Snad každý z nás přání má, a tak je mám i já

Turistický oddíl Perseus Oddílový občasník

Prosinec | 2009

Snad každý z nás přání má, a tak je mám i já...

Text Zd. Borovce z písně O kráse těchto svátků

Asi to tak je, každý si něco přeje pro sebe nebo pro druhé. Naše přání dokonce nemusí být ani hmotná či hmatatelná. Asi je na místě připomenout, že Vánoce by neměly být svátky shonu a zisku. V čase vánočním o svých přáních uvažujeme častěji. Toto je jeden z důvodů, který činí Vánoce výjimečnějším obdobím než jsou jiná období roku. Díky zvykům spojených s Vánoci, navštěvováním a obdarováním bližních se zejména děti těší na těch několik dnů, které by jinak patřily k nejdepresivnějším, už z toho důvodu, že jsou v tomto období nejkratší dny a nejdelší noci. To je také důvod proč jsou pro nás Vánoce krásnější než Vánoce třeba u Protinožců v Austrálii, které slaví v parném létě. Některé roky se navíc povede i to bílé venku a doma se pak můžeme přitulit ke kamínkám a popíjet něco dobrého sladkého a horkého. Vánoční svátky jsou obdobím zrození a přivítání nového života – Ježíška. Mělo by to být období šťastné, kdy obdarováváme i přijímáme, kdy se pokoušíme plnit přání a kdy si sami něco přejeme, pro sebe, ale i pro druhé, včetně zvířátek. Pro mne symbolickým vyjádřením toho, že myslíme na druhé jsou různá svítidla v oknech a na zahradách, která prosvětlují tmu a zjasňují mysl kolemjdoucích. Rolf

Oddíl ... ...zase o rok starší

Díky tomu jsme v listopadu šplhali na Dlouhou horu, navštívili Todtův pomníček, Setonovu studánku. Také nás čeká shánění levného ubytování v Krkonoších, abychom mohli zdolat Sněžku. Stejně tak se už plánuje i Náhoda – sice Tak už se nám začínají hromadit v oddílu děti s menším upgradem - z hlediska jejího zahájení. studující druhý stupeň ZŠ. Někteří se začínají Tentokrát se přihlásil jako pořadatel Karbous, stydět a jiní – dříve andílci, začínají řádit /viď abych si mohl zazávodit spolu s vámi. Už se Pájo a spol./. hodně těším. Kluci i děvčata vyspívají, k věku patří i změny v hlase a většina, stejně jako kdysi já, nesnáší – ne rodiče a dospěláky – nemyslím. /Ti jen strašně „vopruzujou“/. Myslím ty beďárky, co hyzdí tvář a znesnadňují život.

Rolf

Největší změny až propastné shledávám při srovnání fotografií dětí z roku 2005-06 a současného vašeho vzhledu. Zkrátka kluci nám jaksi zmužněli a z dívek se stávají slečny. Na naše vyzvání, přicházejí i vaše podněty. Jsme samozřejmě rádi za názory, jak změnit nebo oživit oddílovou činnost. Nikdo také neočekává, že se vám v oddíle bude líbit vše jako dřív. Je to logické, začínají se totiž utvářet nové názory a postoje, o dost kritičtější k činnosti dospělých. Proto jsem rád, když se v radě starších objevují nové podněty a návrhy na opakování akcí, které se vám líbili.

Vánoční Radílek Chtěli byste sobě a rodině vyrobit něco tradičního a přesto neokoukaného? Pro inspiraci využijeme tv pořad „Toulavá kamera“ /lze shlédnout zpětně na netu vysílání z 29.11. 2009 blok advent v Ratibořicích/. Popis: Podle počtu osob zvolte počet jablíček a ten svícen /jablíčka se propojí krásnými řetízky z rozinek, jeřabin i třeba napučeného hrášku /tzv. pučálky/. Př. ze tří jablíček se tvoří trojúhelníková podstava, … Jedná se o symbolické vyjádření soudržnosti a pospolitosti rodiny. Na propojení tzv. řetízku použijeme špejle a abychom nemuseli shánět jeřabiny můžeme napíchat na špejle třeba křížaly jablečné a švestkové, šípky …. Jablíčka můžeme přizdobit napíchanými větvičkami. Strana 2

http: //pe r seus. i pl. c z

O Praze nejen ledové aneb „Kdo se bojí, do lesa nechodí“ Už potřetí pojedeme navštívit naši stověžatou a zřejmě ani v tomto roce stejně jako loni a předloni se nezúčastní vedoucí z liberce. Trochu se na ně za to zlobím a trochu mi je jich i líto. Pokusím se to v následujících řádcích nastínit. Já to měl ve vztahu k Praze poměrně jednoduché. Už od mala mne brali nejen rodiče, ale i ostatní příbuzní do Prahy, ukazovali mi její památky a já od mala vnímal její tajemné kouzlo. Poznal jsem Vyšehrad s rotundou, Čertovými kameny a se Slavínem – hřbitovem našich osobností; Pražský hrad s Belvederem a Zpívající fontánou, od lidí neutuchající Karlův most, Valdštejnskou zahradu, letohrádek Hvězdu, Petřín se zrcadlovým bludištěm. Na vojně jsem už jenom „dolaďoval“. Objevoval jsem krásu noční Prahy. Nasvícené křivolaké uličky v podhradí /v oknech vystavená dílka místních umělců/, Staré a Nové zámecké schody s prodavači čehokoliv, Staré Město. Putoval jsem na Žižkov a na Vinohrady za cenově přístupnými hospůdkami, kde jsem kromě dýmu kouře do sebe nasával zvláštní atmosféru těchto svérázných zařízení, a kde jsem kromě půllitru pivka pojídal vynikající a levnou specialitu – opravdu dobře vyzrálé olomoucké syrečky s mletou paprikou, hořčicí a máslem namazaný chléb. To už jsem Prahu dostal tak

http : //perse us.ipl.cz

nějak pod kůži, to už byla svého druhu láska. Také párkrát se svým nejlepším kamarádem Kotlíkem, coby vysokoškolským studentem podnikal poznávací výpravy třeba za Pražským Jezulátkem a mnohé další a zpátky do kasáren se vracel metrem a nočníma tramvajema.

