ÚVOD DO SOCIÁLNÍ PATOLOGIE

ÚVOD DO SOCIÁLNÍ PATOLOGIE

Mgr. Michaela Valášková

Studijní opora Katedry preprimárního a primárního vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Obor:

Sociální práce, regionální rozvoj, společenské vědy, základy humanitní vzdělanosti, politologie, historie, kulturně historická regionalistika, učitelství společenských věd pro střední školy, učitelství historie pro střední školy, občanská výchova, sociální pedagogika, sociálně pedagogická asistence, výtvarná výchova pro pomáhající profese, základy společenských věd

Klíčová slova:

Drogy, prostituce, vandalismus, norma, bezdomovectví, rasismus, xenofobie, patologie, zneužívání, týrání, zanedbávání

Anotace:

Studijní opora Úvod do sociální patologie seznamuje čtenáře a posluchače její audio-alternativy s jevy, které jsou současnou společností hodnoceny jako nežádoucí či nepřípustné, jejichž výskyt se neustále zvyšuje a které jsou svým charakterem nebezpečné pro vývoj společnosti. Tyto jevy jsou vyloženy prostřednictvím vysvětlených

pojmů

v

tematických

oblastech

souvisejících

s aktuálním stavem především v České republice, jak z historického, tak kulturního či globálního pohledu. Vyučující prostřednictvím video materiálu či informací z odborné literatury poskytuje jasný obraz konkrétních situací, ve kterých dochází k výskytu sociálně deviantních jevů. Hlavním cílem cvičení je přivést studenty k uvědomění si příčin a následků v sociálně patologické rovině, k empatickému přemýšlení nad závažností probraných témat. Dalším cílem je naučit studenta orientovat v základních pojmech oboru vztahujících

se

ke

každé

tematické

oblasti

(prostituce,

bezdomovectví, závislost), a zároveň ho jako budoucího sociálně pedagogického asistenta naučit řešit problém (instituce, legislativa). Každá kapitola obsahuje doporučení doplňujících aktivit (videa, četba aj.) pro každé téma zvlášť.

strana2z138

1 ÚVOD DO SOCIÁLNÍ PATOLOGIE 1.1 Sociální patologie Společnost, kterou bychom mohli nazvat zdravou, neexistuje. Proč? Lidská populace se na celém světě potýká s jevy, které překračují hranice nastavené společností samotnou. V každé společnosti existuje chování, které reprezentuje určitý typ úchylek, deviací, pohoršuje, provokuje, je nemorální, špatné a společensky nebezpečné. Jelikož se sociálně patologické jevy z pohledu periodicity, území nebo početnosti typů rozrůstá, najdeme na každém místě lidi, kteří svým nemorálním chováním porušují zákony a normy dané společnosti. Takové chování nazýváme patologické. Toto chování můžeme vnímat jako závažnou odchylku od chování, která je pokládáno za „normální“, tj.

které

je

v

souladu

se

schválenými

normami

sociálními,

morálními,

tak společenskými. Pokud bychom všechny takové jevy chtěli popsat, shrnuli bychom je pod pojem jako nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy, tzv. společensky nebezpečné, negativně sankcionované formy deviantního chování. Sociálně patologické jevy jsou tak objektem studia příčin jejich vzniku a existence. Pojem "sociální patologie" zavedl Herbert Spencer jako paralelu pro onemocnění biologické podstaty, biologismu, který sociologové odmítají a mluví spíše o sociální deviaci1.

1.2 Sociálně patologické jevy Sociálně patologický jev (SPJ) můžeme chápat jako chorobu či poruchu, taktéž i jako chování individua, které je charakteristické nezdravým životním stylem amorálním způsobem (nedodržování zákonů, etických hodnot, tak nepsaných pravidel). Takové jednání může poškozovat zdraví jedince samotného, tak i jeho okolí, a jeho důsledky pak můžeme uvažovat na individuální, skupinové či celospolečenské úrovni v podobě porucha deformací. Tyto jevy se vyskytují v oblasti mezilidských vztahů, návyků, u sekt, kultů a mnoha dalších společenských uskupení, tak v oblasti rasové 1

Velký sociologický slovník II. Kapitola patologie sociální. Praha: Karolinum, 1996. Str. 758. ISBN 80-7184-311-3.

strana3z138

problematiky či sexuality. Sociálně patologické jevy lze regulovat pouze prevencí nebo represí2. Konkrétní sociálně patologickými jevy vnímáme: 1. závislost (alkohol, drogy, počítačové hry, internet, mobilní telefony, práce aj.) 2. vandalismus (rozbíjení výloh korporátních společností, malba sprejem na cizí majetek, ničení židovských náhrobků, sportovní vandalismus fanoušků fotbalového teamu aj.) 3. kriminalita (drobné krádeže, tak i tunelování veřejných financí, vražda, agresivita, napadení aj.) 4. sexuální

aberace

(tj.

odchylky jako

pedofile, nekrofilie, zoofilie,

hypersexualita, voyerismus) 5. extremismus (tj. porušování a neuznávání základních etnických, právních či jiných významných norem, sociální demagogie a revizionismus spojen s hostilním postojem vůči rase, náboženství, třídě apod.) 6. záškoláctví 7. lhaní (konfabulismus) 8. šikana 9. týrání, zanedbávání, zneužívání dětí, dospělých, seniorů, zvířat 10. prostituce (dětská, mladistvá, dospělých) 11. poruchy chování zapříčiněné duševní poruchou 12. a mnoho dalších.

1.2.1 Indikátory Sociálně patologické jevy můžeme sledovat na základě elementárních ukazatelů: 1. obsah 2. periodicita 3. území

2

POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. Prevence socálně patologických jevů. Brno:ÚPPD, 2003. Str. 9. ISBN 80-86568-04-

0

strana4z138

Opakovanost, lokalizace a obsah těchto jevů zohledňuje další hlediska: 1. Způsob sledování: informace jsou poskytovány prostřednictvím mezinárodních reportů, domácích ročenek, náhodných statistik či odborné literatury 2. Ostatní hlediska související: o s reprodukcí lidského rodu (muž versus žena) o se způsobem života jednotlivce, skupiny, společnosti (socializace) o s ekonomickou situací (hranice chudoby) o s porušováním norem (zákony, vyhlášky) o a mnoho dalším 3. Klasifikace na skutky a činy: rozlišení příčin vzniku negativních jevů, ať z vlastní vůle, důvodu vrozené choroby, nebo poruchy způsobené jinými faktory, úřady nebo státem apod. 4. Jiné principy. Těmito principy se sociální patologie zaměřuje na: o sebe (snížení pudu sebezáchovy) o zánik či zkrácení života druhého o omezení práv druhého o snížení pudu zachování lidského rodu

Obsah Cíle Po prostudování této kapitoly a příslušné doporučené literatury dokážete: -

charakterizovat sociální patologii jako vědeckou disciplínu,

-

definovat pojem SPJ,

-

uvést typické příklady SPJ.

Pojmy k zapamatování Seznam důležitých pojmů a hlavních bodů, které by student při studiu tématu neměl opomenout. -

sociální patologie,

strana5z138

-

sociálně patologický jev,

-

sexuální aberace,

-

šikana,

-

drogy,

-

vandalismus,

-

extremismus

-

prostituce.

Kontrolní otázky -

Čím se zabývá sociální patologie?

-

Na typických příkladech definujte pojem sociálně patologický jev.

-

Vyjmenujte alespoň pět sociálně patologických jevů vyskytujících se ve vašem regionu.

Souhrn Student se seznámil v úvodní kapitole předmětu se základní charakteristikou sociální patologie jako vědecké disciplíny. Naučil se jak definovat její předmět zájmu, tak i pojmy s ním související. Stručně byl popsán termín sociálně patologický jev a typické příklady vyskytující se ve společnosti.

Literatura FIŠER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie. Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Kap. 1 Základní pojmy – Sociální patologie a deviace Praha: Grada, 2009. Str. 13-18. FIALA, B. Filozofie a dějiny filozofie. Kap. 3. Zákon. Karviná: OPF SU, 2006. Str. 8

Student si nastuduje základní skupiny nemocí spojené se sociálně patologickými jevy v Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize. Praha: Psychiatrické centrum, 1992. Dostupné na WWW: http://www.sasp.cz/novinky/10052009.pdf

strana6z138

2 SPOLEČENSKÉ NORMY 2.1 Normy Normou rozumíme pravidlo, které reguluje chování v každé společnosti a které vytváří sociální řád. Může být prosazováno nepsaným způsobem samostatně (příkladem může být vhodné a čisté oblečení do divadla, do školy, k lékaři, dobré mravy v knihovně, v autobusu) nebo může být dané psaným pravidlem (silniční kontrola, policie při demonstracích, soudní přelíčení). Společná pravidla vytváří společenský konsensus (souhlas většinové části společnosti). Ta tato pravidla bere za své a dodržuje je. Jakmile se jim snaží někdo vědomě či nevědomě vymanit, snaží se o sankcionování takového chování. Normy však nejsou statické, jsou charakteristické svou dynamikou v čase a kultuře. Příkladem proměny v čase je fenomén otroctví, které v dobách Antiky bylo zcela běžné, zatímco dnes je tvrdě trestáno zvláště v rozvinutém světě. V rozvojovém světě demokratická pravidla a legislativní podmínky nedosahují takové šíře a kvality, proto je například dětská práce v některých státech Afriky zcela běžnou, v jistém smyslu tradiční, společensky přijímanou. Proměnu norem v kultuře uvedeme na příkladu České republiky a přístupu jejich občanů k pití alkoholu. ČR je dle statistik zemí, kde se užívá nadměrného množství alkoholu na osobu3, a svým dominantním postavením předčí i požívání alkoholu ve státech jako je Austrálie či jiné velké státy. Pivo je tradiční nápoj, ke kterému se pojí polevující pravidla. Je možné ho sehnat ve kterýkoliv den, měsíc, tak i hodinu a to kdekoliv, jak na vesnici, tak ve městě. Zcela opačným příkladem jsou severské země, např. Švédsko, které dodržuje odlišná pravidla. Tato země má prohibiční sklony, je téměř nemožné pít alkohol každý den v restauračních zařízeních, barech, ale ani doma či na ulici, jako je tomu právě v české krajině. Porovnáme-li

CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/aktuality/Koureni_20a_20Alkohol.pdf dne 30.10.2014 3

strana7z138

Dostupné

z

WWW:

evropské země například se zeměmi vyznávajícími islám, zde jsou pak lidé popíjející alkohol podle koránu odkázání peklu. 4

Graf č. 1: Pití piva o samotě nebo ve společnosti

Zdroj: CVVM AV ČR, 2013

Dalšími příklady dynamiky norem uvedeme na tématu sexuality v západní kultuře. Vztah k sexualitě byl dlouhá staletí pod tlakem náboženství (křesťanství), v některých zemích je pod tlakem dodnes. Zástupci náboženství tvrdili například, že: -

Aktivita nesouvisející s rozmnožováním vede k tělesnému postižení.

-

Onanie způsobuje slepotu, šílenství, srdeční choroby.

-

Orální sex způsobuje rakovinu.

-

Ctnostná žena nemá mít zájem o sex, má sex brát pouze jako povinnost.5

Ani Desatero přikázání, ale ani jiná nenáboženská, společenská pravidla, nepřiměla lidstvo k omezení různorodých deviací. Mezi takové patologické jevy můžeme zařadit prostituci či odlišné sexuální formy. Zatímco se někteří zadaní muži či ženy vystupují na veřejnosti jako monogamní, v soukromí pak pravidelně provozují pohlavní styk s prostitutkami či prostituty. Někteří se mohli ocitnout v mileneckém trojúhelníku, ze kterého se časem stal společností respektovaný poměr. Dostáváme se tedy do situace, kdy existující normy, které jsou platné, avšak jen někteří je dodržují. Například může 4

GIDDENS, A.Sociologie. Kap. 8 Konformita a deviace. Praha: Argo, 1999. Str. 184- 226 tamtéž

5

strana8z138

existovat v české společnosti nepsaná norma, že prostitutky jsou hříšnice a neměly by prodávat své tělo a ti, kteří prostituce využívají, jsou devianti. Existuje-li takové nepsané pravidlo, i tak je prostituce tolerována a tento druh obchodu podporován. Proměna normy v čase platí i pro erotické scény. Dříve byl vrcholem erotického odhalení nahé rameno ve filmu, což bylo pro tehdejší společnost zcela nepřijatelné. Dnešní svět disponuje nejbohatším spektrem sexuálních odchylek na všech možných nosičích. Pornografický průmysl se dokonce stal nejvýdělečnějším odvětvím hned po prodeji zbraní a drog. Rozdíly ve společenských normách v kultuře a čase platí i

pro

sexualitu

jak

na

veřejnosti,

tak

pro

skutečné

jednání

v soukromí.

V demokratických USA existují zákony zakazující orální a anální sex. Dojde-li k takovému styku, může být účastník tvrdě potrestán. Stejné pravidlo platí i pro homosexualitu, která je v mnoha vyspělých státech respektována, a naopak v některých státech stále brána jako sodomie. Typickým příkladem je nedávné uveřejnění zákazu propagace homosexuality na veřejnost v Rusku, obzvláště v době olympiády. Jen málo sportovců se vyjádřilo negativním postojem a sportovního svátku se neúčastnili. Kam se normy v sexualitě posunuly, můžeme usoudit z následujících termínů: -

antikoncepce,

-

pornografie,

-

ženská hnutí,

-

polygamie,

-

bisexualita,

-

sex seniorů,

-

homosexuální turismus,

-

registrované partnerství.

Abychom mohli hlouběji pochopit pojem norma, budeme se je na několika pojetí snažit explikovat: -

statistické o většinové pojetí norem je chápáno jako normální,

strana9z138

o čím více je cokoliv odchýleno od normy, tím více je obdivováno (sportovec), či zatracováno (terorista) o setkáváme se i s pojmem norma mediální, kdy médium (například televize, rádio, internet) je tvořitelem norem, které společnost dodržuje.

-

ideální o zkresluje realitu, o nikdo neví, co je ideál (pro někoho je znalost čtyř světových jazyků norma, tudíž většina populace je mimo normu).

-

funkční o skupinové normy kladené na jedince (úplatky při veřejných zakázkách)

-

individuální o subjektivní pojetí, co je normou závisí na osobnosti člověka (jeho intelektu, vzdělání, charakteru, zkušenosti)

-

sociální o prosazovány těmi, kteří mají prostředky (moc, peníze, manipulace)

-

osobní o vlastní normy například v oblasti oblékání, hygieny.

Normy můžeme kategorizovat též: -

dle vztahů o právní: zákony, ústava, vyhláška aj. o neprávní: zvykové, tradiční, politické, estetické, morální

-

dle způsobů reglementace6 o zakazující (zákaz stání) o přikazující (jednosměrná ulice)

6

úpravy záležitostí dle reglementu (předpis, nařízení, pravidlo)

strana10z138

-

dle formální stránky o formulace v zákoně (odsouhlaseno legislativci) o nepsané pravidlo (neuvedené ve formálním dokumentu)

-

dle rozsahu sociálních subjektů o obecné: platí pro všechny (příspěvek rodičovský) o partikulární: pouze pro někoho platí (politikům často prochází nejzávažnější přečiny)

-

sociální normy o mravy (morálka) o společenské zvyky (obyčeje - co se nesluší či sluší) o zákon (institucionalizované normy – zákoník práce) o tabu (nejsilnější projev odporu – incest, kanibalismus aj.)7

2.2 Sociální deviace

Deviací chápeme každou odchylku od normy, která může být: -

negativní: alkoholismus, drogová závislost, týrání, vandalismus aj.

-

pozitivní: abstinence, vegetariánství, nekuřáctví aj.

Odchylka je každé porušení normy či skupiny norem, nerespektování požadavků skupiny či jedince. Deviace se vyskytují ve všech společnostech, neexistuje „zdravá“ společnost.

7

tamtéž

strana11z138

Odchylky od norem rozlišujeme: -

dle hledisek o oblast sociálního života, v niž deviace vzniká (ekonomika, politika, právo, mravní a etická oblast – uzákonění pravidel, vyhlášky, zákonodárství) o povaha sankce, již je porušení normy stíháno (uvěznění, poprava. Porušení závislé na rozlišnosti kultur – př. nevěra v ČR a arabských státech se trestá odlišně. V ČR například rozvodem, zesměšněním, opačně i chválou a zlepšení postavení v komunitě, v zemích islámu může být takové chování důvodem usmrcení např. ukamenováním, bičováním, vyobcováním) o stupeň rozšíření (kolika jedinců, komunit, společností se týká, např. u velké části společnosti mohl komunistický režim vypěstovat postoj „co je doma, to se počítá“) o sociální skupiny a kategorie, v nichž je nejčastější (kriminalita bílých límečků, mladistvých, vlád).

Graf č. 2: Míra přijatelnosti nevěry v ČR

Zdroj: Sociopress.cz, 2012

strana12z138

-

dle druhu o sociální – význam v oblasti vztahů mezi lidmi o nesociální – neovlivňují živé předměty, ale mohou zasáhnout částečně do sociální oblasti (rozbitá výloha, hněv majitele krámu) o latentní – skryté v prostředí, nepovažovány za deviaci (polygamie)

Deviace jsou odchylkami od norem, pravidel, které si stanovuje společnost na základě konsensu a tolerančního limitu. Jedná se o schopnost a ochotu společnosti či skupiny tolerovat určité formy, způsoby a intenzitu chování, které vybočuje z obecně přijaté sociální normy. Například požívání alkoholu v ČR, v muslimských zemích nebo USA. Toleranční kvocient (Lemert, 1951) stanovuje poměr mezi množstvím deviantního chování v komunitě a její ochotou takové chování tolerovat (proměnnost v čase a místě). V Nizozemí je například široké pole individuálních svobod, tudíž vyšší tolerance k deviacím. Důsledkem je nízký počet evidovaných násilných kriminálních činů. Zatímco v Latinské Americe jsou individuální svobody omezeny a obyvatelstvo se chová zcela opačně - procento násilných trestných činů je proto vysoké. Ve společnosti se též můžeme setkat s tzv. semideviacemi. Jedná se o formy chování, které nejsou pro společnost či skupinu přijatelné, ale ani zcela nepřijatelné Existují tam, kde působí více norem současně (v určité situaci přijatelná, ale v jiné nikoliv) a netrestají se. Příkladem je špatné parkování, překročení rychlosti. Vysoký výskyt semideviací vede k normativní erozi – přílišné uvolnění norem, obzvláště pokud normy nedodržují např. veřejní činitelé, kteří normy sami nastavují. To vede ke ztrátě důvěry v autority. Existuje-li společenské pravidlo, jehož dodržování musí být kontrolováno, mluvíme pak o sociální kontrole. Jsou to formální i neformální mechanismy ochraňující společnost před narušiteli za účelem udržení sociálního konsensu. Neformální instituce je například rodina, známí, sousedé, kolegové. Rodina a její výchova je základem socializace jedince a jeho budoucího dodržování norem a vytvoření pozitivního systému hodnot vůči žitému světu. Formální instituce jsou zřízeny s cílem vymáhat a dohlížet

strana13z138

na dodržování norem platných v dané společnosti (policie, justice, správní úřady). Justice sankcionováním jedince za trestní činnost uplatňuje svou legislativní moc. Příliš silná kontrola může být sice úspěšná v boji se sociálně patologickými jevy, avšak nese prvky totalitní společnosti (důsledná kontrola lidského myšlení). Příliš slabá kontrola vede k výskytu sociálně patologických jevů, rozpadu struktury a konsensu ve společnosti a obavám lidí, kteří mohou inklinovat k různým extrémním postojům. Co je však optimální míra kontroly? Kdo nás může kontrolovat a jaké na to má právo? Je kamerový systém ve městě ještě na ochranu osobnosti nebo může být zneužit? A co tradiční hodnoty? Dochází ke krizi v rodinách, ve školách? Pokud někdo nedodržuje pravidla hry, které si společnost nastavila, přichází sankce, které podporují konformitu. Jsou formální, tedy psaná jako zákony, vyhlášky, předpisy nebo neformální (nepsaná) jako dobré mravy, etika. Pokud pravidla dodržujeme, dostává se nám sankcí pozitivních ve formě odměny (povýšení, vyznamenání, finanční přilepšení), v opačném případě jsme sankcionováni negativně trestem (formou kritiky, pomluvy, popravy, uvěznění, finanční pokuty, prospěšné práce).8 Stejně jako normy, tak i sankce se vyvíjejí v čase a kultuře. Zločin, chápaný jako chování porušující zákon, je trestný čin. V minulosti byly nejtvrdší tresty ukládány za provinění náboženské povahy, proti majetku panovníka či šlechty (kacířství, svatokrádež, rouhání, pytlačení), každý trest měl většinou své obecenstvo. Zločiny byly řešeny i krevní mstou: vraždou druhého (finanční odplata či usmrcení vraha rodinou zavražděného). Poté byly společností vynalezeny šatlavy, ty však dle historických pramenů fungovaly s uvolněnou atmosférou (bylo zcela běžné, že odsouzení, věznění měli na blízku „ženy, víno i zpěv“). Cejchovalo se žhavým železem, bičovalo se, věšelo, nabodávalo na kůl, vhazovalo do jámy s medvědy, zašívalo do pytle s hady, kočkami, kohouty, shazovalo se ze skály na kamení, do moře, na oštěpy, zazdívalo za živa, byla vynalezena španělská bota, roubík, lámací kolo, kříž, nůž, bič. Druhy trestů a zvláště trestů smrti jsou dokonale popsány v knize Historie trestu smrti9,

tamtéž MONESTIER, M. Historie trestu smrti. Dějiny a techniky hrdelního trestu od starověku po současnost ve světě i zemích českých. Praha: Rybka Publishers, 1998. 8 9

strana14z138

kde se čtenář dočte o 137 typech trestů smrti. V tomto směru lidskou vynalézavost podpořenou zlobou a pomstou nedokáže nikdo a nic překonat. Dnes

i

v rozvinutých

zemích

existuje

humanizace

trestů

v institucích

pro resocializaci, jako je vězení, léčebny, ústavy. Přesto se setkáváme s informacemi, že v zemích, propagujících svoji demokratizaci a spravedlnost stále existuje trest smrti (takovým příkladem může být USA či Irán). Elektrické křeslo, smrtelná injekce, oběšení. Bezbřehá nabídka možností usmrcení či fyzického poškození je poskytována i v současné době.

2.3 Vybrané teoretické perspektivy sociálních deviací

Sociální deviace jsou přirozeným objektem zájmu vědců po mnoho staletí. V průběhu vědeckého vývoje tedy přicházíme do styku s několika teoretickými perspektivami, teoriemi sociálních deviací, které odchylky od společenských norem vysvětlují z pohledu:

-

Biologického

-

Psychologického

-

Sociologického

Přesto, že některé perspektivy působí v současné době poněkud zastarale, je vhodné se s nimi seznámit. Mohou rozšířit oblast našeho porozumění lidského chování, a to jak odchýlenému, tak zcela konformnímu.

2.3.1 Biologické teorie Tyto teorie jsou nejstaršími teoriemi o deviacích. Nacházejí příčiny deviace v genetických a anatomických faktorech člověka. Zabývají se především problémy individua, svou pozornost zaměřují na kriminální chování a zločin spáchaný jedincem

strana15z138

biologicky determinovaným. Hlavní příčina vzniku deviace je založena na vztahu stavby těla a lidského charakteru. Zastánci této teorie utvrzují veřejnost, že důležitou roli hraje genetický faktor. Příkladem mohou být tělesné abnormality či tvar lebky. Biologická teorie uvádí tzv. teorii Kind-of-People, v rámci které se vysvětluje výskyt takových typů lidí s deviantním chováním zapříčiněným biologickými defekty. Nejznámější školou, která rozšiřovala studium o deviantní chování, byla Italská pozitivistická škola kriminologie. Mezi její představitele patřil v 19. století italský psychiatr Cesare Lombroso, který tvrdil, že existuje typ předurčený k dráze zločince. Taková osoba měla na základě biologické podstaty dispozice k jistému typu sociální deviace. Předpoklady - anatomické charakteristiky byly dle představitelů této školy měřitelné. Příkladem může být hrbatý člověk, který by se svým handicapem měl mít dle této teorie sklon k falšování a žhářství. Dále ti, kteří mají husté vlasy a černé oči, jsou silniční lupiči. Osoby se skelným strnulým zrakem či šilhající, s úzkými rty, s velkým nosem bývají vrazi. Jeho postoje byly ovlivněny výzkumy v italských věznicích. Zločinci se odlišují od normálních lidí typickými stigmaty a fyziologickými anomáliemi. Někomu se tyto vědecké koncepty mohou zdát úsměvné, jako například následníkovi Lambrosa, kriminologovi Enrico Ferrimu, který se biologické faktory jako příčiny patologického jednání snažil vyvrátit: „zločin není izolovaný čin, ale je výsledkem jak vrozených a příležitostných podnětů, tak produktem fyzického a sociálních prostředí, v němž pachatel žije."(Komenda, 1999) Stavbu těla, která ovlivňuje typologii osobnosti, zpopularizoval ve 20. letech německý konstitucionalista Ernst Kretschmer. Snažil se svým vědeckým bádáním dokázat, že určité typy osob páchají trestné činy ve stejném poměru, v jakém jsou zastoupeny v lidské populaci. Typologie rozdělil na: 1. astenický (leptosomní) – takový člověk má průměrnou až nadprůměrnou výšku, ale omezenou šířku těla. Tento typ nepřibírá na váze ani při přejídání, má slabou podkožní tukovou vrstvu, kostra je nevyvinutá. Má plochý hrudník, vystupující žebra,

strana16z138

velmi štíhlé končetiny, dlouhý trup, ploché břicho, malá hlava, dlouhý ostrý nos a málo vyvinutá brada. 2. atletický typ - má průměrnou výšku postavy, ale silně vyvinutou kostra, svalstvo i hrudník. Břicho je obvykle svalnaté a ploché. Vrstva podkožního tuku je malá. Hlava je středních rozměrů a krk je spíše dlouhý. Dále jsou charakteristická široká ramena a záda se zužují ke štíhlým bokům. 3. pyknický typ - pro tento typ jsou charakteristické převládající šířkové rozměry nad délkovými. Obvod hlavy, hrudníku a břicha je velký. Takovýto typ má tendenci ukládat tuk v oblasti obličeje a břicha. Krk je kratší a silnější, břicho velké a vystouplé a hrudník je hluboký a krátký. Končetiny jsou spíše krátké s málo vyvinutými svaly. Postava působí zavalitě, což je dáno především rozměry trupu a hlavně břicha.10 Obrázek č. 2: Kretschmerova typologie

Zdroj: adoxblog.com, 2014

Do velké pozornosti se po Kretchmerovi, Hootonovi a mnoho dalších dostává profesor z Harvardu William H. Sheldon a jeho klasifikace lidských typů na základě kombinace fyzických (např. délka kostí) a psychologických prvků (např. temperament, emoce a intelekt). Sheldon vycházel z antropometrických dat a dospěl ke zcela novému 10

NÁKONEČNÝ. J. Základy psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN: 8020012907

strana17z138

způsobu stanovení somatotypu. Jako první použil termín „somatotyp“. Ve své metodě hodnotí 5 částí těla:

1. Hlava, 2. hrudní část trupu, 3. horní končetiny, 4. břišní část trupu, 5. dolní končetiny. U každé této části hodnotil sílu zastoupení jedné ze tří tzv. komponent:

1. Endomorfní: tento typ je charakteristický dobrým trávením, slabými kostmi a svalstvem, mělkými city, krátkými údy, hladkou kůží. Takový člověk je nejčastěji extrovertem, je uvolněn v postojích i pohybech, má rád fyzické pohodlí, miluje jídlo a pití, je družný, snášenlivý, ale často samolibý, lpí na obřadech, rituálech a rodinných vztazích, udržuje styky s přáteli z dětství, snadno se vzrušuje a své pocity projevují otevřeně. 2. Mezomorfní: tento typ je vyznačen silnými kostmi a svaly, mohutnou postavou, hlučností. Tento jedinec jedná bez zábran, umí být agresivní v postojích i pohybech, fyzicky miluje dobrodružství a vzrušení, je také extrovertem plným energie, má dobrou fyzickou kondici, často vybuchuje, je manipulativní, bezohledný, necitelný vůči bolesti, lhostejný a citově nestálý. 3. Ektomorfní: osoby tohoto typu mají křehké tělo, slabé trávení, křečovité držení těla, jsou introverti. Často mají malý obličej a hezké vlasy. V poměru ke svému tělu má tento typ také největší mozek. Je bystrý, chápavý a senzitivní, ale introvertní a citlivý vůči bolesti, chybí mu sebeovládání a vnitřní rovnováha. 11 V oblasti biologických teorií sociálních deviací dodnes dochází k rozporům zejména na vědeckém základu. Vědci si kladou otázku, zda může patologické chování ovlivnit

11

SHELDON, W. H., STEVENS, S. S., TUCKER, W. B. Thevarieties of human physique. New York: HafnerPubl. Comp. 1963 (vlastní překlad)

strana18z138

DNA12, abnormalita chromozómů (tzv. Klinefelterův syndrom13), výše hladiny hormonů

apod.,

avšak

určité

souvislosti

biologické

výbavy

a

kriminality

jsou nepopíratelné.

2.3.2 Psychologické teorie Stejně jako je tomu u teorií biologických, tak psychologické teorie vypovídají o deviaci jako o úchylce a o deviantech jako o osobách abnormálních. Psychopatologie deviaci charakterizuje jako nemoc, kterou je nutné léčit a pravidelně sledovat. Tyto teorie se zabývají především problémy individua, kladou důraz na osobnost člověka, jeho motivaci, agresi, frustraci či sílu ega. Příčin vzniku sociálních deviací může být mnoho. Mezi ty nejzákladnější řadíme různé psychické poruchy a abnormality, určité typy osobnosti, duševní vývoj, který je podmíněn biologickými faktory, vývojem mozku, centrální mozkovou soustavou, ale i sociálním prostředím, ve kterém jedinec žije. Psychologické teorie sociálních deviací jsou ovlivněny rozlišnými psychologickými směry,

jako

je

psychoanalýza,

behaviorismus,

humanistická

psychologie

nebo psychopatologie ad. Mezi takové teorie začleňujeme i přístup tzv. Labellingu (v českém překladu etiketizační přístup), který spočívá v tom, že určité chování je etiketizováno. Osoba získává nálepku devianta a jeho chování

může být

v jedné společnosti

sankcionalizováno, zatímco ve druhé tolerováno. Tento případ se týká například diferencovaných projevů sexuálního chování. Názor na etiketizaci však nezůstává jednotným. V 60. letech vzniklo antipsychiatrické hnutí, které se radikálně postavilo Deoxyribonukleová kyselina, běžně označovaná DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i DNK), je nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných, u nichž hraje tuto úlohu RNA (např. RNA viry). DNA je tedy pro život nezbytnou látkou, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. Je hlavní složkou tzv. chromatinu, směsi nukleových kyselin a proteinů. U eukaryotických organizmů (jako např. rostliny a živočichové) je DNA uložena zejména uvnitř buněčného jádra, zatímco u prokaryot (např. bakterie) se DNA nachází volně v cytoplazmě. 13 narozený jedinec má o chromozóm víc a výsledná kombinace chromozómového zápisu má podobu např.: XXX, XXY, XYY atd. Právě na kombinaci XYY, která odpovídá mužskému pohlaví 12

strana19z138

vůči lékařům právníkům a dalším etiketizátorům, kteří deviace zjednodušili pouze na duševní nemoci. Dalšími koncepty z oblasti psychologických teorií sociálních deviací jsou ty psychoanalytické spojené obzvláště se Sigmundem Freudem. Tento zakladatel psychoanalýzy se zabýval problematikou deviantů a jejich chování. Tvrdil, že duševní život

je

ovládán

pudy

vyvolávající

různá

odreagování.

