Sociální patologie a ochrana dětství od dob osvícenství do roku 1914

Martina Halířová

Sociální patologie a ochrana dětství od dob osvícenství do roku 1914 Disciplinace jako součást ochrany dětství

Univerzita Pardubice

Mé poděkování patří všem, kteří mi poskytli cenné rady při zpracování tématu ochrany dětství. Především děkuji prof. Mileně Lenderové za konzultace a zprostředkování některých pramenů. Dále děkuji prof. Eduardovi Maurovi, Daniele Tinkové a Alici Velkové za vzájemné rozhovory a podněty. Také děkuji pracovníkům všech archivů a knihoven, které jsem navštívila a kteří mi umožnili nahlížení do pramenů i nad rámec jejich povinností. V neposlední řadě děkuji mé rodině a partnerovi, bez jejichž podpory by tato kniha nevznikla.

V Pardubicích dne 29. října 2011 Martina Halířová

Recenzenti: prof. PhDr. Eduard Maur, CSc. doc. Daniela Tinková, Ph.D.

© Univerzita Pardubice, 2012 (tisk), 2014 (e-kniha)

ISBN 978-80-7395-818-3 (e-kniha)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Obsah: 1.

Úvod

5

1. 1.

Stav dosavadního bádání.

5

1. 2. 1. 3.

Rozvržení práce, chronologické a prostorové vymezení Metody

9 11

1. 4.

Použitá literatura a prameny

12

2.

Postavení dítěte ve společnosti a podoby dětství

22

2. 1.

Časové vymezení dětství

22

2. 2. 2. 3. 2. 4. 2. 5. 2. 5. 1. 2. 5. 2. 2. 5. 2. 1.

Vztah společnosti k dětství Narození dítěte Podoba a funkce rodiny Podoby výchovy Rodinná výchova Výchova institucionální Základní školství a výchova jedince

26 30 33 36 37 40 40

2. 5. 2. 2. 2. 5. 2. 3. 2. 6. 3.

45 48 49

3. 1. 3. 2. 3. 2. 1. 3. 2. 1. 1. 3. 2. 2. 3. 2. 2. 1. 3. 3. 3. 3. 1. 3. 3. 2. 3. 3. 2. 1. 3. 3. 2. 2.

Opatrovny a jesle Výchova v ústavech Poslední fáze dětství Snahy o disciplinaci společnosti: od osvícenské teorie k praxi 19. století Prostor disciplinace Definice ohrožení a pojem sociální deviace a patologie Zdravotní policie a její úkoly v díle Johanna Petera Franka Názory na zdraví a obrana společnosti v osvícenství Devatenácté století – doba změn? Vznik oborů věnujících se patologii dětství Ohrožující jevy v 18. a 19. století Dětská úmrtnost Odlišné sexuální chování Prostituce a kuplířství Nemanželská plodnost, infanticidium a záměrný potrat

3. 3. 3. 3. 3. 3. 1. 3. 3. 3. 2. 3. 2. 4. 3. 3. 5.

Toulaví a chudí obyvatelé Proměny chápání a řešení chudoby Tuláci Alkoholismus Nezaměstnanost, její vnímání a řešení

51 52 55 57 59 61 64 68 68 73 77 81 83 83 87 89 92

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS201279

3. 3. 6.

Problematika zanedbaného dítěte

93

3. 3. 7.

Zneužívání dětí a jeho vnímání společností

95

3. 3. 7. 1. 3. 3. 7. 2.

Problematika dětské námezdní práce Obchod s dětmi

96 100

3. 3. 8.

Dětská delikvence a kriminalita

102

4.

Státní a soukromé ústavy určené pro ochranu dítěte

105

4. 1.

Ústavy určené pro péči o matku a dítě

110

4. 1. 1. 4. 1. 1. 1.

Založení Zemské porodnice a nalezince v Praze Vznik klinických pracovišť

110 111

4. 1. 1. 2.

Správní a stavební vývoj nalezince a porodnice

113

4. 1. 1. 3. 4. 1. 1. 4. 4. 1. 1. 5. 4. 1. 1. 6. 4. 1. 1. 7. 4. 1. 1. 8. 4. 1. 1. 9. 4. 1. 1. 10. 4. 1. 1. 11. 4. 2. 4. 3. 4. 3. 1. 4. 3. 1. 1. 4. 3. 1. 2. 4. 3. 1. 3. 4. 3. 1. 4. 4. 3. 1. 5. 4. 4. 4. 4. 1.

Děti v nalezinci Přeměna tajného oddělení na platební oddělení Pěstounská péče Dvoutřetinová péče Propuštění z péče nalezince a další zaopatření dítěte Transporty nalezenců z Vídně do Prahy Zřízení ústavu pro zprostředkování kojných Vznik právního oddělení v nalezinci Negativa nalezenecké péče Péče o děti v chorobinci Soukromé ústavy pro péči o děti Sirotčince Přijímání nových chovanců Cíle a prostředky výchovy. Vzdělávání chovanců Ukončení ústavní péče a další zaopatření chovanců Financování provozu Převýchovné a nápravné ústavy pro děti a mládež Právní situace v českých zemích

114 123 125 131 133 139 141 143 145 148 150 150 154 157 158 159 160 161 163

4. 4. 2. 4. 4. 2. 1 4. 4. 2. 2. 4. 4. 2. 3. 4. 4. 3.

Vznik soukromých převýchovných ústavů Chovanci převýchovných soukromých ústavů a péče o ně Počet chovanců ve vychovatelnách a jejich charakteristika Způsob propouštění z péče Vznik zemských polepšoven v Kostomlatech pod Milešovkou, Opatovicích nad Labem a Králíkách Život ve vychovatelnách a polepšovnách Přijímání nových chovanců

165 166 169 172

4. 4. 4. 4. 4. 4. 1.