Pak za nějaký čas jsme s Petrou chodili po Kampě, ale nepotkali jsme pana Wericha, ukazoval jsem jí místa mně tak dobře známá a objevovali jsme další tvář Prahy – Prahu zelenou. Podzimní Stromovka plná spadaných kaštanů, které nikdo nesbírá, skalnaté Prokopské údolí Jaroslava Foglara – Jestřába. Zde se reálně odehrával děj jeho nejznámější knihy „Hoši od Bobří řeky“. Také nesmím opomenout kaňon Divoká Šárka, který jsem navštívil s Vojtou. Neznám romantičtější procházku, než se za svitu luceren procházet vltavským nábřežím. Vlhký vzduch, šplouchání Vltavy, obrysy lodí, trpělivých rybářů, tlumené zvuky hemžících se aut a hučících a cinkajících tramvají, osvícený Petřín,

Pražský hrad a pražské mosty. I na Ledové Praze jsme leccos objevovali a objevili - například UFO alias Žižkovský vysílač v noci nebo noční hromadnou jízdu bobovou dráhou, mořský svět, různé výstavy. Tohle všechno asi někteří z nás nepoznají. Je pravda, že Praha nejen Karlův most dokáže být místem hutněným a přecpaným lidmi a ani u mne se Praha nestala láskou na první pohled. Je to stejné jako když Karel IV. S Buškem z Velhartic už pili mnohou číši spolu u dubového stolu, ochutnali první české víno – král však náhle prsknul – to že je víno tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz! Po chvíli lamentování král přece zas zvedá číši znovu a znovu – Bušku milý, to víno má svůj zvláštní ráz, zprvu trpké, ale milé zas - my, myslím se už vpili! A Bušek přitakává – Nu vidíš, králi: tak náš lid! Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se – však kvete po svém, v osobité kráse - … Myslím, že do toulek Prahou je nutné se „ponořit“ a ne jen tak plavat po povrchu. Praha není jen stověžatá, Praha má i sto tváří a je jen na nás, abychom našli tu svou - správnou. Praha je právem jedno z nejhezčích měst na světě, ne-li to vůbec nejhezčí a nenechávejme toto zjištění objevovat jen cizince. Rolf

Strana 3

Temný středověk

V letošním roce se podíváme do středověku. Děti budou hromadit kupy zlaťáků a postupně se stávat rytířem. Na táboře se pak chrabří rytíři vydají hledat vzácnou pečeť tajného řádu zlatého draka. Jak se stát rytířem: Budete během roku v roli panošů plnit úkoly, které vám uloží král nebo některý z významných šlechticů. Po splnění takového úkolu dostanete do knížečky erb a potvrzení šlechtice, pro kterého jste úkol splnili. Navíc je potřeba na potvrzení dostat královské razítko a zaplatit poplatek ve zlatě. Komu se podaří nasbírat 16 erbů může být králem pasován na rytíře. Cílem první části tedy je stát se rytířem. Jak se to má s pečetí řádu zlatého draka? Až se králi podaří získat dostatek chrabrých rytířů, vyšle je ze svého polního tábora hledat pečeť řádu zlatého draka. Tomu jenž se podaří tuto tajemnou pečeť nalézti, připadne nejen královo uznání a vděk, ale i bájný poklad nesmírné ceny a jistě ho nemine šlechtický titul. Ať tedy každý panoš započne svou pouť za dobrodružstvím. Mýval

Erby a heraldika Tím, jak mají erby vypadat se zabývá vědní historická nauka zvaná heraldika. Vše to má poměrně systematický řád a pravidla, kterými se budeme unavovat jen částečně při tvorbě erbů – nebude to předmětem tohoto článku, neboť byste ho asi nedočetli. Erby se začaly používat křižáckých válkách jako poznávací znaky na dálku, protože nebyly ještě uniformy a navíc „plno lidu zbrojného bylo v počtu značném negramotné“. Heraldika se rozvinula i u cechovních znamení /řemesla/, ve znacích měst a obcí a také v oblasti církevní. Erby se dělí podle různých tvarů štítů – podle vývoje jejich tvaru nebo podle země původu. Erby mohou různě dělit pomocí tzv. heraldických figur. Pozor, nesplést s figurou obecnou – ty se používají jako náměty - zvířata, rostliny, člověka a oblíbené jsou také nadpřirozené bytosti. Ne vždy se zmíněné náměty použijí celé – někdy jen jejich části / hlava apod./. Zpočátku se erby rozlišovaly zejména 2 barvami a dělením, později se stávaly složitějšími a přibyly další ozdoby a figury vedle štítu – přilbice s klenotem a pokrývkou, štítonoši, pláště, stany, … V nejstarší heraldice se používaly 2 kovy - stříbrná /kreslená bíle/ a zlatá / kreslená žlutě/ a barvy červená, modrá, zelená a černá. Z kožešin se v heraldice používal sobol, hermelín, sobolčina a popelčina. Na závěr se vrátím k obecným figurám. Ty totiž tvoří „příběh erbu“. Možná byste se smáli, ale například osel v heraldice používaný některými rytíři, neoznamují světu, že jsou hlupáci. Osel naopak je symbolem vytrvalosti a houževnatosti. Rolf Strana 4


