Sociální služby v sociálním zabezpečení

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Sociální služby v sociálním zabezpečení Lucie Vrbová

Akademický rok 2008/2009

Prohlašuji, že

jsem diplomovou práci na

téma:

Sociální služby v sociálním

zabezpečení zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

……………………

0

OBSAH Úvod ....................................................................................................................................... 2 1

Historický vývoj právní úpravy na našem území ............................................................. 4

2

Sociální pomoc jako součást sociálního zabezpečení....................................................... 6

3

Subjekty sociálních služeb ............................................................................................. 10 3.1 3.2 3.3 3.4

4

Sociální služby................................................................................................................ 20 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

5

Klasifikace sociálních služeb ................................................................................... 20 Sociální poradenství ................................................................................................. 23 Služby sociální péče ................................................................................................. 25 Služby sociální prevence .......................................................................................... 33 Financování sociálních služeb .................................................................................. 37

Správa na úseku sociálních služeb ................................................................................. 42 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5

6

Oprávněné subjekty – uživatelé................................................................................ 10 Poskytovatelé sociálních služeb ............................................................................... 13 Podmínky za nichž mohou fyzické a právnické osoby sociální služby poskytovat . 14 Vztahy mezi uživateli a poskytovateli sociálních služeb ......................................... 17

Ministerstvo práce a sociálních věcí........................................................................ 42 Krajské úřady............................................................................................................ 44 Úřady práce .............................................................................................................. 47 Inspekce sociálních služeb ....................................................................................... 47 Správní delikty na úseku sociálních služeb .............................................................. 49

Řízení na úseku sociálních služeb .................................................................................. 50 6.1 Řízení o poskytnutí příspěvku na péči...................................................................... 51 6.2 Řízení ve věcech pomoci v hmotné nouzi ................................................................ 54

Závěr ..................................................................................................................................... 56 Seznam použité literatury ..................................................................................................... 60 Resumé ................................................................................................................................. 63

1

Úvod Pro svou práci jsem si vybrala téma sociální služby v sociálním zabezpečení, neboť toto téma je v posledních letech v této oblasti aktuální. Sociální služby upravuje nově zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který vstoupil v platnost 1.1.2007, tudíž se jedná o poměrně nový zákon, který však v oblasti systému sociální péče přinesl významnou reformu a krok vpřed. Skutečnost, že po více jak deseti letech snah o reformu stávajícího systému sociální péče byla přijata nová právní úprava, je třeba bez pochyby hodnotit pozitivně1. Zákon o sociálních službách tak představuje určité završení první etapy sociální reformy v České republice, která tak oprošťuje českou právní úpravu od politického systému, který působil na našem území před rokem 1989. Pro občany, kteří jsou závislí na sociálních službách představuje tento zákon poměrně významný přínos a je v mnoha ohledech průlomový. Mezi průlomové věci tohoto zákona patří především poskytování příspěvku na péči osobám, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, přičemž výše tohoto příspěvku se odvíjí od míry závislosti a také možnosti zajištění sociální péče prostřednictvím rodinných příslušníků nebo prostřednictvím sociálních služeb. Příspěvek na péči tak nahrazuje zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, nesystémové dávky, které byly poskytovány na základě zákona o sociálním zabezpečení,a byly k účinnosti zákona o sociálních službách zrušeny. Zákon o sociálních službách také zrovnoprávňuje poskytovatele sociálních služeb; poskytování dotací je umožněno všem poskytovatelům bez ohledu na jejich zřizovatele. Zákon také svěřuje občanům značné kompetence, např. při uzavírání smluv mezi uživatelem a poskytovatelem sociální služby a zavádí i další nástroje, které mají zkvalitnit poskytování sociálních služeb. Cílem mé práce je charakterizovat sociální pomoc jako součást sociálního zabezpečení, vymezit osobní rozsah zákona o sociálních službách, správní orgány na úseku sociálních služeb a charakterizovat poskytované sociální služby. Práci jsem rozdělila celkem na šest kapitol, přičemž v první kapitole se stručně zaměřuji na historický vývoj právní úpravy sociální péče a sociálního zabezpečení na našem území. Druhá kapitola je zaměřena na charakteristiku sociální péče, která je upravena zákonem č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení. V této kapitole se zaměřím na osvětlení

1

Tröster, P. a kolektiv, Právo sociálního zabezpečení, 4. přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008, str. 304

2

pojmu sociální péče a jejího postavení v systému sociálního zabezpečení jako jednoho ze základních pilířů sociálního zabezpečení. Třetí kapitola pojednává o subjektech sociálních služeb neboli o uživatelích a poskytovatelích sociálních služeb. Zákon o sociálních službách nově subjektům sociálních služeb zakládá řadu nároků, ale na druhou stranu jim ukládá značné množství povinností. V této kapitole se mimo jiné také zaměřuji na vztah mezi uživatelem a poskytovatelem sociálních služeb, který je založen na smluvním principu a na způsob financování sociálních služeb. Čtvrtá kapitola je poměrně rozsáhlá a je zaměřena na klasifikaci sociálních služeb, která nám pomáhá orientovat se v poměrně rozsáhlé a různorodé nabídce služeb, přičemž tato klasifikace je učiněna dle různorodých hledisek, ale také dle zákona č. 108/2006 Sb. Následující podkapitoly jsou pak zaměřeny na charakteristiku jednotlivých druhů služeb, které spadají pod tři základní druhy a formy sociálních služeb, kterými jsou sociální poradenství, služby sociální péče a sociální prevence. Pátá kapitola pojednává o správě na úseku sociálních služeb, která je vykonávána Ministerstvem práce a sociálních věcí, krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a úřady práce. Poslední šestá kapitola je pak zaměřena na řízení o poskytnutí sociálních služeb, kde se zaměřuji především na řízení, které předchází poskytnutí příspěvku na péči a dalších dávek sociální pomoci.

3

1 Historický vývoj právní úpravy na našem území Úprava péče o staré a nemocné občany na našem území se datuje přibližně od 17. století. V roce 1661 došlo k přijetí Patentu o tulácích a žebrácích, který přiznával právo žebrat pouze práci neschopné chudině. O osoby nemocné a chudé, které pobývaly na našem území pečovala do té doby zpravidla církev a to až do roku 1785, kdy bylo vydáno nařízení pro Království České a povinnost péče o chudé a nemocné byla udělena vrchnosti. Avšak i nadále po vydání tohoto nařízení se církev podílela na péči o tyto občany. Během vlády císaře Josefa II. se u farností zakládaly chudinské ústavy, které vedli tzv. „otcové chudých“2, jednalo se zpravidla o pomocníky faráře, kteří byli voleni do této „funkce“ obyvateli. K úpravě veřejné chudinské péče došlo až v druhé polovině 19. století zákonem o domovském právu a zákonem chudinským. Zákon o domovském právu upravoval právo na pobyt v obci a nárok na chudinské zaopatření, přičemž zákon chudinský reguloval, že péče v českých zemích může být poskytována pouze chudým, kteří mají na našem území domovské právo. Chudinská péče se tak stala součástí veřejné správy, která byla svěřena obcím a zahrnovala především ubytování a poskytování nutné stravy. Po vzniku Československa byla i nadále zachována chudinská péče, která byla organizována převážně obcemi. Do jejich správy patřilo budování zařízení v podobě starobinců, chudobinců, sirotčinců, útulků, které poskytovaly základní sociální služby. Poskytování chudinské péče mělo v období první republiky dvě formy uzavřené chudinské zaopatření v ústavech a volné zaopatření mimo ústav, přičemž působnost státu v této oblasti byla daleko větší než za období Rakousko-Uherska. Poskytování služeb bylo také značně podporováno ze strany charitativních organizací v podobě spolků, dobrovolných organizací, církevních organizací atd3. V této výše uvedené formě fungoval systém chudinské péče až do roku 1956. V tomto roce pak došlo k první reformě sociálního zabezpečení a byl přijat zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení. Prostřednictvím tohoto zákona došlo k úpravě sociální a ústavní péče a dále k přenesení výkonu sociální péče na stát neboli na národní výbory. Reforma sebou přinesla také dávky a služby sociální péče starým občanům, dětem

2

Tito „otcové chudých“ byli později také nařízením císaře prohlášeni po dobu výkonu této funkce veřejnými činiteli. 3 Jednalo se např. o Českou diakonii, Československý červený kříž atd., přičemž tyto organizace na tomto poli působí dodnes.

4

nebo osobám se zdravotním postižením a to za účelem zlepšení hmotných poměrů těchto osob a také za účelem jejich rozvoje a začlenění do společnosti a do pracovního poměru. Vláda v této době také investovala značné prostředky do ústavů sociální péče, kde byla klientům poskytována profesionální péče. Ústavy sociální péče byly zřizovány a spravovány národními výbory, církvemi, dobrovolnými organizacemi atd. Zásady pro zřizování a správu stanovoval Státní úřad sociálního zabezpečení, který vykonával také dohled nad těmito ústavy. V roce 1964 vstoupil v platnosti zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, který nahradil zákon z roku 1956. Tímto zákonem došlo k zavedení pojmu služby sociálního zabezpečení, které byly poskytovány občanům nacházejícím se v nepříznivé sociální situaci, kteří potřebovali pomoc ze strany státu, společnosti. Snahou zákona bylo především upevňovat rodinné vztahy a vychovávat občany k pomoci spoluobčanům, kteří se nacházejí v nepříznivé sociální situaci. Služby sociálního zabezpečení poskytovaly stále státní orgány a to ve spolupráci s komisemi sociální péče. Ze strany státu tak byla nabízena převážně pečovatelská služba, která napomáhala s obstaráváním domácnosti a to prostřednictvím pracovníků pečovatelské služby nebo pečovatelů z povolání a dále ústavní sociální péče zaměřená na duševně či tělesně postižené občany. Další reforma sociálního zabezpečení byla uskutečněna zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, kterou bylo zavedeno značné množství dávek a služeb sociální péče, která byla poskytována občanům s trvalým pobytem na našem území a to dle jejich příslušnosti k určité sociální skupině. Do těchto služeb sociální péče spadala výchovná a poradenská péče, pečovatelská služba, pomoc lidem důchodového věku, péče o postižené občany, ústavní péče a půjčky. Zákon nově rozšířil také okruh osob, kterým byly poskytovány sociální služby, a to o společensky nepřizpůsobivé občany. Tato úprava se již značně přibližovala dnešní právní úpravě na úseku sociálních služeb. Poslední novelizace sociálního zabezpečení pak nastala v roce 1988, kdy vstoupil v platnost zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který platí, byť ve výrazně okleštěné podobě, dodnes4.

4

Pro tuto kapitolu použitý zdroj: Tröster, P. Právo sociálního zabezpečení, Praha: C.H.Beck, 2000, Tröster, P. Právo sociálního zabezpečení, 4. přepracované a doplněné vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, Koldinská, K., Marková, H. Sociální pomoc a právo, Praha: Orac, 2001.

5

2 Sociální pomoc jako součást sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení je nedílnou součástí sociální politiky nejen našeho, ale také ostatních států světa, přičemž představuje prostředek, který slouží k uskutečňování úkolů a cílů sociální politiky státu. Jedná se o jakýsi soubor institucí, právních norem, zařízení a různorodých opatření, prostřednictvím kterých se předchází, zmírňují či odstraňují následky sociálních událostí5, které nastanou v životě občanů. Bohužel jednotná a ucelená definice pojmu sociální zabezpečení neexistuje a není jí možno nalézt v žádné odborné literatuře. Jedná se však o „komplexní pojem naznačující, že se jedná obecně o vytváření podmínek života člověka bez ohledu na to, zda se konkrétně pohybujeme v oblasti zdravotní nebo státní sociální podpory, sociální pomoc či v důchodovém nebo nemocenském pojištění6. Sociální zabezpečení je tvořeno třemi samostatnými systémy, které na sebe navazují. Jedná se o :  Sociální pojištění – řeší sociální situace, na které je možné se předem připravit, a to odkladem části finančních prostředků pro případ budoucí možné pojistné události. Právními předpisy je stanoven okruh pojištěných, podmínky pro vznik nároku, trvání, výše a způsob financování. Spadá sem nemocenské pojištění, důchodové pojištění a veřejné zdravotní pojištění .  Státní sociální podporu – prostředek, kterým se řeší sociální situace, „které jsou obecně společností akceptovány a považovány za potřebné k řešení“7. Osoby, které čerpají tuto podporu se nemusí předem účastnit nějakého pojistného systému ani předem odkládat finanční prostředky pro zajištění budoucích sociálních událostí. Týká se rodin a dětí v podobě příspěvku při narození dítěte, pomoc při péči o dítě atd.  Sociální pomoc – představuje snahu veřejnoprávního subjektu řešit životní situace občanů, kteří nejsou schopni řešit svou nepříznivou situaci sami či prostřednictvím rodiny. Sociální pomoc řeší převážně situace sociální a

5

K hlavním sociálním událostem se řadí především nemoc, těhotenství, úraz, stáří, invalidita, narození, smrt a další události v životě občanů, které způsobují tíživou životní situaci. Jedná se o objektivní skutečnosti, které vznikají nezávisle na vůli příslušných osob. 6 Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2000, s. 27 7 tamtéž str. 39

6

hmotné nouze občanů a to prostřednictvím sociálních dávek a sociálních služeb. Pojem sociální pomoci je pojmem, který platná česká úprava nezná a pro který se ještě donedávna používal vžitý výraz sociální péče. Lze pod něj zařadit systém pomoci v hmotné nouzi a systém sociálních služeb jakožto nové systémy z roku 2006. Zatímco pojem sociální pomoci vyzdvihuje individuální odpovědnost občana a jeho rodiny za řešení své sociální situace, pojem sociální péče vyjadřuje spíše paternarnalistický přístup státu do roku 1989 k řešení sociálních problémů svých občanů, kteří tak byli stavěni do pasivní pozice příjemce péče. Také historicky má pojem sociální péče jiný význam: „z nepochopení podstaty věci byl v praxi zúžen obsah pojmu sociální péče, kterým se označoval v zákoně z roku 1964 jen soubor vybraných sociálních služeb, zatímco mezinárodně se používal ve významu co nejširším (social welfare)…“8. V další části práce budu používat jen pojem sociální pomoc ve smyslu social assistance. Princip sociální pomoci vychází z toho, že každý by si měl v tíživé sociální situaci pomoci sám, popř. mu má pomoci rodina nebo blízcí, teprve není-li to možné, přichází ke slovu sociální zabezpečení, které má pomoci občanovi v jeho snažení9. Sociální pomoc je tak založena na vysoké míře samostatnosti a to nejenom při posuzování její nezbytnosti ale také při jejím plnění. Systém sociální pomoci je charakterizován těmito znaky10:  vysokou mírou individualizace jak při posuzování nároku na plnění, tak při poskytování plnění (např. sociální služby šité klientovi na míru),  subsidiarita - právní normy sociální pomoci působí až tehdy, když nejsou dostupná plnění z jiných systémů,  plnění jsou poskytována typicky za částečnou úhradu bez předchozího přispívání do pojistného systému, případně zdarma (jako v systému státní sociální podpory),  vysokou mírou sociální solidarity (zejména bohatých s chudými).