Pud

sexuální

a destrukční jsou v součinnosti s protikladnými principy ovlivňující život každého člověka - principem slasti a principem smrti. Chová-li se jedinec přirozeně, tak je deviantní ze strany společnosti, a pokud je konformní vůči společenským normám, je deviantní vůči své vlastní přirozenosti. Tímto způsobem si společnost sama vyrábí a vychovává devianty, které pak trestá za porušení svých pravidel.14 K psychologickým teoriím patří i ta Richarda L. Janksise, který pokračuje ve struktuře Z. Freuda - id, ego, superego. Janksis přichází se třemi základními neuspořádanými typy struktur psychiky individua: I. typem je jedinec s nadměrně rozvinutým obranným krunýřem, introverta neuroticky reagujícího na vnitřní konflikty ve formě úzkosti, strachu ad. II. typem je nesocializované agresivní individuum, útočně a impulsivně jednající. III. typem je nesocializovaný delikvent s oslabeným obranným krunýřem. Tento deficit se projevuje deviací na základě primitivních impulsů15. Zvláště v oblasti psychologie a sociálních deviací se setkáváme s pojmem deprivant. Jedná se o jedince, který svou normalitu nikdy nenabyl či naopak ztratil. Důvody jsou biologické, psychologické či sociokulturní. Deprivací všeobecně chápeme postižení v citové a hodnotové oblasti. Může se často jednat o částečné, obvykle nekriminální psychopaty.

SIMÉON, M., ARIEL, R. Freud: dobrodružství psychoanalýzy. Praha : Garamond, 2008. 56 s. ISBN 978-80-7407-020-4. NÁKONEČNÝ. J. Základy psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN: 8020012907

14 15

strana20z138

2.3.3 Sociologické teorie Tento typ teorií zaměřených na studium deviací se zaměřuje na výklad tří základních přístupů:

-

strukturálního funkcionalismu

-

teorie konfliktu

-

interpretativní sociologie.

Všechny tyto teorie zdůrazňují rozhodující vliv prostředí a sociokulturních či skupinových faktorů na deviace. Objektem zájmu je porušování norem, příčiny a důsledky jejich porušení, intenzita působení na společnosti. Ptáme se, proč k deviaci došlo (jaké společenské jevy sociální deviaci způsobily), proč jsou určité formy, projevy, chování odsuzovány a trestány, a jiné ne. Sociologický přístup chápe sociální normy z hlediska: -

Normativního přístupu

-

Relativistického přístupu

Normativní přístup vysvětluje chování lidí – deviantů, kdo jsou a proč jej svým způsobem vykazují. Zastánci tohoto přístupu se zajímají o charakteristiky deviantů a příčiny vzniku. Oproti tomu relativistický přístup a jeho přívrženci tvrdí, že existuje velké množství různých vzorců chování, které je výsledkem tlaku společnosti (mocnějších skupin). Zastávají názor, že normy nejsou statické, pevné, neměnné, ale že prochází dynamickým procesem, proměňují se v čase, v kultuře, v komunitě. Dále tvrdí, že sociální deviace je určitou vlastností, kterou na lidské chování klade veřejnost, funkcí vnímání, hodnocení chování a funkcí sociální kontroly. Mezi konkrétní sociologické teorie zařazujeme: -

Teorie anomie

-

Teorie sociální dezorganizace

-

Teorie diferencované asociace

strana21z138

-

Teorie kulturního přenosu

-

Subkulturní teorie

-

Etiketizační teorie

-

Teorie sociální kontroly

-

Teorie strukturálního funkcionalismu

Na začátku si vysvětleme pojem anomie. Tento výraz vyjadřuje určitý stav bezplatnosti sociálních norem. Teorie anomie je tedy založena na produktu nedostatečné sociální regulace, což je stav bezzákonnosti. Nejdůležitějším představitelem této teorie byl Emile Durkheim, který se domníval, že porušení sociální stability má za následek rozvoj patologických forem dělby práce a nárůst napětí a konfliktů mezi jednotlivými částmi struktury. Tudíž že dochází k destrukci struktury společenských pravidel a výsledkem je tento bezzákonný stav. Robert King Merton zase tvrdil, že sociální deviace není výsledkem patologické osobnosti, ale produktem struktury společnosti i její kultury. Popisuje vše na mýtu amerického snu, podle něhož mají všichni stejnou příležitost dosáhnout bohatství a individuální úspěch a rozvíjí koncepci tzv. adaptivních mechanismů, kterým individuum reaguje na vzniklou situaci. Další teorií je teorie subkulturní. Ta vypovídá o sociální deviaci jako výsledku konformity norem a hodnot těch skupin, jichž jsou individua členy. Příslušníci určité subkultury (skateboardisti, skinheadi) se často příliš neliší od jiných členů společnosti. Základní rozdíl však nalezneme v oblasti sociálních norem. Každá subkultura uznává svá

pravidla

a

hodnoty

než

má

konformní

většina,

a

přirozeně

tak produkuje deviantní chování (odlišné od běžných norem). Teorie kulturního přenosu hovoří o deviaci jako o součásti subkulturních vzorců předávané při inkluzi novým členům skupiny. Idea přenosu deviace v rámci sociálního učení či v rámci socializace je elementem pro další koncepce. Etiketizační teorie byla jednoduše charakterizována v podkapitole o psychologických přístupech k sociální deviaci. Vypovídají o tom, že deviantní chování nelze brát jako určitý typ jednání, který na sebe bere izolované individuum. Chování je výsledkem lidské interakce, interpretace, definice a hodnocení jak vlastního jednání, tak jednání

strana22z138

druhých. Deviace je určitou etiketou, sloužící falešnému obvinění chudých bohatými, žen muži, mladých lidí starými, minoritních skupin majoritními atd. Společnost si vždy hledá vhodného obětního beránka, kterého pak předává veřejnosti16


definovat pojem norma a rozdělit ho dle druhů,

-

uvést typické příklady k psaným a nepsaným, formálním a neformálním normám,

-

vyjmenovat typické sankce při odchýlení,

-

definovat pojem deviace, semideviace

-

charakterizovat toleranční limit a uvést příklad,

-

uvést na příkladu vývoj norem v čase, kultuře,

-

vyjmenovat a popsat základní přístupy k sociálním deviacím, autory, tak i konkrétní teorie.

Pojmy k zapamatování Seznam důležitých pojmů a hlavních bodů, které by student při studiu tématu neměl opomenout.

16

-

norma,

-

sankce,

-

toleranční limit,

-

deviace,

-

semideviace,

-

toleranční kvocient,

-

formální,

MUNKOVÁ, G. Sociální deviace: přehled sociologických teorií. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0279-2

strana23z138

-

neformální,

-

trest,

-

S. Freud,

-

R. Merton,

-

sociologický přístup.


Co je to norma a jaké známe druhy? Uveďte typické příklady.

-

Co je to toleranční limit? Uveďte typické příklady.

-

Co je to sankce, jaké máme druhy? Uveďte typické příklady.

-

Uveďte typické příklady vývoje norem v čase a kultuře.

-

Co je to zločin a jak se vyvíjel o jeho potrestání?

-

Jaké známe sociologické teorie sociálních deviací?

-

Co je to etiketizace?

-

Čím Z. Freud obohatil psychologický přístup k sociálním deviacím?

Souhrn V páté kapitole se čtenáři seznámili se společenskými normami, jejich druhy včetně uvedených typických příkladů. Odchylky od norem, které jsme stručně charakterizovali a doplnili příklady tolerančních limitů, byly propojeny se sankcemi. Student se seznámil s proměnou norem z hlediska času a kultury. Byl vysvětlen pojem semideviace a nebyl opomenut zločin, jeho potrestání z hlediska času, tak i kultury. V poslední části kapitoly byly vysvětleny jednotlivé přístupy včetně konkrétních autorů a teorií zaměřujících se na sociální deviace.

Literatura GIDDENS, A.Sociologie. Kap. 8 Konformita a deviace. Praha: Argo, 1999. Str. 184- 226 MONESTIER, M. Historie trestu smrti. Dějiny a techniky hrdelního trestu od starověku po současnost ve světě i zemích českých. Praha: Rybka Publishers, 1998. MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Kap. 1. Sociální patologie.Brno: Masarykova Univerzita, 2001. Str. 7-14.

strana24z138

Student shlédne americký film Cesta - The Road http://www.csfd.cz/film/233126-cesta/ nebo čínský dokument o jednom z nejsledovanějších televizních pořadů v čínské televizní

historii

Rozhovory

před

popravou

dostupné

na http://www.csfd.cz/film/324188-rozhovory-pred-popravou/. Student porovná úroveň trestů v Číně a v ČR.

Student si přečte kapitolu 2 Vybrané přístupy a teorie sociálních deviací v SOCHŮREK, J. Úvod do sociální patologie. Liberec: TU v Liberci, 2009. Str. 18-38 a doplní si nastudované informace do studijního materiálu. Student si přečte vybranou kapitolu z MUNKOVÁ, G., Sociální deviace: přehled sociologických teorií. Praha: Karolinum, 2001 - 134 s. ISBN 80-246-0279-2

strana25z138

3 PŘÍČINY A DŮSLEDKY VZNIKU SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ 3.1 Příčiny SPJ Častým důvodem vzniku sociálně patologického jevu je faktor vlivu sociálně patologického prostředí. Takové prostředí je spjato s rodinou jako institucí, se školou, kde se jedinec střetává s vyučujícími, pracovníky škol, se spolužáky či žáky jiných tříd, chování individua je dále determinováno v rámci volného času tráveného s přáteli, vrstevníky, i osobami mladšími a staršími než je jedinec sám. Bezesporu existují vědecké poznatky, které spatřují zásadní vliv v oblasti sociálních deviací na společnost ze strany médií, ale i zaměstnání. Jednotlivé determinanty si v následujících řádcích stručně popíšeme:

1. Rodina Rodina jako instituce je největším stimulem pro zdravý vývoj každého člena, pokud však již sama není narušena sociálně patologickým jevem. Takovým příkladem mohou být rodiče alkoholici, narkomani, kteří o potomka nedbají, a často je týrají. Základní funkce rodiny (reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální) jsou omezené a důsledkem může být jedinec s poruchami v chování, jež nepochytil základní vzorce postavení muže a ženy v rodině, jejich sociální role, tak základy výchovy, které by ho mohly formovat v osobnost člena rodiny - zejména dítěte. Výrok ˶rodina - základ státu" bývá podrážen kvůli sociálním fenoménům

jako

je

nízká

sňatkovost,

vysoká

rozvodovost,

v důsledku

toho tak i vysokým počtem dětí, které se narodily mimo manželský svazek. Docházíme tím tak k bohaté typologii, která nabízí například pojem neúplná rodina. Taková rodina může mít pouze jednoho rodiče, či rodič chybí úplně a nahrazuje je např. někdo z příbuzenstva (prarodič), nebo osoby zcela cizí (opatrovník, pěstoun). Dětem tak chybí vzor skutečného rodiče, jeho láska, sociálně ekonomické zázemí poskytnuté matkou a otcem atd. Setkáváme se s problematickými rodinami. Tyto rodiny jsou schopné problém řešit často sami, bez cizí, příp. odborné pomoci. Těžšími příklady

strana26z138

jsou dysfunkční či afunkční rodiny. Tyto instituce neplní základní funkce rodiny a jsou často objektem dohledu OSPOD17, policie, pedagogicko-psychologických poraden, soudů a dalších dohlížejících organizací. Tyto typy rodin se potýkají se syndromem CAN (syndrom zanedbávaného, týraného či zneužitého dítěte), tak i syndromem EAN (totožný syndrom spojený se seniory).

Graf č. 3: Rozdělení činností v domácnosti z pohledu genderu


Důležitým aspektem tohoto prostředí je osobnost rodičů či jiných členů rodiny. Ne každé dítě má se narodí se do zdravé rodiny s milujícími rodiči, pochopením, tolerancí, zdravými výchovnými styly, členy rodiny = nenahraditelnými vzory, které se nesetkaly s náročnou životní situací (nezaměstnanost, narození mentálně retardovaného potomka, odchod partnera, závislost rodiče na psychotropních látkách, vážné onemocnění apod.). Právě náročné životní situace, které jsou předmětem sociálních věd, a zvláště sociální politiky každého vyspělého státu, mohou ovlivňovat všechny členy rodiny, a to negativně. Příkladem může být smyšlený příběh otce, který ztratí zaměstnání, zaeviduje se na úřadu práce, prvních pár měsíců pobírá značnou část své původní mzdy v podobě podpory v nezaměstnanosti. Neumí cizí jazyk, neovládá osobní počítač, neumí odeslat email s životopisem možnému zaměstnavateli, není ochoten za prací dojíždět a nabídka pracovních pozic v jeho regionu je velmi 17

oddělení sociálně právní ochrany dětí

strana27z138

neuspokojivá. Jeho zvyk sedět doma u televize se prohlubuje. Manželka, která je jedinou výdělečnou osobou v domácnosti, začne upozorňovat na mužův nežádoucí stav ekonomické pasivity. Tím může vzniknout velký spor. Manžel, aby zamezil jakýmkoliv výtkám ke své osobě, začne před potížemi utíkat do restauračního zařízení, ve kterém zanechá část své podpory v nezaměstnanosti za alkohol. Vrací se v podnapilém stavu, budí dětí, manželku, občas je i slovně napadne a jednoho dne i fyzicky. Žena si nedokáže s partnerem poradit a tak hledá útěchu u partnera nového. Mezitím jejich děti tajně chodí za školu, mladší dítě začíná již na prvním stupni základní školy kouřit a starší odcizuje matce peníze na lehké drogy, píše si vlastní omluvné listy, a místo do školy jezdí na výlety s vrstevníky. S těmi kouří marihuanu, občas se popere, zcizí zboží v prodejně. Jednoho dne žena zažádá o rozvod. Muž nesouhlasí. Kromě slovních a fyzických útoků, dochází k destrukci majetku, pronásledování nového partnera partnerem původním. V tuto chvíli příběh zastavíme. Podoby dalšího průběhu či jeho konce může mít mnoho dalších forem. Smrt kteréhokoliv z členů rodiny, bezdomovectví, prostituce, drogová závislost nevyjímaje. A vše začalo ztrátou zaměstnání. Značným

nedostatkem

a

častou

příčinou

sociálně

patologického

jednání

jsou nevhodné výchovné styly. Nemusí to být pouze rodiče, ale kdokoliv, kdo má vliv nad druhou osobu. Pustíte-li si jakýkoliv dokument např. zaměřený na masové vrahy, zjistíte, že většina z nich prošla výchovou autoritativního rodiče (případně prarodiče, opatrovníka apod.). Osoby autoritativní potřebují uznání, a to nemalé. Často se jedná o silně nadřazenou pozici člena domácnosti nad druhým, obdobný vojenské šikaně v

armádě.

Tito

nevhodně

využívají

svou

nadřazenost,

jsou

pedocentričtí,

hypersenzitivní, a navíc deklasují a degradují druhé. Příkladem je případ vraha, který při rozhovoru zmínil, že vše začalo nenávistí k otci. Ta vznikla tím, že se pravidelně pomočoval během spánku a aby ho otec vytrestal, vyvěšoval pomočené prostěradlo na verandu domu. Aby veřejně ukázal všem, že chlapec se stále pomočuje. Nevhodně působící otec tak započal život devianta, který v následujících letech zavraždil 18 osob. Žijeme v době, která je zatěžkávacím testem existence a budoucnosti rodin samotných. Denně se ve zpravodajství potýkáme s informacemi o sociálně

strana28z138

patologických jevech v těchto elementárních institucích, např. vzrůstající počet opilých matek na veřejnosti. Tyto zprávy nelze přehlížet, a proto touto cestou doporučujeme obezřetnost a projev zájmu nejen o rodinu vlastní, ale i rodiny okolní. Nenechávejme příběhy dětí o unavených spolužácích s modřinami a popáleninami po těle bez povšimnutí, neodvracejme zrak od napadání slabších a bezmocných, pokusme se na fakta upozorňovat, a pokud je to v našich silách a možnostech, tak i řešit. Nástrojem, který můžeme využít nejen v těchto situacích, může být například ohlašovací povinnost, možnost kontaktovat OSPOD, policii, návštěva v rodině, předběžné řízení, umístnění v diagnostickém ústavu či jiné formy hospitalizace, tak doporučení poradny.

2. Vrstevníci Částečně jsme na příklad sociálně patologických jevů u vrstevníků upozornili v příběhu rodiny nezaměstnaného otce. Každé dítě, tak i mladiství jsou přirozeně zvědaví. A pokud rodiče mnohokrát opakují "to bys neměl", "to se nesmí", jedinec přirozeně vyzkouší, proč se daná činnost, věc "nesmí dělat". Častým faktorem příčin vzniku SPJ je kromě zvědavosti a pokusu i nuda. Existují rodiny, které například z finančních důvodů, nemohou zajistit své ratolesti volnočasovou aktivitu. Jsou však i tací, kteří ponechávají své ratolesti ulici, aby se zabavilo samo, a nemají potřebu zjišťovat, co dítě v dané chvíli dělá, a s kým se přátelí. Dítě tak má prostor zkoušet drogy, rozbíjet cizí majetek, aby vyniklo v komunitě svých spolužáků. Šikanuje slabší, lže, odcizuje zboží, navštěvuje místa veřejnosti nepřístupná se sprejem v ruce, napadá nebo zapaluje bezdomovce. Snaží si plnit svoji touhu po dobrodružství, která je ale často realizovanou negativním způsobem. Pro zabránění, či zmírnění počtu příčin SPJ, je nutná nejen kooperace se školou, ale i s okolím dítěte, s rodiči přítel dítěte, v extrémním případě i s odborníky, např. v pedagogicko-psychologické poradně apod. (PPP), zájem vlastních rodičů nevyjímaje.

strana29z138

3. Škola Důležitým prostředím je škola. Někdo může považovat školu za organizaci, která je schopná odnaučit všechny její návštěvníky jakýkoliv jev sociální patologie. Existuje názor, že právě pedagogičtí pracovníci jsou těmi odborníky, kteří dokážou determinovat jedince natolik, že bude žákem dokonalým. Tomu tak ale není. Projev patologického chování může vzniknout při nástupu do povinné školní docházky. Dítě změní prostředí domácnosti za prostředí školní, či přejde ze základní na střední a provází ho obavy, že nebude mít například kamarády ve třídě, že školní látka ve výuce bude náročná nebo naopak u nadměrně inteligentních dětí příliš jednoduchá. Příčiny však nemusí být pouze ze strany žáka či studenta. S obavami se potýkají i samotní pracovníci školy. Počínaje pedagogem - začátečníkem či pedagogem, který výchovu svých žáků a studentů nezvládá a prochází syndromem vyhoření. Jak dokládají videa dostupná na internetu, není jednoho učitele, který by se nenechal šikanovat vlastními žáky během výuky, byl terčem posměchu a slovního či fyzického útoku. Sám učitel může být pro děti i špatným příkladem, pokud chodí do výuky opilý či pod vlivem psychotropní látky, nebo se na půdě školy se nevhodně chová k dětem či svým spolupracovníkům. Potýkáme se i s neodborným přístupem učitelů k odlišnostem rasovým, náboženským apod. Pakliže je pedagog rasista a má ve třídě členy minoritní komunity (děti cizinců, Romů) nebo subkulturním skupinám (punkeři, skateboardisti, skinheadi aj.), dochází ve škole k situacím někdy až trestuhodným. Velmi problematická se také v současnosti stává rozšířená šikana nebo záškoláctví. Jakmile pracovníci školy nezasáhnou včasně a dle pravidel, může mít jev nevratné následky. Příkladem je šikana dvou žáků v estonské střední škole, která vyústila ve vraždu všech spolužáků, a poté sebevraždu aktérů samotných.18

4. Masmédia Rostoucí vliv na vznik a udržování sociálně patologických jevů mají především masmédia. Masové médium je komunikační prostředek, který dokáže oslovit velké množství lidí bez rozdílu náboženství, pohlaví, rasy či kontinentu. Mluvíme 18

http://www.csfd.cz/film/232359-zkazena-mladez/

strana30z138

tak o zařízení (např. rádio, televizní přijímač, internet, kniha) nebo též o organizacích (BBC, CNN, Česká televize), které se snaží zasáhnout velké obecenstvo, nejlépe všechny diváky, uživatele či posluchače. I přes to, že jsou považována jako kulturní výdobytek vysoké hodnoty, dokážou determinovat jedince svými negativními účinky. Tyto účinky můžeme charakterizovat například tím, že obsah předkládaný obecenstvu bývá často chápán jako pravdivý. Což v mnoha případech není. Mnoho zpráv je závislých na politice státu, na lobbyistických aktérech, na sponzorech. Informace bývají také mnohokrát zjednodušené, tudíž nepřesné. Připomíná to někdy všeobjímající titulek novinového článku, který některým čtenářům zkrátka stačí. Jisté nebezpečí pociťujeme i po lingvistické stránce. Už to nejsou pouze "běžní občané", kteří do médií mluví svým přirozeným jazykem, ale více se potkáváme s nespisovným jazykem samotných reportérů, moderátorů, jejichž projev je vulgární či jiným způsobem zcela nevhodný. Kromě fiktivních, uměle vytvořených informací, poskytuje médium i určité vzory sociálně patologického chování. Televizní program prezentuje násilí, užívání drog, sexuální tématiku nebo vše dohromady. V programové skladbě TV roste počet akčních filmů v rámci dopoledne i odpoledne, během kterého se děti vrací ze školy. Zaznamenáváme i nárůst agrese počítačových her. Vojenské strategie, mafiánské praktiky, volba druhu zbraně či smrti je součástí takových her. I přes to, že některé americké výzkumy potvrzují, že "videogames" dětem spíše pomáhají, zcela jistě mohou rozvíjet myšlenky i jinými směry. Tabulka č.1: Hodnocení zpravodajství médií z hlediska pravdivosti a úplnosti (%)


strana31z138

Současná

televize

je

ukázkovým

příkladem

plejády

patologických

jevů

a to už jen v čase reklamním. Zobrazování toho, co by měly "správné holky" nosit za oblečení, s čím si "správní kluci" musí hrát, všudypřítomný materialismus, který může být příčinou vzniku šikany ve škole. Nemálo dětí se tak setkává s hostilním přístupem svých spolužáků, pokud nemají drahé tablety, luxusní mobilní telefony nebo oblečení jako oni. Protože se nacházíme v době informační společnosti, setkáváme se zvláště na internetu s různými podobami patologie působící na jeho uživatele příkladem jsou válečné záběry z Jugoslávie, na kterých vojáci vyříznou matce protivníka plod z těla, nebo pornografické snímky zobrazující různé praktiky, tak i účastníky, zvířata nebo nářadí nevyjímaje. Velmi nebezpečná jsou amatérská videa, na kterých divák může shlédnout týrání zvířat (praní psa na v automatické pračce, vaření kočky v mikrovlnce, napadení králík bojovým plemenem do roztrhání), tak i sebevraždy nebo vraždy v přímém přenosu (ruští nacionalisté sekají hlavy migrantům v lese, zapalování bezdomovců). Ochuzeno o takové nežádoucí chování nebylo ani prostředí sociálních sítí. Zcela jistě Mark Zuckerberg, spoluzakladatel Facebooku, při tvorbě nejvyužívanější sítě světa nemyslel na situace, kdy jeden uživatel bude písemně útočit na druhého, zesměšňovat ho na jeho profilu i profilu svém, uveřejňovat citlivé údaje, fotografie či videa, nebo se fiktivně registrovat pod cizím jménem a hledat náctileté osoby k souloži. Existuje jednoduchá řešení, nevlastnit televizi nebo internet, což je v dnešní době obtížné. Pokud zařízení vlastníte, pak je nutné je zabezpečit, a mluvit se svými ratolestmi, přáteli a být obezřetný. Uveřejňovat pouze takové informace, co neublíží a které se nedají zneužít.

5. Pracoviště a okolí Důležitým prostředím po absolvování školy je prostředí zaměstnání. Je místem, kde člověk stráví 2/3 svého života. Pokud není workoholik. Je důležité mít vhodné pracovní prostředí v podobě dobrého šéfa, který je poctivý k sobě i svým podřízeným, mít dobré kolegy, kteří spolupracují, napomáhají a zdravě komunikují. Realita bývá

strana32z138

však odlišná, obzvláště v prostředí, ve kterém pracují sociálně patologičtí jedinci. Typologie

negativních

jevů

na

pracovišti

je

velmi

bohatá.

Setkáváme

se se zneužíváním či odcizováním pracovních pomůcek a materiálů (tisk mimopracovních dokumentů na pracovišti, odnášení propisovacích tužek, bloků, tonerů do domácnosti, telefonování o nepracovních záležitostech ze služebního telefonu), vynášením pracovních dat do jiné firmy, po tunelování společnosti, užívání drog nebo alkoholu na pracovišti apod. V této oblasti se setkáváme velmi často s mobbingem a bossingem. Mobbing představuje takové chování kolegů či jiných zaměstnanců, kteří se vám snaží znepříjemňovat práci. Příkladem jsou záměrně vytvořené chyby v materiálech, které jste připravovali, pobízení alkoholem, i přestože si jsou vědomi vašeho problému s ním. Bossing je chování nadřízeného, šéfa (boss), které se vyznačuje psychickým terorem a vysokými nároky na podřízeného. Důsledkem může být odejmutí z pracovní pozice. Takové případy mohou končit na terapeutických lehátkách odborníků. Takový "boss" svého zaměstnance šikanuje, uděluje mu neustálé výtky (nejlépe i před ostatními zaměstnanci), požaduje nadlimitní práci mimo rozsah pracovní smlouvy i ve dnech, kdy ostatní odpočívají a slaví. Je dobré se postavit problému čelem a jednat s odborníky, posilovat své sebevědomí nebo práci zkrátka opustit. Bezesporu jak pracovního, tak i zcela veřejného prostoru, se týká rozšířený stalking. Jedná se o sociálně patologický jev, který je založen na pronásledování. Často vzniká u

partnerů.

Jeden

z

partnerů

může

velmi

žárlit

na

partnera

druhého,

a proto mu sleduje profil na sociální síti, mobilní telefon, emailovou schránku, dopisy, a dokáže pronásledovat osobu na veřejnosti. Tyto osoby jsou pod silným vlivem citu, který je vede k nepřijatelnému chování. Muži mohou kontrolovat své manželky SMS zprávou, zda jsou na kávě v restauraci s předem uvedenou kamarádkou, a pokud odpověď není dostačující, jedou se osobně do kavárny přesvědčit. Tento jev může být spojen i s domácím nebo veřejným násilím. Velmi známým případem stalkingu v ČR je příběh studentky a její matky, jejich obětí byl spolužák studentky. Na maturitním plese se spolužák slečny zastal. Ta se do něj zamilovala. Přestože věděla o jeho lásce k jiné ženě, neustále mu psala SMS zprávy a emaily. Po čase jej dokonce sledovala. Její cit k mladému muži byl tak urputný, že přes odmítavé postoje oběti, zapojila do sledování matku. Celá situace se několikrát vyhrotila,

strana33z138

a to například v restauraci, kam matka zašla, aby slovně muži a jeho skutečné partnerce vytkla neopětovanou lásku k její dceři. Musel zakročit nakonec soud. Jiným sociálně patologickým prostředím můžeme vnímat i armádu. V současné době, kdy není povinná vojenská služba, je mnoho chlapců či mužů od sociálně patologických jevů v zeleném obalu ušetřeno. Avšak zůstává profesionální armáda, kam se hlásí jedinci dobrovolně a kde se mohou setkat se šikanou nadřízeného nebo profesně staršího kolegy. Pachatelé svou šikanu někdy nazývají "hrami". Může se jednat o tzv. Závody šneků, kdy oběti jsou nuceni k plazení s nočním stolkem na zádech po vyznačené dráze, nebo tzv. Kreditka, kdy oběť musí vzít svou kreditní kartu a projíždět si ji hýžděmi. Další je tzv. Transfuze, oběť po úderu pěstí krvácí do vlastní helmy, kterou následně musí vypít. Při Křišťálové noci šikanující rozbije sklo, poleje rozpuštěným mýdlem a šikanovaný musí střepy do jednoho posbírat. Míra ponížení a bolesti je při těchto "hrách" neobvykle vysoká. V armádním prostředí se setkáváme i se sexuálním obtěžováním nebo násilím. Bez rozdílu pohlaví bývají vojáci nuceni k sexuálnímu styku, nebo předstírání styku s určenou věcí, např. se na povel musí orálně uspokojit klikou od dveří. Příběhů z tohoto veřejnosti uzavřeného prostoru existuje mnoho, a tato tajemství nemusí nikdy překročit brány kasárna. Oběti se pak potýkají s psychickými následky do konce života. Pokud se jich sami dobrovolně nezbaví, musí se léčit nebo sami v patologickém chování pokračují. Velmi častým jevem jsou vraždy či násilí na ženách navrátivších vojáků z válek.

3.2 Důsledky SPJ Stejně jako má každý sociálně patologický jev svou příčinu, tak má zároveň i svůj důsledek.

V

případě

přímého

vlivu

na

člověka

to

může

být

rakovina

u kuřáků tabáku či marihuany, cirhóza jater u narkomanů i alkoholiků nebo poškozené duševní zdraví a sebedůvěra prostitutek, zanedbávaných, týraných a zneužívaných osob. Důsledkem projevu takového jevu může být sociální odmítnutí. Příkladem je užívání

strana34z138

tvrdých drog, kdy je jedinec pravidelně užívá, odcizuje finance nebo majetek svým nejbližším, zameškává školu, zaměstnání, povinnosti na úřadech. Rodina svého člena vyloučí a zamezí mu pobyt v její domácnosti. Uživatel drog přespává na ubytovnách, u přátel, které také okrádá, a nezbývá mu než přijmout ulici jako jeho nový domov. Stává se bezdomovcem. Přátelé si narkomana mažou z telefonního seznamu, a když ho potkají, raději přechází na druhou stranu ulice. Uživatel občas navštěvuje poradny pro drogově závislé, aby si dal teplý čaj, vykoupal se a případně se poradil nebo vyměnil injekční stříkačky. Jelikož se účastní krádeží, je odsouzen k odnětí svobody. Tento trest si odpykává ve vězeňském zařízení. Odmítá ho už celá společnost. Odmítnutí zažívá zejména po návratu z výkonu trestu, např. při předložení svého výpisu z trestního rejstříku novému zaměstnavateli. Získává etiketu, které se těžko zbavuje. Důsledek SPJ vnímáme dále u neschopnosti využít a rozvíjet svůj potenciál. Kdy člověk duševně i fyzicky chřadne, ztrácí souvislé myšlení, výkonnost a nadání. Takoví lidé mohou ochudit kvalitu svého života a propadnou depresím nebo se sociálně izolovat od ostatních. Nelze vnímat důsledek SPJ pouze na jedince, který je objektem jevu, ale též na prostředí, ve kterém se takový jedinec či jev vyskytuje. Příkladem může být závislost na výherních automatech, které výherní nejsou. Jedinec tak okrádá své nejbližší, přestává chodit do zaměstnání a neplatí společné náklady na živobytí. Vznikají tak špatné vztahy, které mohou být doživotně narušeny. Neekonomicky smýšlející osoby mohou kvůli bydlišti, uvedeném v občanském průkazu, narušit nejen vztahy, ale i existenci rodiny a domácnosti samotné. Pokud taková osoba například nesplácí svůj dluh, může dojít k rozhodnutí soudu o exekuci, a rodina tak přichází zcela o vše. Tradičním problémem je i lichvářství. Na severu Čech známe příběhy lidí, kteří si vypůjčili 10 tisíc korun od lichváře s nastavenou "trojkovou sazbou". Tj. pokud dlužník do měsíce nezaplatil 30 tisíc zpět, tak další měsíc činil dluh 90 tisíc. Takové situace často končily vyhrožováním násilí i zcela vzdáleným příbuzným. Lichváři vyhrožující s injekční stříkačkou na krku dítěte, uřezanými prsty příbuzných dlužníka, využívají i jiné praktiky.

strana35z138

Osoby s negativním chováním bývají i neplatiči daní, lidé bez pracovního návyku, jejichž celý život závisí na dávkách státní sociální podpory, krádežích nebo brigádách na

černém

trhu.

