lehce podléhají svodům fundamentalistických vůdců (imámů), kteří sociálně vyloučené mládeži poskytují pocit sounáležitosti postavený na náboženském základě. Ta pak ve jménu jediného boha páchá teroristické násilí. 3 Hendl, Jan: 2005. Kvalitativní výzkum. Nakladatelství Portál: Praha.

6

Zdrojem dat pro tuto fázi zkoumání byly: ƒ dostupné aktuální statistické a demografické údaje centrálních institucí vztahující se k výše uvedeným oblastem ƒ statistiky, evidence a databáze vedené místními institucemi – státními, městskými, nestátními ƒ zpracované rozvojové a jiné strategické materiály města Most ve vybraných oblastech I.3.2. Kvalitativní výzkum Ačkoli nijak neupíráme důležitost kvalitativního výzkumu v sociálních vědách, tím méně ve studiích podobných této naší, rozhodli jsme se využít kvalitativních strategií jen jako určitého doplňku kvantitativním postupům. A to především z důvodů zmiňované omezené časové dotace. Kvalitativní výzkum používáme tam, kde není možné získat „tvrdá“ (tj. statisticky či jinak podložená) data, případně tam, kde existující data evidentně nedosatatečně zhodnocují skutečnost (viz níže). Ke kvalitativním technikám sběru dat jsme přistupovali v následujích případech: a) neexistence potřebných kvantitativních dat (např. počty Romů v lokalitě) b) nedostatečnost existujících dat (např. neaktuálnost, neúplnost, zkreslení apod.) c) ověření navrhovaných opatření (jejich reálnost, životnost) d) implementace názorů odborníků, které “tvrdá” data nezohledňují e) snaha o porozumění lokálním specifikům z pohledu tamních obyvatel (např. vztahy uvnitř lokality) f) formulace potřeb obyvatel lokalit Kvalitativní výzkum nepředstavuje jen výzkum „bez čísel a statistik“, jeho hlavním cílem je nalézt porozumění, vytvořit komplexní obraz daného společenského či lidského problému. Výzkumník se snaží popsat svět zkoumaných lidí z jejich hlediska tak, aby byl dobře srozumitelný i lidem vně sledované skupiny. 4 Rozhovory Z existujících hlavních kvalitativních metod jsme vybrali interview neboli rozhovor (v našem případě rozhovor pomocí návodu). Nebudeme zde podrobněji rozepisovat všechny náležitosti týkající se této techniky zkoumání, postačí, když si řekneme, že interview umožňuje především porozumění zkušenosti aktérů. Jedině tak můžeme formulovat taková opatření, která budou vycházet z logiky života v sociálně vyloučené lokalitě, čímž se úspěšnost či životnost navrhovaných opatření zásadně zvyšuje. Pro rozhovor s návodem (polostrukturovaný rozhovor) jsme se rozhodli, jelikož se ideálně hodí pro naše potřeby. Usilovali jsme o získání různých názorů dotazovaných, avšak bylo nutné omezit jejich variaci tak, abychom je mohli mezi sebou porovnávat. Stanovili jsme si tedy seznam témat, na které jsme chtěli při rozhovoru dojít, přičemž jsme si určili i některé zvlášť důležité otázky. V této souvislosti je ještě třeba uvést, že jsme pro zjišťování názorů zamítli techniku dotazníkového šetření. Existuje totiž riziko neporozumění položené otázce ze strany dotazovaných obyvatel lokalit. Známý je také jejich vlažný vztah ke každému „papírovému“ dokumentu. U skupiny dotazovaných expertů jsme se rovněž obávali nízké návratnosti dotazníku. Skupiny respondentů Rozhovory byly vedeny jednak s osobami žijícími ve vytipovaných lokalitách a také s odborníky s nimi přímo pracujícími či se jinak podílejícími na řešení sociálního vyloučení

4

Hendl, Jan: 2005. Kvalitativní výzkum. Nakladatelství Portál: Praha.

7

(nazývejme je jako experty). Pro každou dotazovanou skupinu jsme vypracovali odlišný scénář (návod) rozhovoru, neboť jsme chtěli získat pohled z obou „táborů“, přičemž některé otázky se shodovaly. Těžiště kvalitativní části výzkumu spočívalo právě na rozhovorech s experty, kteří s cílovou skupinou intenzivně pracují. S obyvateli lokalit mají díky dlouhodobému působení daleko důvěrnější vztah a tudíž nám mohli poskytnout kvalitnější informace, než ke kterým bychom dospěli prostřednictvím výzkumu mezi obyvateli lokalit. Skupina „obyvatelé lokalit“ Tuto skupinu si prozaicky vymezme jako obyvatele lokality “Stovky” (tj. bloky 95 -100) a sídliště Most-Chanov. Základním problémem, se kterým jsme museli vypořádat, bylo stanovení dostatečně reprezentativního vzorku. To však bylo v našem případě zcela nemožné, neboť v první řadě musíme znát složení celé sledované populace, abychom mohli stanovit její poměrné zastoupení ve vzorku. 5 Neexistují totiž žádné podobné studie, které by analyzovaly demografické složení námi sledovaných lokalit. Nutno podotknout, že i kdyby existovaly, fluktuace (střídání) obyvatel v lokalitách je značná, a proto se i mění jejich složení. Postupovali jsme tedy následujícím způsobem: po domluvě s terénními sociálními pracovníky různých organizací, kteří v lokalitách aktivně působí, jsme si nechali vytipovat několik rodin, které v lokalitě žijí. Jsme si vědomi toho, že uvedený způsob výběru je značně omezený. Jednak vychází ze subjektivního názoru expertů, s velkou pavděpodobností také nereflektuje složení sledované populace. Znovu tedy připomínáme, že kvalitativní šetření bylo zamýšlené především jako doplněk celého výzkumu a stanovení reprezentativního vzorku populace, o které nejsou dostupné aktuální statistické údaje odpovídající jejímu skutečnému profilu, není možné. Skupina „experti“ Z pohovorů s experty jsme chtěli získat ty informace (data), které jsme nebyli schopni vyseparovat z různých dokumentů statistického charakteru ani prostřednictvím rozhovorů s obyvateli lokalit. Máme na mysli především údaje týkající se míry chudoby, demografické struktury obyvatel lokalit, sociopatologických jevů jako prostituce, lichva, drogová závislost. Kromě výše popisovaného rozhovoru s návodem jsme při dotazování expertů použili rovněž techniku skupinového pohovoru (“focus groups”). Jde o nástroj, kdy se výzkumník snaží skupinu zúčastněných expertů vyprovokovat k diskuzi. Jako „moderátor“ tedy svým otázkami spíš usměrňuje debatu. Má především tu výhodu, že umožňuje pozorovat podobné nebo odlišné názory či zkušenosti účastníků diskuze na dané téma. Interview byly vedeny s pracovníky těchto organizací: Klub národnostích menšin, Dům romské kultury, Komunitní centrum Chanov, Diakonie Most, Most k naději (K-centrum), Úřad práce Most, ZŠ Chanov, Firma Bílek (správce sídliště Chanov), Magistrát města Most, Městská policie Most a Policie ČR. Z velké části šlo o terenní sociální pracovníky. Celkem jsem oslovili 42 respondentů v rámci 27 rozhovorů. Dvě třetiny z nich představovali experti, zbytek obyvatelé vyloučených lokalit. I.3.3. SWOT analýza SWOT analýza je efektivní analytický nástroj, který umožňuje zjistit a vyhodnotit podobu vnitřních i vnějších činitelů ovlivňujících libovolně zvolený systém (výroby, služeb). Popisuje jak skutečný stav, tak potřebné změny nezbytné pro přeměnu slabých stránek v silné a případnou eliminaci rizik spojených s vývojem. Jádro SWOT analýzy spočívá v klasifikaci a

5

Např. víme, že v lokalitě žije 100 žen a 90 mužů, proto do vzorku zařadíme 10 žen a 9 mužů.

8

ohodnocení jednotlivých faktorů ve čtyřech dimenzích. SWOT je zkratka složená ze začátečních písmen anglických termínů: STRENGHTS – silné stránky WEANESSES – slabé stránky OPPORTUNIES – příležitosti THREATS – ohrožení V našem případě byla SWOT analýza zaměřena na oblast sociální integrace, resp. stav sociálního vyloučení ve vybraných lokalitách. Při jejím zpracování byly zohledněny údaje zjištěné v průběhu obou dvou fází šetření. I.3.4. Shrnutí metodologie Realizovaný výzkum lze popsat jako kombinovaný: kvantitativní část šetření byla zaměřena na registraci statistických údajů. S pomocí kvalitativních metod jsme se snažili popsat život ve vytipovaných lokalitách z pohledu jejich obyvatel a expertů. Současně s tím jsme usilovali získat informace o potřebách osob stojících na okraji společnosti, neboť součástí studie je také návrh opatření vedoucích k sociální integraci obyvatel lokalit.

9

II. Bydlení II.1. Lokalita Chanov II.1.1. Vznik Chanov je lokalita nechvalně proslulá po celé ČR a pravděpodobně její věhlas sahá i za naše hranice. Sídliště vzniklo na konci 70. let (kolaudace probíhala na přelomu 70. a 80. let 20. století, viz tabulka č. 1) se zcela jiným záměrem – jako běžné sídliště situované do poměrně klidného prostředí za městem, s vlastním kinem, kulturním domem, samoobsluhou, kadeřnictvím atd., kde by vedle sebe žila majorita s minoritou. Představuje jeden z pokusů nedomyšleného sociálního inženýrství komunismu o integraci Romů do majoritní společnosti, který nezohledňoval základní specifika této skupiny (zejména přežívající „kastovní“ systém). Jedna z námi dotazovaných pamětnic, která v Chanově žije od samého počátku, se domnívá, že projekt začal selhávat, když se na sídliště začali ve velkém sestěhovávat „cigáni z Komořan“, kteří odstartovali vlnu ničení majetku a vystěhovávání „bílých“, což potvrzují i další zdroje. 6 Nové vlny přistěhovalců z druhé poloviny 80. let (zejména ze Slovenska) problémy dále prohlubovaly. Chanov leží cca 4 km od centra Mostu a přibližně 1 km od jeho okraje. Prostorově je od města oddělen čtyřproudovou komunikací z jedné strany a železnicí z druhé. Ve směru na Most se přibližně v půli cesty nachází odbočka (směr Rudolice), za níž sídlí dopravní firma. Často tudy proto projíždí náklaďáky a cesta je pro chodce nebezpečná. Kratší cesta vedoucí přes silnici na Chomutov není o nic bezpečnější (viz kapitola Dopravní obslužnost). Míra prostorového vyloučení je tedy dosti značná. Tab. č. 1: Kolaudace - lokalita Chanov Číslo bloku 1 2,3,4 5,6 7 8 9 10,11,12 13

Značka kolaudační listiny Úp 283, 401/78/Kr. - 332/1 Úp 737/77,195/78 - 332/1Kr/Vá Úp 383/78/Kr. - 332/1 Úp 283/78/Kr. - bl. č. 7 - 332/1 Úp 283/78/Kr. - bl. č. 8 - 332/1 Objekt stržen v r. dubnu 202 Úp 283,401/78/Kr. - 332/1 Úp 1141/80/Kr. - 332/1

Datum kolaudace 4.5.1978 10.3.1978 5.4.1978 13.4.1978 13.4.1978 4.5.1978 7.11.1980

Zdroj: Archiv stavebního úřadu Magistrátu města Mostu

II.1.2. Složení obyvatel Místní populaci tvoří rodiny ubytované zde od samého vzniku sídliště na konci 70. let (obyvatelé starého Mostu a vesnic rušených kvůli těžbě uhlí) a rodiny, které se sem přistěhovaly v průběhu osmdesátých let minulého století ze Slovenska a z českého vnitrozemí. Drtivá většina současných obyvatel by mohla být podle fyzických znaků považována za Romy (viz kapitola Demografie). Oficiálně obydlených bytů je v současnosti cca 250, přičemž tento počet se rychle a často mění, obývaných bytů však spíše ubývá. Vlastníkem sídliště je město Most, respektive Mostecká bytová, a.s., jíž je město akcionářem. Pro Chanov a zejména jeho obyvatele je

6

Janoušek, Artur: 2007. Hrůza mosteckého kraje: sídliště Chanov. iDNES.cz, 18.9. 2007, dostupné na http://zpravy.idnes.cz/hruza-usteckeho-kraje-sidliste-chanov-dx9-/domaci.asp?c=A070918_090742_domaci_itu, 11. 9. 2008.

10

velkým pozitivem, přestože si to patrně neuvědomují, že jednotlivé domy nepatří soukromým podnikatelům. II.1.3. Nemovitosti Sídliště sestává z dvanácti panelových domů. Dominantu tvoří 9ti patrový blok číslo 13, který je zvnějšku zrekonstruovaný (okrová fasáda na bocích domu) a nachází se v něm pobočka České pošty, nevyužívaná policejní služebna a kancelář firmy, která v současnosti sídliště spravuje. Tento dům byl původně určen pro mostecké neplatiče, ale v současnosti v něm žijí i obyvatelé z celého Chanova. Obecně je o něj velký zájem, neboť se zde nalézají malometrážní byty s menším nájmem. Krom toho je každé podlaží zvlášť uzamykatelné, což alespoň teoreticky zvyšuje šance na nevykradení. V lokalitě se nalézá budova ZŠ Zlatnická, budova bývalé MŠ a jeslí. Zde nyní ZŠ provozuje přípravné třídy a první třídy, v jiné části budovy je umístěna lékařská ordinace. V bývalém kulturním domě sídlí Komunitní centrum Chanov a Dům romské kultury, o.p.s. Druhý jmenovaný subjekt vlastní ještě budovu bývalé Jednoty, což je budova na spadnutí. 7 Blok číslo 9 byl v minulosti stržen a to samé čeká blok číslo 12. Z pohledu nestranného pozorovatele by si to samé zasloužily i další bloky (č. 1, 3, 10) ačkoli se zde ještě bydlí. Kromě toho se za sídlištěm nachází zrekonstruovaná ubytovna UNO (místními nazývaný „Dallas“), avšak k samotnému sídlišti ji neřadíme. Centrum sídliště, tzv. „ryneček“ tvoří prostor ohraničený budovou ZŠ, budovou Komunitního centra, zříceninou Jednoty a silnicí. Stejně jako celé sídliště působí nadmíru depresivně. Zejména chybí travnaté plochy a stromy, které by prostředí polidšťovaly. Respondenti z řad místních jednoznačně požadují zřizování dětských hřišť a atrakcí, aby však vzápětí dodali, že by děti na pískoviště neodváděli, protože se bojí píchnutí o injekční stříkačku. Stejně tak uznávají, že životnost těchto atrakcí by nebyla příliš dlouhá. V obou případech (a nejen v těchto) negativní jevy spojují s „feťáky“, kteří představují ztělesněné zlo v lokalitě. 8 Přesto je třeba chybějící nerozbitelná dětská hřiště dobudovat, neboť jak praví přísloví – kdo si hraje nezlobí. II.1.4. Znečišťování budov a jejich destrukce Podle našeho názoru lze odpověď na příčiny znečišťování společných prostor nalézt v pojímání společného prostoru místními obyvateli. V mnoha domácnostech nalézáme tu lépe, tu hůře materiálně vybavené byty – od prázdných místností s jednou postelí a skříní přes byty vybavené starým nábytkem a sešlapanými koberci až po bohatě zdobené byty s vybavením takřka luxusním. Většina z nich je uklizena, čisté podlahy, zdi vyzdobené umělými květinami a obrazy. Tento „smysl pro pořádek“ končí za prahy jednotlivých bytů, ve výjimečných případech na společné chodbě. Jako by sem doléhal odkaz komunismu v extrémní podobě, a sice že, co je společné všem, není zároveň ničí. Žádné uspokojivé vysvětlení tohoto nešvaru nám nebyli schopni podat ani oslovení experti, natož místní obyvatelé. Nabízí se vysvětlení vycházející z „romské kultury“. Soudržnost romské velkorodiny a naopak nepřátelství až nevraživost mezi jednotlivými rody je notoricky známá. Mohlo by se tedy zdát, že jsou-li takto znepřátelené rodiny ubytovány ve stejném domě, na společném vlastnictví jim bude pramálo záležet. Jenže takto

7 V budově bývalého nákupního střediska by mělo v následujících letech vzniknout polyfunkční komunitní centrum. Na jedné straně bude zahrnovat výukové místnosti a pracovní dílny pro účely rekvalifikací, na druhé straně poskytne zázemí novým komerčním i veřejným službám (fitness, knihovna apod.). 8 Pokud měli dříve v lokalitě na svědomí vše špatné imaginární degeši, nyní je vina svalována na feťáky. To znamená, že tzv. feťákem by nemusela být jen osoba závislá na drogách. Jde nicméně o pouhou hypotézu, pro níž nemáme důkazy.

11

zdevastované „domy hrůzy“ nalézáme ve většině ghett po celém světě, což by spíše hovořilo pro univerzální „kulturu chudoby“ a nikoli „etnické“ pozadí. Jsou-li někde nakumulovány osoby trpící sociálně patologickými jevy, obvykle o své okolí příliš nepečují. Na symbolické rovině by zmiňovaná až úzkostlivá péče o domácí pořádek mohla představovat princip, jakým se rodiny vymezují od všeho negativního, co jim život v lokalitě přináší – mít uprostřed všeho zmaru svůj malý čistý koutek. To ovšem důvody intenzivního znečišťování nevysvětluje. Nezbývá tedy než s ohledem na zničené výškové budovy konstatovat, že čím více společného prostoru, tím více prostoru k poškození. A naopak. II.1.5. Technický stav budov Výše popisovaná destrukce budov, někdy vedoucí až k jejich stržení, probíhá následujícím způsobem. Z bytu se odstěhuje rodina, odevzdá klíče a byt je předán správcovské firmě. V nejbližší době se do bytu vlomí sběrači kovů, kteří odstraní veškeré obchodovatelné artikly, především topení, trubky, zábradlí apod. V blízkosti lokality se nacházejí dvě sběrny kovů, které zřejmě tyto kradené předměty odkupují – nemáme důvod se domnívat, že by se s nimi zloději vláčeli někam dál. Frustrující je skutečnost, že za radiátor dostanou několik set korun, zatímco nový stojí několik tisíc. Postupně z bytu mizí vše využitelné – kuchyňské linky, okna, linoleum atd., až je takzvaně „vybydlený“ a neobyvatelný. V bytech se běžně vyskytují štěnice a šváby, přestože je desinsekce prováděna poměrně často. Do bytů, které se nalézají v blízkosti „odbydlených“ bytů, pronikají i hlodavci. V případě, že se do bytu stěhuje jiná rodina, je nezbytné, aby si opuštěný byt do okamžiku předání chodila hlídat (!). Stejně tak si rodina musí hlídat svůj byt před zloději, takže vždy musí zůstat jeden člověk na stráži (viz kapitola Sociálně patologické jevy). II.1.6. Služby Některé nutné opravy či výměny nebyly provedené od postavení sídliště, tedy cca 30 let (např. rozvody vodovodních trubek nebo netěsnících oken). Na rozsáhlejší opravy nejsou finance, a tak se závady jen „flikují“, přestože tyto opravy stojí město ročně několik milionů korun. Typickou odpovědí místních obyvatel na jejich hlavní nespokojenost se životem na sídlišti je výrok, že se jim život „na sídlišti líbí, akorát nám dvanáct let neteče voda“ (myšleno teplá voda). Pro studenou vodu má Chanov jediný vodoměr. Voda, která sem přiteče, se rozpočítává mezi všechny jeho obyvatele. Včetně havárií a úniku vody. Situaci by mělo zlepšit plánované zavedení vodoměrů alespoň pro jednotlivé budovy. Vysokou spotřebu vody mají na svědomí zdejší obyvatelé (rozbité, protékající záchody, nedotažené vodovodní kohoutky), ale především časté havárie, které jsou podle zdejších obyvatel řešeny s velkým zpožděním. Elektřina a Chánov je velmi diskutované téma. Spousta domácností je napojená načerno k velké nelibosti řadových občanů Mostu i vedení města. Jak tento stav napravit, bude velmi nesnadné a finančně náročné. Experti, se kterými jsme hovořili, nabízeli různá řešení, ale žádné není ideální. Pro ilustraci: ƒ „Kompletní výměna rozvodů a jejich zabetonování. Rozvodné skříně umístěné před domy.“ Lidé odpojení od elektřiny udělají cokoli, aby se zpět napojili, beton je nezastaví. ƒ „Automaty na elektřinu (přímo na mince nebo např. předplacené karty).“ Pravděpodobně by byly záhy zničeny a obnoveno černé připojení. ƒ „Sekat ruce!“ Bez komentáře. Nájemní smlouvy jsou uzavírány na 3-6 měsíců dopředu. Pokud rodina plní své povinnosti, je jí smlouva prodloužena na další období. Typický projev sociálně vyloučených lokalit představují dluhy na službách (tj. nikoli na nájmu jako takovém) a Chanov není výjimkou. Podle našich informací je na službách přihlášeno cca 800 obyvatelů, přitom na sídlišti žije 12

zhruba dvojnásobné množství lidí. Jsou to také právě služby, které tolik zvyšují hodnotu celého nájmu.

