„Sociální kapitál v regionálním rozvoji a veřejné správě“ Ing. Marta Konečná
[email protected] KREG NF
WORKING PAPER
Abstrakt Tato práce vznikla jako podklad doktorského workshopu a především následné diskuse. Jedná se o draft části teoretických podkladů a metodologické části práce na mé disertační práci. A tudíž je jejím hlavním cílem vyvolat diskusi nad srozumitelností smyslu a konceptu. Tato první prezentace se bude zaměřovat především na představení obtížně uchopitelného kontextu sociálního kapitálu a metodě měření sociálního kapitálu v kontextu teritoriálních charakteristik. Cílem první části je především představit princip sociálního kapitálu a jeho význam ve veřejné správě. Druhá část si pak dává za cíl představit možnosti a překážky v měření sociálního kapitálu. Následně představit metodu IDEA, která byla navržena pro ohodnocení udržitelnosti rozvoje farem a potažmo i dané lokality.
Klíčová slova Sociální kapitál, trvale udržitelný rozvoj, lokální rozvoj, sociální geografie, metoda IDEA.
1
Stručné představení disertační práce Název zmíněné disertační práce je: “Role ekologického zemědělce v regionálním rozvoji“. Disertační práce se zabývá přenosem principů trvalé udržitelnosti (stanovených pro ekologické zemědělce) do ekonomické a sociální oblasti místního rozvoje. Jako hlavní výzkumná otázka byla stanovena úvaha zda: „Přispívají lidé, kteří chápou a naplňují principy trvale udržitelného rozvoje (například zastánci ekologického hospodaření1) k tvorbě pevnějších mezilidských vazeb (sociálního kapitálu) v místě svého působení.“ Pro jasné dokreslení byly položeny ještě kontextuální podotázky: -
Pokud ano do jaké míry, přispívají tyto pevnější vazby k lokálnímu (venkovskému, „zemědělskému“) rozvoji více než konvenční farmy? Jaké je současné postavení zemědělství ve vztahu k lokálnímu (venkovskému) rozvoji.
Pro základní soubor ekologických zemědělců jsem se rozhodla, protože koncept Ekologického zemědělství svými pravidly2 „odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Ekologické zemědělství je vnímáno jako alternativa pro řešení problému vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby a částečně i pro řešení nerovnoměrností regionálního rozvoje“ (akční plán Ekologického zemědělství 2004). Jak je dále v tomto dokumentu uvedeno, je dalším přínosem, že Ekologické zemědělství podporuje hospodářský a sociální rozvoj v méně příznivých a zaostávajících venkovských oblastech. Zaměření na téma „sociální kapitál a sociální vazby“ jsem si vybrala především z důvodu možnosti získání zpětné vazby na uchopení celého konceptu, která je velmi komplexní. Druhým velmi důležitým a významným důvodem je také aktuálnost tohoto tématu a zvětšující se zájem Evropy, potažmo Evropské unie, o poznání a využití prvků podpory sociálního kapitálů ve veřejné správě a tím zvýšení efektivnosti implementace evropské politiky a snížení transakčních nákladů. Vzhledem k široké paletě typů a ještě širší paletě oblastí využití konceptu sociálního kapitálu, bude tato práce a zároveň moje disertační práce zaměřená na oblast rozvoje venkova a tudíž na efektivnější využívání podpor z Programu rozvoje venkova 2007-13.
1
Lidé, kteří ekologické zemědělství nejen provozují, ale zároveň jeho principy chápou a řídí se jimi i v ostatních oblastech života. 2 Ekologické zemědělství (EZ) představuje systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, zakazuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin.
