Slučování a změny názvů vybraných obcí na Jesenicku po roce 1945

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Slučování a změny názvů vybraných obcí na Jesenicku po roce 1945 (bakalářská diplomová práce)

Nika Liberdová

Vedoucí práce: Mag. phil. Adrian Portmann, Ph.D.

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny V Brně dne ……………………

………………………….

2

Poděkování Touto cestou děkuji Mag. phil. Adrianu Portmannovi, Ph.D. za podnětné rady a čas, který mi věnoval. Dále děkuji pracovníkům archivu v Jeseníku za ochotnou spolupráci a vstřícnost a Dominiku Liberdovi za stěžejní pomoc a trpělivost. 3

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 6 1.

Výchozí situace po druhé světové válce .................................................................. 10

1.1

Doba nových začátků ........................................................................................... 10

1.2

Nové osídlení pohraničí ....................................................................................... 12

1.2.1

Organizované osídlení ...................................................................................... 13

1.2.2

Úloha politických stran v procesu nového osidlování pohraničí...................... 15

2.

Přeměna administrativních struktur ......................................................................... 17

2.1

Okresy a kraje ...................................................................................................... 17

2.2

Národní výbory .................................................................................................... 18

2.2.1

Spory o charakter národních výborů ................................................................ 18

2.2.2

Právní zakotvení národních výborů .................................................................. 18

2.2.3

Sloţení národních výborů ................................................................................. 19

2.2.4

Po roce 1948 ..................................................................................................... 20

2.2.5

Situace na Jesenicku ......................................................................................... 21

3.

Slučování obcí ......................................................................................................... 23

3.1

Dekret prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. o územní organisaci správy,

vykonávané národními výbory........................................................................................ 23 3.1.1

Předpoklady pro sloučení obcí ......................................................................... 23

3.1.2

Průběh slučovacího procesu ............................................................................. 24

3.1.3

Nově vzniklá obec ............................................................................................ 24

4.

Přejmenovávání obcí ............................................................................................... 26

4.1

Způsoby přejmenování obcí ................................................................................. 27

4.2

Problematika přívlastků ....................................................................................... 28

4.3

Rozhodující orgány .............................................................................................. 28

4.4

Ztráta historické paměti v důsledku změny názvu obce ...................................... 29

5. 5.1

Slučování vybraných obcí na Jesenicku .................................................................. 30 Uhelná a Nové Vilémovice .................................................................................. 30 4

5.2

Jeseník a Bukovice ............................................................................................... 32

5.3

Horní Lipová a Dolní Lipová ............................................................................... 33

5.4

Travná a Valdek ................................................................................................... 34

5.5

Horní a Dolní Grunt ............................................................................................. 34

5.6

Petrovice a Skorošice ........................................................................................... 36

5.7

Velký Jeseník ....................................................................................................... 37

6.

Změny názvů vybraných obcí na Jesenicku ............................................................ 39

6.1

Zighartice/Vápenná .............................................................................................. 39

6.2

Sandhýbl/Písečná ................................................................................................. 40

6.3

Frývaldov/Jeseník ................................................................................................ 41

6.4

Cukmantl/Zlaté Hory ........................................................................................... 43

7.

Slučování a změny názvů obcí v současné době ..................................................... 44

Závěr ............................................................................................................................... 46 Literatura a prameny ....................................................................................................... 48 Pouţité zkratky:............................................................................................................... 50 Přílohy ............................................................................................................................. 50 Resumé ............................................................................................................................ 55

5

Úvod Poválečný odsun původního německého obyvatelstva z pohraničí a s ním spojené právní a strukturální změny byli zásahem, který významně a dlouhodobě proměnil dotčené oblasti v mnoha směrech. Osidlování míst převáţně novými lidmi z různých koutů země narušilo kontinuitu místní kultury a dalo na různých místech tehdejšího Československa vzniknout oblastem bez tradic a kořenů. My se v následující práci chceme zaměřit především na změny, které probíhaly po roce 1945 na území obcí v oblasti Jesenicka, konkrétně na jejich slučování a změny názvů. Jako základ pro lepší pochopení doby, v nichţ se dané změny odehrávaly, nám poslouţí první kapitoly, v nichţ stručně zmíníme okolnosti odsunu německého obyvatelstva a s ním související nové osídlení pohraničních oblastí. Protoţe chceme zkoumat konkrétní procesy slučování a změn názvů obcí, zabýváme se v následující části poválečnými přeměnami administrativní struktury pro lepší chápání fungování tehdejší veřejné správy. Především se věnujeme národním výborům, jakoţto orgánům hrajícím zásadním roli ve zkoumaných procesech. Dále chceme zjistit, jaké byly obecné předpoklady pro sloučení či přejmenování obce, jakých obcí se tyto změny týkaly, jaké problémy se při jejich realizaci vyskytovaly či jaké orgány do procesů zasahovaly. Současně jiţ stručně popíšeme, jaký byl postup při provádění slučovacího procesu. V praktické části se zaměříme na konkrétní vybrané obce Jesenicka a popíšeme, jak zde probíhalo jejich slučování a změny názvů. Chceme popsat především daný proces od podání návrhu na změnu aţ po její uskutečnění, tedy vznik nové obce či zavedení nového pojmenování obce. V závěru pro srovnání uvedeme, jak tyto změny probíhají v současné době. Právě v dnešní době, kdy se téma tzv. Benešových dekretů stále znovu otevírá a tzv. německá otázka se stává často kontroverzním tématem, má smysl poválečné události studovat. Většina odborné společnosti se v této oblasti zabývá zejména tématy odsunu Němců a konfiskacemi zabaveného majetku. Méně pozornosti se věnuje dekretu upravujícímu slučování obcí. Původní německé názvy obcí připomínaly obyvatelům Československa léta válečného příkoří. Změny jejich názvů po roce 1945 byly, mimo jiné, logickým vyústěním všeobecně protiněmecké nálady. Názvy míst a obcí jsou jedním z nejdůleţitějších symbolů místa, pomáhají lidem v orientaci a identifikaci s místem, kde ţijí a mají důleţitý 6

význam pro historickou paměť. Tyto změny se tak staly dalším významným mezníkem v pohraničních oblastech. K takto poznamenaným regionům patří i Jesenicko. Téma, kterým se budeme v této práci zabývat, bylo vybráno spolu s pracovníky místního archivu. Sama pocházím z města Jeseník a mám zájem více se dozvědět o jeho poválečné historii. Věřím, ţe práce bude uţitečná nejen pro mě, ale také přispěje k oţivování historické paměti regionu. Práce je rozdělena do dvou částí. Cílem obecné části je popsat poválečnou přeměnu správních struktur a dopad příslušných normativních předpisů na místní správy obcí. V úvodu se budeme zabývat zejména souvislostmi nového osídlení pohraničí. V další části popíšeme poválečnou přeměnu struktur a v rámci těchto přeměn budeme věnovat pozornost národním výborům. Závěr této části bude věnován procesům a okolnostem kolem změn názvů a slučování obcí. Cílem praktické části bude popsat změny v konkrétních vybraných obcích na Jesenicku a popsat současný způsob změn a slučování včetně vytvoření přehledných schémat popisujících změny v kontextu doby a politické struktury. I přes historickou zajímavost tématu není na Jesenicku v této oblasti zpracováno mnoho literatury, která by o situaci ve změnách názvů a slučování obcí komplexně pojednávala. Obdobím po roce 1945 na Jesenicku se dosud nezabývalo mnoho autorů. Samostatnou publikaci této době věnoval místní historik Tomáš Knopp: Předkládám na vědomí. Jesenicko 1945 – 1948.1 Zmínky k tomuto tématu najdeme také ve sbornících či časopisech vztahujících se k Jesenicku, např. Jesenicko: Sborník okresu Jeseník ve Slezsku2 či Jesenicko: Z kraje pod Pradědem.3 Pro podání ucelenějšího obrazu doby, v nichţ se popisované procesy uskutečňovaly, věnujeme se na začátku práce novému osídlení pohraničí. Informace k tomuto tématu nám poskytla především kniha autorů Adriana von Arburg a Tomáše Staňka Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945 – 1951.4 Dále jsme mnohé informace čerpali z knihy Vlastivěda šumperského okresu autorů Miloše Melzera a Jindřicha Schulze5 a z knihy Jde pevně kupředu naše zem: krajina českých zemí v době socialis1

KNOPP, Tomáš: Předkládám na vědomí. Jeseník 2004. Jesenicko: sborník okresu Jeseník ve Slezsku. Jeseník 1948. 3 BUREŠ, Hugo: Jesenicko: z kraje pod Pradědem. Jeseník 1961. 4 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Úvod k edici. Středokluky 2010. 5 MELZER, Miloš – SCHULZ, Jindřich: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993. 2

7

mu. Pavla Hájka.6 Dílčí informace jsme získali z publikace Davida Kovaříka Proměny českého pohraničí v letech 1958-1960. Demoliční akce v českém pohraničí se zřetelem k vývoji od roku 19457 a Quida Kastnera Proměny českého pohraničí v letech 19581960. Demoliční akce v českém pohraničí se zřetelem k vývoji od roku 1945.8 Pro tuto práci jsme vyuţily také mnoho knih pojednávajících o veřejné správě, jelikoţ se v práci zabýváme proměnou některých správních struktur po roce 1945. Základem nám byla kniha Dějiny správy: od počátku státu po současnost trojice autorů Zdeňky Hledíkové, Jana Janáka a Jana Dobeše.9 Důleţitým zdrojem k tomuto tématu nám byla kniha Vladimíra Čecháka Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004)10 a Iva Benedy Historický vývoj právní úpravy správního řízení a dalších postupů ve veřejné správě.11 Z těchto publikací jsme také čerpali informace o národních výborech, jimţ je v textu věnována značná pozornost. Při popisu situace na Jesenicku jsme vycházeli především z práce Jany Hradilové Odsun Němců z Frývaldova po roce 1945 ve světle českých pramenů a literatury.12 Pro obecný popis slučování obcí po roce 1945 nebyl bohuţel nalezen dostatek literatury. Vycházeli jsme ze samotného dekretu prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. a ze sbírky oběţníků Krajského národního výboru.13 Mnohem příznivější byla situace při shromaţďování obecných informací o přejmenovávání obcí. Cenné poznatky jsme získali z příspěvků Václava Letošníka v Archivním Věstníku Odněmčení našeho místního názvosloví,14 Ivana Lutterera K zásadám poválečné úpravy pomístního názvosloví

6

HÁJEK, Pavel: Jde pevně kupředu naše zem: krajina českých zemí v době socialismu 1948 – 1989. Praha 2008. 7 KOVAŘÍK, David: Proměny českého pohraničí v letech 1958-1960. Demoliční akce v českém pohraničí se zřetelem k vývoji od roku 1945. Brno 2006. 8 KASTNER, Quido: Osídlování českého pohraničí od května 1945. Praha 1996 9 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy: od počátku státu po současnost. Praha 2007. 10 ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Ústí nad Labem 2004. 11 BENEDA, Ivo a kol.: Historický vývoj právní úpravy správního řízení a dalších postupů ve veřejné správě (1918 – 2005). Olomouc 2007. 12 HRADILOVÁ, Jana: Odsun Němců z Frývaldova po roce 1945 ve světle českých pramenů a literatury. Jeseník 1996. 13 Sbírka oběžníků pro KNV, ročník I., č. 11, 1949; Sbírka oběžníků pro KNV, ročník III., č. 69, 1951 14 LETOŠNÍK, Václav: Odněmčení našeho místního názvosloví. Archivní věstník, č. 1, ročník II. Praha 1947

8

v českém pohraničí15 a z knihy Friedricha Lehmanna Der Wandel der Ortsname in den ehemals deutsch besiedelten Gebieten der Tschechoslowakei.16

Ke konkrétnímu tématu naší práce, tedy slučování a změny názvů obcí na Jesenicku po roce 1945, se v literatuře vyskytují jen kusé informace, ze kterých se většinou dozvídáme pouze rok provedení dané změny, avšak ţádné okolnosti, průběh, konkrétní jména a další podrobnosti, které by nám lépe pomohly pochopit celý proces. Pouţili jsme knihy Historický místopis země Moravskoslezské Ladislava Hosáka,17 Jeseník Květoslava Grówky18 či Lipová-lázně v minulosti a dnes Zdeňka Brachtla.19 Praktická část této práce vychází tedy ve své většině z informací uloţených v archivních materiálech Státního okresního archivu v Jeseníku. Archivní prameny se tak staly jedním z hlavních zdrojů práce. Nejvíce údajů jsme získali z fondu Okresního národního výboru Jeseník. Jelikoţ ONV byl orgánem, který schvaloval veškeré záleţitosti národních výborů niţší instance, poskytuje mnoho důleţitých informací také k dění v jednotlivých obcích okresu. Dále jsme vyuţili fondy Městského národního výboru Jeseník, Městského národního výboru Písečná, Městského národního výboru Vápenná, Městského národního výboru Zlaté Hory a Městského národního výboru Lipová – lázně. V menší míře jsme čerpali také z Poválečné kroniky České Vsi a Kroniky Písečné. Dalším z našich zdrojů byl dobový tisk. Informace k tématu jsme získali z periodika Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldov. K informacím jsme museli přistupovat obezřetně, jelikoţ list byl nástrojem komunistické propagandy v okrese. Všechny místní názvy, jeţ se objevují v práci, jsou pro větší přehlednost a srozumitelnost uváděny ve své současné podobě. Děje se tak i v případě, ţe se o nich píše v kontextu doby, kdy měly pojmenování jiné.

15

LUTTERER, Ivan: K zásadám poválečné úpravy pomístního názvosloví v českém pohraničí. In: Zborník materiálov zo sympózia o teoretických a metodologických otázkách onomastiky a II. slovenskej onomastickej konferencie v Nitre 22. – 24. mája 1969 16 LEHMANN, Friedrich: Der Wandel der Ortsname in den ehemals deutsch besiedelten Gebieten der Tschechoslowakei. Marburg/Lahn 1999. 17 HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004 18 GRÓWKA, Květoslav: Jeseník. Praha – Litomyšl 2008 19 BRACHTL, Zdeněk: Lipová-lázně v minulosti a dnes. Lipová-lázně 1991

9

1. Výchozí situace po druhé světové válce V následující kapitole popíšeme osidlování míst, z nichţ bylo po skončení 2. světové války vyhnáno původní německé obyvatelstvo. Stručně odbočíme také k odsunu německého obyvatelstva, který s novým osídlením nutně souvisel, neboť průběhy obou procesy se časově i místně protínaly a byly řízeny stejnými státními orgány.20 Zmíníme, odkud noví osídlenci přicházeli, jakých objektů se ujímali a jejich potíţe při adaptaci na nové prostředí, jeţ často vedly k jejich brzkému odchodu a tím i značné fluktuaci obyvatelstva pohraničí. Po prvních měsících po válce, kdy osidlování mělo zcela spontánní charakter, začalo být centrálně organizováno. Kapitola dále pojednává o orgánech, pomocí nichţ byla tato činnost vykonávána, o zásadách, jimiţ se celý proces řídil a o iniciativě politických stran v této oblasti.

