–1–
Slovo úvodem Váţení současní a bývalí studenti, zaměstnanci a přátelé školy, dovolte mi Vás jménem celé redakce přivítat při čtení výročního čísla školního časopisu TiGy. Před devadesátipěti lety představovalo naše gymnázium pár učeben provizorně umístěných do budovy měšťanské dívčí školy. Nyní je to sebevědomá škola o třech vlastních budovách, do které denně dojíţdějí stovky studentů za účelem obohatit svého ducha o nové vědomosti (a občas také, co si budeme nalhávat, o krátký spánek). Ve výročním čísle TiGy se dozvíte nejen o aktuálním dění z gymnaziálního prostředí, ale také se prostřednictvím článků a rozhovorů seznámíte s nejrůznějšími podobami školy během její skoro stoleté historie. A věřte mi, ţe je to celkem zajímavé čtení i pro nehistoriky. Myslím, ţe kdyby teď naše škola uspořádala sbírku šrotu, těţko bychom mezi tím vším harampádím našli například protitankové dělo, coţ se stalo během sbírky konající se po osvobození Tišnova roku 1945. Pro ty, kteří přece jenom preferují něco ze současnosti, jsme připravili rozhovory s nedávnými absolventy školy. Věřím, ţe všichni současní i bývalí studenti ocení perličky, čtenářsky nejoblíbenější rubriku, která jako obvykle uzavírá celé číslo. Nezbývá neţ jen popřát škole mnoho úspěšných let do budoucna a Vám, čtenářům, příjemné strávení oslav 95. výročí zaloţení školy.
Přeji příjemné čtení. Jménem celé redakce, N.
–2–
Z AKTUÁLNÍHO DĚNÍ
Gymnaziální sbor Gloria Cantate Do výročního čísla jsme si pro Vás připravili rozhovor se sbormistryní Gloria Cantate, Mgr. Petrou Glosr Cvrkalovou.
1. Sbor dosáhl úctyhodného výsledku, máte v plánu se ukázat i na jiných soutěžích? Letos jsme se umístili v prestiţní soutěţi gymnaziálních sborů Gymnasia cantant v bronzovém pásmu. Pro nezúčastněné pozorovatele je to obrovský úspěch. Gloria Cantate tak patří k deseti nejúspěšnějším gymnaziálním sborům v naší republice. Před třemi týdny jsme si dovezli stříbrné pásmo ze soutěţe ve Skutči. Naše výkony tedy mají vzestupnou tendenci. A v tom hodláme i pokračovat.
–3–
2. Jak dlouho vám trvá výběr pásma písní a můžou vám do toho sboristé zasahovat? Repertoár pro soutěţe vybírám někdy rok dopředu. Je třeba vše dokonale dramaturgicky zváţit. Chybný výběr nebo i sled skladeb mohou ovlivnit celkové hodnocení poroty. Je to jako míchat lektvar. Je na sbormistrovi, zda to bude elixír úspěchu, či poráţky. Není zvykem, ţe by sboristé do výběru repertoáru nějak zasahovali. Sborový zpěv je týmová práce. Kaţdý má své místo a svůj úkol. Mým úkolem je přinést materiál a mít vizi. Úkolem sboristů je tuto moji vizi převést do reality. 3. Máte pěkné kostýmy. Kdo je navrhoval a co na ně sbor? Ano, musím říct, ţe i kdyţ se někteří sboristé stále nemohou s novými kostýmy smířit, mají např. při soutěţích nepochybně význam. Jsme sborem Gymnázia Tišnov, proto naše kostýmy jsou v barvách ţluté a modré. Na pódiu působíme, cituji jednoho z porotců, jako „příjemné nadechnutí ". Kostýmy navrhla paní Irena Šikulová – oděvní výtvarnice a návrhářka, a ušily je švadleny z její firmy INSPIRACE. Za finanční podporu vděčíme SRPŠ při Gymnáziu Tišnov a městu Tišnovu. 4. Jak vypadá zákulisí takové prestižní soutěže z pohledu sbormistryně? To je na celou knihu. Ale ve stručnosti. Zařizujete vše kolem dopravy, ubytování, registrace, stravy atd. Musíte mít neustále na paměti pravidla soutěţe (počet sboristů, minutáţ, kopie not pro porotce). Musíte znát své konkurenty, ale na druhou stranu si musíte stát za svým soutěţním programem, věřit své práci a nenechat se znervóznit. Nejtěţší, řekla bych, je motivace sboristů. Aby v krátké chvíli podali maximální soustředěný výkon. Děkuji za rozhovor. -saiima
Regenerace zeleně na GT Naše babičky kdysi říkávaly, ţe správný muţ má mimo jiné zplodit syna a zasadit strom. Na to první máme my studenti, doufejme, ještě dost času; to druhé lze realizovat v kaţdém věku. Tato myšlenka našla svoje uplatnění právě nyní, kdy nám do oken začaly pronikat teplé paprsky jarního slunce a kdy většina ţáků i zaměstnanců naší školy přemýšlí nad oslavami 95. výročí v duchu hesla, ţe „stále je co zlepšovat“. Na krátké poradě s panem ředitelem jsme se jednomyslně shodli, ţe rekultivovat okolí školy navrhovaným ekologickým způsobem by rozhodně nebylo na škodu, a tak si jiţ o dva dny později mohli ti pozornější povšimnout pana školníka, jak naproti šatnám sází do ţivého plotu 20 sazenic habru obecného. Doufáme jen, ţe naše úsilí nepřekazí řádění vandalů ani ţádná jiná ţivelná pohroma a vysazené stromky vydrţí nejen do oslav výročí, ale také, a to především, pro příští generace. Upozornění: Celá akce nikdy nebyla, není a asi nikdy nebude spolufinancována Evropskou unií. O veškeré náklady se rozdělili Jaroslav Stránský(zajištění sazenic) a Mgr. Karel Švábenský (přeprava sazenic a organizace výsadby). Jaroslav Stránský –4–
SOČ – Středoškolská odborná činnost V minulých letech se našemu gymnáziu podařilo úspěšně navázat na tradici účasti studentů v soutěţi odborných prací, která je asi nejlépe známá pod zkratkou SOČ. Jedná se o projekt otevřený mladým badatelům takřka ve všech oborech, jeţ jsou rozřazeny do osmnácti okruhů (matematika, fyzika, chemie, biologie, geografie, zemědělství, ţivotní prostředí, zdravotnictví, strojírenství, elektrotechnika, stavebnictví, učební pomůcky, ekonomika, pedagogika, teorie kultury, historie, společenské vědy, informatika). Úkolem zúčastněných studentů je zpracovat odborný text v rozsahu cca třiceti normostran, při jehoţ vytváření mohou spolupracovat s konzultantem z akademické sféry či se přímo účastnit výzkumného záměru v některém vědeckém ústavu. Tato spolupráce však není podmínkou – text můţe být zrovna tak výsledkem studentovy zcela samostatné tvůrčí činnosti. Výsledné práce se pak utkávají na „klasických“ čtyřech úrovních: školní, okresní, krajské a celostátní. Nemalé úspěchy v této soutěţi byly u nás zaznamenány jiţ v 90. letech, kdy se současný jihomoravský hejtman Michal Hašek, tehdy student tišnovského gymnázia, dokázal probojovat aţ na první místo v celostátním kole v té době spojeného okruhu historie a společenských věd s prací o československém ústavním právu. Nejnovější historie SOČ na naší škole začala v roce 2011 účastí Karolíny Rezkové v celostátním kole v oboru biologie, na níţ o dva