2
1 Koncept sociálního kapitálu Před představením několika verzi definic a typů sociálního kapitálu je důležité ukotvit sociální kapitál a vliv změny (posílení, zeslabení) sociálního kapitálu do časové osy vývoje společnosti a jejich institucí. Tab. 1 : Přehled časové náročnosti změn ve společnosti a některých teorií vztahujících se k nim Frekvence změny (roky) 30 – 250
Úroveň
Vztahující se teorie
Účel
Sociální zapojení Neformální pravidla; zvyky, tradice, normy, víra
Sociální kapitál
10-50
Institucionální prostředí; formální pravidla, nařízení, právo, vlastnická práva
Teorie vlastnických práv Ekonomická teorie obratu
1-3
Řídící struktury; „Hra hry“: styl řízení organizace, nastavení institucionálního uspořádání s transakcemi
Informační a behaviorální ekonomie Atributy transakce Teorie transakčních nákladů Teorie kontraktu Způsob organizace Teorie hodnoty majetku Koordinační mechanizmus Teorie nadřízený podřízený Teorie pobídek
Získat správnou úroveň sociálního kapitálu Získání správného institucionálního prostředí Získání správné řídící struktury
průběžné
Podněty a pobídky
Společné prvky
Asymetrické informace
Omezená racionalita
Oportunistické chování
Získání vyrovnané vnitřní a vnější pobídkové struktury
Důvěryhodný závazek
Zdroj: Slangen, Loucks (2008)
Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že pokud se bavíme o vývoji sociálního kapitálů tak se nebavíme o okamžité změně ani o změně během jednoho politického cyklu (4roky). Jedná se o změny ve dlouhodobém měřítku a změny v hodnotách společnosti. Z tohoto vyplývá, že se jedná o změny, které nebudou „obyčejným občanem“ vnímané, ale pro další pozitivní rozvoj české společnosti jsou nezbytné. Tudíž je nutné mít tento fakt neustále na paměti, při přípravě jednotlivých politik, programů a dalších strategických dokumentů pro rozvoj (nejen venkova).
1.1
Definice sociálního kapitálu
Koncept sociálního kapitálu má nepřeberné množství pojetí a definic. Obecně je však spojován s důvěrou, vzájemnými vazbami, ochotou spolupracovat a zapojovat se do veřejného dění a atd. Z pohledu Institucionální ekonomie je možné vidět míru sociálního kapitálu na síle neformálních vztahu na horizontální i vertikální úrovni v rámci společnosti. Pro lepší přehlednost je níže uvedena škála různých pojetí a členění sociálního kapitálu. Toto rozdělení bylo nedávno publikováno v práci „Koncept sociálního kapitálu“ (Pileček, 2010) (viz. subkapitola „typolologie sociálního kapitálu“
3
1.2
Typologie sociálního kapitálu
V nedávno publikované práci „ Koncept sociálního kapitálu“ Pileček (2010) shrnul několik základních typologií SC. a) Individuální vs. kolektivní: toto rozlišení vychází ze skutečnosti, zda daná forma přináší zisk jednotlivci, uzavřené skupině (rodině, komunitě) nebo společnosti jako celku (Sedláčková, Šafr 2005; Šafr, Sedláčková 2006). b) Svazující, přemosťující, spojující či korporační: Svazující sociální kapitál – „defenzivní“ sociální kapitál. Tato forma je charakterizována silnými vazbami mezi jednotlivci, pomocí nichž se členové dané skupiny brání negativním vlivům a externalitám zvenčí. Podle Kučerové (2008) je hlavní funkcí takovýchto sítí omezovat určitá nebezpečí a nejistotu. Svazující sociální kapitál je založen na silné vnitřní loajalitě, homogenitě a vysoké důvěře v rámci dané skupiny. Patří sem rodinné svazky, nejužší přátelské vztahy, příp. sousedské vztahy nebo vztahy mezi členy