1.1 Doba nových začátků Rok 1945 znamenal pro kaţdého občana naší země, ať uţ byl kterékoliv národnosti, velkou změnu. Konec války, poráţka nacistického Německa či osvobození Rudou armádou přinášeli zejména pro české obyvatele velkou radost, ale také otázky související s dalším vývojem země. Jedním z nejvýznamnějších úkolů nového zákonodárství bylo vyřešit důsledky války, náleţitě postihnout některé obyvatele pro jejich činnost za doby nacistické okupace a urovnat poválečný ţivot společnosti. Za jeden z nejzásadnějších problémů nové doby bylo řešení tzv. německé otázky. Ta byla velmi palčivým problémem také na Jesenicku, protoţe zde ţilo obyvatelstvo převáţně německé národnosti. Podle dohody uzavřené na Postupimské konferenci konající se 27. července – 2. srpna 1945 museli Němci opustit své dosavadní domovy, kde spousta z nich ţila jiţ po několik generací a usadit se v některé z okupačních zón Německa či v Rakousku. Odsunem německého obyvatelstva skončilo souţití Čechů a Němců, které trvalo více neţ sedm set let. Mnohé ţádosti o vynětí z odsunu zůstaly zamítnuty, výjimku tvořily osoby ze smíšených manţelství, němečtí antifašisté (avšak i jejich drtivá část odjela transferem roku 1948) a specialisté.

20

ARBURG, Adrian von: Konstruktéři nového pohraničí. Aktéři sídelní politiky a naplňpvání jejich vizí. Dějiny a současnost 7, 2010, s. 14.

10

V pohraničí tvořili starousedlíci na začátku padesátých let pouze jednu třetinu celkového obyvatelstva.21 Oblast Jesenicka muselo opustit 52 000 Němců.22 Ti, kteří svůj domov na Jesenicku museli opustit po Mnichovu 1938, se sem naopak začali vracet a to jiţ v prvních měsících po osvobození. Nové osídlení nebylo aţ do podzimu roku 1945 nijak řízeno, probíhalo zcela spontánně.23 Mezi prvními osídlenci byli také občané, kteří byli v době okupace nasazeni v pohraničí na nucené práce nebo ti, kteří se do své vlasti vraceli po čase stráveném v koncentračních táborech. Obyvatelé země byli často vyzýváni předními osobnostmi, aby se do osidlovací akce zapojili, tedy se do pohraničí přestěhovali a trvale se zde usadili, a to i navzdory nepříznivým podmínkám. Mezi českou veřejností panovalo přesvědčení, ţe vysídlení německého obyvatelstva a znovuosídlení daných oblastí obyvatelstvem českým, je jedním z nejvýznamnějších pozitivních výsledků vyhrané války.24 Stejně se k problematice stavěli významní českoslovenští politici, odvolávajíce se na historické události příkoří vykonaného Němci na Češích, které „bylo třeba odčinit“ – příchod německých kolonistů, Bílá Hora, „mnichovská zrada“, chování Němců za války apod.25 Nejprve byla obsazena výnosná hospodářství a nezemědělské provozy,26 domy, byty, obchody. Dekretem č. 5/1945 Sb. ze 17. května 1945 byl dán „nepřátelský majetek pod národní správu, coţ znamenalo faktické zabavení tohoto majetku, jenţ byl dříve vlastnictvím „státně nespolehlivých“ obyvatel.27 Podle velikosti podniků či závodů se národní správy ujímaly místní, okresní či zemské národní výbory. Movitý i nemovitý zemědělský majetek patřící dříve této skupině obyvatelstva přešel do vlastnictví a správy státu na základě dekretu č. 12/ 1945 Sb. z 21. června 1945. Veškerý ostatní nezemědělský německý majetek (kromě potřeb nutných pro zabezpečení základních ţivotních potřeb a výkonu práce a kromě majetku lidí schopných prokázat svou aktivní účast na bojích za osvobození republiky nebo byli pronásledováni okupanty) získal stát prostřednictvím dekretu č. 180/1945 Sb. z 25. října 1945.

21

ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Úvod k edici. Středokluky 2010, s. 69. 22 MELZER, Miloš – SCHULZ, Jindřich: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993, s. 99. 23 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Úvod k edici. Středokluky 2011, s. 69. 24 Tamtéţ, s. 181. 25 SPURNÝ, Matěj: Sudety: laboratoř budoucnosti. Dějiny a současnost 12, 2010, s. 15. 26 HÁJEK, Pavel: Jde pevně kupředu naše zem. Praha 2008, s. 81. 27 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky 2011, s. 89.

11

Podmínky rozdělení zkonfiskovaného nepřátelského majetku byly upřesněny v dekretu č. 12/1945: „půda se bude přidělovat osobám slovanské národnosti,28 přídělový plán vypracuje místní rolnická komise zvolená místním národním výborem a schválí okresní rolnická komise“.29 Dekret určoval také výši úhrady za nabytý majetek.

1.2 Nové osídlení pohraničí Do oblasti Jesenicka Postupně přicházeli další noví osídlenci z okolí Šumperka, Zábřehu, Olomouce, z Valašska, Zlínska i Slovenska.30 Pro mnoho z těchto nových osídlenců však nebyly Sudety skutečným domovem. Někteří doufali pouze ve zlepšení svých existenčních podmínek, avšak nedokázali se vyrovnat s jinými klimatickými a kulturními podmínkami, chyběli jim znalosti a praktické dovednosti pro vedení nově nabytého majetku a někteří v přesídlení spatřovali pouze příleţitost k drancování a krádeţím.31 Tento jev nebyl bohuţel řídkým a přispěl k nepříznivé atmosféře, která v Sudetech panovala. Tuto náladu dále umocňoval neustálý pohyb zaměstnanců místních orgánů, napětí mezi českými starousedlíky a nově příchozími či svévolné zacházení s uvolněným majetkem ze strany příslušníků sovětské armády. Vojáci Rudé armády se při těchto činech dopouštěli často drancování a krádeţí. Nebylo moţné, aby se noví osídlenci ujali hospodaření v pohraničí ve stejné míře, jako jeho předchozí obyvatelé. Byl tedy vypracován plán Ministerstva vnitra, v němţ bylo navrţeno těţko obdělávatelná hospodářství ve vyšších polohách zalesnit, jinou půdu přeměnit v pastviny a v dalších oblastech vytvořit výcvikové tábory bezpečnostních sloţek. Kvůli těmto úpravám zanikla či byla zničena řada oblastí, vesnic, samot a osad. Znamenalo to zásadní obrat v národnostní skladbě jesenického okresu – koncem roku 1946 uţ ve všech obcích převaţoval český element. Největší přírůstek obyvatelstva v pohraničí byl zaznamenán mezi léty 1945 – 1947, poté jiţ intenzita osidlování klesala. Bylo to z důvodu vyčerpání lidského potenciálu z vnitrozemí, kde byl navíc díky poválečnému obnovování země dostatek pracovních příleţitostí.32 Na Jesenicku stále zůstával počet obyvatelstva značně niţší, neţ před válkou a i přes další osídlovací akce v padesátých letech se tento rozdíl nepodařilo do28

Viz. § 7 dekretu č. 12/ 1945 Sb. Viz. § 9 dekretu č. 12/ 1945 Sb. 30 MELZER, Miloš – SCHULZ, Jindřich: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993, s. 99. 31 HÁJEK, Pavel: Jde pevně kupředu naše zem. Praha 2008, s. 81. 32 KASTNER, Quido: Osídlování českého pohraničí od května 1945. Praha 1996, s. 32. 29

12

rovnat kvůli špatným sociálním poměrům a úpadku ţivotní úrovně, která byla patrná v oblasti celého pohraničí.33

1.2.1

Organizované osídlení

Dvouletý budovatelský plán vytvořená vládou Klementa Gottwalda v roce 1946 počítal s dosídlením „v dohledné době“. Po jeho skončení mělo ţít na území obývaném dříve Němci dva a půl miliónu občanů Československa.34 V prvních měsících po skončení války zajišťovali osidlování pohraničních oblastí (a stejně tak odsun Němců) především národní výbory a vojenské jednotky.35 Aţ na podzim 1945 byl Ministerstvem zemědělství vypracován první plán na nové osídlení, organizované osidlování v zemědělské oblasti začalo tedy v září 1945, v ostatních oblastech aţ do konce roku 1945.36 Dekretem prezidenta republiky č. 27/ 1945 Sb. o jednotném řízení vnitřního osídlení ze 17. července 1945 byla zřízena Ústřední komise pro vnitřní osídlení v čele s ministrem vnitra Václavem Noskem. Jejím úkolem bylo podle jednotného plánu provést odsun německého obyvatelstva a osídlení pohraničí slovanskými národy ta, aby nijak neutrpělo hospodářství státu.37 Zároveň byl zřízen Osidlovací úřad jako ústřední orgán pro organizované osídlení pohraničí. Zabýval se ovšem také odsunem německého obyvatelstva – pro vládu připravil na konci roku 1945 kromě plánu nového osídlení také plán vysídlení.38 Do jeho vedení byl prezidentem republiky jmenován Miroslav Kreysa. Tento mladý komunista burţoazního původu se stal velmi horlivým při plánování a realizaci nového osidlování a své funkce se ujal s velkým nasazením39 Spolu s Karlem Janů a Bedřichem Steinerem patřil tvůrcům komunistické politiky v oblastech s novým osídlením. Při Osidlovacím úřadu vznikl dále Fond národní obnovy pro správu majetku převzatého po Němcích. V jeho čele stanul Karel Moudrý. Po počáteční činnosti byly oba úřady spojeny v jeden.40 Jeho nejdůleţitější úkoly byly dokončit konfiskace nepřá33

KOVAŘÍK, David: Proměny českého pohraničí v letech 1958-1960. Demoliční akce v českém pohraničí se zřetelem k vývoji od roku 1945. Brno 2006, s. 25. 34 KREYSA, Miroslav: Budujeme pohraničí. Praha 1946, s. 8. 35 ARBURG, Adrian von: Tak či onak. Soudobé dějiny 4, Praha 2003, s. 268. 36 Tamtéţ, s. 265. 37 Tamtéţ. 38 Tamtéţ. 39 ARBURG, Adrian von: Konstruktéři nového pohraničí. Aktéři sídelní politiky a naplňování jejich vizí. Dějiny a současnost 7, 2010, s. 15. 40 JANŮ, Karel: Úvod. In: KREYSA, Miroslav: Budujeme pohraničí. Praha 1946, s. 6.

13

telského majetku, dosídlit skupiny zaměstnanců, kterých je zde největší nedostatek a rozdělit zkonfiskovaný majetek, coţ bylo spojené s dalšími úkoly včetně jeho vyúčtování.41 Úřad spolupracoval také s ministerstvem zemědělství, protoţe na základě dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 28/1945 Sb. spadala organizace a provádění zemědělského osídlení pohraničí právě do jeho kompetencí. Osidlování mělo probíhat podle určitých zásad. Jak sdělil Miroslav Kreysa ve svém projevu v osidlovacím výboru ÚNS roku 1946, jednou z nejdůleţitějších byla ta, ţe ke stěhování nesmí být nikdo nucen násilím, nýbrţ by měl jít dobrovolně. Avšak předchozího roku v prohlášení před Ústřední komisí pro vnitřní osídlení uvedl, ţe nebude-li poţadovaný pohyb obyvatelstva do pohraničí probíhat na základě dobrovolnosti, bude nutné přikročit k opatřením, jeţ tento pohyb vynutí.42 Tento plánovaný krok podpořili také zástupci některých OSK, kteří v něm spatřovali východisko z komplikované situace, jeţ v jejich okresech vznikala a nebyla podle nich řešitelná dobrovolným osídlením. Rovněţ komise pro pohraničí ČSNS s donucovacími prostředky, v případě, ţe by nestačil počet dobrovolných novoosídleců, souhlasila.43 Do únorového převratu roku 1948 však i přes značný nedostatek pracovních sil v mnoha sférách v pohraničních oblastech nebylo vůči československému obyvatelstvu ţádných donucovacích prostředků pouţito.44 Samozřejmě bylo zapotřebí vytvořit podmínky, aby nový obyvatel přicházel skutečně do lepších poměrů s vidinou větší moţnosti uplatnění a vzestupu svého sociálního postavení. Z těchto důvodů vydal osidlovací úřad a Fond národní obnovy např. vyhlášku č. 1214, která upravovala výši nájmů v bytech v pohraničí – platilo se zde o 25% méně, neţ ve vnitrozemí.45 Problém průmyslových podniků byl řešen s pomocí Ministerstva průmyslu. Podniky byly rozděleny do tří skupin, přičemţ ty zařazené v první skupině byly pro zemi nezbytně důleţité a bylo třeba udrţet je v chodu, podniky druhé skupiny měly být přechodně zastaveny a zbývající měly být zastaveny, popř. slouţit industrializaci průmyslově zaostalých oblastí.46

41

Tamtéţ, s. 7. ARBURG, Adrian von: Tak či onak. Soudobé dějiny 4, Praha 2003, s. 273. 43 Tamtéţ, s. 274 44 Tamtéţ. 45 KREYSA, Miroslav: Budujeme pohraničí. Praha 1946, s. 12. 46 KREYSA, Miroslav: Budujeme pohraničí. Praha 1946, s. 14. 42

14

Splnění plánu znovuosídlení pohraničí obyvateli státu byl důleţitý a zároveň nelehký úkol. Osidlovací úřad a Fond národní obnovy se při realizaci záměrů potýkal s mnohými problémy, jako např. reemigrace či úpravy majetkových poměrů obyvatel pohraničí.47 Na konci osidlovacího procesu roku 1947 ţilo v pohraničí přibliţně 2 200 000 obyvatel, z toho podle údajů Osidlovacího úřadu 1 890 000 nových osídlenců.48

1.2.2

Úloha politických stran v procesu nového osidlování pohraničí

Problematikou nového osídlení oblastí s dříve převládajícím německým ţivlem se nejvíce zabývala KSČ. Aktivitu v této sféře vyvíjely také ostatní strany – např. Československá strana národně socialistická vytvořila tzv. Hraničářskou komisi, která vypracovala návrhy a moţnosti nového osídlení, svůj plán předloţili také sociální demokraté, avšak ţádná z existujících nekomunistických stran nedokázala vypracovat koncept komplexní a neuvědomovala si důleţitost osidlovacího procesu pro celou státní politiku.49 Komunisté důkladně propracovali plány pozemkové reformy, kterou propagovali od konce války. Plán byl rozdělen na několik etap – v první měl být zkonfiskován majetek Němců a Maďarů a přidělen sociálně slabším občanům. V následujících etapách se mělo dalšími kroky zasáhnout do sféry soukromého podnikání a omezit je.50 Rozdělováním zabaveného majetku byl pověřen Národní pozemkový fond, jehoţ předseda Josef Smrkovský byl členem KSČ, stejně jako ministr zemědělství Július Ďuriš.51 Počet zástupců komunistické strany rovněţ převládal v rolnických komisích na místní i okresní úrovni. Tyto komise se podílely na rozhodování, jak bude naloţeno se zabaveným zemědělským majetkem.52 V letech 1945 – 1949 působila při ÚV KSČ Komise pro otázky osídlení vedená Bedřichem Steinerem, jeţ se stala nástrojem prosazování komunistické politiky a jejích 47

Tamtéţ, s. 19. KREYSA, Miroslav: České pohraničí, Praha 1947, s. 41. Citováno podle: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. 49 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky 2011, s. 182 a 184. 50 Tamtéţ, s. 177 – 178. 51 Tamtéţ, s. 178. 52 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky 2011, s. 178. 48

15

úmyslů během osidlování. Pro KSČ byl proces osidlování nástrojem prosazování vlastní moci.53 Jiţ do konce prvního poválečného léta se komunistům podařilo vzít do svých rukou nejdůleţitější posty spojené s politikou v pohraničí.54

53

ARBURG, Adrian von: Tak či onak. Soudobé dějiny 4, Praha 2003, s. 292. ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky 2011, s. 179. 54

16

2. Přeměna administrativních struktur Doba po skončení války byla dobou velkých změn. Ty se mimo jiné dotkly také správního fungování republiky. Na začátku kapitoly nastíníme proměny v organizaci správních celků. Dále se budeme podrobněji zabývat národními výbory, jakoţto orgány hrajícími zásadní roli v procesech slučování a přejmenovávání obcí. Zvláštní pozornost bude věnována národním výborům, jejich vzniku a proměnám, na Jesenicku.