Problematickým

cyklem

chápeme

chování

osoby,

které touto nepřizpůsobivou formou vychovávají další generaci k přežívání a neochotě zapojit se do systému. Bezesporu každé deviantní chování narušuje společnost. Důsledky můžeme vnímat obzvláště ve státní pokladně, která bývá využívána na oblast sociálních služeb, zdravotnictví a sociální politiky všeobecně.


vyjmenovat základní oblasti, prostředí, kde mohou vzniknout sociálně patologické jevy,

-

zdůvodnit, proč a jak vznikají patologické jevy v základních oblastech, prostředí,

-

vyjmenovat důsledky vzniku sociálně patologických jevů a uvést typické příklady.


sociální patologický jev,

-

geneze,

-

příčina,

-

důsledek,

-

armáda,

-

šikana,

-

dysfunkční rodina.

strana36z138


jaké jsou příčiny SPJ?

-

ve kterém prostředí může vzniknout SPJ?

-

jaké jsou důsledky SPJ?

-

na typickém příkladu uveďte příčinu a důsledek SPJ.

Souhrn Ve třetí kapitole byl čtenář seznámen se zrodem sociálně patologického jevu, jeho příčinami a jeho důsledky. Na základě uvedených typických příkladů si mohl udělat obraz o vzniku jevu a faktorech, které ho ovlivňují.

Literatura MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. Kap. 9 Konec rodiny? Praha: Slon, 2002, str. 199-220. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. Kap. 5 Sebesystém, vztah k vlastnímu já. Praha: ISV, 2008. Str. 89-104

Student vyhledá dokument MPSV Model mapy pro sledování sociálních jevů, které souvisí se sociálním ohrožením nebo vyloučením z roku 2012, nastuduje si jej a udělá si výpisky.

Student si nastuduje Teorii značkování (labelling, etiketizační teorie) v MUNKOVÁ, G. Sociální deviace: přehled sociologických teorií. Praha: Karolinum, 2001 na str. 67 – 87 a doplní si teoretické znalosti o symbolický interakcionalismus (Mead)

strana37z138

4 PREVENCE, DIAGNOSTIKA SPJ A KLASIFIKACE PORUCH 4.1 Typologie prevence Je velmi důležité brát v potaz preventivní opatření, která by odstraňovala či alespoň zmírňovala důsledky sociálně patologický jevů u rizikových skupin ve společnosti. Taková opatření rozdělujeme do tří základních skupin - primární, sekundární a terciární. Primární prevence bývá zprostředkována rodinou (myšleno zdravou), která se snaží způsobem výchovy působit na soužití a chování v této instituci. Zasahuje proti vzniku sociálně patologických jevů, avšak to musí být podmíněno jasnou komunikací mezi dítětem a rodičem. Je důležité zajímat se o problémy své ratolesti, posilovat její sebevědomí a udržovat vztahy v harmonii. Je velmi důležité vytvářet důslednou, systematickou, cílevědomou a demokratickou výchovu. Poskytovat podnětné prostředí a pozitivně trávit volný čas. Pokud rodina není k dispozici, tak preventivě na osobnosti pracuje její alternativa - náhradní rodiče, opatrovníci, prarodiče, zaměstnanci zařízení pro děti apod. Média sice byla prezentována v předchozích kapitolách spíše jako negativní příčina a podpůrčí faktor patologického jednání, avšak mohou působit i preventivně. Příkladem jsou cílené projekty ministerstev, charitativní pořady (Pomozte dětem) nebo výchovné (BESIP). Mezi projekty Rady pro televizní a rozhlasové vysílání patří varovné klipy upozorňující rodiče na chování vzniklé sledováním nevhodných pořadů dětí. V takovém spotu je zobrazena oslava narozenin malého syna, který začne jako šílený bodat nožem do dortu, a poté na nůž napíchne svého plyšového medvídka. "Rada se k tomuto kontroverznímu kroku odhodlala poté, co ze sociologických výzkumů vyplynulo, že téměř polovina dětí ve věku 4 až 14 let má televizor ve svém pokoji a každý druhý rodič ve výzkumu přiznal, že se nezajímá o to, jaké pořady jeho dítě

strana38z138

v televizi sleduje."19 Je zejména na rodičích, co bude sledovat jejich dítě v televizi, čemu se bude věnovat na internetu, a jaké počítačové hry bude hrát. Obrázek č.3: Počet úrazů u dětí za rok 2010

Zdroj: vychovakezdravi.cz, 2011

Preventivním prostředím je bezesporu škola. Kromě běžné výuky, v rámci které se pedagogové snaží vychovávat své žáky či studenty k rozpoznávání SPJ a nepatologickému chování všeobecně (například během občanské výchovy), školy zpracovávají preventivní program a hodnotí předchozí školní rok. Každá škola by měla přivádět své zaměstnance na myšlenku kooperace s pedagogy navzájem, s odborníky, s poradnami, zavádět povinné absolvování odborných seminářů státních či nestátních neziskových organizací, spolupracovat s koordinátory, kurátory, pracovat na bázi herní terapie, technik a metodik prevence. Avšak děti nejsou pouze ve škole a proto je nutné dbát na volnočasové aktivity a jejich nabídku, ať prostřednictvím domů dětí, sportovních klubů, aktivit projektovaných městem, nízkoprahových klubů apod. Sekundární prevencí chápeme taková opatření, které zasahují do již závažných případů. Takové případy již zacházejí do oblasti trestné činnosti (napadení, vandalismus, sexuální obtěžování apod.). V rámci těchto situací dochází k vyšetření na půdě školy, do kterého se zapojuje třída, vyučující, třídní učitel, ředitel školy.

PERGLEROVÁ, J. Varovné klipy ukazují rodičům projevy dětí ovlivněných televizí. Dostupné z http://www.novinky.cz/kultura/243399-varovne-klipy-ukazuji-rodicum-sokujici-projevy-deti-ovlivnenych-televizi.html 26.6.2014 19

strana39z138

WWW: dne

Poté se vše oznamuje rodině, tak je v některých vážných případech informována i policie. Posledním typem prevence je prevence terciární. Jedná se spíše o represi, neboli potlačení, již vzniklého sociálně patologického jevu. Tento typ prevence využíváme ve stádiu řešení. Příkladem může být léčba, terapie, ale také odebrání dítěte OSPOD a předání do dětského domova.

4.2 Diagnostika SPJ Důležitou fází při řešení SPJ je diagnostika rizikových faktorů. Abychom mohli tento jev řešit, je nutné jej včasně rozpoznat, zvláště jeho symptomy. Rizikové chování (např. experimentování s drogami) lze u některých věkových kategorií brát jako přirozené. Zvláště mladiství si potřebují dokázat, že už jsou dospělí, nezávislí a chtějí jednoduše zapadnout do party, do rizikové party. Avšak nelze pohlížet na tento risk pouze v negativním světle, do jisté míry může tato zkouška překonat nesnáze a být prospěšná, případně zvýšit jistou naději na úspěch v budoucnosti jedince. Každé individuum prochází řadou situací, ve kterých se nevyzná, jsou mu zcela neznámá, a proto musí riskovat. Je nutné však rozeznat únosnost takového rizika.20

Zatímco rizikovým faktorem u jedince jsou charakterové vlastnosti jedince, povaha, inteligence, pohlaví, náboženství a víra, mravní vývoj jedince, poruchy chování, zdraví a jeho vliv na vývoj osobnosti, určitý druh handicapu, chuť experimentovat, zvědavost, duševní zdraví, sociální zdatnost, vlastní využívání volného času, nezdravý životní styl, potřeba jedince odlišit se od svých vrstevníků nebo naopak „zapadnout“ mezi ně, „být v partě". U rodiny to je nepodnětná vazba mezi rodiči a dítětem, nedostatky v komunikaci, ve výchově, sklony k závislostem. V prostorách školy jako rizikové vnímáme neefektivní program prevence sociálně patologických jevů ve škole, nepřátelskou atmosféru mezi spolužáky, pedagogy a zaměstnanci školy, užívání návykových látek vrstevníky, nezajištěnost využití volného času pro žáky ze strany VESELÁ, Z. Mravní nemoci mládeže a jejich prevence. Brno: Konvoj, 1998. 204 s. ISBN 8085615-70-3. s. 33 20

strana40z138

školy. Velkou měrou působí osobnost a role učitele, který může dlouhodobě motivovat a rozvíjet mravní stránku žáků, dokázat svými znalostmi filozofie, psychologie, etiky i

pedagogiky

své

posluchače

zaujmout

a

ovlivnit

jejich

mravní

vývoj.

Ve společnosti je všeobecně nejrizikovější dostupnost návykových látek, špatná informovanost členů společnosti o následcích abusu drog, módní trendy (extáze na diskotékách, kouření před školou, kokain - droga dětí bohatých a vlivných), vliv masmédií, rozvoj semideviací, polevování společenských norem aj. 21 Ve světě diagnostiky SPJ existuje řada metod, latentní či zjevné pozorování, rozhovor, analýza spontánních produktů, biodumické a přístrojové metody (rozbor moči, krve, slin), anebo specializované psychodiagnostické testy, které v následujícím výčtu stručně charakterizujeme:

-

SYZAP je systém zaměřené prevence. Jedná se o komplex testů pro zjišťování SPJ, které mohou provádět jen proškolení.

-

DORIO je dotazník pro zjištění rizikových oblastí, který je určen převážně adolescentům. DORIO-S je určený pro skupiny a DORIO-1 jednotlivcům.

-

DOPOS je dotazník zjištující postoje jedince nebo skupiny zejména v problematice drogových a nealkoholových závislostí.

-

DOPAV je dotazník zaměřený na patologii vztahu u jedince, skupiny, na pracovišti nebo konkrétně zasažené skupiny.

-

DOZA je pak dotazník zájmů se zaměřením na hodnotové orientace a životní styl jedince i skupiny.

4.3 Klasifikace poruch

V následující kapitole poskytujeme přehled poruch dle Mezinárodní klasifikace nemocí. Podle tohoto rozdělení jsou veškeré duševní poruchy označeny písmenným

21

tamtéž

strana41z138

kódem F a číselným kódem: 1. číslo = kategorie; 2. číslo (za tečkou) = konkrétní porucha. 1. Poruchy chování a emocí u dětí mládeže (F 91 F 98)

F 91 poruchy chování - opakuje se disociální a vzdorovité chování, trvale, často se sdružují s poruchami sociálního prostředí (rodina, parta). - při diagnostice musí být brán zřetel na vývojový stupeň dítěte. - nadměrné rvačky, tyranizování slabších, krutost k jiným lidem nebo ke zvířatům, závažné ničení majetku, zakládání ohňů, krádeže, opakované lhaní, záškoláctví, útěky z domova, časté výbuchy zlosti, vzdorovité a provokativní chování, trvalá neposlušnost. F 91.0 porucha chování ve vztahu k rodině - disociální a agresivní chování úplně nebo téměř omezeno na členy rodiny, krádeže věcí z domova, úmyslné ničení věcí, úmyslné zakládání ohně. - nesmí se projevovat žádná výrazná porucha mimo rodinu, pokud dítě nepřijímá někoho z členů rodiny (partner matky).

F 91.1 nesocializovaná porucha chování - disociální chování je zaměřeno vůči ostatním dětem (u jedince, nikoliv u party). - úplně se izoluje od vrstevníků X, objeví se agrese (vyvolává rvačky, tyranizuje, vydírá, hrubost, násilnosti). - nejčastěji se tato porucha projevuje ve škole, doma může být to dítě neobvykle zakřiknuté.

F 91.2 socializovaná porucha chování - agrese u dětí dobře zapojených do skupiny vrstevníků. - trvalá přátelství s vrstevníky, ale páchají trestnou činnost, zahrnuje: tyranizování, trestnou činnost, vandalismus, agrese. - většinou špatné vztahy k dospělým, ale může se objevit dospělý, který se jim stane autoritou, může zahrnout i rodinné příslušníky.

strana42z138

F 91.3 porucha opozičního vzdoru - "normální" v období od 9. do 10. roku dítěte - negativismus, vzdorovitost, provokace, nerespektují práva druhých, vzpírají se požadavkům a pravidlům, úmyslné trápení druhých, zlostné, podrážděné, nedokážou přiznat chybu a osočují druhé, hrubost, odpor k autoritě. F 92 smíšené poruchy chování a emocí - kombinace trvale agresivního, disociálního a vzdorovitého chování s příznaky deprese, úzkosti a jiných emočních výkyvů.

F 92.0 depresivní porucha chování - kombinací poruchy chování s depresivní náladou. - období smutku, ztráta zájmů, radosti, pocity viny a beznaděje, poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu. F 93 emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství - mají základ v citovosti. F 93.0 separační úzkostná porucha v dětství -

normální u batolat a předškoláků, ale při poruše je nadměrná.

-

k lidem, od nichž je na nějakou dobu odloučen nebo se má od nich odloučit, má strach, že se jim něco stane.

-

dítě odmítá chodit do školy, protože má strach odloučit se od svých blízkých, má strach i spát atd.

-

noční můry, bolesti žaludku, hlavy, zvracení, úzkost, pláč, výbuchy vzteku, apatie.

F 93.1 fobická úzkostná porucha v dětství - chorobný strach z něčeho. - u předškoláků bývá normální strach ze zvířat. F 93.2 sociální úzkostná porucha v dětství - strach před neznámými lidmi. - vyhýbá se sociálním kontaktům, později třeba i vrstevníkům.

strana43z138

F 93.3 porucha sourozenecké rivality - mladšímu sourozenci ničí věci, nemá ho rád, opoziční chování vůči rodičům, regrese. F 94 poruchy sociálních vztahů se vznikem specifickým pro dětství a adolescenci - různé poruchy se společným rysem odchylky sociální funkce (negativní rodinný styl, zanedbávání, dítě strádá).

F 94.0 elektivní mutismus - snaží se vyhnout kontaktu s vybranými osobami. F 94.1 reaktivní porucha příchylnosti v dětství - poruchy ve vztazích dítěte při měnících se životních podmínkách (stěhování), může být normální u batolete. - dítě odvrací hlavu při sociálním kontaktu, přehnaná bázlivost, nejistota, agrese, často si vybere jednu osobu, které věří a pak se (u ní) chová normálně. F 94.2 dezinhibovaná příchylnost v dětství - vzniká do 5. roku věku dítěte, krátce přetrvává, přehnaná "přítulnost" dítěte k jeho okolí pokud nemá odezvu, vyžaduje si jí určitými způsoby (upozorňuje na sebe), často u dětí z dětského domova.

F 95 tikové poruchy - rychlý, opakovaný, nerytmický pohyb nebo hlasová produkce s náhlým začátkem, který neslouží k žádnému účelu. - mohou být na určitý čas potlačeny. - jednoduché tiky motorické (mrkání, trhavé pohyby šíje); vokální (pokašlávání, syčení, popotahování). - komplexní tiky motorické (poplácávání); vokální (opakování zvláštních slov, užívání vulgarismů, tzv. koprolalie). - neobjevují se ve spánku, přechodné nebo chronické.

strana44z138

F 95.0 přechodná tiková porucha - neobjevuje se déle jak 12 měsíců.

F 95.1 chronická motorická nebo vokální porucha F 95.2 kombinovaná vokální a mnohočetná motorická tiková porucha - Tourettův syndrom. - dlouhodobě jak vokální tak motorické tiky. F 98 jiné poruchy chování začínající obvykle v dětství a adolescenci

F 98.0 neorganická enuréza - pomočují se, ale není to organická ani neurologická porucha. - mezi 5. a 7. rokem věku.

F 98.1 neorganická enkopréza - totožná porucha, avšak spojené se stolicí. F 98.2 poruchy příjmu jídla v útlém a dětském věku - často v pubertálním věku dívek. - zahrnuje odmítání a vybíravost jídla (při vyvážené stravě). - vzdorovitost při přijímání potravy od konkrétní osoby. - nadměrné přejídání.

F 98.3 pika - pojídání nestravitelných částí hlína, lžíce, výkaly.

F 98.4 poruchy se stereotypními pohyby - neslouží k žádnému účelu, opakované, pohupování tělem nebo hlavou. - stereotypní sebepoškozování, pleskání rukama, rýpání prstem, šťouchání do očí. - nejčastěji v souvislosti s mentální retardací.

F 98.5 koktavost, zadrhávání

strana45z138

- příčina neznámá, náhlý šok, stresová situace. - opakování nebo protahování zvuků, slabik, slov, přestávky, které narušují plynulost řeči. - logoped, foniatr, psychoterapie, dechová cvičení (hudební nástroje, zpěv).

F 98.6 breptavost - plynulost řečového toku, zrychlené tempo, řeč nesrozumitelná, nemá správný rytmus, přeřeky, chybná struktura slov. F 98.8 jiné specifikované poruchy chování a emocí začínající obvykle v dětství a adolescenci - zvýšená masturbace, kousání nehtů,výměšky z nosu.

2. Poruchy dospělých (F 10 F 69) Poruchy u dětí (výše zmíněné) se mohou "přenášet" do dospělosti a teprve potom mohou být diagnostikovány, zahrnují: F 10 F 19 duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek - F 10 poruchy vyvolané požíváním alkoholu. - F 11 poruchy vyvolané užíváním opioidů. - F 12 poruchy vyvolané užíváním kanabinoidů. - F 13 poruchy vyvolané užíváním sedativ a hypnotik. - F 14 poruchy vyvolané užíváním kokainu. - F 15 poruchy vyvolané užíváním jiných stimulancí včetně kofeinu. - F 16 poruchy vyvolané užíváním halucinogenů. - F 17 poruchy vyvolané užíváním tabáku. - F 18 poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštědel. - F 19 poruchy vyvolané užíváním několika látek a jiných psychoaktivních látek.

strana46z138

F 30 F 39 poruchy nálady (afektivní poruchy)

F 30 manická fáze F 30.0 hypománie F 30.1 mánie bez psychotických příznaků F 30.2 mánie s psychotickými příznaky F 30.8 jiné manické fáze F 30.9 manická fáze nespecifikovaná - je vždy časově ohraničená - nadnesená nálada, nadměrná činorodost, myšlenkový trysk, zvýšené sebevědomí a sebehodnocení - snížená potřeba spánku a pozornost, sklon k afektivnímu jednání, vzteku - proměnlivé chutě k jídlu, zvyšuje se sexuální apetit - změny nálady = někdy až do deprese, výhružky o sebevraždě (pouze výhružky)

F 31 bipolární afektivní poruchy F 31.0 bipolární afektivní porucha, současná fáze hypomanická - pokud chceme diagnostikovat, musí být přítomny alespoň 2 příznaky a jeden z nich musí být manický. - v průměru 4 měsíce mánie a 6 měsíců deprese. - spouštěč není krize. - postupně se zkracují manické fáze a prodlužují depresivní.

F 32 depresivní fáze F 32.0 mírná depresivní fáze F 32.1 středně těžká depresivní fáze F 32.2 těžká depresivní fáze bez psychotických příznaků F 32.3 těžká depresivní fáze s psychotickými příznaky F 32.4 jiná depresivní fáze F 32.9 depresivní fáze nespecifikovaná - apatická nálada (smutek, ztráta zájmů, potěšení). - poruchy chuti k jídlu, poruchy spánku, psychomotorický neklid nebo útlum. - tíha v končetinách, pocity viny, neschopnost se soustředit a přemýšlet, pocit beznaděje

strana47z138

- bolesti svalů a kloubů. - mimika: nesměje se, nedokáže se ani přetvařovat (jako, že se směje). - stahuje se do samoty, pocit méněcennosti, suicidní sklony, pokusy o sebevraždu.

F 33 periodická (rekurentní) depresivní porucha F 33.0 periodická depresivní porucha, současná fáze mírná F 33.1 periodická depresivní porucha, současná fáze středně těžká F33.2 periodická depresivní porucha, současná fáze těžká bez psychosomatických příznaků F 33.3 periodická depresivní porucha, současná fáze těžká s psychosomatickými příznaky F 33.4 periodická depresivní porucha, současně v remisi F 33.8 jiné periodické depresivní poruchy F 33.9 periodická depresivní porucha nespecifikovaná

F 34 vleklé poruchy nálady (afektivní poruchy) F 34.0 cyklotymie F 34.1 dystymie F 34.8 jiné vleklé poruchy nálady F 34.9 vleklá porucha nálady nespecifikovaná - poruchy nálady, které nejsou tak závažné jako manické nebo depresivní fáze a přetrvávají několik let (někdy po celý život)

F 38 jiné poruchy nálady F 38.0 jiné ojedinělé poruchy nálady náhlá vzrušivost a náhlý konec F 38.1 jiné periodické poruchy nálady F 38.8 jiné specifikované poruchy nálady

F 39 nespecifikovaná porucha nálady

F 40 F 49 neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem, somatoformní poruchy F 40 fobické úzkostné poruchy

strana48z138

F 40.0 agorafobie (otevřené prostory) F 40.1 sociální fobie F 40.2 specifické fobie (zvířata, z létání, z močení, ze zranění, z nemocí atd.) F 40.8 jiné fobické úzkostné poruchy F 40.9 fobická úzkostná porucha nespecifikovaná

F 41 jiné úzkostné poruchy F 41.0 panická porucha F 41.1 generalizovaná úzkostná porucha F 41.2 smíšená úzkostně-depresivní porucha F 41.3 jiné smíšené úzkostné poruchy F 41.8 jiné specifikované úzkostné poruchy F 41.9 jiné nespecifikované úzkostné poruchy - hlavním příznakem je úzkost, ale nevztahuje se k žádné situaci, ve které se člověk ocitá

F 42 obsedantně-kompulzivní porucha F 42.0 převážně obsedantní myšlenky nebo ruminace - myšlenky se neustále vtírají a jsou realizovány následně F 42.1 převážně nutkavé akty - jedná se o kompulzivní rituály F 42.2 smíšené obsedantní myšlení a jednání F 42.8 jiná obsedantně-kompulzivní porucha - například neustálé mytí rukou, které způsobí až závažné kožní potíže, krvácení. F 42.9 obsedantně - kompulzivní porucha nespecifikovaná.22 - člověku se vtírají myšlenky, které se opakují a člověk posléze vykonává opakované činnosti (stereotypní), kterému škodí. - tito lidé pociťují úzkost, přičemž vědí, že jejich jednání není normální.

22

Mezinárodní klasifikace nemocí http://www.sasp.cz/novinky/10052009.pdf

10.

revize.

Praha:

Psychiatrické

strana49z138

centrum,

1992.

Dostupné

na

WWW:


definovat pojem prevence a charakterizovat ji dle základní typologie,

-

definovat klasifikaci poruch a vyjmenovat typické příklady skupin či poruch samotných,

-

definovat diagnostiku SPJ,

-

vyjmenovat typické příklady represe.


porucha,

-

prevence,

-

represe,

-

diagnostika.


co chápeme pod pojmem prevence?

-

jaké druhy prevence známe?

-

co je to represe?

-

co je to diagnostika SPJ?

-

vyjmenujte alespoň pět skupin poruch.

Souhrn Ve čtvrté kapitole jsme se věnovali sociálně patologickým jevům a jejich prevenci. Vyjmenovali jsme typy prevence a typické příklady, jak preventivně postupovat při zjištění SPJ. Klasifikovali jsme si poruchy dle WHO a popsali diagnostiku SPJ

strana50z138

Literatura Mezinárodní klasifikace nemocí

- 10. revize. Praha: Psychiatrické centrum, 1992.

Dostupné na WWW: http://www.sasp.cz/novinky/10052009.pdf VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999.

Student vyhledá typy služeb poskytující prevenci sociálně patologických jevů na českých základních a středních školách.

Student si vyhledá a nastuduje Metodický pokyn ministra MŠMT k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže.

strana51z138

5 SKUPINY A SOCIÁLNÍ PATOLOGIE 5.1 Skupiny – základní charakteristika Člověk je společenský tvor, a proto s ostatními lidmi vytváří sociální skupiny. Jedná se o taková lidská sdružení, která jsou charakteristická především vzájemnosti, společnou komunikací, společnými hodnotami, normami, nebo také dichotomickým označováním a odlišováním svého uskupení "My" od ostatních "Oni". Jde o jasně vymezený celek, ve kterém členové interagují a snaží se plnit společné úkoly a cíle, ke kterým došli svou komunikací. Sociální skupiny lze klasifikovat na základě několika měřítek. Základním elementem je velikost uskupení. Odborníci tvrdí, že malou sociální skupinou jsou sdružení do maximálního počtu 40 členů, mezi nimi jsou úzké sociální vazby, často se velmi dobře znají a proto spolu i úzce komunikují. Takovou skupinou může být rodina, malý firemní team nebo školní třída. Oproti tomu velké sociální skupiny, někdy až davy, jsou založeny na vzájemné neznalosti. Tak velký počet členů zamezuje osobnímu poznání, je tedy nemožné znát každého osobně, komunikovat s ním a zjistit tak jeho potřeby, postoje apod. Velkou skupinou může být dav fotbalových fanoušků na zápase, návštěvníci hudebního festivalu, rozhořčený dav při revoluci apod. Mnohokrát i velikost rozhoduje o emocionálních vazbách mezi jednotlivými členy skupiny. Ve formální skupině, ve které funguje často jasná organizace, má vymezenou strukturu a vztahy, jsou emocionální vazby na formální úrovni. Příkladem je pracovní team, jehož členové spíše existují pouze v pracovním vztahu. I přes to, že existují milenecké či manželské páry na jednom pracovišti, nebo se zaměstnavatel v rámci večírků a jiných podpůrných mimopracovních aktivit snaží stmelit svůj kolektiv, prostředí je stále bráno jako oficiální. Oproti tomu v neformální instituci, kterou ztělesňuje kupříkladu rodina nebo skupina vrstevníků, fungují velmi otevřené vztahy, osobní a sociální, přátelství nebo láska.

strana52z138

Důležitým faktorem každé skupiny je identifikace s jejími normami. Každá skupina má totiž vlastní a je důležité, pokud jedinec chce být jejich členem, aby je přijal a dodržoval. Takové skupiny chápeme jako členské, ať už v pozitivním (tzv. in-group) nebo negativním světle (out-group). In-group může reprezentovat faktické členství v politickém uskupení např. ODS a out-group představuje opoziční politickou stranu např. ČSSD. V případě, že kdokoliv uznává normy cizí skupiny a rád by do ní patřil, nazýváme takovou skupinu jako referenční. Příkladem jsou často mladí lidé, kteří se rozhodují, zda být skateboardistou nebo skinheadem, obojí shledávají jako zajímavé. Mnoho z nich zjišťuje, že být skateboardistou je sice moderní, svobodné, ale při tomto sportu i dost náročné - je nutný pravidelný a tvrdý trénink. Zatímco být skinheadem je o dost jednodušší. Stačí mít správné oblečení, boty, účes a správně „barevnou“ kritiku. Je velmi snadné něco ničit nebo někoho verbálně a fyzicky napadnout, než provést „flip, grind a slide“ na skateboardu. Mezi členy hraje důležitou roli též intimita vazeb. V případě primární skupiny jako je rodina, lze předpokládat, že členové se velmi dobře znají a mají k sobě fyzicky blízko. Proto lze usuzovat, že dle českých norem nemusíme negativně hodnotit situace jako koupání otce se svým malým synem nebo mazlení matky se svou dcerou za deviantní. Oproti tomu stojí sekundární skupiny, uměle vytvořené za určitým cílem, například pracovní team, kde se neočekává vzájemné mazlení či líbání během pracovního oběda, i když tomu může někdy tak být. Sociální skupiny fungují též pod vlivem skupinové vazby. Tyto vazby bývají charakteristické prostředím a důvodem vzniku skupiny. Jsou to tedy například politické vazby (sjezd členů KSČM), náboženské vazby (setkání Jehovistů) nebo profesní vazby (konference sociálních pracovníků). Aby každá skupina mohla fungovat, potřebuje vedení jednoho či více lidmi. V případě, že je uskupení pod vedením jednoho člověka, jde o autoritativní jednotku. Vůdce, který má od členů respekt, často způsobený strachem. Takový jedinec má manipulativní vlastnosti, bývá dobrým rétorem a je schopen vést malé skupiny až po celé národy. Často se skupina popisuje jako vysoce výkonná. Typickým

strana53z138

příkladem jsou vůdci jako byl Hitler, Mugabe, Stalin a jiní, často masoví vrazi a diktátoři. Odlišnou skupinou, ve které se projevuje volnost, jejíž vůdčí osoby jsou velmi volnomyšlenkářské, nemanipulující a nabízející svobodu, jsou skupiny liberální. Sdružení se vyznačují nízkým výkonem. Tato laissez-faire formy vídáváme v současném světě velmi ojediněle. Jak už říkal Otto von Bismarck: lidé potřebují politiku cukru a biče.

Posledním základním typem je skupina demokratická. Demokracie, neboli vláda lidu, v ČR v zastupitelské podobě, je vedena autoritou či autoritami, které se teoreticky charakterizují jako přirozené. Lidé si volí svého vůdce, tudíž s jeho postavením souhlasí a nechávají se tak dobrovolně řídit. Kupříkladu Miloš Zeman, první zvolený prezident v rámci referenda, je reakcí vox populi, hlasu lidu, i když s ním v této pozici nemalé množství občanů republiky zcela nesouhlasí. Většina moderních států funguje na svobodných volbách, ve kterých ten, co získal většinu svých hlasů, společnost vede v jejím konsensu. Někdy však spíše nonsensu. Shodneme se s Churchillem, že demokracie není dokonalá a samospasitelná a je nejméně špatný způsob vládnutí, je nejvyužívanějším "ideálem" vlády, vedení skupiny.