8

Tröster P. Právo sociálního zabezpečení, Praha:C.H.Beck, 4.přepracované a doplněné vydání, 2008, str. 4 Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2000, s. 268 10 Tröster P. Právo sociálního zabezpečení, Praha:C.H.Beck, 4.přepracované a doplněné vydání, 2008, str. 280 9

7

Do oblasti sociální pomoci spadá především péče o dlouhodobě nezaměstnané občany, staré občany, zdravotně postižené, standardní i rozvrácené rodiny a sociálně dezintegrované občany. V rámci sociální pomoci se poskytují zejména dávky peněžitého plnění, věcné dávky a mimořádné výhody pro skupiny těžce zdravotně postižených občanů. Peněžité dávky mají formu jednorázového nebo opakovaného plnění. Subjekty sociální pomoci představují na jedné straně občané, kteří jsou příjemci těchto služeb sociální pomoci a dávek sociální pomoci a na druhé straně povinné subjekty, především stát a nestátní subjekty. Sociální pomoc je poskytována osobám, které mají trvalý pobyt na území České republiky. Sociální pomoc je v současnosti upravena jednak starším zákonem, který byl původně věnován sociálnímu zabezpečení jako celku a jednak novějšími předpisy, účinnými od 1. 1. 2007. Mezi prameny této části sociálního zabezpečení tedy zejména patří:  zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 108/2006 Sb.,o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Sociální služby Pojem sociální služba je chápan jako druh sociální péče poskytované konáním (službou) státní či obecní instituce ve prospěch určité osoby; nebo též šířeji jako činnost (výkony) ve prospěch občanů poskytované soukromoprávními nebo veřejnoprávními institucemi přímo nebo soukromoprávní institucí za podpory veřejnoprávní instituce. Lze ji též vymezit jako sociální práci (odborná činnost profesionálních pracovníků) ve prospěch lidí v sociální nouzi.11 Zákon o sociálních službách je definuje jako činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.12 11 12

Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.2. vydání, Praha: SOCIOKLUB, 2001, s. 29 § 3 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

8

Výše uvedené představuje stručné nastínění toho, co je sociální pomoc, resp. sociální péče, a jaké má místo v systému sociálního zabezpečení. Součástí sociální pomoci jsou sociální služby upravené zákonem o sociálních službách, které jsou hlavním tématem této práce a proto se již v následujících kapitolách budu věnovat jim.

9

3 Subjekty sociálních služeb Dle zákona o sociálních službách jsou subjekty vystupující na úseku sociálních služeb rozděleny na dvě skupiny:  oprávněné subjekty sociálních služeb (uživatelé) – jedná se o fyzické osoby, kterým je za splnění zákonem stanovených podmínek poskytována sociální pomoc nebo podpora v nepříznivé sociální situaci prostřednictví sociálních služeb, a  poskytovatelé sociálních služeb – jedná se o právnické či fyzické osoby, které poskytují sociální služby na základě oprávnění. Mezi poskytovatele sociálních služeb nepatří rodinní příslušníci, osoby pečující o své blízké či jiné osoby nacházející se v domácím prostředí. Aby mohly fyzické a právnické subjekty vystupovat jako subjekty právních vztahů na úseku sociálních služeb, ať už jako oprávněné subjekty či poskytovatelé, musejí disponovat právní způsobilostí. Jedná se o právní vlastnost subjektu, která mu je přisuzována přímo ze zákona13. Právní způsobilost obsahuje dvě složky a to způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost vlastními úkony nabývat práv a povinností. Právní způsobilost osob v rámci sociálního zabezpečení je definována v § 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších právních předpisů.

3.1 Oprávněné subjekty – uživatelé Sociální služby napomáhají lidem žít běžný život, neboli jim umožňují pracovat, nakupovat, navštěvovat školy, místa víry, účastnit se aktivit volného času, starat se o sebe a o domácnost. Služby sociálního charakteru jsou poskytovány převážně těm občanům, kteří se neobejdou bez pomoci společnosti a to v důsledku jejich špatného zdravotního stavu či stáří a pro ně samotné je velice obtížné překonávat tíživou životní situaci. Sociální služby jsou těmto občanům poskytovány se zaměřením na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti jejich života, přičemž mezi nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb patří zejména:

13

Koldinská K., Sociální právo, C.H.Beck Praha, 2007, str. 40

10

 senioři,  lidé se zdravotním postižením,  rodiny s dětmi,  nepřizpůsobiví občané14. Uživateli sociálních služeb tedy jsou osoby, kterým jsou poskytovány sociální služby a to z toho důvodu, že se nacházejí v nepříznivé životní situaci, v krizové situaci, v zařízeních pro výkon ústavní či ochranné výchovy, pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí či jsou závislí na návykových látkách a nejsou schopni řešit svou situaci samostatně či prostřednictvím svých blízkých. Dle § 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jsou sociální služby a příspěvky na péči poskytovány při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně:  osobám s trvalým pobytem na území České republiky,  osobám, kterým byl udělen azyl15 ,  cizincům bez trvalého pobytu na území České republiky, kterým tato práva zaručuje mezinárodní smlouva,  občanům členských států Evropských společenství, hlášeným na území České republiky k pobytu delšímu než tři měsíce a jejich rodinným příslušníkům,  cizincům s povolením pobytu na dobu delší než tři měsíce16 . Stejně jako ostatní členské země Evropských společenství, vychází Česká republika při vymezování práv svých občanů, kteří žijí na jejím území nebo zde pracují z Evropské sociální charty. Tato charta každé osobě zaručuje řadu práv, mezi která patří také alespoň v minimálním rozsahu výkon základních sociálních práv17. Občané zdržující se na území České republiky a spadající do okruhu výše uvedených osob mají právo žádat o pomoc a podporu ze strany veřejné správy a ze strany 14

Otázky a odpovědi k zákonu o č.108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9 citováno 3.května 2009 15 na základě zákona o azylu č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů 16 kterým bylo uděleno povolení k pobytu na základě zákona o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů 17 mezi tato základní práva řadíme právo na ochranu zdraví, na přípravu k výkonu povolání, na lékařskou pomoc, na sociální pomoc atd.

11

poskytovatelů sociálních služeb, nacházejí-li se v takových sociálních situacích, které nejsou schopni řešit samostatně. Zákon o sociálních službách je postaven na právu občanů na sociální pomoc a zakládá ze zákona oprávněnému okruhu osob značné množství nároků a práv. Sociální služby jsou poskytovány profesionálně a jsou přizpůsobeny potřebám uživatelů, přičemž vždy musejí zachovávat lidskou důstojnost a snažit se motivovat uživatele k aktivnějšímu životu. Ti lidé, kteří nejsou schopni samostatně ani s pomocí svých blízkých zvládat svou sociální situaci, mohou využít široké nabídky sociálních služeb. Tyto služby si mohou vybírat svobodně dle svého uvážení, nároků, potřeb a finančních možností, přičemž je možné je různorodě kombinovat. Nárok na sociální služby nevzniká automaticky tudíž je potřeba o poskytnutí této služby požádat. Sociální služby jsou pak poskytovány buď na základě správního rozhodnutí nebo na základě smlouvy, která je uzavřena mezi uživatelem a poskytovatelem služeb. Kromě sociálních služeb je občanům nabízeno také bezplatné sociální poradenství, které jim napomáhá řešit jejich nepříznivou sociální situaci. Osoby splňující zákonem stanovené podmínky mohou mimo jiné také žádat o příspěvek na péči a to za předpokladu, že je na základě lékařského a sociálního posouzení prokázána závislost žadatele na pomoci jiné osoby a to jak v oblasti soběstačnosti tak v oblasti běžné denní péče. Uživatelé sociálních služeb mají ze zákona právo spoluúčasti při rozhodování o rozsahu, druzích a dostupnosti sociálních služeb, které mají být poskytovány v jejich obci či kraji. Uživatelé, kteří využívají sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb, mají stejná práva jako občané České republiky, přičemž tato práva musí být poskytovateli dodržovány. Mezi základní práva uživatelů v zařízeních sociálních služeb patří např.:  ochrana vlastního soukromí, svobody, zajištění pocitu bezpečí a zachování lidské důstojnosti,  ochrana osobních údajů, svoboda pohybu, svoboda volby programu sociálních služeb, důstojné zacházení,  právo na kontakt s rodinou, ochrana před diskriminací, zneužíváním, infekcemi, nucenými pracemi,  právo vyjádřit svůj názor, právo na informace, právo odmítnout poskytovanou službu, právo na slušné zacházení ze strany personálu, právo na odbornou zdravotní a sociální pomoc, právo na informace o ošetřujícím personálu, právo na informace o svém zdravotním stavu, 12

 právo na podporu a pomoc při rozvíjení svých individuálních potřeb, právo na vzdělání, a další práva, která budou uvedena v následujících podkapitolách. Uživatelé sociálních služeb jsou velmi různorodí, proto při jednání s nimi je potřeba, aby poskytovatelé služeb byli na takové uživatele připraveni a věděli jakým způsobem s nimi mají navázat kontakt a jednat při poskytování služeb. Vzhledem k tomu, že uživatelé sociálních služeb jsou zpravidla nějakým způsobem postiženi, je potřeba, aby se poskytovatelé při navazování kontaktů s těmito uživateli zaměřili na specifika jejich postižení a jednali tak s nimi vhodným způsobem. U mentálně postižených uživatelů je např. potřeba, být připraven na jejich nezvyklé projevy, odlišný způsob komunikace a zaměřit se převážně na komunikaci s rodinnými příslušníky či s pečujícími osobami. Duševně nemocní uživatelé zase nemohou být zahlceni velkým množstvím informací, je potřeba je nelekat odpovědností a starostmi. U uživatelů, kteří trpí tělesným postižením je potřeba si dávat pozor na bariéry, a u smyslově postiženým uživatelů je potřeba zajistit tlumočníka, doprovod, materiály např. v Braillově písmu. U těch uživatelů, kteří nejsou postiženi, ale pocházejí z nějaké sociální skupiny či národnostní menšiny, která se potýká se sociálními problémy, je opět potřeba, aby se poskytovatel orientoval v jeho zvyklostech a byl schopen navázat s ním potřebný kontakt. Poskytovatel se v těchto případech může také obrátit na nevládní neziskové organizace, které mají zkušenosti s těmito uživateli a mohou mu pomoci.

3.2 Poskytovatelé sociálních služeb Stát prostřednictvím zákona a zákonem pověřených úřadů určuje podmínky poskytování sociálních služeb, nepatří však již mezi hlavního poskytovatele těchto služeb. Zařízení sociálních služeb, která jsou provozována státem jsou zřizována Ministerstvem práce a sociálních věcí. Hlavní úlohou státu na úseku sociálních služeb je podpora regionální a místní samosprávy, aby tyto byly schopny hodnotit potřeby obyvatel daného regionu a vytvářet tak pro ně typově a územně dostupné sítě sociálních služeb. Úkolem jednotlivých krajů a obcí v rámci jejich samostatné působnosti je vzájemně spolupracovat na úseku sociálních služeb a vytvářet podmínky pro jejich poskytování. V rámci přenesené působnosti má kraj zásadní vliv také na charakter a rozsah sítě služeb, jelikož je mu do 13

jeho působnosti svěřena registrace a kontrola poskytovatelů sociálních služeb. Státní správu na úseku sociálních služeb tak vykonává Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a úřady práce. Poskytovatelé sociálních služeb jsou dle zákona o sociálních službách:  Ministerstvo práce a sociálních věcí,  obce a kraje a  neziskové nestátní organizace a fyzické osoby. Zákon o sociálních službách ukládá poskytovatelům sociálních služeb značné množství povinností. Povinností poskytovatelů je především nabízet tzv. základní činnosti při poskytování sociálních služeb18, které zákon u jednotlivých druhů sociálních služeb považuje za povinnou nabídku vůči uživatelům. Ti si následně z této nabídky základních služeb vybírají ty, jejichž způsob zajištění ze strany poskytovatele jim vyhovuje a které ve své situaci potřebují. Poskytovatelé však kromě těchto základních činností mohou nabízet i jiné zákonem neuložené činnosti jako je např. doprava nebo společenské, kulturní či volnočasové aktivity.

3.3 Podmínky za nichž mohou fyzické a právnické osoby sociální služby poskytovat Registrace poskytovatelů sociálních služeb Sociální služby je možné poskytovat na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, není-li zákonem stanoveno jinak, přičemž toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci19, které je vydáno na základě podané žádosti. O registraci rozhoduje krajský úřad 18

tyto základní služby jsou definovány v § 35 zákona č. 108/206 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se např. o pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stavy, ubytování, sociální poradenství, pomoc při uplatňování práv atd. 19 podmínkou pro vydání registrace příslušným krajským úřadem je podaná žádost, bezúhonnost a odborná způsobilost, zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány v zařízeních sociálních služeb, vlastnické či jiné právo k objektu, kde budou služby poskytovány, zajištění materiálních a technických podmínek, které odpovídají druhu poskytovaných sociálních služeb a také skutečnost, že na žadatele nebyl prohlášen konkurs, či nebylo proti němu zahájeno konkursní nebo vyrovnací řízení. Tyto podmínky jsou upraveny v § 79 zákona o sociálních službách

14

příslušný dle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo dle sídla právnické osoby. Registrace představuje poměrně významný prvek, co se týče ochrany uživatelů těchto služeb, a to z hlediska ochrany před takovými postupy poskytovatelů, které by mohly poškodit zdraví uživatelů, ohrožovat jejich lidská práva či snižovat jejich důstojnost. Poskytovatelé sociálních služeb mohou poskytovat tyto služby ode dne, kdy rozhodnutí o registraci nabude právní moci, přičemž mají oprávnění poskytovat pouze ty činnosti, které jsou uvedeny v tomto rozhodnutí. Rozhodnutí o registraci obsahuje:  označení poskytovatele služeb,  název a místo zařízení, kde budou sociální služby poskytovány,  druhy sociálních služeb, které je oprávněn poskytovat,  okruh osob, kterým bude služby poskytovat,  údaj o kapacitě poskytovaných sociálních služeb20. Povinností poskytovatele je také ohlásit příslušnému registračnímu úřadu jakékoli změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí či týkající se údajů uvedených v žádosti o registraci a to do 15 dnů od jejich změny. Povinnost registrace se nevyžaduje, poskytujeli osobě pomoc osoba blízká nebo jiná fyzická osoba, která tuto činnost nevykonává jako podnikatel a u fyzických či právnických osob, které jsou usazeny v jiném členském státě ES, přičemž sociální služby na území České republiky poskytují pouze dočasně či ojediněle21. Registrace, kterou poskytovatel získá je dle zákona nepřevoditelná, svou platnost pozbývá dnem úmrtí fyzické osoby a nebo dnem zániku právnické osoby. Krajské úřady, které rozhodují o udělení registrace poskytovatelům sociálních služeb mají zároveň ze zákona také povinnost vést registr poskytovatelů sociálních služeb. Do tohoto registru jsou zapisováni všichni poskytovatelé sociálních služeb, kterým byla udělena registrace. Registr je veden v listinné a elektronické podobě, přičemž příslušné krajské úřady jsou správci jeho listinné podoby a zároveň také zpracovávají jeho elektronickou podobu. Správcem elektronické podoby registru je pak Ministerstvo práce a sociálních věcí. Registr je veřejným seznamem a MPSV údaje v něm obsažené zveřejňuje způsobem, který umožňuje dálkový přístup. Na požádání mohou být z veřejné části také zájemcům poskytnuty úřední výpisy či opisy obsahující údaje z tohoto registru. 20 21

§ 81 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách § 83 a § 84 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

15

Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb Mezi základní povinnosti poskytovatelů patří povinnost poskytovat základní sociální poradenství uživatelům bez ohledu na to, jaký druh služeb nabízejí a kdo je o tuto radu žádá. Mezi základní sociální poradenství spadá poskytování takových rad a informací, které mají přispívat k řešení nepříznivých životních a sociálních situací daného tazatele či klienta. Podobnou povinnost mají také obce a kraje, které jsou povinny zajišťovat informace o způsobech a možnostech poskytování sociálních služeb na jejich území. Mezi další povinnosti obcí a krajů patří také povinnost zprostředkovávat kontakt mezi člověkem, který se nachází v nepříznivé sociální situaci a potřebuje podporu a pomoc, a zprostředkovatelem. Poskytovatel má povinnost před započetím své činnosti uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních služeb. Tento typ pojištění musí být sjednán po celou dobu poskytování sociálních služeb. Poskytovatel je zároveň povinen do 15 dnů od uzavření této pojistné smlouvy zaslat její úředně ověřenou kopii příslušnému registrujícímu orgánu. Povinností poskytovatelů sociálních služeb je dle § 88 zákona o sociálních službách:  povinnost zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech, okruhu osob, kterým poskytují služby a dále o kapacitě poskytovaných služeb,  informovat zájemce o službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly při uzavření smlouvy o poskytování služeb, o způsobu jejich poskytování a o úhradách za tyto služby,  při poskytování sociálních služeb vytvářet takové podmínky, které uživatelům umožňují naplňovat jejich lidská a občanská práva, tak aby bylo zamezeno střetu zájmů mezi uživatelem a poskytovatelem služeb,  zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů uživatelů a to ve pro ně srozumitelné formě,  zpracovat vnitřní pravidla pro podávání stížností a vyřizování stížností uživatelů na poskytované služby opět ve formě srozumitelné pro uživatele,

16

 plánovat průběh poskytování služby dle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým tyto služby poskytují, vést písemné záznamy o průběhu poskytování služeb a hodnotit průběžně jejich poskytování,  vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu. V případech, kdy poskytuje poskytovatel sociální služby ve formě domovů pro osoby se zdravotním postižením, má ze zákona povinnost přednostně poskytnout službu dítěti, kterému byla nařízena ústavní výchova. Mezi další povinnosti poskytovatelů dle zákona patří také povinnost dodržovat standardy kvality sociálních služeb, se kterými také souvisí povinnost mlčenlivosti22 o citlivých údajích uživatelů. Tato povinnost mlčenlivosti se vztahuje jak na poskytovatele a jejich zaměstnance, tak na zaměstnance státu, krajů a obcí.