2.1 Okresy a kraje Dekretem prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. z 27. října 1945 byly obnoveny země a okresy v předmnichovském stavu, avšak byly zároveň zavedeny některé změny – zvýšil se počet okresů na 154 (110 v zemi České a 44 v zemi Moravskoslezské), byla vytvořena čtyři nová statutární města a byla rozšířena o řadu obcí. K 29. září 1945 byly také obnoveny územní obvody obcí – neplatily změny vzniklé v důsledku vedení okupační čáry, provedené okupační mocí a byly obnoveny ty, které zanikly sloučením a to se svými českými názvy.55 Dnem 21. prosince 1948 byla uzákoněna krajská reforma zákonem o krajském zřízení č. 280/1948, který nabyl účinnosti prvního dne následujícího roku. Zaniklo dosavadní zemské zřízení, zemské národní výbory v Praze, v Brně i expozitura v Moravské Ostravě. Bylo ustanoveno 13 nových krajů56 a v důsledku jejich vzniku byly následně upraveny obvody dosavadních okresů, jelikoţ krajské hranice je často nerespektovaly.57 Vládní nařízení z 1. února 1949 zřizovalo 35 nových okresů a 11 jich rušilo.58 Jesenický okres byl konce roku 1948 řízen expoziturou ZNV v Moravské Ostravě. Po provedení krajské reformy roku 1948 byl začleněn do kraje Olomouckého, roku 1960 se stal součástí okresu Šumperk.59

55

Viz. dekret prezidenta republiky č. 121/1945 Sb., § 12. V celé republice vzniklo 19 nových krajů, 6 jich bylo na Slovensku. 57 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Úvod k edici. Středokluky 2010, s. 58. 58 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy: od počátku státu po současnost. Praha 2007, s. 447. 59 Jesenický okres byl obnoven aţ roku 1996 po schválení novely zákona č. 36/1960 Sb. o územním členění státu. 56

17

2.2 Národní výbory Další závaţnou změnou byla přeměna v organizaci veřejné správy. Po skončení války bylo obnoveno uspořádání územní administrativy k 29. září 1939. Jako nové orgány vznikly národní výbory (popř. správní komise), které nahradily dosavadní správní úřady. Pojem „národní výbor“ však zcela nový nebyl. Pochází jiţ z 19. století, kdy tento název nesl orgán vytvořený spojením Svatováclavského výboru a komise jmenované hrabětem Stadionem.60 Místní národní výbory vznikaly bez právního zakotvení jiţ od roku 1944. Řada z nich působila v prostředí komunistického či sociálně-demokratického odboje a vykonávala svou činnost ilegálně. Po skončení války se ujímaly moci na území, jeţ bylo postupně osvobozováno od vojsk Německa.

2.2.1

Spory o charakter národních výborů

Jiţ v době války byly znatelné rozpory v představách pozdějšího působení národních výborů. Tyto neshody byly jedním z příznaků zápolení o charakter nastupujícího státu. Zatímco prezident Edvard Beneš a jeho spolupracovníci v Londýně je povaţovali za přechodné pro období do řádných voleb61 a o jejich podíl na veřejné správě budoucího Československa pochybovali, část politické emigrace v Moskvě v nich viděla instituci trvalou. Označovala je za způsob utváření Národní fronty zdola a za nestranické, nýbrţ všenárodní orgány62. Národní výbory se staly významnou součástí propagandy budoucího reţimu – samosprávu a státní správu „vloţily do rukou lidu.“ a sjednotily je.63 Toto zjednodušení jim pomohlo řídit administrativu z jednoho centra a tím lépe ovládat zemi.

2.2.2

Právní zakotvení národních výborů

Právním východiskem se stal ústavní dekret prezidenta republiky č. 18/1944 Sb., o národních výborech a Prozatímním národním shromáţdění. Určil jejich ustavení na základě voleb místních, okresních i zemských jako prozatímní orgány. Článek III. dal 60

Od roku 1845 byl zemským správcem Moravy. Je to patrné z dokumentů, které byly k této problematice vydány, např. ústavní dekret prezidenta republiky o národních výborech a prozatímním Národním shromáţdění – národní výbory jsou zde označovány jako prozatímní orgány. 62 ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Ústí nad Labem 2004, s. 23. 63 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy: od počátku státu po současnost. Praha 2007, s. 443. 61

18

vládě pravomoc pomocí vládních nařízení s platností zákona (musela však být podepsána prezidentem) určovat, jakým způsobem budou probíhat volby do národních výborů a jak poté budou svou pravomoc vykonávat. Následující článek stanovil, aby v místech s převahou „státně nespolehlivého“ obyvatelstva vznikly místo národních výborů správní komise.64 Tyto komise vznikaly na všech úrovních. Dne 5. května vydala vláda nařízení č. 4/1945 Sb. o volbě a pravomoci národních výborů. Pravomoci, které dříve vykonávalo obecní či městské, popř. okresní či zemské zastupitelstvo, které tímto zaniklo, převzaly nyní místní národní výbory 65 (dále jen MNV) v obcích, okresní národní výbory (dále jen ONV) v okresech a v oblasti působení zemských orgánů zemské národní výbory (ZNV). Národní výbory zároveň převzaly agendu bývalých starostů, hejtmanů či zemských prezidentů. Jako správní orgány byly podřízeny vládě a zároveň „lidu“, který mohl jejich členy v případě potřeby odvolat a nahradit novými. Dekret dále určil, ţe vnitřní organizace a způsob výkonů pravomocí prozatím vymezí ministr vnitra.66

2.2.3

Složení národních výborů

V národních výborech měli být zastoupeni státně spolehliví a beztrestní Češi, Slováci, Zakarpatští Ukrajinci a zároveň reprezentanti všech sociálních vrstev a politických směrů. Zpočátku měli v mnohých národních výborech a správních komisích v pohraničním území své zastoupení také protifašisticky smýšlející Němci. Od léta 1945 však začali být stejně jako Němci ze smíšených manţelství povaţování za státně nespolehlivé a svá místa museli opustit.67 Do prvních demokratických voleb roku 1946 byl při obsazování správních orgánů uplatňován princip rovnosti. Přesto však nebylo moţno v některých pohraničních oblastech zajistit rovnoměrné zastoupení stran z důvodu velmi slabé reprezentace nekomunistických stran. V národních výborech pohraničních oblastí byly významnými funkcemi osidlovací, průmyslový a zemědělský referent, v ostatních oblastech to byl

64

ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Ústí nad Labem 2004, s. 27. 65 V prvním poválečném období se nazývaly často české či revoluční národní výbory. 66 Viz. Vládní nařízení o volbě a pravomoci národních výborů č. 4/1945 Sb. 67 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Dokumenty z českých archivů. II. 1. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osidlování. Středokluky 2011, s. 45.

19

především předseda a bezpečnostní referent.68 V těchto vedoucích funkcích převaţovali zástupci Komunistické strany, stejně jako převládal počet jejích členů ve správních orgánech. Předseda národního výboru byl volen na ustavující schůzi. Zastupoval MNV a obec navenek, svolával schůze a plénum, mohl zastavit výkon usnesení schůze, podepisoval listiny, jeţ svým jménem vydala obec a záleţitosti rozhodnuté plénem či radou, byl zodpovědný za dodrţování předpisů. Orgánem národního výboru byla také komise, která měla za úkol přípravy jednání rady či pléna. Po květnových volbách roku 1946 získali značnou převahu v národních výborech všech stupňů komunisté, kteří také byli nejčastěji dosazeni na nejvyšší posty. Zasazovali se o zachování širokých kompetencí národních výborů, oproti nekomunistickým stranám, které usilovaly spíše o vytvoření zemských vlád, kterým by byly výbory podřízeny. Vznik národních výborů znamenal jisté omezení samosprávy, protoţe niţší národní výbor podléhal vyššímu a zároveň všechny podléhaly ministerstvu vnitra. To bylo změnou oproti dřívějšímu uspořádání, kdy bylo zavedeno, ţe ţádná ze sloţek samosprávy nesmí podléhat jiné.69 Národní výbory byly v době bezprostředně po válce i delší dobu po jejím skončení velmi významným a mocným orgánem. Velkým problémem národních výborů v pohraničí byl nedostatek kvalifikovaných úředníků a jejich nestálost. Do jejich kompetencí patřilo mj. provádění konfiskací majetku Němců, Maďarů a kolaborantů, organizace odsunu Němců i nových přistěhovalců, postihování tzv. provinění proti národní cti či vydávání osvědčení o tzv. státní a národní spolehlivosti.

2.2.4

Po roce 1948

V únoru 1948 se probíhající personální čistky nevyhnuly ani národním výborům, čímţ komunisté posílili své pozice. Působnost výborů byla zakotvena v VI. hlavě ústavy – vykonávaly veřejnou správu ve všech oborech, platila podřízenost niţších vyšším,

68

ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Dokumenty z českých archivů. II. 1. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osidlování. Středokluky 2011, s. 44. 69 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy: od počátku státu po současnost. Praha 2007, s. 445.

20

spravovaly majetek státu, převzaly dřívější kompetence obcí, byly organizovány podle jednotných pravidel. Zákon č. 213/1948 z června 1948 legalizoval změny, které proběhly od 20. února 1948 a to i v případech, které nebyly v souladu s příslušnými předpisy70 v personálním sloţení národních výborů. Došlo k tzv. očištění národních výborů na návrhy akčakčních výborů Národní fronty.71 Nepohodlné osoby byly odstraněny a na jejich místa přišly osoby navrţené akčními výbory. Národní výbory byly nově pojímány jako orgány zastupitelské, lidem volené a lidem odvolatelné.72 Vykonávaly veškerou veřejnou správu v oblastech své působnosti. Ministerstvo vnitra vydalo v průběhu roku 1948 několik vyhlášek týkajících se činnosti národních výborů. Mj. jim bylo uloţeno spolupracovat s akčními výbory a jejich iniciativy brát jako předměty svého jednání.73 Po provedení krajské reformy vznikly krajské národní výbory, zřizoval je zákon č. 280/1948 Sb. Oproti původnímu záměru nebyly do výborů provedeny volby, ale jejich členové i vedoucí funkcionáři byli ustanoveni.74 Také byla nařízením vlády č. 139/1949 Sb. upravena organizace okresních národních výborů a nařízením vlády č. 14/1950 organizace místních národních výborů. Národní výbory všech stupňů měly fungovat dle jednotných zásad.

2.2.5 Situace na Jesenicku Do osvobození Jeseníku Rudou armádou bylo město pod správou revolučního výboru, který ještě nebyl legální. Dne 26. května byl nahrazen dočasným revolučním okresním národním výborem. Členskou základnu tvořili však stále stejní lidé. V této době byly členy výboru i antifašisté německé národnosti – Eduard Zorn a Josef Ehrlich.75 ONV zastával rovněţ funkci MNV. Okresní správní komise (OSK) byla jmenována ministerstvem vnitra dne 6. července 1945. Skládala se z dvanácti členů, byli jiţ výhradně české národnosti. Kaţdá ze

70

Viz. § 1 zákonu č. 213/1948 Sb. Orgány vznikající na výzvu Klementa Gottwalda po 21. únoru 1948, jejichţ úkolem bylo zejména „očistit“ státní aparát a kulturní i hospodářské organizace od nepohodlných osob. 72 BENEDA, Ivo a kol.: Historický vývoj právní úpravy správního řízení a dalších postupů ve veřejné správě (1918 – 2005). Olomouc 2007, s. 17. 73 ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Ústí nad Labem 2004, s. 47. 74 Tamtéţ, s. 56. 75 HRADILOVÁ, Jana: Odsun Němců z Frývaldova. Šumperk 1996, s. 14. 71

21

čtyř stran Národní Fronty zde měla početně stejné zastoupení. Komise vznikla z důvodu, ţe zde ţila většina obyvatelstva, jeţ nebyla povaţována za státně spolehlivou.76 Jedním z jejích prvních činů bylo uloţení pořízení soupisu všech osob německé národnosti správnímu komisaři kaţdé obce. Při OSK fungovala také prověřovací komise, jeţ měla za úkol vyřizování ţádostí německých obyvatel o československé státní občanství. Většina ţádostí byla zamítnuta, coţ bylo povaţováno za důkaz důkladné činnosti komise: „Že jsou zlomyslní a drzí, nemusíme se zvláště zmiňovati a je jisté, že si žádných ohledů nezasluhují.“77 Dočasné místní správní komise byly stejně tak zřízeny v obcích s převahou německého obyvatelstva. Jakmile se do obce přistěhoval dostatek Čechů, kteří byli schopni zastat vyšší funkce, byli státně spolehliví a kvalifikovaní, mohl být na jejich ţádost vytvořen MNV podle paritního zastoupení. Dělo se tak zejména v průběhu roku 1946.78 Činnost okresní správní komise trvala rok, poté byl po volbách roku 1946, kdy komunisté získali většinu v téměř všech okresních orgánech,79 ustanoven dne 7. července ONV. Měl 32 členů. V jesenickém okrese získala KSČ 51%, z toho ve 24 obcích absolutní většinu a prostou většinu v osmi obcích.80 Měla tedy zastoupení sedmnácti členů v ONV a šesti v radě ONV81. Druhé největší zastoupení v ONV měla strana národně socialistická, dále sociálně demokratická a poté strana lidová.82 Předsedou se stal dosavadní předseda MNV Jeseník Zdeněk Slezák. Jesenický ONV spadal spolu s dalšími slezskými okresy do správního obvodu expozitury Zemského národního výboru v Moravské Ostravě, která byla ustavena usnesením vlády ze dne 15. května 1945.83