II.2. „Stovky“ Oproti tomu se druhá lokalita – „Stovky“ – nalézá v širším centru města. Nelze tedy hovořit o prostorovém vyloučení jako v prvním případě, avšak bydlet na zdejší adrese je podobně stigmatizující jako žít v Chanově. Tato lokalita je součástí širší čtvrti Podžatecká-Sever, která je paradoxně také jednou z nejhezčích lokalit v Mostě. Množství domů prochází kompletní rekonstrukcí a stávají se nejvyhledávanějšími ve městě. II.2.1. Vznik Lokalitu „Stovky“ tvoří deset šestipatrových cihlových bytovek situovaných na konci třídy Budovatelů směrem k děkanskému kostelu. Z druhé strany je vymezena ulicí W.A. Mozarta. Domy tvoří čtyři samostatné dvory (blok 95/96, bl. 96/97, bl. 98/99 a nakonec bl. 99/100) postavené v polovině 60. let 20. století (viz tabulka č. 2). Zdejší byty jsou první i druhé kategorie o velikosti 1+1 až 3+1. Celkově jde o cca 650 bytových jednotek. Díky rozvoji panelové výstavby je od 70. let začali původní obyvatelé opouštět, neboť nová sídliště slibovala komfortnější bydlení. Na jejich místo se začali stěhovat Romové. Kvalita jednotlivých bytů je v současnosti různá, v závislosti na péči nájemníků. V každém ze dvorů se nalézá travnaté prostranství v různé míře neudržované. Nevzhledné, neupravené prostředí působí depresivně. Klub národnostních menšin sídlící v bloku 98/99 představuje určitou oázu pro místní děti podobně jako 5. ZŠ v Chanově. Současnými majiteli je několik bytových družstev, včetně Mostecké bytové, a.s., a realitních kanceláří (nejen mosteckých), které sem sestěhovávají nájemníky vytlačené z lukrativních míst z celé republiky. Realitních kanceláří v lokalitě funguje přibližně patnáct. Nájmy některých pronajímaných bytů jsou vzhledem ke kvalitě bydlení nepoměrně vysoké. Nezvyšují jej zálohy na služby jako v případě Chanova, ale hrabivost některých realitních kanceláří. Dluhy na nájemném nevznikají, neboť v případě nezaplacení je rodina majitelem bez milosti vyexpedována na ulici, kde by – nebýt silných solidárních sítí – i skončila. Kvůli této eventualitě realitní kanceláře vyžadují dva nebo tři nájmy dopředu jako kauci. V lokalitě jsou obvykle nájmy uzavírány na jeden rok, v případě oboustranné spojenosti je nájemní smlouva prodlužována každé dva roky. Tab. č. 2: Kolaudace - lokalita „Stovky“ Číslo Datum Značka kolaudační listiny bloku kolaudace 95 Výst. 2363/58-Ko/Pí 28.3.1958 96 Výst. 8028/58-Ko/S 10.10.1958 97 Výst. 2363/58-Ko/Pí 28.3.1958 98 Výst. 6073/58-Ko/L. 30.7.1958 99 Výst. 10002/58-Ko/Va 16.12.1958 100 Výst. 7824/58-Ko/S 24.9.1958 95/96 Výst. 507/59-Ko/Va 19.1.1959 96/97 Výst. 507/59-Ko/Va 19.1.1959 98/99 Výst. 824/59-Ko/Va 30.1.1959 99/100 Výst. 626/59-bl.99/100-Ko/Va 23.1.1959 Pozn.: Čísla bloků s lomítkem představují „spojky“ mezi bloky Zdroj: Archiv stavebního úřadu Magistrátu města Mostu

13

II.2.2. Podnájemníci Problém číslo jedna v oblasti bydlení představují chudí lidé v podnájmu. Stížnosti zdejších obyvatel na nepřizpůsobivé chování se týkají zejména přistěhovalců z okolních vsí Bečova, Postoloprt, ale také z Chanova, Kladna nebo Slovenska. V tom jsou zajedno zdejší majoritní občané i Romové – starousedlíci. Tyto rodiny jsou různě roztroušeny po celé lokalitě. Typické pro ně je, že putují z podnájmu do podnájmu, z města do města, ve snaze utéci před svými problémy (např. nezaplacenými nájmy či pokutami). Každé nové bydliště chápou jen jako dočasné a tím pádem k nemovitostem nemají pražádný vztah. Lidé ohrožení sociálním vyloučením, což v tomto případě užíváme spíše jako eufemismus pro lidi, kteří obtěžují své okolí hlukem a nepořádkem, jsou roztroušeni i mimo vlastní lokalitu „Stovky“ v domech na Třídě budovatelů směrem k centru města. Tento jev potvrzují také statistiky Městské policie Most – nejčastějším důvodem zásahu jsou právě přestupky na veřejném pořádku (viz kapitola Sociálně patologické jevy). Na stížnosti obvykle reagují tvrzením, že se jedná o rasismus, případně k tomuto argumentu připojí nadávky či výhrůžky, čímž debata končí a klidumilovní nájemníci raději rezignují. Žít s takovými lidmi je jistě velmi obtěžující, a proto se nabízí řešení, aby byli vystěhováváni do příslušných lokalit, např. ubytoven pro neplatiče. Tím ale dochází k jejich vylučování na okraj společnosti, k jejich kumulaci, která vede k další reprodukci a prohlubování sociálně patologických jevů atd., což pro společnost jako celek není řešením. V současné době je v lokalitě podle výpovědí místních obyvatel i expertů poměrně klidnější situace (oproti Chanovu i oproti předchozím letům). Svůj vliv má jednak skutečnost, že více lidí chodí do zaměstnání (viz kapitola Nezaměstnanost), především však došlo k vystěhování nejproblematičtějších podnájemníků z lokality. To může být však jen dočasný stav, než se sem nastěhují jiní. Stejně jako v Chanově, i zde je vysoká fluktuace obyvatel.

II.3. Indikátory kvality bydlení Vybrat obecné kritérium, které by v odpovídající míře odkazovalo na kvalitu bydlení a zároveň by bylo možné jej objektivně evidovat, není jednoduché. Jak je patrné z předchozího textu, problematika kvality bydlení je velice široká a zahrnuje mnoho různorodých proměnných. Od technických parametrů obytných budov, přes vybavenost lokality občanskými a komerčními službami, stav veřejných prostranství nebo obecní zeleně, až po spokojenost obyvatel konkrétní lokality s životem v ní. Pouhý výčet sledovaných znaků dává tušit, že takto zjištěný stav není jednoduché vměstnat do jednoznačného ukazatele, vstupů je příliš mnoho a jsou vzájemně nesrovnatelné, v mnoha případech se ke slovu dostávají spíše subjektivní názory a dojmy oslovených. Jestliže chceme vymezit kvalitu bydlení v užším slova smyslu a problematiku vyjádřit kvantitativními ukazateli, lze se zaměřit na bezprostřední stav obytných budov ve sledovaných lokalitách, na jejich architektonické, prostorové či technické parametry (inženýrské sítě, stáří budov, velikost bytových jednotek, atp.). Tímto přístupem je sice možné jednoznačně charakterizovat konkrétní lokalitu, nicméně ztrácíme tím možnost zachytit komplexní, vícerozměrný (a v mnoha případech čísly nezachytitelný) obsah pojmu kvalita bydlení. V souvislosti s potřebami zadavatele (v návaznosti na metodiku MMR ČR) je kritérium kvality bydlení vymezeno kvantitativně. Poměrně nízká úroveň hodnoty nemovitostí je vyjádřena počtem domů s byty postavenými před rokem 1991 jako podíl na celkovém počtu domů s byty nacházejícími se na území sledované lokality. Zdroje využité při hodnocení kritéria: ƒ ƒ

Magistrát města Most – Stavební úřad – údaje o kolaudačních rozhodnutích vydaných pro sledované bytové domy v konkrétních lokalitách MMR – Hodnoty vstupních kritérií pro výběr zóny; stav z roku 2001 14

Zjištěné údaje jsou zaznamenány v následující tabulce. Tab. č. 3: Bytové domy postavené před rokem 1991 - podíl v % % 90,1 Česká republika 96,8 Most 100,0 Lokalita „Stovky“ 100,0 Lokalita Chanov Průměr - zóna 100,0 Zdroj: MMR ČR, Archiv stavebního úřadu Magistrátu města Mostu

Z uvedených údajů je patrné, že veškeré obývané budovy ve sledované zóně jsou starší roku 1991.

II.4. Shrnutí a doporučení Jestliže město hodlá do sledovaných lokalit investovat prostředky, podpořit boj se sociálním vyloučením investičními i neinvestičními projekty, musí navrhovaná opatření sledovat tuto linii. Pokud se má ze zóny stát běžná městská čtvrť, mělo by se do ní vrátit majoritní obyvatelstvo. Tudíž by k integraci připravenější jedinci a rodiny neměli lokality opouštět. V případě „Stovky“ se jeví možnost „normalizace“ lokality jako celkem reálná, zejména s ohledem na typ zástavby (cihlové domy), příjemné prostředí a nulové prostorové vyloučení. V případě Chanova to přichází v úvahu jedině v rámci dlouhodobého časového horizontu a za cenu intenzivní práce s místními občany. Napomoci by tomu mohlo založení sociální firmy v blízkosti sídliště, která by zaměstnávala i příslušníky majority. Sídliště by se tak více otevřelo i občanům z jiných částí města. Především musí být omezena vysoká fluktuace obyvatel. Tím není myšleno, že by tamní obyvatelé nesměli lokalitu opouštět, naopak, pokud prokáží schopnost žít jinde, měli by získat určitou podporu. Omezení by se mělo týkat lidí žijících na nekonečně dlouhých návštěvách u svých příbuzných. Bytový fond ani v jedné z lokalit by neměl být za žádných okolností dále rozprodáván realitním kancelářím, neboť hrozí skupování za účelem umisťování dalších rodin ohrožených sociálním vyloučením. Právě ne-Mostečané narušují pokojné sousedské soužití nejvíce. Naopak prodej bytů starousedlíkům je žádoucí: místní obyvatelé musí získat k místu určitý vztah. Je logické, že když si člověk koupí byt, pravděpodobně ho nebude ničit. Hovoříme-li o rozprodeji vybavení chanovských bytů, jedním z možných řešení je veškeré předměty (např. zmiňované radiátory) označit určitým nevratným způsobem tak, aby mohly být v budoucnu identifikovatelné. V Chanově existuje několik domů, o něž je mezi místními zvýšený zájem (kromě zmiňovaného bloku 13, je to dále blok 5 a 11). Jejich přitažlivost lze ještě zvýšit, například tolik akcentovaným zavedením teplé vody. Navrhujeme vyčlenění určitých rodin, které by byly zařazeny do komplexního sociálního programu (zahrnující např. zajištění zaměstnání, oddlužení apod.). Podmínkou zařazení do programu by mohlo být poukazování dávek zvláštnímu příjemci. Musí rovněž existovat obousměrný systém, kdy je možné ubytování v těchto domech získat, ale také se dostat ven (smlouvy na dobu určitou). Bydlení je v úzkém vztahu zejména k zaměstnanosti. S vyšším příjmem roste možnost získání kvalitního bydlení. A nejen to, když člověk chodí do práce, nebude moci do rána obtěžovat své okolí hlukem. Proto by město mělo podpořit zakládání sociálních firem, které by zaměstnávali občany ze sociálně vyloučených lokalit (viz kapitola Nezaměstnanost). Prací v takové sociální firmě by mohlo být podmíněno vyplácení sociálních dávek. Tím by se nabourávalo povědomí společnosti, že tito lidé „žijí jen z dávek“. Zdůrazňujeme, že výběr 15

zájemců o provozování sociálních firem by neměl být jednostranně podložen „etnickými kritérii“, neboť ze zkušenosti víme, že takto vytvořená pracovní místa bývají rezervována pro členy vlastní rozšířené rodiny a známé. 9 Odpovědnost za čistotu společných prostor v jednotlivých domech by měli nést sami nájemníci a náklady na udržování pořádku by se tudíž měly promítnou do výše nájemného. Z takto získaných prostředků by se financoval úklid soukromou firmou, popř. některým z místních obyvatel.

9

Námi dotazovaní obyvatelé lokalit jednoznačně upřednostňovali „práci pro gádža“.

16

III. Dopravní obslužnost Pro potřeby studie byla provedena zjednodušená forma dopravního průzkumu, při němž se na základě pozorování počítala frekvence cestujících mezi jednotlivými stanicemi na vybrané lince MHD spojující Most s Chanovem. Pro záznam údajů byla využita tzv. čárková metoda. Šetření probíhalo po celou dobu provozu linky č. 10 (4:30 - 23:00) během jednoho všedního (13. 11. 2008) a jednoho víkendového (15. 11. 2008) dne. Dopravní obslužnost v druhé části zóny jsme zjišťovali pomocí sekundární analýzy dat.

III.1. Dopravní obslužnost lokality Chanov III. 1.1. Linkové vedení v oblasti Chanova Sídliště Chanov s přilehlým okolím je již od svého vzniku v 70. letech obsluhováno výlučně autobusovou linkou č. 10. Ta slouží jako napájecí linka, tj. spojuje obec Obrnice a mostecké městské části Chanov a Rudolice s významným přestupním uzlem u železniční stanice v Mostě. Až do začátku 90. let zajížděly autobusy přímo do sídliště Chanov, kde byla zřízena autobusová zastávka. Jednotlivé spoje zde byly ukončeny nebo pokračovaly dále po své trase až do Obrnic. Pravděpodobně kvůli zhoršeným podmínkám pro bezpečný průjezd a pobyt autobusů na sídlišti začala od 90. let pro obsluhu této lokality sloužit zastávka „Chanov, čisticí stanice“ v Chanovské ulici na rozcestí přímo pod sídlištěm. Tímto opatřením nebyla rozhodně zhoršena dopravní obslužnost sídliště; vždyť několik panelových domů doslova sousedí s tímto rozcestím. Zastávka je v běžné, možná i kratší pěší dostupnosti než jsou zastávky v jiných lokalitách města. Linka č. 10 je z pohledu zákona o silniční dopravě provozována jako linka městské autobusové dopravy. Z ekonomického pohledu jde o linku kombinovanou (finanční krytí ztrát plynoucích z provozu). Linka je totiž provozována nejen na území statutárního města Mostu (Rudolice a Chanov), ale zajíždí i do sousední obce Obrnice. Spoje vedoucí za hranice města jsou dotovány z prostředků Ústeckého kraje. Proto nejsou všechny spoje linky č. 10 vedeny až do Obrnic a jsou ukončeny v zastávce „Chanov, otočka“ v tzv. starém Chanově. Tyto spoje jsou v plné výši dotovány z rozpočtu města. Přes zastávku „Chanov, čisticí stanice“ projíždí ve směru z Obrnic do Mostu také autobusová linka č. 19. I když je plně zahrnuta v systému mostecké městské dopravy, je hrazena pouze z krajského rozpočtu, proto neobsluhuje již lokality na území Mostu. III.1.2. Linka č. 10 Provoz na autobusové lince č. 10 je zajišťován celotýdenně v čase přibližně mezi 4:30 a 23:00 hod., což je typický časový rozsah provozu linek do periferních oblastí města Mostu. První ranní spoj z Chanova do Mostu odjíždí ze zastávky „Chanov, čistící stanice“ v pracovních dnech v 4:53 hod., v sobotu v 4:54 hod. a v neděli a ve státem uznaných svátcích v 4:39 hod. Poslední večerní spoj z Mostu do Chanova odjíždí od mosteckého nádraží celotýdenně v 22:35 hod. Na lince č. 10 není zaveden pravidelný interval, což lze vzhledem k současným trendům v městské hromadné dopravě hodnotit spíše negativně (pravidelné, snadno zapamatovatelné odjezdy linky). Pravidelnost odjezdů je patrně ztížena provozními podmínkami (zajíždění do Rudolic a Obrnic). Zjednodušeně se dají provozní poměry na lince č. 10 shrnout následovně: v pracovní den v ranní špičce jezdí spoje linky č. 10 po 20-30 minutách, v dopoledním sedle po 40-45 minutách, v odpolední špičce po cca 30 minutách a večer po 40-60 minutách; o víkendu pak po cca 45 minutách. Dopravce na všechny spoje nasazuje autobusy standardní délky (cca 12 m) různých typů s kapacitou přibližně pro 90 cestujících (30 míst k sezení a 60 k stání).

17

V polovině listopadu 2008 byl pro účely této studie proveden zjednodušený dopravní průzkum na lince č. 10. Jeho cílem bylo zjistit, zda jsou spoje využité, je-li zajištěna dostatečná kapacita apod. Z průzkumu vyplynulo, že u žádného spoje nebyla překročena kapacita autobusu daná výrobcem. Přesto byly některé spoje plně vytíženy. Jednalo se o situace, kdy autobusem cestovalo více jak 55 cestujících. Jde o následující spoje: spoj s odjezdem v 7:09 z Chanova do Mostu a spoje s odjezdem v 15:15 a 15:45 z Mostu směrem do Chanova. Zároveň je důležité podotknout, že u všech spojů jedoucích z/do Obrnic, cestovala do Chanova maximálně ¼ ze všech cestujících. Naopak v sobotu a neděli byla většina spojů minimálně využita až na spoje jedoucí z/do Obrnic. Přesto by se dalo namítnout, že tento krátkodobý průzkum plně neodráží provozní realitu na této lince během měsíce či roku. Jednotlivé spoje jsou silně vytíženy zejména v době, kdy obyvatelé z lokality Chanov, kteří jsou většinou závislí na dávkách státní sociální podpory, obdrží výplatu těchto dávek. Postupně jim ale ubývají finanční prostředky a tak část těchto lidí již nevyužívá autobusového spojení a vypravuje se do města pěšky. III.1.3.Tarifní možnosti Na lince č. 10 byl jako na první v systému městské hromadné dopravy na Mostecku zaveden usměrněný nástup cestujících předními dveřmi. Důvodem byla velmi nízká platební morálka cestujících. Ti se tak musí již od počátku 90. let při nástupu do vozu prokázat řidiči platnou časovou jízdenku nebo zakoupit jízdenku přímo u řidiče. Tento způsob odbavování cestujících se plně osvědčil. Cestující však mnohdy vytýkají jinou skutečnost, a to nutnost přestupu u mosteckého nádraží na jiné linky pokud chtějí cestovat až do centra města na úřady nebo do nemocnice. S tím souvisí i nutnost zakoupení přestupní časové jízdenky, neboť základní jízdenka s nejnižší cenou umožňuje jízdu pouze na spoji, kde byla vydána, bez možnosti přestupu. Cenový rozdíl je již nepříliš výrazný, přesto se někteří cestující cítí být diskriminováni oproti obyvatelům jiných lokalit města. Podle našeho názoru oprávněně. Při pohledu do jízdních řádů z 80. let můžeme zjistit, že některé spoje linky č. 10 byly v obou směrech prodlouženy až k nemocnici. Jednalo se ale o jakýsi přímý návoz obyvatel chanovského sídliště do zaměstnání. Tento způsob vedení linky nemá v současné době příliš význam, spíše navrhujeme vytvořit systém garantovaných návazností na páteřní linky MHD v Mostě. Objevují se názory, že by sociálně slabší obyvatelé lokality Chanov měli mít možnost cestovat bez přestupu za nižší nepřestupní jízdné až do centra Mostu. Bohužel většina těchto cestujících se neumí příliš racionálně ekonomicky rozhodovat. Mají možnost využít nejen předplatních časových síťových jízdních dokladů s různou dobou platnosti, ale mohou zejména využít čipovou kartu jako elektronickou peněženku pro zakoupení jakýchkoliv jednotlivých jízdních dokladů se slevou 4 Kč. Bohužel investice v podobě 120 Kč do čipové karty se jim zdá být příliš velkou, ačkoli za celou dobu její životnosti (5 let) mohou při poměrně velké „cestovatelské vášni“ ušetřit až tisíce korun. V současné době využívá čipovou kartu jen zlomek cestujících z Chanova. Jedná se většinou o cestující, kteří pravidelně dojíždějí do školy nebo do zaměstnání. III.1.4. Pěší doprava Chanovskou ulici spojující Most s Chanovem využívají velmi často také chodci. Jsou to výhradně obyvatelé lokality Chanov, kteří si rozhodně nemohou stěžovat na absenci autobusových spojů. Jejich rozhodnutí k pěší dopravě z/do Mostu vychází zřejmě z nedostatku hotovosti na zakoupení jízdních dokladů. Z prováděného dopravního průzkumu

18

vyplynul i tento závěr: od 8 hod. až do večera míjel autobus při každém spoji minimálně jednoho chodce. Během „chodecké špičky“ je možné na poměrně krátké trase spoje napočítat až neuvěřitelných 15 chodců. 10 Podmínky chodců nejsou oproti jiným částem města příliš dobré. Chanovská ulice je poměrně úzká bez souběžného chodníku. Autobusy zde mají často problémy vyhnout se i osobním automobilům. Přitom tuto místní komunikaci využívají hojně i nákladní automobily, které zajíždějí do areálů Technických služeb Most a Četrans v Rudolicích a areálů čisticí stanice a keramických závodů v Chanově. Alarmující je nejen absence chodníků, ale i pouličního osvětlení. To je vybudováno pouze k začátku areálu čisticí stanice, ale v dalším úseku ulice až k zastávce pod chanovským sídlištěm panuje v nočních hodinách absolutní tma.