3.4 Vztahy mezi uživateli a poskytovateli sociálních služeb Subjekt žádající o poskytnutí sociálních služeb se může obrátit buď přímo na poskytovatele sociálních služeb nebo na obec, kde má hlášen trvalý pobyt, kterou může žádat „o zprostředkování možnosti poskytnutí sociální služby anebo o zprostředkování kontaktu s poskytovatelem sociálních služeb“23. Sociální služby jsou poskytovány na základě smlouvy uzavřené mezi zájemcem o sociální službu a poskytovatelem. Smlouvou o poskytování sociálních služeb si uživatel sjednává s poskytovatelem druh a rozsah poskytovaných služeb a dále podmínky poskytování těchto služeb a to vždy dle svých individuálních požadavků. Zakotvením smluvního principu je vyloučena situace, kdy o potřebách lidí rozhodoval někdo jiný než oni sami; klienti jsou tak díky tomuto principu vždy přítomni při sjednávání podmínek poskytování služeb. Klient se při uzavírání smlouvy rozhoduje svobodně, kterou službu využije a poskytovatel má povinnost sdělit klientovi informace o nabízené službě takovým způsobem, aby jim klient porozuměl a zároveň by měl s klientem projednat požadavky, očekávání a osobní cíle, které by mu služba mohla pomoci naplnit. Smlouva je sjednávána vždy mezi klientem a poskytovatelem, případně mezi zákonným zástupcem klienta a

22 23

povinnost mlčenlivosti je zakotvena v zákoně § 100 zákona o sociálních službách § 90 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

17

poskytovatelem. Osoby, které nejsou schopny jednat samostatně při uzavírání smluv a nemají ani svého zákonného zástupce jsou ze zákona zastoupeny obecním úřadem s rozšířenou působností, který působí v místě jejich trvalého pobytu či v místě sídla zařízení pro poskytování sociálních služeb. Uživateli ze smlouvy vyplývá právo vymáhat sjednaný rozsah služeb po poskytovateli a poskytovateli tak vyplývá povinnost poskytovat služby bezpečným a profesionálním způsobem. Osoba mající zájem o poskytnutí sociální služby v pobytovém zařízení má ze zákona povinnost před uzavřením smlouvy o poskytnutí pobytové služby předložit poskytovateli posudek registrujícího praktického lékaře o svém zdravotním stavu24. Smlouva o poskytování služeb je soukromoprávní povahy, řídí se tedy ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ze zákona musejí být smlouvy o poskytování sociálních služeb uzavírány v písemné formě25, výjimku však tvoří ty služby, u kterých to v důsledku jejich povahy není možné, jedná se např. o telefonickou krizovou pomoc. Náležitosti smlouvy o poskytování sociálních služeb stanoví zákon, proto každá smlouva musí obsahovat:  označení smluvních stran,  druh poskytované sociální služby,  rozsah poskytování sociální služby,  místo a čas poskytování sociálních služeb,  výši úhrady za sociální služby a způsob jejího placení,  ujednání o dodržování pravidel stanovených poskytovatelem pro danou službu,  výpovědní důvody a výpovědní lhůty,  dobu platnosti smlouvy26. Poskytovatel sociálních služeb má právo odmítnout uzavřít smlouvu se zájemcem pouze v zákonem stanovených případech pokud:  neposkytuje sociální službu, kterou zájemce žádá,  nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou zájemce žádá, 24

výjimku tvoří zdravotnická zařízení dle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách smlouvy o poskytování sociální služby v podobě ranné péče, tlumočnické služby, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a sociální rehabilitace musejí být uzavřeny v písemné formě, pokud alespoň jedna ze smluvních stran při sjednávání smlouvy tuto formu navrhne. 26 § 91 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 25

18

 zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby vylučuje poskytnutí takové služby, takovéto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis27. Odmítne-li poskytovatel z těchto výše uvedených důvodů, vydá o tom osobě na její žádost písemné oznámení s uvedením důvodu odmítnutí uzavření smlouvy28. Průběh poskytování služeb si klient plánuje společně s pracovníky poskytovatele. Způsob provedení služeb závisí jak na schopnostech, možnostech a zdravotním stavu klienta tak na možnostech poskytovatele. Služby, které si klient s poskytovatelem naplánoval jsou průběžně hodnoceny, přičemž je možné je v průběhu poskytování služeb po dohodě také měnit. Takový postup je pro poskytovatele závazný a klientům dává možnost se samostatně rozhodovat, uplatňovat jejich práva ale také přijímat povinnosti, které jim z těchto práv plynou.

27

§ 91 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, jedná se např. o duševní nemoci či infekční onemocnění dle § 36 vyhlášky č. 505/2006 Sb. 28 § 91 odst. 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

19

4

Sociální služby Cílem sociálních služeb je pomáhat lidem při řešení jejich nepříznivé sociální

situace, do které se dostali z různorodých příčin. V důsledku toho, že důvody vzniku takových nepříznivých situací jsou různorodé, je potřeba, aby nabídka sociálních služeb byla pestrá a variabilní. Nepříznivou sociální situaci klienta však není možné odstranit pouze prostřednictvím sociálních služeb, je také zapotřebí, aby i sám klient vyvíjel aktivitu a pokoušel se tak svou nepříznivou situaci překonat nejen pomocí poskytovaných sociálních služeb. Společným cílem sociálních služeb je podporovat aktivitu klienta, která také značně napomáhá k řešení jeho nepříznivé situace. Poskytovatelé sociálních služeb by se měli snažit podporovat samostatnost a aktivitu také u těch klientů, kteří jsou z důvodu vysokého věku či špatného zdravotního stavu odkázáni na pomoc druhých. Mezi další podstatné cíle poskytování služeb patří také ochrana důstojnosti klientů. Registr poskytovatelů sociálních služeb je poměrně rozsáhlý29, stejně tak i nabídka služeb, které poskytovatelé nabízejí je velice různorodá a to z toho důvodu, že potřeby uživatelů jsou značně rozdílné. V důsledku toho, že každý klient je individuální a má své specifické potřeby, je důležité, aby nabízené služby byly rozsáhlé a mohly tak potřeby klientů variabilně uspokojit. Aby klient mohl uzavřít s poskytovatelem smlouvu o poskytování sociální služby, je potřeba, aby si správně zvolil službu nabízenou poskytovatelem. Výběr konkrétní služby, která by mohla odpovídat individuálním potřebám klienta, může klientovi značně usnadnit třídění neboli tzv. klasifikace sociálních služeb dle různých hledisek.

4.1 Klasifikace sociálních služeb Základní členění  Základní služby – pod tyto služby řadíme hygienu, pomoc při prosazování práv a zájmů klienta, zajišťování kontaktu klienta se společností, pomoc při chodu domácnosti, poradenství, ubytování, stravování, terapie, výchovné, vzdělávací a aktivizační služby,

29

obsahuje více jak 6000 poskytovatelů sociálních služeb, dostupný z http://portal.mpsv.cz/soc/ssl/registr

20

 Komplexy sociálních služeb – do těchto služeb spadá azylové bydlení, bydlení na půli cesty, denní centra, denní stacionáře, domovy pro seniory a občany s tělesným, mentálním a smyslovým znevýhodněním, chráněné bydlení, chráněné dílny, komunitní centra, kontaktní centra, krizová pomoc, noclehárny, osobní asistence, pečovatelská služba, penziony, raná péče, respitní péče, telefonické tísňové linky, terapeutické komunity a zájmové kluby30. Členění dle charakteru činnosti:  Služby sociální péče – tyto služby jsou převážně dlouhodobého a profesionálního charakteru. Jejich cílem je především umožnit lidem, kteří trpí nějakým zdravotním či sociálním znevýhodněním poskytnout takové příležitosti, aby se mohli zapojit do společenského života. Do těchto služeb patří např. chráněné bydlení, chráněné dílny, osobní asistence…  Služby sociální intervence – jedná se opět o službu profesionálního charakteru, která je poskytována na kratší dobu. Cílem této služby je zmírnit anebo úplně změnit nepříznivou sociální situaci klienta, která vznikla v důsledku jeho problémového způsobu života, rizikového prostředí, ve které se nachází, či v důsledku vztahové krize. Pod tyto služby řadíme denní centra, stacionáře, azylová bydlení, krizovou pomoc…  Služby sociálních aktivit – tyto služby jsou převážně zaměřeny na volnočasové aktivity a jím podobné programy. Tyto aktivity a programy vedou k rozvoji komunity a podobných společenství a to za aktivní účasti jejich obyvatel. Služby sociálních aktivit mají různou dobu trvání a poskytují je zájmové kluby anebo komunitní centra. Členění dle délky trvání  Dlouhodobé služby – cíle těchto služeb a záměry se realizují v předem nelimitovaném časovém období. Jedná se především o pečovatelské služby,

30

Kozlová L., Sociální služby, Praha Triton, 2005, str. 23-24

21

tísňovou telefonickou pomoc či domovy pro tělesně, mentálně či smyslově znevýhodněné občany anebo pro domovy pro seniory.  Střednědobé služby – tyto služby a jejich cíle a záměry se uskutečňují v rámci časového období, které je předem stanoveno, přičemž nejdéle se jedná o jeden rok. Do těchto služeb spadají domy na půli cesty, respitní péče, azylová bydlení či komunitní centra.  Krátkodobé služby – tyto služby se realizují okamžitě, přičemž maximální doba trvání činí jeden měsíc. Do těchto služeb řadíme noclehárny, poradenství, krizovou pomoc nebo kontaktní centra. Členění dle místa poskytování služeb:  Pobytové služby – jsou poskytovány v zařízeních, ve kterých klient v určitém období svého života po určitou dobu žije. Jedná se o domovy pro seniory, pro tělesně, mentálně či smyslově postižené, azylová bydlení, domy na půli cesty aj.  Ambulantní služby – tato zařízení jsou navštěvována klienty dle jejich potřeb a zájmů a to za účelem řešení jejich nepříznivé sociální situace. Tyto služby poskytují denní centra, kontaktní centra, poradny a jiné.  Terénní služby – služby jsou poskytovány v prostředí, které je pro klienta přirozené, tzn. ve které klient žije. Jedná se např. o poskytování služeb v domácnosti, v místě, kde klient pracuje nebo tráví volný čas či v místě. kde se vzdělává. Patří mezi ně pečovatelská služba, osobní asistence a jiné. Členění služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách:  Sociální poradenství – sociální poradenství představuje poskytování informací, které přispívají k řešení nepříznivé sociální situace klienta. Ze zákona sociální poradenství zahrnuje základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství.

22

 Služby sociální péče – pomáhají klientům zajistit si fyzickou a také psychickou soběstačnost a dále jim také nabízejí pomoc při zvládání úkonů, které souvisí s péčí o jejich vlastní osobu. Mezi hlavní cíle těchto služeb patří snaha o zapojení klienta do běžného života a to v co největší možné míře. Pokud toto zapojení do běžného života není možné v důsledku jejich zdravotního nebo psychického stavu, je cílem těchto služeb zajistit klientovi důstojné prostředí pro jeho život a také zacházení.  Služby sociální prevence – tyto služba napomáhají osobám, které jsou sociálně, zdravotně nebo věkově znevýhodněny, řešit jejich nepříznivou sociální situaci a to tak, aby v důsledku jejich znevýhodnění nedocházelo k jejich sociálnímu vyloučení ze společnosti. Služby sociální prevence se převážně zaměřují na oblasti sociálně negativních jevů do kterých patří bezdomovectví, kriminalita, sexuální zneužívání, zneužívání návykových látek a jiné. Blíže se těmto jednotlivým formám sociální péče, které jsou definovány v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách věnuji v následujících podkapitolách.

4.2 Sociální poradenství Jak jsem již výše uvedla, účelem sociálního poradenství užitečných informací, jejichž cílem je přispívat k řešení nepříznivé sociální situace, ve které se klient ocitl. Dle zákona o sociálních službách sociální poradenství zahrnuje: A)

Základní sociální poradenství Poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé

sociální situace31. Sociální poradenství představuje jednu ze základních činností, které jsou poskytovány v rámci všech druhů sociálních služeb. Každý poskytovatel sociálních služeb má povinnost zajistit tuto činnost, ať je sociální služba kterou poskytuje jakéhokoli druhu a charakteru.

31

§ 37 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

23

Základní sociální poradenství se při poskytování sociálních služeb zajišťuje v rozsahu těchto úkonů32: a) poskytnutí informací směřující k řešení nepříznivé sociální situace prostřednictvím sociální služby, b) poskytnutí informace o možnostech výběru druhu sociálních služeb podle potřeb klienta a dále také o jiných formách pomoci, kterými jsou např. dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky sociální péče, c) poskytování informací

o základních právech a povinnostech klienta,

zejména a to především v souvislosti s poskytováním sociálních služeb a o možnostech využívání běžně dostupných zdrojů pro zabránění sociálního vyloučení klienta a také zabránění vzniku závislosti na sociální službě, d) poskytnutí informací o možnostech podpory členů rodiny v těch případech, kdy se i oni spolupodílejí na péči o osobu. B)

Odborné sociální poradenství Je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin

osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí33. Do tohoto poradenství je zahrnuta také sociální práce s osobami, jejichž způsob života může velice často vést ke konfliktu se společností. V rámci odborného sociálního poradenství jsou také půjčovány kompenzační pomůcky. V rámci této služby jsou dle zákona poskytovány tyto základní činnosti34: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – jedná se o zprostředkování navazujících služeb b) sociálně terapeutické činnosti – v rámci této činnosti je poskytováno poradenství v oblastech orientace v sociálních systémech, práva, psychologie a v oblasti vzdělávání, přičemž tato základní činnost může být zajištěna poskytováním poradenství alespoň ve dvou z těchto oblastí35

32

§ 3 Vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách § 37 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 34 § 37 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 35 § 4 Vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách 33

24

c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí – do těchto činností spadá pomoc při vyřizování běžných záležitostí a také pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím36.