stejné etnické skupiny. Přemosťující sociální kapitál – „ofenzivní“ sociální kapitál. Tento typ je považován za pozitivní z hlediska společenského rozvoje a rozvoje občanské společnosti (Stachová 2008). Zahrnuje vzdálenější kontakty charakteristické slabými a často nestálými vazbami, které mají menší hustotu. Jedná se např. o vztahy se známými, kteří nejsou naši přátelé nebo např. s obchodními partnery. Tato forma kapitálu spojuje lidi napříč různými sociálními skupinami, které sdružuje nějaký společný zájem či snaha zasadit se o společnou věc. Patří sem např. různé spolky a zájmová sdružení, sportovní kluby apod. Rozlišení těchto dvou forem má určitou návaznost na Granovettrovo rozlišení dyadických vazeb na silné a slabé (Granovetter 1973). Silné vazby zahrnují kontakty s rodinou, blízkými přáteli, spolupracovníky, zatímco pod slabé vazby lze zjednodušeně zahrnout známosti („přátelé přátel“) – Buštíková (1999). Granovetter přikládá význam a pozitivní roli zejména slabým vazbám, které přispívají k lepší informovanosti jedince, umožňují mu dosahovat úspěchu v životě, a to nejčastěji při hledání práce. Rovněž poukazuje na jejich „…význam pro soudržnost sousedské komunity a schopnost společného jednání místních obyvatel“ (Granovetter 1973 in Šafr, Häuberer 2007, s. 87). Spojující sociální kapitál – tato forma hierarchicky propojuje sociální skupiny rozdílného ekonomického a sociálního statusu. Význam tohoto typu vazeb zdůrazňuje Woolcock (2001). Aktérům na lokální/regionální úrovni umožňuje využívat jisté výhody díky vertikálním vazbám na klíčové aktéry, resp. instituce regionálního či centrálního charakteru. Podle Sabatiniho (2009) má charakter těchto sítí, které jsou většinou budovány mimo „obyčejnou“ komunitu velký vliv při získávání finančních prostředků, informací apod., a proto mohou podstatnou měrou přispívat k prosperitě v rámci dané komunity. De facto se jedná o jistou formu lobbingu. Korporační sociální kapitál – k výše uvedeným formám přidává, trochu netradičně, tento typ Sabatini (2009). Autor argumentuje tím, že sociální sítě v rámci nejrůznějších organizací mohou pozitivním nebo negativním způsobem ovlivňovat charakter sociálního kapitálu. Dobrovolnické organizace a sdružení (ekologická, na ochranu lidských práv apod.) jsou všeobecně považovány za formu pozitivního sociálního kapitálu, neboť podporují růst důvěry ve společnosti. Naopak profesní sdružení, dělnické odbory nebo 4
politické strany, jejichž snahou je prosazovat své specifické zájmy, přispívají ke snižování sociální koheze. c) Strukturální vs. kognitivní – toto rozlišení vymezil Uphoff (1999 in Sedláčková, Šafr 2005). Strukturální sociální kapitál zahrnuje nejrůznější formy sociální organizace (role, pravidla nebo procedury) tedy instituce ve smyslu „organizace s adresou“. Naproti tomu kognitivní sociální kapitál je spojován s mentálními (kognitivními) procesy, normami, přesvědčeními, postoji a hodnotami, a napomáhá „předpřipravit“ konkrétní aktéry ke vzájemné spolupráci (Callois, Angeon 2004). d) Občanský vs. vládní – toto rozlišení se buďto týká sociálního nebo politického prostředí. Obě formy jsou navzájem závislé Narayan (1999 in Callois, Angeon 2004). Na jednu stranu se vládní stabilita a podpora vlády odvíjí od stability sociální, resp. spokojenosti obyvatel, na druhou stranu mohou silné a aktivní občanské komunity fungování vlády podporovat (tab. 2).