roky později navázala její spoluţačka Michaela Medková, která ve stejném oboru dokázala obsadit dokonce celostátní třetí příčku. V minulém školním roce postoupil do krajského kola v oboru společenských věd s fundovaným filozofickým textem Johan Bartoš. Letošní školní rok je pak z těch několika posledních zatím nejlepší: Martin-Petr Tlustoš zvítězil v oboru historie v okresním i krajském kole, biologický tým Jakub Červinka a Matěj Hlaváč po vítězství v okrese a druhém místě v kraji postupuje stejně jako Tlustoš do kola celostátního, které se uskuteční koncem června v Praze. Velmi solidního umístění dosáhli i další letošní účastníci: Jaroslav Stránský skončil pátý v kraji v oboru chemie a Adam Špaček druhý v okrese v oboru historie. Všem jmenovaným účastníkům soutěţe patří gratulace a velký dík naší školy. Za jejich úspěchem stojí obrovské mnoţství práce, času, odříkání a v neposlední řadě také intelektuálních předpokladů. SOČ je českými středními i vysokými školami vnímána jako velice prestiţní záleţitost. Ti, kdo v ní uspějí, mají nejen moţnost nahlédnout do zákoutí skutečné vědy, ale také získat důleţité kontakty pro svoje budoucí vysokoškolské studium a případnou vědeckou dráhu. Proto by i v příštích letech mělo být jednou z našich priorit hledání dalších studentů vhodných pro tento typ činnosti, aby tato skvělá tradice u nás nejen pokračovala, ale abychom dosahovali úspěchů v širším spektru oborů. Mgr. Jiří Urbánek
–5–
Gymore Asi jste si jiţ všimli nového roll-upu na hlavní chodbě u kabinetu dějepisu. Jemu dominuje slovo GYMORE. O co jde? GYMORE je studentský projekt, který jsem zaloţil za podpory a spolupráce profesorky Petry Špačkové. Projekt realizuje myšlenku a záměr mimoškolního vzdělání, které by ţáky směřovalo a motivovalo ke zvládání reálného ţivota po ukončení studia. Celý projekt stojí na struktuře přednáškových dnů, které se konají a budou konat minimálně dvakrát za pololetí a mohou se na ně přihlásit jak ţáci, tak i kantoři, zaměstnanci či absolventi našeho gymnázia. Úspěšně máme za sebou první přednáškový den (5. 5. 2015), kde se lektoři zaměřili na seberealizaci (Mgr. Eva Fojtová) a timemanagement (Ing. Marek Batelka). Ohlasy účastníků nám daly jasně najevo, ţe to, co děláme, má smysl a uţ teď chystáme program na podzim. Z našich nových plánů v rámci projektu můţu zmínit dva zásadní. 1. Nabídli jsme prostor profesorům gymnázia, aby pozvali do výuky zajímavé hosty pro obohacení hodin. 2. Otevíráme dveře novým členům do organizačního týmu. Za tým GYMORE Štěpán Špaček
Předplatné do divadla Kaţdý rok se na našem gymnáziu nabízí studentům předplatné do Městského divadla. Toto předplatné zahrnuje vstup na dvě činoherní vystoupení a dvě vystoupení muzikálová. V letošním roce šlo o Flashdance, Dvojitá rezervace, Podivný případ se psem a Mladý Frankenstein. Z naší školy jezdí kaţdý rok plný autobus zájemců zhlédnout divadelní vystoupení a zaţít tak nová, netušená dobrodruţství. Všichni se vţdy chovají podle pravidel slušného chování a prezentují naše gymnázium v nejlepším světle. Mně osobně se z letošních čísel líbila nejvíce Dvojitá rezervace a Podivný případ se psem. I kdyţ mě většinou zaujmou spíše muzikálová vystoupení, která jsou v Městském divadle bravurně zpracována, letos mě zaujala ta činoherní více. Dvojitá rezervace je kousek plný humoru a komických situací. Co se stane, kdyţ manţelé odchází na večeři a jejich byt je na noc volný? Kaţdého by asi napadla krádeţ, ale co kdyţ oba manţelé přislíbili byt svému příteli či kamarádce na tajnou schůzku? Vzniká tak představení plné náhodných setkání, nových odhalení a šílených náhod. –6–
Naopak Podivný případ se psem je představení o mladém autistovi, který si dal za úkol zjistit, kdo zabil psa paní sousedky. Co vše zjistí, a to nejen o vraţdě psa, ukazuje silný příběh o hledání. V tomto představení mě překvapila hlavně scéna, kdy herec, hrající autistického chlapce, vystoupil ze své role a opravil kolegy, aby hráli své role lépe. Velmi se těším na následující rok a nová čtyři divadelní vystoupení. Rika
Cestujeme! Oni hloupí Honzové dobře věděli, proč vyráţeli do světa na zkušenou. Není nad to občas překročit hranice a vydat se do cizích krajů. Proto na našem gymnáziu párkrát za rok do ciziny vyráţíme. Hlavní zájezd (na pět dní) bývá hned v září, a to střídavě buď do britského Londýna, nebo do Francie (tady se ještě střídá Paříţ a Provence na jihu). Během pobytu v Anglii studenti bydlí u hostitelských rodin, coţ umoţňuje jak sblíţení se s britským ţivotním stylem, tak rozvoj angličtiny.
Mimo to probíhá spousta menších zájezdů do míst, jako jsou například Benátky, Vídeň a Baden, Salcburk nebo pobřeţí na severu Polska. Dosud byl zájem studentů vţdy více neţ velký, tak doufejme, ţe jim ta chuť poznávat nové kraje vydrţí a Gymnázium Tišnov bude cestovat i nadále. A. F.
–7–
Návštěva slovenských dětí v Tišnově Gymnázium Vojtecha Mihálika se nachází na Slovensku ve městě Seredi. Spolupráce mezi naším gymnáziem a zmíněnou slovenskou školou trvá již několik let. V tomto školním roce byla opět zorganizována studentská výměna žáků obou škol. Takto vzpomínají na tuto akci někteří čeští účastníci studentské výměny.
Výměna se mi líbila a myslím si, ţe i Alex si to tady uţila. Večer bylo na programu domácí kino. Matylda Musilová, prima
Na Slovensku se mi moc líbilo. Slovenka byla moc milá na Slovensku i u nás, bohuţel se stalo, ţe Slováci drţeli spíše spolu a nebyli moc druţní. Rodiče mojí Slovenky byli moc fajn, hlavně maminka, s tatínkem jsem si moc nepopovídala, protoţe byl v TV fotbal. Příště jim nemusíte dávat tak velkou svačinu, maminka se vyvařovala s perfektní večeří a ony to skoro nejedly.
V zoo jsme si to váţně uţily, zašly jsme si do kavárny na dortík a váţně jsme se bavily. Jen je škoda, ţe tu nemohli zůstat déle. Poznali náš majáles a jejich vystoupení bylo taky moc vtipné. Natálie Sendlerová, tercie
M. Kolaříková, kvarta
Po skončení skupinového programu jsme šli já, brácha a naši slovenští kamarádi na bowling. Po bowlingu jsme jeli domů a k večeři jsme měli skvělé kuře. Po večeři jsme se dívali na hokej. Druhý den měli Slováci program na majálesu, který se mi líbil a byl srandovní. Bohuţel se poté potichu odplíţili k autobusu, a tak jsme se nestihli ani pořádně rozloučit.