4.3 Služby sociální péče Cílem služeb sociální péče je napomáhat osobám zajišťovat jejich fyzickou a psychickou soběstačnost a za tímto účelem jim umožnit v co nejvyšší možné míře zapojení do běžného života ve společnosti. Pokud však stav těchto osob vylučuje jejich zapojení do běžného života, snaží se jim poskytovatelé služeb sociální péče zajistit alespoň důstojné prostředí, ve kterém se nacházejí, a také důstojné zacházení. Do služeb sociální péče spadají tyto níže specifikované služby: Osobní asistence Osobní asistence je „speciální služba lidem, kteří žijí mimo ústavy sociální péče a pro některé běžné úkony potřebují pomoc37“. Tato služba se snaží zachovávat individualitu jedince a umožňuje mu tak plnohodnotný způsob života a to včetně možnosti studia, zaměstnání, cestování či provozování určitých individuálních koníčků a zálib. Tato služba patří do kategorie terénních služeb, které jsou poskytovány osobám majícím sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a zároveň situace, ve které se nacházejí vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba je poskytována bez časového omezení, a to v přirozeném sociálním prostředí klientů a také při činnostech, které klient potřebuje. Osobní asistence představuje ideální způsob kompenzace postižení, který umožňuje i člověku s velmi těžkým postižením žít doma ve vlastní domácnosti životem, který se co nejvíce blíží běžnému standardu38. Rozsah poskytovaných služeb je závislý na stupni zdravotního postižení klienta a také na jeho skutečných potřebách. Osobní asistence se snaží kompenzovat klientovi důsledky jeho 36

tamtéž Vítková M. a kol., Integrační speciální pedagogika – integrace školní a sociální, Brno nakladatelství Paido, 2004, str. 190 38 Osobní asistence, citováno 23.května 2009 , dostupné z http://www.osobniasistence.cz/ 37

25

zdravotního postižení tím, že uspokojuje jeho základní biologické a společenské potřeby takovým způsobem, že osobní asistent klienta, který mu je přidělen, vykonává pro klienta takové činnosti, nebo mu s výkonem těchto činností pomáhá, které by si klient dělal sám, kdyby mu to jeho stav umožňoval. Osobní asistent se tedy snaží klientovi pomáhat se vším, co on sám nezmůže v důsledku svého zdravotního postižení. Osobní asistenci můžeme rozdělit dle míry závislosti klienta na těchto službách na tři oblasti39:  nárazová celodenní asistence  pravidelná asistence  nepřetržitá celodenní asistence Služby osobní asistence obsahují dle zákona především tyto základní činnosti40:  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu – řadíme zde pomoc při podávání jídla a pití, při oblékání a svlékání, při pohybu ve vnitřním či vnějším prostoru, pomoc při přesunu na vozík či lůžko,  pomoci při osobní hygieně – zde spadá pomoc při použití WC, při úkonech osobní hygieny,  pomoc při zajištění stravy – pomoc při přípravě jídla a pití,  pomoc při zajištění chodu domácnosti – pomoc s úklidem, údržbou domácnosti a osobních věcí, nákupy a běžné pochůzky,  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti – pomoc a podpora rodinám v péči o dítě, pomoc při obnovování a upevňování kontaktu s rodinou, pomoc při sociálním začleňování, pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních dovedností,  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – doprovod do školy, do zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity,  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí – pomoc při vyřizování běžných záležitostí, pomoc při komunikaci, která vede k uplatňování práv a oprávněných zájmů. 39

Vítková M. a kol., Integrační speciální pedagogika – integrace školní a sociální, Brno nakladatelství Paido, 2004, str. 190-193 40 § 39 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

26

Pečovatelská služba Jedná se o terénní nebo také ambulantní službu, která je poskytována osobám se sníženou soběstačností z důvodu jejich věku, chronického onemocnění, zdravotního postižení a rodinám s dětmi, jejichž sociální situace si vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba je poskytována ve vymezeném čase v domácnostech klientů a nebo v zařízeních sociálních služeb. Pečovatelská služba „poskytuje základní hygienickou péči, jednoduché ošetřovatelské úkony, pomoc při zajištění, přípravě a podání stravy a při údržbě domácností, u nezletilých dětí také výchovnou péči41“ Poskytování pečovatelské služby umožňuje uživatelům prodloužit si setrvání v jejich domácím prostředí, zachovat si přirozený životní styl, individualitu jednotlivce a společenský život. Pečovatelská služba je poskytována obcemi, zdravotnickými zařízeními, soukromými pečovatelskými agenturami či církví. Tísňová péče Tísňová péče je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života a to v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopnosti42. Služba tísňové péče zahrnuje tyto základní činnosti43:  poskytnutí nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové situaci - jedná se o poskytování nepřetržité distanční hlasové a elektronické komunikace, dojde-li k akutnímu ohrožení života nebo zdraví klienta, zprostředkují zákrok zdravotnické záchranné služby, hasičů nebo policie,  sociální poradenství  sociálně terapeutickou činnost – poskytování této činnosti vede k rozvoji a také k udržení osobních a sociálních schopností a dovedností, které podporují sociální začleňování osob,  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – poskytování podpory a pomoci při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů,

41

Matoušek O., Slovník sociální práce, Praha: Portál, 2003,str. 142 § 41 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 43 tamtéž 42

27

 pomoc při prosazování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí – nabídka pomoci při komunikaci, která vede k uplatňování práv a oprávněných zájmů. Distanční hlasovou a elektronickou komunikaci nabízí např. společnost Život 90, která tyto služby nabízí pod názvem Areion a také Česká alzheimerovská společnost. Tyto služby jsou těmito společnostmi nabízeny k zajištění bezpečí a k rychlé pomoci při ohrožení života a zdraví starým a osamělým lidem. Služby fungují tak, že pokud dojde k nouzové situaci, např. k nevolnosti, pádu atd., senior má možnost spojit se rychle s centrálou, která mu okamžitě přivolá pomoc. Průvodcovské a předčitatelské služby Jedná se o terénní nebo také ambulantní služby, které jsou poskytovány lidem, jejichž schopnost orientace nebo komunikace je snížena z důvodu věku anebo zdravotního postižení. Tyto služby pak takovým klientům napomáhají osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služby mohou být také poskytovány jako součást jiných služeb. Mezi základní činnosti, které tato služba obsahuje patří44:  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – zde patří např. doprovázení dětí nebo dospělých do školy, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, do zaměstnání, na orgány veřejné služby a jiné.,  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí – tato pomoc zahrnuje pomoc při vyřizování běžných záležitostí, při komunikaci, která vede k uplatňování práv

a oprávněných zájmů a také

předčítání anebo jiný způsob zprostředkování informace osobám, které trpí poruchou komunikace. Podpora samostatného bydlení Podpora samostatného bydlení je terénní sociální služba, která je poskytována osobám se zdravotním postižením, duševním či chronickým onemocněním, kteří mají své samostatné bydlení. 44

§42 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

28

Služba probíhá v přirozeném prostředí klienta, ve vlastním bytě (uživatel je jeho vlastníkem, nájemcem či podnájemcem)45. Tato služba je poskytována těm klientům, kteří chtějí samostatně bydlet, avšak v důsledku svého zdravotního postižení, duševního onemocnění či chronického onemocnění si nemohou sami zajistit běžných chod své domácnosti a potřebují pomoc jiné osoby. Služba tak zahrnuje tyto základní činnosti46:  pomoc při zajištění běžného chodu domácnosti,  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,  sociálně terapeutické činnosti,  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Odlehčovací (respitní) služby Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní či pobytové služby, které jsou určeny osobám, se sníženou soběstačností z důvodu věku, zdravotního postižení či chronického onemocnění. Odlehčovací služby nabízejí rodinám, které pečují v domácím prostředí o člena rodiny se sníženou soběstačností, dočasné převzetí péče za tohoto člena rodiny. Tato doba kdy dočasně převezmou péči za tyto osoby pak „slouží pečujícím k tomu, aby nabrali síly potřebné k další službě členovi rodiny se zdravotním postižením“47. Tyto odlehčovací služby mohou být samozřejmě pečujícím rodinám poskytovány opakovaně. Tyta služba zahrnuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování v případě pobytové

45

Některá sdružení jako je např. Občanské sdružení Jurta provádějí na přání klienta tuto službu v tréninkovém bytě tohoto sdružení. Toto sdružení poskytuje své služby zpravidla na dobu jednoho až dvou let, s tím, že sociální pracovník se snaží s klientem trénovat dovednosti potřebné pro samostatné bydlení. 46 § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti bych se ještě zmínil také o programu Podporovaného zaměstnání společnosti DUHA, který je určen dospělým s mentálním postižením, lidem s menším tělesným postižením či lidem se sníženou úrovní sociálních dovedností. Pracovníci tohoto programu se snaží nalézat vhodné zaměstnání pro tyto osoby a to tak aby vyhovovalo jejich individuálním zájmům schopnostem i osobním možnostem. Není samozřejmě určen pouze pro klienty SS podpory samostatného bydlení ale i těm, kteří jsou v domácí péči osoby blízké a dalším, kteří se i přes své postižení chtějí zařadit do pracovního procesu. Podobné služby nabízí také např. organizace SIMP, o.s. 47 Odlehčovací služby citováno 23.května 2009 , dostupné na http://www.diakoniecce.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=64&Itemid=1 66

29

služby, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutickou činnost, pomoc při uplatňování práv a výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti48. Centra denních služeb Centra denních služeb poskytují ambulantní služby osobám, jejichž soběstačnost je snížena z důvodů chronického onemocnění nebo zdravotního postižení a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby49. Centra zpravidla připravují pro klienty celodenní aktivizační program v podobě výukové činnosti, pohybových aktivit, vycházek, odpočinku atd., a dále je zde nabízena také strava a pomoc při sebeobsluze. Klient do těchto zařízení přichází většinou ráno a odpoledne se vrací zpět domů, kde zpravidla navazuje péče jeho rodiny nebo jiných blízkých osob. Některá centra mohou také organizovat svoz a rozvoz klientů, nebo si klient zajišťuje dopravu sám. V těchto centrech není zajišťováno ubytování. Některá centra se také zaměřují na pomoc těm klientům, kteří jsou znevýhodněni v důsledku své sociální situace na trhu práce. Taková centra denních služeb pak podporují klienty v získávání a osvojování pracovních a sociálních návyků, které jsou nezbytné k tomu, aby si klient mohl najít zaměstnání. Tyto služby zahrnují také poradenství a pomoc při zprostředkování zaměstnání a při provozování řemeslných dílen. Stacionáře Jedná se o pobytová zařízení, která klientům poskytují denní nebo týdenní pobyt. Cílem těchto zařízení je zachovat a zlepšit kvalitu života klientů, kteří buďto žijí v rodinném prostředí a docházejí do stacionářů denně nebo těch klientů, kteří pobývají ve stacionářích přes týden a na víkend odjíždějí za svou rodinou. Stacionáře zpravidla pečují o malé skupiny klientů, kteří mají sníženou soběstačnost a to z důvodů jejich věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Denní stacionáře poskytují denní služby v zařízeních lidem s postižením, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby50. Do těchto typů zařízení se klient dopravuje zpravidla sám nebo s doprovodem. Tyto typy stacionářů nezajišťují ubytování, 48

§ 44 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Centra denních služeb citováno 23.května 2009 , dostupné na http://www.diakoniecce.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=60&Itemid=1 63 50 Denní stacionáře citováno 23.května 2009 , dostupné na http://www.diakoniecce.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=95&Itemid =193 49

30

ale představují místo, kde klient ráno přijde, stráví zde den konáním různorodých aktivit, může mu zde být zajištěna také strava a v odpoledních hodinách odchází zpět domů. Denní stacionáře jsou navštěvovány pravidelně a odlišují se tak tímto od center denních služeb. Týdenní stacionáře poskytují jedno nebo více týdenní služby pobytového charakteru51. Tyto služby jsou nabízeny těm lidem, kteří se nacházejí v takové sociální situaci, která vyžaduje pravidelnou pomoc ze strany jiné osoby. Jak jsem již výše uvedla v těchto stacionářích pobývají klienti zpravidla přes týden a na víkendy odjíždějí domů, některé stacionáře však umožňují i pobyty přes víkend. V těchto stacionářích je klientům nabízeno ubytování, strava a další různorodé aktivity, kterých se klienti mohou účastnit. Stacionáře se zabývají „především náplní volného času, jejíž zaměření se liší podle cílových skupin, zahrnují však i výchovné a léčebně nápravné činnosti52. Některé stacionáře mohou být také zaměřeny pouze na děti se zdravotním postižením, přičemž služby jim nabízené se pak soustředí převážně na rozvoj vnímání a motoriky. Pracovníci těchto stacionářů se snaží prostřednictvím her a strukturovaných činností rozvíjet a zlepšovat schopnosti dětí a podporovat je v jejich samostatnosti. Domovy pro osoby se zdravotním postižením Tato pobytová zařízení se soustředí na určité věkové skupiny a také na určitý druh postižení klientů. Klientům se zde dostává rozsáhlé péče, v podobě kvalitního ubytování, stravy a sociálně právního poradenství, přičemž cílem těchto zařízení je přiblížit je rodinnému prostředí. Sociální služby poskytované klientům jsou zde zaměřeny převážně na zvýšení úrovně pohybových, komunikačních a rozumových schopností za účelem zlepšení kvality jejich životů. Zařízení klientům také nabízejí širokou škálu zájmových aktivit, ve kterých se mohou realizovat. Domovy pro seniory Domovy pro seniory jsou zařízení sociální péče, které poskytují sociální služby seniorům. Mezi tato zařízení řadíme Domovy důchodců, Penziony pro seniory a Domovy s pečovatelskou službou.

51

Týdenní stacionáře citováno 23.května 2009 , dostupné na http://www.diakoniecce.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=98&Itemid=1 96 52 Kozlová L., Sociální služby, Praha: Triton, 2005, str. 30

31

Domovy důchodců jsou ústavní zařízení, která poskytují komplexní zdravotní a sociální péči seniorům, do které spadá ubytování, stravování, lékařská péče, ošetřovatelská služba, rehabilitační péče a také péče o umírající pacienty. Domovy s pečovatelskou péčí jsou určeny seniorům, kteří jsou schopni vést relativně samostatný život. Tyto domovy nabízejí klientům obytnou jednotku, kterou si mohou sami zařídit, přičemž v rámci těchto domovů jim je poskytován sociálně zdravotní dohled. Domovy s pečovatelskou službou jsou opět určeny seniorům, kteří mohou vést relativně samostatný život. Domovy nabízejí vlastní bytovou jednotku se zajištěnou pečovatelskou službou. Domovy se zvláštním režimem Domovy jsou zaměřeny na poskytování komplexních sociálních služeb klientům, kteří mají sníženou soběstačnost a to v důsledku chronického onemocnění, nebo jsou postiženi nějakým typem demence či trpí závislostí na návykových látkách. Pobyty jsou klientům nabízeny buď celoročně nebo na určitou sjednanou dobu. Cílem je podpora klientů v jejich soběstačnosti, uspokojování jejich specifických potřeb a snaha o zlepšení kvality jejich života v klidném prostředí, které má pozitivní vliv na klienty. Chráněné bydlení Tato sociální služba je určena klientům, kteří jsou trvale nebo dlouhodobě znevýhodněni z důvodu nemoci nebo zdravotního postižení. Jedná se o pobytovou službu, která nabízí terapeutickou podporu klientům, u nichž není potřeba ústavního pobytu s celkovým zaopatřením. V rámci chráněného bydlení bydlí klient sám nebo s několika dalšími klienty, se kterými obstarává domácnost. Ve věcech týkajících se chodu domácnosti, které nejsou schopni sami zvládnout jim zajišťují pomoc pracovníci tohoto chráněného bydlení. Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče Jedná se o zařízení, která „poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují ústavní zdravotní péči“53,

ale v důsledku svého zdravotního stavu nejsou

schopni se o sebe sami postarat a potřebují cizí pomoc. V těchto zařízeních se nacházejí do

53

§ 52 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

32

doby, dokud jim není zajištěna pomoc ze strany rodiny či jiné osoby anebo dokud pro ně není zajištěna ambulantní, terénní anebo pobytová služba.

4.4 Služby sociální prevence Tyto služby napomáhají zabraňovat sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto vyloučením ohroženy z důvodu jejich krizové sociální situace, životních návyků a způsobu života, což může vést k jejich konfliktu se společností a ohrožení práv a oprávněných zájmů. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů54. Do služeb sociální prevence spadá: Ranná péče Ranná péče je terénní, případně také ambulantní služba, která je poskytována zdravotně postiženým dětem a rodičům dětí do 7 let, nebo dětem a rodičům dětí, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je poskytována se zaměřením na podporu dítěte a rodiny s ohledem na specifické potřeby dítěte, od zjištění postižení nebo rizika až do doby, kdy je dítě přijato do školy či jiného vzdělávacího zařízení. Tato služba je poskytována pracovníky přímo v domácnosti klienta. Pracovníci poskytují rodičům rady z oblasti výchovy a péče o takové dítě, ale také psychologickou podporu a snaží se co nejvíce snížit negativa postižení dítěte, které ovlivňují jak dítě, tak jeho rodinu a okolí. Telefonická krizová pomoc Jedná se o terénní službu, která je poskytována na přechodnou dobu osobám, které jsou v ohrožení zdraví, života nebo se nacházejí v jiné obtížné a pro ně samostatně neřešitelné situaci. Služba je poskytována prostřednictvím telefonického hovoru mezi pracovníkem krizové pomoci a volajícím.