76

MELZER, Miloš – SCHULZ, Jindřich: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993, s. 99. Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldova. Frývaldov, 21. 7. 1946. 78 Např. dne 16. února byl ustanoven MNV v Jeseníku, 17. února v Písečné, 3. března v Javorníku, 7. dubna ve Vidnavě. 79 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Dokumenty z českých archivů. II. 1. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osidlování. Středokluky 2011, s. 47. 80 Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldova. Frývaldov, 15. 2. 1947. 81 Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldova. Frývaldov 19. 4. 1947. 82 Zastoupení stran v ONV: Strana národně socialistická – 4 čl., Strana sociálně demokratická – 5 čl., Strana lidová: 6 čl. Zastoupení stran v radě ONV: Strana národně socialistická: 1 čl., Strana sociálně demokratická – 2 čl. Strana lidová – 2 čl. 83 Téměř bezprostředně po skončení války začaly působit také ZNV v Praze a v Brně. 77

22

3. Slučování obcí 3.1 Dekret prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory Dekretem presidenta republiky o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory č.121/1945 Sb. ze dne 27. 1945 října byly k 29. září také obnoveny územní obvody obcí – neplatily změny provedené v důsledku vedení okupační čáry, provedené okupační mocí a byly obnoveny ty, které zanikly sloučením a to se svými českými názvy.84

3.1.1

Předpoklady pro sloučení obcí

Dále dekret stanovuje, ţe dvě či více obcí se mohou sloučit v jednu, dají-li k tomu souhlas MNV všech zúčastněných obcí, které musí být ve stejném správním okrese (jinak by si taková změna vyţádala vládní nařízení). Pro souhlasné usnesení byla potřeba přítomnosti alespoň dvou třetin všech členů výboru a zároveň dvou třetin souhlasných hlasů přítomných. Své vyjádření musel dát ONV a po jeho slyšení bylo nutné získat souhlas zemského národního výboru, finančního úřadu a sborového soudu druhé stolice. Nejlepší předpoklady pro sloučení měly obce tvořící stavební celek, které odděloval pouhý potok, silnice apod., obce, které spolu úzce souvisely funkčně či ty, u kterých se předpokládalo spojení zastavěných území. K danému kroku bylo ţádoucí přistoupit v případě, ţe bez spojení obcí by nebylo moţné vytvořit dobře fungující JZD a v místech s řídkým osídlením, kde by přispělo k lepšímu chodu veřejné správy. Poúnorové ministerstvo vnitra zdůrazňovalo národním výborům všech kategorií důleţitost územních změn obcí pro celkové hospodářství a plnění plánu a míru odpovědnosti, kterou tím díky své rozhodující moci mají. Příslušná opatření by tedy měla být prováděna především na základě hospodářských důvodů, nikoliv pouze ze zájmu části občanů nebo jako dočasné řešení těţkostí či dokonce „v rozporu se zájmy rozvíjejícího se socialistického hospodářství“.85 Neměly by být slučovány obce s odlišným výrobním charakterem.

84 85

Viz. dekret prezidenta republiky č. 121/1945 Sb., § 12. Sbírka oběţníků pro KNV, ročník III., č. 69, 1951, s. 3.

23

3.1.2

Průběh slučovacího procesu

Přípravné řízení chystal vţdy příslušný ONV. Podkladem pro jeho rozhodnutí byly odpovědi vyhodnocené z dotazníků připravených ministerstvem vnitra, jeţ by měla vyplnit kaţdá obec, která se účastní slučovacího procesu. Dotazník měl za úkol zjistit např. jaké silnice či ţelezniční tratě se v obci nachází, kam vedou, jaká je dostupnost autobusové dopravy, zda je zde moţno navštěvovat praktického lékaře, pediatra, mateřskou nebo základní školu, hostinec či jaké jsou moţnosti v oblasti obchodů.86 Dotazník čítal celkem 33 otázek. Po skončení přípravného řízení předloţil ONV všechny spisy včetně zmíněných dotazníků KNV. Ten informoval ministerstvo vnitra a přiloţil vlastní stanovisko a situační plánek a zhodnotil dopad předpokládané změny na obyvatelstvo, hospodářství, dopravu a plánování. V závěrečném řízení obdrţely stanovisko ministerstva vnitra MNV, které následně měly za úkol informovat ministerstvo zemědělství, státního průmyslu, státní úřady plánovací a statistický, zeměměřičský a kartografický státní ústav, vojenský zeměpisný ústav, krajský a okresní soud a svůj zemědělský, technický, finanční a plánovací referát.87 Roku 1949 přeneslo ministerstvo vnitra svou působnost na ONV v rozhodnutí o majetkovém vypořádání při územních změnách obcí, nedojde-li mezi oběma MNV ke shodě. Dále na ONV připadla dosavadní funkce KNV o schvalování souhlasných usnesení MNV o změnách obecních hranic.88 Před schválením tohoto rozhodnutí si ONV musel vyţádat souhlas krajského soudu a finančního referátu.89

3.1.3

Nově vzniklá obec

Pro určení hranic nové obce musel být vyslechnut katastrální zeměměřičský ústav a knihovní soud, přičemţ konečné rozhodnutí bylo úkolem ONV, který rovněţ řešil případně spory vzniklé při určování hranic. Během provádění územních změn obcí musela být zajištěna schopnost obcí plnit své zákonem dané úkoly. Po sloučení zanikl dosavadní MNV, ONV zřídil prozatímní orgán a rychle zavedl orgán řádný. Právní 86

Sbírka oběţníků pro KNV, ročník III., č. 69, 1951, s. 7. Tamtéţ, s. 4. 88 Jde o situace, kdy se změna obecních hranic nijak nedotkne hranic okresu, popř. kraje. V opačném případě o těchto úpravách nadále rozhoduje KNV, popř. ministerstvo vnitra. 89 Sbírka oběţníků pro KNV, ročník I., č. 11, 1949. 87

24

předpisy obce se rozšířily na část, která je k obci přičleňována. Je-li slučovaných obcí více, platí nadále v nově vzniklé rozšířené obci předpisy platné dosud v nejvýznačnější z nich (posuzuje se podle dosavadní velikosti, počtu obyvatel, počtu domů). Kaţdá právoplatná územní změna obcí musí být nahlášena soudům, úřadům, vedoucím evidenční pomůcky a úřední knihy a uveřejněna v Úředním listě. Informace musí být zaslána rovněţ ministerstvu vnitra, financí, státnímu úřadu plánovacímu, statistickému, vojenskému zeměpisnému ústavu, krajskému soudu a KNV.90

90

Sbírka oběţníků pro KNV, ročník I., č. 11, 1949

25

4. Přejmenovávání obcí Po odsunu německého obyvatelstva z území Československé republiky nebránilo nic tomu, aby bylo provedeno dokončení přejmenování obcí a jejich částí. První vlna přejmenovávání proběhla po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 – nedošlo však k radikálním změnám s ohledem na početnou německou menšinu a její zájmy. Roku 1920 vešel v platnost zákon o označování měst, obcí, osad a ulic, který zakázal pouţívání takových jmen, připomínající osoby, jeţ se projevily nepřátelsky proti republice a „jež nelze uvést v soulad s historií a vnějšími vztahy národa československého“.91 V místech, kde ţilo alespoň 20% německého obyvatelstva, zůstaly zachovány názvy německé.92 Po odstoupení českého pohraničí nacistickému Německu a následném vzniku Protektorátu Čechy a Morava došlo naopak k přejmenovávání všech obcí – i s převáţně českým ţivlem – do německého jazyka. Po skončení války se situace opět obrátila. Jiţ 18. května 1945 vydalo ministerstvo vnitra rozhodnutí o znovuzavedení názvů obcí platných před 1. říjnem 1938 a zrušení nečeských názvů obcí a jejich částí. Přesto zůstaly na mnoha místech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku názvy pouze německé. Bylo rozhodnuto změny názvů odloţit a zadán úkol České akademii věd spolu s ministerstvem vnitra, pošt, školství, dopravy a osvěty a s archivy zemí České a Moravskoslezské vypracovat návrhy na nové názvy obcí.93 Proces přejmenovávání obcí probíhal ve dvou fázích – v letech 1946–1950 a 1951–1957. Jeho cílem bylo vytvořit pouze českou kartografii a umoţnit novým českým osídlencům obcí lépe se sţít s místy, jeţ byla po dlouhou dobu povaţována za německá. Českým obyvatelstvem byla změna jmen přijímána jako spravedlivá a přirozená.94 Plánované úpravy se netýkaly jiţ značně počeštěných německých názvů, jako např. Karlštejn, Nymburk, Šternberk apod., protoţe se jednalo o názvy spojené 91

HÁJEK, Pavel: Jde pevně kupředu naše zem. Praha 2008, s. 52, pozn. 18. LUTTERER, Ivan: K zásadám poválečné úpravy pomístního názvosloví v českém pohraničí. In: Zborník materiálov zo sympózia o teoretických a metodologických otázkách onomastiky a II. slovenskej onomastickej konferencie v Nitre 22. – 24. mája 1969. Bratislava 1970. s. 151. 93 LETOŠNÍK, Václav: Odněmčení našeho místního názvosloví. Archivní věstník, č. 1, ročník II. Praha 1947, s. 3. 94 HLAVAČKA, Milan: Ztráta historické paměti v důsledku umělého přejmenování krajiny. Praha 2011, s. 548. 92

26

s národní historií a významnými rody. České obyvatelstvo, které se přistěhovalo do obcí nesoucích německé názvy, ovšem nepociťovalo ţádné vazby k dosavadnímu názvu, nerozumělo mu a ţádalo proto jeho změnu. Jinak tomu bylo v místech, kde obyvatelstvo s původně německým názvem spojovalo historii své obce, informaci o jejím zaloţení, tradici.

4.1 Způsoby přejmenování obcí Jednou z moţností, jak provádět změny názvů, byl překlad z němčiny do češtiny. Výhodami tohoto způsobu bylo zachování základu pojmenování a tím i historické kontinuity. Lze to však provádět pouze u názvů, jejichţ celková etymologie je známá. Pro překlad nejvhodnější byly názvy, které nějakým způsobem odráţely přírodní ráz krajiny (i kdyţ třeba jen původní a dávno jiţ neodpovídající) či obsahovaly osobní jména – např. Königgrätz, Winkelsdorf, Brüx.95 Na našem území se vyskytovaly také obce s názvem, jeţ byl srozumitelný pro rodilého mluvčího, ne však uţ pro člověka snaţícího se najít vhodný překlad. Např. pod místním názvem „Loch“ si rodilý mluvčí představí místo nacházející se v tmavém údolí. Pro Čecha je doslovný překlad „díra“ jako název pro obec nepřijatelný, dojde tedy k modifikaci na název „Dolina“, coţ uţ asociuje zcela jinou představu o daném místě.96 Druhou variantou bylo se od původního názvu úplně odprostit a vymyslet jméno zcela nové. K tomuto způsobu přejmenování bylo nutno přistoupit také v případě, ţe německý název nelze vůbec nebo jednoznačně vysvětlit nebo obsahuje-li německé příjmení. Podle Václava Letošníka, autora tematického článku Archivního věstníku z roku 1947, by bylo vhodné nová jména vybírat podle místních zeměpisných podmínek a vystihnout tak povahu místa (Důl, Zálesí, Brána, Vysoká apod.), podle sloţení a druhu půdy, podnebí, vodních toků, ţivočišstva, rostlinstva, velikosti obce či přejímat názvy míst, odkud přišli noví čeští osídlenci, popř. uţít jména někoho z jejich vůdčích postav. Nelze však pro nové názvy obcí poţadovat jména některých významných osobností, které jsou sice v republice nebo i světově proslulé, ale s daným místem nemají nic společného.97

95

Dnes – Hradec Králové, Kouty nad Desnou, Most. LEHMANN, Friedrich: Der Wandel der Ortsname in den ehemals deutsch besiedelten Gebieten der Tschechoslowakei. Marburg/Lahn 1999, s. 84. 97 LETOŠNÍK, Václav: Odněmčení našeho místního názvosloví. Archivní věstník, č. 1, ročník II. Praha 1947, s. 2. 96

27

4.2 Problematika přívlastků Je pochopitelné, ţe na mnoha místech v zemi se vyskytovaly stejné přírodní úkazy, které svou dominantností sváděly osídlence vnést je do názvu obce. Byl-li tedy navrhovaný název v pořádku z hlediska filologického či historického, musel vyhovovat také poţadavkům administrativním – nemohlo samozřejmě dojít k tomu, aby se v jednom správním okrese vyskytovaly dvě obce téhoţ názvu. Způsobovalo by to značné komplikace pracovníkům pošt a dopravních sluţeb, také by mohly nastat problémy při případné vojenské akci, jelikoţ by mohlo dojít lehce k záměně míst. Bylo nutné mnohé dosavadní názvy doplnit rozlišujícími přívlastky. Vhodné byly ty, jeţ vystihovaly opět ráz místní krajiny, výskyt typické půdy (Písečná), vzájemnou polohu míst (Horní, Dolní) či stáří obcí (Stará, Nová). Měnily se také názvy s přívlastkem „Německý“. Jelikoţ tato jména měla často svůj protějšek s přívlastkem „Český“, ztrácel tento přívlastek také svůj význam. Bylo tedy nutné přistoupit k jiným způsobům změn názvů, např. České Petrovice a Německé Petrovice byly změněny na Petrovičky a Petrovice.98 Přívlastek „Český“ zůstal zachován, jestliţe jím byla vyjádřena poloha v rámci republiky a odlišena od obce se stejným základním jménem na Moravě.

4.3 Rozhodující orgány Jiţ v roce 1946 byla touto činností pověřena Názvoslovná komise pro pomístní názvosloví při Vojenském zeměpisném ústavu. Její práce však nevydala příliš efektivní výsledky a tak byla roku 1951 nahrazena nově zřízenou Názvoslovnou komisí při ministerstvu stavebního průmyslu, jejímţ vedoucím se stal bohemista, jazykovědec a onomastik profesor Vladimír Šmilauer. Komise nerozhodovala sama o přejmenování kaţdé obce, naopak nechávala jednotlivým okresům dostatek svobody v rozhodování o novém názvu. V kaţdém takovém okrese byl sestaven poradní názvoslovný sbor, jehoţ členy byl archivář, historik, filolog, osvětový pracovník a okresní geometr.99 Záleţelo tedy velmi často na těchto konkrétních lidech – jak dlouho v místě svého působiště ţili, do 98

LETOŠNÍK, Václav: Odněmčení našeho místního názvosloví. Archivní věstník, č. 1, ročník. II. Praha 1947, s. 5. 99 LUTTERER, Ivan: K zásadám poválečné úpravy pomístního názvosloví v českém pohraničí. In: Zborník materiálov zo sympózia o teoretických a metodologických otázkách onomastiky a II. slovenskej onomastickej konferencie v Nitre 22. – 24. mája 1969. Bratislava 1970. s. 154.

28

jaké míry s ním a jeho historií a tradicemi byli spjati – zda byla do jisté míry zachována původní jména či se od nich zcela upustilo. Tito oborníci přezkoumali místní názvosloví a zaslali své návrhy se zdůvodněním Názvoslovné komisi do Prahy. Nejčastější omyly, kterých se při své práci dopouštěli, byla nedostatečná komunikace se sousedními okresy, špatné překlady původních názvů do češtiny z důvodu nedostatečné znalosti německého jazyka či nesprávné určení jména ze starých map.