Slováci byli moc fajn. Holky byly sympatické, jenom ty nejstarší drţely hodně při sobě. Rodiče i sestra mé slovenské kamarádky mi pomohli se vším, co bylo třeba, dali mi krásné dárky a seznámili mě s jejich městem. S. Váhalíková, prima
Filip Wagner, tercie Dobrý den, druhá část slovenské výměny se mi líbila, obzvláště pak návštěva zoo. S ubytováním bylo vše v pořádku. Program u nás doma - sledování filmu. V. Havlík, sekunda
–8–
Jeli jsme do ZOO, kde jsme se naobědvali, rozdělili se na skupinky prohlédli si celý areál ZOO. Poté jsme jeli s návštěvníky autobusem do Tišnova. Po vystoupení z autobusu si kaţdý odvedl svého přiděleného partnera výměny domů. Zde jsme Slováky ubytovali. Následoval program, který většinou spočíval ve sledování hokejového mistrovství světa. Probíhal zápas mezi Českem a Finskem. Potom jsme šli spát. V pátek jsme vstávali jako kaţdý jiný všední den. Ve škole jsme přenechali starost o Slováky naší učitelce, která celou akci společně se slovenskými učitelkami organizovala. Slováci si prohlédli naši školu. Dopoledne pak strávili Slováci na školním hřišti, kde probíhal Majáles. Akce probíhala za hudebního doprovodu úţasné kapely s výborným bubeníkem. Všechny třídy předvedly svá vystoupení. Slováci se také do programu Majálesu zapojili a potom se uţ museli rozloučit. Následovala jejich cesta domů na Slovensko.
Kdyţ jsme dorazili domů, chvíli jsme zabydlovali Slováky a poté jsme šli do obývacího pokoje. Tam jsme si povídali. Potom si šel bratr se Slováky hrát na pár minut košíkovou a poté stolní hru Proroctví, které jsem se jiţ nezúčastnil, jelikoţ jsem měl moc práce se sledováním mistrovství (v hokeji).
Lukáš Wágner, kvinta Kdyţ jsme s Emou po společném programu dojely domů, navečeřely jsme a šly jsme na kolotoče. Potom jsme se prošly po Senticích. Doprovázel nás i můj mladší bratr Jakub. Moc jsme si to uţily, jenom mě naštvali kluci z naší vesnice, kteří nás pořád sledovali. Těším se, ţe se s ní zase uvidím. Jolana Jedličková, prima Ve čtvrtek 14. 5. k nám přijeli studenti z gymnázia v Seredi na Slovensku, které jsme v Brně na autobusovém nádraţí náleţitě uvítali.
Ondřej Němec, tercie
Děkujeme MěÚ Tišnov za opakovanou finanční podporu aktivit v rámci partnerství naší školy s Gymnáziem Vojtecha Mihálika v Seredi.
–9–
ROZHOVORY S ABSOLVENTY Anička Sítorová Anička Sítorová se po bakalářském studiu v Brně rozhodla pro studium v zahraničí. O dění ve své domovině se ale zajímá nadále, je totiž jednou z hlavních organizátorek filmového lidskoprávního festivalu Jeden svět v Tišnově. 1. Proč ses rozhodla pro studium v zahraničí? Z bakalářského studia na brněnské filozofické fakultě jsem byla zklamaná, protoţe zdaleka nesplnilo mé očekávání. Nejlepší období mého studia pro mě byl tedy půl roku v Grazu v rámci programu Erasmus. Musela jsem se postarat sama o sebe, zařídit spoustu věcí, poradit si v novém prostředí, kde jsem vůbec nikoho neznala, zorientovat se v neznámém městě a na univerzitě. Nakonec jsem ale našla spoustu přátel, díky několika úţasným profesorům jsem získala představu o tom, čemu bych se chtěla věnovat dál, poznala jsem skutečnou němčinu a celé to bylo obrovská zkušenost. Jedna z mých známých, Viktória z Maďarska, v Grazu studovala trvale a od té doby jsem o téhle moţnosti začala taky uvaţovat. Bez zkušenosti z Erasmu by mě to asi ani nenapadlo nebo bych nenašla odvahu, ale takhle mi došlo, ţe by to nemuselo být aţ tak sloţité a kdyţ to zvládnou jiní, proč ne já. V posledním semestru uţ mě škola moc nebavila, takţe jsem měla jasno. Udělala jsem si jazykové zkoušky, které byly podmínkou k přijetí, a k pokračování ve studiu v Česku jsem tím pádem definitivně ztratila motivaci. 2. Jak tě tato zkušenost obohatila? Ráda se vrhám do nových věcí a strach z neznámého mě vţdycky přepadne naštěstí aţ tehdy, kdyţ uţ nejde couvnout. Ke konci bakaláře mě poháněla jen myšlenka na studium ve Vídni, ale v září jsem z toho neznámého dostala trochu strach. Musela jsem si obstarat všechny potřebné dokumenty k přijetí na univerzitu (a tentokrát to nebylo všechno připravené jako na Erasmu), vyznat se v novém informačním systému a přihlašování předmětů, zařizovala jsem si bydlení, účet, telefon, sháněla brigádu… Byla jsem z toho celkem ve stresu, ale postupně jsem si zvykla a začala si to uţívat. Zpětně jsem za tyhle zkušenosti moc ráda, stejně bych je někde musela nasbírat. Něco mi vyšlo hned, s něčím jsem se zbytečně trápila, ale beru to tak, ţe kaţdá zkušenost je úspěch! I jako studentka jsem se ocitla v nové roli – dřív jsem ve škole byla spíš akční a nebála jsem se k problémům vyjadřovat. Mezi rakouskými studenty se to ale najednou otočilo – bylo pro mě těţké (a stále trochu je) porozumět hovorové nebo naopak příliš akademické němčině, kdyţ se k tomu přidala různá nářečí, byla jsem ztracená úplně. Takţe jsem ne vţdy všemu rozuměla, a kdyţ jsem chtěla něco říct, trvalo mi se vymáčknout. Navíc jsem měla pocit, ţe mám v kaţdé větě chybu. Najednou chápu, ţe prospěchové problémy mnoha dětí ve škole (i u nás) nemusí být nutně spojeny s jejich intelektem, ale třeba právě s jinou mateřštinou. Pokud jde o mě, tak určitě nepatřím k nejlepším studentům, ale dělám, co můţu, zatím celkem se ctí. Jednou z nejcennějších zkušeností je pro mě multikulturní prostředí univerzity a celého města. Studenti, vyučující i obyvatelé Vídně jsou mix nejrůznějších barev pleti, vyznání, jmen, jazyků a původu. Přes 50% dětí na vídeňských školách má jinou mateřštinu neţ němčinu, i spousta mých spoluţáků jsou „cizinci“ (včetně mě) nebo chodí se zahalenými vlasy, přesto je to úplně normální. Velmi si cením toho, ţe mám stejné šance jako všichni ostatní a nikdo mě neodsuzuje na základě – 10 –