III.2. Dopravní obslužnost lokality „Stovky“ Celá oblast, která je vymezena ulicemi Chomutovská, Budovatelů, J. Seiferta a W.A. Mozarta, se nachází v relativní blízkosti středu města Mostu s velmi dobrou dopravní obslužností tramvajovými i autobusovými linkami. Tramvajové linky představují páteř celého systému městské hromadné dopravy na Mostecku, v samotném Mostě i v této lokalitě. Tramvajové linky mají v této oblasti dvě zastávky – „Zimní stadion“ (na severovýchodním okraji) a „Sportovní hala“ (v jihovýchodním okraji). Tramvaje neslouží pouze k obsluze této čtvrti, ale i dalších přilehlých lokalit včetně rozsáhlé obchodní zóny s hypermarkety. Největší podíl výkonů tramvajové dopravy ale stále spočívá v tranzitu přes tuto lokalitu, tj. na jedné straně k mosteckému nádraží, do průmyslové oblasti v Kopistech a Záluží a do Litvínova a na druhé straně do středu Mostu a dále do jižních částí města. Pro obyvatele této čtvrtě představují tramvaje nejrychlejší a nejdostupnější způsob dopravy na úřady, nádraží, do škol i obchodů. V centru města mají možnost přestoupit na další velmi frekventované autobusové linky do dalších oblastí města. V době přepravní špičky jede tramvaj do centra Mostu v průměru každých 5 minut, v ostatním období po 10 minutách a v sobotu odpoledne a v neděli celodenně každých 15 minut. Do této lokality zajíždějí i některé autobusové linky. Linka č. 17 zastavuje na jižním okraji čtvrti v zastávce „Sportovní hala“, situované v ulici J. Seiferta. Linka má charakter polookružní linky a propojuje většinu lokalit v Mostě. Často ji využívají cestující z této čtvrtě k přímé dopravě bez přestupu k speciální škole. Po severním okraji této lokality projíždí také linky č. 11, 12 a 20 využívající zastávku „Chomutovská“ ve stejnojmenné ulici. Linky č. 11 a 12 zajišťují přepravu cestujících do průmyslové oblasti Komořan. Polookružní linka č. 20 propojuje zbývající lokality města (mj. zajíždí k nemocnici), kam nezajíždí tramvajové linky nebo autobusová linka č. 17.

10

Trasou spoje máme na mysli úsek mezi zastávkami Most, nádraží – Chanov, čistící stanice.

19

III.3. Návrhy možných změn v dopravě III.3.1. Změny pro lokalitu Chanov Výsledkem analýzy jsou tyto návrhy možných změn a opatření v dopravě v lokalitě sídliště Chanov a jeho okolí: ƒ na lince č. 10 zavést v určitých obdobích dne pravidelný interval se snadno zapamatovatelnými časy odjezdů. V době ranní i odpolední přepravní špičky zavést pravidelný interval 30 min., v sedle např. 40 min. V sobotu a neděli je možné interval prodloužit až na 60 minut ƒ zajistit garanci přestupu (časová návaznost) na některé linky MHD – nejlépe na tramvajovou linku č. 2 ƒ prodloužení linky č. 10 blíže centru města ƒ pokusit se zrealizovat cílenou reklamní kampaň na využití čipových karet, zaměřenou právě na obyvatele Chanova. Zároveň je nutno zdůraznit, že na podzim 2008 již probíhala poměrně masivní reklamní kampaň DP měst Mostu a Litvínova, a.s. na čipové karty ƒ prodloužit veřejné osvětlení v Chanovské ulici až k autobusové zastávce „Chanov, čisticí stanice“ ƒ vybudovat chodník pro chodce podél místní komunikace – Chanovské ulice III.3.2. Změny pro lokalitu „Stovky“ Dopravní obslužnost lokality „Stovky“ je na velice vysoké úrovni. Přesto lze navrhnout dílčí návrhy na zlepšení dopravní situace, která ale vychází spíše z potřeb celého města, nikoliv jen této lokality. ƒ na tramvajových linkách č. 2 a 4 zkrátit interval během dopoledního sedla z 20 na 15 minut a v sobotu a neděli odpoledne z 30 minut na 20 minut. Důvodem je velmi vysoká vytíženost až přetíženost spojů hraničící s nekulturním cestováním ƒ prodloužit trasu autobusové linky č. 17 v této lokalitě. Linka by neprojížděla ulicí J. Seiferta, ale od sportovní haly by byla vedena ulicí Budovatelů k zimnímu stadionu a dále pak po ulici Chomutovské, kolem muzea, po ul. Čs. armády do zastávky „Gymnázium“, odkud by pokračovala po své dosavadní trase. Důvodem je efektivnější obsluha severozápadního segmentu města

20

IV. Demografie IV.1. Demografické ukazatele IV.1.1. Struktura populace dle národnosti, pohlaví a věku Součástí zpracovávání kvantitativních dat o obou lokalitách bylo také zhodnocení základních demografických ukazatelů. Zjišťován byl počet obyvatel a struktura populace dle pohlaví a věku, zmapovali jsme také národnostní strukturu obyvatelstva sledovaných lokalit. Vzhledem ke specifickému vymezení jedné ze zkoumaných lokalit (hranice sídliště „Stovky" se neshodují s žádným dosavadním územně-správním vymezením) a k nutnosti pracovat se srovnatelnými údaji, jsme pro výpočet uvedeného ukazatele využili údajů evidovaných místní samosprávou. Rozhodným datem pro výpočet ukazatelů byl 31. 12. 2007. Využité zdroje dat tedy byly: ƒ Magistrát města Mostu – Odbor správních činností – údaje o počtu a věkové struktuře obyvatelstva obou lokalit byly zjištěny výpisem z evidence trvale hlášeného obyvatelstva ; rozhodným okamžikem byl 31. 12. 2007 11 ƒ ČSÚ – aktualizované údaje o počtu, pohlaví, věkové a národnostní struktuře obyvatelstva – na celorepublikové i místní úrovni; rozhodným okamžikem byl také 31. 12. 2007 ƒ expertní odhady pracovníků neziskových organizací (NNO) – zvláště při mapování národnostní struktury obyvatelstva Národnostní struktura Národnostní strukturu obyvatelstva mapuje při pravidelných sčítáních Český statistický úřad. Poslední dostupné údaje o tomto znaku populace na úrovni celé České republiky, krajů, okresů i jednotlivých měst, pochází z roku 2001. Je nutné uvést, že pro evidenci národnosti je využívána tzv. deklaratorní metoda, která je založena na možnosti svobodné volby národnosti vycházející především ze subjektivního pocitu příslušnosti ke konkrétní etnické skupině (v minulosti byla používána metoda stanovující národnost respondentů na základě používaného mateřského jazyka). Zvláště v případě romského etnika se v této souvislosti mluví o výrazném podhodnocení zaznamenaných údajů. 12 Dalším zkreslujícím ukazatelem je doba, která uplynula od posledního sčítání. Během posledních let došlo v obou sledovaných lokalitách k výrazným migračním tokům (viz kapitola Bydlení), které mohly hodnoty zaznamenaných údajů výrazně ovlivnit. Posledním nedostatkem statistik ČSÚ je fakt, že v nich samostatně nefiguruje lokalita „Stovky“. Ta je součástí městské čtvrti Podžatecká – Sever, ve které žijí jak lidé ohrožení sociálním vyloučením, tak zástupci majority. Strukturu obyvatelstva podle národnosti dokládá následující tabulka.

11

Při evidování počtu obyvatel ve vybraných lokalitách je nutné přihlédnout k možnému (a pravděpodobnému) zkreslení údajů. Zkreslení je dáno jednak neustálou migrací lidí v obou lokalitách, která není úředně evidována, a také velkým počtem tzv. mrtvých duší - tedy lidí nežijících na adrese svého trvalého bydliště. Rozměr podobných zkreslení není možné nijak kvantifikovat. 12 V roce 1991 se k romské národnosti přihlásilo celkem 32 903 obyvatel, o 10 později již jen 11 746 obyvatel. Střízlivé odhady mluví o 300 tisících Romů.

21

Moravská

Slezská

Slovenská

Romská

Polská

Německá

Ruská

Ukrajinská

Vietnamská

Česká republika Most Lokalita „Podžatecká - Sever“ Lokalita Chanov Průměr - zóna

Česká

Tab. č. 4: Národnostní složení v roce 2001 - v %

90,4 91,3 90,5 82,3 86,4

3,7 0,1 0,1 0,1 0,1

0,1 0,0 0,0 0,0 0,0

1,9 3,1 3,6 9,1 6,3

0,1 0,3 0,5 5,0 2,7

0,5 0,2 0,2 0,1 0,1

0,4 1,1 0,9 0,3 0,6

0,1 0,1 0,1 0,0 0,0

0,2 0,3 0,3 0,0 0,1

0,2 0,5 0,0 0,0 0,0

Stav k 1. 3. 2001; zdroj: ČSÚ

Z tabulky je zřejmé, že národnostní struktura zaznamenaná při SLDB 2001 se mezi srovnávanými územními celky liší pouze v případě lokality Chanov – zaznamenáváme zde výrazně vyšší podíl občanů hlásících se ke slovenské národnosti (9,1% oproti 1,9% v České republice a 3,1% ve městě Most) i vyšší poměr lidí deklarujících romskou národnostní příslušnost (5% – na úrovni České republiky šlo o 0,1%, v Mostě pak 0,3%). Druhá sledovaná lokalita „Stovky“ (zde zahrnutá do obvodu Podžatecká-Sever) svým národnostním složením v podstatě odpovídala širšímu městskému okolí. Vzhledem k uvedeným pochybnostem nad přesností (mírou relevance) oficiálně evidovaných statistik jsme se v otázce národnostního složení sledovaných lokalit obrátili na experty. Podle jejich odhadů žije v současné době v lokalitě Chanov 70 % obyvatel romské národnosti, v lokalitě „Stovky“ je poměr Romů k majoritě přibližně 50 %. 13 V Chanově žije v současné době kolem pěti slovenských rodin, ve „Stovkách“ jich bydlí kolem dvaceti. Zprůměrujeme-li obě lokality, podíl Romů žijících na území celé zóny činí 60 %. Struktura obyvatelstva dle pohlaví a věku Získané údaje jsou uvedeny v následujících grafech a tabulkách. Tab. č. 5: Počet obyvatel a jejich struktura dle pohlaví Z toho muži Z toho ženy Počet obyvatel v% v% ∑ ∑ 10 381 130 5 082 934 49,0 5 298 196 51,0 Česká republika 67 543 32 711 48,4 34 832 51,6 Most 1 529 773 50,6 756 49,4 Lokalita „Stovky“ 1 492 797 53,4 695 46,6 Lokalita Chanov Průměr - zóna 1 511 785 52,0 726 48,0 Stav k 31. 12. 2007; zdroje: ČSÚ, Magistrát města Most

Je zřejmé, že struktura jednotlivých populací dle pohlaví je prakticky shodná. Ve sledované zóně je oproti celoměstskému průměru vyšší podíl mužského pohlaví (v případě Chanova činí zaznamenaný rozdíl ve struktuře jednotlivých pohlaví 5 %). Důvody této odchylky není možné z jednorázového šetření zjistit. Rozhodujícím hodnotícím kritériem pro výběr zóny (zvoleným podle metodiky MMR ČR) je tzv. neuspokojivý demografický vývoj, který je vyjádřen podílem základních věkových skupin.

13 Kritériem pro evidenci obyvatel lokalit jako Romů byly vnější fyziologické znaky – charakteristická barva kůže a vlasů.

22

Jde konkrétně o podíl počtu obyvatel starších 65 let na celkovém počtu obyvatel vybraného území. 14 Jako neuspokojivý lze chápat takový stav, kdy zaznamenané hodnoty ve sledovaných lokalitách převyšují hodnoty stanovené zadavatelem (tj. hodnoty pro Českou republiku a město Most). Tab. č. 6: Poměr věkových skupin na celkovém počtu obyvatel Věkové skupiny – v % 0-14 let 15-64 let 65 a více let 14,2 71,2 14,6 Česká republika 15,2 72,7 12,1 Most 21,2 70 8,8 Lokalita „Stovky“ 35,5 63,1 1,4 Lokalita Chanov Průměr - zóna 28,4 66,6 5,1 Stav k 31. 12. 2007; zdroje: ČSÚ, Magistrát města Most

Graf č.1 - Věková struktura sledovaných lokalit - ke 31. 12. 2007 - v % 100% 14,6

12,1

8,8

1,4

5,1

75% 63,1 66,6

50%

71,2

72,7

70,0

65+ 15-64 0-14

25% 35,5 14,2

15,2

Česká republika

Most

21,2

28,4

0% Zóna "Stovky"

Zóna Chanov

Průměr zóny

Ze zaznamenaných údajů (tabulka č. 6., graf č. 1) je patrná výrazně odlišná věková struktura sledovaných populací. V obou případech je podíl nejstarších věkových ročníků pod stanoveným limitem (zjištěným celorepublikovým i místním průměrem). Zatímco celorepublikový průměr podílu obyvatel starších 65 let činí 14,6%, na území lokality “Stovky” žije takových lidí 8,8 % a na území lokality Chanov pak jen 1,4 %, jinými slovy, podíl

14

Naše vymezení věkových kontingentů bere v úvahu hledisko ekonomické aktivity populace, nikoli hledisko biologické reprodukce. Populace se v tomto ohledu dělí na složku dětskou (0-14 let), produktivní (15-64 let) a postproduktivní (více než 65 let).

23

nejstarších ročníků v Chanově je v porovnání s ČR desetinásobně menší. Dalším demografickým ukazatelem, který vhodně ilustruje věkovou strukturu zvolené populace, je index závislosti. Vyjadřuje poměr nejstarší věkové skupiny (obyvatelé starší 65 let) k produktivní části zkoumané populace (obyvatelé ve věkovém rozmezí 15-64 let). Poukazuje tak nejen na demografické, ale také ekonomické rozměry věkového složení konkrétní populace, jelikož uvádí počet lidí v důchodovém věku připadajících na 100 lidí ekonomicky aktivních (tabulka č. 7). Tab. č. 7: Index závislosti iz 20,5 Česká republika 16,7 Most 12,6 Lokalita „Stovky“ 2,1 Lokalita Chanov 7,4 Průměr - zóna Stav k 31. 12. 2007; zdroj: vlastní výpočet

Podobně jako v případě podílu základních věkových skupin, také index závislosti dokládá ve sledovaných populacích naprosto odlišnou věkovou strukturu. Zatímco v České republice připadalo k 31. 12. 2007 na 100 ekonomicky aktivních obyvatel 20,5 lidí důchodového věku a v Mostě 16,7, v lokalitě “Stovky” šlo o 12,6 a v Chanově pak jen o 2,1. Jelikož nemáme k dispozici data zaznamenávající dynamiku demografického pohybu (míry porodnosti a úmrtnosti, evidence migrace populace) na vybraných územích v delším časovém rozmezí, nelze stanovit příčiny zaznamenaných rozdílů. Bez detailní demografické analýzy nelze provést ani kvalifikovaný odhad budoucího vývoje zkoumaných populací.

IV.2. Důvody a důsledky demografického chování Obecně lze říci, že lidé ohrožení sociálním vyloučením mají odlišné reprodukční chování než většinová společnost. Tento trend je přímo opačný, než jak jej známe z většiny evropských rozvinutých zemí (nízká míra porodnosti a zvýšená míra úmrtnosti). Pro populace žijící v podmínkách kultury chudoby je naopak charakteristická vysoká míra porodnosti spolu s vysokou mírou úmrtnosti. Jelikož se v naší studii musíme neustále vyrovnávat s tím, že velká část obyvatel námi sledované zóny by podle fyziologických znaků mohla být označena za Romy, je nutné dodat, že popisovaný typ reprodukčního chování není typický jen pro Romy. Můžeme jej nalézt po celém světě tam, kde lze hovořit o kultuře chudoby (ke kultuře chudoby viz. kapitola Chudoba a sociální vyloučení). Na druhou stranu je v tradiční romské kultuře, jejíž pozůstatky rozhodně mezi obyvateli zóny rozeznáváme, dítě vnímáno jako dar, jako ústřední motiv života rodiny. 15 Zároveň je dítě vnímáno jako svým způsobem autonomní jednotka, která od určitého věku (puberta) sama odpovídá za své jednání. Velmi často pak můžete od matky slyšet např., že „dítě nebudu nutit do učení, to si musí rozhodnout samo“. Proto také zaznamenáváme mezi referovanými obyvateli zvýšený podíl nejmladších věkových skupin (dvojnásobný oproti průměrům za Českou republiku a město Most). Ačkoliv je tento demografický jev nahlížen jako žádoucí, v daných podmínkách jej hodnotíme jako rizikový. Vyrůstá nadměrně velký počet dětí bez intenzivní péče rodičů, které žijí bez

15 Pro matky je nejdůležitější, jak se dítě cítí, jeho výkon nebo výsledky ve škole jsou až druhotné. Viz např. Navrátil, Pavel: 2003. Romové v české společnosti, Nakladatelství Portál: Praha.

24

užších sociálních a psychologických vazeb na majoritní vzorce chování a hodnotové orientace. Do škol pak přicházejí děti základních hygienických návyků, s omezeným jazykovými schopnostmi a odlišnou zásobou schopností a dovedností. Místní mládež v důsledku nepříznivých perspektiv očekává s nezpochybnitelnou samozřejmostí život na dávkách státní sociální podpory. 16 Paradoxně lze konstatovat, že problémem obou sledovaných populací není stárnutí, ale vysoký podíl jedinců spadajících do nejmladší věkové skupiny. Podrobněji tuto problematiku tematizujeme v kapitolách Vzdělání a Chudoba a sociální vyloučení. Otázky týkající se sexuálního chování chápeme jako velice důležitou. Vzhledem k našemu postavení (tj. neznámí příslušníci majority) a genderovému zatížení tématu (ve výzkumném týmu nepracovala žádné žena), jsme však tyto jevy do rozhovorů s obyvateli zóny nezařazovali. Podle výpovědi jedné z terénních sociálních pracovnic musí některé dívky z Chanova doslova „unášet“ ke gynekologovi. I z výpovědí ostatních expertů plyne, že povědomí o antikoncepci, respektive její aktivní užívání, je obecně na velmi nízké úrovni. Hormonální antikoncepce je zdejším obyvatelům prakticky neznámá (nenavštěvují gynekologa) a kondomy patrně nejsou také příliš populární. O stavu informovanosti o antikoncepci, počátku pohlavního života, postojům vůči potratům nebo sterilizaci, případně vnímání institutu manželství v zóně by bylo jistě užitečné provést studii (stejně jako o kriminalitě). Tento stav hodnotíme jako jeden z reliktů přežívající tradiční romské kultury, související s určitou tabuizací témat souvisejících s tělesnými funkcemi a rovněž i s přetrvávající religiozitou. Jestliže jde o kulturní záležitost, pak změna bude patrně velmi pomalá. Osvětou je třeba šířit povědomí o antikoncepci zvláště mezi mládeží, je však nutné působit i na rodiče, kteří ji financují. 17 Na druhou stranu – poměr nejstarších věkových ročníků je v obou sledovaných populacích pod úrovní celorepublikového i městského průměru (zvláště patrný je tento jev v případě Chanova). Nízký počet obyvatel starších 65 let je důsledkem kombinace několika rizikových faktorů spojených se životem v sociálně vyloučeném prostředí. Jejich hlavním projevem je vysoká úmrtnost populace v dřívějším věku (nízká hodnota střední délky života). Tu může způsobit: ƒ špatný životní styl (zejména tabakismus a časté užívání alkoholu) ƒ nevyhovující hygienické podmínky (vlhké, studené byty) ƒ špatná životospráva (nevhodná výživa, nepravidelné stravování) ƒ notorickým nevyhledáváním lékařské péče (prohloubený platbou návštěv; v případě lokality Chanov i její vzdálenost) V této souvislosti je nutné zmínit často vyzdvihovanou mezigenerační solidaritu, která zůstává jedním z přetrvávajících rysů romské rodiny. Ačkoliv může v jiných souvislostech silná vazba na rodinu působit jako jedna z brzd či výhybek individuální integrace konkrétních jedinců (viz kapitola Chudoba a sociální vyloučení), v případě domácího zabezpečení příslušníků starší generace lze označit chování rodiny za velmi příkladné (v protikladu k chování majority, která své přestárlé odsunuje do domovů důchodců). Naprostá většina prarodičů důchodového věku dožívá své dny v okruhu svých blízkých, nicméně chybějící lékařská péče může vést k jejich předčasnému úmrtí.