4.4 Ztráta historické paměti v důsledku změny názvu obce Vysídlení německého obyvatelstva a vědecky podloţené přejmenování obcí, osad a celkově krajiny mělo značný podíl na ztrátě historické paměti. Jedním z aspektů způsobu, kterým se člověk definuje a uvědomuje si sama sebe či skupinu, se kterou ţije, je prostorové hledisko. Je přirozené, ţe si člověk vytváří vztah k území, na kterém ţije a které má své specifické podmínky, jeţ vytvářejí podklad regionální identity.100 Tyto podmínky a symboly svázané s konkrétní krajinou, jsou uchovávány v kolektivní paměti jejích obyvatel. Po generacích se předává znalost místních zvláštností, prvků, které slouţí v krajině jako orientační body, míst, k nimţ se vztahují konkrétní události nebo uchovávají symbolický význam. Odchodem původního obyvatelstva se také ztratily kulturní tradice i náboţenské zvyklosti a změnila se náboţenská skladba obyvatelstva.101 Přejmenováním došlo k zásahu do po staletí trvající a zaţité soustavy jmen, v nichţ se skrývá kus historie místa. Název oblasti, ve které člověk ţije nebo s ní přichází do styku, umoţňuje lepší orientaci a identifikaci. Je jedním z nejdůleţitějších symbolů daného místa a je uţíván v častých rozhovorech, ať uţ o současné podobě regionu, minulé či budoucí. K přejmenování krajiny dochází často, je běţným jevem v důsledku nové správy země či změny vládnoucí síly. Jelikoţ však tento proces po roce 1945 proběhl náhle a nepřirozeně, je ztráta historické paměti téměř úplná, protoţe bylo povaţováno za nutné vymazat vše, co připomínalo dřívější – ač dlouhodobé – obyvatele krajiny, povaţované nyní za nepřátele národa.102 Krajina ztratila nositele identity. 100

CHROMÝ, Pavel: Formování regionální identity: nezbytná součást geografických výzkumů. In: Geografie na cestách poznání: sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha 2003, s. 167. 101 KASTNER, Quido: Osídlování českého pohraničí od května 1945. Praha 1996, s. 19. 102 HLAVAČKA, Milan: Ztráta historické paměti v důsledku umělého přejmenování krajiny. Praha 2011, s. 533.

29

5. Slučování vybraných obcí na Jesenicku Následující kapitola popisuje proces slučování některých obcí na Jesenicku. Obce byly vybrány podle dostupnosti a úplnosti informací, jeţ poskytovaly zkoumané archivní materiály – fondy národních výborů, popř. kroniky obcí. V závěru je popsán návrh na sloučení obcí ve Velký Jeseník a to i přesto, ţe návrh nakonec nebyl uskutečněn. Povaţujeme ho však na tolik zajímavý, ţe ho zde rovněţ uvádíme.

5.1 Uhelná a Nové Vilémovice Obec Uhelná se nachází v nejzápadnější části Slezska a její jiţní hranice sousedí s Polskem, s obcí Stronie Śląskie. Vznikla zřejmě ve 13. století v období kolonizace, kterou prováděli vratislavští biskupové. Hlavní obţivou zdejších obyvatel bylo zemědělství. V druhé polovině 19. století se však v obci začalo těţit hnědé uhlí. Pravděpodobný vznik Nových Vilémovic spadá do stejného období. Obec téměř zanikla v důsledku hrůz třicetileté války, postupně však byla obnovena. Dne 25. 2. 1949 se na konané schůzi v hostinci Velikovského usnesl MNV Uhelná za předsednictva Františka Doupovce o sloučení obcí Uhelná a Nové Vilémovice. Ze stálých patnácti členů bylo na schůzi přítomno čtrnáct.103 Stejné stanovisko k věci zaujal 27. 4. 1949 správní komisař v Nových Vilémovicích.104 Usnesení však dlouhou dobu nemohlo vejít v platnost, jelikoţ správní komisař Nových Vilémovic nebyl schopen splnit administrativní náleţitosti. Důvodem ke sloučení obcí byl jejich velmi podobný hospodářský charakter a úroveň, stavební návaznost, komunikační spojení, úspora na administrativních zaměstnancích a především spojením dojde k vytvoření lepších předpokladů pro správu obce a plánování. Obec Nové Vilémovice byla téměř vylidněna, ţijí zde pouze zaměstnanci statku a ti jsou převáţně německé národnosti. Sloučením dojde k vytvoření lepších předpokladů pro hospodaření a plánování. Aby byl vyjádřen i souhlas místních obyvatel, musela být v kaţdé z daných obcí vyvěšena po 14 dní vyhláška o usnesení MNV (MSK). Pro vyhlášky mohly slouţit jako vzory tiskopisy vydané Ústředím obcí, měst a okresů v Brně. Justiční ani finanční sprá103 104

SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 281, inv. č. 160. Protokol o schůzi MNV Uhelná z 25. 2. 1949. Tamtéţ. Zpráva správního komisaře Nových Vilémovic k ONV Jeseník z 30. 4. 1949.

30

va neměla proti sloučení obcí námitek,105 stejně tak nebyly podány v dané lhůtě námitky ze strany obyvatel.106 O usnesení MNV Uhelná byl nejprve spraven ONV v Jeseníku, byla mu zaslána i vyhláška. Tento spis byl do Uhelné vrácen s prosbou o zaslání potvrzení, ţe byla opravdu vyvěšena a nebyly proti ní podány námitky. Vyhláška musela být navíc doplněna vlastnoručním podpisem předsedy MNV.107 Ke stejným náleţitostem byl vybízen také předseda MSK Nových Vilémovic. Byl písemně upomínán v březnu, květnu i lednu následujícího roku předsedou ONV, telefonicky také předsedou MNV Uhelná, aby urychleně dané úkoly, bez kterých se ve věci nemohlo pokročit dál a nemohlo být uděleno konečné rozhodnutí o sloučení obcí, splnil.108 Předseda MSK však stále nebyl schopen zaslat do Jeseníku potřebné dokumenty. Vyhláška byla v Nových Vilémovicích vyvěšena aţ 11. února 1950 a to poté, co se úřadu správního komisaře chopil předseda MNV Uhelná František Doupovec. Námitek v dané lhůtě podáno nebylo.109 ONV v Jeseníku o sloučení jednal a jednohlasně schválil. Dále informoval krajský soud, který také neměl proti zamýšlenému sloučení námitek a KNV v Olomouci. K dopisu s informací o sloučení obcí bylo přiloţeno také vyjádření finanční komise a situační plán v měřítku 1:25 000.110 Ve dnech 23. 7. – 10. 8. 1950 byly v obou obcích vyvěšeny vyhlášky o sloučení. Hranice nové obce zahrnují dosavadní hranice obou obcí, jinak změněny nebudou. Stejně tak nově vzniklá obec přebírá závazky, práva a majetek slučovaných obcí. Sloučením obcí zanikl MNV Uhelná a funkce správního komisaře v nových Vilémovicích. Správní orgány musely ještě patnáct dní po svém oficiálním zániku fungovat a připravit agendu k předání svému nástupci. Nový MNV měl rozhodnout o místě svého sídla a novém názvu obce a spraví o svém rozhodnutí ONV v Jeseníku. Na listopadové schůzi následujícího roku bylo odsouhlaseno, ţe správní obcí bude Uhelná, přičemţ název Nové Vilémovice zůstává pro část obce.111

105

SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 281, inv. č. 160. Zpráva Presidia krajského soudu v Olomouci k ONV Jeseník z 14. 3. 1950. 106 Tamtéţ. Zpráva MNV Uhelná k ONV Jeseník z 25. 3. 1949. 107 SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 281, inv. č. 160. Zpráva předsedy MNV Uhelná k ONV Jeseník z 25. 3. 1949. 108 Tamtéţ. 109 Tamtéţ. Vyhláška z 11. 2. 1950. 110 Tamtéţ. Výměr ONV Jeseník z 8. 7. 1950. 111 Tamtéţ.

31

Dne 8. června 1950 byl předsedou ONV Jeseník Foltýnem zaslán správním orgánům obou obcí výměr, ve kterém shrnoval všechny podstatné body slučovacího procesu. Výměr musel být v Uhelné i Nových Vilémovicích opět po dobu čtrnácti dnů veřejně vyvěšen a bylo moţno podat v dané lhůtě u ONV ke KNV v Olomouci. Celá záleţitost byla právně uzavřena uveřejněním v Úředním listě. Nová obec byla roku 1985 připojena k městu Javorník, avšak jiţ roku 1990 se opět osamostatnila. Nové Vilémovice jsou součástí Uhelné dodnes.

5.2 Jeseník a Bukovice Lázeňské město Jeseník je obklopeno pohořím Rychlebských hor, Hrubého Jeseníku a Rejvízskou hornatinou. Leţí na soutoku řek Bělé a Staříče. První písemná zmínka pochází z roku 1276 v souvislosti se sluţebníkem biskupa Tomáše a lokátorem Kurzikem, který byl majitelem osady Wissoka112 u Wriwaldu.113 Jméno města bylo později přeměněno na Freiwaldau114. S vratislavským biskupstvím byl Jeseník svázán aţ do roku 1948, kdy bylo vlastnictví pozemků a lesů biskupství komunistickým reţimem zestátněno115. Jeseník byl aţ do počátku 20. století, kdy zde začala vznikat početnější česká menšina, osídleno převáţně německým obyvatelstvem. Obec Bukovice se rozkládá podél toku Bělá. Ve své minulosti byla často dávána v léno a zastavována spolu s Jeseníkem.116 Dne 6. února 1949 byla v Bukovicích svolána schůze MNV, jiţ vedl předseda Miler. Rada MNV podala návrh, aby byla obec sloučena s okresním městem Jeseník. Sloučení obcí bylo účelné vzhledem k jejich stavební návaznosti, podobnému charakteru a úrovni. Byly by jím vytvořeny lepší podmínky pro samosprávu. Jesenický MNV117 návrh schválil 26. března 1949, následně byly v obou obcích vyvěšeny vyhlášky,118 na základě kterých mohl kdokoliv z místních občanů podat ná112

Původní název obce Bukovice. HRADILOVÁ, Jana: Odsun Němců z Frývaldova. Šumperk 1996, s. 13. 114 Označení pochází ze slov „frei vom Walde“, tedy „místo zbavené lesa“. 115 GRÓWKA, Květoslav: Jeseník. Praha – Litomyšl 2008, s. 7. 116 HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004, s. 855. 117 Byl slavnostně ustanoven dne15. února 1946 na jesenické radnici. Předsedou byl zvolen člen KSČ pan Zdeněk Slezák. Po jeho zvolení předsedou ONV ho ve funkci nahradil pan Gelnar, později se předsedou stal pan Bartoš, který byl v létě 1946 odvolán a později v MNV zastupoval národní socialisty. Jeho nástupcem na postu předsedy se stal pan Miloslav Sochor. 113

32

mitku. To se však nestalo a v lednu následujícího roku zaslal ONV Jeseník, který se chystal návrh odsouhlasit, prosbu o vyjádření krajskému soudu v Olomouci. Ani z hlediska pozemkové knihy a justiční správy nebylo podáno námitek.119 ONV se dále obrátil na Okresní akční výbor Národní Fronty (NF), který poţádal o zaujetí stanoviska. Dne 21. března Okresní akční výbor NF prostřednictvím svého předsedy Dragutína Jaspara schválil navrhované sloučení.120 Proces byl dovršen 1. července 1950. Posledním krokem, který bylo v souvislosti se sloučením provést, bylo vydání dodatečného usnesení o vybírání obecních dávek a poplatků, jeho zaslání ONV v Jeseníku a veřejnému vyhlášení s platností od 1. ledna následujícího roku. Hranice nové obce tvořily hranice slučovaných obcí. Nová obec přebrala všechny zaměstnance, majetek, práva a závazky obou obcí.121 Jesenický MNV podal rovněţ návrh, aby nově sloučená obec nesla název Lázně Jeseník. Zprávou ministerstva vnitra z 23. září 1950 byl tento návrh zamítnut, jelikoţ nesplňoval přijaté zásady, které se řídily především administrativními potřebami. Pojmenování mělo být tedy hlavně jednoduché. Přívlastek bylo moţno pouţívat pouze v potřebě rozlišení stejných jmen obcí. Navrhovaný přívlastek „Lázně“ by však slouţil pouze propagačním účelům122. Rozhodnutím MNV Jeseník z 9. listopadu 1950 zůstal jménem nové obce Jeseník. Toto konečné stanovisko bylo uveřejněno v Úředním listě.

5.3 Horní Lipová a Dolní Lipová Návrh na sloučení obcí byl podán jiţ roku 1950 a to ONV Jeseník. Podle něj „jest ve veřejném zájmu a zájmu obyvatelstva, aby veřejná správa byla co nejvíce decentralizována…“123Tedy aby bylo veškeré vyřizování veřejných záleţitostí urychleno, zjednodušeno a s menšími náklady. Čím byla obec větší, tím rozsáhlejší byla její působnost i rozsah agendy. Obce Horní a Dolní Lipová podle názoru ONV Jeseník splňovaly poţadované předpoklady pro sloučení a bylo povaţováno v „naléhavém“ veřejném zájmu, aby byly 118

SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 281, inv. č. 160. Vyhláška z 12. 3. 1949 (pro Jeseník) a z 19. 3. 1949 (pro Bukovice). 119 Tamtéţ. Zpráva Presidia Krajského soudu v Olomouci z 9. 2. 1950 k ONV Jeseník. 120 SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 281, inv. č. 160. Zpráva Okresního akčního výboru NF k ONV Jeseník z 21. 3. 1950. 121 Tamtéţ. Výměr z 8. 7. 1950. 122 Tamtéţ. Zpráva ministerstva vnitra k ONV Jeseník k 23. 9. 1950. 123 Tamtéţ. Zpráva ONV Jeseník k MNV Horní Lipová a k MNV Dolní Lipová k 5. 4. 1950.

33

spojeny v jednu. Vznikla by tak obec s téměř 3 000 obyvateli. MNV obou obcí byl ponechán necelý měsíc na prodiskutování návrhu a vyjádření svého usnesení.124 O dalším konkrétním průběhu chybí v materiálech fondu ONV informace, obce však byly nakonec sloučeny aţ roku 1960. Plán sloučení byl projednán v obou MNV a stranických orgánech obcí. Schválen byl 21. března 1960 na veřejné schůzi. Zároveň k nim byla přičleněna osada Ramzová a nově vzniklá obec dostala pojmenování „Lipová- lázně“.125

5.4 Travná a Valdek Obce Travná a Valdek byli téměř neosídlené a jejich zemědělskou půdu postupně přebíraly státní statky. Bylo tedy roku 1949 z podnětu místní organizace KSČ v Travné navrţeno sloučení obou obcí, k čemuţ přispělo také to, ţe tvoří přirozený celek a plynule na sebe navazují. Počet jejich obyvatel byl velmi nízký, a proto nebylo moţné udrţet zde národní výbor.126 Návrh byl schválen MNV Travná 12. února 1949 a správním komisařem Valdeku16. února 1949.127 Rada ONV Jeseník se rozhodla návrh sloučení obou obcí podporovat a ve svém usneslí ze 4. května 1949 doporučila, aby bylo schváleno. Stejné stanovisko zaujal KNV v Olomouci. Obce byly roku 1950 sloučeny v jeden celek pod názvem Travná. Část obce v hranicích bývalého Valdeku byla pojmenována Zálesí. Jiţ roku 1951 byl podán návrh na přičlenění obce k městu Javorník,128 který byl podporován ONV Jeseník. Ten také zaslal ţádost o připojení obce ministerstvu vnitra, zároveň však upozornil, ţe dle oběţníku ministerstva vnitra je slučování a rozlučování obcí dočasně pozastaveno. K poţadované změně došlo aţ o devět let později, roku 1960.