173 177 178


4. 4. 4. 2.

Výchovné prostředky

186

4. 4. 4. 3.

Odměna a trest

190

4. 4. 4. 4 4. 4. 4. 5.

Školní vyučování Kontakt internovaného dítěte s vnějším světem

195 197

4. 4. 4. 6.

Péče o nemocné

197

4. 4. 4. 7.

Propuštění z nápravné péče

199

4. 4. 4. 8.

Úspěšnost převýchovných snah

200

4. 5. 4. 5. 1

Preventivní péče (azyly a útulky) Útulky pro děti školou povinné

203 204

4. 5. 1. 1.

Polévkové ústavy

205

4. 5. 2. 4. 5. 2. 1. 4. 5. 3. 4. 6. 5. 5. 1. 5. 2. 5. 2. 1. 5. 3.

Útulky pro mládež Besídky Útulky pro zanedbané děti Dohled státu nad soukromými ústavy Pokusy o sjednocení a úpravu soukromé a veřejné péče o děti Vznik sirotčích rad a jejich kompetence Vznik Zemského sirotčího fondu Péče o děti podporované Zemským sirotčím fondem Vznik a úkoly Zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež v království Českém Organizace péče o sirotky – vznik rodinných kolonií Závěr Summary/ Résumé Seznam použitých pramenů a literatury Obrazová příloha Anotace

206 207 209 211 213 213 216 218

5. 3. 1. 6.

220 224 227 233 235 265 270


5

1. Úvod

O

chrana dítěte před zneužíváním, týráním a špatným zacházením je v současnosti často diskutované téma. Do zorného pole veřejnosti se díky médiím a jejich snaze o sledovanost dostávají události, které jsou pobuřující a ukazují na nedostatečnost systému ochrany dítěte v České republice. Inspirací pro zvolení tématu práce byly diskuze týkající se vzniku babyboxů v Brně, v Praze a jiných městech.1 Úskalím sporu se stala otázka, zda jde tímto způsobem dítě skutečně ochránit a zda nebude dané zařízení zneužíváno. Tento spor připomíná diskuzi, která začala se vznikem nalezince v Praze v roce 1789. Týkala se otázky možnosti zneužití ústavu rodiči, kteří se chtějí zbavit svého dítěte.2 Tyto dvě diskuze mají jednu věc společnou, a tou je otázka ochrany dítěte a její podoby. Vývojem sociální péče o dítě se zabývám již delší dobu, a tak mi diskuze týkající se ochrany dětí a jejich práv nejsou lhostejné, proto jsem se rozhodla zaměřit svůj výzkum na tuto problematiku.

1. 1. Stav dosavadního bádání Problematika vývoje ochrany dítěte je součástí bádání o dějinách dětství. Diskuzi na téma dětství a jeho dějinného chápání vyvolala kniha Phillippa Arièse LÉnfant et la vie familiale sous lÁncien Régime.3 Dá se říci, že zásluhou Arièse bylo dětství objeveno historiografií.4 Dětství a jeho dějiny, diskurz, který lze sledovat od 60. let 20. století, protíná 1

2

3 4

První babybox vznikl při nemocnici v Praze-Hloubětíně roku 2005. V zakládání babyboxů v České republice se angažuje Nadační fond pro odložené děti Statim a občanské sdružení Babybox pro odložené děti. Ke dni 7. 10. 2011 existovalo při krajských nebo okresních nemocnicích celkem 46 babyboxů. Poslední babybox byl otevřen v Hradci Králové dne 19. září 2011, viz URL: http://www. babybox.cz/?p=zprava [staženo 22. 10. 2011]. Diskuzí o zrušení Pražského nalezince bylo během jeho existence několik, nejvíce sledovaná byla pravděpodobně diskuze, která proběhla na půdě zemského sněmu v 80. letech 19. století. Na tuto diskuzi reagoval primář zemské porodnice Alois Epstein brožurkou: Studien zur Frage der Findelanstalten unter besonderer Berücksichtigung der Verhältnisse in Böhmen. Prag 1882. Philippe ARIÈS, L‘enfant et la vie familiale sous l‘Ancien régime. Paris 1960. K reakcím na Arièse a jeho konceptům: Martin NODL, Dětství v předmoderní době. Souvislosti 4 (30)/1996, s. 7–9. Reakcí na knihu byly také knihy zabývající se dějinami dětství vycházející od 70. let 20. století např. Jean-Louis FLANDRIN, Familles: Parenté, maison, sexualité dans l´ ancienne société. Paris 1976; Linda A. POLLOCK, Forgotten Children: Parent-Child Relations from 1500 to 1900. Cambridge 1983; Hugh CUNNINGHAM, Children and childhood in western society since


6

Martina HALÍŘOVÁ – Sociální patologie a ochrana dětství v Čechách od dob osvícenství do roku 1914