1.3
Sociální kapitál ve veřejné správě
Pokud bychom se zaměřili na oblast veřejné správy, jsou zde uváděny především dva koncepty sociálního kapitálu. V obou případech se jedná o spíše o individuální, spojující, vládní sociální kapitál a podle pohledu na konkrétní situaci se přiklání ke kognitivnímu či strukturálnímu sociálnímu kapitálu. Prvním z nich je sociální kapitál ve formě neformálních vztahů mezi nadřízeným a podřízeným (Breton Wintrobe, 1982). Jedná se o ochotu udělat něco, co není vyžadováno ve striktních pravidlech organizace. Podřízený či nařízený to učiní především z přesvědčení, že mu to přinese nějaký bonus (materiální, nemateriální či obojí). Míra odměny se liší od pouhého dobrého pocitu až po finanční odměnu či profesní postup. V druhém konceptu se jedná o vzájemné vztahy mezi úředníkem, zastupujícím stát ve výkonu nějaké administrativy či veřejné služby, a občanem, který danou veřejnou službu využívá. V obou případech je positivní sociální kapitál jistotou, že daná služba či kontrakt bude probíhat správně. Je zřejmé, že ve vztazích s vyšším sociálním kapitálem, nemají jednotlivé strany tendenci zneužívat či jinak obcházet podmínky daného vztahu. V souvztažnosti k našemu tématu se nejčastěji jedná o druhý typ, kdy zástupce státu (úředník), komunikuje s žadatelem o poskytnutí dotace či jiné podpory (např. Programu rozvoje venkova 20072013). Pokud má žadatel pocit a zkušenost, že státu (zastupujícího daným úředníkem) jde opravdu o to, aby mu daná podpora pomohla, a dodrží stanovené podmínky (tj. nebude měnit zákony v průběhu kontraktu), tak nebude mít takovou tendenci podpory zneužívat. Na oplátku dobrá zkušenost státu se správným plněním podmínek kontraktu (dotace) nepovede k dalším nařízením, kontrolám a zpřísňování současné legislativy. Tento koncept muže být také přenesen na vztah mezi starostou a zastupiteli či samotnými občany dané obce. Vybudování oboustranné důvěry je otázkou především nastavení správných strukturálních i kognitivních norem ve společnosti (viz. následující kapitola).
2 Sociální kapitál z pohledu institucionální ekonomie Zvýšený zájem o studium a porozumění funkcím a zákonitostem sociálního kapitálu je především z důvodu zvýšení efektivity vynaložených peněz na veřejnou správu. Jak už bylo výše několikrát 5
zmíněno podle mnohých průzkumů má sociální kapitál vliv na výši transakčních nákladů, kvalitu poskytovaných služeb a administraci veřejných podpor. V této kapitolce bychom si představili tři klíčové teorie vztahující se k tématu efektivního fungování veřejné správy s podporou sociálního kapitálu. -
-
-
Transakční náklady – teorie transakčních nákladů popisující náklady na provedení určité politiky. Transakční náklady mohou vznikat při získávání informací, vyjednávání, zajištění souhlasu zúčastněných stran, uzavírání kontraktu, provádění kontroly atd. Teorie kontraktu – jednotlivé typy kontraktu se liší podle vztahu obou dotčených stran a typu předmětu kontraktu (Slangen, Loucks, 2008) o Klasický – typ běžného kontraktu, kde se jedná především o cenu a zboží (např.: koupě rohlíku) Jednajícím stranám jsou lhostejné osobní charakteristiky té druhé strany. o Neoklasický – jedná se o tzv. neúplný kontrakt, kde nejsou postihnuty veškeré možné varianty a situace, které mohou nastat. Část podmínek či způsob chování je všeobecně očekáván. V případě, že by se strany pokusili postihnout všechny možnosti a situace, vzrostli by transakční náklady na neúnosnou míru a kontrakt by se stal neracionálním. Proto si raději strany dobře vybírají svého partnera a snaží se s kvalitním partnerem udržovat dlouhodobě dobré vztahy i za cenu nižšího výnosu. (např.: nájemník a pronajímatel bytu) o Vztahový – jedná se už o kontrakt, který v mnoho případech nemá konkrétní písemnou formu. Obě strany se na základě dlouhodobých zkušeností důvěřují a tím naprosto snižují transakční náklady na administraci kontraktu. Teorie morálního hazardu – původně se teorie používala v pojišťovnictví, kde popisovala snížení snahy o odvrácení či snížení možnosti újmy na pojištěné věci po podpisu smlouvy. Nyní se tato teorie zabývá také možnosti oportunistického chování po uzavření kontraktu, která vzniká, pokud je předmět kontraktu špatně kontrolovatelný nebo je znalost „kupujícího“ o předmětu menší než „prodávajícího“, což snižuje kontrolovatelnost a tím vytváří podmínky pro oportunistické chování poskytovatele.