mého přízvuku nebo cize znějícího jména a neptá se mě, jak to, ţe si dovoluju studovat na jejich univerzitě. I situace v Rakousku má sice ještě své nedostatky, ale my se od nich máme v tomto ohledu rozhodně co učit! Obdivuju všechny „cizince“ u nás za výdrţ, s jakou se potýkají s předsudky a nesnášenlivostí 3. Jak bys porovnala studium vysoké školy v České republice a v zahraničí? Na svůj obor (němčina jako cizí a druhý jazyk) jsem nemusela skládat přijímačky, ale v úvahu se bralo související bakalářské studium. Ostatní obory na Universität Wien to mají podobně. Pro zahraniční studenty je pak potřeba certifikát o úrovni němčiny minimálně C1. Pro studenty Evropské unie je studium zdarma, všichni platí akorát poplatek cca 18 EUR za semestr. Pro mě byl novinkou bodový systém přihlašování předmětů – nejde o rychlost „naklikání“, ale kaţdý má k dispozici 1000 bodů, které je potřeba vsadit na předměty, do kterých se chce dostat. Není ţádná určená hranice, vţdycky záleţí na tom, kolik vsadí ostatní a ty čísla nám známá nejsou. Je to dost adrenalinová záleţitost, podobná spíš nějaké hazardní hře. Jinak v českém a rakouském vysokoškolském systému nevidím aţ tak zásadní rozdíly. Srovnávat můţu navíc jen to, s čím mám sama zkušenost, nerada bych zobecňovala. Osobně jsem ve Vídni mnohem spokojenější neţ na brněnské germanistice. Vyučující jsou nejen špičkoví odborníci, ale hlavně dokáţou srozumitelně a v kontextu vysvětlit kaţdou problematiku, mnohem více diskutují se studenty a drţí krok s nejnovějšími vědeckými poznatky. Vţdycky ale samozřejmě záleţí na lidech, na které mám ve svém oboru opravdu štěstí. 4. Jsi jedna z hlavních organizátorek festivalu Jeden svět v Tišnově. Popiš nám, co takové organizování obnáší. Přípravy festivalu pro nás začínají na podzim. Začátkem listopadu jezdíme na přípravný víkend na Vysočinu, kde se kaţdoročně schází organizátoři Jednoho světa všech regionálních měst s hlavními organizátory z Prahy a dozvídáme se tam ty nejdůleţitější informace o nadcházejícím ročníku a hlavně sdílíme zkušenosti s ostatními organizátory. Během podzimu pak také oslovujeme sponzory. Intenzivní přípravy se rozjíţdějí po Vánocích. Na konci ledna se účastníme tzv. nakoukávacího víkendu, kde se pokoušíme podívat se na všech zhruba 40 filmů, ze kterých pak do týdne musíme vytvořit program našeho festivalu, coţ není vůbec jednoduché. Stejně tak se musíme shodnout na vhodném doprovodném programu. Pak uţ se kaţdý z našeho týmu věnuje něčemu jinému – shánění debatérů, propagaci, zajištění kulturního programu, komunikaci se školami, sponzory a dobrovolníky. Během festivalu je pak potřeba zajistit samotný průběh, moderovat debaty, postarat se o hosty, zajistit technické zázemí, prodávat lístky atd. Po skončení musíme festival vyúčtovat, odeslat všechny zprávy do Prahy a zhodnotit, abychom věděli, co příště udělat líp. Mám vţdycky dost zvláštní pocit, protoţe po půlročních přípravách je pak všechno během pár dní pryč, únava se pak mísí s dobrým pocitem z festivalu, ale celý tenhle kolotoč mě strašně baví. 5. Jak vzpomínáš na tišnovské gymnázium? Na gymplu jsem strávila osm let a zaţila spoustu parádních chvil. Samozřejmě tam byly i méně příjemné momenty, ale ty se postupem času vytrácejí z paměti. Byl to pro mě čas jistoty v tom smyslu, ţe bylo jasné, co se dokdy musíme naučit, takţe zodpovědnosti a rozhodování nebylo tolik jako teď. Vţdycky ráda vidím známé tváře z gymnázia a moc ráda vzpomínám na hodiny angličtiny a němčiny s paní Hradilovou a Špačkovou, které mají velký podíl na tom, ţe studuju právě jazyk (y) a jejichţ hodiny jsou pro mě skvělou inspirací při mém současném studiu.
– 11 –
6. Co bys vzkázala současným studentům gymnázia? I kdyţ se někdy můţe zdát, ţe spoustu věcí nemůţete ovlivnit, není to pravda. Pokud něco chcete, udělejte to, jestli se vám něco nelíbí, změňte to. To, ţe jste mladí, ještě neznamená, ţe nemůţete věci měnit a rozhodovat. Myslím, ţe za to, co se nám v ţivotě děje, si z velké části můţeme sami a často je to prostě o našem rozhodnutí. Takţe se nebojte dávat si vysoké cíle a jít si za svými sny. Protoţe jak můţete vědět, ţe něco nezvládnete, kdyţ jste to ještě nezkusili? Věřte si a za své chyby se nekritizujte, ale berte je jako dobré zkušenosti. Nenechte se odradit neúspěchy, berte je jako nové výzvy. Taky podle mě stojí za to věnovat se tomu, co vás baví a dává vám smysl. Je to koneckonců váš ţivot a nakonec stejně všechno děláte pro sebe. No a určitě bez váhání vyuţijte moţnost vyjet studovat kamkoliv do zahraničí. 7. Kdo je tvůj vzor a proč? Spíš neţ jednoho konkrétního člověka, kterého bych chtěla celkově okopírovat, znám řadu úţasných lidí, kteří mě v různých oblastech různě inspirují. Profesně třeba několik mých současných vyučujících z Vídně nebo zmíněné paní učitelky, osobnostně rodiče a spousta mých přátel, známých a neznámých. Nepřišlo by mi vůči ostatním fér někoho jmenovat, takţe aspoň shrnu, co všechny tyto lidi spojuje: odvaha dělat věci jinak, nadšení, otevřenost, pokora, chuť se rozvíjet. Děkuji za rozhovor. N.
Zuzana Brdíčková Zuzka je bývalou studentkou našeho gymnázia (a bývalou šéfredaktorkou Tigy). V současnosti studuje Hudební manažerství na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (2. ročník bakalářského studia) a hraje ve stále více populární Ha-kapele. 1. Bylo pro tebe studium umělecky zaměřeného oboru jasnou volbou, nebo ses rozhodla na poslední chvíli? Co tě k tomu vedlo? Já jsem celý gympl chtěla jít na medicínu a ţádnou jinou moţnost jsem neřešila. Hudbu jsem měla vţdycky jako koníček, brala jsem ji a stále ji beru jako formu relaxace. O existenci „svého“ oboru jsem se dozvěděla od své sestry Katky někdy ke konci septimy. Říkala jsem si, ţe by to Hudební manaţerství mohlo být zajímavé. Zajímala mě hlavně forma přijímací zkoušky. Byl tam test z angličtiny, společensko-hudebního rozhledu, pohovor ve formě prezentace vlastního projektu a talent assessment centre – chtěla jsem to vyzkoušet, vůbec jsem neuvaţovala nad tím, ţe by mě vlastně vzali. K mému překvapení mě přijali jako jednu z pěti lidí! 2. Jak ses dostala k Ha-kapele? K Ha-kapele jsem se dostala díky studiu na tišnovské ZUŠ. Konkrétně přes svého učitele Ladislava Havlíka (Ha-kapelníka), ke kterému jsem na hodiny klavíru chodila od první třídy, a taky díky své učitelce zpěvu Dagmar Fišerové, která mě nejen naučila zpívat, ale také mě obsadila do komorního sboru, se kterým jsme zpívaly několik písniček s Ha-kapelou na jejím 10. výročí. Pak jsem od Ladi
– 12 –
Havlíka dostala noty s flétnovým partem a pak další a další... A to uţ byl jen krůček k mé nynější pozici „frontwoman a manaţerky“. 3. Co plánuješ do budoucna? Chtěla bych především dodělat školu, případně v rámci ní vyjet na pracovní stáţ do zahraničí. Plánuju si najít práci v oboru, protoţe cítím, jak moc mě to naplňuje. Taky chci být stále součástí Ha-kapely, rozšiřovat své hudební schopnosti. A samozřejmě bych se chtěla vdát a mít minimálně dvě děti. 4. Máš nějaké moudro pro „budoucí generace“ na našem gymnáziu? Mějte hlavy otevřené a vnímejte i v těch předmětech, o kterých si myslíte, ţe s nimi po škole nebudete mít nic společného. Nevěřili byste, jak je dobrý umět zapojit reflektory správně tak, aby opravdu svítily, domluvit se kdekoliv v zahraničí nebo si spočítat čistou mzdu, daně a tak. S kaţdou další informací budete bohatší nejen sami pro sebe, ale budete mít větší cenu i pro lidi okolo vás. Díky za rozhovor A.F.