Panoš a pasování na rytíře Panoš je označením nižšího šlechtice. Termín je odvozen od slova pán a původně označoval služebného šlechtice, pomocníka v boji, později také podřízeného služebníka. Zhruba po polovině 15. století zůstal označením nezámožné nižší šlechty, klientů mocnějších a bohatších rodin, kterým náleželo oslovení urozený a slovutný. Od poloviny 16. století titul označoval osoby obdařené vladyctvím, což byl nejnižší stupeň šlechtického stavu, a přijaté do rytířského stavu v prvních dvou generecích, aby tak byly odlišeny od starožitných rytířských rodin. Příslušelo jim oslovení slovutný panoš. Až ve třetí generaci se rod zařadil mezi starožitné a jeho členové mohli být oslovováni urozený vladyka. Tato praxe byla formálně zakotvena i v Obnovených zřízeních zemských, ale fakticky přestal být titul panoše podobně jako vladyka používán v průběhu 17. století, kdy splynul s prostým šlechtictvím, popřípadě s rytířským titulem. Panoši byli často majitelé malých dvorů, mohlo se ale jednat i o významné finanční podnikatele. V 15. století se uplatnili zejména ve vojenství jako nižší nájemní velitelé. V druhé polovině 15. století docházelo k častým odchodům panošů do měst. Při splnění některých podmínek mohl být panoš později pasován na rytíře. Rytířem se mohl stát výlučně mladý muž. Zpočátku se od něj nevyžadoval urozený původ, později se však stal základní podmínkou. Synové šlechticů byli pro rytířství vychováváni již od dětství. Jako pážata a panoši sloužili významným šlechticům, a seznamovali se tak se zásadami života rytíře. Cvičili se také v zacházení se zbraní a v boji. Teprve když prokázali odvahu a statečnost ve válce, mohli být pasováni na rytíře. Zpravidla se tak stalo po první bitvě, které se budoucí rytíři mohli zúčastnit již ve věku kolem patnácti let. Později věk pasovaných rytířů stoupal. Rytíři se také začali, především v době křížových výprav, seskupovat do rytířských řádů, které si dávaly některé úkoly, obvykle související se službou bohu nebo panovníkovi. Tento zvyk se postupem času změnil a z členství v jednotlivých řádech se stala prestižní záležitost. Ostatně dodnes se v mnoha zemích světa udělují rytířské řády, mimo jiné za službu vlasti. Na příklad ve Francii je to Řád čestné legie nebo v Anglii Řád britského impéria. A jak že ono pasování na rytíře probíhalo? Pasování na rytíře byl slavnostní obřad, který měl probíhat v kostele. Většinou se však odehrával přímo na bojišti před zahájením bitvy či po ní. Rytíře pasoval panovník nebo jeho zástupce. V českých zemích to byl vždy jen král. V raném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř. Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté mu pasující položil meč plochou stranou na obě ramena a předal přilbu, štít, ostruhy. Také mu připnul pás s mečem jako odznak rytířství. Právě odtud pochází výraz pasování. Pasováním na rytíře muž získal mnohé výhody. Mezi rytířská privilegia patřilo např. vlastnictví dědičných pozemků nebo účast na volbě panovníka. Dále také byli rytíři oslovování „statečný rytíři“ atd. Kobík http : //perse us.ipl.cz

Strana 5

Vaříme – tentokrát jako ve středověku

Ve 14.století bývala obvykle dvě řádná jídla, pokud se nejedlo jinak z hladu, daru, či vůle hostitele. Obědvalo se v deset a večeřelo ve čtyři odpoledne, případně až v šest hodin. Jídelníček byl tvořen především z chleba, hrachu a masa, občas byl zpestřen rybami, sýrem, různými kašemi, ovocem a pivem. Nejprve se s Vámi podělím o opravdovou lahůdku, kterou jsme skutečně vyzkoušeli a na které si opravdu lidé pochutnávali už v dávných dobách. Je to pučálka. Určitě jste už to slovo někdy slyšeli třeba v pohádce. Já to slovo alespoň znala, ale nevěděla jsem, co si pod ním představit. Takže, na pučálku potřebujeme hrách, (Ne v konzervě, ani mražený, ale hrách v papírovém pytlíku. Většinou bývá v obchodě někde vedle rýže a podobných potravin.) vodu, kousek másla a sůl. Hrách opláchneme, dáme do misky, zalijeme vodou a necháme přes noc bobtnat. Druhý den hrách opláchneme čistou vodou, rozpálíme pánvičku a na ni rozpustíme trochu másla a přidáme hrách. Pražíme a mícháme asi 5 min, hrášek začne měnit barvu, a že je hotový, poznáme nejlépe tím, že ho ochutnáme - musí křupnout. Nakonec osolíme a můžeme papkat. Je to jednoduché, dobré (i když to tak nevypadá), a když to nepřeženete se solí a máslem, tak i zdravé, protože hrách je luštěnina a ta zdravá je. PS: Ve středověku se hrách pražil na sucho, bez másla, a sůl se nepoužívala.

A nyní další tipy na středověkou kuchyni z knihy Jídlo a pití v pravěku a středověku od Magdaleny Beranové. Recepty jsme zatím nezkoušeli, ale třeba budete odvážnější. Beránková pečeně Vezmi beránka, dobře ho očisti a potom naplň touto nádivkou: posekej slaninu, zelenou petrželku, šalvěj a pepř, smíchej to se syrovými vejci a nadívej. Beránka zavaž a pomalu peč. (tip pro Marušku a Terku) Kaše ze srní hlavy Uvař hlavu, vyber z ní kosti, posekej maso, jazyk i mozek a přidej jablka a rozinky. Okořeň zázvorem, skořicí a hřebíčky. Potom to dus v medu. Přidej trochu sádla. (hmmmmmmm)

Raci v koření Uvař raky, olup je a skořápky utluč. K utlučeným skořápkám přilej víno, případně přidej i bílý chléb, proceď a okořeň pepřem, šafránem a nejvíce zázvorem. Omáčku podávej k masu z raků a hrachu. (zázvor je Chipovo oblíbené koření) Kucmoch (škubánky) /na sladko/ Uvař z jáhel kaši, zasyp moukou a spolu s ní uvař do tuha. Potom ji roztrhej nebo vykrájej lžící na kousky a ty na míse posyp strouhaným tvarohem, perníkem, či mákem nebo polij povidly či sirupem, omasti a oslaď. (tak to bych asi jíst dokázala) Sepsala, vařila a ochutnávala Ťuťu Strana 6


Středověká Burda aneb co při naší hře na sebe Vybral jsem pro vás trochu teorie z Internetu. Abyste získali přehled, jak to tehdá bylo...

mužské i ženské módě, dala výraz rytířská kultura, která měla svůj původ ve Francii. Rytíři vytvořili uzavřenou společenskou skupinu, která se řídila vlastními pravidly a která udávala směr životnímu stylu, v neposlední řadě tedy i odívání. Ať už to bylo pod vlivem styku s orientálními kulturami během křižáckých válek nebo ne, došlo ke kultivaci mravů; rytíř objevil nový přístup k ženě vyjádřený platonickou kurtoazní láskou. Chování dámy, která získala nové významné místo ve společnosti, bylo určováno obecně srozumitelným systémem gest, který měl vliv i na oděv – vytvořily se závazné způsoby, jak se měla přidržovat stužka pláště, která ruka měla při chůzi pozvedat sukni atp. Ženský oděv měl zdůraznit vnady ženského těla a v důsledku toho ztrácel svoji zahalu-