5.2 Sociálně rizikové skupiny

V oblasti sociální patologie se setkáváme s pojmem sociálně rizikové skupiny. Jedná se především o příležitostné skupiny, které vznikají nahodile, spontánně a mají asociální charakter. Tato uskupení jsou často spojeny s krátkodobým zájmem, který je podložen sociálně patologickým jednáním. Členové rizikové party projevují podobné postoje k věcem či živým bytostem a jejich chování se vyznačuje abnormně. Typickým příkladem jsou extrémisté, kteří ničí židovské náhrobky, fotbaloví fanoušci napadající fanoušky ostatních fotbalových klubů, drogově závislí okrádající občany na veřejnosti, tak i mocní, jejichž bohatství, vliv a určité znalosti dokážou změnit pevně stanovená

strana54z138

pravidla, jak v politice, tak v obchodě například prostřednictvím vydírání. Riziková uskupení si nesou tradičně mužské hodnoty jako touha po dobrodružství, vzrušení nebo vzájemné podpoře. Typickým uskupením je tzv. parta. Ta má stálejší charakter, nemá krátkodobou trvanlivost. Většinou členy spojují společné potřeby a názory. Může být referenčně pozitivní v případě sportovního teamu, referenčně negativní v případě gangů založeného na ochraně svého území. Mezi oběma typy se vyskytuje indiferentní typ rizikové skupiny. Tu vnímáme například u sekt, které sdružují osoby se společným zájmem o náboženství, sdílení postojů a hodnot, avšak na druhé straně osob zmanipulovaných, odevzdaných svému vůdci, který je zneužívá nejen finančně, ale někdy i sexuálně. Party a jejich charakter se odvíjí od vedení. Pakliže je vůdcem osoba autoritativní, manipulující, verbálně i fyzicky schopná, dokáže působit z pohledu kriminality nebezpečně. Je dobře organizována a členové jsou ji věrní. Souček konstatuje, že v partách tzv. „zlých“ bývají většinou lidé, kteří neměli a nemají dostatečný společenský kontakt, kteří nenacházeli a nenacházejí patřičnou odezvu. Pociťují hořkost a mindráky a mnoho si nedůvěřují. Právě členství v partě jim dodává sebevědomí sílu, která je inspiruje k jednání, kterého by se nikdy pravděpodobně nedopustili (Souček, 1970). Členové takového uskupení mívají poruchy osobnosti, pochází mnohokrát z disfunkčních rodin, ale i rodin zdravých, ve kterých se jim nedostávalo požadovaného zájmu, v minulosti bývali oběťmi šikany a bývají tzv. „mravně mělcí“. Přirozeně, pokud rodiče nemají prostor v kalendáři a dostatečnou autoritu, respekt pociťovaný jejich ratolestmi, respekt získává vůdce nebo vrstevníci, se kterými tráví nejvíce času. Raději jsou členy uskupení, ve kterých získají postavení, projevuje se o ně zájem a dostává se jim ochrany. Může to být jistá prevence před situacemi, v rámci kterých by se stali oběťmi posměchu či dokonce vydírání oni sami. Odlišné postavením, bohatstvím, mocí, ale se stejným základem se potýká další typ rizikové sociální skupiny. Organizované kriminální skupiny. Jedná se nejčastěji o tzv. mafie, které působí v mnoha sférách veřejného života, a to protiprávně.

strana55z138

Jsou společensky vysoce nebezpečné, mají dlouhodobý charakter a to obzvláště proto, že jejich členové bývají ze stejné rodiny nebo jsou příbuzní a přátelé. Mafie jako motivované uskupení s přísnými pravidly má strukturu živnosti, ve které je však základem podnikatelského know-how násilí, vydírání, nebo i likvidace druhých, nepohodlných osob. Svým vlivem dokážou determinovat média, veřejné instituce (např. justici, policii), nejen tuzemské, ale i na mezinárodní úrovni. Její existence bývá podpořena a šířena díky snadné korupci, nestabilitě ekonomické nebo politické, slabé vládě daného státu, tak i vznikem anomických situací - krizí, revolucí, transformací společnosti. Perou peníze, obchodují se zbraněmi, lidmi, odpadky, lidskými orgány, zvířaty, padělají peníze, kradou, vraždí, provozují nelegální sázky, podplácejí osoby na důležitých místech. V některých zemích se mafie staly již folklórem a jsou o nich vyprávěné bezpočetné legendy. Příkladem je Itálie (Cosa Nostra), USA (FivePoints Gang), Japonsko (Jakuza) nebo Rusko (Seva). Ruská mafie bývá označována jako nejvražednější zločinný syndikát současnosti. Dalším zásadním typem rizikové skupiny jsou zločinecké organizace. Jedná se o profesionálně kriminální organizaci jako je mafie, jejíž živnost je založena na určité ochraně. Mívá charakter veřejný. Zde se vyskytuje např. kriminalita bílých límečků. Ta představuje jakoukoliv trestnou činnost páchanou úředníky ve veřejných institucích – zmanipulovaná výběrová řízení, předražené zakázky apod. Kriminalita vysoce postavených osob, které mají vysoký status v rámci profesní legitimity, se nazývá kriminalita mocných. Nejzávažnější kriminalitou, která má nejširší a nejhlubší dopad na společnost, tak světovou populaci celkově, jsou zločiny vlád. Příkladem je bombardování, holocaust, apartheid, kooperace s teroristy, zatajování důkazního materiálu, peníze z drog. Nápomocnou roli zde hraje netransparentnost, která napomáhá latentně působit. Zločiny Hitlera, Stalina, americké vlády, tak i vlády Číny nebo vůdců v Kambodže mají na seznamech miliony anonymních obětí. Kromě masového vraždění se dnes orientují spíše na finanční oblast, ve které produkují daňové úniky, pojišťovací podvody, prodávají nebezpečné výrobky a zneužívají pravomoci a důvěry. Jelikož se tyto zločiny týkají těch, kterým lidé umožnili vést danou zemi, nařizují svým podřízeným informační a někdy i personální čistku. Požadují doživotní mlčenlivost,

aby

úřední

moc

k nim

ve

anebo je z problematiky vynechala úplně.

strana56z138

výsledku

byla

tolerantnější,

Tabulka č. 2: Důvěra obyvatel ústavním institucí, (%)



charakterizovat skupinu z hlediska všeobecného popisu,

-

na základě typologie sociálních skupin uvést typické příklady,

-

definovat pojem sociálně riziková skupina,

-

uvést definici kriminality bílých límečků, parta, mafie, kriminalita mocných.


mafie,

-

gang,

-

parta,

-

skupina,

-

kriminalita bílých límečků,

-

kriminalita mocných.

-

sekundární,

-

primární,

-

formální,

-

neformální.

strana57z138


Co je to mafie?

-

Zařaďte rodinu do typologie skupin včetně jejích základních vlastností.

-

Uveďte příklad sekundární neformální skupiny.

-

Co je to kriminalita mocných a uveďte na příkladu v ČR.

Souhrn V páté kapitole jsme se věnovali skupinám v rámci sociálně patologického zaměření. Definovali jsme si sociální skupinu z hlediska vazeb, znalosti, vedení, tak i z hlediska formálnosti. Vyjmenovali a definovali jsme si základní sociálně rizikové skupiny jako je parta, gang, mafie. Také jsme charakterizovali i rozsáhlý jev jako je kriminalita bílých límečků nebo kriminalita mocných.

Literatura GOFFMAN, Stigma. Kap. 1 Stigma a sociální identita. Praha: Grada, 1963.Str.9-17 SOCHŮREK, J. Úvod do sociální patologie. Kap. 2 Sociálně patologické skupiny a organizovaná kriminalita Liberec: TU v Liberci, 2009. Str. 18-38

Student zhlédne snímek Gomora http://www.csfd.cz/film/241760-gomora nebo La vida loca http://www.csfd.cz/film/268407-la-vida-loca/

strana58z138

6 HROMADNÉ CHOVÁNÍ 6.1 Dav, klasifikace davu V předchozí kapitole jsme si definovali pojem sociální skupina. Důležitým měřítkem jsme uvedli velikost skupiny. Mezi velké sociální uskupení patří i davy. Pojem dav představuje seskupení lidí v určitém čase, na stejném místě se stejným předmětem pozornosti. Příkladem jsou návštěvníci olympiády v ruské Soči. Lidé se do města sjeli, aby mohli spatřit nejlepší sportovce planety, mohli podpořit své krajany nebo oblíbené hrdiny televizních přenosů a užít si sportovní svátek. I přes to, že je spojuje společný zájem, tak se navzájem neznají a rozdělují se na malé komunity, především podle národností. Účast v takovém davu se odráží v lidské psychice, chování i jednání. Jedinec přestává být individualitou, stává se součástí homogenního organismu, napodobuje druhé (například hlasitým jásotem, podporou, tleskáním, pláčem) a nechá své myšlenky svést v rámci davové sugesce. Jakmile se jedinec začlení do davu, nemluvíme už o jeho individuálním chování, ale o skupinovém. Nehodnotíme jednotlivce, ale celou skupinu, její projevy, vystupování, které je specifické společenským charakterem, což je výsledek zkušenosti, síly sdíleného prožitku. Lidé v davu se odlišují dle postavení ve skupině. Impulsivní a hysterické osoby, projevující se agresivně, bývají vůdci, tzv. startéry. Aby prosadil svou vůli, musí kolem sebe mít aktivní účastníky, své obdivovatele, napadající druhé, své protivníky, anebo věci kolem sebe. Každý člen není však aktivní a nechce se přidat například k rozbíjení laviček pro návštěvníky stadionů, vhazovat dýmovnice nebo dokonce zápalné láhve, a jsou spíše tichými pozorovateli. Tím, že nic nekonají, sociálně patologické chování podporují. Nejméně zastoupenou částí davu jsou odpůrci, často oběti, které hlasitě nesouhlasí. Davy mívají mnoho podob, které členíme na aktivní a pasivní typy. Aktivní shluky mohou být agresivního charakteru, podporující výtržnosti, ničení a pronásledování. Příkladem je lynčující uskupení, které svět lidí zná v podobě Ku Klux Clanu, proletářského lynčování, jejichž obětní beránci byly osobami černé pleti, často bez viny.

strana59z138

Členy tohoto klanu nikdy nezajímala spravedlnost a právo na spravedlivý proces. Vinen byl každý, kdo se odlišoval svou rasou, barvou pleti. Dalším typem lynče je bourbonský lynč. Jedná se o lynč váženými občany, kteří se snaží potrestat zločin, pokud k tomu nedošlo zástupci policie a justice. Aktivní shluky mívají terorizující charakter. Aspektem bývá náboženství nebo rasa. Příklad je pogrom, uměle vytvořené nepokoje proti Židům původně v Rusku a Východní Evropě. Masové pronásledování nábožensky či rasově odlišných mělo v období po první světové válce na několik stovek tisíc obětí. Vzpoury, revoluce, takové jevy se projevují prostřednictvím rebelujícího davu. Příkladem je Velká francouzská revoluce, revoluce ve Španělsku nebo československá Sametová revoluce v listopadu 1989. Posledním typem aktivního davu je panický shluk. Ten se vytváří při situacích vyvolávající paniku, strach, hrůzu. Jakmile vznikne panika, má projev přirozené lidské reakce zachránit vlastní život a následkem je ušlapání lidí, agresivní fyzické útoky, ale i nadměrné výkony. Taková panika se může projevit akvizičně, během velkých slev při nákupních horečkách, nahlášením anonyma o umístění výbušniny na sportovních akcích. Projevuje se během počátku válečného konfliktu nebo povodní, kdy lidé rabují ze strachu z nedostatku. Opačným případem panického shluku je expresivní varianta, například během majálesu, manifestace nebo karnevalu. Bezesporu nejlepším příkladem je hudební a taneční karneval v Rio de Janiero, do kterého se sjíždí miliony osob z celého světa, aby protančili 4 dny. Pod vlivem drog i bez nich tančí tisíce lehce oděných tanečníků a tanečnic na alegorických vozech za podpory hudebníků v průvodech. Kromě bujarých oslav, překrásných kostýmů a atmosféry plné náruživosti a sexuality, bývá provedeno mnoho trestných činů. Nejvíce zastoupeným jevem jsou krádeže, ale i vraždy. Protikladem aktivních davů jsou davy pasivní, často se jedná pouze o publika, pozorovatele, kteří nahodile přihlížejí nehodě, nebo záměrně vytvořené publikum na přednáškách, konferencích či koncertech. Pasivním typem v současné době jsou i demonstrace, které jsou symbolickým aktem během mimořádné situace.

strana60z138

Výrazový dav může být rozvrácen startérem a projevovat se násilně. Násilí se projevuje spontánně, nebo připraveně. Je to nejzávažnější reakce na nepřátelské podněty, a musí tak zasahovat pořádková síla (v ČR známí těžkooděnci se slzným plynem či obušky). Nejmírnější reakcí jsou nadávky nebo nesouhlas. Během takových akcí se projevují frustrovaní jedinci. Každá taková akce podléhá zákonu o demonstracích, a pokud je předem nahlášena, musí být respektována. Příkladem v ČR je demonstrace ACTA, Czechtekk, akce za boj s rasismem, dále s ekologickým podtextem nebo protipolitickým postojem zemědělců zavážející hnůj k poslanecké sněmovně. S demonstranty mívá veřejnost např. média, hnutí či oběti solidarizační efekt. Tento efekt představuje sounáležitost, toleranci a chápavost k demonstrantům nebo obětem policejního násilí.


definovat pojem dav,

-

uvést základní klasifikaci davů,

-

uvést typické příklady k jednotlivým druhům davu,

-

uvést autora, který se davům věnoval ve svém díle.


shluk,

-

dav,

-

demonstrace,

-

revoluce,

-

solidarizační efekt.

strana61z138


co je to solidarizační efekt a uveďte tento pojem na typickém příkladu.

-

začleňte dav fotbalových fanoušků do správné kategorie davu.

-

definujte pojem dav.

-

který sociolog se davy zabýval ve svém díle.

Souhrn V šesté kapitole jsme se věnovali hromadnému chování v shluku, v davech. Tento jev byl definován a kategorizován dle základní typologie včetně uvedení typických příkladů. Nebyl opomenut pojem solidarizační efekt a ani Gustav Le Bon jako přední představitel problematiky davů.

Literatura LE BON, G. Psychologie davu. Kap. 3 Ideje, způsob uvažování a obrazotvornost davů Praha: Kra, 1997. Str. 40-48. MUNKOVÁ, G. Sociální deviace: přehled sociologických teorií. Teorii anomie Roberta Kinga Mertona Praha: Karolinum, 2001. Str. 37 – 45.

Student si vyhledá aktualitu charakterizující téma davů a začlení mezi typické příklady do studijního materiálu.

strana62z138

7 PROSTITUCE 7.1 Prostituce Propůjčování se k sexuálnímu styku za úplatu je nejstarší řemeslo lidstva, které se lidé snažili vymýtit legalizací, glorifikací i kriminalizací. Tento jev, který se vyskytuje téměř v každé společnosti, má své odpůrce, ale samozřejmě své podporovatele. Odpůrci se staví vůči sexuální prodejnosti osoby poskytující takové služby s nepochopením, stejně tak se staví k osobám, které služeb využívají. Prostituce může být přijímána jako cesta k poklesu sexuálně motivovaných trestných činů, odpůrci však vidí tuto determinaci zcela v opačném světle. Na vnímání takového patologického jednání má vliv náboženství v dané zemi. Kupříkladu křesťanství. Právě monoteistické náboženství, které klade základní Desatero jako pravidla přežití, obecně odsuzuje jakýkoliv typ prostituce, tak jakékoliv sexuální uspokojení mimo manželství. Základem takového manželství má být monogamní vztah. Ctnostná žena by neměla mít zájem o sex, ale měla by ho brát pouze jako povinnost. Zástupci náboženství dále například tvrdili, že aktivita nesouvisející s rozmnožováním vede k tělesnému postižení, nebo že onanie způsobuje slepotu, šílenství a srdeční choroby, že orální sex dokonce způsobuje rakovinu. Velmi přísný je i svět islámu, který skrývá pod povrchem řadu rozporů. Teoreticky prostituci zavrhuje jako jeden z největších hříchů, ale bývá latentně praktikována. Příkladem může být příběh uprchlické rodiny z Iráku, která zakotvila v Sýrii. Všechny ženy z rodiny vyjma tchýně vydělávají na živobytí prostitucí. Jejich výdělky však nejsou velké a tak rodina nežije v žádném nadstandardu. "Svá těla neprodávají ve velkých klubech, ale v pronajatých bytech, levných hotelích nebo přímo doma. Zákazníků nemají mnoho a jejich ceny se pohybují okolo třiceti dolarů. Navíc žijí v permanentním strachu, aby se v konzervativním prostředí někdo ze sousedů nedozvěděl, co vlastně dělají. Nejsou výjimečné případy, kdy lehkou ženu kvůli jejímu chování zavraždili iráčtí fundamentalisté, kteří rovněž bydlí ve čtvrtích, obývaných uprchlíky. (...) Ty ženy jsou ustrašené, svou práci dělají z velké většiny proti své vůli. Často o jejich osudu rozhoduje jejich nejbližší rodina. Je to ale bohužel jen jeden z mnoha problémů, kterému iráčtí uprchlíci v Sýrii čelí. Po letech bez práce a nejasné budoucnosti jsou psychicky i finančně vyčerpáni. Prostituce je poslední možnost,

strana63z138

jak tady přežít. (...) Podle odhadu místní nevládní organizace Syrian Woman Unity z minulého roku se z řad irácké diaspory v Sýrii živí prostitucí až padesát tisíc žen, dívek a dětí."23 Graf č. 4: Míra morální přijatelnosti prostituce


V období středověku bylo na prostitutky pohlíženo jako na osoby vysokého postavení. Příkladem byly konkubíny, kurtizány, které stály po boku krále, byly součástí šlechtického dvora, měly své tajné dveře a chodby do komnat těch nejvyšších. Nejznámější televizní kurtizánou, je Angelika, markýza andělů. Žena, oddána za hraběte de Peyrac, která se v několika dílech stane objektem sexuálního a láskyplného ataku několika desítek mužů. Stejně tak i mužský hrdina románu Miláček G. de Maupassanta novinář G. Duroy, který si za pomoci své přitažlivosti buduje kariéru využíváním žen, může být subjektem prostitučního jednání. Nakonec se cílevědomý mladík dostává díky svým schopnostem až do pařížských šlechtických kruhů. Ani Desatero přikázání, nebo jiná společenská pravidla, nepřimělo společnost k omezení prostituce či odlišné sexuální formy. Zatímco se mnoho zadaných pánů na veřejnosti tvářila jako nejlepší manželé, v soukromí měli pravidelně pohlavní styk

23

HALDA, T. Ztracené dcery islámu. Praha: Nový prostor, Dostupné z WWW: http://www.novyprostor.cz/clanky/339/ztracenedcery-islamu.html dne 26.6.2014

strana64z138

s prostitutkami. Někteří měli i milenky, které se časem staly respektovanými partnerkami. Je zajímavé, nakolik i současná společnost dělá rozdíly v oblasti prostituce a genderu. Zatímco někteří muži žijí paralelní životy, vydržují si milenky, ba dokonce i další rodinu a mají k tomu ještě svou vlastní, původní rodinu, bývají opěvováni a přáteli zastáváni. V případě žen s více muži bývá situace skandalizována, žena zesměšňována. Málokdo dokáže ocenit, že žena zvládne obšťastnit více samců. Z hlediska paralelního žití však na stejné pozici jako muž nebývá, přeci jen se musí starat o své ratolesti a o domácnost. V nejvyšších kruzích je zvykem mít více partnerů, alespoň

těch

sexuálních.

Muži

v

pozicích

vrcholných

manažerů,

ředitelů,

a úspěšných podnikatelů nemají potíž získat krásné a reprezentativní ženy zcela zdarma, postačí krásný vůz, dobrá večeře nebo pěkné večerní šaty. Ty, které však zdarma své služby nenabízejí, bývají např. tzv. call girls. Děvčaty na zavolání.

Zde mluvíme o profesionálkách, které svou práci praktikují

jako otevřenou věc, jako dobrovolný hlavní pracovní poměr. Na rozdíl od občasné práce,

vedlejšího

poměru

poloprofesionálů.

Významnou

skupinou

jsou neprofesionálové. Jedná se o latentní prostituci, která je spíše dobrodružstvím, nebo aktivitou, která by měla zahnat nudu. Tento typ prostituce bývá vykonáván i za účelem přilepšení. Přilepšit si často potřebují například studentky vysokých škol, které běžné brigády neoslovují, a proto využívají nabídek společnic, live chat operátorek nebo využívají svůj pokoj na kolejích jako privátní místo pro výkon svých služeb. Prostituce se praktikuje téměř po celém světě. Velmi známou destinací sexuální turistiky je Asie. Cestovní kanceláře pohotově reagují a nabízí spíše mužům z rozvinutých zemí zájezdy na míru, například do Thajska. Zajímavou destinací je v současné době Mexiko, kde se rozšířila turistika zaměřená na homosexuály. Najdete tam hotely určené pouze pro gaye, tak i další nejen sexuální služby. A nesmíme opomenout slavná místa kurtizán, ať jsou to uličky červených luceren v Amsterodamu, hamburské domy rozkoše nebo ulice Boulevard de Clichy, kde na jejím začátku naleznete slavné Moulin Rouge.

strana65z138

Nemusí se vždy jednat o cesty zákazníků za svým potěšením, funguje to i opačně. Kupříkladu během válečných konfliktů ve Vietnamu či v Korei byly prostitutky dováženy americkým vojákům přímo do táborů. Sexuální styk za úplatu si věkovou kategorii nevybírá. Potěšení za úplatu či získaní hmotného statku (hračku, stravu, ubytování apod.) poskytují děti, mladiství, tak dospělí i senioři, základem je ale dobrovolnost. Dětská prostituce je nejvíce zavrženíhodnou formou prostituce, jedná se o komerční zneužívání dětí (k prostituci, pornografii, obchodu s dětmi). Nikdo ve skutečnosti neví, kolik dětí skutečně prostituuje, hraje v pornofilmech, kolik dětí se stalo zbožím na trhu s bílým masem. Odhad EU se zastavil na hodnotě 150 tisíc dětí, které pracují v pornografickém průmyslu. Ve skutečnosti může být dle odborníků číslo až desetinásobné. Děti, které se nejméně mohou bránit, bývají jak anonymními oběťmi zákazníků, tak svých kuplířů. Zejména v rozvojových zemích se jich ročně ztrácí na stovky tisíc. Takové země mohou být Thajsko, Filipíny, Korea nebo Tchaj-wan. Neexistuje však valný zájem takový obchod zastavit, často policie s kuplíři spolupracuje a ponechává vše jako veřejné tajemství. Děti nemusí být jen obětí sexuálních tužeb deviantů, ale též otrokem a obětí rituálů, ve který se požaduje krev, anebo smrt dítěte. S dětmi se můžeme setkat na trhu s bílým masem již od novorozeňat. Děti bývají sexuálními otroky pod vlivem svých otrokářů-rodičů či jiných osob v domácnosti. Mohou být však také uneseny a po vydírání, pravidelné aplikaci drog nebo fyzickém násilí nedobrovolně zneužívány únosci či jejich zákazníky. O tomto tématu více v kapitole o zneužívaných, týraných zanedbávaných dětech. Mladiství a mladší dospělí mohou být prostituty a prostitutkami z dobrovolného rozhodnutí. Obchod s vlastním tělem berou jako zdroj obživy, ale i zábavy. Není podmínkou platba v bankovkách a mincích, některé služebnictvo lásky se spokojí s dobrou večeří, jízdou v rychlém autě, bublinkovou koupelí v luxusním hotelu, se značkovým oblečením, tak i velmi drahou hračkou či dokonce tvrdou drogou. S prostitucí se setkáváme i v oblasti filmového a fotografického průmyslu, zvláště v pornoprůmyslu. Tento typ zábavy je nejvýdělečnějším obchodem hned po obchodu

strana66z138

se zbraněmi a drogami. Anonymní oběti provozující různé sexuální praktiky s ostatními lidmi, se zvířaty nebo různými nástroji jsou objektem zájmu sexuálních deviantů. Někdy v nich hrají unesené osoby, oběti domácí tyranie, vydírání a donucení k sexuálnímu styku, jindy jsou to osoby dobrovolně vystupující za drobný peníz. Proměna normy v čase platí i pro erotické scény. Dříve byl vrcholem erotického odhalení nahé rameno ve filmu, což bylo pro společnost zcela nepřijatelné. Dnešní svět disponuje nejbohatším spektrem sexuálních odchylek na všech možných nosičích. Rozdíly ve společenských normách v kultuře a čase zároveň platí pro sexualitu jak na veřejnosti, tak skutečným jednáním v soukromí. V demokratických USA existují zákony zakazující orální a anální sex. Dojde-li k takovému styku, může být účastník tvrdě potrestán. To platí i pro homosexualitu, která je v mnoha vyspělých státech respektována, a v některých státech stále brána jako sodomie. Typickým příkladem je nedávné uveřejnění zákazu propagace homosexuality na veřejnosti v Rusku, zejména v době olympiády. Tabulka č. 3: Tržby USA z pornoprůmyslu podle kategorií za rok 1997 Kategorie

1997 (v miliardách dolarů) video24 prodeje a půjčování 3,9 peep booths 0,3 pay-per-view v domácnostech 0,325 a hotelech strip kluby25 2 sex po telefonu 1 časopisy 0,4 sex toys 0,1 celkově 8, 025 Zdroj: Schlosser, 2004

Prostituci můžeme dále členit dle druhu, aneb s kým je provozována. Mezi odlišným pohlavím se jedná o prostituci heterosexuální, v případě pohlaví stejného o homosexuální. Sexuální styk s koněm, rybou, hadem nebo psem se nazývá prostituce animální.

Video sales and rentals se týkají obrazových děl. Nejde tedy o videokazety jako takové, ale o audiovizuální datové materiály, kde patří i DVD apod. 25 Podle Schlossera existuje v USA kolem 2300 strip klubů, jejichž tržby se pohybují mezi 250 tisíci a 5 miliony dolarů za rok (Schlosser 2004: 284). 24

strana67z138

Proč prostituce vůbec vzniká? V současné době je to především příčina rozvodů. Jelikož jsou ženy-samoživitelky nejohroženější skupinou v oblasti chudoby, snaží se některé z nich zažehnat nežádoucí stav, který by mohl rodinu uvést na ulici, bez přístřeší, bez potravy apod. Příčina může být již zmíněná nuda, drobný přivýdělek, tak i zážitek, který si osoba poskytující neprofesionálně sexuální službu chce prožít, vyzkoušet si, co je to být prostitutem. I přes to, že se tento jev týká spíše nižších společenských vrstev, setkáte se prodavači lásky i ve vrstvách vyšších. Důvodem, proč někdo využívá služeb prostitutek a prostitutů, může také být fyzický nedostatek. Chybějící končetina, nadměrná velikost penisu, nehezký obličej, kožní nemoc, to vše může být dostatečným argumentem, proč jedinec vyhledává takové služby. Dalším důvodem jsou bezesporu mentální nedostatky, handicapy, se kterými si stávající partnerka

nebo

partner

neví

rady,

kupříkladu

tendence

jednat

s druhým

jako s předmětem, požadovat sexuální praktiky, které jsou druhému nepříjemné a které není ochoten vyplnit. Počínaje orálním, análním sexem, konče fyzickým atakem, údery pěstí, škrcení, svazováním, olizování bot nebo požadující animální chování, kupř. štěkáním apod. Důvodem může být též vzdálenost od domova, ať už je to u již zmíněných vojáků, námořníků nebo řidičů nákladních automobilů cestujících po celém světě. Aby prostituce mohla po staletí přežívat, má svou jasnou strukturu a pevná pravidla. Důležitou osobou je tzv. tipař. Je to osoba, která vyhledává potenciální prostitutky a poté náborář, který již vytipované osoby zkontaktuje, zmanipuluje prostřednictvím atraktivních informací o místě pracoviště, o honoráři apod. Příkladem jsou běžně uveřejněné inzeráty např. "hledáme společnici k luxusní klientele v SRN. Nabízíme ubytování v centru Berlína, mzdu: 4500 EUR/měsíčně, nadstandardní prémie, pracovní dobu 4 hodiny denně. Nejedná se o sexuální služby". Nábor však může proběhnout i bez inzerce, při dialogu v restauraci nebo v rámci únosu. Důležitou osobou je i dopravce, který hlídá auta v době aktu a poskytuje klíče od aut i míst důležitých pro uskutečnění výměny. Posledním členem řetězce je dohazovač. Ten padělá doklady osob

poskytující

sexuální

služby,

je

tzv.

"pasákem",

svým zákazníkům, inkasuje a chrání si svou oblast.

strana68z138

dohazuje

prostitutku

Prostituce má dlouhodobé až doživotní následky. Počínaje pohlavními chorobami (AIDS, syfilis, vaginální choroby aj.), přes celoživotní traumata, která si oběť nebo i dobrovolně sexuálně sloužící osoba nese. Konče sebevraždami, ale i vraždami prostitutů a prostitutek, které se stali obětí vlastního rozhodnutí, obětí druhé osoby, jak dohazovače, tak zákazníka. Prostituti a prostitutky jsou celoživotně deprivováni, opotřebeni po mentální stránce - kvalita jejich osobnosti se touto obživou zhoršuje, a to nejčastěji v jejích morálních aspektech. Důležitým pojmem v této oblasti je i viktimizace. Prostitutky se stávají jednoduchým objektem trestného činu (krádež, vražda, zneužití) a jsou ohrožovány devianty, pasáky, nebo dealery. Z pohledu kriminologického se můžeme dostat do rozporu v případě, že prostitutka nahlásí znásilnění. Oběti tohoto typu bývají často odmítány a někdy i zesměšňovány.


student definuje pojem prostituce,

-

vyjmenuje základní typy prostituce z hlediska formy, druhu, pohlaví,

-

definuje pojem kuplířství a charakterizuje ho včetně rolí všech jeho aktérů,

-

popíše konsekvence prostituce.


prostituce,

-

kuplíř,

-

privát,

-

streeteworker,

-

prevence,

-

konsekvence,

strana69z138

-

drogy,

-

dětská prostituce,

-

pornografie.


co je to prostituce a jaké druhy z hlediska prostoru jejího provozování známe?

-

vyjmenujte typy prostituce z hlediska pohlaví a věku?

-

je prostituce legální či nikoliv?

-

jaké příčiny dávají za vznik prostituování?

-

jaké jsou důsledky prostituce?

Souhrn V kapitole sedm jsme si přiblížili téma prostituce. Tento všudypřítomný jev byl definován

a

kategorizován

z hlediska

prostoru

prostituování,

pohlaví,

věku

a byly popsány příčiny a důsledky spojené s touto činností.

Literatura ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (svědkům) trestných činů. Praha: Grada, 2007. TRÁVNÍČKOVÁ, I. Prostituce jako jedna z možných aktivit organizovaného zločinu. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1995. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese. Kap. 25 Bezdomovectví. Praha: Portál, 1999. Str. 95-97 VANÍČKOVÁ, E. Dětská prostituce. Praha: Grada, 2007.

Student si vyhledá neziskové organizace, které v ČR působí v oblasti prevence či represe prostituce a vypíše si jejich seznam.

strana70z138

Student

shlédne

dokument

o

českých

prostitutkách

-

Kněžky

láskyhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-polosero/213562222020003polosero-s-hvezdickou-knezky-lasky/

Student

zhlédne

film

Nevěstinec

http://www.csfd.cz/film/288338-nevestinec/nebo

Mandragora http://www.csfd.cz/film/24715-mandragora

strana71z138

8 VANDALISMUS, SEKTY 8.1 Vandalismus Bezúčelné, nekulturní a jakékoli primitivní ničení určitých hodnot nazýváme vandalismus. Jedná se o vášnivé pustošení, ničení přírody a objektů pro radost z destrukce (např. vybití výlohy, poškrábání cizích luxusních aut). Takové jednání nepřináší často materiální obohacení, pokud nejde o krádež například mincí z výherního automatu, ale spíše ho osoba vykonává pro potěšení či odreagování se. Takový nemotivovaný pachatel může poškodit, dokonce i zničit majetek v soukromém nebo společném vlastnictví pod vlivem alkoholu či drog, anebo naopak bez jakékoliv jiné determinace. Slovo vandalismus má své kořeny u starogermánského kmene Vandalů, kteří roku 455 dobyli část Itálie a vyplenili Řím, ve kterém zničili kulturní bohatství římské civilizace. Počínaje sochami, obrazy v chrámech, přes knihy, právní listiny a jiné písemnosti, uložené ve veřejných budovách, konče ostatním vybavením domů Patricijců. Autorem slova vandalismus je Henri Grégoire, konstituční biskup v Blois, který během Francouzské revoluce využil "vandalisme" pro deskripci chování republikánské armády.26 Vandalství může být motivováno nenávistí k odlišným skupinám, symbolům a zkrátka všemu, čím agresor opovrhuje. Příkladem je ničení židovských hrobů extrémisty, poškozování luxusních aut členů vietnamské komunity xenofoby nebo muslimské ničení křesťanských symbolů v katolickém kostele. Tento sociálně patologický jev je typický pro vykořeněné členy společnosti, členy ze společnosti vyloučené, kteří trpí komplexem bezmocnosti, ale také členové rizikových skupin, tzv. part (nejčastěji chlapci - adolescenti) mající potřebu vyzdvihnout své postavení ve skupině apod.