5.5 Horní a Dolní Grunt Tyto obě obce se nacházejí na úpatí pohoří Hrubého Jeseníku. První písemné zmínky o nich pocházejí z 15. století, jsou označovány jako Horní Olešnice a Dolní

124

SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 281, inv. č. 160. Zpráva ONV Jeseník k MNV Dolní Lipová z 5. 4. 1950. BRACHTL, Zdeněk: Lipová-lázně v minulosti a dnes. Lipová-lázně 1991, s. 48. 126 SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 281, inv. č. 160. Zpráva KNV Olomouc z 20. 5. 1949. 127 Tamtéţ. 128 Tamtéţ. Zpráva MNV Javorník ve Slezsku k ONV Jeseník k 11. 9. 1951. 125

34

Olešnice. Název byl odvozen od jména potoka, který jimi protéká. Významným zdrojem obţivy místního obyvatelstva byla těţba ţeleza a zlata z místních loţisek. Dne 8. února 1949 podal ONV Jeseník návrh na sloučení obcí Dolní Grunt a Horní Grunt.129 O pár dní později, 16. února se v Horním Gruntu sešlo jeho veškeré obyvatelstvo v hostinci Selský dvůr a po vysvětlení předsedy místní správní komise Pravoslava Heine, jaké výhody jim toto sloučení přinese a následné debatě, se jednohlasně usneslo podpořit tento návrh.130 K ţádosti o připojení se přidala také část obce Ondřejovice, která katastrálně zapadala do obce Dolní Grunt.131 Toto rozhodnutí podpořilo na schůzi MSK pod předsednictvem Oldřicha Noska 20. února 1949 pět přítomných členů z šesti stálých.132 Následně došlo k setkání obyvatel všech dotyčných obcí 18. února v Dolním Gruntu. Výsledek jejich jednání byl totoţný. Na uskutečnění navrhovaného sloučení se usnesla rovněţ MSK v Dolním Gruntě dne 4. března 1949 na své schůzi, jíţ předsedal František Jablonský. Přítomni byli všichni čtyři členové.133 Důvody byly tyto – obyvatelstva ve všech obcích bylo málo, místní občané nebyli schopni vést v kaţdé obci národní výbor, coţ mělo za následek roztříštěnost správy. Obce měly vzájemně provázané hospodářství. V průběhu měsíce března byla ve všech třech obcích vyvěšena vyhláška a kaţdý občan mohl během čtrnácti dnů podat námitku. To se však nestalo, stejně tak nebylo proti sloučení podáno námitek ze strany finanční komise ani krajského soudu.134 Sloučením zanikly místní správní komise a vznikl nový MNV. Byl-li členem MNV Ondřejovice obyvatel územní přičleňovaného k nově vznikající obci, automaticky bylo jeho členství zrušeno. Jelikoţ se území nové obce zvětšilo o část Ondřejovic, musela nově vzniklá obec nově sestavit dodatečný rozpočet na zbytek roku 1949. Výnosy dávek z domů a pozemků na území, o něţ se obec Ondřejovice zmenšila, však zůstaly do konce roku 1949 její. Změna nabyla účinnosti schválením ONV Jeseník dne 25. srpna 1949. Návrh na název obce mohl být podán aţ MNV, který měl mít dvanáct členů, včetně předsedy a 129

SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 280, inv. č. 159. Protokol ze setkání obyvatel v Horním Gruntě 16. 2. 1949. 130 Tamtéţ. 131 Tamtéţ. Usnesení občanstva na veřejné schůzi z 18. 2. 1949. 132 Tamtéţ. Výpis ze zápisu o schůzi MNV 20. 2. 1949. 133 Tamtéţ. Výpis ze zápisu o schůzi správní komise 3. 3. 1949. 134 Tamtéţ. Zpráva Presidia Krajského soudu v Olomouci k ONV Jeseník k 20. 6. 1949.

35

náměstka předsedy. Ministerstvo vnitra stanovilo na návrh nově ustanoveného MNV nový název obce podle zákona č. 266/1920 Sb., obec dostala jméno Údolí.135

5.6 Petrovice a Skorošice Dne 1. března 1949 bylo rozhodnuto na schůzi místní správní komise Petrovice, které předsedal Alois Kozák, o sloučení obcí Petrovice a Skorošice. Proti nebyl ani jeden hlas.136 Také obyvatele, jejichţ většina byla zaměstnanci Československých státních statků, byly jednoznačně pro sloučení v jednu obec. Na tomto stanovisku se shodli na schůzi občanů 11. února 1949, které byl přítomen také zástupce ONV Jeseník.137 Vyhláška o usnesení MSK byla vyvěšena 2. března 1949 a v moţné podací čtrnáctidenní lhůtě nebylo podáno ze strany místních občanů ţádných námitek.138 Hlavními důvody ke sloučení byla snaha o zmenšení nákladů obcí a neschopnost obyvatelstva vytvořit MNV.139 Následující den byla vyvěšena vyhláška, ale námitek proti návrhu v moţné čtrnáctidenní lhůtě podáno nebylo. Ve Skorošicích svolal předseda MNV Antonín Tálský schůzi na 23. března 1949, zde opět došlo ke schválení návrhu. Podpořila jej také finanční komise ve svém usnesení z 24. 3. 1949. Po vyvěšení vyhlášky nebylo podáno námitek.140 V následujících měsících zaslali předsedové MSK Petrovice a MNV Skorošice141 ţádost o schválení KNV v Olomouci. Jelikoţ ani ten námitek neměl,142 nabylo sloučení účinnosti dnem schválení, tedy dnem 17. srpna 1949.143 Tím zanikly dosavadní správní orgány a správou nové obce byl okresním národním výborem pověřen dosavadní předseda MNV Skorošice František Pavlíček a to do doby, kdy bude stanoven nový MNV, který bude mít patnáct členů.144

135

SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 280, inv. č. 159. Zpráva ONV 25. 8. 1949. Tamtéţ. MSK Petrovice k ONV Jeseník z 2. 3. 1949. 137 Tamtéţ. Výpis ze zápisu o schůzi MSK v Petrovicích z 1. 4. 1949. 138 Tamtéţ. Vyhláška z 2. 3. 1949. 139 Tamtéţ. Zpráva MSK Petrovice k KNV Olomouc z 9. 4. 1949. 140 Tamtéţ. Vyhláška z 24. 3. 1949. 141 Bývalý předseda Antonín Tálský byl vystřídán Františkem Pavlíčkem. 142 SOKa Jeseník, f. ONV, kart. 280, inv. č. 159. Zpráva Presidia Krajského soudu v Olomouci k ONV Jeseník z 20. 7. 1949. 143 Tamtéţ. Zpráva ONV: Schválení sloučení obcí Petrovice – Skorošice ze 17. 8. 1949. 144 Tamtéţ. 136

36

Pro nový název obce navrhl ONV Jeseník jméno Skorošice s tím, ţe část obce v hranicích bývalých Petrovic, nesl stále pojmenování Petrovice. Návrh schválilo plénum MNV nově sloučené obce 27. prosince 1949.145

5.7 Velký Jeseník Návrh na sloučení města Jeseníku s okolními obcemi Česká Ves, Dolní Lipová a Bukovice podal na schůzi MNV Jeseník Augustýn Bartoš. Jeho návrh byl schválen všemi přítomnými členy.146 Dne 4. září 1946 se ONV v Jeseníku na své schůzi usnesl tento návrh podporovat a začít pracovat na sloučení města Jeseníku s Gräfenberkem a ostatními obcemi. Nově sloučené město by neslo název Velký Jeseník.147 Následně byla zaslána ţádost o vyjádření expozituře Zemského národního výboru v Moravské Ostravě. Z této ţádosti je patrno, ţe zastupitelé jesenických správních orgánů měli velký zájem o uskutečnění sloučení, protoţe v ţádosti je téţ vyjádřen návrh, aby v případě neúspěšného jednání s danými obcemi bylo sloučení provedeno nedobrovolně

a

to

na

základě

dekretu

presidenta

republiky

z 27.

října

č. 121 Sb., § 18, odstavec 2, ve kterém se mj. uvádí, ţe po slyšení ONV (OSK), MNV, finančního úřadu a sborového soudu druhé stolice můţe ZNV slučovat obce a měnit jejich hranice, je-li to ve veřejném zájmu.148 Sloučení obcí ve Velký Jeseník ve veřejném zájmu podle jesenických zastupitelů bylo, jak bylo podrobně vysvětleno v přiloţené příloze vypracované předsedou MNV Bartošem. Důvodů pro sloučení obcí v jeden velký celek bylo mnoho. Dle autora mají velké hospodářské celky větší naději na úspěch a jsou schopny vytvářet lepší podmínky pro ţivot svých obyvatel. Čím větší, tím lepší. Odvolává se na příklady velkých měst, která vznikla za ČSR.149 Vybudování velkého hospodářského celku v jesenickém okrese bylo nutné pro vybudování pohraničí, ať uţ by šlo o záleţitosti průmyslu, ţivnosti, školské (nově vzniklé město by zaloţilo školy mateřské národní i střední a odbor145

SOKa Jeseník, f. ONV Jeseník, kart. 280, inv. č. 159. Vyhláška z 2. 1. 1950. Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldova. Frývaldov 19. 7. 1946. 147 SOKa Jeseník, f. ONV Jeseník, kart. 280, inv. č. 159. Zpráva ONV Jeseník k exposituře Moravskoslezskému zemskému národnímu výboru v Moravské Ostravě ze 17. 9. 1946. 148 Tamtéţ. 149 Jmenováno bylo tzv. Velké Brno, které vzniklo roku 1919 sloučením s městem Husovice a Královo pole a dalšími 21 okolními vesnicemi, dále Velká Praha, která byla vytvořena prvního dne roku 1922 podobným způsobem. K Praze bylo tehdy připojeno 37 obcí. 146

37

né), lázeňské či sociální. Ačkoliv město Jeseník bylo samo schopno mnohé tyto záleţitosti řešit, nebyly toho schopny právě okolní obce z důvodu vysokých nákladů.150 Jedním z nejdůleţitějších argumentů pro sloučení byl nedostatek kvalifikovaných sil (úředníků, dělníků, stavebních řemeslníků), který se projevoval také v soukromém podnikání. Ten by měl po vytvoření velkého a silného celku vymizet. Velký Jeseník by vybudoval dostatek kvalitních bytových objektů, lepší dopravní sítě, kanalizace a zařadil by se do nejvyšších mzdových tříd, aby zde bylo moţno provádět dosídlení a v budování pohraničí postupovat kupředu. Dalším faktorem byla moţnost společné - a tedy i levnější - propagace lázní Gräfenberk a Dolní Lipová. Předpokladem bylo, ţe počet obyvatelstva se v blízké době zvýší na 20 000.151 Ve dnech 11., 13. a 15. listopadu byly postupně svolány veřejné schůze MNV Dolní Lipové, v České Vsi a v Bukovicích vţdy v 19 hodin. Na kaţdou z nich byl vyslán referent ONV Jeseník. V obci Bukovice se návrh setkal se souhlasem, nikoliv však v České Vsi a Dolní Lipové, kde se pro svou myšlenku místní obyvatelstvo snaţili získat Roudný a Dřímal.152 Pro myšlenku se nepodařilo získat potřebnou většinu představitelů MNV ani obyvatel. Z rozhodnutí KNV Olomouc bylo nakonec zabráněno násilnému slučování obcí. Jednání o sloučení bylo obnoveno roku 1949, kdy byl návrh rozšířen i na obec Horní Lipová, Písečná a Adolfovice.153 Na schůzi MNV Dolní Lipová jiţ bylo devět nesouhlasných hlasů překonáno jedenácti souhlasnými. Na veřejné občanské schůzi rovněţ nebyly podány námitky a MNV poţádal ONV o schválení.154 Po debatách na schůzích v Horní Lipové bylo rovněţ jednohlasně rozhodnuto pro sloučení.155 Ţádostí ONV Jeseník o vyhotovení přehledného situačního plánu na jednom listě ohledně slučovaných obcí v měřítku 1:25 000 dokumenty týkající se plánů na sloučení obcí ve Velký Jeseník končí. V literatuře se neuvádí, ţe by plánovaná změna byla provedena ani z jakého důvodu se tak stalo.

150

SOKa Jeseník, f. ONV Jeseník, kart. 280, inv. č. 159. Pár poznámek k utvoření Velkého Jeseníku. Tamtéţ. 152 SOKa Jeseník, f. MNV Česká Ves, inv. č. 10. Kronika obce České vsi, 1. díl, str. 24. 153 SOKa Jeseník, f. ONV Jeseník, kart. 280, inv. č. 159. Vyhláška o spojení obcí v jednu místní obec z 12. 3. 1949. 154 SOKa Jeseník, f. MěNV Lipová – lázně, kart. 2, inv. č. 16. Zpráva MNV Dolní Lipová k ONV Jeseník z 5. 3. 1949. 155 Tamtéţ. Zpráva MNV Horní Lipová k KNV Olomouc z 8. 3. 1949. 151

38

6. Změny názvů vybraných obcí na Jesenicku 6.1 Zighartice/Vápenná Bývalá zemská expositura v Ostravě navrhla roku 1948 přejmenování obce Zighartice na „Setěchovice“. MNV, který zde byl ustanoven v červu 1947 s tímto návrhem souhlasil, jelikoţ bylo uvedeno, ţe název má opodstatnění v původním slovanském pojmenování.156 ONV Jeseník poţádal o posudek také Zemský archiv v Opavě. Odtud přišlo vyjádření, ţe z historického hlediska se jako nejvhodnější jeví název „Skycovice“, protoţe v nejstarší dochované zprávě vztahující se k obci z roku 1284 je uváděno jméno „Schicovici“ – patrně latinský přepis slovanského názvu Skycovice. Zemský archiv v Opavě rovněţ uvedl, ţe by neměl námitek proti pojmenování podle výskytu vápence v obci. V tomto případě navrhl jména „Vápenky“ či „Vápenné“.157 ONV byl však mínění, ţe navrhovaný název „Skycovice“ vhodný není, jelikoţ na obyvatele, kteří znají obec jako „Zighartice“, by mohl dělat dojem jako původně německý, coţ pochopitelně nebylo ţádoucí.158 Roku 1950 se proti ustanovení MNV ohradilo ministerstvo vnitra, které po přezkoumání navrhovaného názvu odbornými poradci zjistilo, ţe název „Setěchovice“ nebyl v historických dokumentech nalezen. Navrhlo tedy pojmenovat obec podle dobových poměrů.159 Nejvýraznějším aspektem byly vápencové lomy a s nimi související zpracování vápence. Ministerstvo vnitra navrhlo název „Vápence“, který se dosud nevyskytoval v místopise. Byl by tedy vhodný i z administrativního hlediska. MNV dostal čtrnáctidenní lhůtu na rozhodnutí, zda s názvem souhlasí či nikoliv. Bylo nutno jednat rychle, jelikoţ byl k tisku nachystán nový seznam ţelezničních stanic a bylo nutné, aby se v něm jiţ nevyskytoval německý název stanice, tedy i obce. Pokud by MNV nedodal v dané lhůtě své vyjádření, byl by návrh automaticky povaţován za schválený.160 Z odpovědi MNV Zighartice pod předsednictvím Matery vyplynulo, ţe jiţ dne 31. května 1949 bylo na schůzi pléna navrţeno a vzápětí schváleno, přejmenování obce 156

SOKa, f. MNV Vápenná, kart. 1., inv. č. 24. Zpráva Zemského archivu v Opavě k ONV Jeseník z 16. 3. 1949. 157 Tamtéţ. 158 Tamtéţ. Zpráva ONV Jeseník k MNV Zighartice z 22. 3. 1949. 159 Tamtéţ. Zpráva Ministerstva vnitra k MNV Zighartice z 25. 2. 1950. 160 Tamtéţ.