V mnoha případech je sociální kapitál vnímán jako vyvíjející se struktura, která reguluje individuální chování v síti a tím i její zpětný vliv na změnu sociálního kapitálu (Giddens, 1984). Pro vývoj sociálního kapitálu je velmi silným faktorem a zároveň jeho součástí vzájemná důvěra. Pokud bychom se na fenomén důvěry podívali ze sociologického hlediska, vidíme, že se jedná o velmi jemný prvek vztahu, který je budovaný na základě pozitivních zkušeností daného jedince. Jak uvádí jedno přísloví: „Důvěra přichází po špičkách, ale odjíždí na koni.“ Stejně tak je to se vztahem mezi státem (potažmo úředníkem či vedením obce) a občanem. Důvěra postavená na dobrých zkušenostech státu a občanu se buduje velmi pomalu, ale stačí jedna špatná zkušenost, aby zničila dlouholetou důvěru. Pokud má občan opakovaně dobrou zkušenost je ochoten udělat něco navíc např.: vloží do zajištění projektu více „ze svého“ než po něm vyžadují podmínky dotace, a tím potažmo sníží náklady státu. Stejně tak i v opačném případě, kdy stát má dobrou zkušenost fungování určité sféry, nemusí jí regulovat dodatečnými nařízeními a ušetří tak finanční i časové náklady všech dotčených aktérů.
6
3 Měření sociálního kapitálu Problematika měření sociálního kapitálu vyplývá už z jeho nejednoznačné definice, což znemožňuje jednoznačné určení relevantních indikátorů a tudíž i hodnotitelnost. Koncept sociálního kapitálu je velmi komplexní a závislý na mnoha kontextuálních faktorech a lokálních podmínkách, v kterých je měřen. Proto je z mého pohledu lepší mluvit a zkoumat socio-teritoriální aspekty jako indikátory sociálního kapitálu v daném území. Pro moji disertační práci jsou důležité především geografická pojetí sociálního kapitálu, tedy ty které se vztahují na rozvoj určitého území. Pokud bychom se zaměřili na oblast venkova, tak zde můžeme pozorovat nutnost určité souvztažnosti. Sítě kontaktů „…s různou kvalitou a mírou důvěry vytvářejí kontext, ve kterém se odehrávají ekonomické transakce“ (Blažek, Uhlíř 2002, s. 156 in Pileček 2010), přičemž různé ekonomické subjekty jsou určitým způsobem zapojeny do těchto sítí a jsouce zakořeněny. Kvalita těchto sítí kontaktů je u různých aktérů, firem, regionů rozdílná, „což vytváří odlišné předpoklady pro jejich rozvoj“ (s. 157). Z tohoto pohledu lze na sociální kapitál nahlížet jako na významnou součást tzv. socio-kulturních faktorů, které spolu s geografickými a ekonomickosociálními podmiňují regionální rozvoj (Hampl, Blažek, Žížalová 2008; in Pileček 2010). Již Putnam (1993) poukazuje na úspěch některých Italských regiónů v 80. letech minulého století, který byl z velké míry stavěný na základech důvěry, lokální participace a iniciativ lokálních aktérů. Dále se domnívá, že rozdílnost v úspěchu jednotlivých regiónů je především v různé úrovni sociálního kapitálu. Putnamanovi výsledky o vlivu sociálního kapitálu na hospodářský vzestup regionů tzv. „třetí Itálie“ snažil empiricky ověřit Boschma (2005 in Pileček 2010). Přesto, že jeho výzkum tezi potvrdilo, on sám dodává, že se hodnocení výsledků výzkumů bylo založené spíše na dedukci nežli na empirické