26

KREZLÍK, I., ŘÍMAN, J. Malá Československá encyklopedie. Praha: Academia, 1987, s. 451

strana72z138

Vandalismus má mnoho podob. Může být hrabivého typu, kdy vandal rozbíjí záměrně telefonní automaty, aby získal mince. Dále typ taktický. Takový druh vandalství se osobě ničící druhému majetek snaží zajistit pozornost. Taktické poškozování cizích věcí dělávají například děti, kterým rodiče nevěnují příliš času a prostoru, a nedostatečně se o ně zajímají. Ratolest se pak snaží své nejbližší upoutat, a pokud to nejde skrze pozitivní čin, provede čin proti rodinným normám, někdy i čin kriminální. Ideologickým vandalstvím chápeme jednání osob, které potřebují upoutat pozornost na sebe jako individuum, ale na vlastní postoje vůči někomu nebo něčemu. Projevy poškozující

majetek

vídáváme

během

demonstrací,

například

při

zasedání

Mezinárodního měnového fondu v Praze v roce 2000, kdy byly zničeny výlohy prodejen rychlého občerstvení nebo bank. Proč zrovna taková místa? Prioritou radikálů bylo upozornit na otázku globalizace, otevírání nůžek mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a na vliv mezinárodních korporátních firem determinující politiku a ekonomiku států celého světa. Dalším typem vandalství je typ mstivý. Osoba, která ničí věci osobě druhé, jak známé, tak zcela cizí, chce oplatit dokonce i vandalismus. Příkladem mohou být sousedé, kteří mezi sebou mají spory, a jeden druhému střídavě ničí osobní majetek, např. stěny domů, ničí si úrodu atd. Rizikové skupiny, např. skupina vrstevníků, jsou často pachatelé činů, které vznikají z důvodu upozornit na sebe, zlepšit své skupinové postavení. Takovému vandalismu říkáme hravý. Vsázejí se mezi sebou, kdo rozbije více aut, rozkope více odpadkových košů, kdo získá více peněz z telefonních automatů apod. Posledním základním typem je zlostné vandalství. To vzniká například z nenávisti vůči někomu - chudší kolega závidí bohatšímu úspěch/peníze, a proto mu během přestávky na oběd poškodí jeho automobil. Opravy mohou dosahovat výše několika tisíc, dle závažnosti.

strana73z138

Specifickým druhem vandalismu je graffiti nebo street art. Tyto produkty chápe každý člen společnosti velmi různorodě, buď jako ničení cizí věci, nebo také jako velmi kvalitní umělecký směr. Tato sociálně patologická specialita prezentuje dynamiku norem. V případě popsaných sedaček prostředků MHD nesmývatelným fixem, oken voskem nebo historických budov sprejem, se tvůrci těchto "děl" setkají s nepochopením společnosti. Oproti tomu výtvarný projev v legálních prostorech (předem dohodnutá tvorba na nevyužitých plochách zdí domů, továren apod.) bývá respektován, ba dokonce vysoce ceněna, navíc pokud se s graffiti setkávají návštěvníci v uměleckých síních. Příkladem je celosvětově známý britský anonymní umělec tvořící pod pseudonymem Banksy. Jeho díla se natolik proslavila, že vlastníci domů či jiných objektů, na kterých zanechal Banksy své stopy v podobě malby nejen dle šablon, nabízí k prodeji. Dokonce existují případy, kdy bylo dílo vyjmuto a vystavováno, nebo dokonce prodáváno za vysoké finanční částky. Tento umělec ztělesňuje street art jako vyjádření postojů k hodnotám současné společnosti (války, konzumní život, chudoba versus bohatství), k politice různých velmocí apod.

Obrázek č: 4: Bansky

Zdroj: socialphy.com, 2014

Nejen Banksy, ale miliony další street art a graffiti umělců (tzv. writers) nebo začátečníků (slang. toyů) atakují veřejný prostor, který se snaží různými prostředky (sprejem, plastem, papírem, odpadky aj.) změnit v prostředí, ve kterém žijí,

strana74z138

se svým vlastním slovníkem27. Kromě ideového boje se systémem nebo společností dané země, jde především o adrenalin. Specifická adrenalinová činnost se týká kupř. nočních návštěv metra, sprayování na vlakové soupravy, pomalování mostů či jiných nebezpečných míst. Autoři throw ups28, tages29 nebo panelů získávají body od subkulturních skupin v oblasti hip hop kultury (lidé jejich kulturní prioritou je rap (deejaying, emceening, breakdance, beat box ad.)

8.2 Sekty

Sekta je sociálním uskupením sdružující věřící, ale oddělující se a překračující hranice oficiální církve, tak i zcela nově vznikající náboženská skupina. Členové sekty vyjadřují odpor vůči hlavnímu proudu nejen v oblasti náboženství. Každá sociální skupina má svého vůdce, vůdce sekty je absolutní autoritou s dogmaticky nekonvenčními názory. Je skvělý rétor, jeho sílou je persvaze a dokonale propracovaná manipulace. Dokáže kontrolovat vědomí členů a svést je do pozice otroků, kteří jsou absolutně závislí na sektě, ale především vůdci. Správný vůdce dokáže navodit atmosféru výlučnosti skupiny avšak za přísných podmínek. Jakmile člen poruší pravidla, je bezprostředně sankcionován. Nad tvrdými tresty však převažuje strach, individua se tak proměňují v jednotný, skupinový a poddaný organizmus. Poddanost však hraničí s izolovaností. Skupina bývá natolik

Přehled nejzákladnějších slov v graffiti komunitě: http://en.wikipedia.org/wiki/Glossary_of_graffiti Throw-up nebo "throwie" je mezi značkou a bombingem z hlediska složitosti a časové investice. Throw-up se obecně skládá z jedné barvy obrysu a jedné vrstvy výplně barvy. Jednoduchost barvy a tvary bubliny často tvoří písmena. Throw-up je určen pro rychlé provádění, aby se zabránilo pozornosti druhých. Throw-ups jsou často využívány autory, kteří chtějí dosáhnout velkého množství značek a zároveň soutěžit s konkurenčními umělci. Většina umělců má značku a throw-up, které jsou v podstatě srovnatelné. Je to hlavně proto, že potřebují mít čitelné logo pro ostatní, aby byl jejich vlastní individuální styl identifikován. 29 Stylizovaný podpis, zpravidla provádí v jedné barvě. Nejjednodušší a nejvíce převládající druh graffiti tag se často provádí v barvě, která ostře kontrastuje s pozadím. Tagcan být také použit jako sloveso znamená "podepsat". Autoři se chtějí často označit vedle svých kousků, po praxi tradičních umělců, kteří si tak registrují svá díla podpisem např. v rohu obrazu. Méně běžný typ značky je "prach tag", ten se provádí tak, že se rozmazávají nečistoty ze zdi s prsty. Autoři používají tuto techniku, aniž by technicky něco ničili. Slovo "značkování", tagging, se dokonce stalo populárním slovesem i v jiných typech příležitostí, které nesouvisí s graffiti. Značkování se poprvé objevilo ve Philadelphii díky sprejem namalovaným poselstvím "Bobby Beck V 59" podél dálnic v okolí města. Od té doby, se objevují jednotlivé graffiti scény ve velmi různých formách značení, které jsou specifické pro konkrétní regiony. Například tag Los Angeles vypadají velmi odlišně od značky Philadelphia, atd. První "král" byl také korunován ve Philly: Cornbread (graffiti), student, který začal značením své přezdívky v okolí města, aby upoutal pozornost dívek. V New Yorku, TAKI 183 inspiroval ostatní tvůrce novinový článek o jeho hrdinských činech, což vedlo k explozi tagování na počátku sedmdesátých let. 27 28

strana75z138

uzavřená, že rozhodnutí opustit sdružení je velmi složité, a realizace v některých případech nemožná. Osoby, které se stávají členy sekt, mají tendenci k závislostem, jsou silně věřící. Sekty však nežijí z pocitu užitečnosti, jednotlivci musí přinášet oběti, ať už v podobě odevzdání svého majetku, vlastní svobody, nebo oběti živé. Účastníci sektářských setkání potřebují uniknout od vulgárního světa, konzumu a autority. I přes to, že utíkají od autorit, jsou ovládány autoritou jinou, často mnohem horší. Jedinci bývají osamělí, prožívají hrůzy z potřeby „změnit život“. Typologie sekt je široká. Rozdělujeme je na typ náboženský, kam zařazujeme sekty okultistické a magické (New Age, satanismus), sekty náboženství Východu, psychoterapeutické (Scientologie), křesťanské (mormoni, svědci Jehovovi, Ježíš přijde). Další sektářská uskupení mají politický (extremistické skupiny s vlastními periodiky, koncerty, shromážděními) nebo ekonomický základ (prezentace výrobků za „lákavé a výhodné“ ceny, snadné zbohatnutí). Existují však sekty, které mají čistě vzdělávací důvod, avšak se jedná často o neodborné, nepodložené a manipulativní vzdělávání. Příkladem je scientologická dianetika30. V následujícím textu vyjmenováváme skutečné sekty ve světě i v ČR včetně jejich charakteristických znaků:

-

Církev J. Krista svatých posledních dnů-Mormoni (příspěvky, zákaz alkoholu)

-

Křesťanská Věda (uspokojení po překonání bolesti)

-

Hnutí Grálu (lidstvo je na nejnižší úrovni hmotnosti, bezproblémová sekta)

-

Asociace Sv. Ducha pro sjednocení světového křesťanství – Moonist (bombardování láskou, cílem je mísit krev různých ras)

Základem teorie je tvrzení, že lidská mysl má dvě části: analytickou mysl a reaktivní mysl. Reaktivní mysl, fungující v období prožívání nepříjemného psychického stavu, užívá formu vzpomínek, nazývaných engramy (jde o vzpomínky z okamžiků fyzické bolesti, které později ovlivňují v okamžicích k nim nějakým způsobem vázaných myšlení a psychiku člověka, např. jsou dle Hubbardových tvrzení zodpovědné za psychosomatické choroby). Zpracováním engramu je možné si vybavit okamžiky operací pod narkózou, stavy, kdy byl člověk pod vlivem alkoholu, drog apod. Engramy jsou nežádoucí a proto je cílem „vymazání“ všech. Po vymazání prvního dojde k úplnému odstranění reaktivní mysli. K tomu dianetika využívá procedury, nazývané auditing (tj. naslouchání). Pacient se pomocí různých paměťových technik „vrací do minulosti“ a poté, co se v průběhu tohoto vracení narazí na engram, je vymazán tím, že se opakováním a několikanásobným převyprávěním „vybije jeho emoční potenciál“. Dnes je přitom scientologickou církví používán velmi pochybný přístroj nazývaný e-metr.Člověk, který prošel dianetickou procedurou a se nazývá clear . Dle Hubbardových tvrzení má taková osoba vyšší inteligenční kvocient, je zdravější (zbaví se psychosomatických nemocí), „ovládá svou představivost“ (Hubbard, 1936) 30

strana76z138

-

Haré

Kršna

(asketicismus,

vegetariánství,

žádné

drogy,

hazard

nebo mimomanželský sex) -

Imanuelité (mesiáš ustaví 1000. říši, handicapování „nevhodní“pro říši, velmi společensky nebezpečná sekta)

-

Svědkové Jehovovi (oddanost, příprava na Armagedon (společná sebevražda), neslaví Vánoce, narozeniny, odmítají transfúzi a účast v armádě)

-

Satanismus (mnohotvárnost, protest a vzdor (Satan), uctívání ďábla, oběti (krev a smrt)

-

Scientologie a dianetika (vlastní tajná policie, vlastní jazyk, daňové úlevy, bytost je mimozemského původu, která sestoupila do hmoty a při průchodu minulými životy na sebe nabalila velké množství problémů a zapomněla na svůj božský původ)

-

Chrám lidu (vymývání mozků, bití, zneužívání, v roce 1978 hromadná smrt 914 členů)

-

Davidovská větev adventistů sedmého dne (po boku andělů světová bitva s americkou armádou, v roce 1993 sebevražda 90 členů upálením či zastřelením)

-

Řád Chrámu Slunce (v roce 1994 proběhla 74 členů hromadná sebevražda)

-

Ómšinrikjó (roku 1995 zaútočili s nervovým plynem Sarinem na tokijské metro, 18 lidí zemřelo)

-

Obnovení 10 přikázání (v roce 2000 nalezeno celkem 924 mrtvých těl)

Nelze nekriticky zatracovat, a především podceňovat nebezpečnost takových uskupení. Ochromují samostatnost jedince a jeho vztah s realitou, deformují myšlení bez rozdílu věku. Vyjma manipulativního jednání, vyhrožování, se některé sekty vyznačují i užíváním zbraněmi, kterými vyhrožují či dokonce zabíjejí.


definovat pojem vandalismus,

strana77z138

-

rozlišit typy vandalismu,

-

charakterizovat příčiny vandalismu,

-

vyjmenovat typy sekt,

-

definovat pojem sekta,

-

charakterizovat příčiny začlenění do sekt.


vandalismus,

-

sekta,

-

graffiti,

-

scientologie,

-

Svědci Jehovovi,

-

Strážná věž.


co je to sekta a čím se vyznačuje?

-

jaké znáte sekty na území ČR?

-

jaké jsou následky začlenění do sekt?

-

které typy vandalismu znáte?

-

uveďte na typických příkladech alespoň tři typy vandalismu.

Souhrn V kapitole osm jsme se věnovali sobě odlišným tématům, a to vandalismus a sekty. Jedno mají však společné - spojení se sociálně patologickými jevy. Vandalismus a jeho stručná definice byla obohacena o typologii. Problematika sekt, které existují po celém světě, byla definována včetně uvedení typických příkladů.

strana78z138

Literatura KOUKOLÍK, F., DRTINOVÁ, J. Vzpoura deprivantů. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1996, 299 s. ISBN 80-901776-8-9 KUČERA, M. Mluví písmo – proč, kdy, jak a ke komu. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1991, ISBN 80-201-0186-1 MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Kap. 4 Sekty a sektářství. Brno: Masarykova Univerzita, 2001. Str. 7-14 SMOLÍK, Jozef. Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2907-7. SOUČEK, K. , VESELÝ, T., VLADIMÍR 518. Kmeny: současné městské subkultury. Praha: Bigg Boss, 2011. 540 str.

Student shlédne dokument o počátcích graffiti ve Spojených státech amerických StyleWars http://www.youtube.com/watch?v=0ynCdOL5cEE

Student

zhlédne

dokument

o

praktikách

scientologické

http://ulozto.cz/xpXprs8/scientologie-pravda-o-lzi-dokument-avi

strana79z138

korporace

9 EXTREMISMUS, DROGY, GAMBLERSTVÍ 9.1 Extremismus Je jen na vás, kterou cestou se vydáte. Někdy se můžete dostat na rozcestí, a nedokážete zvolit, jestli odbočit vlevo či vpravo. Nejvhodnější by byla "zlatá střední cesta", vyhnout se výstřednostem a nezacházet ke krajnostem. Pokud takto smýšlíte, nejste extremista. Chování, které se výrazně odchyluje od společenských norem a zahrnuje bohaté spektrum sociálně patologických jevů, je extremismus. Nositelé jednají nestandardně, abnormální, jejich činy vystupují proti základním právům a svobodám druhých. Často trpí předsudky. Těmi chápeme negativní, hostilní postoj k určité skupině. Takový postoj je podpořený informacemi, které jsou nepřesné a kusé. Tento druh názorů bývá často rezistentní vůči snaze o jejich změnu. V případě setkání osob s protichůdnými postoji, například v oblasti náboženství, bývají protidůkazy naopak zesilovány, a diskuze nemá klidného a tolerantního konce ani u jedné ze stran. Mnoho lidí upřednostňuje tzv. zlatou střední cestu. Hlavně být za všech okolností normální, vyhýbat se extrémům. Extrém znamená výstřednost, výstřelek, krajnost, nežádoucí mezní hodnotu. Strach z extrémů (či z extremismu) platí dvojnásob v politice. Někdy se zde dokonce setkáváme se ztotožněním extremismu a radikalismu. Extremismus má mnoho podob. Jedna mívá politický charakter. Řadíme sem extremistickou pravici a levici, která má vlastní program s prvky nesnášenlivosti, násilí a která odmítá kompromisy. Členové takového uskupení se odlišují svou ideologií od hlavního proudu, vystupují proti systému zavedenému v daném státě, kontinentě nebo proti celému světu. Mohou být i vyzbrojeni. V české krajině je nejznámějším extremistickým uskupením Národní odpor nebo Dělnická strana sociální spravedlnosti. V předchozí kapitole jsme popisovali sekty, i ty jsou extremistickým sdružením, ale náboženského charakteru. Protestují proti realitě každá svým způsobem,

strana80z138

ať už hromadným vyznáváním boha, odevzdávajíc mu celý svůj majetek i svobodu, nebo hromadnými sebevraždami jejich členů. Velmi nebezpečná není jenom sekta, ale zvláště lhostejnost veřejnosti, která nechává taková uskupení přežívat. Nepoliticky zaměřená sdružení jsou dalším typem extremistické skupiny, které jsou postaveny na základech rasismu, xenofobie nebo všeobecné nesnášenlivosti vůči bezdomovcům, narkomanům aj. Takovým kriminálním činů říkáme Hate Crime, zločin z nenávisti. Nejsou to ojedinělé případy protiprávního chování, ale naopak stovky až tisíce ročně. Kvůli internetu jsou informace o nich více dostupné, můžeme tak jednoduše shlédnout video, kde mladíci utlučou spícího bezdomovce, pak ho polijí benzínem a zapálí.

Nepolitický extremismus je proti osobám, které jsou odlišné

od pachatele. Právě tato odlišnost útočníka provokuje. Velmi kruté jsou například videozáznamy ruských nacistů, kteří popravují migranty mačetami či střelnými zbraněmi. Tyto pachatele provokovala národnostní odlišnost. Lidská krutost nemá hranice.

Posledním typem odchylujícího uskupení jsou radikálové. Slovo radikální je odvozeno od latinského radix (kořen). Radikálové usilují o pronikavé a hlavně rychlé změny od základu. Mohou se chovat nekompromisně, kriticky, bezohledně až násilně. Nedokážou se smířit s realitou např. s politickým systémem, a hledají za každou cenu řešení od kořene věci. Záměrně fyzicky neatakují, snaží se hledat příčiny vzniku problému. I přes to, že je v této kapitole řadíme mezi extremisty, snažíme se čtenáři osvětlit, že extremisticky vystupují spíše svým chtíčem změnit skutečnost, tím, že si stojí za svým a na zásadním trvají, např. ideje humanity. Odmítají se přizpůsobit, být konformní.31 Důvody, proč extremismus vzniká nebo přežívá, je orientace. Příkladem je orientace na společnost, která znevýhodňuje druhé v přístupu k zaměstnání, vzdělávání, k bohatství států apod. Důležitým pojmem je anomie, která umožňuje rozkvět nestandardních názorů. Tento stav bezplatnosti norem může napomáhat chování bez pravidel a jeho šíření. Orientace na skupinovou dynamiku upozorňuje na odlišnosti kultur a jejich neustálý souboj. Společnost je uskupení dynamické, proměnlivé, CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha : Portál, 2007. 183 s. ISBN 978-80-7367-098-6.

31

strana81z138

konflikty v ní pomáhají měnit její strukturu, hodnoty a postoje, ať už k lepšímu, tak samozřejmě i směrem velmi negativním. Nepřehlédnutelná je orientace na osobnost pachatele a jeho psychologické charakteristiky. Pachatel se chová extremisticky třeba pro zábavu. Jeho cílem je vzrušit sebe samu či ostatní, nechat se obdivovat a získat moc. Důležitým aspektem chtíče je sprovodění zla ze světa tím, že bude zabíjet, fyzicky napadat, slovně útočit na osoby, ke kterým pociťuje nenávist. Takové osoby hájí svůj svět. Vlastní skupinu označující dichotomicky "My" proti světu skupiny "Oni". Pachatelé jsou osoby lynčující. Mají potřebu odplatit křivdy na svých i zcela cizích lidech. Nezajímají se, kde je skutečná pravda a kdo by měl být tou správnou obětí. Extremisté jsou spíše mladí lidé, co žijí na okraji společnosti, které nesvazuje strach o rodinu či majetek. Například zástupci krajní pravice mohou být studenti nebo

nezaměstnaní,

proti

kterým

sami

mnohokrát

kriticky

vystupují

jako proti parazitům na sociálním systému. Nelze však taková uskupení podceňovat, jsou mezi nimi velice vzdělaní lidé s vysokým IQ, které ostatní vedou, k hledání jednoduchých a hlavně rychlých řešení. Vizáž extremistů se spíše neproměňuje. Členové hnutí Skinheads nosí rádi vojenské letecké bundy (tzv. bomebry), těžké boty (Martens, Gladiator nebo tzv. kanady), maskáčové

kalhoty

nebo

Harringtony,

džíny

a

kšandy

přes

košile

či polokošile (často značky Ben Sherman nebo Fred Perry), velmi krátký účes, při útocích se rádi zahalují do šátků, čepic a brýlí, aby utajili svou identitu. Zajímavé může být z pohledu subkulturní módy spojení hipsterství s nacionalismem. V součastnosti nacionalisté opouští své nabrané bundy, holé hlavy a oblékají úzké kalhoty a nosí plnovous. Vnímáme to jako další proměnu dlouhodobého úsilí krajně pravicové scény zbavit se vyčerpané image a vplout do mainstreamu, ztratit se v davu. Celá problematika vizáže je může připadat absurdní, pokud si uvědomíme, že v 50. letech se jako hipsteři označovali běloši z bohatých rodin, kteří se vzhlédli v černošských jazzmanech a chtěli žít jako oni. Stejně jako se hipsterství vzdálilo svému původnímu významu, ani hip hop už dávno není výsadou pouze černošských MCs. Jejich zneužití autonomními nacionalisty pro šíření nenávistných myšlenek živených stereotypy,

strana82z138

ale jenom poukazuje na skutečnou nesmyslnost a ztracenost takových hnutí v moderní společnosti.32

Graf č. : Mediální prostor o akcích pravicových extrémistů a jejich odpůrců

Zdroj: Newton Media, 2010

V následujících řádcích si rozdělíme základní extremistická uskupení: 

Pravicové skupiny o Skinheads. Hnutí, které není jen pravicová subkultura, ale může být i ultralevicového charakteru, existuje na základech neonacismu, fašismu, nacionalismu.

Paradoxem

jsou

kořeny

tohoto

hnutí,

které

sahají

až na Jamajku. Její obyvatelé migrovali do Velké Británie a společně s britskými dělníky vytvořili opozici vůči boháčům. Tyto apolitické skupiny se proměnily v různé formy politicky orientovaných sdružení od neonacistů, levicových extremistů, po bojovníky proti rasismu. V Československu se začaly tyto postoje promítat při demokratizaci, a to kvůli hudebnímu spojení Daniela Landy, Davida Matáska, Jana Limburského a Jakuba Malčeka v produktu

Orlík. Dalším českým skinheads zástupcem

je nejmilitantnějším hnutí Bohemia Hammer Skins, které vydává vlastní

32

HROCH, M. Nazihipsterství je pokusem krajní pravice ztratit se v davu. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/radiowave/spolecnost/_zprava/nazi-hipsterstvi-je-pokusem-krajni-pravice-ztratit-se-v-davu--1370135 dne 4.7.2014

strana83z138

tiskoviny, pořádá koncerty. Jeho činnost je rozšířena díky anonymnímu internetu. o Národní Odpor je uskupením s charakterem nacistického národního socialismu. Stejně jako Hammer Skins vydávají vlastní letáky, produkují tranpsarenty, vlajky a bezpečně fungují na internetu. o Další: Hnutí národního sjednocení, White Arian Resistance, Národní Aliance, Národní korporativismus. 

Levicové skupiny o Tato uskupení jsou založeny na sociální zášti, antagonismu v třídním boji a na sympatiích ke komunismu. o Anarchoautonomní hnutí (např. ANTIFA) vyjadřuje radikální postoje vůči fašismu, nacionalismu a neonacismu prostřednictvím přednášek, vlastních akcí, časopisu a též webových stránek. o Sharpkins (Skinheads AgainstRacial Prejudice - Skinheads proti rasovým předsudkům) vyjadřují antipatie vůči skinheadům - neonacistům, politicky se angažují a bojují za sociální a ekonomickou transformaci. o Redskins jsou antifašisticky orientovaní skinheadi, vystupují taktéž proti neonacismu. I přes to, že vizáž nápadně připomíná skinheada pravicového, odlišuje se barvou - červené bundy a červené tkaničky v botách, avšak není to pravidlem. Spolupracují se S.H.A.R.P. proti stejnému nepříteli neonacistům.

Jsou

nejmilitantnějším

druhem

levicově

orientovaných

extremistů. Vyznávají trockismus, maoismus, stalinismus. o Punks je výrazem pro "vytržníky", kteří nevyznávají jednotnou ideu,

ale

všeobecně

se

negativně

staví

k

neonacismu,

komunismu,

tak i kapitalismu. Členové tohoto původně britské subkulturní komunity zastávají antisystémový postoj, který je podpořen životem "nyní a teď" (no future) a nepřemýšlením o budoucnosti. Vyznavači tohoto hnutí se rádi výstředně oblékají (roztrhané a různobarevné oblečení doplněné o spínací špendlíky, odznaky či nášivkami) a češou (tzv."číro" v různé barevné variaci). Vše se záměrem provokace a upozornění na veřejnosti. o Posledním levicově orientovaným extrémistickým hnutím, které zmíníme, je Komunistický svaz mládeže. Jak uvádí jejich české webové stránky

strana84z138

"je nezávislá, dobrovolná mládežnická organizace vycházející z učení Marxe, Engelse, Lenina a dalších významných myslitelů komunistického hnutí a navazující na pokrokové tradice československého a celosvětového mládežnického hnutí. (...) Stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických a společenských podmínek pro budování socialismu, jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem."33

9.2 Minorita Minoritou označujeme skupinu, která se svým počtem, anebo postavením zastává nevýhodnou pozici vůči většině - majoritě. Taková sociální skupina se odlišuje od druhých v základních znacích, např. skupinové solidaritě a sounáležitosti, kterou mezi sebou udržují. Nelze zevšeobecňovat pocity minorit, avšak častým jevem je pocit vyčleněnosti, mnohokrát oprávněně. Odloučení od většinové části populace může být fyzického nebo sociálního charakteru (prostřednictvím ghett, sociálně vyloučených lokalit, neustálých přesunů z měst do měst jiných, nebo v rámci jedné lokality z místa na místo). Některé menšiny se však částečně izolují záměrně. Příkladem jsou vietnamské nebo romské komunity. Myšlenku podporuje Vojtěch Lavička v dokumentu H. Třeštíkové Vojtěch Lavička: Nahoru dolů. Zmiňuje v něm, že Romové, kteří žijí ve svých komunitách v české krajině, i po migraci například do Velké Británie vytvářejí sociální shluky a opět se od společnosti částečně izolují. Vědomě a záměrně34. Především je to kulturní svébytnost, tradice, zvyky a jazyk, který členy menšiny pojí. Důležitou roli v soudržnosti hraje i historie, v rámci které se minority často potýkaly s hromadným usmrcováním a celkově utrpením (kupř. genocida Romů a Židů). Minority taktéž bývají terčem rasistů, kteří odmítají kulturní, ale i fyzické odlišnosti osob žijících na stejném území. Stačí pouhá rasa, aby druhý člověk byl nenáviděn,

33

KSM. Kdo jsme. Dostupné z WWW: http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=19&Itemid=74 dne 7.7.2014 34 ČESKÁ TELEVIZE. Vojtěch Lavička: Nahoru a dolů. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10217743352-vojta-lavicka-nahoru-a-dolu/209572233550002/ dne 7.7.2014

strana85z138

zatracován a někdy i usmrcován. Rasa je pojem z antropologie a biologie. Jedná se o rozlišení lidské populace na základě všeobecných znaků lidské podoby, která byla ovlivněna rozdílným prostředím (písečná versus sněhová poušť) a rozčleněna do jednoduché klasifikace na základě fyziologických prvků (barvy a tvaru vlasů, očí, tváře apod.). I přes to, že existují jednoduché škatulky (negroidní, mongoloidní, europoidní), odborníci se v řadě vědeckých disciplín shodují, že by měla být rasa jako pojem zrušena. Dobrým příkladem je narušený rasový stereotyp, že černoch má pouze tmavou pleť, tmavé oči a tmavé kudrnaté vlasy, v podobě původního obyvatelstva Austrálie s tmavou pletí a světlými vlasy. V současné době ji však odborníci pojmenovali jako australoidní rasu. Jiní zase tvrdí, že neexistují přesně vymezené rasy, jen jejich široké spektrum variací. S pojmem rasa souvisí i předsudky vůči ní. Jsou to názory od jedinců po velké skupiny, které jsou založeny často na informacích z doslechu, informacích neověřených, anebo na základě vlastní zkušenosti, která poté transformuje původní názor na celou minoritu kvůli činu jednoho pachatele. Nemusí být však pouze negativní, předsudky mohou mít pozitivní charakter. Platí to zejména pro skupiny referenční, jejichž členem chce jedinec být, anebo již členem je. Předsudečné chování ve spojení s rasou označujeme jako rasismus. Jedná se o ideologii, která ponižuje některé lidské rasy vůči jiným, nadřazeným a tím ji upírá na

právech

a

příležitostech.

Teorie

oblíbené

nacisty o

odlišnosti

předků

jsou v současném světě považovány za nemorální, tak i nevědecké. Ale s jejich zastánci se neustále setkáváme. Hlásání rasové nenávist je v českém státě dokonce trestným činem. V posledních několika letech byl nejvíce medializován žhářský útok ve Vítkově na romskou bezproblémovou rodinu Sivákových v roce 2009, která v domě žila 27 let35. Čtyři neonacisté zápalnými lahvemi zaútočili na spící rodinu. Nejvážnější zranění utrpěla dvouletá Natálie - byla popálena na 80 % těla nejzávažnějším stupněm. Rozsudek vynesený o rok později uznal neonacisty z pokusu o vraždu a poškození cizí věci vinné. DRAŽANOVÁ,. A.; TOPIČ, P. Dům na Opavsku zapálily Molotovovy koktejly, vážně popálily malé dítě. Dostupné na WWW: http://zpravy.idnes.cz/dum-na-opavsku-zapalily-molotovovy-koktejly-vazne-popalily-male-dite-1eu/krimi.aspx?c=A090419_093447_krimi_top dne 12.10.2013 35

strana86z138

Byl jim udělen trest v rozmezí od 20 do 22 let. Zatímco ex premiérovi Nečasovi se zdál rozsudek

přiměřený,

ex

prezidenta

Klause

výše

trestu

"zaskočila",

neboť se mu zdál nepřiměřeně vysoký.36 Obrázek č. : Natálie Siváková

Zdroj: idnes.cz, 2012

Důvodem rasových předsudků bývá stereotypní uvažování založené na kategorickém používání neobjektivních popisků, na rigiditě a nedostatečných informacích. Důležitým faktorem je samotná výchova, kdy rodiče již od útlého věku učí své ratolesti vulgaritám směřovaným na odlišné typy lidí, a poskytují paušalizované argumenty proti nim. Přičemž výzkumy potvrzují, že děti různé barvy pleti se vnímají jako bílé a dávají přednost např. i bílým panenkám ke hraní. Je tedy na rodičích, nakolik svou úzkost, obavu, nenávist dokážou ovládat a pracovat s ní. Osoby s předsudky bývají velmi netolerantní, mají pocit nadřazenosti, nebo naopak jsou to osoby submisivní a lehce manipulovatelné. Nedávný výzkum zaměřený na etnicitu a rasu potvrdil, že osoby předpojaté vůči např. Židům nebo černochům, negativně zhodnotili i smyšlenou etnickou skupinu, která byla uvedena v dotazníku.37 Přístup k menšinám je různorodý. Osoba, která nemá předsudky, odmítá diskriminaci a svým postojem přináší osobní rizika, bývá nazývána neochvějným liberálem. Příkladem liberálů bývali kazatelé většinové části jihoamerické populace na konci 60. let, kteří se zastávali utlačované černošské populace společně s Martinem Lutherem Kingem. ŠTOS, J. Dva žháři z Vítkova žádají Ústavní soud o nižší trest, i kvůli televizi. Dostupné na WWW: http://zpravy.idnes.cz/zharsky-utok-ve-vitkove-ustavni-soud-d82-/krimi.aspx?c=A120523_143202_ostrava-zpravy_sot dne 1.7.2014 37 GIDDENS, A.Sociologie. Kap. 8 Konformita a deviace. Praha: Argo, 1999. Str. 184- 226 36

strana87z138

Už méně odmítající diskriminaci je tzv. přizpůsobivý liberál. Taková osoba o sobě může tvrdit, že je bez předsudků, ale často má spíše obavy jít proti proudu. Obdobně uzavřený, ale spíše negativním směrem, bývá opatrný rasista. Trpí předsudky kvůli národnostně či etnicky odlišným osobám, zároveň k nim udržuje rovnostářský postoj. Takové hodnoty dvou tváří vystihuje příklad osoby, která má antipatie vůči Asiatům, ale zároveň k nim chodí každý večer nakupovat do tzv. "večerky", protože jako jediná má otevřeno do pozdních večerních hodin a nabízí požadovaný sortiment. Silným předsudečným chování trpí aktivní rasisté. Jedná se o osoby diskriminující, produkující nenávistné akce, seskupující obdobně smýšlející lidi do sdružení, která vytváří hudbu, oblečení, tiskoviny a jiné předměty s rasovým podtextem. Mohou to být jedinci oblečení v bomberu s odznaky s neonacistickými motivy, nebo hajlující individua vysvlečená do půl těla v zadních řadách při fotografování po koncertech. Zároveň i pachatelé násilných trestních činů, jejichž hodnoty a chtíč získat moc, vedoucí postavení ve skupině je dovádí i k vraždám. Příkladem mohou být tři němečtí neonacisté z hnutí Národně socialistické podzemí, kteří zavraždili 10 přistěhovalců, 1 policistku, uskutečnili 12 bankovních loupeží a spáchali dva bombové útoky.38Muži-pachatelé nakonec spáchali sebevraždu a pouze Beate Zschäpe byla zajata, avšak ani po 5 letech odsouzena. Rasové útoky na desítky osob však nejsou tím konečným činem z hlediska početnosti. Existuje po celém světě mnoho diktátorů, kteří vyvolávají pomocí dokonalé manipulace a rétoriky, strach v ostatních a chovají se jako aktivní rasisté a masoví vrazi účastnící se na apartheidech, pogromu nebo holocaustu. Příkladem byl Hitler, Stalin, Mugabe a mnoho dalších.