řadu oborů a v některých případech je sjednocuje v plodnou spolupráci.5 Zasloužil se zároveň o kladení nových otázek a hledání odpovědí na ně. Jak dětství vypadalo? Kdo byl považován za dítě? Milovali rodiče své potomky? Jak vypadala rodina? To jsou otázky, kterými se zabývá řada badatelů.6 A na některé nelze najít snadnou odpověď.7 Můžeme říci, že v průběhu bádání o minulosti dětství vznikly dvě legendy. První legenda, která byla vypuštěna do světa díky Arièsovi, je tzv. černá legenda. Ariès v knize LÉnfant et la vie familiale sous lÁncien Régime tvrdí, že dětství je sociálním konstruktem, který vznikl mezi lety 1500–1800. Dítě bylo středověkou a raně novověkou společností vnímáno jako malý dospělý, z tohoto důvodu nebyla dítěti věnována taková pozornost jako dnes. Podle Arièse se první „investice“ do dítěte objevují až v 17. století. Ke stejnému závěru došli v 70. letech historici, kteří zkoumali dětství z jiného pohledu než Ariès. Práce se lišily v názoru na to, kdy dětství bylo objeveno, zaměřovaly se na praxi odkládání dětí, strukturu domácností, na ekonomické, sociální a demografické faktory. Např. Jean-Louis Flandrin ve své knize z roku 1976 Familles: Parenté, maison, sexualité dans l´ ancienne société tvrdil, že zaměření rodiny na dítě se ve Francii objevilo během 19. století. Pozornost věnovaná dětem souvisí s kontraceptivními metodami. Dle Flandrina se rodiče začali o své děti starat, když jich přivedli na svět méně.8 „Černá legenda“ měla své zastánce i protivníky. V 80. letech 20. století se historici soustředili na jiné prameny (např. na deníky a korespondenci) a přišli se závěrem, že dětství existovalo i ve středověku a raném novověku.9 Zrodila se „bílá legenda.“ V 90. letech vznikla patová situace, která byla vyřešena poté, co historici začali zkoumat menší sociální skupiny a do bádání zahrnuli „dlouhé trvání.“ Např. Louis Haas sice potvrdil před-

5

6

7 8

9

1500. New York 1995; Louis HASS, The renaissance man and his children. Childbirth and early childhood in Florence, 1300 – 1600. New York 1998; Engle BECCHI – Dominique JULIA, Histoire de lénfance en Occident du XVIIIe siècle à nos jours. Tome 2. Paris 1998; Paula S. FASS (ed.), Encyclopedia of children and childhood. In history and society. New York 2004 aj. V českém prostředí např. kniha vzniklá ze spolupráce historických demografů, antropologů a historiků: Pavla HORSKÁ – Milan KUČERA – Eduard MAUR – Milan STLOUKAL, Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy, Praha 1990. V českém prostředí existuje kniha, která v úvodu shrnuje dosavadní bádání. Milena LENDEROVÁ – Karel RÝDL, Radostné dětství? Dítě v Čechách devatenáctého století. Praha 2006, s. 8–17; dále byly vydány dva sborníky zabývající se dějinami dětství: Tomáš JIRÁNEK – Jiří KUBEŠ (edd.), Dítě a dětství napříč staletími, 2. Pardubické bienále 4.–5. dubna 2002, Scientific papers of the University of Pardubice, Series C, Supplement 5, Pardubice 2003; Martina HALÍŘOVÁ (ed.), Od početí ke školní brašně. Sborník z odborného semináře konaného 29.–30. května 2008 ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Pardubice 2008. K tomu CUNNINGHAM, Children and childhood, s. 2. FLANDRIN, Familles: Parenté, maison, sexualité, Paris 1976. K dalším zastáncům „černé legendy“ patří např. Lloyd deMause, Edward Shorter, Lawrence Stone aj. Dle FASS (ed.), Encyclopedia of children and childhood, s. 422an. Např. POLLOCK, Forgotten Children, Cambridge 1983.


Úvod

7

poklad, že rodiče v raném novověku posílali své děti ke kojným na venkov, ale vyvrátil názor, že tato praxe je důkazem nezájmu rodičů o dítě. Tvrdí, že rodiče k poslání dítěte na venkov vedl zájem o jeho zdraví, protože mateřské mléko venkovských žen bylo považováno za zdravější než mléko žen žijících ve městech.10 Dějiny dětství byly obohaceny novými výzkumy věnujícími se vzniku individuality, vnímání pohlaví apod. Některé Arièsovy předpoklady byly potvrzeny, jiné vyvráceny. Můžeme říci, že dějiny dětství nejsou ani černé, ani bílé. V současné době se navíc objevují názory, že děti v dějinách dětství ztratily svůj hlas, že se jedná spíše o pohled historiků filtrovaný přes dobovou pedagogickou, lékařskou a právnickou literaturu. Objevují se snahy vrátit dětem jejich hlas prostřednictvím studia dochované korespondence, vzpomínek apod.11 Badatelé zabývající se dějinami dětství hledají inspiraci v různých vědních oborech a zároveň navazují styky s badateli, kteří se zabývají demografickými, sociologickými a psychologickými aspekty společnosti. Nad otázkami dějin dětství se střetávají zájmy historiků rodiny, mentality, etnografů a historických antropologů. V českém prostředí se dějiny dětství ustavily v souvislosti s historickou demografií.12 V současné době je téma rozvíjeno několika badateli. Z badatelů věnujících se dějinám dětství jmenujme pro středověk Noemi Rejchrtovou, Boženu Kopičkovou a Martina Nodla.13 Dějinám rodiny se v českém prostředí věnují především historičtí demografové. Jejich příspěvky se týkají většinou demografických poměrů a rodinných struktur.14 Jsou rozvíjeny i poznatky týkající se raně novověkého dětství.15 V po10 HASS, The renaissance man and his children, New York 1998. 11 Např. v knize Histoire de lénfance en Occident jsou do některých příspěvků zakomponovány i vzpomínky dětí na školní vyučování apod. BECCHI – JULIA (dir.), Histoire de lénfance en Occident, Paris 1998. 12 Z poznatků historické demografie, ale i jiných věd jako např. antropologie či archeologie, čerpá kniha: HORSKÁ – KUČERA – MAUR – STLOUKAL, Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha 1990. 13 Noemi REJCHRTOVÁ, Dětská otázka v husitství. ČsČH 28/1980, s. 53–77; Božena KOPIČKOVÁ, Vstup české medievalistiky do studia dětské evropské problematiky ve středověku? Glosy a otazníky. In: Dítě a dětství napříč staletími, s. 49–60; NODL, Dětství v předmoderní době. Souvislosti 4 (30)/1996, s. 7–29; Týž, Dvě tváře dětství. Malí dospělí a děti-hříšníci ve středověku. Dějiny a současnost. 1/2006, s. 30–33 14 Např. Lumír DOKOUPIL – Ludmila FIALOVÁ – Eduard MAUR – Ludmila NESLÁDKOVÁ, Přirozená měna obyvatelstva českých zemí v 17. a 18. století. Praha 1999; Alena ŠUBRTOVÁ, Kontracepce, aborty a infanticida v pramenech k předstatistickému období. HD 15/1991, s. 9–46; Táž, Kojenecká úmrtnost v Praze na přelomu 18. a 19. století. Statistika a demografie IX, 1972, s. 133–163. 15 Např. Petr VOREL, Dítě na aristokratickém dvoře na počátku raného novověku podle představ Viléma z Pernštejna. („Naučení rodičům“ a jeho obsahová interpretace). In: Dítě a dětství napříč staletími, s. 13–48; Václav BŮŽEK, Muž, žena a děti v aristokratické rodině na prahu novověku. In: Milena LENDEROVÁ (ed.), Eva nejen v ráji. Žena v Čechách od středověku do 19. století, Praha 2003, s. 45–66; Lumír DOKOUPIL – Ludmila NESLÁDKOVÁ, Úmrtnost kojenců a mladších dětí v českých zemích na sklonku feudalismu, HD 11/1987, s. 151–155; Václav BŮŽEK – Josef HRDLIČKA – Pavel KRÁL – Zdeněk VYBÍRAL, Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha– Litomyšl 2002; Petr MAŤA, Svět české aristokracie (1500–1700). Praha 2004 aj.