Kostýmy a oděv vrcholného středověku V době vrcholného středověku se začala uvolňovat pouta středověkého oděvu s oděvem antickým. Románský šat, který spíše připomínal řeholní roucho, byl pozvolna vystřídán oděvem přiléhavějším, který byl během 14. století zesvětštěn do všech důsledků. V době vrcholného středověku vznikaly nové oděvní typy - reprezentační oděvy, oděvy praktické i první oděvy stavovské. Tendence vrcholně gotické módy odpovídaly tendencím prosazujícím se v gotické architektuře – důraz byl kladen na vertikální linii. Ve 12. století začala udávat tón západoa středoevropskému odívání Francie a Paříž a toto prvenství si mezi módními centry udržela s malými přestávkami až do nové doby; žít a oblékat se po francouzsku patřilo k dobrému tónu. Novým estetickým ideálům, které se odrážely v http : //perse us.ipl.cz

Strana 7

Vatovaný kabátec se stal základem pro vznik nové oděvní součásti, mužského kabátce. Dalším doplňkem zbroje byla svrchní suknice, která chránila železné brnění před vlhkem i slunečním žárem. Ze svrchní suknice se vyvinula bohatá a náročná součást oděvu – česky varkoč/ vafnrok. Suknice mohla být bez rukávů, rozšířená a přepásaná i módně cípatá, vpředu sahající nad kolena a na bocích do půli lýtek. Základním spodním oděvem byla cotte, volný košilovitý šat s dlouhými rukávy, přes který se začal nosit od poloviny 12. století nový typ svrchního oděvu, zvaný surcot, který měl ¾ rukávy nebo byl zcela bez rukávů. Svrchní pláště se vyznačovaly velkou typovou variabilitou. Aranžovaly se volně, pod krkem se upevňovaly šňůrkou a vpředu byly otevřené tak, že

jící neutralitu a stal se přiléhavým. Mužským idolem již nebyl statečný bojovník oděný do hrubých vojenských kalhot, ale naopak zženštilý mladík s dlouhými nakadeřenými vlasy zdobenými kvítím. Muži často nosili oděv v barvách své vyvolené dámy; dáma mohla rytíři věnovat jako známku své náklonnosti součást svého oděvu – závoj, nebo nádherně zdobený rukáv, který si rytíř připnul při turnajích na helmu nebo oděv, aby se tak veřejně přiznal ke své lásce. Pánský oděv Rytířskou zbroj doplňovaly některé oděvní součásti, které těsně souvisely s vývojem civilního oblečení. Jedná se zejména o vatovaný kabátec (často také zvaný wams), který se nosil pod brněním, aby chránil tělo rytíře před otlaky. Wams byl díky vatování a prošívání snadno tvarovatelný a šlo jím vylepšit přirozené a nepříliš urostlé proporce mužského těla. Strana 8


byl pod nimi vidět spodní oděv. Kalhoty v podobě samostatných nohavic zůstávaly většinou skryty pod mužským dlouhým oděvem; uvazovaly se k spodním kalhotám, které tvořil obdélníkový nebo čtvercový kus látky upevněný a nařasený v pase. Typickou mužskou pokrývkou hlavy byla kukla, nebo kápě. Dámský oděv Ženský oděv byl díky změně střihu přiléhavější a kladl důraz na vnady ženského těla. Živůtek byl ve 13. století ještě uzavřený bez většího dekoltu, postupně však výstřih odhaloval krk i ňadra; ve 14. století se živůtek stahoval šněrováním nebo se spínal knoflíky. Sukně byla prodloužená do dlouhé vlečky, která zdůrazňovala tvar boků. Díky prodloužené sukni nabyla celá silueta esovitého prohnutí, které nejlépe vyjadřovalo ideál gotické stylizace ženského těla. Módnější variantou oděvu byl místo sukně surcot. Surcot zdůrazňoval střihem i výzdobou štíhlost pasu, šířku boků a plastičnost ňader. Velký důraz byl kladen na rukávy, které bývaly bohatě zdobené, pošívané perlami i drahými kameny. Na konci 12. století byly módní volně visící, falešné rukávy, nazývané pachy. Přes surcot se nosily pláště různých tvarových variant. Ženy nosily výhradně dlouhé kadeřené vlasy. Vdané ženy si vlasy halily do různých čepců, nebo do roušek. Tak teorii máte za sebou :o) Jak to bude s oděvem pro naši celoroční hru? Jednoduše si ho ušijete, ale můžete si i koupit nebo nechat ušít. Já si ho ušít nechal. Za necelé 2000 Kč jsem dostal půlkolový plášť, suknici, kápi a kapsář. Vše je ušité z kvalitní látky. Plášť z pevného sukna, oblečení je z dyftýnu. Už teď vím, že v tom bude dost teplo :o) K ušití můžete použít i prostěradlo, ale pozor. Nevydrží tolik. Měl jsem z toho ušitý oblek Panoramixe. Takže doporučuju pevnější látku. A co byste měli mít. Jako základ byste mili mít suknici. K tomu můžete mít plášť a třeba i kápi. Nebo si můžete necha uplést vlněnou kápi nebo límec, jako má Mýval. Pokud budete potřebovat poradit. Určitě se nás zeptejte. Poradíme a pomůžeme. http : //perse us.ipl.cz

Strana 9

Dámské šaty - střihy Ženy to neměly lehké ani vestředověku. Zvláště pak ženy z vyšších vrstev. Zde máte několik střihů a větší množství obrázků, abyste viděly, co všechno si můžete pořídit. Pokud budete mít otázky k jednotlivým střihům, nebo k tomu, jak šaty ušít. Tak odkazujina Ťůťu. Ta jistě poradí. Pro hru si můžete vybrat, zda chcete mít šaty venkovské nebo šlechtické. Na konci tohoto článku uvádím i internetové odkazy, kde lez načerpat inspiraci a vědomosti. Karbous

Strana 10



Strana 11

krčmářka

šlechtična

oděvy na této stránce najdeš na http://flashweb.cz/kumst/cz/

Strana 12


Venkovanka


Strana 13

Chcete si nechat ušít kostým? Když vás bude víc, tak cena může být ještě lepší. S paní Madlou by to jistě domluvit. Kostým mám právě od ní. Je to precizně zpracované a dodací lhůta byla nečekaně krátká. Takže se v oddíle poptejte, jestli o ušití někdo uvažuje. Odkaz: http://damascapem.blbne.cz/ Další odkazy vám můžou posloužit jako inspirace: The Fortress: www.thefortress.eu/indexcz.html Sator: www.sartor.cz/index.php Mateli: www.mateli.cz/jandova/ Johanka: www.johankaproduction-cz.com Čalounictví TS: www.calounictvi-ts.cz/kostymy.asp Obchody: www.papirovehelmy.cz/ - komplet rytíř z pevného papíru - dobré ceny www.fantasyobchod.cz/ - levné dopňky www.drakkaria.cz - široký výběr, ale dražší www.outfit4events.com - super kvalita, ale ceny mají vysoké Kompletní web o kostýmech - historie, střihy http://www.kostym.cz/