Karolína Rezková Myslím, že představovat současným studentům Káju Rezkovou je opravdu zbytečné, protože její obličej všichni známe z nástěnek na naší škole, ačkoli už rok studuje vysokou školu. Před dvěma lety byla navíc vybrána mezi tři nejlepší studenty středních škol v rámci celé České republiky. 1. Co studuješ a proč sis vybrala zrovna tento obor? Studuji zubní lékařství na MU v Brně. Původně jsem chtěla spíše na všeobecné, ale nakonec mi z mnoha důvodů připadaly zuby výhodnější. Zubař si můţe otevřít vlastní ordinaci prakticky ihned po absolvování, zatímco u všeobecného lékaře trvá několik let, neţ si udělá atestaci. Práce i studium zubaře jsou mnohem více prakticky zaměřeny a teoretické předměty máme někdy o něco jednodušší neţ studenti všeobecného směru. 2. Jak se ti líbí studium na VŠ? Jak bys ho srovnala se studiem na gymnáziu? Líbí se mi právě praktické zaměření tohoto oboru. Za nejlepší předmět povaţuji preklinické zubní lékařství, kde se učíme na simulátorech vrtat zuby a vytvářet amalgamové i kompozitní výplně. Jedno cvičení trvá přes 3 hodiny, ale kdyţ se člověk zabere do práce a snaţí se o co nejlepší výsledek, čas utíká hrozně rychle. Navíc mám pocit, ţe během praktické činnosti si psychicky nejlépe odpočinu. Doufám, ţe to tak budu mít i v budoucnu, aţ budu pracovat se skutečnými pacienty. V některých předmětech píšeme opakovací testy kaţdou hodinu, coţ je hodně podobné seminářům z biologie na gymnáziu. Často mi připadá, ţe spoustu probíraných témat uţ také znám z dřívějška. Hlavním rozdílem je asi zkouškové období, které jsem v zimě přeţila a teď v létě se mi to snad podaří taky :-D. Přístup učitelů není tolik osobní, jako to bylo u nás na gymplu, nikoho nezajímá, ţe máme 3 písemky v jeden den. Hodně věcí si také kupujeme sami, nástroje, vrtáčky, zuby, do kterých vrtáme atd. Materiály pro dentální pouţití nejsou úplně levné, takţe případní zájemci o studium tohoto oboru by s tím měli počítat dopředu.
– 13 –
3. Jak vzpomínáš na gympl? Na gymnázium mám pěkné vzpomínky. Neříkám, ţe mě všechno vţdycky bavilo, ale bylo to skvělých osm let. Chybí mi teď někteří učitelé, protoţe na VŠ se profesoři hodně střídají a jejich přístup ke studentům je dost odlišný od toho, se kterým jsem se setkala na gymplu. Ráda vzpomínám také na taneční, Prodlouţenou, Dokončenou a Stuţkovací ples. Pamatuju si, jak jsme to vţdycky řešili, kdo s kým bude nastupovat, kdo bude mít jaké šaty atd. Zubaři mají jeden ples za sezonu, coţ je trochu škoda, takţe jsem i letos byla na Prodlouţené a Dokončené v Tišnově. 4. Jak pro tebe byla při zpětném pohledu přínosná účast v SOČ? Jak tě tato zkušenost obohatila? Díky SOČ jsem se rozhodně naučila mnoho věcí. Nejdůleţitější je nejspíš skutečnost, ţe se teď nebojím prezentovat cokoliv před kýmkoliv. To se mi hodilo i tento semestr, kdy součástí zkoušky z angličtiny byla prezentace. Také jsem se díky SOČ seznámila s některými učiteli na univerzitě, a to se docela hodí, kdyţ člověk něco potřebuje. Sice se teď věnuji úplně jinému oboru, ale i přesto myslím, ţe pro mě účast v SOČ byla velkým přínosem. 5. Co bys vzkázala současným studentům gymnázia? Asi to, ţe psychická pohoda je důleţitější neţ výsledná známka… A taky to, ţe maturitu opravdu zvládnete všichni a (z vlastní zkušenosti vím) ţe nezáleţí na tom, jakou si vytáhnete otázku… Uţijte si roky na gymplu, co nejvíce to jde, a pokuste se udrţet si mezi sebou ve třídě dobré vztahy :- ) Děkuji za rozhovor. N.
Bernardeta Babáková Rozhovor s Bernardetou Babákovou, studentkou JAMU a práv. 1. Proč ses rozhodla studovat JAMU? Chtěla jsem se věnovat něčemu, co jsem si ve své hlavě pojmenovala jako „Umění" (z čehoţ mě hned na úvodu studia vyvedli, protoţe scenáristika je hlavně o řemesle), a zjistila jsem, ţe ţádná vysoká škola pro nezávislé spisovatele na volné noze neexistuje. 2. Jak moc a jak dlouho ses připravovala na přijímací zkoušky? „Přípravě", tedy pečlivějšímu studiu filmů, seriálů, divadelních a rozhlasových her, jsem se intenzivně věnovala od konce třeťáku, ale zhruba od druháku jsem se uţ snaţila zaměřit tímhle směrem. 3. Jak moc tě na přijímačky připravila škola? No, myslím, ţe na přijímačky tohoto tipu se nedá připravit. (Ale můţeme se bavit o tom, jak moc mě obohatilo čtení pod lavicí v hodinách, kdy moc milí učitelé psali na tabuli čísla a písmenka, jeţ mi dohromady nedávala moc velký smysl.) 4. Co ti z gymnázia nejvíce chybí? Přezouvání, po 12 hodinách v jedněch botách v rozpáleném městě by člověk dal nevím co za pohodlné papučky. 5. Co ti naopak z gymnázia nechybí a v čem je vysoká škola lepší? Pamatuji si na ty první měsíce, kdyţ jsem se vznášela radostí nad tím, ţe konečně studuju něco, co mě baví. 6. Jak moc jsi na gymnáziu pociťovala nedostatek zájmu školy okolo humanitních věd? Myslím, ţe v tom roli hrál i nezájem studentů o tyhle obory. Třeba ve čtvrtém ročníku jsem kromě tělocviku a matematiky měl jen humanitní obory i přesto, ţe se vůbec neotevřel literární seminář. Zpětně mi přijde, ţe systém na gymnáziu (které nese navíc název všeobecné) není nastaven úplně špatně. – 14 –
7. Připadá ti důležité být aktivním studentem nebo se stačí jenom dostatečně učit? To si asi kaţdý musí určit sám, protoţe chce-li mít člověk samé jedničky a být tedy v očích ostatních tím úspěšným a aktivním studentem, pak přesto, ţe se chce věnovat religionistice, nedělá první tři roky na gymplu nic jiného, neţ ţe se učí fyziku. 8. Máš nějaké rady pro studenty, kteří by se chtěli dát směrem podobným jako ty? (Mimochodem, posledních pár let se aspoň jeden student z GT hlásí na JAMU, buď na DIFA nebo HUFA). Určitě to zkusit, i kdyţ šance na úspěch vypadají vţdycky velice mizerně. Díky za rozhovor. G.
GYMNÁZIUM V MINULOSTI
Rozhovor s Marií Ochrymčukovou Absolventka tišnovského gymnázia Marie Ochrymčuková je nejstarší žijící občankou města Tišnova. Letos v srpnu oslaví své 99. narozeniny.