39

na „Vápenná“. Usnesení se setkalo se všeobecným souhlasem obyvatelstva a návrh byl zaslán ONV Jeseník. Původní rozhodnutí bylo znovu potvrzeno na další březnové schůzi následujícího roku.161 Proti tomuto názvu se jiţ nenašlo námitek a byl uveden v platnost.

6.2 Sandhýbl/Písečná Obec leţící v údolí řeky Bělé mezi městy Jeseník a Zlaté Hory byla od dob svého pravděpodobně prvního osídlení aţ do osvobození Rudou armádou roku 1945 ryze německou. Jako její původní jméno je zaznamenán název Wüstekirche.162 V 16. století je jiţ obec v dokumentech nazývána Sandhübel.163 Toto označení platilo aţ do konce první světové války a po vytvoření Československé republiky bylo počeštěno na Sandhýbl. V říjnu 1945 byla v obci ustanovena správní komise, jejímţ předsedou se stal Jaroslav Hrdlička. Po květnových volbách následujícího roku byla nahrazena MNV, na post předsedy usedl člen KSČ Alois Jurčík.164 Tento národní výbor podpořil v červenci roku 1946 návrh ředitele místní školy Vladislava Olejníka přejmenovat obec za Sandhýblu na Písečnou u Jeseníku. Schválení trvalo téměř dva roky. Vyhláškou ministerstva vnitra z 5. února 1948 bylo oznámeno, ţe pro obec Sandhýbl v okrese Jeseník je stanoven nový úřední název Písečná. Změna byla uvedena 8. února v Úředním listě, čímţ vešla v platnost.165 Dne 3. března 1948 byl ONV Jeseník informován o tomto rozhodnutí ministra vnitra prostřednictvím zemské expositury v Ostravě. Nové jméno se velice brzy vţilo a jak píše místní kronikář „v dnešní době166už málo lidí o starém názvu ví.“167

161

SOKa, f. MNV Vápenná, kart. 1., inv. č. 24. Zpráva MNV Zighartice k Ministerstvu vnitra ze 4. 3. 1950. 162 SOKa Jeseník, f. MNV Písečná, inv. č. 49. Kronika Písečně, s. 10. 163 Česky: Písečný vrch. 164 SOKa Jeseník, f. MNV Písečná, inv. č. 49. Kronika MNV Písečná, s. 50. 165 SOKa Jeseník, f. MNV Písečná, inv. č. 49. Kronika MNV Písečná, s. 53. 166 Znamená roku 1963, pozn. autorky. 167 SOKa Jeseník, f. MNV Písečná, inv. č. 49. Kronika MNV Písečná s. 53.

40

6.3 Frývaldov/Jeseník Dne 22. března 1946 uveřejnil týdeník Hraničář článek posádkového velitelství, který vyzývá všechny „hraničáře frývaldovského okresu“,168 aby se aktivně zapojily do snahy o „očištění od všeho, co připomíná germanisaci a knutu Hitlera-Otrokáře“169 zasílali na adresu velitelství vlastní návrhy na nová jména obcí. Na 30. března měla být ONV svolána veřejná schůze, na které by byly návrhy řádně prodiskutovány a hlasováním zvoleny ty nejvhodnější. Sama osvětová sekce posádky – uvědomujíc si svou zavázanost velkým muţům – navrhla, aby Gräfenberk byl přejmenován na Masarykovy lázlázně a Frývaldov na Svobodovo na počest tehdejšího ministra národní obrany Ludvíka Svobody. Mezi dalšími návrhy padlo např. i jméno Rájec nad Staříčí.170 V červenci 1946 předloţil jesenický MNV po konzultaci se slezským zemským archivem v Opavě a kulturními pracovníky a organizacemi171 návrh na přejmenování Frývaldova na Jeseník a Gräfenberku na Jeseník – Lázně. Nebyl nalezen vhodný český název poutající se přímo k místu a jeho historii a Jeseník poukazoval na zdejší mimořádně nádherné podzimy.172 Návrh byl schválen expositurou zemského národního výboru v Ostravě. Místní list Hraničář o této zprávě informoval dne 8. března 1947. Vyřízení schválení se však zdrţelo na ministerstvu vnitra, odkud téměř po celý rok nepřicházela odpověď a to i přes několikeré urgence.173 To způsobovalo nemalé ztráty lázním i obci, jelikoţ z různých míst republiky i z ciziny přicházely ţádosti o prospekty a propagační materiály, jeţ nemohly být vytvořeny, dokud nebude pevně stanoven nový název. Úřední list č. 75 z 21. května 1947 oznámil, ţe ministerstvo vnitra ustanovilo ve správním okrese Frývaldov změny názvů pro Frývaldov Jeseník, pro části obce Ves Frývaldov, Město Frývaldov a Gräfenberg Ves Jeseník, Město Jeseník a Lázně Jeseník. Změnu nadšeně ohlásil místním obyvatelům místní list Hraničář dne 31. května 1947 v článku „S Bohem Frývaldove“: „Znamená to (změna názvu města174) konečnou tečku za vším německým. Již nikdy nám název města nebude připomínat rok 1938 a březen 1939. Na jesenické radnici a v budově ONV již nikdy nezazní jiná řeč, než česká a 168

Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldova. Frývaldov 22. 3. 1946. Tamtéţ. 170 GRÓWKA, Květoslav: Jeseník. Praha – Litomyšl 2008, s. 5. 171 SOKa Jeseník, fond MěNV, karton 21, inventární číslo 134. Zpráva k 22. 4. 1947. 172 Podzim – kniţně jeseň. 173 SOKa Jeseník, fond MěNV, karton 21, inventární číslo 134. Zpráva k 22. 4. 1947. 174 Pozn. autorky. 169

41

bratrských slovanských národů (...) a na chodbách kasáren již nikdy nezaduní krok oholinkovaných cizáckých nohou. Loučíme se s tebou Frývaldove s lehkým srdcem a do nových, lepších a šťastnějších dob půjdeme s Jeseníkem. S Bohem Frývaldove! Srdečně tě vítáme, Jeseníku!“175 Problémem nového pojmenování byla jeho shodnost a tedy snadná záměna při úředním a poštovním styku s obcí Jeseník v okrese Nový Jičín. Roku 1949 podalo ministerstvo vnitra návrh na změnu. K problému bylo moţno přistoupit dvěma způsoby – změnit jméno města Jeseníku, bývalého Frývaldova, na „Vysoký Jeseník“ a Jeseníku v novojičínském okrese na „Nízký Jeseník“ nebo první z jmenovaných ponechat beze změny a druhý rozšířit na „Jeseník nad Odrou“. Druhý způsob vyřešení problému doporučila také bývalá zemská expositura v Ostravě. V zájmu jednoduchosti se k němu přistoupilo.176 Roku 1956 byl jesenickým MNV podán návrh na změnu názvu města na „Lázně Jeseník“. Dosavadní název města a zdejších lázní byl povaţován za nevhodný a matoucí pro mnohé turisty a návštěvníky.177 Dne 10. srpna téhoţ roku schválil návrh ONV, který o této skutečnosti dále informoval radu KNV Olomouc. Navrhovaná změna však schválena nebyla, protoţe jméno „Lázně Jeseník“ neodpovídalo obecně přijatým zásadám přejmenovávání, kdy není moţné připouštět prvky, které jsou z hlediska administrativy přebytečné.

175

Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldova. Frývaldov, 31. 5. 1947. SOKa Jeseník, MěNV Jeseník, kart. 21, inv. č. 24. Zpráva k 4. 6. 1949. 177 SOKa Jeseník, ONV Jeseník, kart. 280, inv. č. 159. Zpráva MNV Jeseník k ONV Jeseník k 23. 8. 1956. 176

42

6.4 Cukmantl/Zlaté Hory Nevelké město Zlaté Hory leţí na severu Slezska při hranicích Polskem. Jiţ ve 13. století, kdy oblast začínala být kolonizována, byla zde objevena loţiska zlaté rudy. Těţba a hornická činnost byla po dlouhá staletí významným zdrojem obţivy místního obyvatelstva. Na původu a významu jména Cukmantlu178 se nikdy vědečtí pracovníci neshodli. Bylo však v souladu s dobovými poměry a protiněmeckou náladou, aby byl název změněn, neboť „připomíná neblahé doby z historie, domu pronikání germánského živlu na východ do slovanských oblastí.“179 Jak je výše zmíněno, nebylo pro nejasný původ názvu moţné na něj navázat, nýbrţ bylo nutné vymyslet jméno zcela nové. Mezi návrhy se objevily názvy jako Záhořany, Záhornice, Humno, Uzké, Podhůří či Podhořany.180 Nebylo však moţné jich pouţít, protoţe vzhledem k tomu, ţe obdobná jména se jiţ jinde v republice vyskytovala, musela by být rozšířena přívlastkem rozlišujícím polohu obcí. Jiný z návrhů - Suchomlaty - zase naráţel na odpor místního obyvatelstva.181 Jeho část povaţovala za vhodný název Zlaté Hory, pro který však nebylo moţné najít vhodné historické zdůvodnění.182 MNV zaslal 16. března 1947 ţádost o vyjádření ONV. Navrhoval přejmenování obce na Biskupské Hory, protoţe nejvyšší hora nad městem se jmenuje Biskupská kupa nebo právě Zlaté Hory.183 Druhý jmenovaný návrh podpořil ředitel Zemského archivu v Opavě ve svém dopisu adresovaném ONV v Jeseníku z 23. března 1949. Povaţoval za nejvhodnější navázat na skutečnost, ţe se v okolí města od 13. století dolovalo zlato, coţ po staletí určovalo ráz a význam města. Dne 20. května 1949 byl název Zlaté Hory schválen ministerstvem vnitra.

178

Nazývaného někdy téţ jako Edelstadt podle místního hradu Edelsteinu. Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldova. Frývaldov, 7. 7. 1947. 180 Tamtéţ. 181 SOKa Jeseník, fond MěNV Zlaté Hory, karton 1, inventární číslo 125. Zpráva k 8. březnu 1949. 182 Tamtéţ. 183 Tamtéţ, zpráva k 16. 12. 1947. 179

43

7. Slučování a změny názvů obcí v současné době V dnešní době probíhají zkoumané procesy velmi odlišně, neţ v době, kterou tato práce popisuje. Opět se změnilo správní uspořádání republiky, zanikly národní výbory a většina z nich byla nahrazena novými správní orgány. Tyto změny a současný průběh slučování a přejmenovávání obcí v současnosti objasňuje následující text. Závěr osmdesátých let s sebou přinesl změny, které vyvrcholily v tzv. sametové revoluci, jeţ způsobila zásadní obrat ve všech sférách společnosti. Konec vlády jedné strany umoţnil vznik nových orgánů, které aktivně začaly působit na politické scéně, hlásíc se k demokratickým tradicím země. Nutně nastoupily také změny v oblasti samosprávy a územní státní správy, které směřovaly k jejich oddělení. Dne 4. září 1990 byl přijat zákon České národní rady č. 367/ 1990 Sb. o obcích (obecní zřízení). Spolu se zákonem České národní rady č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech se stal základem územní správy a samosprávy v České republice.184 Obec se nyní stala základní správní jednotkou. Obce tedy mohly v oblasti své působnosti vydávat závazné vyhlášky a spravovat samostatně své záleţitosti, přičemţ byly vázány pouze zákony a právními předpisy vydanými ústředními orgány.185 Jejich úkolem bylo pečovat o rozvoj sociální, kulturní a hospodářský a vytvářet zdravé ţivotní prostředí a dbát o jeho ochranu. Nejvyšším orgánem obecní samosprávy se stalo její zastupitelstvo, jeţ vzešlo z obecních voleb. Počet jeho členů závisel na počtu obyvatel obce. Tímto byla ukončena činnost místních národních výborů. Kompetence okresních národních výborů převzaly v jejich dosavadních sídlech okresní úřady a krajské národní výbory byly zrušeny, aniţ byly nahrazeny jiným orgánem. Jejich pravomoci převzaly částečně okresní úřady a částečně ústřední správní orgány.186 Postavení obcí bylo dále upraveno roku 2000 přijetím zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), který charakterizuje obec, definuje jejího obyvatele, ustanovuje záleţitosti týkající se samostatné působnosti či se zabývá orgány obce.187 Třetí díl I. hlavy výše zmíněného zákona se věnuje území obce a jeho úpravám. Dohodnou-li se zastupitelstva dvou nebo více obcí, které spolu sousedí, mohou se slou184

ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Ústí nad Labem 2004, s. 108. 185 PANDROS, Petr: Obecní samospráva ve 20. století. Magisterská diplomová práce 2012. Vedoucí práce: JUDr. Bc. Jaromír Tauchen. Právnická fakulta Masarykovi univerzity Brno. 186 Tamtéţ. 187 Viz. zákon č. 128/2000 Sb.