8


slední době se zájem soustředil i na 19. století.16 Existují práce zabývající se dějinami porodnictvím, vznikem kliniky.17 Nejlépe zpracován je vývoj školského systému v rakouské monarchii.18 Méně probádán je svět, který dítě obklopoval a rovněž traumatizující dětství, přičemž nejlépe je prozkoumáno dětství během první světové války.19 O přitažlivosti tématu dějin dětství svědčí, že jej lze nalézt i mezi náměty výstav a expozic v muzeích. 20 Dějiny dětství rovněž patří k jednomu z výzkumných záměrů Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Co se týká dějin ochrany dětství, jsou zpracovány pouze některé otázky. To platí především o problematice nemanželských dětí – jejich odkládání a vraždění.21 Dále existují práce věnující se otázce nalezenců a sirotků.22 Jsou práce zabývající se vývojem sociální 16 Např. Tereza DIEWOKOVÁ, „Voják se bitvy nebojí, tak ani já se nebojím svého porodu“ aneb vnímání porodu na konci 18. a na počátku 19. století. In: Martin NODL – Daniela TINKOVÁ (edd.), Antropologické přístupy v historickém bádání. Praha 2007, s. 53–68; Jana MACHAČOVÁ, Jaké bylo dětství v českých zemích v 19. století? In: Dítě a dětství napříč staletími, s. 61–66; Táž, Dětství v chudé rodině – 2. polovina 19. století v Českých zemích. In: Od početí ke školní brašně, s. 111–118; Jiří MATĚJČEK, Dětství nádeníka se střídavým zaměstnáním Václava-Wenzla Holka: z doby vzniku „moderní nespokojenosti“. In: Od početí ke školní brašně, s. 119–125; Milena LENDEROVÁ – Karel RÝDL, Radostné dětství? Praha 2006 aj. 17 Ludmila HLAVÁČKOVÁ, Pražské porodnictví a gynekologie před založením II. gynekologickoporodnické kliniky. In: 75 let gynekologicko-porodnické kliniky I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze při 120. výročí otevření Zemské porodnice. Praha 1995, s. 12–24; Jan ŽIVNÝ – Jaroslava SÝKOROVÁ (red.), Gynekologicko porodnická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na počátku 3. tisíciletí (125 let Zemské porodnice v Praze). Praha 2000; Antonín DOLEŽAL, Od babictví k porodnictví. Praha 2001; Daniela TINKOVÁ, Tělo, věda, stát. Zrození porodnice v osvícenské době. Rukopis. Praha 2008. 18 Např. Jan ŠAFRÁNEK, Vývoj soustavy obecního školství v království českém od roku 1769–1895. Příspěvek k dějinám českého vyučování. Praha 1897; Týž, Školy české. Obraz jejich výboje a osudů. I. a II. Praha 1913 a 1918; Josef CACH, Otakar Kádner: pedagogika, školství a jejich dějiny. Praha 1981; Týž, Výchova a vzdělání v českých zemích. Praha 1988; Miroslav NOVOTNÝ a kol., Dějiny vyššího školství a vzdělanosti na jihu Čech od středověkých počátků do současnosti. České Budějovice 2006 aj. 19 V ČR zatím chybí souborná studie k tématu dětství za války. Výzkum se rozvýjí především v německy hovořícím prostředí. Např. Hubert PRAMHAS, Zur Geschichte der Kinderarbeit von Joseph II. bis zum Ende des Ersten Weltkrieges. Wien 1993; Maria PAPATHANASSIOU, Zwischen Arbeit, Spiel und Schule. Die ökonomische Funktion der Kinder ärmerer Schichten in Österreich 1880–1939. Wien – München 1999 aj. 20 Výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy: Dítě, dětství, mateřství. Péče o dítě v období let 1850–1950, která byla otevřena od 14. listopadu do 16. března 2008, na tuto výstavu navázala výstava ve Východočeském muzeu v Pardubicích, která proběhla od 4. dubna 2008 do 1. června 2008. Obě výstavy byly inspirovány knihou Radostné dětství? viz Milena LENDEROVÁ – Karel RÝDL, Radostné dětství? Praha 2006. V různých muzeích po České republice nalezneme expozice hraček či předmětů úzce spojených s dětstvím (Pardubice, Benátky nad Jizerou, Muzeum hračky v Rychnově nad Kněžnou, Hrad a zámek Bečov aj.) 21 K tématu nejnověji Jean Pierre BARDET – Guy BRUNET (dir.), Noms et destins des sans Famille. Paris 2007. V českém prostředí např. Alice VELKOVÁ, Dítě jako oběť. Vraždy dětí spáchané jejich matkami ve 2. polovině 19. století. In: Od početí ke školní brašně, s. 147–163. 22 Vídeňskému nalezinci a nalezenecké péči se věnuje např. Verena PAWLOWSKY, Mutter ledig – Vater Staat. Das Gebär- und Findelhaus in Wien (1784–1919). Innsbruck 2001; Táž, Kinderfürsorge