16

Nereálná očekávání se u dětí v lokalitách projevují např. při formulaci jejich vysněného povolání. Pakliže děti z těchto lokalit vůbec mají nějaké profesní plány a sny, volí zaměstnání typu stylista, tanečník, zpěvák apod. Spíše však svůj budoucí život s určitou ekonomickou aktivitou nespojují. 17 Situaci by mohlo zlepšit, kdyby byla hormonální antikoncepce volně k prodeji v lékárně a mladí lidé by tak nemuseli spolehat na své rodiče.

25

V. Vzdělávání V.1. Stav vzdělávací soustavy v Mostě Podle „Výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Mostě za školní rok 2005/06 (školy zřízené statutárním městem Most)“, kterou zpracoval Odbor školství, kultury a sportu Magistrátu města Mostu ze dne 23. 3. 2007. 18 V.1.1. Mateřské školy V roce 2005/6 fungovalo v Mostě celkem 68 tříd ve čtyřech MŠ, přičemž MŠ Lidická má dalších 14 odloučených pracovišť. Počet dětí je v posledních letech víceméně stabilní a variuje kolem počtu 1600 (v daném roce to bylo 1599). V souladu se zákonem mají při přijímání přednost děti z posledního ročníku, které představují cca 1/3 z celkového objemu dětí. Pro děti v posledním ročníku je MŠ bez poplatku, nicméně přes tento stimul se počet dětí ve školkách nezvýšil. V.1.2. Základní školy Statutární město Most v roce 2005/06 bylo zřizovatelem dvanácti základních škol. Vzhledem k neustále klesajícímu počtu obyvatel v ČR, se snižuje rovněž i počet žáků na školách a následně i počet tříd. 19 Ve sledovaném školním roce navštěvovalo ZŠ v Mostě 6560 žáků. Došlo rovněž k mírnému snížení počtu přípravných tříd, v roce 2005/06 fungovalo 6 těchto tříd pro 88 žáků. Speciální ZŠ jsou zřizovány Ústeckým krajem, nicméně žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou integrováni i na standardních ZŠ v rámci speciálních tříd. Ve sledovaném roce to bylo 10 tříd na třech ZŠ pro 96 dětí. Dalších 27, respektive 362 žáků bylo integrováno v běžných třídách mateřských a základních škol. Základní školy mají obvykle i své specializace a zaměření, např. tělesná výchova, hudební a výtvarná výchova či environmentální výchova atd. Ve školním roce 2005/06 provedla Česká školní inspekce kontroly na pěti ZŠ. Bylo shledáno, že úroveň všech sledovaných škol je velmi dobrá. O vysoké úrovni základního školství hovoří i fakt, že téměř 90 % dětí pokračuje na sekundární stupeň vzdělávání. V.1.3. Základní umělecké školy Město bylo zřizovatelem dvou uměleckých škol: ZUŠ Moskevská působí jako krajské centrum výtvarných oborů ZUŠ a kromě výtvarných oborů zde funguje taneční a literárně dramatický obor. Druhá umělecká škola F. L. Gassmana je školou hudební, přičemž kromě čtyř hudebních oborů poskytuje stejné obory jako první jmenovaná. Počet dětí na ZUŠ je v posledních letech poměrně stabilní a pohybuje se kolem počtu 1500 (ve sledovaném období to bylo 1516 žáků). V.1.4. Poradenské služby Pedagogicko-psychologická poradna (PPP), jejímž zřizovatelem je Krajský úřad Ústeckého kraje, provozuje v Mostě Poradenské centrum služeb pro školu, děti a mládež. Centrum pracuje zejména s dětmi s výukovými problémy, provádí jejich diagnostiku a formuluje nápravu.

18 19

Zpráva hodnotící školní rok 2007/2008 bude k dispozici na jaře příštího roku. Například oproti školnímu roku 2002/3 činí rozdíl 786 žáků.

26

Druhým poradenským subjektem je Středisko výchovné péče Dyáda (zřizovatelem MŠMT ČR). Soustřeďuje se na práci s problémovými dětmi a mladistvími (na jevy jako záškoláctví, zneužívání, problémy v rodině, nežádoucí návyky apod.) Pracuje především s dětmi a mládeží od 6 do 18 let. V.1.5. Střední školy Zřizovatelem většiny středních škol ve městě je Ústecký kraj, v menší míře pak soukromé subjekty. V Mostě působí jedenáct středních škol. Jejich nabídka je více než pestrá: nachází se zde gymnázium, zdravotní škola, pedagogická škola, průmyslová škola, hotelová škola, školy zajišťující technické obory, ekonomické obory atd. V kontextu této studie je potřeba zmínit, že Střední škola technická v Mostě–Velebudicích je největším komplexním vzdělávacím zařízením v České republice. Zaměřuje se zejména na oblast strojírenství, elektrotechniky, stavebnictví atd., tedy obory, na které se hlásí žáci ze sledovaných socálně vyloučených lokalit nejvíce. V.1.6. Vysoké školy V Mostě v posledních letech působí pět vysokých škol: ústecká Univerzita J. E. Purkyně (UJEP), Vysoká škola Báňská - Technická univerzita Ostrava, pražská Vysoká škola chemicko-technologická, Česká zemědělská univerzita Praha a soukromá Vysoká škola finanční a správní. V akademickém roce 2007/2008 evidovaly v bakalářském či magisterském studiu přibližně 3000 posluchačů. V tabulce je uveden počet studentů vysokých škol v Mostě za poslední tři roky: Tab. č. 8: Celkový počet studentů vysokých škol v Mostě Školní rok Počet studentů 1 605 2004/2005 2 182 2005/2006 2 771 2006/2004 Zdroj: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Mostě za školní rok 2005/06

V.2. Ukazatele vzdělanostní úrovně Jako kvantitativní indikátor situace vzdělanosti a úrovně vzdělání byl zadavatelem zakázky stanoven indikátor nízká úroveň vzdělání, který je definován poměrem počtu osob, jejichž nejvyšší dosažené vzdělání dosahuje úrovně základní školy, k celkovému počtu osob trvale bydlících v zóně. Zdroje dat pro výpočet kritéria: ƒ ČSÚ – údaje o vzdělanostní struktuře obyvatelstva na celorepublikové i místní úrovni; data pocházejí z posledního Sčítání lidí domů a bytů, realizovaného v roce 2001 (dále jen SLDB 2001) ƒ ÚP Most – přehled o nejvyšším stupni dosaženého vzdělání u registrovaných nezaměstnaných za konkrétní lokality; referenčním datem byl 31.12. 2007 Přehled o struktuře obyvatelstva dle nejvyššího dosaženého stupně vzdělání podává následující tabulka.

27

Tab. č. 9: Vzdělanostní struktura - srovnání Vyučení a Úplné Vyšší Bez ZŠ a SO bez střední s odborné a vzdělání neukončené maturity maturitou nástavba 0,4 23,0 38,0 24,9 3,5 Česká republika 0,8 28,5 39,2 21,5 2,6 Most 1,1 33,7 34,7 19,0 2,2 Lokalita „Stovky“ 10,7 74,1 7,8 0,0 0,1 Lokalita Chanov Průměr - zóna 5,9 53,9 21,3 9,5 1,1

VŠ 8,9 5,2 5,9 0,0 3,0

Stav k 31. 3. 2001, zdroj ČSÚ, SLDB 2001

Vzdělanostní strukturu obyvatel nelze podle SLDB 2001 doložit za lokalitu „Stovky“, protože ve statistikách je zaznamenána pouze čtvrť Podžatecká-sever, jíž je zóna součástí. Údaj je však ze dvou důvodů nutně zkreslený: především jde o údaje 7 let staré, od té doby byl v lokalitě „Stovky“ zaznamenán velký migrační pohyb směřující k intenzifikaci sociálního vyloučení. Za druhé, ve čtvrti Podžatecká-sever žijí jak lidé ohrožení sociálním vyloučením, tak občané z majority. Toto zkreslení se promítá zejména do údajů o vzdělání vyšším než základním. Proto jako ilustraci dokládáme údaj ÚP o struktuře vzdělanosti registrovaných nezaměstnaných žijících v lokalitě “Stovky”. Tab. č. 10: Vzdělanostní struktura nezaměstnaných Vyučení a Úplné Vyšší Bez ZŠ a SO bez střední s odborné a vzdělání neukončené maturity maturitou nástavba 0,7 30,9 41,6 22,4 0,5 Česká republika 0,5 46,8 35,6 15,1 0,2 Most 0,6 70,9 21,5 7,0 0,0 Lokalita „Stovky“ 2,2 94,4 3,4 0,0 0,0 Lokalita Chanov Průměr - zóna 1,4 82,7 12,5 3,5 0,0

VŠ 3,9 1,9 0,0 0,0 0,0

Stav ke 31.12.2007, zdroj ÚP Most, MPSV ČR

Ze zaznamenaných údajů je zřejmé, že ve sledované zóně je úroveň dosaženého vzdělání v porovnání s referenčními údaji podstatně nižší. Jak v lokalitě Chanov, tak v lokalitě „Stovky“ byla při posledním sčítání mezi obyvateli nejvíce zastoupena kategorie „základní a neukončené vzdělání“ (zvláště markantní je tento stav v lokalitě Chanov, kde ¾ všech obyvatel starších 15 let mělo v roce 2001 maximálně základní vzdělání; viz tab. č. 9).

V.3. Situace v lokalitách Jestliže sledujeme oblast vzdělání v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením, je nutné uvést následující poznámky, které na rozdíl od výše uvedeného vycházejí především z kvalitativních, „měkkých” dat. V.3.1. Předškolní vzdělávání Vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit obvykle začíná až první třídou ZŠ. Podívejme se pro ilustraci na několik programů, které různé MŠ v Mostě nabízejí: Vesmírný program (návštěva planetária), Umíš správně čistit zoubky? (prevence), Odemykání zahrady, Mikulášská nadílka, dále různé dopravní soutěže, výtvarné soutěže, kroužky keramiky, výlety, exkurze na školy, návštěvy koncertů atd. Mezi schopnostmi a dovednostmi dítěte, které tyto programy absolvovalo, a dítětem, které místo toho pobíhalo mezi domy, musí být značné rozdíly. To prvé bude připravené na úspěšný vstup do vzdělávání, druhé zase na přežití v lokalitě. Nicméně situace je taková, že 28

rodiče často nevyužívají ani poslední bezplatný ročník MŠ, natož ročníky předchozí. V Mostě nabídka MŠ jednoznačně převyšuje poptávku, ale pro chanovské rodiče jsou vzhledem ke vzdálenosti sídliště od města prakticky nedosažitelné. 20 Děti ze sledovaných lokalit tak přicházejí do škol, aniž by znaly základní pojmy. Nerozeznávají sukně, kalhoty, svetry atd., “pro ně jsou to všechno věci”. Neznají barvy, neumí počítat, nikdo jim nečte pohádky, neučí básničky. Nelze však hovořit výhradně o nedostatečné znalosti češtiny. Sociolingvista Basil Bernstein zformuloval hypotézu o tzv. řečových kódech. Vypozoroval, že dělnické děti používají omezený kód řečový, zatímco děti ze střední třídy kód rozšířený (rozvinutý). Určující ovšem není samotný třídní původ, ale typ sociálních vztahů, jež tyto jedinci realizují: těsné vztahy v tradičních komunitách vedou k užívání omezených kódů. 21 V komunikaci v rámci omezeného řečového kódu záleží spíš na tom, jak je sdělení řečeno, než co je řečeno. Vyprávění je postaveno zejména na asociaci, minimálně se užívá abstrakce, slovník i větná konstrukce jsou rovněž jednodušší. Sdělení jsou vysoce predikovatelná a zpravidla vyjadřují “zde a nyní”. Primární funkcí komunikace je posilovat sociální vztahy. Omezený kód nemusí nutně znamenat omezenou mentální aktivitu. Jeho rozvíjení je možné právě v institucích pre-primárního vzdělávání. V Koncepci romské integrace 2005 se píše, že „má-li být dosaženo překonání sociokulturního handicapu, je třeba, aby romské děti navštěvovaly mateřské školy celé tři roky, tedy od tří let... Pokud se nepodaří začlenit romské dítě do MŠ na celé tři roky, je třeba využít osvědčenou formou přípravného programu.“ 22 Některé námi oslovené rodiny by uvítaly, kdyby MŠ (opět) fungovala přímo v chanovské lokalitě. Dokonce to i s jistou dávkou sebeidealizace líčily jako základní předpoklad toho, že „by více lidí pracovalo“. V souvislosti s demografickým chováním (viz kapitola Demografie) uvádíme, že v tradiční romské kultuře je dítě darem, požehnáním. Spíše se rodiče podřizují potřebám dítěte než naopak. Nejinak tomu je i v případě školky a existuje odůvodněný předpoklad, že by je neodkládali do „cizích rukou“. Spíše se uchylují k standardnímu modelu, kdy nejstarší dcera pečuje o své mladší sourozence. Nevyužívání školek nahrává i skutečnost, že velká část matek z obou lokalit je v domácnosti a tudíž nejsou nuceny dítě do školky odkládat kvůli zaměstnání. Třídy v chanovské školce byly v době jejího fungování plné. Nedostatečnou předškolní přípravu dětí kompenzují aktivity nízkoprahových předškolních klubů, které zároveň eliminují některé „nedostatky“ tradičních MŠ. Jen stručně si popišme, jak takový klub zhruba funguje: ƒ nachází se přímo v sociálně vyloučené lokalitě ƒ je určen pro místní děti, které jsou před zahájením školní docházky (zhruba 4-7 let). Odlišuje se od MŠ zejména tím, že poskytuje možnost přivádění a odvádění některých dětí (nutno stanovit kritéria) zaměstnanci klubu ƒ nízkoprahovost představuje možnost nepravidelné docházky ƒ služby klubu bývají zpravidla bezplatné V Chanově poskytuje místní Komunitní centrum předškolní klub Klubíčko, jeho aktivity jsou však omezené na několik málo dětí. Nicméně místní ZŠ Zlatnická zajišťuje přípravné třídy a rovněž usiluje o zřízení předškolní výchovy pro děti od 4 let.

20

Podle Výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Mostě za školní rok 2005/06 byla kapacita mateřských škol využita z 62,7 %. 21 Pro dělnické rodiny je např. typická relativně neosobní promluva obsahující nadmíru ujišťujících frází k vyjádření postavení mluvčího. 22 Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity: 2005. Koncepce romské integrace (2005), dostupné na http://www.vlada.cz/dokument8150.html , 27.9. 2008.

29

V lokalitě „Stovky“ podle našich informací žádné takové služby také neexistují. Velmi se nabízí myšlenka, zda by takovýto typ předškolního vzdělávání nemohl poskytovat Klub národnostních menšin, který je místními dětmi hojně užíván a existuje velká šance i na úspěšnost tohoto projektu. V.3.2. Základní školy Chanovské děti navštěvují místní ZŠ Zlatnickou, která je standardní školou, přičemž v rámci několika tříd poskytuje výuku s upraveným programem. Díky sníženému počtu žáků ve třídě je pedagogům poněkud usnadněna práce ve třídě. Dlužno podotknout, že i přes toto zvýhodnění je práce s dětmi z lokality značně náročná a namáhavá. Na škole též působí dvě asistentky pedagoga. Škola funguje jako spádová pro děti z této lokality, přičemž ji navštěvují také žáci z Obrnic a Mostu. V lokalitě „Stovky“ neexistuje přímo spádová škola. Můžeme to označit jako pozitivní stav, neboť pokud nejsou děti z lokality kumulovány do jedné školy – zpravidla označované majoritou jako „romské“ – existuje příslib do budoucna, že se sociální vyloučení nebude dále reprodukovat či prohlubovat. Po společné úvaze jsme se rozhodli neuvádět – pro potřeby této studie to není ani určující – jména škol, kam docházejí žáci z lokality „Stovky“ z toho důvodu, aby naším přičiněním nezačaly být považovány za „romské školy“. 23 V.3.2.1. Záškoláctví V obou lokalitách jsme byli upozorněni na výskyt skrytého záškoláctví, čili situaci, kdy rodiče ze strachu před odebráním dávek maskují absenci svých dětí ve škole omluvenkami. Často z již zmiňovaných důvodů: starší děti vypomáhají s hlídáním mladších sourozenců a jsou tak v rodině potřebnější, užitečnější, než když „jen vysedávají ve škole“. Rodiče svůj postoj ke škole daný nepříznivou zkušeností z jejich dětství přenášejí i na své potomky. Svým způsobem chápou, proč se jim tam nechce a jsou ochotni záškoláctví „maskovat“ omluvenkami. Mezi žáky základní školy je nezdravě velké množství příležitostných uživatelů drog. Volba mezi školou a drogou je jednoznačná. Dalším důvodem absence bývají, kdy rodiče odhlásí žáka ze školy, neboť se chtějí stěhovat. Nicméně pak v lokalitě přebývají i nadále a dítě se ocitá vně vzdělávacího systému. Stávající praxe odebírání dávek při neomluvené absenci příliš nefunguje. Jde o represivní opatření, které rozhodně nepřispívá ke zvyšování přitažlivosti dané školy. Vyžadovat potvrzení nepřítomnosti ve škole dokladem od lékaře není reálné, už z toho důvodu, že rodiče nechtějí žáka k lékaři doprovodit. Je obecně známo, že obyvatelé sociálně vyloučených lokalit lékařskou péči vyhledávají až v nejkrajnější nouzi, čemuž poplatek za návštěvu nepřispívá. 24 V tomto ohledu mohou školy usilovat o omezení záškoláctví jedině tím, že se budou snažit být pro žáky i rodiče co nejpřitažlivější. Musí se co nejvíce otevřít rodičům, přestat být jakýmsi „strašákem”, kam se chodí jen pro pokárání. Dobré vztahy s rodiči jsou důležité, nicméně učitelé nemohou fungovat i jako terénní sociální pracovníci.

23

Základní školy nacházející se v blízkosti sociálně vyloučených lokalit se od určitého okamžiku musí vypořádat s odlivem majoritních žáků. Tímto okamžikem je podle některých odborníků hranice 40 % romských žáků, poté dochází k postupné etnické homogenizaci škol, až nakonec tito žáci zcela převáží. 24 Pro občany v hmotné nouzi se poplatek za lékaře nevztahuje, nicméně je zapotřebí, aby si rodiče vyzvedli toto potvrzení na příslušném odboru.

30

V.3.3. Střední školy Z tabulky č. 9 vyplývá, že vzdělání nepředstavuje z pohledu místních obyvatel účinný prostředek, jak se vymanit ze své situace. Velmi se v této souvislosti bráníme často užívanému tvrzení, že „pro Romy vzdělání není hodnota“, neboť tento termín implikuje negativní postoj všech Romů ke vzdělání. Tak tomu samozřejmě není. V první řadě větší část rodičů z obou lokalit zajímá, jaké má jejich dítě známky ve škole, stejně tak by byli rádi, kdyby studovalo na střední škole. Rozhodující je chybějící tlak na děti ze strany rodičů; přiznejme si, kdo z nás chodil rád do školy? Za druhé pro Romy je vzdělání stejně důležité jako pro jakoukoli jinou skupinu lidí. To jen pro málo vzdělané lidi – jakékoli národnosti či etnika – nepředstavuje hodnotu, protože není prostředkem, jak se vymanit ze sevření sociálního vyloučení. Tab. č. 11: Uplatnění žáků po ukončení povinné školní docházky - školní rok 2006/2007 Počet Z toho počet přijatých ke studiu vycházejících Bez Gymnázium SOŠ SOU OU Nezjištěno žáků zaměstnání 1. ZŠ 54 3 45 6 3. ZŠ 78 10 40 20 4 3 1 4. ZŠ 45 5 15 15 9 1 5. ZŠ 19 15 4 7. ZŠ 57 5 35 15 2 8. ZŠ 60 1 40 16 2 1 10. ZŠ 57 6 43 7 1 11. ZŠ 77 10 36 27 3 1 14. ZŠ 101 28 49 9 15 15. ZŠ 75 5 50 15 5 16. ZŠ 117 9 49 43 14 2 18. ZŠ 106 9 70 23 4 celkem 846 91 472 196 72 11 4 Zdroj: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Mostě ve školním roce 2005/2006 (školy zřízené statutárním městem Most).