analýze kauzálních výsledků. Na příkladu České republiky se Kostelecký, Patočková a Vobecká (2007 in Pileček 2010) pokusili prokázat Putnamovo tvrzení, a potvrdil, že je jemná závislost mezi ekonomickou výkonností a sociálním kapitálem regionu. Z dalších analýz vztahu sociálního kapitálu (důvěry,normy, hodnoty) a vybraným aspektům ekonomického chování obyvatelstva (Kostelecký, Stachová (2007) in Pileček 2010) vyplývá, že „vyšší míru ekonomické aktivity lze spojovat s politickou podporou hospodářského liberalismu a lze ji identifikovat v regionech (krajích) s vyšší úrovní vzdělanosti a s vyšším podílem příslušníků protestantských církví“ Sýkora a Matoušek (2009) se v obecné rovině pokusili propojit koncept sociálního kapitálu (jeho různé formy – svazující, přemosťující a spojující) a geografické organizace společnosti. Autoři poukázali na skutečnost, že v konkrétním území se zpravidla prolínají sociální sítě různorodého charakteru a tedy i různé formy sociálního kapitálu. Tyto sítě operují v různých regionech a mají na různých úrovních sociální hierarchie odlišné vzorce geografického působení. Z hlediska územního rozvoje proto autoři zdůrazňují potřebu zohlednění územního rozsahu sociálních sítí a také mnohovrstevnatosti vzájemně propojených (i nepropojených) sociálních sítí v konkrétním území. Pileček (2010)
7
3.1
Metoda IDEA
Jak bylo ukázáno v teoretické části je měření sociálního kapitálu v regionu velmi komplikované. Komplikace jsou způsobené především množstvím definic a forem sociálního kapitálu, jeho proměnlivosti a různého vnímání, ať už v pojetí úrovní, podmínek či důsledků. V disertační práci bude hodnocení aspektů trvalé udržitelnosti vlivu farmy, postaveno na konceptu IDEA (indikátory pro udržitelnost zemědělských podniků), která byla vytvořena institutem INRA, tyto indikátory budou zároveň použity i pro zjištění udržitelnosti vývoje v dané lokalitě. IDEA je metoda, kterou je primárně hodnocena udržitelnost zemědělského podniku, ale jak uvádějí sami autoři, je možné ji použít také pro hodnocení udržitelného rozvoje. Metoda zahrnuje 10 komponentů udržitelnosti, které jsou seskupeny do 3 úrovní: Agro- ekologická – komponenty: diversita , územní rozložení, faremní praxe. Tato úroveň ilustruje schopnost farmy být více či méně nezávislá v užívání neobnovitelných zdrojů a v generování více či méně znečištění. Socio-územní – komponenty: kvalita produktu a půdy, zaměstnanost a služby, Etika a lidský rozvoj. Tato úroveň se věnuje integraci farmy to území a společnosti. Snaží se hodnotit kvalitu života farmáře a služby poskytnuté společnosti a dané lokalitě. Umožňuje hodnotit vztahy, které jdou nad samotnou farmu. Socio-ekonomická – komponenty: ekonomická životaschopnost, nezávislost, nahraditelnost, výkonnost. Tato úroveň zahrnuje indikátory vycházející z technické a finanční stránky produkčního systému, umožňují pohled nad krátkodobými výkyvy ekonomické situace. Hodnocení je založené na skóre, kterého bylo dosaženo v jednotlivých komponentech a na jednotlivých úrovních. Samozřejmě je možné hodnotit i samostatné komponenty či úrovně zvlášť.