54

§ 53 téhož zákona

33

Tlumočnické služby Tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní služby, poskytované lidem s poruchou komunikace, kdy je tato porucha způsobena smyslovým postižením. Toto postižení brání osobám v běžné komunikaci s okolím. Tlumočnické služby jim s tímto handicapem pomáhají tím, že jim zajišťují kontakt se společností a pomáhají jim v běžném životě. Azylové domy „Poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení“55. Cílem těchto služeb je pomoci klientům se osamostatnit a také odstranit nebo alespoň minimalizovat závislost klienta na sociální pomoci. Azylové bydlení v současnosti „poskytují především domy pro rodiče s dětmi a domy pro společensky nepřizpůsobivé občany“56. Domy na půli cesty Tato zařízení poskytují pobytové služby osobám do 26 let věku, a jsou určeny těm, kteří po dosažení plnoletosti opustili školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, nebo přicházejí z jiných zařízení pro péči o děti a mládež. Nabízené sociální služby jsou zde přizpůsobeny specifickým potřebám klientů. Cílem těchto zařízení je pomoci klientům při jejich osamostatnění a postupné zapojení klientů do běžného života. Kontaktní centra Jedná se o „nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových látkách57“. Cílem těchto center je snižovat sociální a zdravotní rizika spojená se zneužíváním návykových látek. Centra svým klientům bezplatně a anonymně nabízejí např. základní zdravotní ošetření, stravu, hygienický servis, čisté jehly či informace jak snížit zdravotní rizika spojená se závislostí, psychologickou poradnu atd.

55

§ 57 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Kozlová L., Sociální služby, Praha: Triton, 2005, str. 30 57 § 59 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 56

34

Krizová pomoc Krizová pomoc nabízí na přechodnou dobu pomoc osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení života nebo zdraví, a přechodně tuto nepříznivou situaci, ve které se nacházejí, nedokáží sami řešit. Služba nabízí klientům ubytování, stravu, terapeutickou pomoc, pomoc při uplatňování práv atd. Tato služba je službou terénního, ambulantního či pobytového charakteru. Intervenční centra Tato centra poskytují pomoc těm osobám, které jsou ohroženy násilným chováním vykázané osoby58. Centra nabízejí pomoc osobám bezodkladně nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázaní nebo na základě žádosti ohrožené osoby. Při prvním kontaktu je potřeba navodit pocit důvěry, poskytnout krizovou intervenci oběti a nabídnout jí osobní setkání59. Služby v intervenčních centrech jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové, přičemž klientům je poskytována sociálně terapeutická pomoc a také pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů případně ubytování a strava. Nízkoprahová denní centra a nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Nízkoprahová denní centra nabízejí pomoc osobám bez přístřeší, kdy jim kromě přechodného ubytování nabízejí také stravu, hygienické služby, sociální poradenství či pomoc při jednání na úřadech. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují služby ohroženým dětem od 6 do 26 let. Jedná se o děti ohrožené sociálně-patologickými jevy, neboli děti ohrožené rasismem, návykovými látkami, kriminalitou atd. Jejich cílem je za pomoci volnočasových aktivit a různých vzdělávacích kroužků minimalizace možných rizik a zlepšení orientace v jejich sociálním prostředí.

58

V roce 2007 působilo v České republice celkem 15 intervenčních center, přičemž v tomto roce bylo z domu vykázáno celkem 862 násilných osob, a v těchto rodinách bylo přítomno celkově 941 nezletilých dětí. Našly se však i případy, kdy byly vykázány ženy a to z důvodu transgeneračního násilí vůči rodičům či prarodičům. Přibližně 90 % osob nabídku intervenčního centra přijímá a dostaví se do centra za účelem poskytnutí pomoci, zdroj: Časopis sociální politika, Kdo pomáhá obětem domácího násilí, duben 2008, dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/5320/PSP_04_08_sm.pdf 59 Časopis sociální politika, Kdo pomáhá obětem domácího násilí, duben 2008, citováno 1. června 2009 dostupné http://www.mpsv.cz/files/clanky/5320/PSP_04_08_sm.pdf

35

Noclehárny Tato zařízení poskytují ambulantní služby osobám, které jsou bez přístřeší a mají zájem o přespání, využití hygienického zařízení a stravu. Pracovníci těchto zařízení mohou poskytovat klientům informace o sociálních službách a možnostech řešení jejich nepříznivé sociální situace, avšak záleží pouze na klientovi, zda má o tyto informace zájem a chce si aktivně sám zajistit bydlení a zlepšit svou sociální situaci. Služby následné péče Jedná se o ambulantní nebo pobytové služby, určené osobám s chronickým duševním onemocněním nebo osobám závislým na návykových látkách, které se podrobují nebo již absolvovaly ústavní nebo ambulantní léčbu či osobám, které abstinují. Snahou této služby je poskytovat klientům, buď v průběhu léčby nebo po jejím skončení, služby terapeutického a poradenského charakteru, za účelem jejich podpory v abstinenci a následně v jejich zapojení do běžného života. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Tyto služby jsou poskytovány rodinám s dětmi, u kterých je „jejich vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče dítěte nedokáží zvládat a překonat sami bez cizí pomoci, přičemž zde vznikají rizika ohrožení vývoje dítěte“60.

Tyto služby nabízejí výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, včetně

terapeutické pomoci a pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením Jedná se o ambulantní popřípadě terénní služby, které jsou poskytovány osobám v důchodovém věku či osobám se zdravotním postižením, které jsou ohroženy sociálním vyloučením. Služba opět nabízí terapeutickou

pomoc a pomoc při zprostředkování

kontaktu se společností. Sociálně terapeutické dílny

60

§ 65 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

36

Jedná se o služby ambulantního charakteru poskytované osobám se sníženou soběstačností a to z důvodu zdravotního postižení. Tyto osoby nejsou v důsledku svého postižení umístitelné na otevřeném ani na chráněném trhu práce. Účelem těchto služeb je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie61. Terapeutické komunity Tyto komunity poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám závislým na návykových látkách, osobám s chronickým duševním onemocněním nebo abstinujícím osobám, s cílem začlenit tyto osoby do běžného života. Terénní programy Představují terénní služby poskytované osobám s rizikovým způsobem života či osobám ohroženým takovýmto způsobem života. Těmito osobami jsou převážně uživatelé návykových nebo omamných látek, osoby bez domova, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách či sociálně ohrožené skupiny. Cílem těchto terénních programů je vyhledávat a minimalizovat rizika způsobu života těchto osob. Služba může být poskytována těmto osobám na jejich žádost anonymně. Sociální rehabilitace Jedná se o soubor specifických činností, které mají za cíl dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob se zdravotním postižením a to na základě rozvoje jejich schopností, dovedností nezbytných pro jejich samostatný život. Sociální rehabilitace se poskytují terénně v domácnostech klientů, ambulantně anebo formou pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb.

4.5 Financování sociálních služeb Způsoby financování sociálních služeb jsou upraveny zákonem o sociálních službách. Pravděpodobně nejdůležitějším zdrojem příjmů pro registrované poskytovatele 61

§ 67 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

37

sociálních služeb představují finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu formou dotací62. Na dotace ze státního rozpočtu však není právní nárok a je potřeba si o ně požádat. Žádost se podává u příslušného krajského úřadu dle místa poskytování sociální služby. Krajské úřady poté zhodnotí podanou žádost, z formální i obsahové stránky, „a to v souladu s jednotlivými zásadami poskytování žádostí“63. Po provedení posouzení

ji

předkládá Ministerstvu a to je o ní oprávněno rozhodovat. Zákon blíže nespecifikuje, jak vysoká má být dotace, resp. jakou část nákladů na sociální služby má pokrývat64. Zákonem je pouze stanoveno, že se dotace poskytuje k financování běžných výdajů, které jsou spojeny s poskytováním sociálních služeb a to v souladu se střednědobým plánem rozvoje těchto služeb. Tento způsob financování sociálních služeb představuje novou koncepci, která sebou přinesla dlouho očekávané zrovnoprávnění poskytovatelů sociálních služeb, jelikož o dotaci muže žádat každý poskytovatel a ne pouze nestátní subjekty, jako tomu bylo v minulosti. Ze státního rozpočtu Ministerstvo kromě dotací na financování běžných výdajů spojených s poskytováním sociálních služeb, poskytuje také účelové dotace a to na „podporu sociálních služeb, které mají celostátní či nadregionální charakter, na činnosti, které mají rozvojovou povahu nebo v případě mimořádných situací“65. Mezi další zdroje financování sociálních služeb patří úhrady od samotných uživatelů těchto služeb. Zpravidla se předpokládá, že úhradu za sociální služby by měl z větší části hradit příspěvek na péči. Zákon stanoví, které sociální služby se klientům poskytují bezplatně a které za částečnou či plnou úhradu nákladů. Náklady za poskytování sociálních služeb hradí klient ve výši, která je sjednána ve smlouvě uzavřené mezi poskytovatelem a klientem. Poskytovatel služeb se může s manželkou/manželem klienta, rodinou či dětmi domluvit na spoluúčasti při úhradě nákladů za poskytované služby, pokud klient nemá vlastní příjmy nebo jeho příjmy nepostačují na úhradu nákladů poskytovaných služeb. Příjmem osoby se

62

Celkové výdaje ze státního rozpočtu do oblasti sociálních služeb vzrostly ze 13 mld., které byly poskytnuty v roce 2006 na 25 mld. v roce 2008 a pro rok 2009 se opět počítá s částkou 25 mld.. I přes tyto uvedené údaje se však většina poskytovatelů sociálních služeb potýká s problémy, které jsou spojeny s nedostatkem finančních prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu. 63 Časopis sociální politika, Navýšení dotací na provoz sociálních služeb, únor 2009, citováno 1. června 2009 dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/6290/Pracesocpol_02_09bg.pdf 64 Tröster P. a kolektiv, Právo sociálního zabezpečení, 4. přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008, str. 302 65 Tröster P. a kolektiv, Právo sociálního zabezpečení, 4. přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008, str. 303

38

pro účely úhrady rozumí příjmy podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku66. Mezi služby, které jsou poskytovány bez úhrady patří sociální poradenství, raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, krizová pomoc, služby následné péče, sociálně aktivizační služby, terénní programy, sociální rehabilitace, sociální služby v kontaktních centrech, služby sociálně terapeutických dílen a sociální služby intervenčních center67. Služby poskytované za úhradu dělíme na:  Pobytové - patří sem pobyty v týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, chráněné bydlení, zdravotnická zařízení ústavní péče, zde se zpravidla hradí ubytování, strava a poskytovaná péče a to dle rozsahu, který stanoví smlouva,  Asistenční – zde řadíme osobní asistenci, pečovatelskou službu, tísňovou péči, zde se zpravidla hradí základní činnosti a to v rozsahu stanoveném smlouvou,  Azylové – spadají se azylové domy, domy na půl cesty, terapeutické komunity, zde se hradí převážně ubytování a strava v rozsahu, které stanoví smlouva. Maximální úhradu za ubytování a další služby poskytované v těchto zařízeních stanoví právní předpis68.

Klientovi však po úhradě nákladů za ubytování a stravu

v týdenním stacionáři musí zůstat alespoň 25 % jeho příjmu a pokud pobývá v jiných pobytových zařízeních, pak alespoň 15 % jeho příjmů.

Maximální výše úhrad je

prováděcím předpisem stanovena z toho důvodu, aby nedocházelo k finančnímu zneužití provozování sociálních služeb, neboť tyto jsou službami veřejnými, a není možné z nich vytvořit čistě komerční činnost, která by byla orientována pouze na zisk. Avšak i přes výše uvedené již u nás existují zcela komerční zařízení, která poskytují sociální péči a nadstandardní služby, bohužel však za nadstandardní ceny. Pobytové služby nezaopatřených dětí pak hradí jejich rodiče či osoba povinná výživou k tomuto nezaopatřenému dítěti. Další otázky úhrady za pobytové služby a za ostatní druhy sociální služby dle zákona pak upravuje § 74 zákona o sociálních službách a prováděcí předpis.

66

§ 71 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů výjimky z bezplatnosti u těchto služeb určuje § 72 zákona č. 108/2006 Sb. 68 tímto prováděcím předpisem se rozumí Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 67

39

Ke konci této kapitoly bych se ještě zmínit o konferenci sociálních služeb, kterou české předsednictví připravilo společně s Evropskou komisí „a to v rámci realizace jedné ze svých hlavních priorit na v oblasti práce a sociálních věcí“69. Tato konference se konala poměrně nedávno a to 22.až 23. května 2009 pod názvem Sociální služby - nástroj mobilizace pracovní síly a posílení sociální soudržnosti. Cílem této konference bylo „nastolit základní východiska pro další celoevropskou diskusi o roli sociálních služeb ve společnosti“70. Prioritní cíle, které byly Českou republikou v rámci českého předsednictví navrženy jako společný základní rámec na úseku sociálních služeb byly následující71:  Sociální služby: základní nástroj pro sociální politiky – požadavky na tyto služby rostou v důsledku stárnutí populace a změnám ve složení domácnosti a účasti žen na trhu práce. Poptávka po sociálních službách se v důsledku sociální krize zvyšuje a sociální služby tak sociální služby pomáhají zmírňovat dopad krize,  Integrace služeb a adekvátní odezva na potřeby občanů – sociální služby musejí být komplexní a to z toho důvodu, aby mohly řešit i problémy osob s vícečetným znevýhodněním,  Úloha veřejné správy: zajištění kvality, přístupu a udržitelnosti sociálních služeb – na podporu sociálních služeb je potřeba vyvíjet zvláštní místní a regionální strategie za účelem vyřešení napětí mezi rovným přístupem, kvalitou a finanční udržitelností. Je potřeba k zajištění kvality přijmout odpovídající standardy kvality služeb,  Integrované sociální služby jako nástroj pro aktivní začleňování – adekvátní přístup ke kvalitním službám slouží jako nástroj k tomu, aby se sociálně vyloučení lidé mohli začleňovat do společnosti,  Vytváření nových pracovních příležitostí v sektoru sociálních služeb – sektor sociálních služeb představuje na území Evropské unie velkou oblast pro vytváření pracovních míst a zaměstnávání převážně žen a starších osob,  Investice do sektoru sociálních služeb – investování do tohoto sektoru v době ekonomické krize může přispět k posílení růstového potenciálu a soudržnosti ekonomik v rámci Evropské unie a vytváření nových pracovních míst, 69

Časopis sociální politika, Sociální služby zdroj nových pracovních příležitostí, květen 2009, citováno 1. června 2009 dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7120/Pracesocpol_05_09sm.pdf 70 Časopis sociální politika, Sociální služby zdroj nových pracovních příležitostí, květen 2009, citováno 1. června 2009 dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7120/Pracesocpol_05_09sm.pdf 71 tamtéž

40

 Důležitost neformální péče, preference modelu sdílené péče – většina dlouhodobé péče je prováděna neformálním způsobem, proto by měly být vytvořeny podmínky pro poskytování neformální péče,  Podpora systému celoživotního vzdělávání a vytváření kapacity pro zajištění kvality sociálních služeb – v zájmu zajištění kvality poskytování sociálních služeb je potřeba podporovat systém celoživotního vzdělávání a vytvářet kapacity pracovníků sociálních služeb.  Ochrana práv, důstojnosti a oprávněných zájmů klientů sociálních služeb – při posuzování kvality sociálních služeb je potřeba mít na zřeteli potřeby klientů a také chránit jejich práva, zájmy a důstojnost. Tyto prioritní cíle, které byly na konferenci navrženy českým předsednictvím považuji za poměrně velice aktuální a cílené, neboť je potřeba neustále zkvalitňovat poskytování sociálních služeb a také dbát na ochranu práv klientů, kterým jsou poskytovány. Zároveň v době ekonomické krize, která postihla téměř celý svět je oblast sociálních služeb dle mého názoru opravdu úsekem, na kterém by bylo možno vytvořit nová pracovní místa, neboť nejenom u nás ale i v rámci celé Evropské unie populace obyvatel neustále stárne nebo je postižena různými zdravotními postiženími, která sebou přinášejí nutnost využívání sociálních služeb.