V tabulce č.11 je uvedený počet žáků odcházejících z chanovské školy (5. ZŠ) na sekundární stupeň vzdělávání poměrně vysoký. Nicméně vysoké procento žáků během prvních měsíců střední školu předčasně opouští. Důvodem této „úmrtnosti“ je několik: 1. Na prvním místě jde o možnost zvýšení domácího rozpočtu tím, že se dítě zaregistruje na ÚP. Výsledek rozhodnutí se dostavuje okamžitě. Naopak investice do vzdělání jsou vysoké (a to nejen finanční), existuje riziko neúspěchu a navíc jen potencionální šance na získání odpovídajícího zaměstnání. Krom toho také vyžaduje určitou píli, snahu a odpovědnost, ke které děti nejsou rodiči vychovávány. 2. Podstatnou roli v předčasném ukončování studia hraje jistě také skutečnost, že jde pro mnoho žáků o krok do velkého neznáma. Lokalitu prakticky až na sporadické návštěvy úřadů a nakupování ve společnosti rodičů či později občasné potulování se Mostem – vždy ve skupině svých vrstevníků – nikdy neopouštějí. 3. Délka studia, náklady na něj, možnost neúspěchu, uplatnění na trhu práce…to vše jsou faktory, se kterými tyto rodiny rovněž počítají. Vzhledem k tomu, že k poměru k jejich možnostem jsou investice do vzdělání daleko nákladnější než pro majoritní rodiny, vybírají si méně náročné, méně riskantní studium, eventuelně po ukončení ZŠ na sekundární studium vůbec nenastupují a volí okamžitý zisk v podobě sociálních dávek. 4. Při výčtu různých bariér nesmíme opomenout ani vysokou míru xenofobie v našem regionu a mezi studenty odborných učilišť zvláště (v minulosti poměrně časté rasově motivované útoky proti Romům). Obavy rodičů jsou tím pádem více než oprávněné. 31

Jak je to s úspěšností dětí z lokality „Stovky“ na sekundárním stupně vzdělávání jsme z časových důvodů nezjišťovali, protože zde neexistuje spádová škola a tudíž by zjišťování těchto informací bylo velmi komplikované. Nicméně situace bude velmi podobná. Z rozhovorů s terénními sociálními pracovníky, kteří se v zóně angažují, vyplývá, že mezi jejich klienty existuje mizivé procento dětí, které by chtěly pokračovat ve studiu na střední škole. Právě sekundárním stupněm se dětem otevírá nejen možnost zvýšit si vzdělání a následně šanci na získání zaměstnání, ale i možnost prolomit sociální vyloučení v nejužším slova smyslu, tedy získání společenských styků mimo úzký okruh příbuzných a známých uvnitř lokality. V.3.4. Kulturní a sociální kapitál Moderní doba teoreticky umožňuje všem, aby dosáhli skrze vzdělání na jakékoli místo ve společnosti. V praxi je to však mnohem složitější. Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí mají už při zahájení vzdělávacího procesu startovní čáru mnohem dál než děti z majoritní společnosti, ačkoli si to mnozí z nás neuvědomují. Můžeme bez nadsázky říci, že přechodem mezi školou a svým prostředím (tj. životem v lokalitě) prochází mezi diametrálně odlišnými světy, kde platí zcela jiná pravidla a hodnoty. Pro společensko-kulturní rozhled jedince, jeho jazykové kompetence, styl chování i vyjadřování atd. používáme pojem kulturní kapitál. Tento kapitál se dědí z rodičů na potomky a v námi sledovaném prostředí je obecně nízký. Ukazatelem jeho úrovně může být např. absence knih i novin ve většině domácností, velmi nízká úroveň dosaženého vzdělání či omezený řečový kód. Bylo mnohokrát prokázáno, že potomci lékařů mají větší šanci stát se lékaři a děti dělníků zase manuálně pracujícími. Generace rodičů ve sledovaných lokalitách z velké části vychodila pouze zvláštní školy. Prarodiče vyrůstali často ještě na Slovensku, v romských osadách, kde standardní bylo vychodit prvních pět let obecné školy. Zkušenost s životem v komunistickém režimu, kde bylo vzdělání podhodnocováno a práce uměle přerozdělována, ještě prohloubila vlažný postoj ke vzdělávání. Pokud se žák dokáže díky svým schopnostem, nadání a především práci pedagogů přenést i přes překážku nízkého kulturního kapitálu, čeká jej po ukončení studia další znevýhodnění v podobně omezeného sociálního kapitálu rodičů, tedy omezených společenských styků. Díky vysokému sociálnímu kapitálu by mohli dítěti obstarat dobré zaměstnání, avšak řada rodin trpí jevem přesně opačným: jejich známosti jsou omezené na vlastní (velko)rodinu, sousedy a známé bydlící v téže lokalitě či v lokalitě jiné, ale v jádru stejné. Odhlédneme-li od uvedených historických souvislostí, představuje vzdělávání dítěte v životě rodiny z jejich pohledu až zbytečný luxus, což nám velmi pěkně ukazuje tabulka č 9. Nejprve bude nutné vyřešit objemnou masu problémů těchto rodin, aby měli vůbec zájem se o vzdělání zajímat. V.3.5. Pedagogové Vzhledem k výše uvedenému rodiče zpravidla nepomáhají svým dětem s přípravou na vyučování. Bohužel ani ti, kdo si uvědomují, že je zapotřebí se dítěti v tomto směru věnovat, vzhledem ke svému nízkému vzdělání nevědí, jak dítěti pomoci. Jednoznačně potřebují asistenci zvenčí, tedy „naučit se učit“, což by měla zajišťovat primárně škola, případně terénní sociální pracovníci či tzv. osobní asistenti. V tomto ohledu provedla společnost Člověk v tísni, o.p.s, v letech 2006 – 2007 studii, která „odhalila hrozivou míru neinformovanosti (zpravidla ve významné korelaci s výskytem

32

stereotypů a předsudků) pedagogických pracovníků ve vztahu k výchově, socializaci i běžným životním podmínkám dětí žijících v sociálně vyloučených lokalitách.“ 25 Podle této studie mají učitelé pracující s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí tendenci k tzv. etnizaci a mýtizaci problému, což znamená, že školní neúspěšnost vysvětlují skrze „romskou mentalitu“, „volání krve“ či „odlišnou výchovu Romů“, jinými slovy, jednají s dětmi na základě celospolečensky rozšířených stereotypů. 26 Naše studie nebyla zaměřena na sledování kvality práce pedagogů, nejsme tedy schopni ji posoudit, přesto chceme poukázat na skutečnost, že na problematiku sociálního vyloučení nejsou připravováni na fakultách ani během praxe. 27 Navíc učitelům ze škol, kam dochází děti z popisovaného prostředí, hrozí v daleko větší míře efekt vyhoření. Proto by jim měla být poskytována masivní metodická podpora, supervize či exkurze do škol „dobré praxe“. 28 Stejně tak i odpovídající materiální podpora (pomůcky), neboť ve sledovaných lokalitách přibývá dětí se smyslovým postižením. V neposlední řadě i nadstandardní finanční ohodnocení.

V.4. Shrnutí a doporučení Důvody neúspěchu na ZŠ ƒ nepřipravenost dětí na školní docházku (specifické dovednosti pro život v lokalitě, nedostatečná znalost češtiny) a vlažný postoj rodičů ƒ časté absence a krytí záškoláctví ƒ neschopnost rodičů ani okolí pomáhat s učením (neví jak se učit), situace v domácnostech (podmínky k učení) ƒ vzdělání se jim prozatím nevyplatí (diskriminace na trhu práce) ƒ problémy se vzděláváním jsou vrcholkem ledovce, nejsou dostatečně uspokojené základní životní potřeby Důvody neúspěchu na SŠ ƒ upřednostňování okamžitého zisku před budoucím (ÚP vs. SŠ) ƒ relativně vyšší náklady na studium ƒ obavy z neúspěchu ƒ nutnost dojíždění (zejména v případě chanovských žáků), na což nejsou zvyklí ƒ vstup do neznámého prostředí, které je a priory „protiromské“ Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání říká, že „pro úspěšné vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním je potřebné zabezpečit tyto podmínky:“ 29

25

Svoboda, Zdeněk – Morvayová, Petra: 2008. Integrační a segregační faktory ve vzdělávání. In Čepičková, Ivana: Sborník z konference Vzdělávání v sociokulturním kontextu: diverzita a vzdělávací bariéry. PF UJEP: Ústí nad Labem. 26 Nejlépe tuto stereotypizaci ukázal pokus s „Honzíkem“. Dotazovaní obdrželi příběh imaginárního Honzíka, v němž byly popsány jevy charakteristické pro sociální vyloučení. Obsahoval popis rodiny a jejích problémů, situace v bydlišti atd., přičemž část pedagogů obdržela fotografii s romským Honzíkem a část se „slovanským“ Honzíkem. Experiment kromě jiného jednoznačně ukázal, že jen na základě fyziologických znaků určovali učitelé zcela odlišné postupy pro nápravu situace, ačkoli příběh byl stejný. Příčiny selhávání interpretovali jako „vinu rodiny“, a školu naopak jako instituci, která by tyto chyby neměla spolunapravovat (!). 27 Máme na mysli informace o sociálním vyloučení a nikoli klasické romistické studie, kde je možné se např. dočíst, že Romové neumí používat kliku, protože ve slovenských osadách, kde před 50 lety bydleli, dveře na domech nebyly. Je to jistě zajímavé, ale pro práci se žáky takto ohroženými neužitečné. 28 Formou různých tréninkových programů se pedagogové učí rozpoznávat své předsudky a pracovat s nimi. Kurzy by měly učitele naučit pracovat s dítětem jako s individuem a nikoli příslušníkem určité minority. Cílem opatření je ovlivnit způsoby myšlení, nejlépe osobním prožitkem, tj. zmiňovanou exkurzí na škole “dobré praxe”, případně přednáškou tamních pedagogů. 29 Výzkumný ústav pedagogický v Praze: 2007. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2007), dostupné na http://www.vuppraha.cz/soubory/RVPZV_2007-07.pdf , 7. 11. 2008.

33

ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

individuální nebo skupinovou péči přípravné třídy pomoc asistenta pedagoga menší počet žáků ve třídě odpovídající metody a formy práce specifické učebnice a materiály pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem pracovníkem, případně s dalšími odborníky

–

etopedem,

sociálním

My z těchto bodů vyzdvihujeme v souvislosti se situací v lokalitách zejména zakládání předškolních klubů a přípravných tříd, které zmírňují nedostatečnou připravenost dětí při nástupu do škol. Institut asistenta pedagoga chápeme v současnosti jako nutný standard, bez nějž se školy s vysokým počtem žáků ze sociálně vyloučeného prostředí nemohou obejít. Nejproblematičtější skupinou v obou lokalitách jsou děti v pubertě, zejména chlapci. Po ukončení ZŠ velká část přechází do evidence ÚP a jejich život přestává být jakkoli strukturován. Sdružují se do skupin (“partiček”), v rámci nichž dochází k drobné i závěžnější trestné činnosti, zejména ke zneužívání drog (viz kapitola Sociálně patologické jevy). Přestože jde o početnou věkovou skupinu, v porovnání s dětmi mladšího věku je jí věnována mnohem menší péče. Dokonce je možné konstatovat, že bez podchycení patologických jevů přicházejících v pubertě, bude celá předchozí práce zcela s dětmi zbytečná. Pracovnice ZŠ: „Malé děti jsou milé, mají zájem, snaží se...pak se dozvíte, že se o ně v 5, 6-té třídě začne zajímat policie...Za ty léta už na mě z toho padá beznaděj.” Život mladistvích se odehrává ve znamení nudy. Klub národnostních menšin i Komunitní centrum Chanov poskytují širokou nabídku programů v oblasti volného času. Podle našeho názoru však chybí činnost subjektu, který by se specializoval na provozování sportovních aktivit pro zdejší mládež. Na všech ZŠ by měl působit odborný preventista rizikového chování, který by zajišťoval primární i sekundární protidrogovou prevenci (viz kapitola Krimi), prevenci záškoláctví atd. 30 Zejména pak na školách v okolí lokality “Stovky” a na chanovské ZŠ.

30 Termínem odborný máme namysli řádně vzdělaný (např. speciální pedagog) a samozřejmě i finančně ohodnocený, neboť jde o velmi potřebnou funkci na škole.

34

VI. Nezaměstnanost VI.1. Nezaměstnanost na Mostecku Lze bez nadsázky říci, že otázka nezaměstnanosti je v regionu Mostecka nejdůležitějším sociálním problémem. Nejde o krátkodobý či nahodilý jev – během posledních deseti let se okres Most v celorepublikových statistikách nezaměstnanosti objevuje pravidelně na předních místech. Analyzovat detailně důvody tohoto stavu není předmětem naší studie. V krátkosti lze říci, že nejpodstatnějším faktorem zapřičiňujícím tuto situaci je jednostranné zaměření hopodářství v regionu. Mezi dominantními zaměstnavateli obyvatel okresu Most jsou dlouhodobě podniky orientované na tradiční průmyslová odvětví (hutnictví, petrochemie), u kterých dochází v posledních 15-ti letech k postupnému útlumu aktivit. Charakter průmyslu v regionu se odráží také v sociodemografické struktuře obyvatelstva. Důsledkem je nevyhovující vzdělanostní úroveň a nízká kvalifikace místního práceschopného obyvatelstva. S tím je spojena neschopnost přizpůsobit se měnícím podmínkám a požadavkům na trhu práce a následně se snižuje i atrativita regionu pro potenciální investory. Postavení regionu Mostecka v rámci České republiky ilustrujeme pomocí standardních ukazatelů trhu práce. 31 Pro alespoň minimální představu o vývoji uváděných ukazatelů pracujeme s údaji ze tří časových období – jde o 31. 12. 2006, 31. 12. 2007 a poslední údaj je vztažen k 31. 9. 2008. Tab. č. 12: Míra registrované nezaměstnanosti ve srovnávaných lokalitách 31.12.2006 31.12.2007 30.9.2008 7,7 6,0 5,3 Česká republika 19,5 15,5 12,2 Okres Most 18,5 13,6 10,8 Město Most Zdroj: MPSV, ÚP Most

Jak je patrné z uvedených údajů, hodnoty míry nezaměstnanosti jsou vzhledem k celorepublikovému průměru v každém ze sledovaných období vždy minimálně dvojnásobné. Jak okres Most, tak mikroregion Most, opakovaně překračují desetiprocentní hranici ukazatele (ta nebyla překročena v rámci České republiky ani jednou). Ve vývoji ukazatele lze zaznamenat pozitivní trend – hodnoty míry registrované nezaměstnanosti v posledních letech stabilně klesají. Popisovaný vývoj je společný všem uváděným lokalitám. Podle dokumentů ÚP se situace zlepšuje zejména v souvislosti s ekonomickou konjunkturou v ČR, která přinesla i hospodářské oživení a s ní související větší nabídku pracovních příležitostí. 32 Navzdory příznivým tendencím v posledních měsících musíme dodat, že z hlediska míry nezaměstnanosti je okres Most stále na nelichotivém prvním místě v rámci ČR. Srovnání s ostatními okresy v České republice je zaznamenána na následující mapce.

31

Hodnoty ukazatelů jsou k nalezení v pravidelně publikovaných přehledech vydávaných MPSV a místními Úřady práce. 32 ÚP Most: 2008. Zpráva o situaci na trhu práce za rok 2007. ÚP Most: Most

35

Obr. č. 1 – Míra registrované nezaměstnanosti v okresech České republiky – k 31. 12. 2007

Zdroj: MPSV (2008)

Okres Most byl k 31. 12. 2007 jediným okresem v republice s vyšší než patnáctiprocentní mírou nezaměstnanosti. Na mapce je dobře vidět, že celý Ústecký kraj vykazoval v průměru vyšší míry nezaměstnanosti než okolní regiony České republiky. Hlavním zdrojem nezaměstnanosti jsou občané nekvalifikovaní, popř. s neúplnou kvalifikací. Významný podíl na nezaměstnanosti mají dále občané starší 50 let. 33 Dalším ukazatelem, který chceme zmínit, je počet volných pracovních míst (VPM), respektive počet evidovaných uchazečů na 1 VPM. Opět uvádíme hodnoty pro Českou republiku, okres Most i samotné město Most. Sledujeme stavy ke konci roku 2006, 2007 a k poslednímu dni měsíce září 2008. Data jsou uvedena v následující tabulce. Tab. č. 13: Počet evidovaných uchazečů na 1 VPM ve srovnávaných lokalitách 31.12.2006 31.12.2007 30.9.2008 4,8 6,0 2,3 Česká republika 18,7 15,5 6,9 Okres Most 10,3 13,6 3,7 Město Most Zdroj: MPSV, ÚP Most

Opět lze konstatovat, že okres i město Most výrazně překračují zjištěné celorepublikové průměry. Nejméně příznivá byla situace na trhu práce v roce 2006, kdy se o 1 VPM v okrese Most ucházelo 18,7 nezaměstnaných, což bylo téměř čtyřikrát více než pro zbytek republiky (průměr pro Českou republiku měl hodnotu 4,8). Od té doby se poptávka po volných

33

Tamtéž.

36

pracovních místech na všech sledovaných úrovních snížila (díky poklesu nezaměstnanosti nebo zvýšení nabídky VPM). Největší nepoměr mezi uchazeči o zaměstnání a odpovídající nabídkou jejich pracovního uplatnění lze zaznamenat v případě lidí s nižším středním a se základním vzděláním. 34 Nárůst počtu hlášených VPM v okrese Most je zřetelný. Mezi lety 2006 a 2007 se jejich počet téměř zdvojnásobil (695 v roce 2006, 1119 o rok později). Tento stav pouze potvrzuje trend posledních měsíců, kdy se začala zlepšovat ekonomická situace v České republice. Bohužel vzhledem k ekonomické krizi, která postihla světové hospodářství, můžeme očekávat zbrždění příznivého vývoje. 35

VI.2. Ukazatele nezaměstnanosti a míry hospodářské aktivity VI.2.1. Dlouhodobá nezaměstnanost Závazným vstupním kritériem charakterizujícím ekonomickou dimenzi sociálního vyloučení ve vybraných lokalitách je vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti. Udává počet nezaměstnaných déle než 12 měsíců jako procento z počtu všech ekonomicky aktivních obyvatel dané lokality (EA obyvatelstvo) 36 . Obecně je dlouhodobá nezaměstnanost považována za jeden z hlavních faktorů sociálního vyloučení. Zdrojem dat pro výpočet níže uvedených ukazatelů byly: ƒ Magistrát města Most – Odbor správních činností – přehled o počtu a věkové struktuře obyvatel v obou vymezených lokalitách získaný výpisem z evidence trvale hlášených osob; rozhodným okamžikem byl 31. 12. 2007 ƒ Magistrát města Most – Odbor sociálních věcí – evidence počtu obyvatel na mateřské dovolené ƒ Úřad práce Most – podklady o počtech a struktuře registrovaných nezaměstnaných pro obě vybrané lokality, srovnávací údaje vztažené ke městu Most a k České republice; rozhodným okamžikem byl také 31. 12. 2007 Zaznamenané hodnoty ukazatele pro sledovaná území jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. č. 14: Poměr dlouhodobě nezaměstnaných k EA obyvatelstvu EA obyvatelstvo počet dlouhodobě % dlouhodobě nezaměstnaných nezaměstnaných 5 544 625 136 913 2,5 Česká republika 38 917 3 059 7,9 Most 919 130 14,1 Zóna „Stovky“ 858 269 31,4 Zóna Chanov Průměr - zóna 889 200 23,0 Stav k 31. 12. 2007; zdroje: ČSÚ, ÚP Most, MPSV ČR, Magistrát města Most

34

V tomto ohledu jednoznačně „vedou“ nižší administrativní pracovníci: v roce 2006 na jedno místo připadalo 156 uchazečů, o rok později to bylo už jen 35. Největší poptávka je naopak po kvalifikovaných řemeslnicích; ÚP Most: 2008. Správa o situaci na trhu práce za rok 2007. ÚP Most: Most. 35 Zvláště ohroženy jsou podnikatelské subjekty provázané s automobilovým průmyslem. 36 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo zde definujeme inverzně – jako veškeré obyvatelstvo na konkrétním území, které není ekonomicky neaktivní, což jsou všechny osoby, které nebyly zaměstnány během referenčního období a nejsou v současnosti ekonomicky aktivní (např. děti předškolního věku, osoby navštěvující různé vzdělávací instituce, starobní důchodci, dlouhodobě nemocné nebo invalidní osoby apod.). Patří sem např. i uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadu práce, ale neschopní nastoupit práci do 14 dnů (např. z důvodu probíhající rekvalifikace). Proti dříve uváděným údajům patří do této skupiny i osoby na rodičovské dovolené. Zdroj: ČSÚ – mezinárodní metodika a doporučení přijatá ILO pro sledování měr nezaměstnanosti.