Závěr Práce představila koncept moji disertační práce se zaměřením na část vztahující se ke konceptu sociálního kapitálu jako jednoho z faktorů pro efektivnější fungování veřejné správy. V druhé části představila současný přístup k měření sociálního kapitálu ve spojitosti s daným územím. Ze závěrů první části lze vyvodit, že vzhledem k charakteru budování sociálního kapitálu je nutné mít stále na paměti, že se jedná o změny, které se budou projevovat velmi pomalu a zvolna. Pokud se však na jeho cílenou podporu v přípravě jednotlivých politik, programů a plánu zaměříme, již dnes projeví se jeho efekt, již za pár desítek let. Pokud se na něj cílená podpora nezaměří, protáhne se žádoucí a potřebný vývoj společnosti a nákladů na její organizaci na další staletí. Druhým závěrem první části je fakt, že kontrakty mezi státem a občanem mají ve většině dotací, formu neoklasického (neúplného) kontraktu, v němž jsou charakteristiky a reputace zásadními kritérii pro efektivní a hladký průběh vztahu. Z tohoto důvodu by se stát měl zaměřit na budování kvalitních strukturálních i kognitivních norem ve společnosti, které budou navzájem v souladu a všeobecně akceptovány společností. Vzhledem k šíři a komplexnosti konceptu sociálního kapitálu je nutné se dále věnovat
8
výzkumu a hlavně možné implementace do připravovaných strategických a implementačních dokumentů. Druhá část práce nastínila možnosti měření a souvztažnosti sociálního kapitálu s územním rozvojem dané lokality. Dále pak představila koncept metody IDEA, která umožňuje měření míru trvalé udržitelnosti rozvoje farem i daného kraje, a tudíž umožní komparaci a zhodnocení jejich přínosu.
Literatury: SLANGEN, LOUCKS (2008); Institutional economics and economic organisation theory an integrated approach, Wageningen Academic, ISBN 978-90-8686-077-7 PILEČEK, J. (2010): Koncept sociálního kapitálu: pokus o přehled teoretických a metodických východisek a aplikačních přístupů jeho studia. Geografie, 115, č. 1, s. 64–77. BRETON, A. and WINTROBE, R.(1982): The Logic of Bureaucratic Conduct, Cambridge University Press 1982, Chapter 3. GIDDENS, A. (1984): The Constitution of Society. Outline of the Theory of Structuration.Cambridge, Polity Press. CALLOIS, J. M., ANGEON, V. (2004): On the Role of Social Capital on Local EconomicDevelopment: an econometric investigation on rural employment areas in France. http://www.clermont.cemagref.fr/GT/DFCF/economie/Projets/Resume/resume%20SC-AES.doc. SEDLAČKOVA, M., ŠAFR, J. (2005): Měřeni socialniho kapitalu. Koncepce, vyzkumne projekty a zdroje dat. SDA Info VII, č. 1, s. 4–11. SABATINI, F. (2009): Does Social Capital Create Trust? Evidence from a community of entrepreneurs. Universita degli studi di Siena, quaderni del dipartimento di economia politica, Siena, 26 s. WOOLCOCK, M. (2001): The Place of Social Capital in Understanding Social and Economic Outcomes. Canadian Journal of Policy Research, 2, č. 1, s. 11–17. STACHOVA, J. (2008): Občanska společnost v regionech Česke republiky. Sociologicky ustav AV ČR, Praha, 93 s. KUČEROVA, S. (2008): Education Towards Obtaining Various Forms of Capital. Acta Universitatis Carolinae – Geographica (v tisku). ŠAFR, J., SEDLAČKOVA, M. (2006): Socialni kapital. Koncepty, teorie a metody měřeni. Sociologicke studie, 7, Sociologicky ustav AV ČR, Praha, 93 s. Pileček, J., Jančák, V. (2010): je možné měřit sociální kapitál? Analýza územní diferenciace okresů Česka. Geografie, 115, 1, s. 78-95.
9