41

5 Správa na úseku sociálních služeb Správou na úseku sociálního zabezpečení se obecně zabývají správní orgány, které jsou organizačními složkami státu. Některé tyto orgány zákon obecně označuje jako orgány sociálního zabezpečení, kterými jsou např. Ministerstvo práce a sociálních věcí, orgány územních samosprávných celků, které jsou představovány krajskými úřady a obecními úřady, organizace, kterými se rozumí právnické, ale také za určitých okolností i fyzické osoby; dále pak veřejnoprávní instituce, což jsou zdravotní pojišťovny a územní samosprávné celky v podobě krajů a obcí. Státní správa na úseku sociálních služeb je vykonávána orgány veřejné správy, kterými jsou:  Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen Ministerstvo),  Krajské úřady,  Obecní úřady obcí s rozšířenou působností,  Úřady práce. Výkon působnosti krajských úřadu a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, stejně tak úřadů práce je vykonáván v přenesené působnosti. V oblasti sociálních služeb vykonávají působnost také obce a kraje, které při tomto výkonu jednají v rámci své samostatné působnosti. S účinností zákona o sociálních službách došlo ke značným změnám na úseku poskytování sociálních služeb. Stát i nadále určuje podmínky poskytování sociálních služeb, avšak již nepatří mezi hlavní poskytovatele těchto sociálních služeb neboť majoritní postavení skončilo se zánikem okresních úřadů. Výjimku tvoří akorát pět zařízení sociálních služeb, která byla zřízena Ministerstvem práce a sociálních věcí. Úlohou státu je nyní podpora regionální a místní samosprávy, které by měly být schopny hodnotit potřeby obyvatel a na jejich základě pak vytvářet sítě sociálních služeb. Stát stanovuje své priority v oblasti dostupnosti a kvality sociálních služeb ve formě střednědobé strategie72. Níže se již zaměřím na působnost jednotlivých orgánů, působících na úseku správy sociálních služeb.

5.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí 72

Důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách, str. 47

42

Ministerstvo práce a sociálních věcí představuje řídící a kontrolní orgán na úseku státní správy v oblasti sociálních služeb. Za účasti představitelů krajů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány zpracovává střednědobý národní plán rozvoje sociálních služeb. Spolu s Ministerstvem vnitra se podílí na optimalizaci dostupnosti místních veřejných služeb a mimo jiné vykonává i inspekční činnost, kterou provádí u poskytovatelů sociálních služeb, kteří byli zřízeni krajem. Jako řídící orgán rozhoduje o poskytování dotací na zajištění poskytování sociálních služeb v případech ohrožení života nebo zdraví či ohrožení práv a zájmů, které poskytuje krajům nebo obcím s rozšířenou působností. Na žádost také poskytuje dotace poskytovatelům sociálních služeb, které jim slouží k financování běžných výdajů. Dle zákona o sociálních službách je ministerstvo také oprávněno vydávat prováděcí předpisy a to dle § 119 tohoto zákona. Ministerstvo má mimo jiné také oprávnění rozhodovat o poskytování akreditací vzdělávacím zařízením a jejich programům, přičemž na tomto úseku vykonává také kontrolní činnost těchto jednotlivých vzdělávacích zařízení a v případě porušování podmínek vzdělávacího programu má oprávnění rozhodnout odnětí akreditace. Do náplně jeho činnosti na úseku zřizování a registrace poskytovatelů sociálních služeb spadá oprávnění zřizovat poskytovatele sociálních služeb, avšak jak jsem již výše uvedla, nyní se v České republice nachází pouze pět takových sociálních zařízení, která byla ministerstvem zřízena. Dále pak rozhoduje o registraci poskytovatele sociálních služeb a to v případě, kdy zřizovatelem poskytovatele sociálních služeb je přímo samo Ministerstvo, což je upraveno v § 78 zákona o sociálních službách. Ministerstvo je dle zákona také správcem elektronické podoby Registru poskytovatelů sociálních služeb a to dle § 86 zákona o sociálních službách a také zajišťuje na vlastní náklady softwarový program, který zpracovává údaje potřebné pro vedení tohoto elektronického registru, přičemž tento program pak následně spolu se všemi aktualizacemi bezplatně poskytuje krajským úřadům, které jsou pověřeny registrací poskytovatelů sociálních služeb. Co se týče činnosti na úseku poskytování příspěvku na péči, Ministerstvo předepisuje formu a obsahové náležitosti tiskopisů pro podání písemné žádosti o příspěvek na péči, a také posuzuje na žádost příslušného krajského úřadu stupeň závislosti žadatele o příspěvek na péči a to pro účely odvolacího řízení. V případech, kdy se na něj obrátí obec s rozšířenou působností se zjištěním, že byl poskytnut přeplatek příjemci příspěvku na péči, který je ve vyšší než 20.000 Kč, rozhoduje ministerstvo o udělení souhlasu o 43

prominutí tohoto přeplatku. Ministerstvo také na vlastní náklady zřizuje softwarový program, který je potřebný pro rozhodování o přípěvku, o jeho výplatě, kontrole atd. a tento program bezplatně poskytuje obcím s rozšířenou působností, které o tomto příspěvku rozhodují. Zároveň je také správcem informačního systému o příspěvku, ve kterém jsou vedeny veškeré potřebné informace o příjemcích příspěvku a o jeho výši.

5.2 Krajské úřady Krajské úřady vykonávají ze zákona na úseku sociálních služeb státní správu v přenesené působnosti a také jsou jim ze zákona svěřeny činnosti, které spadají do samostatné působnosti. Níže již v bodech jsou uvedeny činnosti, které spadají do přenesené působnosti krajského úřadu a které do samostatné působnosti kraje. V přenesené působnosti krajský úřad:  vede registr uživatelů sociálních služeb a to jak v listinné, tak v elektronické podobě, k tomu využívá softwarový program, který mu bezplatně poskytuje Ministerstvo. Kraje tak na základě toho mají zásadní vliv na charakter a rozsah sociální sítě,  rozhoduje o registraci dle místa pobytu nebo sídla žadatele o poskytnutí registrace pro výkon sociálních služeb, která je, až na výjimky uvedené v § 84, u kterých se registrace nevyžaduje, nezbytná k tomu, aby mohli služby vykonávat,  působí jako inspekční orgán, který provádí inspekci poskytovatelů sociálních služeb a to z hlediska toho, zda dodržují plnění podmínek registrace, plnění povinností, které jsou poskytovateli sociálních služeb stanoveny zákonem, a posuzuje také kvalitu poskytování sociálních služeb,  je odvolacím orgánem proti rozhodnutí obce s rozšířenou působností ve věci řízení o příspěvku, přičemž odvolání nemá odkladný účinek,  shromažďuje žádosti o dotace ze státního rozpočtu, které pak k posouzení předkládá Ministerstvu,  v rozsahu své působnosti projednává v prvním stupni správní delikty,  zajišťuje poskytování sociálních služeb ve spolupráci s ostatními obecními úřady s rozšířenou působností a poskytovateli sociálních služeb v těch případech, kdy

44

poskytovateli byla zrušena registrace nebo pozbyla platnosti. Osoby, kterým takový poskytovatel poskytoval služby, se zpravidla nacházejí v bezprostředním ohrožení práv a zájmů a nejsou schopny zajistit si samy poskytování služeb. Kraje mohou také zřizovat za účelem poskytování sociálních služeb právnické osoby,  koordinuje poskytování sociálních služeb, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby. Kraje ve své samostatné působnosti:  vytvářejí podmínky pro poskytování sociálních služeb na jejich území a dále ve vzájemné spolupráci s obcemi vytvářejí střednědobé plány pro poskytování sociálních služeb. Na tomto úseku, za účasti zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, také sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb, o tomto plnění těchto plánů pak informuje Ministerstvo. Na této úrovni je možné zajišťovat také propojování sociálních a zdravotních služeb73.  zjišťují potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území a dále těmto osobám zajišťují dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na jeho území,  spolupracují s dalšími kraji, obcemi a poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování

kontaktu

mezi

poskytovatelem

a

uživatelem

nebo

při

zprostředkováním pomoci osobám majícím zájem o sociální služby Obecní úřady obcí s rozšířenou působností Obecní úřady obcí s rozšířenou působností působí stejně jako krajské úřady na úseku správy sociálních služeb jako orgány, které v přenesené působnosti vykonávají státní správu, ale také jako orgány vykonávající samosprávu na tomto úseku. V přenesené působnosti vykonává obecní úřad s rozšířenou působností tyto činnosti:

73

Důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách, str. 47

45

 provádí řízení o příspěvku na péči a rozhoduje o tom, komu bude tento příspěvek, který se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby, přiznán. Pro účely rozhodování o tomto příspěvku provádí sociální šetření, při kterém zjišťuje, jak dalece je osoba žádající o příspěvek soběstačná a schopná samostatného života v přirozeném sociálním prostředí. Toto sociální šetření provádí příslušný sociální pracovník. Obecní úřad s rozšířenou působností také zpracovává údaje potřebné pro rozhodování o příspěvku, včetně údajů osobní povahy,  zahajuje z moci úřední řízení o příspěvku v případech, pokud osoba není schopna samostatného jednání a nemá ani příslušného zástupce, který by za ni mohl jednat,  rozhoduje o ustanovení zvláštního příjemce příspěvku na péči,  provádí kontrolu zda je příspěvek skutečně využíván na zajištění pomoci, tuto kontrolu provádějí zaměstnanci obce na základě zvláštního oprávnění, které jim vydává obec s rozšířenou působností,  při zjištění přeplatku příspěvku na péči rozhoduje o tom, jedná-li se o částku do 20.000,- Kč, zda osoba, které byl vyplacen má povinnost jej vrátit, v případě je-li částky vyšší obrátí se obecní úřad na Ministerstvo,  je exekučním správním orgánem,  v případě soudně nařízené ústavní výchovy rozhoduje o výši úhrady za stravu a péči,  zastupuje při uzavírání smlouvy o poskytnutí sociálních služeb osoby, které nejsou schopny jednat samostatně a nemají ani zákonného zástupce. Do samostatné působností obcí na úseku sociálních služeb dle § 94 zákona o sociálních službách patří převážně tyto činnosti:  zjišťování potřeb poskytování sociálních služeb a dostupnosti informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na jejich území,  spolupráce s dalšími obcemi, kraji a poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám nacházejícím se v nepříznivé sociální situaci, případně také zprostředkovávají kontakt mezi těmito osobami a poskytovateli sociálních služeb,

46

 ve spolupráci s krajem, zástupci poskytovatelů sociálních služeb, kteří působí na jejich území, a za účasti osob, kterým jsou služby poskytovány může zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb.

5.3 Úřady práce Úřady práce na úseku sociálních služeb především posuzují zdravotní stav žadatelů o příspěvek na péči a to za účelem určení míry jejich závislosti. Při posuzování míry závislosti vychází úřad práce ze zdravotního posudku

ošetřujícího lékaře, dále pak

z výsledku sociálního šetření, zjištění potřeb žadatele a v některých případech také z výsledku funkčního vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření lékaře, kterého úřad práce pověří provedením vyšetření zdravotního stavu žadatele o příspěvek. Na základě těchto výše uvedených informací pak úřad práce posoudí míru závislosti žadatele a sdělí toto úřadu obce s rozšířenou působností, která rozhodne o poskytnutí příspěvku. Do budoucna se počítá se zřízením Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu. Jednalo by se o specializovaný správní úřad, který by byl zaměřen na občana a to především „v oblastech zaměstnanosti, sociálních dávek a sociálně-právní ochrany a který by měl na bázi dosavadních úřadů práce nahradit dosavadní roztříštěnou strukturu státních i samosprávných institucí a odbřemenit tak od výkonu státní správy v sociální oblast obecní úřady“74. Úřad měl být zřízen v lednu 2009, v současné době Ministerstvo však projekt odložilo. V rámci této kapitoly bych se chtěla alespoň stručně také zmínit o inspekci poskytování sociálních služeb a také o správních deliktech na úseku sociálních služeb.

5.4 Inspekce sociálních služeb Inspekce sociálních služeb je u registrovaných poskytovatelů sociálních služeb prováděna:  Krajským úřadem a  Ministerstvem práce a sociálních věcí

74

Tröster P. a kol., Právo sociálního zabezpečení, 4. přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008, str.326

47

Ministerstvo provádí inspekci pouze u těch poskytovatelů, „vůči nimž kraj vykonává funkci zřizovatele nebo zakladatele“75, v ostatních případech je výkon inspekce v pravomoci krajských úřadů. Předmětem inspekce je především plnění podmínek stanovených poskytovatelům pro registraci, plnění povinností ze strany poskytovatelů stanovených jim § 88 a § 89 zákona o sociálních službách a dále kontrola kvality poskytovaných služeb. Postup při provádění inspekce se řídí zákonem č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, ve znění pozdějších právních předpisů, nestanoví-li zákon o sociálních službách jinak. Inspekce je inspekčním týmem, který tvoří minimálně tři inspektoři76, prováděna v místě poskytování služeb77. Zákonem je stanovena podmínka, že alespoň jeden člen týmu musí být zaměstnancem kraje anebo zaměstnancem ministerstva, provádí-li inspekci ministerstvo. Inspektoři nesmějí být v žádném vztahu k poskytovateli sociálních služeb, čímž je míněn např. pracovněprávní poměr. V zájmu odborného posouzení věci mohou být k účasti na inspekci přizváni specializovaní odborníci78. Inspekce je završena pořízením inspekční zprávy, která informuje o výsledku provedené inspekce a vztahují se na ni ustanovení o protokolu dle zákona o státní kontrole. Kvalita sociálních služeb se následně ověřuje prostřednictvím standardů kvality sociálních služeb79. Standardy představují soubor kritérií, prostřednictvím kterých je definována úroveň kvality poskytování sociálních služeb. Při posuzování kvality služeb se převážně dle standardů posuzuje personál, provozní zabezpečení sociálních služeb a vztahy mezi poskytovatelem a klienty. Plnění standardů kvality se hodnotí systémem bodů80.

75

§ 97 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách Inspektoři vykonávající inspekci jsou proškoleni v rámci Projektu vzdělávání inspektorů kvality sociálních služeb, přičemž tento projekt probíhal dva roky a byl ukončen v roce 2008. Cílem tohoto projektu bylo personálně zajistit systém inspekcí sociálních služeb a nastavit metodiku práce sociálních služeb. V rámci projektu byl také vytvořen program přípravy specializovaných odborníků – inspektorů kvality sociálních služeb. Program byl kromě přípravy nových inspektorů zaměřen také na průběžné vzdělávání specializovaných odborníků - inspektorů. Mezi hlavní výstupy tohoto projektu patří metodika inspekcí sociálních služeb. Tato metodika vymezuje postupy inspektorů při kontrole u poskytovatele, průběh fáze přípravné a poinspekční, specifikuje jednotlivé typy inspekcí, jejich plánování a organizování kontrolními orgány. 77 Průměrné náklady na provedení jedné inspekce činí 30 tisíc Kč, výše nákladů se odvíjí od druhu kontrolované SS a také od doby potřebné k provedení této inspekce. Předpokládá se, že ročně je možné provést v průměru okolo 350 inspekcí. Použitý zdroj k této poznámce: Důvodová zpráva k zákonu o sociálním zabezpečení 78 § 98 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 79 Standardy kvality sociálních služeb byly vytvořeny na základě analýzy expertních skupin, které definovaly pojetí a principy druhových standardů a také na základě internetové diskuse, která byla otevřena k otázce zavádění druhových standardů kvality sociálních služeb, přičemž toto proběhlo na počátku projektu Vzdělávání inspektorů kvality sociálních služeb. 80 § 99 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 76

48

5.5 Správní delikty na úseku sociálních služeb Správní delikty na úseku sociálních služeb vykonávají dle zákona v prvním stupni krajský úřad a ministerstvo. Mezi tyto správní delikty řadíme:  správní delikty zaměstnanců obcí, krajů, zaměstnanců státu a poskytovatelů sociálních služeb, které se týkají porušení povinnosti mlčenlivosti, která jim je stanovena § 100 zákona o sociálních službách. Tito zaměstnanci mají povinnost mlčenlivosti o údajích, které se týkají osob, kterým jsou poskytovány sociální služby,  porušení mlčenlivosti přizvaným odborníkem, který se účastní inspekce, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Za tento a výše uvedený správní delikt, který se vztahuje k porušení mlčenlivosti je může krajský úřad nebo ministerstvo uložit pokutu až do výše 50.00,- Kč,  poskytování sociálních služeb právnickými nebo fyzickými osobami bez oprávnění k jejich poskytování,  delikty fyzických či právnických osob poskytujících sociální služby81 v podobě neposkytování služeb dle registrace, nevedení záznamů, nevedení evidence, použití omezení pohybu klientů v rozporu se zákonem a další. Právnické a fyzické osoby dle zákona neodpovídají za výše uvedené správní delikty prokáží-li, že vynaložily veškeré úsilí, které bylo možné po nich požadovat k tomu, aby porušení povinnost zabránily. Při stanovení výše pokud se také přihlíží k závažnosti správního deliktu a to především ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům. Pokutu vybírá přímo správní orgán, který ji uložil, tudíž krajský úřad nebo ministerstvo. Příjem z těchto pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil82. Na řízení o správních deliktech, které mají formu přestupků, se, nestanoví-li zákon o sociálních službách jinak, použijí ustanovení zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších právních předpisů.