STEJSKALOVÁ, K., SKALICKÝ, M. V Německu se kvůli sérii rasových vražd debatuje o pravicovém extremismu. Dostupné z WWW:http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/v-nemecku-se-kvuli-serii-rasovych-vrazd-debatuje-o-pravicovemextremismu--975452 dne 7.7.2014 38

strana88z138

Obrázek č. : Pachatelé rasově motivovaných vražd v SRN

Zdroj: BadischeZeitung, 2011

9.3 Drogy

Historicky s lidskou společností spjaté, tak i prostorově velmi rozšířené sociálně patologické jevy jsou drogy. Jsou ilegálním produktem, který si může uživatel vyrobit u sebe doma nebo v pronajatém prostoru, jako zákazník koupit na ulici, pod pultem na baru, ve škole, u rodinného příslušníka, ve věznici, u lékaře, od dospělého, ale i dítěte, šířené ve vnitřnostech zvířat. Některé matky vozí drogy v kočárku pod přikrývkou svého čerstvě narozeného dítěte. Drogy ale zakoupíte i zcela legálně. Mají na sobě cenovku a jsou doplněné marketingově vhodným obrázkem či sloganem. Drogy jsou psychoaktivními látkami rostlinného či živočišného původu s rychlým vlivem na chování, vědomí a náladu, způsobující fyzickou a psychickou závislost. Neexistuje společnost, která by nějaký typ drogy neznala nebo neužívala. Od začátku provázely lidské bytí různé extrakty z rostlin, koření, ze zvířecích výměšků, které nabudily uživatele a nabídly mu jedinečný zážitek. V drogách hledejme především hrozbu. I přes uvědomění, že drogy jsou historickou součástí civilizace, doplňme jej upozorněním, že věková hranice uživatelů drog klesá a samotný abusus již nemá společenské hranice. Zatímco existovaly subkultury, ve kterých byly užívány konkrétní drogy. Dnes si taková látka svého uživatele nevybírá, a zákazníci jsou ze všech společenských tříd.

strana89z138

Drogová problematika je komplex mnoha problémů v různorodých oblastech, například zdravotnické. Jedinec užívající drogy (např. kouří marihuanu, nitrožilně si aplikuje heroin) si závažným způsobem poškozuje zdraví. Kvůli svému chování může onemocnět rakovinou, cirhózou jater, infikovat se pohlavní chorobou apod. Užívání drog nenarušuje pouze zdraví lidského organismu uživatele, ale často i zdraví jeho blízkých, příbuzných, přátel a jiných osob. Mnoho rodičů narkomanů řeší problém svých dětí závislých na drogách terapiemi, antidepresivy, nebo též alkoholem i drogami, v extrémním případě zvolí sebevraždu. Pokud uchopíme problematiku závislosti na drogách ze sociálně politického hlediska, musíme si uvědomit i vysoké finanční náklady na zdravotnictví a sociální služby. Je to tedy problém všech občanů a zvláště těch ekonomicky aktivních.

Obrázek č. : Vliv amfetaminu na lidské podobě

Zdroj: novinky.cz, 2011

Zásadní součást problematiky je oblast kriminologická. Většina narkomanů páchá trestnou činnost, aby získala finanční prostředky zejména pro ukojení potřeby po droze. Jelikož značná část z nich nemá domov, jsou spíše bezdomovci, nepřežívají-li po bytech kamarádů, partnerů, příbuzných, ubytovnách apod. Závislí často kradou, prodávají drogy jiným, prodávají svá i cizí těla, aby ukojili základní lidské potřeby. Někteří z nich se stávají i tzv. bílými koňmi, kdy ručí svým jménem za půjčky v mnohatisícových až milionových částkách či obchodech s nemovitostmi apod.

strana90z138

Drogová závislost má velké dopady i na složku sociální. Jen málokterý člověk respektuje druhého, pokud se stane závislý na tvrdých drogách, pokud okrádá své nejbližší, lže, manipuluje a někdy i ohrožuje druhé na životech. Narkomani si procházejí sociální exkluzí (jsou vyloučeni z rodiny, z kruhu přátel, z pracovního teamu a jiných sociálních skupin) a zároveň sociální inkluzí (stávají se členy komunit drogově závislých, někdy klienty protidrogových center či pacienty psychiatrických léčeben aj.). Aby se nestali osamocenými individui, hledají si většinou partnery se stejnou potíží. Pokud partner není na drogách závislý, láska může tuto bariéru přemoci. V případě závislého rodiče se rozpadají rodiny. Navštívíte-li kojenecký ústav, naleznete v něm mnoho opuštěných ratolestí, které se narodili závislým rodičům a už od narození musí bojovat s vlastní závislostí. Zásadní oblastí drogové problematiky je politika. S rozšiřující se globalizací, demokratizací i liberalizací se rozšiřuje prodej a výroba psychotropních látek. Je pouze na politice daného státu, tedy občanech, nakolik jsou ochotni tuto nemoc nechat být, tolerovat. Kolik energie a finančních prostředků jsou ochotni vkládat do prevence, případně represe. Drogové kartely ovládající politické činitele, nedodržování legislativy, zločin na mezinárodní úrovni, zapojení teroristických organizací, minimální investice do sociálních služeb, smyšlená slepota veřejnosti, nedostatečné vzdělávací prostředky, to vše může tento sociálně patologický jev zásadně determinovat, tak i fungování společnosti samotné. Důležitým aspektem je osobnost uživatele. Je smutnou ironií, že ti lidé, kteří v drogách hledají uvolnění, svobodu, originalitu, odklon od konzumního života, skončí jako závislí, nesvobodní a nemocní. Psychotropní látky se staly v současnosti naopak symbolem konzumu, od kterého se uživatel snaží odklonit. Orientují se na důležitost životního stylu jako takového, bez chuti vnímat obsahy, co daný styl života může přinášet, neřkuli proč je to pro nás důležité. Posledním paradoxem je skutečnost, že ačkoli každý ví, že drogy jsou škodlivé, jsou odpradávna užívány právě pro zlepšení těchto lidských kvalit. Uživatelé zkoušejí a užívají látku s jasným cílem - odstranit chorobu, nudu, zlepšit si náladu, zapadnout do party, vyvolat prožitek. Je však důležité, kdo do hry s drogou

strana91z138

vstupuje, jaký má osobnost uživatele charakter, taktéž jaký charakter má užívaná droga (druh drogy, ekonomická dostupnost), jak působí okolní prostředí, a co je skutečným podnětem. Osoby zkoušející, a poté užívající drogy, bývají ovlivněny partou, vrstevníky nebo vlastními závislými rodiči. Podnětů, které spouští myšlenku drogu použít, je mnoho, např. zvědavost, tíživá situace v rodině (např. rozvod, konflikt s otcem, úmrtí partnerky apod.), stres, dlouhodobá nemoc a mnoho dalších. Osobnost uživatele bývá narušena, a takový jedinec může mít zvýšenou citlivost, dramatizuje, je sebestředný, agresivní apod.

9.3.1 Závislost a léčba

Na počátku je touha zkusit drogu. Sice nás mohou rodiče vést od útlého věku k myšlence, že drogy jsou zvláště nebezpečné, a poukazovat na příklady osob, kterým upozornění nestačilo. Zakázané ovoce ale nejvíc chutná a proto mnoho lidí experimentuje s vlastním životem. Experimentem se chápe pokus ověřit si účinky drogy na vlastní kůži. Kupříkladu na českých základních školách děti nejčastěji experimentují s alkoholem, cigaretami a lehkými drogami, zvláště marihuanou. Věk mladistvých uživatelů

konopí,

které

je

výraznou

socializační

drogou,

se

pohybuje

od 14 do 16 let. Podíl abusu cigarety dětmi však klesá v důsledku medializovaných rizik spojených s kouřením a dík trendu zdravého životního stylu. Paradoxem však je zvyšující se cena tabákových produktů, která vede děti k tendenci ukazovat ostentativní spotřebu. Vyjma zobrazování "já na to mám", zobrazuje cigareta i symbol dospělosti. Evropská školní studie (ESPAD) ukázala, že abusus drog (zejména alkoholu) je běžnou součástí životního stylu žáků. Čeští žáci jsou v užívání na předních místech v Evropě.39 Tolerance, podceňování rizik a snadná dostupnost mladším 18 let jsou faktory, které problematiku zásadně determinují. Není však výjimkou, že děti zkoušejí také drogy tvrdé, například pervitin, LSD nebo extázi.

VZP. Veřejný průzkum vnímání závislosti 2012. Dostupné na WWW: http://www.reknidrogamne.cz/cs/media/media-pruzkum dne 9.7.2014 39

strana92z138

Obrázek č.: Počet cigaret u dětí

Zdroj: Univerzita Palackého, WHO, 2012

Pakliže zkušenost s drogou nekončí u experimentování, drogy začnou být zneužívány častěji. Tato praxe může vést k závislosti fyzické a psychické. V následujících řádcích stručně charakterizujeme nejzákladnější typy drog: 1. Centrálně tlumivé (alkohol, barbituráty) jsou v ČR značným problémem. Závislost na nich se týká 10 % populace. Průměrně český občan vypije kolem 160 litrů piva za rok. Tento unikát však nelze tolerovat, a dokonce ani hodnotit jako významnou a pozitivní charakteristiku českého národa. Má totiž nemalý vliv na fyzickou, psychickou a sociální stránku jedince, tak i na jeho okolí. Kvůli alkoholu se rozpadají manželství, rodiny, lidé závislí na alkoholu přicházejí o zaměstnání, o přátele, proměňuje se jejich chování, tak i obsah peněženky. Mohou přijít o vše, co budovali. Alkoholici se stávají bezdomovci, vězni nebo klienty psychiatrických léčeben. Alkoholismus rozdělujeme na několik fází: - Počáteční fáze je spojena s potlačením nepříjemných stavů a postupně zvyšujících se dávek. Jedinec navštěvuje restaurační zařízení nebo pije doma, alkohol vnímá jako pomocníka při špatné náladě, stresu nebo v tíživé situaci. - Ve varovné fázi osoba vyhledává velmi často alkohol, opíjí se do stavu, ve kterém není schopen chůze ani myšlení nebo mívá otravu.

strana93z138

- V rozhodné fázi zaznamenáváme alkoholiky ve stavu, kdy ztrácejí kontrolu nad pitím. Pijí po probuzení, během dne nebo před usnutím. - Konečná fáze je fází celodenního pití, ztráta sociálních kontaktů, zaměstnání a osamocení. Tento stav se může stát nevratným. 2. Opiáty představují obzvláště opium a jeho deriváty: kodein, heroin, morfin, methadon. Zaměříme se stručně na heroin. Tato droga byla objevena již v roce 1874 britským chemikem C. R. Alder Wrightem. Jako lék ho vyrobil poprvé Felix Hoffmann pro farmaceutickou firmu Bayer. O 28 let později byl heroin už prodáván jako substituce morfinu a jako dětská medicína proti kašli.40 Až v roce 1924 byla produkce a distribuce heroinu zakázána. Zákaz však neplatí pro celý svět. Například ve Velké Británii je heroin dostupný na lékařský předpis pro léčbu plicního otoku, chronické a akutní bolesti v paliativní péči, tak po infarktu myokardu. I přes to, že většina drog vznikla, aby léčila nebo zmírňovala bolest, většina z nich byla zneužita a staly se z nich silné a návykové drogy. Po aplikaci heroinu (šňupáním, injekční jehlou nebo inhalováním) dochází po několika minutách k uvolnění endorfinů v mozku a nervech, tedy ke zmírnění bolest. Paradox sledujeme při vysazení heroinu, kdy nastává efekt opačný. Jakmile uživatel drogu vysadí, způsobí mu silné fyzické bolesti a sníží produkci endorfinu. Takové abstinenční příznaky následují do 8 hodin po podání poslední dávky.41Jedinec je pak nucen pod tíhou psychické závislosti, tak především fyzické bolesti, drogu opět vyhledat. A jaké další důsledky čeká uživatele heroinu? Velká pravděpodobnost je u předávkování. Jedinec neodhadne váhu nebo obsah drogy a může zemřít ihned po aplikaci. Drogy se mohou "šidit", a proto není výjimkou následná otrava příměsemi. Pokud narkoman používá nesterilní jehly, je pravděpodobnost nákazy žloutenkou, HIV a jinými infekcemi. Nitrožilní užívání dále vede ke zkornatění žil. 3. Stimulantia představují nejznámější drogy jako pervitin, kokain, nikotin, kofein, crack, MDMA. Velmi rozšířenou drogou v české krajině je pervitin, v zahraničí pojmenovaný jako metamfetamin nebo methedrin. Stejně jako heroin byl původně

40

OPIOIDS.COM. How aspirin turnedhero. Dostupné z WWW: http://opioids.com/heroin/heroinhistory.html dne 9.7.2014 (vlastní překlad) 41 POUNDER, J. The case of Mr. Shipma. Dundee: University of Dundee. Dostupné z WWW: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12960657?dopt=Abstractdne 9.7.2014

strana94z138

lékem, a to proti spavosti nebo astmatu již v roce 1887 v Japonsku. Taktéž sloužil pro udržení pozornosti vojáků v II. Světové válce či pro léčbu ADHD, obezity apod.42 V dnešní době je pervitin rozšířen napříč společenským a prostorovým spektrem. Užívají ho děti i dospělí, ženy i muži, bohatí i chudí, Češi i Američané. Tato látka stimuluje

centrální

nerovovou

soustavu,

zrychluje

psychomotoriku,

uživatel

je euforický, více si věří díky uvolňování dopaminu. Důsledky náklonnosti k této látce se projevují především v mozku, na který působí neurotoxicky a dlouhodobých abusus vede k depresím, citové labilitě, nebo též paranoidní schizofrenii a toxické psychóze. Stejně jako ostatní tvrdé drogy je tento bílý prášek ilegální, avšak všudypřítomně dostupný. Česká republika patří totiž mezi největší producenty pervitinu v Evropě.43 Další výjimečnost, na kterou by český občan neměl být rozhodně hrdý. Obrázek č.: Zastoupení drog dle druhu v EU

Zdroj: EMCDDA, 2008

4. Halucinogeny patří mezi typy drog, které vyvolávají halucinace - působí změny vnímání, myšlení, emocí aj. Stejně jako ostatní látky byly původně lékem šamanů, ale i moderních lékařů, například pro léčbu depresí, posttraumatických poruch či závislostí. Sloužily především jako náboženské fantastikum, umožňující trans nebo meditaci během iniciačních rituálů a věštbě. Tyto produkty byly též zneužívány kupříkladu pro výslechy a také k zmanipulování protivníkovy strany. Obecně halucinogeny

členíme

na

přírodní

(meskalin,

psilocybin,

mykoatropin

aj.)

nebo syntetické (LSD). Účinky LSD a psilocybinu jsou obdobné (chvění, MITLER, M.M., HAJDUKOVIČ, R, ERMAN, M.K.Treatment of narcolepsy with methamphetamine. In Sleep. Vyd. 16, č. 4. Str. 306–17. Dostupné z WWW: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2267865/?tool=pmcentrez dne 9.7.2014 43 ČTK. Česko je stále největším producentem pervitinu v Evropě. Dostupné z WWW: http://zpravy.ihned.cz/c1-42061990-cesko-jestale-nejvetsim-producentem-pervitinu-v-evrope dne 9.7.2014 42

strana95z138

neovladatelnost těla, závrať či nevolnost, iluze a pseudohalucinace). Uživatelé mají sklon k ornamentalizaci (přecitlivělosti vnímání prostoru a barev) a extatickému stavu. Vysoké dávky způsobují poruchy myšlení, paměti, úsudku, pozornosti, zvýšenou vztahovačnost až paranoiditu. Součástí prožitku je depersonalizace (ztráta citlivosti v těle a též empatie) a derealizace (odcizení vlastního těla). LSD může spustit skrytou psychózu způsobenou nevhodnou aplikací (příkladem může být intoxikace LSD při strachu z policie, která později vede k extrémnímu stihomamu). Důsledkem užití halucinogenu jsou tzv. flashbacky44, kterými trpí až 39% lidí. Jejich charakter je různorodý, mohou být děsivé, nebo naopak příjemné. Jedná se o okamžiky vracející podněty běžného světa i bez drogy.45

Tabulka č. : Přehled psychoaktivních látek a odvykací stav

Zdroj: Nešpor, 2011

5. Konopné drogy jsou nejužívanějšími látkami po celém světě společně s alkoholem nebo tabákem. Jedná se zvláště o produkty jako je hašiš nebo marihuana. Zatímco z marihuany se využívá celé květeny, která bývá sušena a pak v zabalené cigaretě nebo dýmce kouřena, hašiš je pouze pryskyřicí květeny. Je užíván také prostřednictvím záblesk minulosti, při kterém se člověk chová tak, jakoby se v minulosti prožitá situace či nepříjemná událost znovu opakovala TELČEROVÁ, V. Halucinogeny jsou nejvíce zkoumané drogy. Dostupné z WWW: http://www.topzine.cz/halucinogeny-jsounejvice-zkoumane-drogy dne 9.7.2014 44 45

strana96z138

cigarety, vodní dýmky, v ústech společně s tukem nebo na sucho, inhalováním dýmu ze zapálené pryskyřice. Intoxikace konopnými drogami umožňují vnímat čas zkresleně, zpomaleně. Uživatel vnímá barvy a zvuky jasněji. Zmírňují bolest. Stav však může být doprovázen halucinacemi, depersonalizací, poruchou paměti.46Kromě léčivých účinků se setkáme s účinky negativními jako rozvoj duševních poruch, např. psychózy nebo schizofrenie. Je nutné apelovat na prudký vzrůst počtu dětí, které konopné drogy zkoušejí a užívají je již v povinné školní docházce základní školy. 6. Inhalanty jsou těkavé látky chemického charakteru, které uživatelé inhalují. Mohou to být rozpouštědla (toluen), benzín, plyn do zapalovačů, rajský plyn, ředidla, barvy ve spreji apod. Tisíce druhů těkavých látek lze zakoupit běžně v obchodech. Při vdechování, například prostřednictvím namočené látky v pytlíku v omamné látce dochází k utlumení tělesných funkcí, jedinec ztrácí zábrany, je ospalý, později ho může bolet hlava. Důsledkem i krátkodobého abusu je fyzické i mentální poškození, nebo dokonce i udušení. 7. Farmakologické drogy, společností opomíjené a často nevědomě nadužívané, jsou jakékoli léky. Mezi nejohroženější skupinou jsou senioři nebo dlouhodobě a vážně nemocní lidé. Holistický přístup, který je brán spíše jako alternativa než jako základ, by mohl pomoci odborné sféře, tak i pacientům při medikaci. Je totiž mnoho těch, kteří každý den polykají nemalé množství barevných pilulek. Není pak zvláštní, pokud si uživatel vytvoří návyk. Přičemž by v některých případech postačil přírodní preparát, terapie, pohyb, změna životosprávy, nebo řešení pravé podstaty zdravotního problému. Jak uvádí výzkum CERGE institutu, český senior zareagoval na zavedení regulačního poplatku tak, že si odnáší z lékárny větší balení. 47 Tudíž svůj návyk upevňuje. Farmakologie se nepotýká pouze se závislými seniory. Jsou to i volně dostupná léčiva, kam např. spadá Paralen, Modafen nebo Nurofen, běžné léky proti chřipce a nachlazení, které však kupují osoby s jinými potížemi. Narkomané si z nich vyrábí

BAKALAR, J. B. , GRINSPOON - LESTER, M.D. Marihuana – zakázaná medicína. Bratislava: CAD Press, 1996. ISBN 80-85349-57-4. 47 PETRÁŠOVÁ, L. Stát vyplatí za léky více než před poplatky. Dostupné z WWW: http://zpravy.idnes.cz/regulacni-poplatkyzdravotnictvi-d5l-/domaci.aspx?c=A130712_210905_domaci_brd dne 9.7.2014 46

strana97z138

pervitin díky pseudoefedrinu, který obsahují. I přes to, že zákon umožňuje lékárníkům neprodávat při podezření zneužití, kolik jich této možnosti pro omezení prodeje využije?

A jak jedinec závislý na drogách může svou závislost přemoci? Nejdůležitějším faktorem změny je především je vlastní touha po změně, dále hraje důležitou roli okolí narkomana a nakolik je mu nápomocnou umožnit návrat do jeho společnosti. Z hlediska farmakologických postupů se nabízí detoxifikace. Jde o pomalé snižování dávek se zamezením abstinenčních příznaků. Možnost je i tzv. substituce, což je nahrazení návykové látky látkou méně škodlivou a zamezující abstinenční příznaky. V praxi se používá například Subutex, Metadon. Dávky této látky lze rovněž zmenšovat do jisté doby, až je nakonec vysadí úplně. Posledním postupem léčby je prevence lapsů. Jedná se o používání takových látek, které sníží žádostivost dané drogy. Uplatňuje se několik metod:

- "Látky snižující pozitivní účinek drogy (antagonista dané drogy). U pacienta již poté po použití drogy nenastává příjemný pocit, na který je zvyklý. Tímto se zmenší jeho touha po droze. - Látky obracející účinek drogy na negativní. Pro pacienta pak již není droga požitkem, nýbrž "trestem" a vytvoří si k ní odpor. Tato metoda se již však dnes příliš nevyužívá a dává se přednost látkám, které snižují nebo tlumí abstinenční problémy. - Látky snižující touhu po droze (anti-cravingové látky). - Antidepresiva, látky snižující úzkost".48

Abychom usadili drogovou problematiku do rámce sociální patologie, nesmíme opomenout trestnou činnost spojenou s omamnými a psychotropními látkami. Jak už jsme zmínili, jsou drogy zbožím prodávaným na národní, nadnárodní a celosvětové úrovni organizovanými skupinami, které drogy produkují a distribuují NEŠPOR, K. Závislost na návykových látkách a související poruchy. MZ ČR: ČLS JEP, 2002. Str. 3. Dostupné z WWW: http://www.cls.cz/seznam-doporucenych-postupu dne 9.7.2014 48

strana98z138

do dalších dlaní k jejich dalším úpravám, prodeji a konečně i užití. Čím více rukou se drogy dotkne, tím je dražší. Příklad si můžeme uvést na kokainu. Pěstitelé koky na vrcholcích hor předají rostliny mafii, ta se postará o její chemické zpracování v tajné laboratoři. Poté co se promění v bílý prášek, naváží se, nasáčkuje se, předá prodejcům, kteří ji rozmělní do menších dávek, někteří ji naředí, aby je ve výsledku mohli prodávat dealeři. Dealery bývají dospělé osoby, ale i děti, zejména v rozvojovém světě. Většina organizovaného zločinu probíhá pod značkou seriozně tvářící se společnosti, která je tzv. "pračkou". Druhou odvrácenou stranou je kriminalita páchaná pod vlivem drog. Jedná se o drobné krádeže nebo přepadávání. Takových zločinů je minimum v komparaci s kriminalitou za účelem získání drog. V 75 % je trestná činnost páchána za účelem výdělku a nakoupení látky, na které je jedinec závislý. Posledním typem je již zmíněná trestná činnost páchána na toxikomanech samotných, kdy takový jedinec například okraden jiným narkomanem, je vydírán a donucován k službám, které nechce vykonávat (prostituce, zneužívání). Rozšířené jsou i úvěrové podvody, v rámci kterých takový narkoman ručí a stává se tzv. "bílým koněm".

9.4 Patologické hráčství

V předchozí kapitole jsme si stručně definovali problematiku tvrdých a lehkých drog, avšak závislostní chování jako fenomén dnešní doby se vztahuje na mnoho dalších oblastí životního stylu. Tento jev se projevuje zvláště u dětí a mladistvých. Současná postmoderní společnost bývá nazývána společností informační, protože je sváděna médii, zejména internetem, počítačem všeobecně a televizí. Ale tento typ chování se rozšiřuje i na oblast výherních automatů. Narůstají počty závislých, patologických hráčů, jejichž životní dominanta je hrát počítačové hry, trávit většinu volného času na sociálních sítích, sázením na úkor vlastních hodnot a závazků vůči rodině, přátelům, práci apod. V případě gamblingu, patologického hráčství, upozorňujeme obzvláště na výherní nebo zábavné automaty. Jedná se o produkt, který nahrazuje partnera v osamocení,

strana99z138

dovoluje uniknout a redukovat tenzi spojenou se substitucí zábavy. Tvůrci a podporovatelé takových robotů spoléhají na nedostatečnou osobní odpovědnost uživatele. Magický svět štěstí za „pár mincí“ zná společnost od nepaměti jako místo relaxace, navazování kontaktů a odbourávání negativních vlivů. Avšak z pohledu sociální

patologie

se

staví

na

třetí

pozici

nejčastěji

frekventované

drogy

za amfetaminem a heroinem. Jak uvádí Nešpor, automaty lze dělit na výherní automaty lehké a těžké dle vložené částky a dle toho, kolik jedinec může vyhrát. Toto dělení bývá iluzorní. Jedná se o relativní částky, protože konstrukce robotů umožňuje nastavit programovou výměnu z tzv. lehkého na těžký výherní automat.49

Tabulka č.: Podíl problematických a patologických hráčů na druzích hazardních her

Zdroj: Vejrosta, Šťastná, 2011

Případy, kdy otec rozprodává oblečení svého dítěte, aby měl mince do automatů, nejsou ojedinělé. Specifické jsou i prohry celého obnosu z dávek sociální podpory. S gamblingem se pojí i kriminalita, speciálně v oblasti hazardu (karetní hry, sportovní sázky, kasina a samozřejmě automaty) i mimo ní (krádeže, úvěrové podvody apod.). Proto v některých českých městech starostové vyrazili do boje s hazardem a omezili, nebo zakázali provozovat herny. V dalších městech však zástupci občanů odmítají tento výhodný byznys omezovat. Obhajují se často tím, že herny přinášejí do městské

NEŠPOR, K. a spol. Jak překonat hazard. Praha: Portál, 2011. Str. 159

49

strana100z138

pokladny značný obnos peněz, jiní naopak tají, že sami takové podniky vlastní. Občanští aktivisté v některých místech ČR tak projevují nulovou toleranci k těmto typům zábavných podniků a sepisují petice. Tyto petice mohou vyvolat referendum na citlivé téma, obzvláště před volbami. Faktem je, že dokud se občanů problém osobně netýká, např. nejsou denně okrádáni příbuzným gamblerem, tak neprojevují výrazný zájem o změnu. Tabulka č.: Počty hospitalizací v psychiatrických lůžkových zařízeních dle pohlaví a zaměstnání v roce 2009

Zdroj: Vejrosta, Šťastná, 2011

Vyhlášky lze tedy uplatnit rozlišně dle lokality, ale celorepublikově platí zákon, který zakazuje provozování hazardní hry na výherních automatech osobám mladším 18 let. Otázkou je, nakolik toto pravidlo provozovatelé dodržují. Osoba závislá na hraní je tzv. gambler. Taková osoba dokáže prohrát veškeré finanční prostředky nebo majetek, který získává i prostřednictvím trestné činnosti, izoluje se od společnosti, ztrácí kontrolu nad hrou i nad sebou. Je hrou natolik zaujatý, že ztrácí pojem o hodnotách peněz, někdy i o čase, je impulsivní, lže a nedokáže přestat vhazovat mince, dokud neprohraje vše. Patologické hráčství má u každého jedince určitý vývoj. „Kariéru“ gamblera tak rozdělujeme do základních tří stádií:

strana101z138

1. Stádium výher: osoba hraje občas, myslí na velkou výhru, je optimistický a rád zvyšuje sázky. Hraje osamoceně. Nezáleží, jestli vyhraje nebo ne, rád se i nepravdivě pochlubí. 2. Stádium prohrávání: hráč není sto přestat hrát, doma lže a na hru si půjčuje. Začíná být zadlužený. Z tohoto stavu se stává neklidným a uzavřeným, determinuje tím nejen svůj vztah k rodině, ale vztah k sobě samému, zanedbává se. 3. Stádium zoufalství: gambler obviňuje okolí ze svého jednání, páchá trestné činy, rozpadají se mu vztahy a pokouší se o sebevraždu. Tato fáze může být i fází beznaděje, kdy jedinec neumí z problematického cyklu vystoupit a problém řešit. V některých případech jej vyřeší úmrtí hráče. 4. Stádium uzdravení a růstu: existují případy, které nekončí úmrtím nevyléčitelného hráče, ale v případě vlastního chtíče a odborné pomoci se dokážou ze své závislosti vyléčit formou ambulantní nebo ústavní. Osoba se může rozhodnout dobrovolně nebo pod nátlakem zaměstnavatele, partnera či dokonce soudu. Jedná se o dlouhodobý a problematický proces. Ale jelikož je výhra natolik lákavá, herny non-stop otevřené na každém rohu,. osoba se závislosti jen těžko zbavuje. Tento typ pacientů či klientů má sklony k tzv. relapsu.50 Gamblerem se může stát kdokoliv. Výherní automaty jsou stále legálním produktem podnikání, jsou dostupné ve kteroukoliv hodinu a téměř ve kterémkoliv místě. Vztáhneme-li gambling i na osobní počítač nebo televizi, platí varování dvojnásobně. Více než polovina občanů ČR je připojena k internetu z domácnosti, téměř většina domácností vlastní i televizor. Může se jednat o rodiny nebo samotné jedince, kteří mají bezbariérový přístup k Playstationu, XBoxu, počítačovým hrám, sociálním sítím (Facebook, Twitter aj.) nebo sázení. Závislosti na internetu a vše s tím související nazýváme netholismem.

50

AMERICAN PSYCHIATRIC ASSOCIATION. Diagnostic and StatisticalManual of Mental Disorders (DSM): DSM-IV. Washington: American Psychiatric Association, 1994

strana102z138


definovat pojem gamblerství a uvést příčiny a důsledky vzniku této závislost,

-

vyjmenovat typy drog,

-

charakterizovat související problematiku s drogami,

-

definovat typy přístupu k etnickým menšinám,

-

vyjmenovat extrémistické skupiny na území ČR.


extremismus,

-

etnikum,

-

rasa,

-

předsudky,

-

lehké drogy,

-

etnocentrismus,

-

kokain,

-

LSD,

-

gambling,

-

netholismus.


jaké základní členění extremistů známe?

-

co je to etnikum a s jakým etnikem se můžeme setkat na území ČR?

-

charakterizujte hnutí punks.

-

které základní skupiny drog známe?

-

uveďte základní charakteristiku závislé osoby na drogách?