1. V jakých letech jste studovala na gymnáziu? Do primy jsem nastoupila v roce 1927 a maturovala jsem přesně před 80 lety, tedy roku 1935. 2. Co si pamatujete o vaší třídě? V primě nás bylo jen 23 a měli jsme třídu v suterénu hned vedle kotelny. Ale další rok nás přibylo na 32 a posunuli jsme se do přízemí. Na tercii i kvartu jsme se opět dostali výše, aţ do prvního patra do třídy s přímým výhledem na kostelní hodiny. V té době nás bylo okolo 25, ale v kvintě hodně spoluţáků odešlo a zbylo nás jen 18, takţe nás přesunuli do malinkaté třídy vedle školníkova kamrlíku, ze kterého nám o přestávkách prodával rohlíky. – 15 –
3. Jak tehdy probíhaly maturity? Z českého jazyka a matematiky se maturovalo povinně a další dva předměty byly volitelné. Já si vybrala latinu a vlastivědu, coţ bylo jako dnešní zeměpis a dějepis. Jinak jeden spoluţák, Antonín Daniel, nebyl ke zkoušce připuštěn, takţe celkem úspěšně odmaturovalo 17 studentů. 4. Které předměty vás nejvíc bavily a co vám naopak nešlo Bavila mne matematika a fyzika, protoţe jsem se neuměla pořádně učit a v těch logičtějších předmětech jsem si vystačila se znalostmi z hodin. Nejvíc ze všeho jsem milovala matematiku, i přestoţe jsem skoro nikdy neměla jedničky z písemných prací. Posílala jsem totiţ taháky spoluţákům a často jsem nakonec ve spěchu dělala chyby z nepozornosti při dopisování své písemky. Problémy mi ale dělaly jazyky, především učení se novým slovíčkům. 5. Jaký jste měli výběr cizích jazyků? Na výběr nebylo, ale uţ od primy se všichni učili německy, v tercii se přidala francouzština, v kvintě latina a v septimě ruština. Jediné nepovinné předměty byly náboţenství a zpěv. 6. Pamatujete si na nějaké učitele? Jistě. Od primy do sekundy byl naším třídním pan učitel Alois Macků, v tercii a kvartě to byl pan doktor Karel Krejčí a poslední čtyři roky nás měl můj oblíbený matikář Emanuel Jireček. No a nezapomenutelná byla učitelka tělocviku, paní Holíková, která nosívala podprsenku se stříbrnými ramínky. 7. Co jste dělala po ukončení studia na gymnáziu? Studovala jsem na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a na fakultě architektury VUT. Ovšem po zavření vysokých škol v roce 1939 jsem byla nasazena jako dělnice u dráhy a státnice jsem dělala aţ v roce 1946. 8. Jak probíhalo zavření vysokých škol? Ráno jsem jako normálně šla do školy na Veveří, ale tentokrát jsem uţ z dálky viděla velký dav lidí okolo budovy právnické fakulty, kde jsme měli kreslírnu. Okolo budovy stály němečtí vojáci a nikoho nepouštěli dovnitř. Pak jsme byli zavoláni k vyklizení učeben, kdy okolo mě po cestě do kreslírny šlo 6 vojáků se zbraněmi a celou cestu do 4. patra na mě mířili. Vzala jsem si věci ze svého stolku, vyšla z budovy a odjela vlakem domů. Aţ později jsem se dozvěděla, ţe mnoho chlapců se muselo vrátit na Kounicovy koleje a tam je Němci zabili. 9. Pamatujete si nějaké vtipné historky? Náš třídní Alois Macků měl ve zvyku si v hodinách češtiny číst noviny. Vţdycky si je poloţil na vytaţený šuplík pod stolem a začal v nich listovat. No a jednoho dne se ozvalo zaklepání na dveře a do třídy přišel inspektor. Profesor sice stihl šuplík zavřít takovou rychlostí, ţe si inspektor asi ničeho nevšiml, ale celá třída se začala smát. Další historka je ze sekundy, kdyţ jsme o přestávce řádili ve třídě. Běhali a skákali jsme po lavicí a u toho jsme nebyli zrovna potichu, kdyţ do toho na nás přišel profesor Komárek, který ráčkoval, a celkově mu bylo špatně rozumět. Zakřičel na nás něco, co jsem slyšela jako: „Máte rozvrh?“. Tak jsem z druhého konce třídy hlasitě odpověděla: „Ano, máme!“. On se ale vůbec neptal na rozvrh, nýbrţ na to, jestli máme rozum… Myslím, ţe jsem z toho potom měla nějaké problémy kvůli drzému chování, ale to si úplně nevybavuji. Za poskytnutí rozhovoru děkujeme Ioanně Haškové.
– 16 –
Rozhovor s Jaroslavem Lipovským 1. V kterých letech jste studoval? Co nyní vykonáváte za profesi a chtěl jste ji dělat už během studií na gymnáziu? Jsem bývalým studentem a absolventem tišnovského gymnázia. Studoval jsem v letech 1964–1967. Tehdy se gymnázium jmenovalo Střední všeobecně vzdělávací škola a bylo tříleté. V kaţdém roce byly otevírány tři ročníky SVVŠ s různou specializací studia – ročník A – přírodovědná, ročník B – matematicko-fyzikální, ročník C – jazyková specializace. Jsem absolventem matematicko-fyzikální specializace. Můj výběr tišnovské SVVŠ byl víceméně dán a předurčen rodinnou tradicí – oba moji rodiče byli absolventy tišnovského gymnázia a v tradici pokračuje ve třetí generaci i dcera Kristýna – studentka tercie víceletého gymnázia. V průběhu studia jsem předpokládal, vzhledem ke svému zájmu o mineralogii, ţe budu pokračovat ve studiu na Vysoké škole báňské v Ostravě – obor důlní geologie. Studijní výsledky z matematiky u profesorky Jurkové však nebyly příliš oslnivé, takţe nakonec zvítězilo rodinné prokletí – informatika a knihovnictví. Doplnil jsem si střední odborné vzdělání na Střední knihovnické škole v Brně, později absolvoval Katedru vědeckých informací a knihovnictví FF UK v Praze. Po ukončení rigorosa a vědecké aspirantury jsem téměř 30 let pracoval v resortu ministerstva vnitra. Po odchodu do civilu jsem prošel několika zaměstnáními – zástupce ředitele Ústavu školských informací, systémový inţenýr AIS Veterinární university Brno a na závěr odborné kariéry středoškolský profesor Střední a vyšší školy informačních studií Brno. V současné době jsem v důchodu. 2. Co se budov školy týče, jak byly rozděleny a jaké specializované učebny byly k dispozici? Pokud jde o materiální podmínky studia – SVVŠ měla k dispozici pouze současnou hlavní budovu gymnázia (Na Hrádku). Neměla vlastní samostatnou jídelnu – vyuţívala nízkou budovu na konci zahrady, která slouţila jako kuchyň a jídelna i jiným školským zařízením. Pro tělesnou přípravu vyuţívala zejména tělocvičnu a hřiště u sokolovny. Odborné specializované učebny (fyzikální, chemické aj.) v současném pojetí škola neměla. Speciální vybavení a učební pomůcky byly většinou v kabinetech. Součástí výuky byla i odborná příprava – základy výroby, která smluvně probíhala v okolních průmyslových podnicích (MEZ Drásov, Šroubárny Tišnov a další), kde se studenti učili pracovat na vrtačkách, horizontálních bruskách a frézách a ovládat základní zámečnické rutiny. Současné moderní informační a komunikační technologie a výpočetní technika ve škole nebyly, vše probíhalo v klasické formě. Nebyla ani potřeba bezpečnostních opatření a ochrany objektu školy. V souvislosti s výše zmíněnou jídelnou si vzpomínám na jednu úsměvnou epizodu. Jídelna, jak uţ jsem zmínil, slouţila i jiným školám, mimo jiné i zvláštní škole, jejíţ malá jídelnička byla od naší oddělena závěsem, abychom chovance nerušili. Při jedné z návštěv oběda jsme si se spoluţákem Jirkou Trnkou sedli na místo vedle závěsu, které obvykle zůstávalo volné. Brzy jsme pochopili proč. Závěs se odrhrnul, objevil se pidlooký ksichtík, pro který jsme byli evidentně vítanou atrakcí. Jirka to po určité době nevydrţel, nabral plnou lţíci bramborové kaše, počkal, aţ se závěs rozhrne a přesně mířenou ranou zalepil chovanci oko. Mysleli jsme, ţe se konečně v klidu najíme, coţ se ukázalo jako – 17 –