37

V obou případech jsou stanovené „limity“ hodnot kritéria překročeny: průměrná hodnota dlouhodobé nezaměstnanosti činí 23 %, což je trojnásobek oproti městu Most a devítinásobek oproti průměru České republiky). Spíše než o reálném stavu míry nezaměstnanosti ve sledovaných lokalitách svědčí uvedené údaje o neschopnosti tyto ukazatele institucionálně evidovat. Pokusy o oficiální statistické zmapování stavu nezaměstnanosti narážejí na několik zásadních překážek: ƒ neustálá a velmi výrazná fluktuace obyvatel na daném území – počty fakticky nezaměstnaných a fakticky žijících obyvatel (tj. podíl EA obyvatel) obou lokalit se mění doslova každým dnem ƒ vysoká míra tzv. sankčního vyřazení – vzhledem k nedisciplinovanosti, nezájmu či neochotě spolupracovat, jsou mnozí registrovaní nezaměstnaní na 6 měsíců vyřazováni z evidence ÚP. Značné množství se zpětně do evidence nehlásí ƒ celkový objem EA obyvatelstva (a tím míru dlouhodobé nezaměstnanosti) obou lokalit ovlivňují osoby na rodičovské dovolené (tuto skupinu zohledňujeme) ƒ osoby ve výkonu trestu, osoby přicházejí z výkonu trestu stejně jako počty osob s plným invalidním důchodem nezohledňujeme, protože tyto údaje jsme neměli k dispozici Registrované míry nezaměstnanosti se z uvedených důvodů mohou od skutečného stavu lišit až o desítky procent a je vhodné považovat je pouze za ilustrativní. V podmínkách obou sledovaných lokalit je zcela oprávněné mluvit o tzv. skryté nezaměstnanosti – velké množství EA obyvatel je v současnosti mimo registraci Úřadu práce. Jinými slovy, fakticky nepracují, ani nejsou nikde evidováni. Zjištěné (a zkreslené) statistiky je proto nezbytné doplnit o expertní odhady pracovníků oslovených institucí působících ve sledovaných lokalitách. V roce 2005 realizovali zaměstnanci Komunitního centra Chanov vlastní terénní šetření (sčítání) zaměřené mj. na problematiku nezaměstnanosti. Výsledná míra nezaměstnanosti dosahuje podle tohoto šetření hodnoty 73,8%. V tomto případě není bohužel rozlišena dlouhodobá nezaměstnanost. Podrobná zjištění chanovského „mikrocensu“ lze dohledat v následující tabulce. Tab. č. 15: Struktura nezaměstnanosti v Chanově - rok 2005 celkem muži ženy 1 635 872 763 Počet obyvatel 787 Počet EA obyvatelstva 581 225 256 Počet nezaměstnaných Míra nezaměstnanosti – v % 73,8 Stav k 31. 12. 2005; zdroj: Komunitní centrum Chanov

Podobným způsobem odhadují míru dlouhodobé nezaměstnanosti v Chanově i zaměstnanci obecně prospěšné společnosti Dům romské kultury. 37 Podle jejich odhadu se míra dlouhodobé nezaměstnanosti pohybuje okolo 70 %. Žádné podobné sčítání vztahující se k lokalitě “Stovky” není bohužel k dispozici. Na reálnou míru (dlouhodobé) nezaměstnanosti je zde možné odkazovat pouze z provedených rozhovorů s experty. Podle odhadů terénních pracovnic Klubu národnostních menšin, 38 je

37

V lokalitě Chanov působí toto sdružení od roku 2002. Cílovou skupinou společnosti jsou nezaměstnaní v lokalitě a jeho aktivity jsou zaměřeny na realizaci rekvalifikačních (do-kvalifikačních) kurzů a následného asistovaného vzdělávání nejúspěšnějších frekventantů. V průběhu šesti let se společnosti podařilo realizovat 19 rekvalifikačních kurzů, kterými prošlo celkem 178 frekventantů. 38 Klub národnostních menšin je organizace zřízená Magistrátem města Most, jejímž primárním cílem je práce s dětmi a mládeží. Slouží KNM jako zázemí pro pořádání kulturních a vzdělávacích akcí zaměřených na integraci

38

míra nezaměstnanosti v lokalitě Stovky 50 %. Legálně v této lokalitě pracuje kolem 1/3 obyvatel, další 2/3 pracují neoficiálně – načerno. VI.2.2. Míra hospodářské aktivity Dalším vstupním kritériem pro výběr zóny, který odkazuje na ekonomický rozměr, je míra hospodářské aktivity. Je vyjádřena počtem ekonomicky aktivních obyvatel v poměru k celkovému počtu obyvatel sledované oblasti. Zdrojem dat pro výpočet níže uvedených ukazatelů byly: ƒ Magistrát města Most – Odbor správních činností – přehled o počtu a věkové struktuře obyvatel v obou vymezených zónách získaný výpisem z evidence trvale hlášených osob; rozhodným okamžikem byl 31. 12. 2007 ƒ Magistrát města Most – Odbor sociálních věcí – evidence počtu obyvatel na mateřské dovolené ƒ ČSÚ – hodnoty zkoumaného kritéria na úrovni České republiky a města Mostu Zaznamenané hodnoty ukazatele pro sledovaná území jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. č. 16: Míra hospodářské aktivity Obyvatelstvo Počet EA celkem obyvatel 10 381 130 5 544 625 Česká republika 67 543 38 917 Most 1 529 919 Lokalita „Stovky“ 1 492 858 Lokalita Chanov Průměr – zóna 1 511 889

% EA obyvatel 53,4 57,6 60,1 57,5 58,8

Stav k 31. 12. 2007; zdroj: ČSÚ, Magistrát města Most

Z tabulky je patrné, že hodnoty sledovaného kritéria jsou pro obě lokality srovnatelné s referenčními správními celky. Poměrně zvýšené míry hospodářské aktivity jsou ovlivněny příznivou demografickou strukturou obyvatelstva v obou lokalitách (blíže k těmto ukazatelům v kapitole Demografie). V souvislosti se závěry uvedenými v dalším textu této kapitoly je nutné poznamenat, že kritérium míra hospodářské aktivity poukazuje pouze na potenciál ekonomických aktivit ve sledované lokalitě. Jeho hodnoty nemusí vzhledem ke stavu lokálních pracovních trhů a zjištěným mírám nezaměstnanosti odpovídat skutečné hospodářské aktivitě obyvatel. Veškeré poznámky týkající se zaměstnanosti a zaměstnavatelnosti obyvatel sociálně vyloučených lokalit je proto nutné vzít v úvahu také při zhodnocení kritéria míry hospodářské aktivity.

občanů hlásících se k národnostním a etnickým menšinám. Mimo Romského klubu pro děti ZŠ poskytuje také terénní sociální práci v lokalitě Stovky.

39

VI.3. Příčiny nezaměstnanosti Za obecně přijaté důvody nízké úrovně zaměstnanosti mezi sociálně vyloučenými jsou považovány následující faktory: ƒ velká část obyvatel sociálně vyloučených lokalit má pouze základní vzdělání a tudíž je nekvalifikovanou pracovní silou ƒ eventuelní pracovní příležitosti jsou omezeny na pomocné práce, fyzicky náročné práce, sezónní a příležitostné práce. ƒ velká část referovaných lidí má zkušenosti s diskriminací ze strany potencionálních zaměstnavatelů („když se dotazuji na volné místo přes telefon, je k dispozici; když přijdu osobně, je již údajně obsazeno“) ƒ v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti a bez nadějných vyhlídek na změnu ztrácejí pracovní návyky, sociální dovednosti atd., čímž se jejich postavení na trhu práce ještě zhoršuje ƒ tyto návyky se pak přenášejí i na jejich potomky, na další generaci ƒ ve velké míře využívají jediné pracovní uplatnění, které se jim nabízí – v rámci šedé ekonomiky (=na hranici zákona) ƒ silná zadluženost vede k životním strategiím, kdy je nejvýhodnější mít oficiálně nulový příjem VI.3.1. Diskriminace na pracovním trhu V této souvislosti se chceme blíže věnovat tématu, které je poněkud přehlíženo. Základní příčinou nezaměstnanosti bývá především nízká úroveň vzdělání. Nicméně v kapitole věnované této oblasti jsme naznačili, že jeho úloze v integraci sociálně znevýhodněných přisuzujeme mnohdy až samospasitelské možnosti. To, že člověk vystuduje, mu ještě nezaručuje, že bude zaměstnán. Mnoho lidí z generace dnešních prarodičů bylo za komunismu vyučeno, avšak ani ti nemohou v našem regionu sehnat práci. Je to dáno především vlivem ústupu těžby uhlí a s ní spojeného průmyslu, respektive úpadku průmyslu v regionu obecně. Majorita má tendenci opomíjet panující stereotypy a diskriminační chování některých zaměstnavatelů, které brání dosažení vyšší úrovně zaměstnanosti. Roman Krištof tuto situaci shrnuje takto: „Obyvatelům sociálně vyloučených komunit obývaných převážně romskou populací se za dnešních podmínek vzdělávat nevyplatí, protože mohou očekávat diskriminaci na trhu práce a navíc by se o plody vzdělání museli podělit se svojí komplexní rodinou.“ 39 Česká společnost v různých šetřeních vyjadřuje negativní postoj k romskému etniku. 40 Zdůrazňuje se především hlučnost, negativní postoj k práci a kriminalitu Romů (v různém pořadí). Významnou roli hrají také předsudky majoritní společnosti ohledně pracovního výkonu Romů (pracovní morálka, kvalita práce). Zároveň třeba uvést, že „pokud jde o pracovní morálku romských pracovníků, v případě dobře zaplacené nelegální práce (například v Německu), je jejich pracovní morálka příkladná a zaměstnavatelé oceňují jak jejich výkony, tak spolehlivost.“ 41 To samé platí i o jiných zemích, kam Romové před diskriminací utíkají. Je pravda, že část lidí, kterou bychom mohli označit za Romy, skutečně pracovat nechce, ale většina naopak chce a nemá to nic do činění s jejich etnicitou. Negativní zkušenost

39

Krištof, Roman: 2004. Dosavadní integrační praxe zaměřené na romskou populaci v ČR, dostupné na http://epolis.cz/download/pdf/materials_6_1.pdf , 4. 11. 2008. 40 Viz např. IPRM Most: 2008. Zpráva o výsledku průzkumu názorů obyvatel, dostupné na http://www.mumost.cz/informace/integrovanyplan/dokumenty/pruzkum2.pdf , 16.11. 2008. 41 (autor ani rok neveden).Postavení Romů v ekonomice, Sdružení Dženo: Praha, dostupné na http://www.dzeno.cz/docs/ROMECO_CZE.doc, 8. 10. 2008.

40

zaměstnavatelů s prvně jmenovanou skupinou nechceme bagatelizovat, ať už je tato zkušenost přímá či jen zprostředkovaná. Je však těžké určit, zda „jsou Romové diskriminováni, protože se chovají nevhodně, nebo zda se chovají nevhodně, protože jsou diskriminovaní“ 42 . Jisté naopak je, že nezačnou pracovat, pokud společnost nepřestane diskriminovat. Jiné cesta není.

VI.4. Zjištění z lokalit V souvislosti s problematikou nezaměstnanosti a pracovní motivace osob žijících ve sledovaných lokalitách byly během realizovaných rozhovorů opakovaně artikulovány tyto skutečnosti: Syndrom dlouhodobé nezaměstnanosti – po několika letech života bez pravidelné ekonomické aktivity hrozí ztráta pracovních návyků a motivace k hledání práce a vznik závislosti na sociálních dávkách. Syndrom se projevuje zejména takto: ƒ ti, kdo práci seženou, často opouštějí pracovní místo po několika dnech ƒ nešvarem některých je zneužívání nemocenské dovolené – po prvním či druhém dni v práci zůstanou doma a pak už se do práce nevrátí ƒ rezignace a neochota k hledání pracovního uplatnění je v některých případech omlouvána rétorikou diskriminace ze strany zaměstnavatelů ƒ starší generace má ještě pracovní návyky z dob komunismu, ale je pro zaměstnavatele méně atraktivní a těžce shánějí zaměstnání ƒ roste počet mladých, kteří mají nulovou zkušenost s pravidelnou pracovní činností Práce načerno – ve sledovaných lokalitách pracují zejména muži v neformálních pracovních poměrech. V časných ranních hodinách bývají k vidění hloučky mužů čekajících odvoz na tzv. „brigádu“. Jiným nepřímým důkazem tohoto fenoménu je častá nepřítomnost mužů během návštěv prováděných sociálními pracovníky v domácnostech klientů. Vybavení bytů zároveň odpovídá vyšším, resp. nikoli podprůměrným příjmovým poměrům. Nutno poznamenat, že tato životní strategie není charakteristická pouze pro lidi ze sledovaných lokalit. Práce načerno je obecný problém všech oblastí dlouhodobě postižených vysokými mírami nezaměstnanosti. Nemotivující sociální systém – vzhledem k častému zadlužení, silně omezené nabídce zaměstnání a nízkým potencionálním výdělkům, se obyvatelům sledovaných lokalit nevyplatí pracovat, resp. pracovat legálně. 43 Legální výdělek je často víceméně shodný s výší dávek v nezaměstnanosti a jiných příspěvků sociálního zabezpečení. Věnovat se za takových podmínek oficiálním pracovním aktivitám by bylo jednoduše nevýhodnou životní strategií. Současná podoba systému dávek sociálního zabezpečení znemožňuje přistupovat ke klientům individuálně (posuzovány jsou domácnosti jako celek). Pokud by se např. dva členové z rodiny rozhodli jít pracovat, pak by o dávky přišla celá rodina. Současný model je nastaven tak, že výhodná je situace, kdy buď všichni členové domácnosti pracují nebo jsou všichni na dávkách, vše mezi tím je pro lidi žijící na hranici chudoby nevýhodné.

42

Steiner, Jakub: 2004. Ekonomie sociálního vyloučení. In Jakoubek, Marek – Hirt, Tomáš: Romové: Kulturologické etudy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.: Plzeň. 43 Zadluženosti mnoha rodin žijících ve sledovaných lokalitách je značná (některé dluhy se táhnou 10 až 20 let). Srážky dluhů ze mzdy jsou dalším „racionálním“ protiargumentem k zahájení legálního zaměstnání.

41

Zkušební doba – naši informátoři z řad obyvatel sledovaných lokalit i z řad expertů shodně popisují, že podezřele často jsou po třech měsících zkušební doby někteří zaměstnanci propuštěni. Nekvalifikujeme tuto skutečnost jako záměr (tj. vytvoření pracovního místa jen za účelem získání příspěvku od ÚP). Chceme upozornit na skutečnost, že dotyčný pak na určitou dobu (3-6 měsíců) přichází o nárok na dávky, protože si během zkušební doby vydělal „nadživotní minimum“. A tak i ten, kdo chce pracovat, je současným systémem srážen k neaktivitě.

VI.5. Shrnutí a doporučení Rozdělení výplat Schopnost hospodařit s penězi je mezi referovanými obyvateli velmi nízká. Na několika místech podáváme různá vysvětlení tohoto jevu (zejména kapitola Chudoba sociální vyloučení). V tzv. Gabalově zprávě se píše, že neschopnost hospodařit je často reakcí na bezvýchodnost životní situace, která se vyznačuje upřednostňováním pořízení určitých nákladnějších předmětů (např. elektroniky) před uspokojením základních potřeb. V prostředí sociálního vyloučení funguje značkové oblečení, elektronika apod. jako statusové symboly. 44 Pohybujeme-li se v prostředí silně zadluženém, pak velmi často ani není s čím hospodařit, neboť velká část finanční hotovosti je vynaložena na splátku dluhu. Proto by v úvahu připadalo rozdělování výplat (mezd, odměn, sociálních dávek...) do několika kratších úseků (týdně jsou mzdy vypláceny např. ve Velké Británii). Obrovské zvýšení časové i finanční náročnosti je více než evidentní. Nenabízíme to jako plošné řešení, ale jako možnou inspiraci pro jakékoli subjekty, které by uvažovaly o vytvoření pracovních míst pro lidi ohrožené sociálním vyloučením. Hlavní část výplaty by musela být realizována v běžném termínu (placení nájmu a dalších položek), ale nikoli v celé výši. Doplatky by pak měly zamezit tomu, aby celá částka nebyla v rozpětí několika dnů či hodin (gamblerství) promrhána. Vzdálenost zaměstnání V představách obyvatelů obou lokalit (zejména matek) by ideální zaměstnání mělo být co nejblíže domovu, případně se zajištěnou dopravou. Majorita opatření tohoto druhu (stejně jako mnohá další) bude patrně interpretovat jako zbytečnou pozitivní diskriminaci. Pravděpodobně ale existují jen dvě možnosti – buď pozitivně diskriminovaná a zaměstnaná skupina se zajištěným odvozem, nebo nezaměstnaná skupina žijící z dávek sociální podpory. Veškerá opatření spadající pod „pozitivní diskriminaci“ musí být majoritě důkladně vysvětlena a dosažené pozitivní výsledky náležitě publikovány. Sociální firmy Město by mělo jednoznačně podporovat zakládání sociálních firem, které by zaměstnávali občany ze sociálně vyloučených lokalit (viz kapitola Bydlení). Důvody jejího poskytování (buď ÚP nebo soukromými subjekty jsou následující: ƒ posilování pracovních návyků ƒ budování pozitivního vědomí veřejnosti ƒ zvýšení domácího rozpočtu zaměstnaných

44 Gabal, Ivan: 2006. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. Gabal Analysis and Consulting, Praha. Status chápeme jako souhrnné vyjádření sociální pozice člověka v určité společnosti, případně ve skupině. Tato pozice je neustále vyjednávána prostřednictvím interakce s druhými. Statusový symbol pak „zhmotňuje“ tuto sociální pozici prostřednictvím nějakého viditelného znaku. Kromě uvedených příkladů to může být i např. způsob vyjadřování či konzumování určitých jídel apod.

42

Doporučení, aby se tyto firmy specializovaly na jednoduché práce, není při současné úrovni vzdělanosti jistě nijak převratné. Následující výčet uvádíme spíše pro ilustraci: úklidové práce (zejména ženy), zemní práce, stavební pomocné práce (výkopové práce, zedníci, přidavači), veřejné služby (např. péče o městskou zeleň), práce v zemědělství (sběr plodin, sekání trávy, sklizeň..), lesnictví (těžba a doprava dřeva). Tyto obory mají několik společných rysů: není potřeba speciální (nebo vůbec žádná) kvalifikace, po zapracování tyto práce zvládne i nezkušená osoba a naprosto rozhodující je objem práce (splnění snadno měřitelného úkolu), ale také nízké nároky na úroveň kulturního kapitálu (viz kapitola Vzdělávání).