81

jedná se o delikty v podobě neposkytování služeb dle registrace, nevedení záznamů, nevedení evidence, použití omezení pohybu klientů v rozporu se zákonem, nepodání informací o tomto omezení a porušení mlčenlivosti. Pokuty za takovéto delikty jsou v rozmezí od 10.000 do 250.000,- Kč. Více tyto delikty a pokuty upravuje § 107 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 82 § 108 odst. 6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

49

6 Řízení na úseku sociálních služeb Řízením ve věcech sociálního zabezpečení se rozumí postup oprávněných osob, jejich zástupců, orgánů vybavených rozhodovací pravomocí, jakož i dalších zúčastněných osob vedoucí k posouzení a uskutečnění práv a povinností vyplývajících z předpisů sociálního zabezpečení83. Sociální zabezpečení se člení na jednotlivá odvětví, a to jak z hlediska dávkových systémů, tak také z hlediska formálně legislativního, což ovlivňuje i právní úpravu řízení. Tase projevuje v odchylkách od obecné procesní úpravy a liší se dle jednotlivých odvětví sociálního zabezpečení. Společné právním úpravám řízení pro jednotlivá odvětví sociálního zabezpečení je povaha takových řízení jako řízení správních, na něž se v zásadě vztahují subsidiárně obecné předpisy o správním řízení (správní řád), pokud zvláštní procesní ustanovení předpisů sociálního zabezpečení nestanoví specifickou nebo odlišnou povahu84. Správní rozhodnutí vydaná na úseku sociálního zabezpečení podléhají stejně jako ostatní správní rozhodnutí možnosti přezkumu a to prostřednictvím řádných opravných prostředků v podobě odvolání, o kterém rozhoduje nejblíže nadřízený správní orgán a nebo prostřednictvím mimořádných opravných prostředků v podobě obnovy řízení nebo přezkumu řízení. Jsou-li vyčerpány řádné opravné prostředky ve správním řízení, pak přichází ke slovu přezkum v podobě správní soudnictví, pokud to však předpisy sociálního zabezpečení prostřednictvím zákona nevyloučí. Pro řízení ve věcech sociální pomoci platí obecné předpisy o správním řízení neboli zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, pokud zákon č. 114/1988 Sb.85 nestanoví odchylky od obecné úpravy správního řízení. Cílem sociální pomoci je sociální ochrana osob, které se nacházejí v tíživé sociální situaci a nejsou schopny tuto situaci překonat bez cizí pomoci. Realizuje se různými formami. Mezi nejdůležitější formy řadíme poskytování dávek sociální péče, které se poskytují v těch případech, kdy obtížnou životní situaci osoby není možné vyřešit prostřednictvím sociálních služeb. Dávky buď doplňují příjem osob do nezbytné výše, nebo jsou poskytovány na stanovený účel86.

83

Tröster P. a kol.,Právo sociálního zabezpečení,4. přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008 str. 335 Tröster P. a kol, Právo sociálního zabezpečení, 4. přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck,2008 str. 336 85 jedná se o zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 86 Břeská N., Vránová L., Dávky sociální péče 2002, Anag, 2002, str. 6 84

50

Na úseku sociální pomoci jsou poskytovány tyto dávky:  Dávky sociální pomoci pro těžce zdravotně postižené podle zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení a vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení,  Příspěvek na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a  Dávky sociální pomoci z důvodu ochrany proti chudobě a sociálnímu vyloučení podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi87. V rámci této kapitoly se zaměřím na řízení, které se konají na úseku poskytování dávek dle zákona o sociálních službách a dle zákona o pomoci v hmotné nouzi.

6.1 Řízení o poskytnutí příspěvku na péči Již výše jsem uvedla, že dávky sociální péče se poskytují na základě různých právních předpisů. Do zadání mé práce spadá především příspěvek na péči, který představuje jedinou dávku upravenou zákonem o sociálních službách. Příspěvek na péči byl zaveden až zákonem o sociálních službách, tudíž se jedná o poměrně novou dávku v systému sociálního zabezpečení. Dříve než se budu věnovat samotnému řízení o poskytnutí příspěvku na péči bych se chtěla stručně zmínit o tom, co je to příspěvek na péči, kdo je oprávněn o něj požádat atd. Příspěvek na péči je poskytován lidem, kteří se v důsledku dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu stali závislými na pomoci druhých a to jak v oblasti denní péče o jejich osobu, tak v oblasti soběstačnosti. Cílem této dávky je posílení soběstačnosti uživatele. Je-li příspěvek žadateli přiznán, je určen pouze na výdaje, které jsou spojeny se zajištěním pomoci a podpory osobě, která je závislá na péči jiné osoby. Dávku je tak možné použít na financování sociálních služeb nebo na úhradu výdajů, které vznikají pečující osobě neboli rodinnému příslušníkovi či jiné osobě, která není poskytovatelem sociálních služeb. Z hlediska státního rozpočtu jde o výdaj podle § 7 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., tj. o výdaj na „ostatní sociální dávky“88. Příspěvek na péči, za splnění zákonem

87 88

Kozlová L., Sociální služby, Triton, 2005, str. 15-17 Důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách, str. 48

51

stanovených podmínek je „nárokovým“ výdajem ze státního rozpočtu89. Jedná se tedy o dávku ze státního rozpočtu. Nárok na výplatu tohoto příspěvku má osoba, o kterou je pečováno, nikoli osoba, která péči zajišťuje. Mezi oprávněné osoby, které mohou žádat o výplatu příspěvku na péči patří občané České republiky a dále také občané Evropských společenství a jejich rodinní příslušníci, kteří jsou na našem území hlášeni k pobytu po dobu delší než tři měsíce; osoby, kterým byl udělen azyl; cizinci, kteří jsou držiteli povolení k pobytu na dobu delší než tři měsíce; cizinci bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tato práva zaručuje mezinárodní smlouva. Co se týče práva Evropských společenství, pak úprava poskytování příspěvku na péči a sociální služby se týká „přímo aplikovatelných právních předpisů zakotvujících jeden z principů koordinace – rovnosti nakládání s občany ostatních členských států“90. Dle zákona o sociálních službách může být příspěvek vyplácen také i tzv. zvláštním příjemcům, kteří však nejsou oprávněnými osobami, kterým by zákon zakládal právo na příspěvek. Zvláštní příjemce je fyzická osoba, kterou obecní úřad s rozšířenou působností ustanoví v případě, kdy oprávněná osoba nemůže přijímat příspěvek nebo nevyužívá příspěvek k zajištění potřebné pomoci. Za zvláštního příjemce nelze ustanovit tu osobu, která s tím nesouhlasí nebo je v konfliktu zájmu s osobou, které je příspěvek přiznán91. Je tedy potřeba ustanovit vhodnou osobu, která má povinnost využívat příspěvek pouze ve prospěch oprávněné osoby. Pokud je to možné, nakládá zvláštní příjemce s příspěvkem dle pokynů oprávněné osoby. Zákonní zástupci nebo jiné osoby, kterým byla rozhodnutím příslušného orgánu svěřena osoba do péče, nejsou považování za zvláštního příjemce92. Řízení o přiznání příspěvku na péči se zahajuje na základě písemné žádosti, která se podává na ministerstvem předepsaném tiskopise. Žádost se podává na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, kde má žadatel trvalý anebo hlášený pobyt. Pokud však žadatel není schopen jednat samostatně a nemá ani zákonného zástupce, zahájí se řízení o

89

tamtéž Důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách, str. 51, především se jedná o smlouvu zakládající ES (zejména čl. 12 a 18) a Nařízení EHS č. 1612/68 o volném pohybu osob v rámci společenství. Na tyto předpisy pak navazují pobytové směrnice, které detailně upravují oprávnění občanů ES pobývat resp. bydlet v jiných členských státech ES i jejich přístup k sociálním dávkám. 91 Otázky a odpovědi k zákonu č.108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, citováno 3.června 2009 . Dostupné z: http/www.mpsv.cz/cs/9. 92 Tamtéž 90

52

příspěvku z moci úřední. Je-li nezletilá osoba svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné fyzické osoby, zastupuje ji v řízení o příspěvku tato fyzická osoba93. Řízení o změně výše přiznaného příspěvku nebo o zastavení jeho výplaty nebo o jeho odnětí se zahajuje na také na návrh příjemce příspěvku nebo z moci úřední, nejde-li o výjimečné případy zastavení výplaty příspěvku (např. za stanovených podmínek, je-li oprávněný po celý kalendářní měsíc v ústavní péči zdravotnického zařízení), kdy se řízení nevede94. Písemná žádost musí kromě náležitostí, které stanoví správní řád obsahovat také označení osoby, která poskytuje nebo bude poskytovat péči, jakým způsobem bude poskytovat tuto péči a určení, jakým způsobem má být příspěvek oprávněnému vyplácen. Po přijetí žádosti provede obecní úřad obce s rozšířenou působností sociální šetření Cílem tohoto šetření je zjistit schopnost žadatele pečovat o vlastní osobu, životní podmínky a soběstačnost. Sociální šetření je prováděno sociálním pracovníkem, který je schopen provést sociální šetření s ohledem na lidská práva, na ochranu lidské důstojnosti a osobních údajů. Sociální šetření je prováděno v přirozeném prostředí žadatele a trvá několik hodin. Po provedeném sociálním šetření zašle obecní úřad obce s rozšířenou působností výsledky šetření příslušnému úřadu práce, který provede posouzení stupně závislosti. Od míry schopnosti péče o vlastní osobu a soběstačnosti odvozuje zákon celkem čtyři stupně závislosti žadatele na pomoci jiné osoby. První stupeň představuje lehkou závislost, druhý stupeň je středně těžká závislost, třetí stupeň označujeme jako těžkou závislost a čtvrtý stupeň je úplná závislost. Při posuzování míry závislosti žadatele vychází úřad práce ze zdravotního stavu osoby, který je doložen nálezem ošetřujícího lékaře. Pokud však předložené podklady nepostačují, může být žadatel navštíven znovu a úřad práce u něj provede vlastní šetření, nebo může být žadatel vyzván k tomu, aby se podrobil speciálnímu lékařskému vyšetření. Pokud žadatel neumožní provedení sociálního nebo zdravotního posouzení, ztrácí možnost příspěvek získat95. Po posouzení stupně závislosti sdělí úřad práce výsledek šetření obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který o žádosti rozhodne. Poté je rozhodnutí zasláno žadateli. Pokud je rozhodnutím příspěvek přiznán, musí žadatel, v případě, že už tak neučinil při podání žádosti, sdělit úřadu max. do 15 dnů, 93

Tröster P., a kol.,Právo sociálního zabezpečení, 4.přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008,str.348 Tröster P., a kol.,Právo sociálního zabezpečení, 4.přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008,str.349 95 Otázky a odpovědi k zákonu č.108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, citováno 3.června 2009 .dostupné z : http/www.mpsv.cz/cs/9. 94

53

jakým způsobem mu bude zajištěna sociální péče. Příspěvek se vyplácí buď v hotovosti nebo bezhotovostně na účet určený příjemcem. Nárok na vyplacení příspěvku vzniká okamžikem podání žádosti o přiznání příspěvku, tudíž příspěvek může být přiznán a vyplácen od začátku kalendářního měsíce ve kterém došlo k zahájení řízení o tomto příspěvku. Je-li příspěvek přiznán, pak první výplata příspěvku obsahuje také výplatu příspěvku za období, ve kterém probíhalo správní řízení o přiznání příspěvku, což činí zpravidla dva až tři měsíce. Proti rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností ve věci příspěvku na péči si může žadatel podat odvolání, o kterém rozhoduje krajský úřad dle místa trvalého nebo hlášeného pobytu žadatele. Stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje na žádost krajského úřadu ministerstvo práce a sociálních věcí96. Toto odvolání nemá odkladný účinek.

6.2 Řízení ve věcech pomoci v hmotné nouzi V řízení ve věcech pomoci v hmotné nouzi se taktéž postupuje dle správního řádu, pokud zákon č.111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi nestanoví jinak. Vymezení osob, které se nacházejí v hmotné nouzi stanoví § 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dávky v systému pomoci v hmotné nouzi dělíme na :  příspěvek na bydlení,  doplatek na bydlení,  mimořádnou okamžitou pomoc. Okruh oprávněných osob je stejný jako okruh oprávněných osob u příspěvku na péči dle zákona o sociálních službách. Řízení o přiznání dávky se zahajuje na základě písemné žádosti, která se podává u příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi97 a to na Ministerstvem předepsaném formuláři. Žádost je možné podat také v elektronické podobě s elektronickým podpisem, pokud takový formulář ministerstvo zveřejní. Stejně tak „řízení o změně výše přiznané dávky nebo o jejím odnětí, anebo zastavení její výplaty se zahajuje na návrh příjemce, zvláštního příjemce, osoby společně posuzované nebo z moci úřední“98. Nachází-li se 96

§ 28 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách mezi orgány pomoci v hmotné nouzi patří Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pověřené obecní úřady, újezdní úřady. 98 Tröster P., a kol.,Právo sociálního zabezpečení, 4.přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008,str.350 97

54

nezletilá oprávněná osoba v péči jiné fyzické osoby, nebo v péči ústavu, je oprávněna za ni žádost podat tato osoba nebo ústav a to v případě, nepodá-li tuto žádost zákonný zástupce této nezletilé osoby. Žádost musí obsahovat základní osobní údaje, určení jakým způsobem má být dávka vyplácena. Posuzují-li se u dané dávky také další osoby je potřeba uvést údaje také o společně posuzovaných osobách. Další náležitosti, které se vztahují k příjmu a nákladům žadatele jsou stanoveny v § 72 zákona o pomoci v hmotné nouzi. V řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi je možné použít jako důkaz také záznamy na technických nosičích dat, mikrografické záznamy, tištěné produkty optického archivačního systému a tištěné nebo fotografické produkty. Správní orgán má povinnost umožnit účastníku řízení o dávku vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Tato povinnost správního orgánu však neplatí, jedná-li se pouze podklady, které správnímu orgánu předložil tento účastník řízení nebo o údaje, k jejichž sdělení dal písemný souhlas99. Rozhodnutí o dávkách dle zákona o hmotné nouzi se vydává pouze v případech dle § 75 zákona o pomoci v hmotné nouzi a jedná se o případy kdy „dávka nebyla přiznána, byla odňata, snížena, její výplata byla zastavena, anebo v případě, že jde o přeplatek n dávce, o rozhodnutí o námitkách, podaných v případě, kdy se jinak rozhodnutí nevydávají, o ustanovení zvláštního příjemce či o rozhodnutí dle § 16 odst. 6“ zákona o pomoci v hmotné nouzi100. Pokud rozhoduje orgán o dávce v případech, kdy se rozhodnutí nevydává, má povinnost žadateli doručit oznámení o dávce a její výši. Proti tomuto postupu je možné do 15 dnů ode dne výplaty první splátky dávky nebo ode dne výplaty dávky námitky. Orgán pomoci v hmotné nouzi pak do 30 dnů ode dne doručení námitek vydá rozhodnutí o dávce. Rozhodnutí ve správním řízení dle zákona o pomoci v hmotné nouzi vydávají pověřené obecní úřady nebo obecní úřady obcí s rozšířenou působností. V odvolacím řízení pak rozhodují krajské úřady, přičemž odvolání nemá odkladný účinek. Mezi další správní řízení na úseku sociálních služeb pak řadíme rozhodování krajského úřadu o udělení registrace poskytovateli sociálních služeb. Tomuto řízení jsem se již blíže věnoval v třetí kapitole s názvem Subjekty sociálních služeb, konkrétně pak v její podkapitole s názvem Podmínky za nichž mohou fyzické a právnické osoby sociální služby poskytovat. 99