tragický omyl. Chovancům se střelba kaší evidentně zalíbila, neţ jsme se nadáli, závěs se rozhrnul úplně a byli jsme zasypáni drtivou palbou. Kaše nezasáhla jen nás, takţe se postupně do bitvy zapojily celé jídelny. Musím přiznat, ţe jsme zbaběle vycouvali z boje, kdyţ jsme viděli tu spoušť. 3. Jak vzpomínáte na období studia a učitele? Na tišnovskou SVVŠ vzpomínám velice rád – byla to šedesátá léta, plná krásné muziky a uvolněné atmosféry ve společnosti, kterou jsme si jako študáci patřičně uţívali. Většina z nás na něco hrála, takţe jsme brzy zaloţili beatovou skupinu s módním názvem v angličtině Black Beat Friars. Hráli jsme skladby z repertoáru Beatles, Stones a některé naše vlastní. Já osobně jsem seděl za bicími. Naše třída B snad díky matematicko- fyzikální specializaci měla poněkud rigorózní atmosféru a vztahy, takţe jsem udrţoval kontakty spíše s kluky z „Céčka“, kde se vytvořila neskutečná recesistická parta, snad i díky jejich třídnímu učiteli Miloši Hejlovi, kterého jim celá škola záviděla. Profesor Hejl (shodou okolností jeden z otcových spoluţáků) učil zeměpis a tělocvik a byl velice moudrý a tolerantní pán. Měl přirozenou autoritu a mimořádné pochopení pro študácké recese, coţ se ukázalo zejména při mimoškolních akcích, jako byla chmelová brigáda, lyţařský kurs a další. Do stejné krevní skupiny patřil i profesor Antonín Stejskal (rovněţ bývalý tátův spoluţák z učitelského ústavu), bývalý ředitel gymnázia a pozdější dlouholetý předseda České mírové rady. Jeho přednášky z historie mě navţdycky přitáhly k této krásné disciplině a na několikadenní přechod slovenských Roháčů po vzdušných ferratách, kam nás vytáhl, jako vedoucí školního výletu, se rovněţ nedá zapomenout. Z dalších profesorů je třeba připomenout paní profesorku matematiky Jurkovou a profesora angličtiny Salajku, kteří byli velice přísní a dřeli nás bez noţe, nicméně ze základů, které nám dali, jsme čerpali dlouhá léta. Kdyţ uţ zmiňuji spoluţáky svého otce z tišnovského RRG, nelze opomenout jednoho z nich pozdějšího významného astronoma a polárníka Antonína Mrkose, který byl sice vzorným a nadaným studentem, nicméně zároveň enfant terrible provádějící různé ztřeštěné kousky. Většinou šlo o sázky, které Mrkos pravidelně vyhrával. Mezi nejzdařilejší patřil například akrobatický přeskok podmetem z jedné vlajkové ţerdi na druhou v prvním patře gymnázia, případně sázka o to, ţe pochytá do sklenice rojící se mouchy na jarním okně a veřejně je seţere na stupínku ve třídě (Mrkos přeţil bez újmy, slabší nátury ne). Vrcholem pak byla ukázka jeho vrhačského umění, kdy obházel spoluţáka noţi u školní tabule, coţ byla zřejmě poslední kapka do poháru trpělivosti pana ředitele, který doporučil rodičům výtečníka, aby ho přeřadili na jiný vzdělávací ústav. 4. Byla už v té době redakce TiGy? Pokud jde o školní časopis, vzpomínám, ţe jsem se na jedné třídní verzi rovněţ podílel. Náš časopis se jmenoval TRN a myslím, ţe vyšla pouze tři čísla v několika rozmnoţených exemplářích. Kdyţ jsme dávali první číslo ke schválení panu řediteli Kabešovi, pominul mírně recesistický obsah a líbil se mu zejména „úderný“ název evokující „bodání do nepravostí“ ve škole. Postupně se však obsah čísel lehce radikalizoval a míra recese stoupala. Vrcholem bylo, kdyţ nějaká snaţivá duše prozradila řediteli, ţe název časopisu TRN je ve skutečnosti zkratka sloganu „Trpaslíky Rádi Nemáme“, coţ při jeho tělesné výšce cca 160 cm vyvolalo jisté asociace a časopis nám byl zatrţen. 5. Prozradíte nám ještě nějaké perličky z dob vašeho studia? Jako kapela jsme zpočátku hráli hlavně sobě pro radost a při různých akcích, jako byla chmelová brigáda a lyţařský výcvik, kam jsme na horskou chatu v Krkonoších vlekli kompletní aparaturu včetně části bicích. Postupně, jak jsme začali být trošku poslouchatelní, jsme se vypracovali aţ na – 18 –
předskokanskou kapelu místní hudební skupiny. Hráli jsme k tanci a poslechu v klubu za kinem na Brněnské. Veřejné vystoupení na škole jsme měli pouze jedno – první a poslední. Došlo k němu neplánovaně. Zrovna, kdyţ jsme se vraceli ze zkoušky kapely, nahnali nás na školní oslavu nějakého výročí. Pan ředitel, vida hudební nástroje nás vyzval, abychom rovněţ přispěli kulturní vloţkou. Vymínil si však, aby to tentokrát nebyla zprofanovaná angličtina, nýbrţ ruština. Jedinou písní, kterou jsme v tomto jazyce vládli, byla strašlivá ruská častuška a odrhovačka, která soutěţila o zlatou mříţ: Cipljonok žarenyj, cipljonok varenyj, cipljonok tože chočet žit, Jevo zanjali, arestovali, chotěli srazu rasstrelit, Menja něstrelajtě, něarestovajte, ja ne sovetskij nikagda, Ja vaš cipoljonočok, ja vaš miljonočok, ja samyj čornyj anarchist …….atd
Kdyţ píseň dozněla, nastalo hrobové ticho a pak se ozval ječivý povel „véééén!!!!!“ Vzpomínek na krásná studentská léta a desítky recesí a úsměvných záţitků by se našlo velice mnoho, nicméně omezené jsou moţnosti redakční, takţe alespoň několik zmíněných vrátí atmosféru tehdejší doby. Děkuji za rozhovor. saiim
Tišnovské gymnázium v roce 1945 Před 70 lety skončila druhá světová válka. Tišnov byl osvobozen 9. května 1945 vojsky sovětské a rumunské armády. Německá vojska byla poraţena a deportována do zajateckých táborů, později do táborů na Sibiři. Německo kapitulovalo a válka skončila. Co se dělo v budově gymnázia na konci druhé světové války kromě sporadického vyučování? Dle hlášení 21. policejního pluku SS z 21. 3. 1945 o rozloţení jednotek se měla německá SS policie a Jagdkomanda přesunout na nové pozice.1 Tento rozkaz vydaný na velitelství jednotky v Brně se mimo jiné také vztahoval k 7. rotě (7. Kompanie) 21. policejního pluku SS (SS-Polizei-Regiment 21), která měla opustit dosavadní pozice v Černé Hoře, Lysicích, Nedvědici a Lipůvce, kde doposud působila. Jednotka se skládala ze štábu a čtyř Jagdkommand. Jagdkommanda (v doslovném překladu „lovecké oddíly“) byly německé jednotky o síle kolem 30 muţů nasazené v nebezpečných týlových oblastech, mající za úkol střeţit důleţité objekty, bojovat proti „banditům“ (dobový výraz pro partyzány) a prohledávat a čistit dané oblasti. Jagdkomanda spadala pod jednotky SS policie a kooperovala s gestapem, německou armádou i četnictvem. Obvykle byla zformována z řad policie, dobrovolníků z německé armády, těch zahraničních (například Ukrajinců), kteří měli vyvolávat klamné situace a tím pomáhat německým jednotkám odhalit síť partyzánů.