43

VII. Sociálně patologické jevy VII.1. Úroveň kriminality Zvolený ukazatel vysoká úroveň kriminality a delikvence uvádí počet trestných činů zaznamenaných Policií ČR v přepočtu na 1000 obyvatel. Zdrojem dat pro vyhodnocení tohoto ukazatele byly: ƒ Policie ČR – oficiální statistiky kriminality pro referenční územně-správní celky (Česká republika, město Most) ƒ Městská policie Most – statistiky zaznamenaných událostí pro dílčí lokality Oficiální statistiky Policie ČR jsou vztaženy pouze na území celého města. Ve městě Most působí dva policejní obvody (obě části zóny spadají do působiště služebny Majakovského) a evidence kriminálních činů z obou z nich je sumarizována (nelze ji zpětně rozlišit). Evidence policejních výjezdů (či jednotlivých činů) na úrovni obvodů města není zaznamenávána. 45 Hodnoty sledovaného ukazatele pro rok 2006 jsou vyjádřeny v následující tabulce. Tab. č. 17: Míra kriminality a delikvence Počet tr.č./1000 obyv. 34,4 47,6

Česká republika Most

Stav ke 31.12. 2006, zdroj: Policie ČR

Z uvedených údajů lze porovnat pouze celorepublikový průměr s průměrem pro město Most. Hodnoty sledovaného kritéria jsou v tomto ohledu pro město Most nepříznivé. Na 1000 mosteckých občanů připadlo během roku 2006 o 13 evidovaných trestných činů více než je celorepublikový průměr. Srovnatelný ukazatel pro zkoumané lokality nám nebyl z uvedených důvodů k dispozici. Jediný oficiální zdroj informací o kriminalitě na území zóny, který byl v průběhu realizace šetření dostupný, představuje databáze Městské policie Most. Její evidence rozlišuje “spad kriminality” pro jednotlivé ulice. Zjištěné údaje jsou uvedeny v tabulce: Tab. č. 18: Evidované události MP Most Zadržení přestupky přestupky na pachatelé v dopravě veřejném pořádku 485 4805 2079 Most 28 403 357 Lokalita „Stovky“ 3 17 15 Lokalita Chanov Průměr – zóna 16 210 186 Stav ke 31.12. 2007. zdroj: Městská policie Most

Podle vyjádření pracovníků Městské policie Most patří obě sledované lokality k relativně klidným částem města, ve kterých není zapotřebí nepřetržité přítomnosti příslušníků sboru ani častých výjezdů motorizované zásahové jednotky. Hlavním problémem lokality „Stovky“

45

Data se vztahují k roku 2006. I kdybychom měli k dispozici nejaktuálnější statistiky o spáchaných trestných činech, dozvěděli bychom se z nich pouze údaj o místě jejich spáchání. Je zřejmé, že obyvatelé exkludovaných lokalit mají mnohem větší příležitost k páchání trestné činnosti spíše mimo své bydliště. Údaj by tak vypovídal o stavu bezpečnosti v zóně jen zkresleně.

44

jsou (a doložené statistiky to potvrzují) dopravní přestupky, resp. přestupky týkající se parkování motorových vozidel. Tato problematika nemá přímou vazbu na obyvatele lokality. Časté jsou také problémy s veřejným pořádkem (především rušení nočního klidu a znečištění veřejných prostor). Problematická mládež a další skupiny s patologickým chováním se kumulují na samém okraji lokality, na lavičkách v parčíku v blízkosti křižovatky Třída budovatelů a Jaroslava Seiferta. Ve druhé části lokality – v Chanově – je podle zaměstnanců Městské policie Most stabilní klid. Markantní “podevidence” porušování zákona v lokalitě Chanov je však z přiložené statistiky více než patrná. Jinými slovy, nízký počet deklarovaných trestných činů je vzhledem k celkovému kontextu do očí bijící. Zpřesňující komentáře k oběma sledovaným lokalitám nebylo ze strany Policie ČR možné obdržet.

VII.2. Kvalitativní šetření V následující části se budeme opírat především o data získaná kvalitativním šetřením v terénu. Neboť jde o informace nadmíru citlivé, výsledný text nemusí být zcela v souladu se skutečností. Jednak záměrným zkreslováním situace samotnými informátory, případně tím, že zvolení informátoři měli nepravdivé či neúplné informace. Popisujeme jen ty skutečnosti, o kterých jsme získali dostatek informací. Neznamená to tedy, že by se další jevy v zóně nevyskytovaly. Zmapování situace ohledně kriminality v mostecké zóně by vyžadovalo samostatnou studii zaměřenou výhradně na sociopatologické chování. VII.2.1. Lichva Lichva neboli též úžera je pro sociálně vyloučené lokality typický jev. Nejde o specifikum českých ghett ani romské menšiny, nalézáme ji všude tam, kde můžeme hovořit o kultuře chudoby. Paragraf 253 trestního zákoníku ji definuje takto: (1) Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch. Tradiční lichva Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit se velmi často nemohou prokázat stálým zaměstnáním, jsou zadluženi (pokuty, dluhy na službách), nemohou poskytnout záruky třetí osoby apod. Zkrátka jejich šance na získání standardní půjčky či úvěru bývá nulová. Lidem, kteří postrádají možnost zažádat si v případě finanční nouze o půjčku u solidní komerční instituce, nezbývá než využít nabídky lichváře. V lokalitě Chanov je lichva přítomná, o její existenci hovořil prakticky každý, s kým jsme se během našeho výzkumu setkali (obyvatelé, zaměstnanci NNO i úřadů). Stejně jako mnoho ostatních negativních jevů (zejména drogy), i před tímto problémem zavírá majorita oči. Dalo by se říci, že místní lidé chápou lichvu jako přirozenou součást života v lokalitě, ačkoli si dobře uvědomují, že jde o jev nepatřičný. Ačkoli je to právě lichva, která doslova vysává celé rodiny a stojí za jejich neštěstím. Zadluženost těchto lidí nemůže být společnosti jako celku lhostejná, neboť vede dlužníky k páchání trestné činnosti, zneužívání sociálních dávek na umořování dluhu nebo nesplácení nájmu. V důsledku to stojí peníze nás všech. V lokalitě „Stovky“, která je v mnoha ohledech slabším odvarem husté chanovské polévky, není lichva natolik rozšířená. Minimálně jedna rodina se poskytováním půjček s vysokým 45

splátkovým procentem zabývá, nicméně nikoli v takové míře, aby si o tom doslova štěbetali vrabci na střeše jako v případě Chanova. 46 Principy lichvy jsou následující: takzvaný systém sto na sto znamená, že z půjčky se po uplynutí stanovené doby stává částka zvětšená o sto procent. Existuje také mírnější forma, kdy provize činí jen 50 % dlužné částky. Při nezaplacení se částka navyšuje. Jak snadno lze v této situaci upadnout, je nad slunce jasné. Postiženým pak často nezbývá než před svými padrones uprchnout do jiného města, ale často i ze země. Velmi podrobně lichvu v lokalitě popisuje Agentura pro sociální začleňování na svých stránkách (strategie lichvářů, systémy půjčování). 47 Základním problém při vytlačování lichvy z lokality je přesvědčit poškozené, aby proti lichváři svědčili, protože bez svědků nemůže být zahájeno trestní řízení. Prolíná se zde několik faktorů: ƒ nedůvěra lidí ze sociálně vyloučených lokalit k policii ƒ násilnické až agresivní praktiky lichvářů při vymáhání pohledávek ƒ obava z odplaty (ze strany pomocníků či příbuzných), přičemž obvinění mohou vyváznout s podmíněnými tresty ƒ lichváři jsou často veřejně známé osoby, které se navenek prezentují jako „zástupci romské komunity“, a městské či obecní úřady s nimi v tomto duchu i spolupracují. Přiznejme si proč – jde totiž o bezproblémové, inteligentní a do společnosti integrované Romy, které si společnost tolik žádá. Z toho vyplývá, že pouze lidé nacházející se v neudržitelné životní situaci budou ochotni obrátit se na policii a svůj případ zveřejnit. Trestní řízení bude nadmíru obtížné a vyžadující součinnost mnoha subjektů. Nicméně to by nemělo být omluvou pro neřešení tohoto problému. 48 Novodobá lichva Hovoříme-li o lichvě, pak musíme ještě zmínit jev posledních let, kdy se lidé kvůli nedostatku financí obracejí nejen na lichváře, ale také na bankovní i nebankovní společnosti poskytující podezřele rychlé půjčky či krátkodobé úvěry. Postižení bývají z řad majority, ale především ze sociálně vyloučených lokalit. O její míře v zóně nemáme detailnější informace, víme jen, že se zde vyskytuje. Agenti nabízející tyto produkty za nimi přicházejí takříkajíc až „do kuchyně“, čímž zvyšují šance přijetí půjčky. Oslovení bývají často nevzdělaní chudí lidé, kteří zpravidla nepřemýšlejí v dlouhodobých horizontech ani nemají základní právní povědomí. Získat půjčku na několik tisíc korun do druhého dne bez ručitele či prokázání výše příjmu je více než lákavé. Amorálnost těchto finančníků je nabíledni. Záměrně nabízejí půjčky nebonentním klientům, u nichž existuje vysoká šance, že nebudou úvěr splácet podle sjednaných podmínek, a rychle upadnou do spirály dalšího a dalšího zadlužování. Narůstají poplatky z prodlení, přičemž po určité době lze přistoupit i k exekuci sociálních dávek, případně majetku. Tomáš Hirt k tomu v článku Obchodníci s chudobou píše, že „narozdíl od lichvy v sociálních ghettech, která probíhá v rozporu se zákonem a její vyšetřování je komplikované, je omezení legálního byznysu s chudobou poměrně jednoduché. Stačí změnit právní předpisy, které jej umožňují.“ 49

46

Na vlastní oči je možné si lichváře prohlédnout každý měsíc v den výplaty dávek, jak čekají ve svých luxusních vozech před chanovskou poštou na své oběti. 47 Viz http://www.socialni-zaclenovani.cz/most , 6. 10. 2008. 48 Více k lichvě, zejména možnostem jejího potírání viz článek kpt. Dochvát, Pavel: 2003. Lichva v romské komunitě. Dostupné na http://epolis.cz/download/pdf/materials_65_1.pdf, 23. 11. 2008. 49 Hirt, Tomáš: 2008. Obchodují s chudobou, dostupné na http://spotrebitelskyudel.finance.atlas.cz/?p=66 ,

46

VII.2.2. Drogy Pro obě lokality je typický abusus drog. V následujícím výčtu nezmiňujeme marihuanu, která je spíše celospolečenskou záležitostí. Rovněž zde nepíšeme o nadměrném užívání alkoholu, neboť tato látka je přes svou nebezpečnost společností tolerována. Zaměřujeme se především na dvě nejrizikovější látky – v minulých letech velmi populární toluen a v referovaných lokalitách stále populárnější pervitin. Situace je kritická zejména na sídlišti Chanov, kde se do styku s drogami dostávají i děti (zejména alkohol a cigarety, ale i tvrdé drogy), dochází k mezigeneračnímu užívání drog (tj. celých rodin) a narkomané (označovaní výhradně jako „feťáci“) stojí pravděpodobně za celou řadou negativních jevů v lokalitě i mimo ni – zejména krádež železa z volných bytů, vykrádání bytů, krádeže v obchodech atd. Toluen Populární „toulen“ slouží jako rozpouštědlo barev a laků. Vzhledem k nízké ceně a silným účinkům patří stejně jako lepidla, ředidla a jiná rozpouštědla k velmi populárním mezi nejchudšími lidmi a mládeží. 50 Dopady zneužívání toluenu jsou katastrofální. Nejprve se projevují jako výpadky paměti, postupně dochází k výraznému snižování inteligence a dalším mozkovým dysfunkcím. Může vést až k ústavní léčbě, neboť dotyční lidé už nejsou schopni se o sebe postarat (jsou doslova „vygumováni“). Krom toho se člověk při čichání může otrávit (neodhadnutím dávkování) nebo udusit (čichači si pro umocnění účinku přetahují plastikový pytel přes hlavu). Jeho prodej nepodnikatelským subjektům byl zakázán od 15. 6. 2007, nicméně je tento zákaz obcházen, jelikož se čichači (především v Chanově) stále objevují. Můžeme jen spekulovat jak: buď existuje „vstřícná“ prodejna, kde je možné jej zakoupit nebo mají narkomani kontakt na osobu se živnostenským listem, která jim ho pořizuje. Bezesporu na trhu existují látky s podobnými účinky, které zákazu prodeje nepodléhají. Podle expertů v současnosti slouží v obou lokalitách spíše jako náhrada za pervitin, nebo dětem, které ještě nemají „potřebné kontakty“. Pervitin Metamfetamin můžeme rovněž považovat za levnou drogu, neboť se vyrábí z volně dostupných léků. 51 Jeho obvyklá cena činí 1000,- za gram (tj. 10 dávek). V nebývalé míře je narkomany ve sledovaných lokalitách aplikován nitrožilně, což vede k celé řadě zdravotních rizik, především přenosu žloutenky a viru HIV. Vzhledem k úrovni hygienických podmínek v Chanově můžeme mluvit o štěstí, že zatím nedošlo k rozšíření těchto chorob. Mezi oběma lokalitami existuje v této oblasti několik rozdílů: ƒ V Chanově se pervitin nevaří, pouze konzumuje. Ve „Stovkách“ se vaří, prodává, přičemž podle našich informací si pro něj zajíždějí nejen z Chanova, ale i z okolních měst. ƒ Vzhledem k uzavřenosti Chanova je celá místní populace pod vzájemnou kontrolou. Místní narkomané jsou všeobecně známí a pod určitým tlakem společenství. Oproti tomu jsou „Stovky“ daleko anonymnější, vnější elementy sem mají daleko snadnější přístup, nefunguje „sousedská kontrola“.

50

Litr toluenu lze pořídit za cca padesát korun. Více k pervitinu např. Hympl, Josef – Prošková, Kristýna: 2008. Pervitin se stává novou taneční drogou. Lidové noviny, 16. září 2008, dostupné na http://www.lidovky.cz/pervitin-se-stava-novou-tanecni-drogou-d9q/ln_domov.asp?c=A080916_083111_ln_domov_ter , 18. 11. 2008. 51

47

VII.2.3. Vykrádání bytů Uvnitř chanovské „komunity“ dochází velmi často ke krádežím spojeným s neoprávněným vniknutím do bytu. Z tohoto důvodu nemůže celá rodina opustit byt, vždy musí zůstat jeden z členů na stráži. Dříve celkem fungující systém zapnuté televize se zvukem puštěným velmi nahlas již nepomáhá. Zaznamenali jsme případ, kdy se pachatel vloupal do bytu, který byl plný lidí, a chtěl si odnést před zraky všech televizor. Nepomohlo ani, když byl z bytu vykázán na ulici, neboť se druhého dne opět vrátil. Na naši otázku, jak s výtečníkem naložili, se nám dostalo odpovědi, že nijak, neboť služebna městské policie zde nefunguje. Vyřídit si to s dotyčným „ručně stručně“ prý také nemohou, protože by proti sobě poštvali celou jeho rodinu. K incidentu došlo navíc na bloku 13, který je obecně vnímán jako nejbezpečnější. Tato situace však není nijak ojedinělá, na vykrádání bytů nás upozorňoval prakticky každý, s kým jsme v lokalitě mluvili. Mezi lidmi, kde jeden okrádá druhého, příbuzný příbuzného, děti své rodiče atd. nelze v žádném případě hovořit o romské „komunitě“. Jak poznamenává jedna naše informátorka: „kde je ta cikánská čest!?“

VII.3 Shrnutí a doporučení Z oficiálních statistik vyplývá, že sledované lokality patří k oblastem s nejnižší kriminalitou v Mostě (!). Vzhledem k notoricky známé nedůvěře lidí ze sociálně vyloučených lokalit je jasné, že takovéto údaje nelze brát za relevantní. Jistě je z těchto případů potřeba vyloučit poněkud průhledné výmluvy některých obyvatel, kteří nahlásí ztrátu radiátoru s tím, že jim byl odcizen „zatímco spali“. Ponechme rovněž stranou, odkud pramení tato nedůvěra k policii. 52 Patologické jevy v obou lokalitách se poněkud liší svou formou i rozsahem. Pro Chanov je typické rozsáhlé poškozování cizího majetku (rozkrádání vybavení prázdných bytů, viz kapitola Bydlení), lichva a užívání drog (i vícegenerační). Můžeme zmínit i neoprávněné obývaní bytů a nelegální odběr elektrické energie. Ve „Stovkách“ jsme byli upozorněni především na překupnictví drog. Lichva je zde přítomná v menší míře, nájmy jsou až na výjimky hrazeny. Porušování zákona se děje spíše na úrovni porušování domovního řádu. Ani v jedné z lokalit v současné době nefunguje stálá služebna Městské policie Most (MP). Důvodem jsou jednak uvedené nízké počty ohlášených trestných činů, ale zejména nedostatek personálu. 53 Na sídlišti Chanov zjevně strážníci působící v terénu (pochůzkáři). Ačkoli v Chanově společná služebna MP a PČR (blok 13) i nadále funguje, policisté se na ulici objevují sporadicky. Zdejší obyvatelé jsou v nepoměrně vyšší míře pachateli nebo oběťmi trestních činů, které však nikdo nehlásí. Není možné, aby funkci policie suplovali soukromí zaměstnanci místní stavební firmy, kteří si mohou právo leckdy vykládat po svém. Na ZŠ Zlatnická by měl jednoznačně působit vyškolený preventista rizikového chování, který by zajišťoval zejména primární a sekundární drogovou prevenci, neboť nejefektivnější způsob práce s mládeží ohroženou rizikovým chováním je kontinuální přístup opřený o nejnovější poznatky z oblasti prevence. Přednášky obvykle nenaplňují očekávání, jejich pořádání je dětmi obvykle nahlíženo spíše jako šance vyhnout se výuce. Přirozeně by škola ke zřízení této – podle našeho názoru nezbytné – funkce potřebovala finanční výpomoc. Hovoříme-li o prevenci, je třeba zmínit, že práce terénních sociálních pracovníků K-centra Most by mohla být v Chanově efektivnější, kdyby jim byla poskytnuta místnost jako zázemí v zimních měsících.

52

Spíše než na právní systém se spoléhají na podporu své rodiny. Nacházíme se tedy v situaci, kdy spravedlnost představuje především fyzická síla a neformální autority. 53 Šoltysová, Vlasta: 2008. Služebna v Chanově: nejsou lidi. Deník Homér, 8. února 2008, dostupné na http://www.homerlive.cz/homer/most/rbsearchsource_articles/art_21331/txtexpresion_m%c4%9bstsk%c3%a1+po licie+chanov/ap_2/sluzebna-v-chanove-nejsou-lidi.aspx , 6. 9. 2008.

48

VIII. Chudoba a sociální vyloučení VIII.1. Míra chudoby a vyloučení Posledním sledovaným kritériem charakterizujícím sledované lokality jako sociálně vyloučené je vysoká míra chudoby a sociálního vyloučení. Tento ukazatel vyjadřuje výši příspěvku hmotné nouze v přepočtu na jednoho občana v Kč. Do příspěvku hmotné nouze spadají příspěvek na živobytí, příspěvek na bydlení a mimořádný příspěvek. Jmenované dávky sociálního zabezpečení jsou vypláceny místními správními orgány. Pro výpočet ukazatele byla využita data z těchto zdrojů: ƒ MPSV – stanovení ukazatele na celorepublikové úrovni a úrovni celého města; referenčním datem byl 31.12. 2007 ƒ Magistrát města Mostu – Odbor sociálních věcí – přehled o výši a struktuře vyplacených dávek pro obě sledované lokality; referenčním datem byl 31.12. 2007 ƒ Magistrát města Most – Odbor správních činností – aktualizované statistiky počtu obyvatelstva ve sledovaných lokalitách; referenčním datem byl 31.12. 2007 Vybraný ukazatel je i v tomto případě pouze dílčím indikátorem skutečné míry sociálního vyloučení. Složitý komplex psychologických a sociálních faktorů vypovídajících o vztahu mezi majoritní společností a menšinou žijící ve sledované zóně byl pro potřeby IPRM nahrazen jedním kvantitativním údajem. Strukturu příspěvků hmotné nouze znázorňuje následující tabulka. Čísla v tabulce udávají objem peněz vyplacených v příslušných lokalitách během roku 2007. Tab. č. 19: Struktura příspěvků hmotné nouze - rok 2007 Prostředky Z toho hmotné nouze Příspěvek na Příspěvek na Mimořádný CELKEM živobytí bydlení příspěvek 4 608 000 3 744 000 864 000 0 Lokalita „Stovky“ 7 224 000 6 552 000 540 000 132 000 Lokalita Chanov Průměr – zóna 5 916 000 5 148 000 702 000 66 000 Stav ke 31.12. 2007, zdroj: Magistrát města Most

Získané údaje byly vztaženy ke zjištěnému počtu trvale hlášených obyvatel. K 31.12. 2007 obývalo lokalitu Chanov celkem 1 529 a lokalitu “Stovky” 1 492 obyvatel. Výsledky ukazatele pro sledované lokality a jejich srovnání se stanoveným celorepublikovým a městským průměrem jsou znázorněny v následující tabulce. Tab. č. 20: Výše příspěvku hmotné nouze Výše příspěvku hmotné nouze na občana v Kč 303,- Kč Česká republika 1 490,- Kč Most 3 014,- Kč Lokalita „Stovky“ 4 842,- Kč Lokalita Chanov Průměr – zóna 3 928,- Kč Stav ke 31.12. 2007, zdroj: MPSV, Magistrát města Most, vlastní výpočet

49

Z tabulky je patrné, že v obou sledovaných případech byly stanovené hodnoty ukazatele překročeny. V případě lokality “Stovky” je sledovaná hodnota oproti městskému průměru dvojnásobná a v porovnání k celorepublikovému průměru je hodnota téměř desetinásobná. Průměrný výdej veřejných prostředků na jednoho občana v lokalitě Chanov je oproti celoměstskému průměru trojnásobný a srovnáme-li jej s celorepublikovým průměrem, jde o patnáctinásobek vynakládaných financí. Průměrná hodnota ukazatele ve sledovaných lokalitách je k městskému celku více než dvojnásobná, srovnáme-li dosaženou hodnotu s celorepublikovým průměrem, dostaneme se na dvanáctinásobek. Míra závislosti obyvatel zóny na systému dávek sociálního zabezpečení je z tohoto pohledu výrazně vyšší.