Úvod

9

péče o dítě, zaměřené na krátký časový úsek,23 nebo na určité regionální specifikum např. špitál, bratrstvo, městskou sociální péči apod.24 Ve francouzském a německém prostředí je zpracována i problematika delikventního dítěte.25 V českém prostředí je otázka ochrany dítěte zpracována pouze v knize Radostné dětství26 a v konferenčním příspěvku Jany Morávkové.27 Proto jsem se rozhodla znovu otevřít tuto problematiku.

1. 2. Rozvržení práce, chronologické a prostorové vymezení Cílem práce je ukázat, jak se vyvíjela ochrana dětství, co bylo chápáno jako ochrana, jaké děti bylo třeba chránit a před čím. Zároveň se zaměřujeme na to, jakým způsobem byla tato ochrana realizována. Pojetí ochrany souvisí s otázkou ohrožení. Proto bude upozorněno i na to, co společnost považovala za ohrožující v souvislosti s dětstvím a jakým způsobem se snažila bránit. Soustřeďujeme se na zákonná opatření a snažíme se zjistit, zda byla uplatňována i v praxi. Ochranou péči dokumentujeme především na vzniku ústavů určených pro děti, a to jak soukromých, tak státních. Ukazujeme, jak vypadala péče v ústavech, zabýváme se věkovým složením chovanců, ptáme se na účinnost ústavní převýchovy apod. Práce se zaměřuje na tzv. dlouhé devatenácté století. Pro objasnění problematiky ochrany dětství bylo třeba podívat se i na dobu předcházející. Osvícenství přineslo vznik nové zdravotnické a sociální sítě, zasloužilo se o vybudování školského systému. Přineslo racionalizaci péče o člověka. Nejvíce reforem vzniklo v době Marie Terezie a Josefa II., z tohoto důvodu je spodní hranicí práce rok 1740, přičemž toto datum není striktně dodržováno, je i uváděno, jak vypadaly některé druhy péče nebo ochrany ve středověku či raném novověku. Horní hranicí je rok 1914, konkrétně začátek první světové války. Uvědomujeme si, že mnohé instituce zmíněné v práci fungovaly i v této době, kdy musely řešit obtíže spojené s válečnou dobou. Válka a její důsledky vedly ke změnám v sociální péči, ke vzniku nových institucí zabývajících se podporou sirotků, vdov, veteránů a invalidů. Zahrnu-

23 24 25 26 27

zwischen Anspruch und Realität.Die Sterblichkeit im Wiener Findelhaus (1784–1910). Dis. Univerzität Wien, Wien 1996. Např. Jaroslava HOFFMANNOVÁ, K vývoji sociální péče o děti a mládež v Čechách, SAP 32, 2/1982, s. 419–443. Otázce vzniku pražských ústavů se věnují např. Petr SVOBODNÝ – Ludmila HLAVÁČKOVÁ, Pražské špitály a nemocnice. Praha 1999. Pascale QUINCY-LEFEBVRE, Familles, institutions et déviances, Paris 1997. LENDEROVÁ – RÝDL, Radostné dětství?, s. 266–307. Jana MORÁVKOVÁ, Problematika týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte na přelomu 19. a 20. století. In: Dítě a dětství napříč staletími, s. 191–204.


10


tí válečné doby by znamenalo pojmout do výkladu nové ohrožující jevy, proto práce končí zároveň s rokem, který je považován za konec 19. století. Regionálně je kniha vymezena územím Českého království, přičemž se soustřeďuje především na město Prahu, které bylo nuceno řešit otázky se zaopatřením chudých, a kde existovala nejhustší síť zaopatřovacích ústavů. Kromě pražských ústavů jsou zmíněny i významnější ústavy nacházející se mimo toto město. Ve většině případů se jedná o ústavy zemské. Morava není v knize zahrnuta. Důvodem pro soustředění se pouze na území Čech je odlišná realizace platných nařízení. Kniha se zaměřuje především na péči poskytovanou dětem jednotlivými ústavy, přičemž se soustřeďuje na ústavy založené státem nebo spolky. Instituce zřizované církví nebo církevními řády nejsou zahrnuty. Uvědomujeme si, že jako první se ochraně dítěte věnovala právě církev. Zařazení církevních institucí by znamenalo nutnost širšího archivního výzkumu, který nám vymezený čas neumožňoval. Ve sledování péče věnované dětem jsme se soustředili na věkové rozmezí od narození až do dosažení dvacátých narozenin, přičemž nejvíce jsou zastoupeny děti ve školním věku, tj. od šesti do čtrnácti let, dále mladší děti (novorozenci, kojenci, batolata). Méně je zastoupena věková skupina čtrnácti až dvacetiletých. Toto souvisí se zaměřením ochranných snah, které se spíše upínaly k mladší věkové skupině. Mládež byla do ochranné péče zahrnuta o něco později než malé děti. Výzkum se soustředil na problematiku péče a ochrany fyzicky a psychicky zdravého dítěte. Problematika postižených dětí a jejich ochrany by stačila na samostatnou práci. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a závěru. První kapitola má spíše ráz kompilační. Je v ní řešena otázka, do jakého věku můžeme člověka považovat za dítě, jak bylo dítě společností vnímáno, jak vypadala rodina a výchova. Kapitola se zabývá dítětem od narození do dosažení dospělosti a péčí, která mu měla být věnována. Tematizuje i podobu ideální výchovy, a to jak v rodině, tak ve škole, a později v jeslích a opatrovnách. V krátkosti je zmíněna i výchova dětí v zaopatřovacích ústavech. Řazena je chronologicky. Druhá kapitola má metodicko-teoretickou povahu. Řeší otázky pojmu disciplinace a jejího prostoru, pojmu ohrožení a jeho definice. Ukazuje, jaké jevy byly považovány v 18. a 19. století za ohrožující pro dítě a společnost, proč se stát začal o člověka intenzivněji zajímat. Vyjmenovává jednotlivé ohrožující jevy a představuje, jakým způsobem se jim stát, případně společnost, snažily čelit. V této a následující kapitole sledujeme změny v „dlouhém trvání“.28