Strana 14


Jak se žilo v dávných dobách

Ve středověku to lidé neměli vůbec jednoduché. Neexistovali téměř žádné vymoženosti, které používáme dnes. Tak například tekoucí voda byla jen v řekách, žádný vodovod, kanalizace ani záchody neexistovaly. Tedy ne tak docela. Ti nejbohatší hradní páni si jakousi primitivní toaletu, jakožto známku luxusu, dovolit mohli. Celkově se však v té době hygiena moc nedodržovala. Lidé se moc nemyli, a tak trochu zapáchali oni i jejich okolí. Navíc většina lidí měla jen jedno oblečení a sice to, které měla na sobě. Pro dnešní ženy a dívky hádám naprosto nemyslitelná věc. Pokud někdo dostal hlad a sehnal něco k jídlu, což nebyla vždycky jednoduchá věc, měl jen dvě možnosti. Jíst studené jídlo a nebo si něco dobrého opéci na ohni, protože plynový či elektrický sporák ještě nevynalezli. Co je na středověku úplně jiné je, že všichni lidé si rozhodně nebyli rovni. Dnes se to zdá jako maličkost, ale právě tahle drobnost většinou předurčila co celý život kdo bude dělat a kam to až dotáhne. Každý člověk zkrátka znal své místo. Král dával příkazy šlechticům, kteří nařizovali rytířům a všichni společně pak rozkazovali ubohým poddaným. Ti se dělili na řemeslníky jako byl kovář, tesař, kameník, ale i kupec, který nakupoval a prodával nejrůznější zboží. No a ti nejchudší, kteří se nejvíce nadřeli, byli rolníci pracující na poli. Bohužel toto pole většinou patřilo některému z pánů. Pojďme se tedy podívat blíže na to, co dělal celý život rolník, co řemeslník a jak se žilo pánům. Rolník Takový rolník brzy ráno vstal a pomodlil se. Zbožnost totiž patřila neodmyslitelně ke středověku a lidé se modlili velice často. Když měl trochu jídla, tak posnídal, většinou nějakou chlebovou placu nebo ovesnou či jinou kaši a někdy ani to ne. Pak celý den strávil úmornou prací na poli. Vytrhával plevel, oral nebo sklízel vypěstovanou úrodu. Večer se sešla celá rodina ve své chalupě (někdy jen v chatrči), aby společně povečeřeli, chvilku si popovídali, pomodlili se a šli spát. Ráno se zase všechno opakovalo, a tak to většinou šlo den za dnem pořád dokola. Pokud měl rolník štěstí, tak mu jeho pán dovolil poslat syna do učení a nebo mu bylo umožněno stát se knězem. Ženy oproti tomu do učení ani školy chodit nesměly. Měli jen dvě možnosti, sloužit u pánů nebo pracovat od slunka do slunka na poli a starat se o rodinu.

Řemeslník Řemeslník na tom byl o něco lépe než obyčejný rolník. Většinou měl malou dílnu přímo v chalupě, kde bydlel, takže do práce to neměl daleko. Živil se tím, že vyráběl věci podle toho, co si kdo objednal. Švec šil boty pro bohaté kupce a pány. Pro obyčejné lidi ne, protože ti si boty nemohli dovolit a chodili bosi. Kovář vyráběl meče, dýky, ale i obruče kol na povoz a k sudům na pivo, víno a také koval koně. Tesař zase obstarával trámy na stavbu střech domů. Kameník dodával opracované kvádry na stavbu hradů, zdí, věží …atd. Za každou věc, kterou řemeslník http : //perse us.ipl.cz

vyrobil či opravil dostal samozřejmě zaplaceno. Když měl peníze, mohl si koupit třeba u ševce boty a občas i trochu masa k jídlu. Většinou na svátky nebo při významné oslavě. Často jich však měl tak málo, že to stačilo sotva na uživení rodiny. Takový řemeslník neměl jednoduchý život, ale pokud měl dost práce, mohl si vzít některého z chudších chlapců do učení, aby mu pomáhal. Kupec /Obchodník Kupec by se dal přirovnat k dobře prosperujícímu podnikateli. Většinou žil ve městě a měl kamenný dům poblíž náměstí. Mohl si (pokud mu obchody šly) dovolit i nějakou tu služebnou, která mu vařila, uklízela a starala se o dům. Někdy měl jednoho čeledína, který se staral o koně nebo štípal dřevo. Kupec obchodoval se vším možným například s látkami, kůžemi, zbraněmi, vínem či šperky. Velmi vzácně i s kořením. Kupci byli váženými občany požívajícími mezi ostatními úctu a obdiv. Šlechta Mezi šlechtu se počítali lidé, kteří měli velký majetek a samozřejmě urozený původ. Šlechtici bydleli na svých hradech a tvrzích, kde byli obklopeni mnoha sloužícími a těmi nejlepšími věcmi, které se daly pořídit. Pravdou je, že většina šlechticů trávila celé dny na lovu a nebo pořádáním hostin a slavností. Důležité pro ně bylo naplnit svojí pokladnu zlatem, aby měli peníze na zábavu. Pramálo je zajímalo jak žijí jejich poddaní a jestli se jim daří dobře. Většinou se nestarali ani o to, jak je na tom jejich panství. Jestli vzkvétá nebo se řítí do záhuby. Občas se dokonce stávalo, že šlechtic o veškerý svůj majetek i o panství přišel a stal se z něj v podstatě žebrák. Šlechtic totiž musel poslouchat jen krále, ale jinak si mohl na svém panství dělat co chtěl. Jsou známy případy velice krutých šlechticů, ale i případy kdy byl šlechtic svým lidem oblíben (těch bylo však zoufale málo). Král Král vládnul celé zemi a šlechta ho musela poslouchat. Sídlil na hradě společně s královským dvorem. To znamená se spoustou urozených lidí, rytířů, dvorních dam a také s velkým počtem nejrůznějšího služebnictva, které bylo připraveno kdykoliv splnit jeho přání. Z historie víme, že vládli králové dobří i špatní. Ti dobří se snažili zvelebit a vylepšit svojí zemi. Stavěli kostely, rybníky, zakládali nové osady a chránili prostý lid před zloději, lupiči a cizími nájezdníky. Jedním z dobrých králů byl například Karel IV. Ti špatní se starali jen o to, aby lidi platili daně a naplnili tak královskou pokladnu. Peníze pak utratili za válečné výpravy nebo ohromné hostiny. O obyčejné lidi se nestarali vůbec a o svojí zem ještě méně. Jeden příklad za všechny: Jan Lucemburský – všechny peníze utratil za válečné výpravy, prodával jeden královský hrad za druhým a nakonec prodal i korunovační klenoty. Zemřel jako král, kterého nenáviděli obyčejní lidé i šlechta. Mýval Strana 15