-

charakterizujte inhalanty a vyjmenujte typické příklady?

strana103z138

-

co to je gamblerství a jak můžeme preventivně předcházet tomuto problému?

-

co je to netholismus a čím se vyznačuje?

-

vyjmenujte neziskové organizace pracující s narkomany.

Souhrn V kapitole deváté jsme se seznámili s třemi zásadními projevy sociálně patologických jevů, a to s extremismem, drogami a patologickým hráčstvím. Všechny tyto pojmy byly definovány, charakterizovány svými druhy, zastoupením, příčinami a důsledky, které způsobují.

Literatura CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha : Portál, 2007. 183 s. ISBN 978-80-7367-098-6. FIŠER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie. Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jev. Kap. 6 Zneužívání psychoaktivních látek. Praha: Grada, 2009. Str. 87-124. FLEISCHMANN, O. Drogy jako celosvětový problém. in: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi 1. Ústí nad Labem: UJEP, 1999. GIDDENS, A.Sociologie. Kap. 8 Konformita a deviace. Praha: Argo, 1999. Str. 184- 226. JANDOUREK, J. Sociologie zločinu. Kap. 1 Co je zločin? Praha: Portál, 2011. Str. 9-20.

Student si vyhledá politický program Dělnické strany pro sociální spravedlnost a zhodnotí jeho obsah na základě demokratických měřítek. Student si pročte výsledky z provedeného výzkum na téma Názory občanů na drogy – květen 2013 CVVM při AV ČR a a propojí získané informace s výukou. http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7050/f3/ob130724.pdf

strana104z138

Student

zhlédne

dokument

o

hnutí

skinheads

-

Skinheads

attitudes

http://www.youtube.com/watch?v=Vzv6vPlEs-0 Student zhlédne dokument o nejslavnější české narkomance Katka od české režisérky Heleny Třeštíkové http://www.csfd.cz/film/264177-katka/

strana105z138

10 DOMÁCÍ NÁSILÍ A BEZDOMOVECTVÍ 10.1 Domácí násilí

"Táta občas mámu doma uhodí. Nedávno šla ke kamarádce na kafe. Volal jí, a ona mu to nezvedla. Pak celý večer čekal v předsíni. Potom, co se máma vrátila, to bylo hrozný. Hodně plakala, táta strašně křičel a vzal jí mobil. Viděl jsem ho, jak jí tim telefonem bouchnul do tváře. Ráno mi dělala snídani a měla na obličeji modřinu. Strašně jí to bolelo. Řikala mi, ať to ve škole nikomu neřikám.". I tak může znít výpověď dítěte, které žije v prostředí domácího násilí, které je pro mnoho lidí tabuizovaným tématem, anebo soukromým problémem. Dle výzkumu STEM v roce 2001 byly však dvě třetiny české veřejnosti názoru, že násilí uvnitř partnerských vztahů je závažný problém, o kterém nelze mlčet. Z oslovených respondentů bylo 61 % přesvědčeno, že obětí domácího násilí se stávají slabé a bojácné ženy. V podtextu je přítomna naivní teorie, že domácí násilí postihuje závislé a nesamostatné ženy, které si nechají vše líbit, a tím ponoukají partnera k uplatňování násilí. Stereotypy vázané na pachatele jsou v české populaci ještě výraznější. Dvě třetiny občanů soudí, že lidé, kteří jsou známí svým slušným a korektním vystupováním na veřejnosti, se domácího násilí nedopouštějí. Stále přetrvává i stereotypní uvažování o profesích či vzdělání. Dvě pětiny české populace totiž věří, že k domácímu násilí dochází hlavně mezi nevzdělanými partnery, a každý druhý člověk se kloní k názoru, že se domácí násilí týká sociálně slabých rodin. V každém případě platí, že zkreslující mýty, kterými trpí česká veřejnost, jdou k duhu pachatelům a pošpiňují oběti domácího násilí.51 Bezprávně vynucená fyzická i psychická nadvláda jednoho člena rodiny nad jiným, nebo více členy, bývá často tajena, anebo omlouvána napadenými. Oběti této převahy si ji ospravedlňují vlastním obviňováním. Některé skrývají svou potíž a žijí uzavřeně v domácnostech, izolovaně. Trpí nízkou sebeúctou a jsou často závislí na financích ČÍRTKOVÁ, L. MÁCHÁČKOVÁ, R., VITOUŠOVÁ, M. Domácí násilí. Praha: Bílý kruh bezpečí, 2002 Str. 28. ISBN 8086284-19-0 51

strana106z138

partnera (partnerky), který jim k nim zamezuje přístup. I přes to, že domov je místo, kam lidé míří za klidem a bezpečím, může být v dnešní době i místem velmi nebezpečným. Statistiky uvádějí, že každá 4. vražda se stane v prostředí domácnosti. Domácí násilí bývá skryto i z důvodu udržení rodiny za každou cenu. Jeden z partnerů je ochoten podstupovat pravidelné fyzické, psychické nebo sexuální násilí jen proto, aby děti měly oba rodiče. To platí i pro ženy, které s agresorem otěhotněly a odmítají zůstat na všechno samy, ale nejen ty. Domácí násilí si věk, pohlaví ani postavení v rodině nevybírá. Násilně se k sobě mohou chovat členové domácnosti, kteří k sobě mají citovou vazbu - sourozenci, rodiče nebo rodiče směrem ke svým dětem, které jsou nejčastějším terčem. Vyskytuje se ale i mezigenerační násilí páchané dětmi na svých rodičích. Případy hovoří o donucování k prostituci, zneužívání a zanedbávání seniora vlastním vnukem nebo synem. S tímto jednáním se však setkáváme i u nejrůznějších profesí, od kterých bychom to z pohledu zaměření a oboru neočekávali - zdravotní personál, pečovatelé, sociální pracovníci ad. Této tématice se společnost dříve příliš nevěnovala. Fenoménem se syndrom EAN (elder abuse and neglect - zanedbávání a zneužívání a na starších osobách) začal stávat až v 90. letech na základě zjištění, že až 6 % seniorů v USA, Kanadě a Velké Británii se s tímto problémem setkalo. Tento nejen legislativní, ale i morální a etický problém, začal být evidován díky zavedeným službám, jako je například krizová linka pomoci, poradny pro oběti domácího násilí apod.. 52 Jak domácí násilí probíhá? Na začátku je příčina, která podněcuje agresora k činu. Tradiční

příčinou

je

dominance

muže

nad

ženou

či

nad

dětmi.

V dnešním rozvinutém světě, ve kterém žena přebírá vedení domácnosti, emancipuje se, je výdělečně činná, studuje, se toto nadřazené chování nemusí tolerovat kvůli přežívajícímu zvykům tradičního postavení a role ženy v domácnosti. Existují ale výjimky, především v kulturách, kde tlouci ženu je zcela běžné, normální a nucení k sexu není zneužitím, ale manželskou povinností. Velmi rozšířenými příčinami jsou důvody sociální. Ekonomická krize, nedostatek pracovních míst, handicap, lenost, KALVACH, Z. Týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů jako medicínský problém. In Časopis lékařů českých, 1997, 6, 170 – 173 s. 52

strana107z138

nezájem, to vše může jedince ovlivňovat z hlediska tržně pracovního a finančního. Jestliže je člověk bez práce, má nízké příjmy nebo sebevědomí, je frustrovaný, může vše ventilovat fyzickým nebo psychickým terorem vůči osobě jiné. Argumenty, proč partner uhodil druhého partnera nebo svou ratolest či maminku, mají i osobnostní charakter. Pachatel je závislý na drogách, je pedantem, trpí úchylkou, jeho podřízení jako oběti mají nízké sebevědomí nebo naopak příliš vysoké, a tudíž nestravitelné agresorem. Takovým způsobem může být charakterizována příčina domácího násilí. Průběh domácího násilí lze popsat na jeho cyklického průběhu, ze kterého je velmi náročné vystoupit. Agresor hledá důvod, proč fyzicky, psychicky nebo sexuálně týrat či zneužívat druhého. Postačí, když se partner projevuje svobodně, daří se mu, směje se, nebo naopak odmlouvá, je nepřístupný, pláče, neuposlechne každý rozkaz či je nemocný, neschopný samoobsluhy apod. Následně se vystupňuje napětí v domácnosti ve formě kritiky (nadávky), ohrožování (výhružky zabitím, zničením oblíbené věci) nebo zesměšňováním (ponižování před přáteli, rodinou, na veřejnosti). Verbální výpady někdy předcházejí aktu násilí. Ke skutečnému útoku buď fyzickému (bití, škrcení, svazování, pálení cigaretou, topení aj.), psychickému (izolace, kontrolní telefony, odepírání jídla, spánku) či sexuálnímu (vynucování sexuální praktiky či striptýzu, znásilňování) dochází poté. Obrázek č. : Cyklus násilí

Zdroj: dchcb.cz, 2014

strana108z138

Nelze opomenout i násilí ekonomické. Existují partneři, kteří nejsou ochotni žít s jedincem vzdělanějším, pracovitějším, či vůbec se zaměstnaným člověkem. Jsou schopni kvůli svému chtíči vlastní nadřazenosti, ekonomické závislosti a poslušnosti partnera, donutit jej k odchodu ze zaměstnání. Chování agresora se projevuje i směrem k oblíbeným předmětům oběti. V nejlepším případě může předměty ničit, v extrémním jimi dokonce oběť napadne. Cyklus, který se uzavírá, bývá podpořen omluvami, odprošováním, svalováním viny na oběť. Pachatel však své chování opakuje, dokud svou oběť totálně nezničí nebo dokud se nezačne sama bránit. Nástroje, jak se takovému jednání bránit, mohou poskytnout poradny, azylové domy, policie či další odborníci. Existují však oběti, které použijí v těchto závažných případech rychlejší způsob řešení. Výše zmíněné stereotypy o pachatelích a obětech vypovídají, že násilníkem není vždy muž a že agresor nemusí vždy být osoba s nízkým IQ nebo vzděláním. Zatímco násilí ze stran žen je jednorázové a omezené, ze strany mužů bývá promyšlené, systematické a dlouhodobé. Paradoxem zůstává, nakolik společnost přijala násilí na druhých osobách. Ve společnosti se ustálila různá přísloví, například anglické „ženu a koně je nutno tlouci co nejvíce“, nebo „škoda každé rány, která padne vedle“, která používají rodiče na celém světě. Přežívají tělesné tresty dětí, které jsou nuceny klečet na hrachu a drží prkénko na maso na natažených rukách apod. Vypráví se pedofilní vtipy. Zesměšňují se senioři. Graf č.: Pachatelé domácího násilí dle uživatelů

Zdroj: Život90, 2013

strana109z138

10.2 Bezdomovectví Je velmi jednoduché stát se v dnešní době bezdomovcem. Stačí ztratit zaměstnání, lásku partnera, rodinu, poškodit si zdraví, být ekonomicky nesmýšlející, jezdit na černo autobusem a roky nereagovat na výzvy o zaplacení, vzít si zadluženého partnera, trpět duševní chorobou nebo být závislý na drogách. Přežívá stereotyp, že bezdomovec je pouze takový člověk, který si za svůj stav bez domova může jen on sám. I přes to, že osobnostní charakteristika v této oblasti hraje zásadní roli, existují souhry náhod, které jedinec nedokáže změnit. Bezdomovectví, jako způsob života, bývá vlastní volbou velice vzácně. Je to sociální propad, v rámci kterého individuum rezignuje na lepší alternativu života. Bývá bez trvalého bydliště (vyjma uvedeného na úřadu města), bez práce, bez kontaktu s rodinou. Tím, že dlouhodobě sociálně selhává, tj. nekomunikuje s nejbližšími, rodinou, přáteli, bývalými kolegy, nemá partnera apod., a se svým statusem společensky odmítavého člověka bez domova, se izoluje a ztrácí tak sociální role, které během života nabyl. Bezdomovectví však není problém pouze z hlediska sociálního, ale zejména psychického, zdravotního, tak finančního. Jak už jsme uvedli výše, příčin bezdomovectví je mnoho, často se kombinují. Příkladem jsou lidé, kteří kvůli své pohodlnosti a nezodpovědnosti ztratili zaměstnání, a nemohli tak živit rodinu. Propadli pak alkoholu, životní partner s nimi následně odmítl sdílet domácnost a požádal o rozvod. V takové situaci se pak může stát takovým, který se hledá každou noc vhodné a klidné místo, kde by přespal. Při dlouhodobé rezignaci na změnu může ztratit ponětí o hygieně, o čase, o realitě. Kromě nezaměstnanosti může být materiální nebo ekonomickou příčinou zadluženost, ať už vlastní nebo příbuzenská (např. zděděné dluhy. Je-li něčí potomek narkoman a

zároveň

dlužník

mohou

být

v

následku

jeho

úmrtí

převedeny

dluhy

na jeho rodiče). Tento fenomén se velmi rozrůstá, a to zvláště v současné době, ve které je zadluženost brána jako společenská norma (promování výhodných hypoték, úvěry, leasingy). Mezi sociální příčiny pak řadíme chudobu nebo nevzdělanost, tak i rozvod a domácí násilí může způsobit, že se jedinec dostane na ulici. Vše může podpořit individuální příčina jako je nemoc, duševní porucha apod. Nelze opominout i deinstitucionalizaci. Pokud je jedinec dlouhodobě uvězněn nebo léčen, jeho návrat

strana110z138

z instituce bývá velmi složitý. Zvláště to platí pro případy násilníků, vrahů nebo deviantů, kterých se rodiny zřekli a zamezili jim tak návrat pod společnou střechu.

Grafč. : Podíl dětí žijících v chudobě

Zdroj: OECD, 2011

Kdo je typickým bezdomovcem? Nejčastěji to bývá muž mezi 40. a 60. rokem života, který příliš neplánuje budoucnost, má nízké sebevědomí nebo jiné psychické zvláštnosti.

Ty

jsou

však

spíše

důsledkem

než

příčinou

bezdomovectví.

Jelikož jsou bezdomovci sociálně izolováni, citově strádají. Můžeme si všimnout, že nemalé množství z nich vlastní zvířata. Často jsou to psi, kteří jim mají substituovat člověka a jeho cit. Život v samotě nebo komunitě podobných jedinců nenapomáhá jednoduchému životu. Pokud se spojí samota s se závislostí nebo násilím, závratnou rychlostí se takovému člověku zhoršuje zdravotní stav. Pokud se k tomu přidá nedostatečná hygiena, stravování odpadky, mívá to na život fatální důsledky. Z těchto důvodů je u takových osob 8 krát vyšší úmrtnost než u lidí s domovem. Bezdomovectví můžeme popsat i na základě několika hledisek, jako je například čas, geografie, typologie obydlí či osobnost bezdomovce. Zaměříme-li se na časové spektrum, existují chroničtí bezdomovci, kteří tráví téměř celý život na ulici, v azylových domech, u kamarádů nebo jak se hovorově říká „pod mostem“. Ti, kteří však zcela nerezignují na svůj stav, mají čas bezdomovectví jako pouhou epizodu. Ti střídají život v domácnosti s ulicí. Jsou to spíše mladí lidé, kteří utíkají z domova

strana111z138

od rodičů, a posléze se k nim opět vrací. Bezdomovcem se může člověk stát i v rámci situační krize, pouze jednou v životě, kdy se na chvíli octne bez střechy nad hlavou. Takové formě říkáme přechodná. Dalším přežitkem lidské společnosti bývá myšlenka, že bezdomovci jsou pouze lidé na ulici. Někteří sice mohou bydlet venku, na ulici, pod mostem, v šachtách nebo v polorozpadlých domech, opuštěných chatách, zahradních domcích, v chatrčích a maringotkách, ale existují i ti bezdomovci, kteří přežívají na ubytovnách, ve věznicích, sociálních zařízeních, na hausbótech, skrývají se i u svých přátel nebo příbuzných. Ke vzrůstajícímu počtu bezdomovců patří migranti, kteří přežívají na přeplněných ubytovnách za neuvěřitelné poplatky, někdy bez dokladů a osobních věcí. Častěji se vyskytují na nádražích, kde žebrají společně s tuláky, kteří vyhledávají frekventovaná místa, aby zajistili základní potřeby - alkohol, cigarety nebo jídlo. Někteří však svůj status skrývají a nevyhledávají pomoc. Snaží se alespoň dodržovat hygienu a nosit čisté oblečení, aby zamezili jakýmkoliv dohadům o vlastním sociálním statutu. Nechtějí být nikomu na obtíž, nechtějí, aby kdokoliv o jejich problému věděl, protože jejich situace je pro ně samotné naprosto neúnosná.

Diagram č. 1 : Tři dimenze sociálního vyloučení osob v roce 2013 (v tis. osob)

Zdroj: ČSÚ, 2013

strana112z138


formulovat pojem domácí násilí,

-

definovat příčiny a důsledky domácího násilí,

-

popsat cyklus domácího násilí,

-

charakterizovat pojem bezdomovectví,

-

vyjmenovat typy bezdomovectví z hlediska prostoru,

-

popsat osobnost bezdomovce.

Pojmy k zapamatování Seznam důležitých pojmů a hlavních bodů, které by student při studiu tématu neměl opomenout: -

domácí násilí,

-

cyklus domácího násilí,

-

akční týraní,

-

syndrom CAN,

-

syndrom EAN,

-

dysfunkční rodina,

-

bezdomovectví,

-

tulák.


definujte pojem domácí násilí a vyjmenujte příčiny jeho vzniku,

-

popište cyklus domácího násilí,

-

co je to bezdomovectví a jaké formy znáte?

-

popište osobnost bezdomovce,

-

jaké důsledky má bezdomovectví na člověka?

-

co je to syndrom CAN a EAN?

strana113z138

Souhrn V kapitole deset jsme věnovali prostor domácímu násilí, jeho projevům v rámci široké typologie. Byly charakterizovány jak příčiny, tak jeho důsledky. Součásti kapitoly představovaly termíny syndromů CAN a EAN. Poté jsme formulovali bezdomovectví, osobnost bezdomovce a taktéž příčiny a důsledky bezdomovectví v souvislosti s jedincem.

Literatura ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (svědkům) trestných činů. Praha: Grada, 2007. BUSKOTTE, A. Z pekla ven. Žena v domácím násilí. Kap. 1 Předsudky a mýty o násilí na ženách. Praha: ComputerPress, 2008. Str. 20-28. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese. Kap. 25 Bezdomovectví. Praha: Portál, 1999. Str. 95-97

Student si vyhledá neziskové organizace, zabývající se problematikou domácího násilí v ČR. Student sepíše seznam pořekadel, pohádkových příběhů a jiných zdrojů lidové tvořivosti, vyjadřující prvky násilí. Student zhlédne dokument o fenoménu bezdomovectví v Praze Trvalé bydliště Praha http://dafilms.cz/film/2255-trvale-bydliste-praha/nebo americký dokument Hlasy v tunelech http://www.csfd.cz/film/296727-hlasy-v-tunelech/galerie/

Student si prohlédne fotografie amerického tulákahttp://refresher.sk/9375-Svet-tulakovna-periferii-ocami-Polaroid-Kidda

strana114z138

Student se informuje o inovacích MPSV Nová služba i pro vozíčkáře z ulice http://www.mpsv.cz/cs/14020

strana115z138

11 TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ DÍTĚTE 11.1 Historie a současnost postoje k dítěti

Jsou nejmladší, nejmenší, bezbranní, často neovládají ještě ani mateřský jazyk, základní sebeobsluhu, a přesto se stávají jednoduchým terčem nadávek, kopanců, objektem zájmu sexuálních deviantů, zbožím, nedobrovolným dárcem orgánů apod. Širší informace o nepřijatelném chování vůči dětem přináší právě tato kapitola. Z historického hlediska bývaly děti oběťmi různých náboženských rituálů, často v institucích typu sekt. Například Aztékové obětovali děti bohu deště Tlalokovi. Mezi nimi byla rozšířena představa, že pláč obětovaných ratolestí přivolává déšť v dobách sucha. Aztéčtí bojovníci nezajali cizí dítě, ale vybírali děti místní. Ty musely splňovat dvě základní kritéria: narození ve vhodné době zasvěcené bohu Tlalokovi, tj. v devatenáctém dnu měsíce quiahuitl nebo tozoztontli, druhým kritériem byly dvě kadeře vlasů, které vyčnívají z účesu. Kněží odkoupili dítě od rodičů za vysokou cenu. Poté ho vypravili v nosítkách na slavnostní průvod, který byl tvořen nejvyšší společenskou vrstvou, šlechtou a hodnostáři. Na vrcholu hory pak potomkovi podřezali hrdlo. Plakalo-li dítě ze strachu, bylo to dobré znamení. Před Velkým chrámem mezitím čekalo další neviňátko, obvykle holčička v modrém šatu, kterému následně na jezeře v kanoi bylo podřezáno hrdlo tak, aby krev stékala do vody. Následně do ní vhodili i tělo.53 Kromě náboženských rituálů je s historií spojováno usmrcování dětí už jen z hlediska jejich pohlaví. Toto se týkalo především děvčat. Úmrtí kvůli pohlaví byla charakteristická například pro starověkou i středověkou Čínu nebo byla zaznamenána u Eskymáků (Inuitů). Důvodem, proč k takovému zločinu po staletí docházelo a v některých kulturách stále dochází, je postavení rodičů. Pokud stojí rodiče vysoko ve společenské hierarchii, měli by svět normativně obohacovat o mužské pohlaví. Pak se narozený syn může stát vládcem harému stejně jako jeho otec, oproti dceři, která

KOVÁČ, M. Slnko jaguára: Náboženský svet Olmékov, Mayov a Aztékov. Bratislava: Chronos 2002, s. 289

53

strana116z138

by se mohla stát jednou z žen sloužícím svému pánovi právě v takovém harému. Dalším důvodem je nízká sňatečnost z hlediska nedostatku mužů. Proto mnoho rodin v rozvinutých zemích ukončuje předčasně životy svých dětí, aby nemuseli přihlížet osamocení po celý jejich život svých ratolestí . Obrázek č. : Tlalok: bůh deště

Zdroj: umythology.net, 2011

Usmrcovány jsou děti neprovdaných žen, ať už novorozeňata, nebo nenarozené děti. V některých kulturách platí takové společenské pravidlo, že žena s dítětem musí mít zákonitě svého manžela - otce ratolesti. Jakmile není provdána a je těhotná, je ostudou celé rodiny. Některé primární skupiny, jako jsou rodiny, mohou své těhotné dcery vyhostit ze svých domácností. Takové osoby pak mají velké potíže se začleněním do jiné komunity, kmene, a často následně umírají i se svou ratolestí mimo svůj domov. Jelikož dodnes existují země, které neuznávají legální interrupce, dochází k usmrcování dětí mimo zákon. V těchto případech se jedná o neprofesionální zákroky, které ženy vykonávají přímo na sobě nebo prostřednictvím neodborného pomocníka. Takové zákroky mohou způsobit i úmrtí pacientky. Obzvláště závažná je pak vražda novorozeněte v rozvinutých zemích s baby boxy, poradnami, kojeneckými ústavy, kterou spáchá matka ze strachu z veřejné ostudy, nedostatku financí, svobody apod.

strana117z138

Bohužel v historii lidské společnosti nejsou děti jen radostí, pokračovateli rodinného klanu, ale i otroky. V mnoha kulturách se setkáváme s příběhy zotročování malých dětí na dětskou práci. Takové jednání není typické zejména jen pro středověk, ale i pro současnost. I přes to, že existují celosvětově uznávané úmluvy o ochraně dítěte, jsou země, ve kterých není dětská práce ničím neobvyklým. Týká se to zejména Asie a Afriky. Vzpomeňme však kameloty z poválečného období v USA, kteří se snažili zajistit alespoň část prostředků na obživu rodiny. Obrázek č. : Kamelot

Zdroj: Hine, 2011

Je paradoxem, že týrání zvířat a jejich ochrana byla řešena o celých osm let dříve než týrání dětí. Až v roce 1962 totiž lékař C. H. Kempe vyslovil termín „syndrom bitého dítěte“, který charakterizoval jako soubor neobvyklých poranění nezpůsobených úrazem. V 60. a 70. letech 20. století se přidala problematika zneužívání dětí a byl formulován syndrom CAN.

V dnešní době jsou zprávy o dětech mediálně vděčné, zvláště zprávy o dětech se smutným příběhem, s emotivním nábojem (tzv. human story). Proto pravidelně slýcháváme o baby boxech, zachráněných novorozeňatech z popelnic, o natáčení dětské pornografie dostupné na

internetu, o sporech o potomka během rozvodů. I přes

mediální vděčnost je však okolí v reálu nevšímavé a zavírá oči před modřinami, agresivními nebo naopak velmi ospalými dětmi či nad dětmi deviantně vystupujícími. Nejsou to jen děti ve školkách, které se nepřirozeným způsobem dotýkají druhých dětí, děti, které prospí většinu výuky ve škole, jsou to například i děti svazované a zavírané

strana118z138

do sklepa jako při tzv. Kuřimské kauze. Ta byla uveřejněna díky sousedovi snažícímu se naladit elektronickou kameru, která měla snímat jeho vlastního potomka. Tyto záběry upozornily v roce 2007 na týrání dvou chlapců vlastní matkou, tetou a dalšími osobami, jejichž počet nebyl nikdy skutečně vyčíslen, a ne všichni pachatelé byli zcela odhaleni. Zavírali děti do klecí, bili je, řezali, topili a pálili cigaretovými nedopalky. Cílem bylo zlomit vůli hochů, aby poslechli jakýkoliv rozkaz. Nahé a spoutané děti musely

pojídat například vatu ve sklepení. Krátce po jejich přijetí do Klokánku však jeden z aktérů, údajně třináctiletá Anna zmizela beze stopy. Ve skutečnosti nebyla dcerou Kláry Mauerové, ale šlo o přibližně třicetiletou ženu, Barboru Škrlovou, žena s novou identitou. Nakonec byla nalezena v Norsku jako 13letý chlapec Adam. Po svém návratu do ČR byla zatčena a obviněna z několika trestných činů. Existovalo několik vyšetřovacích verzí, například, že jde o gang natáčející dětskou pornografii nebo sektu, avšak nikdy nebylo nic takového prokázáno.54

Obrázek č. : Čtyři podoby Barbory Škrlové

Zdroj: idnes.cz, 2011

Nikoliv týrání, ale i zanedbávání dětí bývá v rozvinutém světě vnímáno jako abnormální. I tak existuje mnoho rodičů, kteří nekladou dostatečně velký důraz na sociální a zdravotnickou kontrolu dětí. Nenavštěvují s nimi preventivní prohlídky, takové děti se pak s podlitinami, spáleninami, někdy i vážnou zlomeninou, jako důsledkem tělesného trestu, sžívají několik dní až měsíců. Z pohledu států a jejich

AKTUÁLNĚ.CZ. Kuřimská kauza: přehledně jak to jen jde.Dostupné z WWW: http://zpravy.aktualne.cz/kurimska-kauzaprehledne-jak-jen-to-jde/r~i:article:430002/ dne 12.7.2014 54

strana119z138

politik bychom mohli upozornit na všeobecnou nedostatečnou právní ochranu dětí. O síle legislativy, prevence, tak i represe hovoří čísla. Například v USA průměrně zemře 5000 dětí v důsledku tělesného poškození ze stran rodičů, další statistiky hovoří o milionu dětí, které jsou zneužity sexuálně (71 % tvoří děvčata). Při rozhovorech s pacienty zdravotnických zařízení nebo klienty nápravných zařízení bylo zjištěno, že 97 % delikventů a 80 % vězňů bylo v dětství zneužíváno. Důležité je si uvědomit, že takové negativní jednání vůči nejmenším není nový sociálně patologický jev, ale existuje od vzniku lidské společnosti. Ta na základě životních zkušeností přetvořila chování dospělých v realitě do lidové tvorby, a po staletí či desetiletí vypráví příběhy o týrání rodičem v mnoha pohádkách, románech a operách. Příkladem je O 12 měsíčkách, Čertův švagr, Mrazík, Popelka, Prodaná nevěsta. Většina z těchto příběhů je založena na týrání či zanedbávání, jehož původcem je nevlastní rodič, macecha nebo otčím.