28 Jeden jev je sledován v dlouhém časovém úseku. K pojmu dlouhé trvání „longue durrée.“ Fernand BRAUDEL, Dlouhé trvání. Cahiers du Cefres no. 8. Antologie francouzských společenských věd: Antropologie. Sociologie. Historie. Praha, Cefres 1995, s. 143–188; tento pohled využívá Braudel např. v knize Dynamika kapitalismu, Praha 1999..


Úvod

11

Třetí kapitola je zaměřena na ústavy, které měly sloužit k ochraně dětí, zároveň zmiňuje i některá opatření týkající se matek. Soustřeďuje se na pražský nalezinec, sirotčince, vychovatelny, polepšovny a různé útulky a azyly. Zabývá se tím, jak vypadala péče a výchova v těchto ústavech a co bylo jejím cílem. Poslední, čtvrtá kapitola, se věnuje snahám o zlepšení organizace soukromé a veřejné péče. Je zde představen vznik sirotčích rad, Zemského sirotčího fondu a Zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež, jejíž fungování vedlo k určitému sjednocení veřejných a soukromých dobročinných snah.

1. 3. Metody Problematika dějin dětství patří dnes mezi historiky k často probíraným tématům.29 V českém prostředí zatím neexistuje žádná kniha kromě Radostného dětství?, která by se hlouběji věnovala vývoji ochrany dětství. Z tohoto důvodu jsem byla nucena kombinovat několik metodických postupů, které mi pomohly při zpracování tématu. Problematiku ústavní péče o dítě lze sledovat z pozic kontroly a nátlaku, jako rámec pro tento úhel pohledu jsem zvolila práce Michela Foucaulta.30 Otázku vyloučených skupin metodicky zpracovávají práce z okruhu německé historické antropologie a sociálních dějin.31 Změnou chápání trestů a tělesnosti se zabývají v českém prostředí práce Daniely Tinkové.32 Po metodické stránce lze také využít knihu Familles, institutions et déviances. Une histoire de lénfance difficile. 1880 – fin des années trente věnující se problematickým dětem, jejíž autorkou je Pascale Quincy-Lefebvre.33 Cílem bylo sledovat změny, které ovlivnily vnímání ohrožujících jevů. Vyjmenované metodické postupy mi umožnily rozvinout tuto problematiku. Pro sledování změn posloužily nejen prameny úřední povahy, ale i korespondence adresovaná úřadům, dobové vychovatelské a teoretické příručky a vzpomínky. Během výzkumu jsem zjistila, že některé prameny se nedochovaly nebo nejsou přístupné (např. fondy sirotčinců), zvláště co se týká 18. století. Naopak pro 19. století a počátek 20. sto-

29 LENDEROVÁ – RÝDL, Radostné dětství?, s. 8–11. 30 Zvláště kniha Dohlížet a trestat: Kniha o zrodu vězení. Praha 2000 a Dějiny šílenství v době osvícenství: hledání historických kořenů pojmu duševní choroby. Praha 1994. 31 Jedná se především o knihy, jejichž autorem je Richard van Dülmen, př. Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Nepočestnost a sociální izolace v raném novověku. Praha 2003. 32 TINKOVÁ, Hřích, zločin, šílenství v čase okouzlování světa. Praha 2004; Táž, Ilegitimita a „nová ekonomie života“, problematika svobodných matek a sociální péče na prahu občanské společnosti, HD 27/2003, s. 133–172; Táž, Tělo – věda – historie. K otázce formování „moderního těla v historiografii a novověké vědě. In: Antropologické přístupy, s. 13–52. 33 QUINCY-LEFEBVRE, Familles, institutions et déviances, Paris 1997.


12


letí se zachovalo hodně pramenů (vyjímaje některé instituce). Jednotlivé prameny jsem analyzovala a použila metodu sondy. Jak už jsme zmínili, v práci se střídají dva pohledy – chronologický a v dlouhém trvání. Dlouhé trvání jsem zvolila v případě sledování změn chápání ohrožujících jevů a vývoje ochranných snah (druhá a třetí kapitola).