44

čit v jednu (popř. se jedna obec můţe přičlenit k jiné). Je-li podán návrh na konání referenda o sloučení do třiceti dnů, musí se v konečném rozhodnutí přihlédnout k jeho výsledku. Rozhodnutí zastupitelstev je dále oznámeno krajskému úřadu.188 Konečná dohoda musí obsahovat přesné datum, ke kterému byly obce sloučeny. Tuto změnu je moţné provádět vţdy jen k prvnímu dni nového kalendářního roku a návrh musí být proto podán nejpozději 30. července roku předcházejícího.189 Dále je zde uváděno jméno nově vzniklé obce, na němţ se dotyčné obce musí shodnout. V případě, ţe se jim to nepodaří, určí nový název ministerstvo vnitra. Dohoda obsahuje i právní předpisy platící v nové obci, výčet katastrálního území a majetek obce.190 Nová obec přebírá závazky, práva, majetek, jeţ musí být předán do tří měsíců po prvním zasedání zastupitelstva191 a finanční prostředky dosavadních obcí. O nově vzniklé situaci musí prostřednictvím zaslání opisu uzavřené dohody informovat ministerstvo vnitra, financí, Český úřad zeměměřičský a katastrální a příslušný katastrální a finanční úřad.192 Jestliţe chce kterákoliv obec změnit svůj název, podá návrh, k němuţ se vyjádří ministerstvo vnitra.193 Názvy všech obcí musí být v českém jazyce. Změna nabývá účinnosti zápisem do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Obec musí o změně svého názvu informovat ministerstvo vnitra, Český úřad zeměměřičský a katastrální a katastrální úřad. Z výše uvedeného je patrné, ţe současné provádění slučování obcí či změn jejich názvu je značně jednodušší, tedy i rychlejší, neţ tomu bylo bezprostředně po druhé světové válce a v období komunistického reţimu. Je to způsobeno především přenesením samostatné správní působnosti na obce.

188

V případě konání místního referenda musí být krajskému úřadu oznámen i jeho výsledek. Viz. § 24 zákona č. 128/2000 Sb. 190 Viz. § 19 zákona č. 128/2000 Sb. 191 Viz. § 23 zákona č. 128/2000 Sb. 192 Viz. § 19 zákona č. 128/2000 Sb. 193 Viz. § 27 zákona č. 128/2000 Sb. 189

45

Závěr Dekrety prezidenta republiky, oběţníky, výnosy, směrnice a další normativní dokumenty vydávané státními orgány během a po skončení druhé světové války a jejich důsledky zásadně ovlivnily ţivot v celé Československé republice a zejména v pohraničních oblastech, jeţ byly po staletí osídleny německým obyvatelstvem. V první části práce se zabýváme novým osídlením těchto míst, které probíhalo ve dvou fázích - v prvních měsících po válce spontánně, po vydání dekretu prezidenta republiky č. 27/1945 Sb. organizovaně. Nově příchozí se potýkaly s mnohými problémy při adaptaci na nové prostředí a nezřídka jej brzy opět opustili. Počet předchozích obyvatel se nepodařil dorovnat. Dále popisujeme poválečné přeměny v oblasti správy. Zásadní správní moc a tedy i roli v procesech přejmenovávání a slučování obcí po roce 1945 měly národní výbory (správní komise). Velkým problémem národních výborů v pohraničí byl nedostatek kvalifikovaných úředníků a jejich nestálost. Jesenický ONV spadal do správního obvodu expozitury Zemského národního výboru v Moravské Ostravě. Následující kapitoly se jiţ zabývají samotnými procesy slučování a přejmenovávání obcí. U prvního z nich jsme vycházeli zejména z dekretu, v němţ je zakotven. Proces, při němţ byly měněny názvy připomínající minulost svázanou s německým obyvatelstvem, probíhal rovněţ ve dvou fázích, v letech 1946 – 1950 a 1951 – 1957. Českým lidem byly tyto změny vnímány jako přirozené a spravedlivé. K problému šlo přistupovat dvěma způsoby – německý název přeloţit do českého jazyka či se od původního názvu zcela odprostit a vymyslet jméno nové vztahující se nějakým způsobem k danému místu. V praktické části přistupujeme k popisu případů konkrétních obcí na Jesenicku, které těmito změnami prošly. Bylo zjištěno, ţe slučování (které v daných obcích probíhalo většinou aţ po roce 1948) probíhalo bez větších komplikací a bez protestů obyvatel daných obcí. Členové národních výborů se na uskutečnění sloučení shodli jednohlasně nebo byla v opozici jen jejich nepatrná část. Dokončení celého procesu zdrţovalo sloţité papírování, nutnost odeslání a vrácení mnoţství vyhlášek, dokladů apod. na mnoho úředních instancí. Výjimkou v uskutečnění návrhu bylo sloučení obcí ve Velký Jeseník, který nebyl proveden pro nesouhlas obyvatelstva České Vsi a Dolní Lipové. 46

Při zkoumání procesu změn názvů bylo vysledováno, ţe u většiny vybraných obcí nebylo pouţito překladu z původního názvu ani provedeno počeštění, ale přistoupilo se k moţnosti vymyšlení zcela nového názvu. Dělo se tak především proto, aby název nijak nepřipomínal původní německý. Nové názvy byly stanoveny podle místních přírodních podmínek. V závěru práce popisuje pro srovnání dnešní proces slučování a přejmenovávání. Zpracované informace praktické části jsou v příloze přehledně shrnuty do několika tabulek a schémat. Téma přejmenovávání obcí na Jesenicku jiţ bylo dříve částečně zpracováno např. historikem Tomášem Knoppem. Přínos této práce spočívá ve zpracování tématu přejmenovávání s důrazem na procesní změny. U vybraných obcí je nyní zdokumentován celý proces změn názvů od zadání návrhů aţ po uskutečnění jednoho z nich. V tématu slučování obcí je tato práce první, která zpracovává informace z fondů národních výborů na Jesenicku a rovněţ dokumentuje celý proces změn v jednotlivých případech. Takové zpracování zde dosud nebylo realizováno a můţe mít význam pro další badatelskou činnost v této oblasti. Zajímavou zkušeností při tvorbě práce bylo zjištění, ţe fondy národních výborů jsou nepřehledné a neúplné, takţe nalezení patřičných informací můţe být obtíţné, pokud jsou informace vůbec k nalezení. Problémem při tvorbě práce byl nedostatek informací v sekundární literatuře k tématu slučování obcí. Za obsahový nedostatek práce tak můţe být povaţován výrazně menší podíl zjištěných obecných informací o slučování neţ o přejmenovávání obcí, kterému je v práci věnováno podstatně více místa. Na podobné zpracování čekají i další obce na Jesenicku, o kterých tato práce nepojednává. K tomu ale bude mimo jiné potřeba zpřístupnit archivní materiály z městských fondů a z fondu okresního národního výboru.

47

Literatura a prameny LITERATURA: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Úvod k edici. Středokluky 2010 ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí v letech 1945 – 1951: Dokumenty z českých archivů. II. 1. Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osidlování. Středokluky 2011 ARBURG, Adrian von: Tak či onak. Soudobé dějiny 4, Praha 2003 ARBURG, Adrian von: Konstruktéři nového pohraničí. Aktéři sídelní politiky a naplňování jejich vizí. Dějiny a současnost 7, 2010 BENEDA, Ivo a kol.: Historický vývoj právní úpravy správního řízení a dalších postupů ve veřejné správě (1918 – 2005). Olomouc 2007 BRACHTL, Zdeněk: Lipová-lázně v minulosti a dnes. Lipová-lázně 1991 ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (19452004). Ústí nad Labem 2004 GRÓWKA, Květoslav: Jeseník. Praha – Litomyšl 2008

HÁJEK, Pavel: Jde pevně kupředu naše zem: krajina českých zemí v době socialismu. Praha 2008 HLAVAČKA, Milan: Ztráta historické paměti v důsledku umělého přejmenování krajiny HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy: od počátku státu po současnost. Praha 2007 HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004 HRADILOVÁ, Jana: Odsun Němců z Frývaldova po roce 1945 ve světle českých pramenů a literatury. Jeseník 1996. CHROMÝ, Pavel: Formování regionální identity: nezbytná součást geografických výzkumů. In: Geografie na cestách poznání: sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha 2003 KASTNER, Quido: Osídlování českého pohraničí od května 1945. Praha 1996 KOVAŘÍK, David: Proměny českého pohraničí v letech 1958-1960. Demoliční akce v českém pohraničí se zřetelem k vývoji od roku 1945. Brno 2006

48

LEHMANN, Friedrich: Der Wandel der Ortsname in den ehemals deutsch besiedelten Gebieten der Tschechoslowakei. Marburg/Lahn 1999.

LETOŠNÍK, Václav: Odněmčení našeho místního názvosloví. Archivní věstník, č. 1, ročník II. Praha 1947 LUTTERER, Ivan: K zásadám poválečné úpravy pomístního názvosloví v českém pohraničí. In: Zborník materiálov zo sympózia o teoretických a metodologických otázkách onomastiky a II. slovenskej onomastickej konferencie v Nitre 22. – 24. mája 1969 Gebieten der Tschechoslowakei. Marburg/Lahn 1999 MELZER, Miloš – SCHULZ, Jindřich: Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk 1993 PANDROS, Petr: Obecní samospráva ve 20. století. Magisterská diplomová práce 2012. Vedoucí práce: JUDr. Bc. Jaromír Tauchen. Právnická fakulta Masarykovi univerzity Brno SPURNÝ, Matěj: Sudety: laboratoř budoucnosti. Dějiny a současnost 12, 2010

Archivní prameny: SOKa Jeseník, fond MNV Česká Ves SOKa Jeseník, fond ONV Jeseník SOKa Jeseník, fond MěNV Jeseník SOKa Jeseník, fond MNV Písečná SOKa Jeseník, fond MNV Vápenná SOKa Jeseník, fond MěNV Zlaté Hory SOKa Jeseník fond MNV Lipová – lázně

Dobový tisk: Hraničář: protifašistický list okresu Frývaldov

Tištěné prameny: KREYSA, Miroslav: Budujeme pohraničí. Praha 1946 Sbírka oběžníků pro KNV, ročník I., č. 11, 1949 Sbírka oběžníků pro KNV, ročník III., č. 69, 1951

49

Použité zkratky: MNV – místní národní výbor ONV – okresní národní výbor ZNV – zemský národní výbor KNV – krajský národní výbor NF – Národní fronta ÚNS – Ústavodárné národní shromáţdění ČSNS - Československá strana národně socialistická

Přílohy: Příloha č. 1 – Schéma procesu slučování obcí po roce 1949 Příloha č. 2 – Schéma procesu slučování obcí v současné době Příloha č. 3 – Schéma procesu změn názvů obcí po roce 1945 a po roce 1949 Příloha č. 4 – Tabulka sloučených vybraných obcí na Jesenicku po roce 1945 Příloha č. 5 - Tabulka změn názvů vybraných obcí na Jesenicku po roce 1945

50

Příloha č. 1 – Schéma procesu slučování obcí po roce 1949 51

Příloha č. 2 – Schéma procesu slučování obcí v současné době

52

Příloha č. 3 – Schéma procesu změn názvů obcí po roce 1945 a po roce 1949 53

Nově sloučená obec

Původní slučované obce

Rok sloučení

Poznámky

Jeseník Lipová-lázně Travná Údolí

Jeseník Horní Lipová Travná Horní Grund

Bukovice Dolní Lipová Valdek Dolní Grund

1950 1960 1950 1949

Byl podán návrh, aby nově sloučená obec nesla název Lázně Jeseník. Návrh byl zamítnut MV ČSSR.

Skorošice Uhelná

Skorošice Uhelná

Petrovice Nové Vilémovice

1949 1950

Návrh na sloučení byl podán jiţ v roce 1950. Část obce zahrnující území bývalého Valdeku nesla nový název Zálesí. K nové obci byla rovněţ přičleněna část obce Ondřejovice, která územně spadala do katastru Dolního Gruntu. V procesu slučování byl předseda MSK NV nahrazen předsedou MNV.

Příloha č. 4 – Tabulka sloučených vybraných obcí na Jesenicku po roce 1945 Současný název

Původní německý název

Oficiální počeštěný název

Rok přijetí změny

Některé nepřijaté návrhy

Poznámky

Jeseník

Freiwaldau

Frývaldov

1947

Svobodovo, Rájec nad Staříčí

Písečná

Sandhübel

Sandhýbl

1948

V roce 1947 byl změněn název části obce - světově proslulých lázní Gräfenberk - na Lázně Jeseník. V roce 1949 byl ve snaze odlišit obec od Jeseníku nad Odrou podán návrh na nový název obce: Vysoký Jeseník. V roce 1956 byl podán rovněţ neúspěšný návrh na přejmenování celé obce na Lázně Jeseník. Významově vychází nový název z původního významu na rozdíl od dalších uvedených obcí.

Vápenná

Setzdorf

Zighartice

1950

Proces změny názvu trval přibliţně dva roky, důvodem zdlouhavosti byly především neshody příslušných orgánů.

Zlaté Hory

Zuckmantel

Cukmantl

1949

Setěchovice, Skycovice, Vápenky, Vápenné, Vápence Záhořany, Záhornice, Humno, Úzké, Podhůří, Podhořany, Suchomlaty, Biskupské Hory

Uhelná

Sörgsdorf

Serksdorf

1948

Bakalářská práce tuto změnu nepopisuje.

Žulová

Friedberg

Frýdberk

1948

Bakalářská práce tuto změnu nepopisuje.

Příloha č. 5 - Tabulka změn názvů vybraných obcí na Jesenicku po roce 1945 54

Resumé Práce pojednává o procesech slučování a změn názvů několika vybraných obcí na Jesenicku probíhajících po roce 1945. Práce je rozdělena na dvě části, obecnou a praktickou. První část se zaměřuje na popis poválečné přeměny správních struktur a dopad příslušných normativ-

ních předpisů na místní správy obcí. Cílem druhé části je zmapovat dané procesy v konkrétních obcích od podání návrhu aţ po jeho uskutečnění a porovnat s průběhem slučování a přejmenovávání obcí v současné době. Pouţitou metodou je studium archivních pramenů, příslušných normativních předpisů a sekundární literatury.

Bylo zjištěno, ţe slučování konkrétních obcí probíhalo bez větších komplikací a ve většině případů bez protestů obyvatel. Dále bylo vysledováno, ţe u většiny vybraných obcí nebylo pouţito překladu z původního názvu ani provedeno počeštění, ale přistoupilo se k moţnosti vymyšlení zcela nového názvu. V tématu slučování obcí je tato práce první, která zpracovává informace z fondů národních výborů na Jesenicku a rovněţ dokumentuje celý proces změn v jednotlivých případech. Další přínos této práce spočívá ve zpracování tématu přejmenovávání s důrazem na procesní změny.

Summary The thesis deals with the processes of merging and renaming of a few selected municipalities in Jeseník region after the year 1945. The thesis is divided into two parts – a general and a practical one. The first part focuses on the description of post-war changes of administrative structures and the impact of certain normative regulations on the local governments of the municipalities. The aim of the second part of the thesis is to map the processes in concrete municipalities from the moment when a suggestion is administred until the moment when it is realized, and to compare it with the process of merging and renaming of municipalities nowadays. The method used is the study of archive materials, normative regulations and secondary literature. It was found out that the merging of concrete municipalities proceeded without any major complications and in most cases without any protest of the inhabitants. Apart from that it was detected that in most of the municipalities no translation of the name was used but a new name was invented. This thesis is the first one concerning the topic of municipalities merging that works with the information from fonds of national committees in Jeseník region and deals with the whole process of changing in the individual cases. Another contribution of this thesis is that it examines the topic of renaming with an emphasis on processional changes. 55