11.2 Syndrom CAN Výše jsme definovali vznik syndromu bitého dítěte v 70. letech 20 století, pro který se ustálil odborný název syndrom CAN (Child abuse and neglect). V české podobě jej definujeme jako týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, které není náhodné, může být vědomé, ale i nevědomé jednání rodiče či jiného vychovatele vůči dítěti. Společností je spíše nepřijatelné a odmítané. Takové zacházení s dítětem poškozuje jeho duševní, tělesný a společenský vývoj či může způsobit smrt. Důvodů, které vedou nadřazeného a silnějšího jedince k takovému jednání, může být několik. Na jedné straně hraje roli faktor dítěte, pokud je postižené, má jiné pohlaví, než si rodič vysnil, nebo je dítětem nechtěným či má jiné zvláštnosti. Nenávist a také nepociťovaná láska může dovést rodiče či vychovatele k nedůstojnému chování, ať už vulgárnímu zesměšňování na veřejnosti, odepírání spánku po tělesné tresty nebo usmrcení. Nehledejme však příčiny pouze na straně dítěte. Rozhodujícím faktorem je i osobnost opatrovatele ratolesti, která se stává hromosvodem jejich vzteku,

strana120z138

neúspěchu anebo bolesti. Pakliže je sama postižen, nebo je mladým rodičem, který se rozhodl pro život v rodině, a po čase tohoto rozhodnutí lituje, nebo se jedná o vychovatele závislého na drogách nebo alkoholu, je osobou agresivní, vztahovačnou, pedantem, může být jeho chování zásadně determinováno. Jak jsme již výše zmínili v kapitole o domácím násilí, fyzické, psychické nebo sexuální ataky na slabší osobu ovlivňuje také sociální situace, zejména ta rodinná. Jakmile je člověk nemocný nebo se o nemocného stará, je izolovaný, chudý, nezaměstnaný, nebo je členem neúplné rodiny, sekty, ovlivňuje tak své mezilidské vztahy. Syndrom CAN se projevuje zejména tělesnými tresty jako je klečení na hrachu, držení prkýnka na natažených rukách, mlácení rákoskou, páskem, opařování horkou vodou, pálení cigaretou, svazování k topení, nedostatek hygieny, absence výživy, přístřeší, oblečení. Zařazujeme tam však i výkon dětské práce a žebrání. Chlapci bývají trestáni více než dívky, a to nejčastěji za známky nebo špatné chování. Viditelné projevy tělesných trestů známe v podobě hematomů, opařenin, spálenin, ran, fraktur. Velmi rozšířená je psychická forma týrání, jako je ponižování, vydírání, pomlouvání, odpírání spánku anebo projevování nezájmu o dítě všeobecně. Psychicky vyčerpávající je pro dítě i role oběti domácího násilí, i přes to, že je jen pozorovatelem. Takové dítě bývá citově deprivované, unavené, nebo naopak velmi aktivní, aby na sebe strhlo pozornost. Může být také apatické, agresivní a hostilní vůči ostatním dětem. Opomíjí se také i nepřiměřenost domácích prací nebo předání rodičovské role na nejstaršího potomka. Velmi závažné je sexuální zneužívání. Dítě může být vydíráno a nuceno k sexuálním praktikám, ať už bez doteku či s dotykem nebo k exhibicionismu. Nejmenší členové společnosti bývají i obtěžováni devianty nebo znásilňováni. V některých rodinách dochází dokonce k incestu. Velmi specifické týrání je systémové zpochybňování vlastními rodiči, pokud se jejich ratolest přizná k sexuálnímu zneužívání například příbuzným. Dítě je opakovaně vyslýcháno a není strany, které by potomkovi věřilo. Taková oběť si po zbytek života žije se zkušeností, kterou nikdo nechtěl poslouchat a vyřešit, což může mít fatální důsledky.

strana121z138

Stejně jako již zmíněné pohádky, romány či opery plné domácího násilí nebo týraní dětí, evidujeme i jazykové automatismy spojené s vydíráním, vyhrožováním či násilím. Slýcháváme je od svých rodičů dodnes. Vyskytují se jak napříč kulturami, tak i sociálními vrstvami: - „Nech toho, nebo ti fláknu“ - „Zasloužil bys na zadek“ - „Kluci nepláčou“ - „Nafackuju ti, abys měl důvod řvát“ - „Že já tě tu nechám, zhasnu, odejdu a už nikdy se nevrátim“ - „Děláš mi jen ostudu“ - "Dokud to nedojíš, neodejdeš od stolu" - " Huso hloupá a ošklivá" Násilné, tyranizující a zneužívající chování vůči nejmenším má následky na jejich život, počínaje selháváním ve škole, závislostmi na drogách nebo alkoholu, přes pasivitu vůči jakékoliv aktivitě, seznamováním se s novými lidmi konče. Tyto děti jsou antisociální, hostilní individua, která odmítají komunikaci. Jsou to děti bez radosti. Syndrom CAN se na obětech též projevuje jak prostřednictvím neurotických poruch, tak poruch v jejich vývoji. Protože jejich duševní zdraví v pořádku, odráží se to na fyzickém zdraví, a děti často trpí psychosomatickými potížemi. Každý takový čin má svůj proces a je složen z několika fází, které nemusí zákonitě tvořit začarovaný kruh. Na začátku pachatel oběti vyhrožuje, aby zatajila hlazení, mazlení, svlékaní nebo zneužívání („Nikomu to neříkej, nikdo ti neuvěří! Zabiju tě, když to někomu řekneš“). Oběť se cítí bezmocná. Obává se, že pachatel splní svá slova, anebo má strach, že jí nikdo nebude věřit příběh, se kterým přichází za osobami s prosbou o pomoc. Některé oběti se nechají svést a násilí se přizpůsobí, aby přežily. Nechávají se dlouhodobě zneužívat, podřizují se jakémukoliv rozkazu, a dokonce se obviňují z toho, co na nich druzí páchají. Jiné děti mohou násilí natolik podlehnout, že je berou později jako přirozenou součást svého života, a do svého násilníka se i zamilují. Avšak chce-li oběť utéct takovému násilí, musí informovat o problému ihned - své nejbližší - rodinu, kamarády, jejich rodiče, policii, učitele, ředitele školy ZŠ, vychovatele či jinou dospělou osobu. Jako nevěrohodné pak působí vyprávění,

strana122z138

které přichází na veřejnost s opožděním. Takový informační konflikt, zaujatost a bezradnost může vést k odvolání výpovědi. Oběti se totiž obávají o sebe, později o svou původní i novou rodinu z důvodu možného napadení, opakovaného znásilnění, nebo i o své renomé nebo renomé vlastní rodiny, aby nebyla veřejně zostuzována. Případy týrání, zanedbávání nebo zneužívání dětí nejsou ojedinělé. Nehovoříme zde o několika dětech, které si musely tímto typem chováním druhých projít. Čísla jsou mnohem vyšší. Statistiky MPSV ČR ukazují na zvyšující se počet ohlášených případů. Za rok 2013 bylo zaznamenáno celkem 7 527 případů, a to v 1 760 případech díky škole, která problém nahlásila. Zvyšující se počet je výsledkem skutečnosti, že násilí na dětech je u nás bohužel v řadě domácností bráno jako součást výchovy. Druhou skutečností je zvyšující se zájem a všímavost veřejnosti, která již jen nepřihlíží, ale bojuje na straně dětí. Počet týraných dětí v neúplných a doplněných rodinách je téměř dvojnásobný (4 428 dětí), než v rodinách úplných (2 783 případů). Nejčastějším následkem u takto zasažených dětí bývá posttraumatická stresová porucha, hospitalizace, trvalé tělesné postižení a bohužel i smrt. Za rok 2013 přišlo z důvodu týrání a zanedbávání péče o život celkem 9 dětí55. Sexuální zneužívání dětí má spíše podobu komerční, nemusí se jednat však pokaždé pouze výměnu sexuálních služeb za finanční prostředky. Dítě se může použít za účelem sexu za naturálie - svezením luxusním autem, nákupem originálního a drahého oblečení, za jídlo. Komerční zneužívání nejmenších je černé svědomí světa. Po celém světě nalezneme heterosexuální prostituty i prostitutky, které vykonávají za úplatu i prostituci homosexuální. Dětem bývá při hereckých neúspěších během natáčení pornofilmů vyhrožováno, že budou muset hrát homosexuála, aby se zaplatili náklady spojené s přerušováním a nastavováním natáčení. Většinou podlehnou. Pornografie, která zobrazuje děti při simulované nebo skutečné sexuální činnosti, je založena na vystavování pohlavních orgánů nebo skutečné souloži. Čím dál tím více dokonalejší výroba, rozšiřování těchto produktů na nosiči prostřednictvím DVD nebo internetu a fotografie umožňuje dělat pornografie dostupnější. Je paradoxem, že za sebou každý z nás nechává elektronickou stopu, ale poskytovatelé a producenti NAŠEDÍTĚ.CZ. Nadace Naše dítě slaví v letošním roce 20 let. Dostupné z WWW: http://nasedite.cz/cs/home dne 15.7.2014

55

strana123z138

takového materiálu nejsou v mnoha případech dohledatelní. Je důležité též upozornit na chování například uživatelů sociálních sítí, kteří k tomuto problému přispívají svými fotografiemi a domácími videi svých nahých dětí, nemají-li zabezpečený internet. Zatímco v roce 2002 americké bezpečnostní úřady zaznamenaly 45 055 obscénních snímků, v roce 2013 jich bylo téměř 24 milionů, letos do ledna 2014 už 112 milionů souborů s dětskou pornografií.56 Značný vliv na výsledky odhalených materiálů mají zcela běžní uživatelé internetu. Není to pouze sexuální zneužívání, skryté v rodinách, omlouvané rodičem za účelem udržet rodinu pohromadě, nebo zjevné prostřednictvím pornoprůmyslu, je to i dětská prostituce, která trápí celý svět. Ať už je za peníze jako zdroj dobrovolné obživy, pro

zábavu

nebo

vynucená

osobou

blízkou

či

organizovanými

zločinci,

kteří si na dětech založili podnikání. Nesmíme opomenout i zneužívání institucionální, na táborech vedoucími, na internátech pedagogy nebo v kostelech kněžími apod. Osoby, které tíhnou k lásce k dítěti, bývají frustrovaní partneři, kterým se nedostává uspokojení specifické potřeby, sexuální devianti s psychickými anomáliemi. Osoby bez trvalého partnerského vztahu, nebo ti, kteří vyhledávají něco nového. Osoby se sexuální aberací bývají nejčastěji pedofilové. Zpravidla nejsou nebezpeční tělesnému zdraví, životu, protože mají zájem o nekoitální formy, o škádlení, nikoliv sex. Existuje však preferenční pachatel, který projevu erotický zájem o dívky (hebefílie) nebo chlapce (efebofílie) za účelem sexu. Vyhledávají nezralé a naivní osoby s nižším sebevědomím. Výjimkou je situační pachatel, který má zájem o děti náhodou. Roli hraje například intoxikace. Prostředí, ve kterém se obchoduje s dětmi, může být domácnost, tak i nevěstinec, klub či armáda. V rozvojovém světě je rozšířen fenomén prodeje panen bez HIV viru (hl. v zemích, kde je vir rozšířen), například v Jihoafrické republice. Rozmáhá se celosvětově i prodej dcer migrantů, které končí v nejzapadlejších místech původně jako společnice, tanečnice a výsledně jako prostitutky, narkomanky a oběti násilných trestných činů.

LIDOVKY.CZ. Dětská pornografie nabírá na webu epidemických rozměrů. Dostupné z WWW: http://www.lidovky.cz/detskapornografie-na-webu-nabira-epidemickych-rozmeru-pi2-/media.aspx?c=A140619_170210_ln-media_sk dne 12.7.2014 56

strana124z138

Výše jsme zmínili, že děti se již od útlého věku stávají zbožím, prodejným produktem. Nelze však všechny tyto případy vztáhnout pouze na sexuální otrokářství, obchod s orgány, ale ve světě fungují i nezákonné adopce. Rodiče prodávají své ratolesti i za ty nejmenší drobné, aby obstarali obživu zbytku rodiny nebo se zbavili nechtěného dítěte. Rodiče jsou chudí, mají několik potomků, a o to víc jim chybějí peníze, aby se o ně postarali. Někdy se zdá, že jediný způsob, jak jim poskytnout šanci na lepší život, je adopce. Například v indickém Dillí lze koupit dítě i za 5 amerických dollarů. Někdy se děti dokonce unesou, aby se za hranicemi prodali nešťastnému páru, který ze zdravotních či jiných důvodů nemůže mít děti vlastní. Zejména v Indii a zemích obdobně nerozvinutých se únos dětí praktikuje za účelem žebroty. Děti jsou deformovány, jsou jim od narození lámány končetiny, vylívá se jim zrak žhavým olovem, protože handicapované dítě více dojme a vyžebrá ve veřejném prostoru více peněz. Ty pak však odevzdává svému otrokáři. Každoročně je prodáno kolem milionů dětí, dle OSN je min. 80 milionů dětí tulákem. Tito tuláci pro zajištění základních potřeb prostituují (75 % tuláků-prostitutů v Bogotě).57 Skutečná čísla fakticky neexistují. Jsou to pouze odhady. Únosy dětí se praktikují též kvůli tradičním sportům. V Pákistánu, Bangladéši nebo Súdanu se každý měsíc ztratí třicet malých chlapců od věku tří let, které únosci zotročují jako žokeje velbloudů. Pašeráci je dováží šejkům do Spojených arabských emirátů kvůli extrémně populárním velbloudím závodům. Nejlevnější a nejjednodušší je koupit si malého otroka bez práv a nároků. Bohaté rodiny vydávají za ušlechtilá zvířata ohromné sumy peněz, staví pro ně speciální nemocnice s odborníky. Avšak zraní-li se malý žokej, je snazší koupit si jiného. Nedávná smrt šestiletého Amira Abbase, uneseného do Abú Zabí, otřásla médii, kdy jeho rodinu pašeráci přesvědčili, že se hoch bude mít lépe v cizině u hodných lidí než v jejich nuzných poměrech. Otec souhlasil s adopcí a setkal se s ním až jako s umírajícím v nemocnici s těžkými zraněními po jedné zběsilé jízdě.

57

UNICEF. Sustainbility reporting on children´srights. Dostupné http://www.unicef.org/csr/css/UNICEF_Working_Paper_-_Reporting_161213_Web.pdf17.7.2014

strana125z138

z

WWW:

Přeživší žokejové trpí podvýživou, aby nezatěžovali velbloudy. Pracují sedm dní v týdnu, a pokud ne, jsou biti a bez jídla. Pašeráci posilují závislost i fiktivními informace o nezájmu a nechtěnosti rodičů unesených dětí. Takové chování zlomí každou dětskou duši. Úřady jsou lhostejné, na Indickém poloostrově nemá život člověka velkou cenu.58 Děti bez formální identity, úřady neregistrované, děti chudých rodin, děti bez rodičů, děti ze speciálních institucí (dětských domovů, diagnostických nebo výchovných ústavů), děti mladistvých rodičů, děti fyzicky nebo mentálně handicapované, děti etnických minorit, děti mladých rodičů, dětští vojáci jsou nejohroženějšími skupinami ve světě dospělých. Nelze opomíjet jejich lidská práva, dostatečnou ochranu, která by jim zajistila bezpečné dětství. Nabízí se bezpočet mezinárodních (UNICEF) či národních organizací (v ČR Bílý kruh bezpečí, Nadace Naše dítě apod.), které společně se zástupci rodinné politiky pracují jak s oběťmi, tak i pachateli. Veřejná ochrana nejslabších jedinců lidské společnosti závisí však spíše na zájmu veřejnosti samotné.


popsat na základě historického kontextu přístupu k dětem, k týrání, zneužívání a zanedbávání a porovnat se současností,

-

charakterizovat osobnost oběti i pachatele týrání, zanedbávání a zneužívání dětí,

-

vyjmenovat neziskové organizace a státní orgány zabývající se touto problematikou,

58

-

definovat pojem syndrom CAN

-

popsat základní rysy dětské prostituce, její příčiny, tak důsledky

-

definovat pojem obchod s bílým masem, pornografie.

SLEMENTOVÁ, Z. Otrok velbloudů. Dostupné z WWW: http://www.rozvojovka.cz/clanky/605-otrok-velbloudu.htm17.7.2014

strana126z138


syndrom CAN,

-

pornografie,

-

prostituce,

-

týrání,

-

zanedbávání,

-

domácí násilí,

-

zneužívání.


jakým způsobem se projevuje dítě se syndromem CAN?

-

které instituce působí v prevenci a represi této problematiky?

-

čím se vyznačuje dětská prostituce a kdo se jí účastní?

-

je dětská pornografie legální?

-

jaké jsou příčiny dětské prostituce?

-

kdo je pachatelem a obětí týrání, zneužívání a zanedbávání dětí?

-

které děti jsou nejčastěji ohroženy syndromem CAN?

Souhrn V

kapitole

11

této

studijní

opory

jsme

věnovali

prostor

jednomu

z nejproblematičtějších témat v oblasti sociální patologie a tj. zneužívání, zanedbávání a týrání dítěte, jejich příčin a důsledků. S tím spojené pojmy z oblasti dětské prostituce a pornografie. Nejsou opomenuty instituce, které se touto problematikou zabývají jak na úrovni prevence, tak i represe.

strana127z138

Literatura FIŠER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie. Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Praha: Grada, 2009. Str. 13-18. HAMANOVÁ, J. Rizikové chování v dospívání především v reprodukční oblasti. In: Rizikové chování dospívajících a jeho prevence. 4. Odborný seminář, SZÚ, Praha. Praha: Free Teens Press, 2003. Str. 19-42. VOJTOVÁ, Věra. Kapitoly z etopedie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 136 s.

Student si vybere z nabízených snímků s tématikou prostituce zhlédne alespoň jeden z nich: Andělé slunce, Mandragora, Zneužívaný; Mami, přestaň s tím; Předtím než ženy měly křídla; Ráj: Láska Student si přečte článek http://www.slunecnice.cz/special/bezpecnost-deti/identitaanonymita-na-internetu-detska-duverivost/

a zhodnotí svoji vlastní bezpečnost

na internetu, tak i příslušníků své rodiny.

Student si doplní látku o statistiku MPSV ČR poskytující data o zneužívání, týrání a zanedbávání dětí podle věkové struktury a sociálního prostředí za uplynulý rok v České republice.

strana128z138

12 SEBEVRAŽEDNÉ JEDNÁNÍ, AUTOMUTILACE 12.1 Sebevražda a automutilace Sebevražda (latinsky suicidium) je závažný sociálně patologický jev a důsledek mnoha příčin. Důvod, proč si člověk vezme život, je například rozvod s druhem, nespokojenost ve stáří plném samoty a bolesti, odchod životního partnera, závažná a nevyléčitelná nemoc, ztráta životního plánu a cílů, tak i nechuť žít v hektickém světě, plném cizích slov, odlišných postojů a netoleranci k odlišným lidem. Sebevražda je různě motivovaná, často pociťována jako bezvýchodná a jiným způsobem neřešitelná. Jedná se o dobrovolný úmysl a cílevědomý záměr. Bilancování výsledků vlastního života může být doprovázeno i osobními vzpourami. Člověk přestane

jíst

nebo

pít,

odmítá

brát

léky

či

naslouchat

radám

lékaře

a svým rodinným příslušníkům. Může tiše přemýšlet o ukončení svého života, nebo také hlasitě upozorňovat na postoj vůči sobě samému nejrůznějšími prohlášeními „to mi nekupujte, to už neunosim“, „nechce se mi dál žít, nebaví mě to“, "nechci nikoho vidět". Toto smýšlení někdy může způsobit i medicína prostřednictvím nevhodné léčby a užívání špatných medikamentů, které poté narušují pud sebezáchovy. Na sebevraždu lze pohlížet i z hlediska faktoru kultury a faktoru času. Zatímco ve Skandinávii byla přirozená smrt potupnou a preferovala se sebevražda, tak lidé v období Antiky sebevraždu odsuzovali. Křesťanské náboženství sebevraždu považuje za hřích a vzpouru proti božskému řádu, protože pouze Bůh svým rozhodnutím může nastolit přirozenou smrt. V dřívějších časech měl tu čest být pohřben do země pouze křesťan padlý v boji nebo zemřelý přirozenou cestou, sebevrah nikoliv. Společnost v období renesance, která se charakterizovala odstoupením od božství a vracela se zpět na zem, k člověku, sebevraždu považovala za svobodné rozhodnutí a smrt za zcela přirozenou součást lidského bytí.59 59

GIDDENS, A. Sociologie. Smrt a střídání generací. Praha: Argo, 2000. Str. 58.

strana129z138

Jak by pohlíželi antičtí či středověcí lidé na současnou „dobrou smrt“, tzv. euthanásii? Plno etických a legislativních otázek má i dnešní společnost, která až na pár národnostních výjimek, nemá stále odpověď. Právo, které zná smrt z milosti, uzákonilo například Holandsko. Trvalo 21 let, po kterých se diskutovalo, aby se právo na dobrovolné ukončení života stalo legitimní. Rozmanitost příčin vedoucích k sebezabití rozlišuje tento čin na typ bilanční, patologický a kolektivní. Bilanční sebevrah zvažuje, zda život ukončit, jaké výhody plynou z rozhodnutí, kdyby k usmrcení nedošlo. Rozhoduje se spíše k horší variantě řešení. Patologický typ sebevraha může trpět závažnými psychickými potížemi a sklon k sebevraždě je přirozenějším. Platí to zejména pro ty osoby, které se potýkají například v důsledku dlouhodobého užívání tvrdých drog s psychózami, schizofrenií nebo lidé trpící depresemi. Kolektivním typem sebevraždy jsou tzv. skupinová sebeusmrcení. Jedná se o masový jev, který se týká chování členů nejrůznějších sekt. Tato nábožensky fanatická uskupení jsme si charakterizovali v kapitole Sekty. Jsou to komunity, které se z náboženského důvodu nechaly přesvědčit k hromadnému úmrtí pro zlepšení světa samotného, pro odchod do lepší galaxie, pro odevzdání se Bohu. Po požití jedu, drogy, podřezání žil nebo průstřelu hlavy dochází k jejich vykoupení, které však zákon shledává jako patologické a kriminální. Nelze opomenout faktory, které při sebezabití hrají zásadní roli, jako například sociodemografie. Je statistikami a dlouhodobým pozorováním dokázáno, že nejčastěji k sebevraždám dochází u chlapců, a to zejména v období puberty. Může to být neopětovaná láska, nespokojenost s vizáží, s rodinou a její ekonomickou nebo sociální situací, ve které jedinec žije, poznávání nebezpečných možností, snaha ukázat partě svou oddanost a nebojácnost, co vede k usmrcení sebe samotného. Jak jsme již výše zmínili, tak i bolest, závislost, deprese, porucha chování nebo neúspěšná léčba, nevyléčitelná nemoc může vést k zatracení všech radostí života, a jedince nasměrovat k řešení, které by ho mohlo jeho trápení zbavit. Existuje i faktor psychosociální. Představme si jedince z rozvojové země, který vyrůstá v plechové chatrči složené z odpadků, ve které přežívá dalších jeho 10 příbuzných včetně dobytka, umístněné

strana130z138

ve slumu s miliony dalších obdobných rodin bez budoucnosti, rodin anonymních, rodin, které nikoho nezajímají. Taková ratolest vyrůstající v bídě, pro něhož je jedinou záchranou žebrání, prostituování, krádeže, vidí dennodenně na ulicích reklamy s dětmi, které mají všechno. Aby to vše dítě získalo také, udělá cokoliv. Takový člověk, který zaprodá

své

tělo,

může

být

nakažen

kvůli

prostituci

HIV

virem,

stane

se delikventem, a nekonečným pobýváním v resocializačních institucích, bez vidiny lepšího života, může dojít k jasné myšlence o bezcennosti vlastní lidské existence. Sociologové na sebevraždy pohlížejí jako na přirozený jev, který se souběžně rozvíjí s civilizací. Dle jejich výzkumů dochází k zjištění, že sebeusmrcení převládá v zemích s vysokou životní úrovní. Psychiatři na tento jev poukazují z pohledu jeho podstaty. Tvrdí, že sebevražda je způsobena zejména oslabeným pudem sebezáchovy anebo různými chorobami. Psychologové přistupují k vraždě sebe samotného z pohledu řešení. Domnívají se, že k ní dochází spíše z důvodu bezúspěšné eliminace hlavního faktoru, tj. důvodu, proč se jedinec rozhodne k sebezabití. Velmi důležitým pojmem je i sebepoškozování. Jedná se o záměrnou automutilaci zaměřenou proti integritě organismu. Toto jednání může mít kulturní a sociální význam. Příkladem jsou devítidenní oslavy v Thajsku plné sebezmrzačení, které reprezentují vegetariánské období a asketismus, vedoucí k očistě těla i duše. Nebo také Cavadee, svátek na Mauriciu na začátku února. Lidé chodí po žhavém uhlí, propichují si jehličkami tváře, jazyk, záda apod. Tamilové si tím připomínají osvobození Idoumbana ze spárů démona Subramanya. Festival trvá deset dní, lidé se modlí, probíhají očistné koupele a ceremoniály. Ze zapíchaných jehliček a špejlí si vytvářejí složité dřevěné konstrukce zdobené květy, olejem, mlékem, kokosovým mlékem, růžovou vodou nebo cukrem. Na každý konec konstrukce zavěsí nádobu s mlékem a nesou jej k chrámu. Během pochodu se poutníci modlí.60 Příkladem sebepoškozování je i celosvětově známé zdobení jako tetování, jizvení, vyřezané rány vylité voskem, piercing apod.

60

MAURICIUS-INFO.CZ. Mauricius - zajímavé kulturní info.cz/zeme_kapitola.php?idZeme=146&Klic=11312 dne 22.7.2014

akce.

Dostupné

strana131z138

z

WWW:

http://www.mauritius-

Obrázek č. : Účastník festivalu Cavadee

Zdroj: fotocommunity.com, 2013

Sebepoškozování mívá však i příčinu v psychotické poruše nebo úlevě od napětí. Velmi rozšířeným termínem v oblasti automutilace je fenomén Emo, který reprezentuje punkovou subkulturu propagující přecitlivělost mladistvých, jejich touhu po lásce a romantice, frustraci z nezájmu okolí, zejména rodičů. Nejedná se jen o černé oblečení, make-up, barvu vlasů, ale i o sklony k automutilaci (řezání břitvou do těla, nejčastěji rukou) a zálibě ve smrti, temnotě. I přes to, že několik zástupců této subkultury se zasebevraždilo nebo podlehlo módní vlně jizev, tak ne každý člen řeší vztek tímto způsobem.


definovat pojem sebevraždy,

-

formulovat příčiny sebevražd,

-

vyjmenovat základní typy sebevražd,

-

charakterizovat pojem automutilace.

strana132z138


automutilace,

-

suicidum,

-

bilance.


co je to automutilace?

-

jaké známe typy sebevražd?

-

ke každému typu uveďte typický příklad sebevraždy.

-

jak na sebevraždu pohlíží náboženství?

Souhrn V poslední kapitole se čtenář setká s tématem sebevraždy, které je rozčleněno jak dle typologie, tak i podle historického pohledu na tento jev. Jak přistupuje k sebevraždě renesanční člověk, jak křesťan, to vše je shrnuto v poslední části této práce. Není opomenuta tématika automutilace.

Literatura FARBER, S. Self-medication, traumatic reenactment, and somatic expression in bulimic and self-mutilating behavior. In Journal of Clinical Social Work, 25,1. Springer Science: London, 1997. 87–106 p. MASARYK, T. G. Sebevražda jako masový jev.4. vyd. Praha: ÚTGM, 2002. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese. Kap. 17 Sebevražedné jednání. Praha: Portál, 1999. Str. 3-12

strana133z138

Vypište jména významných osobností, o kterých víte, že ukončili svůj život vlastním zásahem:

Student zhlédne japonský dokument o sebevražedném lese Suicide Forest in Japan http://www.youtube.com/watch?v=4FDSdg09df8

strana134z138

POUŽITÁ LITERATURA

1. AKTUÁLNĚ.CZ. Kuřimská kauza: přehledně jak to jen jde. Dostupné z WWW: http://zpravy.aktualne.cz/kurimska-kauza-prehledne-jak-jen-to jde/r~i:article:430002/ dne 12.7.2014 2. AMERICAN PSYCHIATRIC ASSOCIATION. Diagnostic and StatisticalManual of Mental Disorders (DSM): DSM-IV. Washington: American Psychiatric Association, 1994 3. BAKALAR, J. B. , GRINSPOON - LESTER, M.D. Marihuana – zakázaná medicína. Bratislava: CAD Press, 1996. ISBN 80-85349-57-4. 4. ČESKÁ TELEVIZE. Vojtěch Lavička: Nahoru a dolů. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10217743352-vojta-lavicka-nahoru-adolu/209572233550002/ dne 7.7.2014 5. ČÍRTKOVÁ, L. MÁCHÁČKOVÁ, R., VITOUŠOVÁ, M. Domácí násilí. Praha: Bílý kruh bezpečí, 2002 Str. 28. ISBN 80-86284-19-0 6. ČTK. Česko je stále největším producentem pervitinu v Evropě. Dostupné z WWW: http://zpravy.ihned.cz/c1-42061990-cesko-je-stale-nejvetsim-producentempervitinu-v-evrope dne 9.7.2014 7. DRAŽANOVÁ,. A.; TOPIČ, P. Dům na Opavsku zapálily Molotovovy koktejly, vážně popálily malé dítě. Dostupné na WWW: http://zpravy.idnes.cz/dum-na-opavsku-zapalily-molotovovy-koktejly-vaznepopalily-male-dite-1eu-/krimi.aspx?c=A090419_093447_krimi_top dne 12.10.2013 8. GIDDENS, A.Sociologie. Praha: Argo, 1999. 9. HALDA, T. Ztracené dcery islámu. Praha: Nový prostor, Dostupné z WWW: http://www.novyprostor.cz/clanky/339/ztracene-dcery-islamu.html dne 26.6.2014 10. HROCH, M. Nazihipsterství je pokusem krajní pravice ztratit se v davu. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/radiowave/spolecnost/_zprava/nazi-hipsterstvi-jepokusem-krajni-pravice-ztratit-se-v-davu--1370135 dne 4.7.2014

strana135z138

11. CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha : Portál, 2007. 183 s. ISBN 978-80-7367-098-6. 12. KALVACH, Z. Týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů jako medicínský problém. In Časopis lékařů českých, 1997, 6, 170 – 173 s. 13. KOVÁČ, M. Slnko jaguára: Náboženský svetOlmékov, Mayov a Aztékov. Bratislava: Chronos 2002, s. 289 14. KREJZLÍK, I., ŘÍMAN, J. Malá Československá encyklopedie. Praha: Academia, 1987, s. 451 15. KSM. Kdo jsme. Dostupné z WWW: http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=19&Itemid =74 dne 7.7.2014 16. LIDOVKY.CZ. Dětská pornografie nabírá na webu epidemických rozměrů. Dostupné z WWW: http://www.lidovky.cz/detska-pornografie-na-webu-nabira-epidemickychrozmeru-pi2-/media.aspx?c=A140619_170210_ln-media_sk dne 12.7.2014 17. MAURICIUS-INFO.CZ. Mauricius - zajímavé kulturní akce. Dostupné z WWW: http://www.mauritius-info.cz/zeme_kapitola.php?idZeme=146&Klic=11312 dne 22.7.2014 18. Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize. Praha: Psychiatrické centrum, 1992. Dostupné na WWW: http://www.sasp.cz/novinky/10052009.pdf 19. MITLER, M.M., HAJDUKOVIČ, R, ERMAN, M.K. Treatment of narcolepsy with methamphetamine. In Sleep. Vyd. 16, č. 4. Str. 306–17. Dostupné z WWW: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2267865/?tool=pmcentrez dne 9.7.2014 20. MONESTIER, M. Historie trestu smrti. Dějiny a techniky hrdelního trestu od starověku po současnost ve světě i zemích českých. Praha: Rybka Publishers, 1998. 21. MUNKOVÁ, G. Sociální deviace: přehled sociologických teorií. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0279-2 22. NÁKONEČNÝ. J. Základy psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN: 8020012-907

strana136z138

23. NAŠEDÍTĚ.CZ. Nadace Naše dítě slaví v letošním roce 20 let. Dostupné z WWW: http://nasedite.cz/cs/home dne 15.7.2014 24. NEŠPOR, K. a spol. Jak překonat hazard. Praha: Portál, 2011. Str. 159 25. NEŠPOR, K. Závislost na návykových látkách a související poruchy. MZ ČR: ČLS JEP, 2002. Str. 3. Dostupné z WWW: http://www.cls.cz/seznam-doporucenych-postupu dne 9.7.2014 26. OPIODS.COM. How aspirin turned hero. Dostupné z WWW: http://opioids.com/heroin/heroinhistory.html dne 9.7.2014 27. PERGLEROVÁ, J. Varovné klipy ukazují rodičům projevy dětí ovlivněných televizí. Dostupné z WWW: http://www.novinky.cz/kultura/243399-varovne-klipy-ukazuji-rodicum-sokujiciprojevy-deti-ovlivnenych-televizi.html dne 26.6.2014 28. PETRÁŠOVÁ, L. Stát vyplatí za léky více než před poplatky. Dostupné z WWW: http://zpravy.idnes.cz/regulacni-poplatky-zdravotnictvi-d5l /domaci.aspx?c=A130712_210905_domaci_brd dne 9.7.2014 29. POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. Prevence socálně patologických jevů. Brno:ÚPPD, 2003. Str. 9. ISBN 80-86568-04-0 30. POUNDER, J. The case of Mr. Shipma. Dundee: University ofDundee, 2010. Dostupné z WWW: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12960657?dopt=Abstractdne 9.7.2014 31. SHELDON, W. H., STEVENS, S. S., TUCKER, W. B. Thevarieties of human physique. New York: HafnerPubl. Comp. 1963 32. SIMÉON, M., ARIEL, R. Freud: dobrodružství psychoanalýzy. Praha: Garamond, 2008. 56 s. ISBN 978-80-7407-020-4. 33. SLEMENTOVÁ, Z. Otrok velbloudů. Dostupné z WWW: http://www.rozvojovka.cz/clanky/605-otrok-velbloudu.htm17.7.2014 34. STEJSKALOVÁ, K., SKALICKÝ, M. V Německu se kvůli sérii rasových vražd debatuje o pravicovém extremismu. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/v-nemecku-se-kvuli-seriirasovych-vrazd-debatuje-o-pravicovem-extremismu--975452 dne 7.7.2014 35. ŠTOS, J. Dva žháři z Vítkova žádají Ústavní soud o nižší trest, i kvůli televizi. Dostupné na WWW:

strana137z138

http://zpravy.idnes.cz/zharsky-utok-ve-vitkove-ustavni-soud-d82/krimi.aspx?c=A120523_143202_ostrava-zpravy_sot dne 1.7.2014 36. TELČEROVÁ, V. Halucinogeny jsou nejvíce zkoumané drogy. Dostupné z WWW: http://www.topzine.cz/halucinogeny-jsou-nejvice-zkoumane-drogy dne 9.7.2014 37. UNICEF. Sustainbility reporting on children´srights. Dostupné z WWW: http://www.unicef.org/csr/css/UNICEF_Working_Paper__Reporting_161213_ Web.pdf17.7.2014 38. Velký sociologický slovník II. Kapitola patologie sociální. Praha: Karolinum, 1996. Str. 758. ISBN 80-7184-311-3. 39. VESELÁ, Z. Mravní nemoci mládeže a jejich prevence. Brno: Konvoj, 1998. 204 s. ISBN 80-85615-70-3. s. 33 40. VZP. Veřejný průzkum vnímání závislosti 2012. Dostupné na WWW: http://www.reknidrogamne.cz/cs/media/media-pruzkum dne 9.7.2014

strana138z138

ÚVOD DO SOCIÁLNÍ PATOLOGIE

Recommend Documents