Tröster P., a kol.,Právo sociálního zabezpečení, 4.přepracované a doplněné vydání, C.H.Beck, 2008,str.351 tamtéž

100

55

Závěr Jak jsem již v úvodu uvedla, pro svou práci jsem si vybrala téma sociální služby v sociálním zabezpečení, neboť toto téma je v posledních letech aktuální. Nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. sebou přinesl významnou, ucelenou a jednotnou právní úpravu na úseku sociálních služeb. Právní úprava do účinnosti tohoto zákona byla poměrně roztříštěná v různých právních předpisech a tím i dosti nepřehledná. Dřívější právní úprava umožňovala poskytovat osobám, které si nebyly schopny zabezpečit své základní životní potřeby pouze některé typy služeb především ústavní péči a pečovatelskou službu. „Sociální služby, které svých charakterem lépe naplňují principy sociální integrace, oproti službám „tradičním““101 neměly zákonnou oporu, což zásadně bránilo rozvoji sociálních služeb a nezaručovalo, že tyto služby byly poskytovány v odpovídající kvalitě nebo že byly vůbec dostupné. Skutečnost, že byla po značně dlouhé době přijata reforma stávajícího systému sociální péče a došlo k přijetí nové právní úpravy je proto potřeba hodnotit velmi pozitivně. Touto reformou došlo k vytvoření určité koncepce sociální pomoci a jejímu rozdělení na právní úpravu sociálních služeb a na právní úpravu pomoci v hmotné nouzi. Koncepce nového systému sociální pomoci je tak tvořena zákonem o sociálních službách a zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Svou práci jsem zaměřila především na úpravu sociálních služeb dle zákona o sociálních službách, avšak v poslední kapitole se také zmiňuji na dávky pomoci v hmotné nouzi upravené zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Zákon o sociálních službách se nově zabývá systémem sociální pomoci, kde středem zájmu je člověk nacházející se v nepříznivé sociální situaci, kterou není schopen řešit sám bez cizí pomoci. Proto je potřeba takovýmto lidem nabídnou pomoc, aby nedošlo k jejich vyloučení ze společnosti. Při řešení nepříznivé sociální situace člověka je však potřeba, aby i on vyvíjel vlastní aktivitu a prostřednictvím nabízených sociálních služeb a péče sociálních pracovníků se pokoušel svou situaci řešit. Mezi hlavní cíle zákona o sociálních službách patří podpora a pomoc lidem, kteří se nacházejí v nepříznivé situaci a za vynaložení jejich vlastní aktivity jim napomoci začlenit se postupně zpět do společnosti. Hlavní náplní činnosti každé služby je tedy především podpora samostatnosti klienta a to samozřejmě s přihlédnutím k jeho zdravotnímu a psychickému stavu. Sociální služby dávají především

101

Důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách, str. 45

56

přednost přirozenému prostředí klienta tedy domácímu prostředí, tudíž je řada sociálních služeb ambulantního nebo terénního charakteru. Mezi další důležité cíle sociálních služeb patří ochrana práv klientů. Především je kladen důraz na respektování lidské důstojnosti a dodržování základních lidských práv. Za účelem ochrany uživatelů sociálních služeb tak zákon zpřísňuje poskytovatelům podmínky poskytování služeb. Cílem zákona je především vytvoření rozsáhlé sítě kvalitních sociálních služeb, která má být zajištěna prostřednictvím registrace poskytovatelů služeb, jejichž povinností je nabízet uživatelům pouze kvalitní a profesionální služby. V důsledku těchto požadavků na profesionální a kvalitní služby vymezuje zákon také předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, přičemž klade především důraz na vzdělání. Kontrola kvality a profesionality poskytování sociálních služeb se provádí prostřednictvím Inspekce sociálních služeb. Poměrně zásadní změnou oproti původní úpravě poskytování sociálních služeb je registrační povinnost pro poskytovatele sociálních služeb. Zavedení registru poskytovatelů sociálních služeb je základním předpokladem k získání přehledu o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb102. Registrace tak tvoří podmínku poskytování SS a také jeden z předpokladů pro čerpání finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Zákon sebou přinesl také poměrně významnou změnu v okruhu oprávněných osob, kdy mezi tyto osoby kromě občanů naší země spadají také občané některého ze členských státu Evropských společenství a jejich rodinní příslušníci nebo také cizinci, kteří mají na našem území povolen dlouhodobý pobyt na dobu více jak tří měsíců. Okruh oprávněných osob byl rozšířen z toho důvodu, že i tyto osoby se během pobytu na území České republiky mohou ocitnout v nepříznivé situaci, kterou musejí bez zbytečných odkladů řešit. Jako významné vidím v tomto zákoně také zakotvení nároku uživatele na bezplatné sociální poradenství, což zlepšuje dostupnost a informovanost uživatelů, neboť ti mají v případě jakéhokoli dotazu či problému právo obrátit se na kteréhokoli poskytovatele sociálních služeb, a ten je povinen jim ze zákona tyto informace v rámci základního sociální poradenství poskytnout. Díky tomuto základnímu sociálnímu poradenství tak uživatel může získat informace a kontakt na zařízení sociálních služeb, které odpovídá jeho potřebám. Nabízí-li tyto služby přímo poskytovatel, který mu poskytl základní poradenství, může uzavřít smlouvu o poskytnutí služby přímo s ním. Nevědí-li však uživatelé kam se na poskytovatele s dotazy obrátit, mohou se obrátit přímo na svou obec nebo kraj, které taktéž

102

Důvodová zpráva k zákonu o sociálním zabezpečení, str. 47

57

zajišťují základní a sociální poradenství a

mohou jim také doporučit konkrétního

poskytovatele. Mezi další významné skutečnosti na úseku sociálních služeb řadím také spolupráci obcí a krajů s poskytovateli a uživateli sociálních služeb, kdy účelem této spolupráce je zajistit, aby sociální služby odpovídaly potřebám klientů a aby na území konkrétní obce či kraje byly nabízeny všechny požadované služby. Proto má plánování na úseku obcí a krajů dle mého názoru nezastupitelnou roli. Nejvýznamnější novinkou na úseku sociálních služeb je příspěvek na péči, který se žadatelům poskytuje na základě objektivního posouzení jejich zdravotního stavu. Posouzení není už jako tomu bývalo v minulosti závislé jen na šetření posudkového lékaře, ale také na šetření sociálního pracovníka, který má jistě k žadateli o příspěvek bližší vztah nežli posudkový lékař. Sociální pracovníci provádí sociální šetření, jehož cílem je zjistit míru soběstačnosti a závislosti žadatele, avšak toto posouzení zdravotního stavu musí žadatel o příspěvek sociálnímu pracovníkovi umožnit, neumožní-li toto posouzení, příspěvek nezíská. V zákoně je rovněž zakotvena kontrola využívání příspěvku a to z důvodu zamezení zneužívání tohoto příspěvku neoprávněným osobám nebo nepoužitím na účel, pro který byl poskytnut. Sociální služby představují poměrně nejdůležitější formu sociální pomoci a je tedy zapotřebí, aby právní úprava na tomto úseku byla jednotná, ucelená a aby stanovovala jasná pravidla pro poskytování těchto služeb. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. dle mého názoru tyto podstatné věci obsahuje a přinesl sebou řadu velice pozitivních změn na úseku sociálních služeb a pomoci, avšak i jemu by se některá ustanovení dala samozřejmě vytknout. Mezi určité nedostatky v tomto zákoně spatřuji například taxativní výčet sociálních služeb, který se může v budoucnu ukázat jako problematický. Další nedostatky spatřuji také v čerpání příspěvku na péči a jeho kontrole čerpání, která nemusí být vždy dostatečná. Co se týče nároku poskytovatele služeb na dotaci ze státního rozpočtu, tak zde byly z počátku problémy spočívající v nedostatku finančních prostředků na tyto dotace, ale postupem času dochází k navyšování prostředků určených na tyto dotace. Na úseku právní úpravy zákona o hmotné pomoci spatřuji nedostatky spíše v tom, že zde mohly být vhodně stanoveny také určité kvalifikační předpoklady pro pracovníky orgánů pomoci v hmotné nouzi, neboť zákon dává poměrně značný prostor správním uvážení. Na tomto úseku je také potřeba poukázat na to, že právní úprava příspěvku na živobytí je poměrně dosti složitá a nepřehledná, což vidím jako nevýhodu v tom smyslu, že

58

příjemci těchto dávek jsou zpravidla sociálně slabí, a tato nepřehlednost jim způsobuje značné potíže a může oslabovat jejich právní jistotu. Je potřeba si uvědomit, že zákon je v účinnosti teprve dva roky, tudíž se jedná o zákon, který v průběhu času bude jistě ještě několikrát novelizován a to z toho důvodu, aby neustále pružně reagoval na stávající situaci na úseku sociálních služeb.

59

Seznam použité literatury Literatura  Břeská, N., Vránová L. Dávky sociální péče 2002. Praha: Anag, 2002, 263 s.  Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení, 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2000, 280 s.  Koldinská, K., Marková H. Sociální pomoc a právo. Praha: Orac, 2001, 175 s.  Koldinská, K. Sociální právo. Praha: C.H.Beck, 2007, 176 s.  Kozlová, L. Sociální služby. Praha: Triton, 2005, 79 s.  Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha:Aspi, 2005, 502 s.  Matoušek, O. Sociální služby : legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2007, 183 s.  Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.2. vydání, Praha: SOCIOKLUB, 2001, 262 s.  Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: C.H.Beck, 2000, 246 s.  Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. přepracované a doplněné vydání, Praha: C.H.Beck, 2005, 348 s.  Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. přepracované a doplněné vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, 367 s.  Vítková, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika – integrace školní a sociální. Brno: nakladatelství Paido, 2004, 463 s. Právní předpisy  Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů  Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách  Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů

60

 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů

Internetové zdroje  Důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách, [citováno 28. dubna 2009]. Dostupná z: http://www.skok.biz/zakon-o-socialnich-sluzbach.php  Otázky a odpovědi k zákonu o č.108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, citováno 3. května 2009 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9  MPSV. Stručný průvodce zákonem o sociálních službách. Praha: MPSV, 2006, citováno 3. května 2009 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9.  Osobní asistence, citováno 23.května 2009 . Dostupné z: http://www.osobniasisten ce.cz/  Systém kvality v sociálních službách citováno 2.května 2009 . Dostupné z: http:// www.mpsv.cz/files/clanky/5320/PSP_04_08_sm.pdf  O tísňových službách, citováno 2. května 2009 . http://www.mpsv.cz/files/clanky/3483/13_Valko.pdf  Samostatné bydlení, citováno 4. května 2009 . http://www.jurta.cz/index.php?cmd=page&id=132  Pečovatelská služba, citováno 12. května 2009 . z: http://www.moap.cz/pece-o-obcany/pecovatelska-sluzba/

Dostupné Dostupné

z: z:

Dostupné

 Odlehčovací služby, citováno 23.května 2009 . Dostupné z: http://www.diakoniec ce.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=64&Itemi d=166  Centra denních služeb, citováno 23.května 2009 . Dostupné z: http://www.diakoni ecce.cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=60&Ite mid=163

61

 Denní stacionáře, citováno 23.května 2009 . Dostupné z: http://www.diakoniecce.c z/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=95&Itemid=1 93  Týdenní stacionáře citováno 23.května 2009 . Dostupné z: http://www.diakoniecce .cz/index.php?option=com_content&task=category§ionid=22&id=98&Itemid= 196  Časopis sociální politika, Kdo pomáhá obětem domácího násilí, duben 2008, citováno 1. června 2009 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5320/PSP_04_08_sm.pdf  Časopis sociální politika, Navýšení dotací na provoz sociálních služeb, únor 2009, citováno 1. června 2009 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/6290/Prac esocpol_02_09bg.pdf  Časopis sociální politika, Sociální služby zdroj nových pracovních příležitostí, květen_2009, citováno 1. června 2009 ._Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/cla nky/7120/Pracesocpol_05_09sm.pdf  Systém kvality v sociálních službách, duben 2008,_ citováno 2.května 2009 . Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5320/PSP_04_08_sm.pdf

62

Resumé The introduced master thesis deals with social services as a part of social security system. This subject seems to be up-to-date, not only in Czech Republc. Social services in Czech Republic are regulated by Socail Services Act No. 108/2006 Sb., that came into affect 1st January 2007. It is regarded to be a new Act, however very reforming, bringing improvements into social assistance. Social Services Act represents achievement of first part of Social Reform in Czech Republic. New Social Services Act is very important and represents a great asset for people depending on social services. The intention of legislation was to provide people in unfavorable social situations with Care Benefit. The amount of benefit consists in rate of dependance and also possibility to provide social care with family members help or social service facilities. New Act gives people right to decide what kind of services they prefere and also provides friendly background for implementation of these rights. The purpose of the theis is to describe social services and state administration of social services agenda. Thesis is divided into six chapters. The first one deals with historical development of social security legal regulation in our country. Second chapter briefly describes social assistance regulated by Social Security Act No. 100/1988 Sb. and position of social assistance in social serurity system as one of three basic pillars of social security. Subjects of social services, consumers and providers, are rocognized in chapter number three. Social Security Act gives suppliers and customers of social services many rights but a lot of duties as well. The relation between consumer of social service and its provider is established by contract in written form – both sides agree on what kind of service is being provided, in what range and create contract conditions. There is a huge varity of social services. In forth chapter I tried to clasify all of them from different criterions and also from Social Services Act point of view. There is also brief decription of every single social service which are distinguished in three basic types of social services: social counselling, services of social assistance and services of social prevention. The chapter also deals with financial sources. New Act makes no diference between govermental and nongovermental providers of social services, both have same ability to be granted from state budget.

63

The fifth chapter deals with social services administration which is run by Ministry of labour and social affairs, regional authorities, municipalities with extended powers and employment offices. Administrative procedure is object of the last chapter. I focused on procedure of providing Care Benefits and other social benefits for people in materiál need. This thesis is focused on social services and its legal regulation in Czech Republic. The New Social Assistance System Concept in Czech Republic is based on Social Security Act and Material Need Assistance Act. Social Services Act is focused on people in unfavorable social situations who are not able to solve their social problém without other people help. To prevent social exclusion of such a people it is necessary to offer help. On the other hand individual responsibility of people suffering from social problems is strongly needed. It is main condition for solution of unfavorable social situation. Social services facilities and care of social professionals can be succesfull only with customers activity. Other very important intention of Serurity Service Act is protection of consumers rights, especially human dignity respect and protection of basic human rights. Thats why conditions of providing social services are made more restrictive. The intention of Act is to create large net of social services of high quality. The providers have now duty to register its facilities by regional authorities, which is also condition to be granted by public budgets. Providers of social service have to provide quality service by professionals. Thats why Act regulates also qalification for socail service professional, especially need of further education. The quality and profesionality control of service is arranged by Inspection of social services. Important type of social services is social counselling that is provided free of charge. If consumer has any questions or issues to be solved, he can ask any provider of social service for help. I tis his duty to provide such a information. Thats the way consumer can get reasonable information and contact facility that can satisfy his needs. Provider can make a contract with consumer or, if he provides appropriate service. These information is also given by local and regional authorities. Social services represent most important part of social assistance and its necesarry to unify its regulation. New Social Services Act No. 108/2006 Sb. contains substantial regulation and brings lots of positive changes. Its necessary to realize that Act is effective for two years only and will be partily changed to react on current issues of socail services.

64

65