1. 4. Použitá literatura a prameny Pro knihu zabývající se otázkami ochrany jsou hlavními prameny zákoníky, nařízení, instrukce k danému zákonu, ústavy jako takové a práce teoretiků věnující se problematice ohroženého dětství a jeho ochraně. Až do poloviny 19. století je většina pramenů a literatury k danému tématu psaná v německém jazyce, proto bylo nutné k jednotlivým výrazům najít odpovídající české ekvivalenty. Co do zpracovanosti otázek týkajících se dítěte, výchovy a péče je lépe zpracované, s ohledem na dochovanost pramenů, dětství šlechty a vyšších vrstev společnosti.34 Hůře zachytitelné je dětství chudiny.35 Rovněž dochovanost pramenů omezuje možnosti bádání, zatímco pro konec 18. století a počátek 19. století se zachovalo málo pramenů k otázce ochrany dětství, nastává od 60. let 19. století nárůst institucí a s nimi též pramenů vztahujících se k dané problematice. Toto se odráží i na rozsahu jednotlivých zpracovaných témat. K seznámení s osvícenskými teoriemi péče o obyvatelstvo lze využít díla Johanna Petera Franka36 a Johanna Dionyse Johna37, která se zabývají otázkou zdravotní policie. Zdravotní policie byla jedním z oborů, který definoval ohrožující jevy, proto je jí věnován jeden oddíl knihy. J. D. John shrnuje ve své knize Lexikon der mediz. Gesetze všechna platná nařízení týkající se zdravotnictví a péče o obyvatelstvo. Práce J. P. Franka a J. D. Johna umožnily odpovědět na otázku, které jevy byly koncem 18. století považovány za ohrožující a proč. Informace týkající se praxe 19. století jsem čerpala z filantropické 34 Např. Pavel KRÁL, Křtiny, svatby a pohřby. K vzájemné reflexi panovnických a šlechtických přechodových rituálů ve druhé polovině 16. a první polovině 17. století. In: BŮŽEK – KRÁL (edd.), Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526–1740). České Budějovice 2003, s. 439–456; BŮŽEK – HRDLIČKA – KRÁL – VYBÍRAL, Věk urozených, Praha – Litomyšl 2002; Richard van DÜLMEN, Kultura a každodenní život v raném novověku (16.–18. století). Dům a jeho lidé I. Praha 1999. 35 Tématice dětství v prostředí nižších vrstev se v současnosti věnují např. Jana Machačová a Jiří Matějček. Zmínění autoři jsou rovněž editory časopisu, zaměřeného na sociální dějiny – Studie k sociálním dějinám 19. století, Opava. 36 Johann Peter FRANK, System einer vollständigen medizinischen Polizey I. – V., Wien – Tübingen 1786–1813. 37 Johann Dionis JOHN, Lexikon der mediz. Gesetze, V. Teil, Prag 1796; Týž, Die medizinische Polizei und gerichtliche Arzneiwissenschaft, I. Teil. Prag 1796; Týž, Einfluss der Ehe auf die Gesundheit. Prag 1797..


Úvod

13

a pedagogické literatury a rovněž ze zákonů a nařízení. Jednalo se zejména o práce Břetislava Foustky,38 Marie Červinkové-Riegrové,39 Rudolfa Seckého,40 Jana Dvořáka.41 Některé ohrožující jevy (alkoholismus, zanedbanost) stály v popředí zájmu, jiné jako např. harfenictví jsou zastoupeny pouze několika tituly.42 Do takto pojaté práce patří i otázka dětské úmrtnosti. Otázky týkající se výše a příčin dětské úmrtnosti a dětských nemocí jsou dle mého názoru dostatečně probádány,43 z tohoto důvodu je zde pouze zmíněno, jakým způsobem se stát a společnost snažily dosáhnout snížení míry dětské úmrtnosti v Čechách. Především z důvodu nedochování starších pramenů k otázkám ústavní péče se důležitým pramenem stal popis chudinských ústavů z roku 1793, jehož autorem je Thaddäus Edler von Bayer.44 Bayer ve svém díle zmiňuje starší ústavy, které v Praze existovaly před josefínskými reformami. Uvádí počet jejich chovanců v době jejich zrušení a zároveň seznamuje s novými ústavy, které vznikly na popud direktivních pravidel Josefa II. S pražskými chudinskými ústavy nás ve stručnosti seznamuje rovněž kniha Staropražské špitály, jejímž autorem je Rudolf Secký.45 Z novějších děl zabývajících se pražskými zdravotnickými ústavy je třeba jmenovat Pražské špitály a nemocnice od Petra Svobodného a Ludmily Hlaváčkové.46

38 Břetislav FOUSTKA, Péče o dítě. Sociální postavení evropské mládeže a její ochrana. Nákladem Jos. R. Vilímka v Praze, Praha b. d.; TÝŽ, Ochrana dětství a mládí. Praha 1912. 39 Marie ČERVINKOVÁ-RIEGROVÁ, Ochrana chudé a opuštěné mládeže, rozhledy po lidumilství v Evropě. Praha 1894; Táž, O nalezencích v Čechách. Praha 1888. 40 Rudolf SECKÝ, Dobročinné spolky a ústavy soukromé v král. hlavním městě Praze a předměstích, Díl I, Péče o děti osiřelé, opuštěné, zanedbané a zmrzačelé, Praha 1905; Týž, Sirotčinec anebo rodina? Praha 1926. Týž, Smilování a útrpnost s ubohými a nešťastnými. Obrázky ze života těch, na něž rádi zapomínáme. Praha 1910 aj. 41 Jan DVOŘÁK, Poměry nalezenců a sirotků v království českém. Praha 1903; Boj proti úmrtnosti kojenců vůbec a dětí nemanželských zvlášť. Sociologická studie. Zvl. otisk z ČLK 1906. Praha 1906; Vliv nedostatku výchovy na zpustlost mládeže. Zvláštní otisk z časopisu „Česká revue“. Praha 1909; Úkoly komise zemské pro ochranu dětí. Praha 1907; Ke kapitole týrání dětí, Zvláštní otisk z „Revue v neurologii, psychiatrii, fysikální a dietetické terapii“, ročník VI č. 6 a 7., červen 1909. s 1–6 aj. 42 Bohuslav GEBAUER, Východočeské otrokářství. Praha 1906; František Ladislav SÁL, Harfenické děti. Praha 1914; Karel R. KRPATA, Harfenická kruciáta. Hradec Králové 1987 (jedná se o beletristické zpracování). 43 Dětskou úmrtností se zabývá např. ŠUBRTOVÁ, Kojenecká úmrtnost v Praze, Statistika a demografie IX., 1972, s. 133–163. Otázku dětské úmrtnosti lze najít i v pracích historických demografů např. Ludmila FIALOVÁ a kol., Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998; HORSKÁ – KUČERA – MAUR – STLOUKAL, Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha 1990. 44 Thaddäus Edler von BAYER, Beschreibung der öffentlichen Armenversorgungsanstalten in der königl. böhmischen Hauptstadt Prag. Prag 1793. 45 Rudolf SECKÝ, Staropražské špitály. Praha 1928. 46 SVOBODNÝ – HLAVÁČKOVÁ, Pražské špitály a nemocnice. Praha 1999.