Pemikan - podle Palečka Co je Pimikan? Pemikan (též pemmikan) je směs sušeného masa, sušeného ovoce, tuku a dalších přísad. Indiáni si jej vyráběli na zimu nebo na dobu, kdy se přesouvali z místa na místo. Pravděpodobně nechutnal příliš dobře, ale obsahoval mnoho důležitých látek. Suroviny: ovesné vločky, sušené mléko (prodává se i u Fialky), sušené ovoce (podle toho jaké máte rádi), oříšky nebo mandle nasekané na kousky, čokoláda nasekaná na drobno, kakao (na vaření ne Granko), cukr, kokos, Postup: Na pánvičku nasypeme vločky (měli by obsahovat většinu pemikanu) a až se rozehřejí přidáme cukr, který necháme zkaramelizovat (začne se roztékat), a ještě chvíli pražíme (nesmíme karamel spálit jinak by zhořkl) pak včas vypneme, než pemikan vychladne nasypeme k němu ještě kokos.a potom přidáme ostatní suroviny-kakao, mandle a.t.d. Z uvedených surovin můžete něco ubrat nebo přidat základní je aby tam zůstali vločky, a aby všechny suroviny byli hodně trvanlivé (nejlépe sušené) a energické. Paleček Recept na elfský chléb LEMBAS Autor: www.lordoftherings.net Lembas byly, dnešními slovy řečeno, velice výživné oplatky s vysokou nutriční hodnotou, bez kterých bylo pro kteréhokoli elfa nemožné vydat se na dlouhou a dalekou cestu. Tento “pemmikan” byl zabalen ve stříbřitých listech, a nitky, které jej svazovaly, byly na uzlících zapečetěny královninou pečetí, oplatkou bílého vosku ve tvaru květu Telperionu; podle zvyku Eldalië patřilo přechovávání a vydávání lembasu jedině královně. Zde je na mysli Královna Melian z Doriathu. Je známo, že tajemství lembasu znala a stejná práva měla i Galadriel, Paní Lothlórienu. Podobného složení a účelu byl i kram, placky, které pekli lidé v Esgarotu, a které dali na cestu Bilbovi a trpaslíkům k Osamělé hoře. Kram ale nebyl zdaleka tak vydatný jako lembas, neboť na lembasu spočívalo dávné kouzlo elfů a žádný člověk nedovedl něco takového vyrobit. RECEPT I. Ingredience: 3 lžíce másla 1 vajíčko (budeme potřebovat zvlášť žloutek a zvlášť bílek) 8 lžic cukru 1 sáček vanilkového cukru (není nutný) 12 lžic mouky 1 lžička skořice

na těsto. Těsto vyválíme do válce a nařežeme na kolečka asi 1 cm silná. (Jestli chcete mít opravdové velké “lembasy” stačí těsto vyválet na válu asi tak na stejnou tloušťku jako těsto na pizzu.) Takto připravené lembasy ještě potřeme bílkem. Pečeme uprostřed trouby o teplotě zhruba 175 °C. asi 20 minut dokud lembas nedostane zlatavou až světle hnědou barvu. Čím tmavší bude, tím víc hořkou chuť bude mít. RECEPT II. ELFSKÝ CHLÉB (LEMBAS) od tvůrců Pána prstenů Ingredience: 50g tuku 1 vejce 1 sáček vanilkového cukru 150g hladké mouky 1 lžička skořice a trochu silné kávy

Postup: Smícháme opatrně všechny jmenované přísady (kromě bílku, ten použijeme až později) v míse, a dokonale prohněteme až získáme hutné těsto. (Podle potřeby postupně přidáváme mouku nebo máslo). Nyní dejte těsto do lednice asi tak na jednu hodinu uležet. (To je stejný postup jako u vánočního pečiva.)

Postup: Smíchejte všechny přísady, ale dejte si stranou část rozšlehaného vejce. Vypracujte těsto (podle potřeby přidejte tuk či mouku), těsto vytvarujte do koule a dejte asi tak na hodinu do ledničky. Pak z něj vytvarujte váleček a nakrájejte jej na válečky asi centimetr silné. Potřete těsto zbytkem vejce (můžete jej ozdobit rozinkami, chcete-li). Pečte v troubě předehřáté na 175° Celsia, a 10-20 minut péci, dokud nezíská světle hnědou barvu. Nenechávejte jej ztmavnout, chutnal by hořce. Po upečení necháme vychladnout a poté můžeme konzumovat.

Zatímco těsto odpočívá v chladu, připravíme si vál, nůž, popř. váleček

Karbous

Strana 16


Vánoce a středověk

Z netu jsem vybral tři články, které popisují tehdejší vánoce. Myslím, že jsou zajímavé i přes rozpory, které v jejich popisu naleznete /když budete pozorní/.