VIII.2. Pŕíčiny a důsledky života na sociálních dávkách VIII.2.1. Kultura chudoby Koncept kultury chudoby zformuloval již před více než padesáti lety Oscar Lewis. Tento americký antropolog tvrdí, že si lidé žijící v podmínkách materiální chudoby v rámci industriální společnosti vytvářejí specifický systém chování a hodnot. Uvedený systém je úzce spjat s kulturou většinové společností, a proto jej lze pojímat jako její subkulturu, ačkoli se od dominantní kultury velmi liší. Popisovaný soubor chování a hodnot je prostřednictvím socializace předáván na generace potomků, kteří jej přijímají jako jediný možný. Jinak řečeno, kdyby tito jedinci žili v jiném prostředí, osvojili by si i jeho kulturní systém. 54 Další autoři, kteří tento koncept dále rozváděli, prokázali, že chování chudých lidí je univerzální pro všechny sociálně vyloučené enklávy moderních společností. Jde zejména o tyto charakteristiky: ƒ životní strategie zaměřené na přítomnost ƒ uzavřenost vůči okolnímu světu ƒ negramotnost a nízká úroveň vzdělání ƒ sociální patologie ƒ vlastní ekonomický systém s vlastními institucemi (lichva) ƒ oslabená role otce jako živitele rodiny Ještě jednou upozorňujeme na fakt, že i přes tendenci české laické veřejnosti považovat zmíněné způsoby jednání za typicky romské, jde o univerzální strategie lidí žijících v podmínkách kultury chudoby/sociálního vyloučení. Jestliže jde skutečně o svébytnou kulturu, pak nemůžeme očekávat, že ke změně dojde v krátkém časovém horizontu. Pokud tyto změny nastanou, pak jedině pozvolně a nenápadně. Jak je naznačeno již v teoretickém úvodu, v současnosti je upřednostňován spíše termín sociální vyloučení, který rozšiřuje koncept kultury chudoby o další rozměr – aktivní úlohu majority, která danou menšinu vylučuje ze svého středu. VIII.2.2. Chudoba a velkorodina Základní důvod, proč jsou obyvatelé sociálně vyloučených lokalit materiálně chudí, je poměrně zřejmý: „málo využívají postupy a instituce moderní společnosti”, píše Jakub Steiner, čímž má namysli tržní mechanizmy (např. schopnost investovat). 55 Místo nich se tito lidé: „uchylují k postupům a institucím tradičních společností, jako je například velká rodinná

54

Viz např. Toušek, Ladislav: 2007. Kultura chudoby, nebo etnický původ? Kulturní týdeník A2, č. 32/07, dostupné na http://www.tydenika2.cz/archiv/2007/32/kultura-chudoby-nebo-etnicky-puvod , 13. 11. 2008. 55 Steiner, Jakub: 2004. Ekonomie sociálního vyloučení. In Jakoubek, Marek – Hirt, Tomáš: Romové: Kulturologické etudy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.: Plzeň.

50

síť.“ 56 To znamená, že rodina je hlavní jednotka ke které se vztahují, a protože to je zpravidla i jediná referenční skupina, nemohou ani nechtějí se jí vzdát. Postavení jedince v lokalitě stojí a padá s postavením rodiny jako celku. Velmi patrné je to kupříkladu v Chanově, kde se osamocení jedinci bez podpory rodiny (zpravidla ne-Romové) stávají „poskoky“ mocných rodů. 57 To ale implikuje i obrácený vztah: má-li jedinec k dispozici cokoli hodnotného, musí se rozdělit s celou svou rodinou, jinak by tato solidarita byla narušena. Jednoznačně můžeme v tomto smyslu bez jakýkoli protiromských postojů označit velkorodinu za brzdu jejich emancipace. Na druhou stranu, jen díky solidárním sítím nekončí početné rodiny při soudním vystěhování na ulici. Bloudí tak v začarovaném kruhu: protože jsou chudí, jsou závislí na velkorodině, která je ovšem v naší moderní společností neefektivní, a tak nedosáhnou na její výdobytky a zůstávají chudí. Společné rodinné vlastnictví působí i jako demotivační faktor v otázce zaměstnanosti. „Zatímco výplata je rozdělena mezi komplexní rodinu, náklady v podobě vyloženého úsilí nese jednotlivec. Je proto výhodnější pracovat málo a spoléhat se na pomoc ostatních členů komplexní rodiny.“ 58 Na první pohled interpretovaná lenost se takto jeví jako velmi racionální postoj. Znovu tedy musíme zopakovat, že kdyby nebylo velkorodin, lidé by pracovali více. Vedle fenoménu společného vlastnictví spatřuje Steiner další mechanismus, který přispívá k prohlubování chudoby: netrpělivost. Tvrdí, že chudí lidé jsou netrpěliví, protože jejich budoucnost není nijak růžová. Trápit se budoucími problémy jim radost ze života jistě nezvýší. Naopak je třeba využít současné možnosti k radosti (výplata dávek), neboť kdo ví, co bude zítra. Nakonec dodává, že: „kdyby však existoval vnější důvod ke změně k lepšímu, trpělivost chudých lidí by se zvýšila.“ 59 Proč tedy zůstávají členy velkých rodinných sítí? Jak již bylo naznačeno výše, rozvětvené rodiny představují pro své členy jedinou formu pojištění pro případ nenadálé události (např. soudní vystěhování). A jelikož je rodina tolik důležitá, musí se velká energie věnovat udržování sociálních sítí.

VIII.3. Doporučení integrace V předchozích kapitolách jsme popsali jednotlivé aspekty života v prostředí sociálně vyloučených lokalit v Mostě. Z kvantitativních údajů a jejich cizelací kvalitativním výzkumem vyplývá, že jejich obyvatelé trpí především nízkou úrovní vzdělání, dlouhodobou nezaměstnaností, materiální chudobou, přílišnou závislostí na rozšířené rodině a některými sociálně patologickými jevy. Každá z kapitol nabízí ve svém závěru nabídku možných řešení, jak se v té či oné oblasti pokusit o změnu. Na následujících řádcích pak formulujeme obecné principy, kterými by se měla podle našeho názoru politika boje se sociálním vyloučením řídit. V komunistické éře byl přístup k řešení situace Cikánů/Romů jednoznačně asimilační a proletarizační: potlačování jazyka, kultury, pohybu (zákaz kočování z roku 1957, rozestěhovávání), kontrola porodnosti (sterilizace) a „přetavování“ v socialistického člověka. Po roce 1989 získal tento přístup červenou kartu a to zcela oprávněně. Nicméně romantickým básněním o podpoře romského národa a jeho elit v duchu multikulturalismu se situace nijak nezlepšila, naopak. Odklon od multikulturní podpory

56

Tamtéž. Popis tohoto fenoménu lze nalézt na internetových stránkách Agentury pro sociální začleňování http://www.socialni-zaclenovani.cz/most ,6. 11. 2008. 58 Steiner, Jakub: 2004. Ekonomie sociálního vyloučení. In Jakoubek, Marek – Hirt, Tomáš: Romové: Kulturologické etudy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.: Plzeň. 59 Tamtéž. 57

51

komunit spíše k občanské integraci jednotlivce je patrný i na úrovni EU, zejména na přístupu k přistěhovalcům. Jednotlivé státy hledají jádra svých kultur, jakási minima, kterým se cizinci – chtějí-li v jejich zemi žít a pracovat – musí přizpůsobit (povinné zvládnutí jazyka a prokázání společensko-kulturního přehledu). Roman Krištof v textu pojednávajícím o romské integraci píše: „přesto, že se dnes jedná u většiny romské populace o osoby narozené na území ČR, je problematika romské integrace v důsledku problematikou nezvládnuté imigrace.“ 60 Od konce druhé světové války, kdy k nám začali proudit slovenští Romové, se snaží Česká (resp. Československá) republika o nastolení zdravého soužití majority s Romy. Podle Romana Krištofa různé postupy a opatření „byly přijímány ústředními orgány a realizovány nejnižšími složkami administrativy; nevyjasňovaly kdo má být kam integrován, jací či kteří Romové se mají integrovat do jaké či které společnosti; etnická specifika byla vysvětlována hledisky sociálně-ekonomickými nebo naopak.“ 61 Tento stav dodnes víceméně neměnný. Nově vzniklá Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách, od níž si mnozí slibovali konečné zavedení systémovosti, dosud zatím nový přístup nenastolila. Před integrací Romů jako komunity navrhujeme integraci jednotlivců a jejich rodin. Rogers Brubaker tvrdí, že výše zmiňovaný asimilacionismus nemusíme chápat jen pejorativně, neboť již z etymologického hlediska znamená “připodobnění“ a nikoli “zestejnění“. 62 U každé osoby rozeznáváme několik rovin sociálního života, které se odehrávají např. v rodinách, školách, v zaměstnání, v církvích, atd. Pavel Barša rozlišuje tyto sféry do tří základních skupin: sociekonomická, kulturní a politicko-právní. Asimilacionismus chápaný jako „připodobnění“ není třeba vnímat jako celostní, tedy asimilaci celé osoby ve všech těchto sférách. Existují různé oblasti, v kterých se jedinec z menšiny může „připodobnit“ majoritě a zase jiné, kde může „zůstat svůj“. V případě Romů by to znamenalo, že můžeme respektovat jejich kulturu, „a přesto na politické úrovni klást důraz na nezbytnost pevné vazby ke státnímu národu a jeho zakládajícím hodnotám a institucím“. 63 To znamená, že po jedinci lze vyžadovat politickou integraci (tj. přijmutí základních hodnot, práv a povinností daných zákonem), aniž bychom popírali jeho/její sounáležitost s jakoukoli skupinou, se kterou se chce identifikovat. Jestliže mají být lidé ohrožení sociální exkluzí – což bývají velmi často Romové – navráceni do společnosti, je třeba přestat uvažovat v masovém měřítku (tj. opustit myšlenku univerzální integrace fungující vždy a všude). Každý region i každá sociálně vyloučená lokalita má své specifika, která mohou být řešena jedině na lokální úrovni. V obou mosteckých lokalitách funguje řada neziskových organizací (NNO), které mezi sebou spolupracují. Podle našeho názoru by tato spolupráce (zejména v Chanově) mohla být ještě provázanější. Mezi NNO a některými odbory Magistrátu Most dochází rovněž k napětí. Zatímco první skupina pracuje s konkrétními lidmi, ke kterým získává určitý vztah, úřední postup má své formální, standardizovaná a do značné míry odosobněná pravidla. Vzhledem k náročnosti práce s některými klienty může dojít k tzv. vyhoření. Navrhujeme tedy, aby se při boji se sociálním vyloučením pamatovalo také na pracovníky Magistrátu, pracovníky ÚP a dalších úřadů, kteří přímo pracují se sociálně vyloučeným obyvatelstvem. Je třeba je o tomto jevu vzdělávat, poskytovat jim supervize a další podporu, prohlubovat sociální cítění. Zároveň by mělo zřejmě docházet k určité rotaci pozic na úřadech, čím by se předcházelo zmiňovanému efektu vyhoření.

60

Krištof, Roman: 2004. Dosavadní integrační praxe zaměřené na romskou populaci v ČR, dostupné na http://epolis.cz/download/pdf/materials_6_1.pdf , 4. 11. 2008. 61 Tamtéž. 62 Cit. Brubaker in Barša, Pavel – Baršová, Andrea: 2005. Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Mezinárodní politologický ústav: Brno. 63 Baršová, Andrea – Barša, Pavel: 2005. Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Mezinárodní politologický ústav: Brno.

52

Doporučovaná opatření Terénní práce ƒ co nejširší posilování terénní sociální práce Pokud jde o práci s mládeží: ƒ vybudování nízkoprahových klubů pro předškolní děti ƒ doučování dětí ƒ podpora smysluplného trávení času mládeže, zejména skrze sportovní vyžití ƒ vytvoření institutu školního preventisty rizikového chování V oblasti zaměstnanosti: ƒ iniciace a podpora vzniku sociálních firem ƒ zvyšování šancí na uplatnění na trhu práce nejen formou rekvalifikace, ale zejména zajištěním kvalifikace ƒ podpora aktivačních a motivačních programů vedoucích k nalezení zaměstnání Kromě toho: ƒ potírání lichvy ƒ přísné potírání diskriminace ƒ zřízení terénního poradce pro dlužníky, zejména předlužené osoby ƒ zvyšovat vědomí veřejnosti o nutnosti podpory sociálně vyloučených osob ƒ co nejvíce propojovat aktivity všech zainteresovaných subjektů (NNO, pracovníci úřadů, policie..)

''Hlavním řešením je trpělivá a každodenní práce sociálních pracovníků, kteří budou odhalovat kořeny chování chudých. Ta může pomalu zvyšovat kvalitu jejich života a zapojit je mezi střední třídu.“ Oscar Lewis, autor konceptu kultura chudoby 64

64 Cit. Lewis in Karel A. Novák: 2002. Chudoba, globální problém. In kolektiv autorů: Úvod do terénní sociální práce. Romské středisko: Brno.

53

IX. SWOT analýza Naše SWOT analýza je zaměřena primárně na problematiku sociálního vyloučení a vztahuje se k podmínkám obou sledovaných lokalit. STRENGHTS – silné stránky ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

WEAKNESSES – slabé stránky

Působnost NNO v obou lokalitách Nízkoprahové kluby v obou lokalitách Přípravné ročníky na chanovské škole Dostatek vzdělávacích příležitostí pro mládež ze sociálně vyloučených lokalit (SOU Velebudice) Vzdělávání TSP a asistentů (dříve romských asistentů) přímo ve městě Ochota vedení města řešit situaci Podpora terénní sociální práce ze strany města Existence KPSS Bytový fond v lokalitě Chanov je v majetku města Existence SPS a PPP ve městě Existence Azylového domu Existence ubytoven pro neplatiče

ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

OPPORTUNITIES – příležitosti ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

Vysoká nezaměstnanost v regionu (výrazný podíl dlouhodobé nezaměstnanosti) Negativní postoj veřejnosti k romské menšině Chybí dlouhodobý a systematický monitoring v obou lokalitách (migrace, sociokulturní specifika) Neorganizovaná mládež (zahálka jako příčina sociopatologického chování) Vysoké dluhy na nájemném Rivalita mezi jednotlivými organizacemi uvnitř neziskového sektoru Absolutní izolace lokality Chanov Špatný stav nemovitostí v Chanově Animozita mezi jednotlivými velkorodinami v lokalitě Chanov THREATS – ohrožení

Realizace IPRM Most Možnost čerpat finance na podporu aktivit z dotačních titulů EU (do 2013) Osvěta mezi majoritou – pořádání více kulturně-společenských akcí pro veřejnost Rozšířit nabídku volnočasových aktivit pro mládež Rozšířit kapacity služeb připravujících děti na školní vzdělávání Zavedení pravidelných supervizí pro zaměstnance MmM (především TSP) Angažování profesionálních preventistů rizikového chování ve školách Minimální segregace lokality „Stovky“ – příležitost k normalizaci Posílit přítomnost strážníků na ulicích – zejména v lokalitě Chanov Zajištění základního zázemí pro terénní pracovníky K-Centra v lokalitě Chanov (především během zimních měsíců)

ƒ

ƒ ƒ

ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

54

Zvýšení nezaměstnanosti v regionu zanikání stávajících pracovních míst v důsledku současné ekonomické krize Přesun nepřizpůsobivých obyvatel do regionu v důsledku spekulací na trhu s nemovitostmi Není zajištěna kontinuita poskytovaných služeb (neexistuje systém dlouhodobého financování služeb ze strany města) Vznik dalších sociálně vyloučených lokalit (bloky 700) Možnost vyhoření zaměstnanců MmM pracujících s cílovou skupinou Existence lichvy Minimální zájem o využívání služeb MŠ Zanedbávání zdravotní péče (včetně preventivní)

Seznam literatury: Baršová, Andrea – Barša, Pavel: 2005. Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav: Brno Čepičková, Ivana: 2008. Vzdělávání v sociokulturním kontextu: diverzita a vzdělávací bariéry. Sborník z konference. PF UJEP: Ústí nad Labem Hendl, Jan: 2005. Kvalitativní výzkum. Nakladatelství Portál: Praha Hora, Ondřej: 2008. Strategie dlouhodobě nezaměstnaných: vstupní analýza problému. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i.: Praha Jakoubek, Marek – Hirt, Tomáš: 2004. Romové: Kulturologické etudy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.: Plzeň Kolektiv autorů: 2002. Úvod do terénní sociální práce. Romské středisko: Brno Kolektiv autorů: 2008. Česká republika: Šance na zlepšení zaměstnanosti Romů. Světová banka: Praha Navrátil, Pavel: 2003. Romové v české společnosti, Nakladatelství Portál: Praha

Internetové zdroje: Agentura pro sociální začleňování: Lokalita Most, dostupné na http://www.socialnizaclenovani.cz/most , 6. 10. 2008 Dochvát, Pavel: 2003. Lichva v romské komunitě. Dostupné na http://epolis.cz/download/pdf/materials_65_1.pdf, 23. 11. 2008 Gabal, Ivan: 2006. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. Gabal Analysis and Consulting, Praha, dostupné na http://www.gac.cz/documents/nase_prace_vystupy/GAC_MAPA_analyza_SVL_aAK_CJ.pdf , 8. 9. 2008 Hirt, Tomáš: 2008. Obchodují s chudobou, dostupné na http://spotrebitelskyudel.finance.atlas.cz/?p=66 , 19. 10. 2008 Hympl, Josef – Prošková, Kristýna: 2008. Pervitin se stává novou taneční drogou. Lidové noviny, 16. září 2008, dostupné na http://www.lidovky.cz/pervitin-se-stava-novou-tanecnidrogou-d9q-/ln_domov.asp?c=A080916_083111_ln_domov_ter , 18. 11. 2008 IPRM Most: 2008. Zpráva o výsledku průzkumu názorů obyvatel, dostupné na http://www.mumost.cz/informace/integrovanyplan/dokumenty/pruzkum2.pdf , 16.11. 2008 Janoušek, Artur: 2007. Hrůza mosteckého kraje: sídliště Chanov. iDNES.cz, 18.9. 2007, dostupné na http://zpravy.idnes.cz/hruza-usteckeho-kraje-sidliste-chanov-dx9/domaci.asp?c=A070918_090742_domaci_itu, 11. 9. 2008 Krištof, Roman: 2004. Dosavadní integrační praxe zaměřené na romskou populaci v ČR, dostupné na http://epolis.cz/download/pdf/materials_6_1.pdf , 4. 11. 2008 55

Postavení Romů v ekonomice, Sdružení Dženo: Praha, dostupné na http://www.dzeno.cz/docs/ROMECO_CZE.doc, 8. 10. 2008 Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity: 2005. Koncepce romské integrace (2005), dostupné na http://www.vlada.cz/dokument8150.html , 27.9. 2008 Šoltysová, Vlasta: 2008. Služebna v Chanově: nejsou lidi. Deník Homér, 8. února 2008, dostupné na http://www.homerlive.cz/homer/most/rbsearchsource_articles/art_21331/txtexpresion_m%c4 %9bstsk%c3%a1+policie+chanov/ap_2/sluzebna-v-chanove-nejsou-lidi.aspx , 6. 9. 2008 Toušek, Ladislav: 2007. Kultura chudoby, nebo etnický původ? Kulturní týdeník A2, č. 32/07, dostupné na http://www.tydenika2.cz/archiv/2007/32/kultura-chudoby-nebo-etnicky-puvod , 13. 11. 2008 Výzkumný ústav pedagogický v Praze: 2007. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2007), dostupné na http://www.vuppraha.cz/soubory/RVPZV_2007-07.pdf , 7. 11. 2008

56