14


Pro seznámení se s jednotlivými typy ústavů určených pro ohrožené děti lze využít knihu Franze Serapha Hügela,47 která popisuje jejich funkci. V závěru jsou představeny ústavy, které v době napsání knihy existovaly ve Vídni. Obdobnému tématu se věnuje mladší kniha z pera Karla Engliše, zaměřená na statistiku chudinské péče.48 Nejlépe zpracovanou oblastí ochrany dětství je problematika nalezinectví.49 Existující práce o nalezinectví50 jsem konfrontovala se staršími pracemi, které vznikly v době fungování těchto ústavů. S problematikou nalezinectví v Evropě seznamuje kniha Franze Serapha Hügela Findelhäuser und das Findelwesen Europa´s, ihre Geschichte, Gesetzgebung, Verwaltung, Statistik und Reform, která se věnuje jednotlivým systémům péče o nalezence v Evropě.51 Hügel nepatřil k zastáncům nalezenecké péče, ale byl jejím velkým kritikem. Jeho kniha obsahuje kromě stručného přehledu o existujících ústavech typu nalezinec a jejich popisu i návrhy na reformy. Významným pramenem k nalezenecké péči v Čechách je dílo Jana Dvořáka, který počátkem 20. století působil jako ředitel nalezince v Praze. Jeho knihy seznamují s hlavními úskalími nalezenecké péče, jako byla vysoká úmrtnost dětí, nedostatek dozoru na děti v pěstounské péči apod.52 Dvořákovo dílo doplňují studie Aloise Epsteina, primáře v nalezinci. Epstein se ve svých pracích snaží ob47 Franz Seraph HÜGEL, Über die sozialen Humanitäts - Anstalten für Kinder der unteren Volksklassen. Wien 1851. 48 Karel ENGLIŠ, Chudinství v království českém na počátku XX. století. Zprávy Zemského statistického úřadu království českého, svazek XIII., vydání české. Praha 1908. 49 Pojem nalezinectví je odvozen od slova nalezinec a označuje systém péče o nemanželské a odložené děti. Tento pojem např. užívá FOUSTKA, Péče o dítě, s. 43. Kromě termínu nalezinectví lze použít termín nalezenecká péče, tj. péče o nalezence. Problematika odložených dětí je oblíbené téma, o tom svědčí i konference, která proběhla roku 1987 v Římě: Enfance abandonnée et société en Europe XIVe – XXe siècle. Actes du colloque international, Rome, 30 et 31 janvier 1987. Rome et Paris 1981. Další tituly věnující se nalezinectví: Volker HUNECKE, Die Findelkinder von Mailand. Kinderaussetzung und aussetzende Eltern vom 17. bis zum 19. Jahrhundert. Stuttgart 1987; Verena PAWLOWSKY, Kinderfürsorge zwischen Anspruch und Realität. Die Sterblichkeit im Wiener Findelhaus (1784–1910). Dis. Univerzität Wien, Wien 1996; TÁŽ, Mutter ledig - Vater Staat. Das Gebär- und Findelhaus in Wien (1784–1919). Innsbruck 2001. Z nedávné produkce jmenujme JeanPierre BARDETT – Guy BRUNET (dir.), Noms et destins des Sans Famille. Paris 2007. 50 V českém prostředí je zpracováno téma Vlašského špitálu a z pohledu dějin ústavu je zpracována Zemská porodnice a nalezinec v Praze. Petr SVOBODNÝ – Jiří KUDĚLA, Matriky zemřelých Vlašského špitálu v Praze (1719–1789), HD 15/1991, s. 47–75; Týž, Vlašský špitál na Malé Straně a jeho místo v péči o matku a dítě do josefinských reforem, Documenta Pragensia 7/1987, č. I, s. 113–134; SVOBODNÝ – HLAVÁČKOVÁ, Pražské špitály a nemocnice. Praha 1999. 51 HÜGEL, Findelhäuser und das Findelwesen Europa´s, ihre Geschichte, Gesetzgebung, Verwaltung, Statistik und Reform. Wien 1863. 52 DVOŘÁK, Jednotná organizace dozoru na nalezince, sirotky a děti opuštěné v království českém. Praha 1905; Vliv nedostatku výchovy na zpustlost mládeže. Zvláštní otisk z časopisu „Česká revue.“ Praha 1909; Ochrana mládeže. Praha 1908; Úkoly komise zemské pro ochranu dětí. Praha 1907; Ke kapitole týrání dětí. Zvláštní otisk z „Revue v neurologii, psychiatrii, fyzikální a dietetické terapii“, roč. VI, č. 6 a 7., červen 1909, s. 1–6. Pro poznání úmrtnostních poměrů v pražském nalezinci je důležitá studie Boj proti úmrtnosti kojenců vůbec a dětí nemanželských zvlášť. Sociologická studie. Zvláštní otisk z ČLK, 1906. Praha 1906.


Sociální patologie a ochrana dětství od dob osvícenství do roku 1914

Recommend Documents