Oslava Vánoc Oslava Vánoc ve středověku vypadala jinak než dnes. Navazovala na oslavy adventu, šlo o svátek veselý a bujarý, doprovázený bohatými hostinami, tancem, průvody maškar a jinou nevázanou zábavou, jak se popisuje v unikátním traktátu, nazvaném Pojednání o Štědrém večeru. Ve druhé polovině 14. století ho napsal mnich pražského břevnovského kláštera Jan z Holešova a pro krále Karla IV. v něm popisuje vánoční zvyky. Podle tohoto traktátu se lidé bavili, hráli kostky, opíjeli se, ale někteří se také postili, dávali si dárky, pekli vánočky. Teprve vlivem křesťanství se podoba vánočních oslav pomalu měnila a v době barokní získala ráz klidných rodinných svátků klidu a míru. Pojednání o Štědrém večeru O tom, jak se u nás Vánoce slavily už ve středověku, víme díky Pojednání o Štědrém večeru, které v době panování Václava IV. sepsal benediktinský mnich Jan z Holešova. Popsal v něm zvyky, které se držely už ve 14. století. Některé z nich zanikly, ale některé přetrvávají až do dnešní doby. Už tehdy se lidé na připomenutí nebeského seslání podarovávali něčím příjemným a vonným a věřili, že kdo nikoho tento den neobdaruje, zůstane po celý příští rok chudý. Na vydrhnutý stůl vykouřený jalovcem a černobýlem se na bílé, doma vyrobené plátno položil chléb a nůž a každý si mohl ukrojit a jíst dosytosti. To platilo i pro pocestné, kterým se tento den otevíraly dveře. Tehdejší bílý chléb nám dnes připomíná naše tradiční vánočka. Později se na stůl kladlo vše, co se doma vypěstovalo a urodilo. Počet druhů jídel měl symbolizovat množství mandelů obilí, které se příští rok urodí na polích. Nezbytným doplňkem štědrovečerní výzdoby byla sláma, která se rozprostírala na podlahu, aby připomněla, že na ni bylo v Betlémě uloženo děťátko. VÁNOCE VE STŘEDOVĚKU V raném křesťanství se slavily zpočátku jen události kolem Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání, tedy velikonoční cyklus svátků. Když se pozornost rozšířila i na narození Ježíše Krista, začalo se již ve třetím století zmiňovat datum 25. prosince. Šlo o pokřesťanštění římského náboženského svátku Dies natalis Solis invicti (Den narození neporaženého Slunce) spojeného se zimním slunovratem. Ještě do raného středověku však byla hlavním dnem slavnost Zjevení Páně dne 6. ledna. Kromě narození Spasitele se v ten den připomínal i příchod mágů z Východu (legendárních Tří králů) popisovaný v Matoušově evangeliu. Spolu se začátkem Ježíšova pozemského života se připomínal i začátek jeho veřejného působení, při němž Jan Křtitel ponořil Ježíše do vod Jordánu a na něj jako http : //perse us.ipl.cz

holubice sestoupil Duch svatý. Připomínalo se i znamení, jímž manifestoval svou moc proměňovat lidské životy, totiž proměnění vody ve víno při svatbě v Káni Galilejské vánoční oslavy rozšiřují a jednotlivé události se slaví zvlášť. Vánoční dny už mají podobnou náplň jako v novověku. Předvečer slavnosti, který dnes známe jako Štědrý den, se slavil jako svátek prvních lidí, Adama a Evy. Ke slavnosti se připojil oktáv, jakési osmidenní prodloužení slavnosti (a slavností podobně významných). Vánoční období směřovalo právě k 6. lednu a od 13. století se zdůrazňovalo dvanáct vánočních dnů mezi dvěma hlavními vánočními slavnostmi. Vánoční období končilo tradiční slavností Zjevení Páně a posléze následující nedělí. Ale ještě čtyřicátý den po hlavním vánočním svátku se ve vrcholném středověku objevuje svátek s ranými kořeny ve východním křesťanství, totiž svátek Očišťování Panny Marie, později označovaný jako Představení Páně v Chrámu (a lidově též Hromnice). Události Vtělení, kdy se Slovo stalo tělem, kdy se Bůh stal člověkem, se připisovala stále větší důležitost. Duchovní přípravou na vánoční okruh bylo 40 dní sv. Martina mezi svátkem tohoto světce 11. listopadu a Štědrým dnem. Označoval se jako Svatomartinský půst. Do 16. století se však zformoval dnešní adventní okruh. Jsou to čtyři neděle před Narozením Páně a po nich následující týdny (křesťanský týden začíná nedělí). Poslední týden bývá neúplný a jednou za čas připadne 4. neděle adventní na Štědrý den, takže ze čtvrtého týdne zbude jen tento jeden den. První část adventu se zaměřuje na očekávaný příchod (adventus je latinsky příchod) Ježíše Krista, tak jak o něm čteme v židovské Bibli. Citují se předpovědi proroků a čte se o hlavních postavách Starého zákona. Ve druhé části (od 17. prosince) už liturgické texty připomínají to, co předcházelo Ježíšovu narození, andělovo zvěstování Panně Marii (které se slaví ještě zvlášť devět měsíců před vánocemi, 25. března) a další události popisované v prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia. Do středu vděčného zájmu se dostává Panna Maria, která se má stát matkou vtěleného Boha a spolu s ní i Jan Křtitel. Od 13. století se vánoce stávají i lidovým svátkem. S františkány (začátek hnutí 1209) se spojuje tradice betlémů. Vedle důstojného chorálu, jehož texty máme dnes zachyceny v breviáři a misálu a který je zhudebněnou teologickou meditací, se objevují zpěvy v jednoduché středověké latině a pak i v národních jazycích popisující události a vyjadřující prosté city kajícnosti, vděčnosti a radosti. doc. ThDr. Ivan Štampach Strana 17

... pomníček kde jsme byli

Todtův kříž článek z netu od Petra Holuba Na vzrostlém buku poblíž křižovatky neznačených lesních cest v srdci Dlouhé hory visí malý křížek. Umístěn byl zde na památku Karla Todta, mladého elektromechanika z Chrastavy (podnik Totex) , kterého v těchto místech na jedné z jeho osamělých výprav do přírody zaskočila prudká změna zimního počasí v roce 1969. Karlovi bylo tehdy asi dvacet let, matku neměl, v Chrastavě bydlel jen se svým otcem. Pohřešován byl od začátku prosince roku 1969, ale jeho tělo bylo nalezeno až na jaře. Zima toho roku byla velmi tuhá, dlouhá, se spoustou sněhu. Proto až v březnu pan František Brodský objevil ve zbytcích sněhu tělo, ohlodané od zvěře, s dalekohledem a placaticí rumu. Pokud budete chtít křížek najít, můžete zvolit několik tras. První je popsána v časopise Patron - spolku přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor, v čísle 3/2000 strana 13-14. Je poněkud komplikovanější na orientaci na neznačených cestách Dlouhé hory. Trasa začíná u Buku republiky a po zelené vede na Panenskou Hůrku, v místě dalekého rozhledu do rokle mezi Dlouhou horou a Vápenným musíte včas odbočit vpravo do kopce k vrcholu Dlouhé hory, stoupáme stále rovně až na rozcestí tvaru Y, pravá cesta vede na vrchol Dlouhé hory, my pokračujeme vlevo, cesta začíná klesat, mineme oplocenku a rozbitý krmelec. Po přetnutí široké lesní cesty uvidíme asi po 40 metrech vlevo na stromě Todtův kříž. Druhá trasa je jednodušší na orientaci a můžete ji projet i na kole. Tudy obvykle mířím ke křížku i já. Trasa začíná také u Buku republiky, ale vede po modré směrem k hradu Hamrštejnu. Cesta se vine po vrstevnici, asi po kilometru minete velkou oplocenou paseku a přes vrcholky smrků je vidět Ještěd. Cesta ubíhá dál po vrstevnici až k lesní lavičce, odkud začíná klesat. V těchto místech je les celý pokrytý malými kopečky, jsou to obvaly starých důlních děl ze 16. a 17. století. Asi po 300 metrech od lavičky přetíná modrou značku široká lesní cesta. Odbočíme vlevo na neznačenou cestu a po vrstevnici dojdeme do rezervace a k Setonově studánce. Cesta dál mírně klesá až do místa, kde se prudce ohne vpravo dolů po spádnici. Tady můžeme nechat kolo a vydat se strmou stezkou vlevo kolmo do kopce, asi po 70 metrech na pravé straně uvidíme Todtův kříž. Rolf Strana 18


Zranění z rytířských klání Při rytířských kláních i při práci nejčastěji narazíte na poranění sečná. Taková vznikají dopadem ostrého nástroje na tělo. Když tedy seknete soka, přítele či sami sebe mečem, sekerou, mačetou, rýčem, motykou, kosou, ale i tupým přdmětem, například klackem, způsobíte mu sečné zranění. Sečné rány Sečná zranění mohou být různě závažná. Seknout se dá do prstu sekerou při štípání dříví, ale sečné zranění způsobuje také kat při popravě stětím. Sečná zranění krvácejí méně než zranění řezná, protože při seknutí dochází k pohmoždění tkáně v ráně. Ani tak ale sečná zranění nemůžeme podceňovat, protože i sečnou ránou lze snadno vykrvácet. Malé sečné rány desinfikujeme desinfekcí do ran (Hádejte, která to je?) a zalepíme náplastí. Velké nebo hodně rozevřené rány (často na hlavě nebo na prstech) stahujeme tzv. motýlkovým stehem. Ten vyrobíme tak, že nadvakrát v polovině přetočíme kousek bezpolštářkové náplasti, aby vznikl motýlek (mašlička). Samozřejmě je potřeba náplast nakroutit, aby obě lepivé poloviny směřovaly stejným směrem. Ránu stáhneme tak, že na každou stranu rány přilepíme jedno „křidýlko“. Hotové mašličky se dají koupit v lékárně, říká se jim leukostehy. Ještě větší sečné rány musí ošetřit lékař. Ránu je před odvozem k lékaři potřeba překrýt sterilním polštářkem či obvazem, aby se zpomalilo krvácení a do rány se nedostala infekce. Na hodně krvácející rány (kde například došlo k přetnutí cévy) je třeba přiložit tlakový obvaz. Pokud tlakový obvaz nepomáhá, poraněnou končetinu nad ránou zaškrtíme a k zaškrcení napíšeme čas, kdy bylo provedeno. http : //perse us.ipl.cz

Sečnou ránou lze dosáhnout i amputace, tedy úplného oddělení nějaké části těla. Pokud si tedy kamarád usekne například prst, ucho či celou nohu. I tady je třeba ránu překrýt a snažit se zabránit vykrvácení dříve než přijede záchranka, nebo než postiženého dopravíte k lékaři. Opět tak použijeme tlakový obvaz, nebo škrtidlo. Aby postižený nepřišel o useknutou část těla (amputát), je potřeba se postarat i o tu. Nejlepší je ji sterilně překrýt, obalit do sáčků a zchladit, avšak neměl by být použit samotný led. Vhodný je led ve vodě v poměru 1:4. Lékaři někdy mohou amputovanou část těla zachránit a přišít zpět. Řezné a bodné rány Tahem ostrého předmětu po kůži vznikají rány řezné, které krvácí mnohem více než rány sečné. Způsobit si je můžete například dýkou. O ošetřování řezných ran jsem vám vyprávěla už v některém z předchozích Dopejsků. Bodné rány si přivodíte bodnutím ostrým či tupým nástrojem: kopím, oštěpem, nožem, halapartnou atd. Bodnutí tupým předmětem se hojí hůře než ostrým. Tato zranění jsou nebezpečná tím, že jsou hluboká. Při jejich ošetření navíc často nevíme, jestli nebyl zasažen nějaký důležitý orgán nebo céva. Velmi nebezpečná jsou bodnutí do krku, hrudníku a břicha. Při bodnutí je většinou potřeba zastavit krvácení a přivolat lékařskou pomoc či postiženého dopravit k lékaři. Znali jste správnou odpověď na hádanku? Jako dezinfekce do rány se používá peroxid. Všechny ostatní dezinfekce se dávají pouze do okolí rány. V ráně by mohly spíše ublížit než pomoci. Strana 19

Pojďte si hrát a vyrobte si andílka. Nebojte se, je to snadné, zvládnete to RAZ-DVA-TŘI. Postup je velmi snadný: 1. Vytiskněte si přiloženou šablonu 2. Andílka i křídla vystřihněte podle silných linií. 3. Tělo andělíčka sviňte jako do kornoutku a v zadní části slepte. 4. Na záda andělíčkovi nalepte křidélka. Hotového andělíčka můžete postavit na stůl, okno nebo poličku. Pokud mu přilepíte zezadu k hlavičce stužku, můžete ho použít i jako závěsnou dekoraci.

Strana 20


Přijde malý indián k náčelníkovi a ptá se ho: “Proč mají indiáni tak ošklivá jména?” “Jak ošklivá?” odpovídá náčelník,” tobě se nelíbí silný medvěd, nebo bystrý sokol?” “Líbí.” “Tak o co ti vlastně jde, smrdutý skunku?” *** Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka, blondýnka, nastupuje do první práce. Stává se psychologem na základní škole a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak se uvést v dobrérm světle. Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. Psycholožka si říká: “No to je jasné, introvert, začnu s ním a zapojím ho do hry.” Jde k němu a říká: “Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?” Chlapeček na to: “Já jsem brankář!”


Strana 21

Strana 22


Snad každý z nás přání má, a tak je mám i já

Recommend Documents