1
SÚA Praha, hlášení policejního pluku SS 21 z 21. 3. 1945 o rozložení jednotek.
– 19 –
Novým působištěm štábu 7. roty se stala budova měšťanské dívčí školy v Tišnově, nyní budova tzv. malého gymnázia na ulici Riegrova. Zde bylo také umístěno Jagdkommando Tischnowitz (Tišnov) spadající pod velení 7. roty. Z této budovy velitelství 7. roty a tišnovského Jagdkommanda 21. policejního pluku SS organizovala další Jagdkommanda v Křiţanově, Adamově a Doubravníku. Pro účinnou komunikaci s vyšším velením i podřízenými jednotkami byla zřízena v domě č. p. 105 (dnes papírnictví Besének na náměstí Komenského) telefonní ústředna. 7. rotě a Jagdkommandům velel Leutnant (poručík) Albrecht nebo Albers. Jednou z mnoha činností, které v okolí tišnovského gymnázia 7. rota vykonávala, bylo například střeţení objektu tišnovského nádraţí, sokolovny a dnešního gymnázia, kde se od června 1944 nacházely kanceláře pro leteckou továrnu Diana GmbH. V přízemí gymnázia byly sklady s různými přístroji a nástroji. V dalších patrech sídlilo vedení, kanceláře a administrativa celé továrny. Asi nejzajímavější protipartyzánskou akcí, kterou 7. rota podnikla, proběhla 17. dubna 1945, kdy se z 16. na 17. dubna 1945 zřítil u Tišnova sestřelený americký letoun B-24H Liberator. Nesl zásoby a zbraně pro partyzánské jednotky na Tišnovsku. 7. rota s německými parašutisty pátrala po lesích a hledala americké letce. Naštěstí byli dříve nalezeni českými partyzány a dočkali se konce války. Později byla jednotka z Tišnova staţena a nasazena na frontě u Lanţhota proti Rudé armádě, kde utrpěla velké ztráty. Ti co přeţili, byli zajati Rudou armádou a posláni na Sibiř. 25. 4. 1945 bylo město Tišnov bombardováno sovětským letectvem. Budova gymnázia byla poškozena jen mírně. Sbírky a zařízení gymnázia byly zničeny nebo rozkradeny německými vojáky. 2 Po osvobození města bylo gymnázium a jiné budovy na Riegrově ulici a třídě obsazeno poddůstojnickou dělostřeleckou školou Rudé armády. Vojáci se zde učili taktice a zacházení s protitankovými zbraněmi. Například vyuţili opuštěného a uvnitř vypáleného německého tanku (Panzerkampfwagen V Panther) na konci Tišnova směrem k Ţeleznému k nácviku střelby z protitankových zbraní. 1. 6. 1945 Rudá armáda opustila gymnázium. Po válce profesor Vlček byl pověřen zorganizovat sběr šrotu.3 Aby sexta splnila kvótu, dotáhli studenti na dvůr gymnázia německé protitankové dělo Pak 40. Dělo bylo původně umístěno na dvoře za sokolovnou, kde byla za války opravna německých děl. Kromě děla se ve šrotu ocitl i maskovaný osobní automobil Opel Olympia vyuţívaný německou armádou, různé části německé výstroje či části dalších houfnic. Martin-Petr Tlustoš.
2 3
HANUS, Vojtěch. Sborník k 90. výročí Gymnázia Tišnov 2005-2010. Tišnov: Gymnázium, 2010, s. 10. KREJČÍ, Karel. TIŠNOVSKO. Vlastivědný čtvrtletník, jaro 1995, ročník XXVI, městský úřad v Tišnově.
– 20 –
Utajená místa našeho gymnázia Nezajímalo vás někdy, co se nachází za zamčenými dveřmi na naší škole, okolo kterých denně procházíte? Některá z těchto míst moţná znáte, o některých jste moţná ani neslyšeli. PŮDA Půda hlavní budovy gymnázia je obrovský a zatím nevyuţitý prostor. To by se ale mělo brzy změnit, do budoucích let se totiţ plánuje velká rekonstrukce. Pevně doufáme, ţe pan ředitel se bude řídit přáním všech studentů, a z půdy se tak stane malý studentský ráj s domácím kinem, odpočinkovou místností a dívčími záchodky s nekonečným mnoţstvím toaletního papíru.
SKLAD PRO VODÁCKÉ POTŘEBY Tato místnost skrývá vše, co potřebujete k tomu, abyste se stali drsnými vodáky. Najdete ji na druhé straně chodby, která vede do jídelny.
– 21 –
SAUNA Tato sauna se nachází ve venkovní šatně vedle kurtů. Plánujete nadále trávit volné hodiny sezením na parapetu u skříněk?
BAZÉN Komu by nestačila sauna, můţe mít i bazén! Nejdřív si ho ale budete muset napustit, těţko říct, jak dlouho se uţ nepouţívá. Nachází se v místnosti vedle sauny (tato informace je určena hlavně pro ty z vás, kteří uţ přemýšlí, kde sehnat cisternu s vodou).
– 22 –
Máš rum vs. Mushroom? It felt magical. Everywhere I looked were different shades of green leaves, blue shadows and brown trunks. We were in the woods near Deblín looking for mushrooms. It was a completely new experience for me. The longer we stayed there, the easier it was to see details – my eyes sharpened and I saw a few bobky. Still, this couldn’t compare to an experienced mushroomer, someone who has collected them for years. It was my first weekend in the Czech Republic, and I still remember the first sentence I understood in Czech: ‚Máš tam bedla?‘ Now, I can’t believe that it’s already almost the end of the school year. The months teaching at the Gymnázium seem to have passed so quickly. My time here has been full of new experiences. Many people are surprised that I would come to a small town like Tišnov from New York, but actually, every day has been exciting and new. If I had stayed in New York, I never would have learned to ski, dance salsa, cook svíčková, or distinguish bedla from bobka. My proudest accomplishment is learning how to eat like a Czech, completely cleaning the sauce from my plate with dumplings. I love coming into the classrooms, playing games or comparing Czech and American culture. It has been really interesting for me to see the differences in how we grow up, from how Moravians value nature to how silly the American health care system is. There are still some things I don’t understand, like how exactly Jeţíšek gets the presents in without anyone noticing (Santa uses the chimney). Also, though Easter was actually really fun, I’d still like to know where the tradition with the pomlázka came from… My first morning in the Czech Republic, I woke up hearing chickens clucking and roosters crowing, and I thought I was crazy until I realized that there were chickens across the street. Now, seeing chickens in my neighbors‘ yards no longer surprises me. But not everything has changed. I still find it amazing to wake up every day surrounded by nature and pretty hills like Květnice and Klucanina. I feel really lucky that I got the chance to live and work here in Tišnov. Chloe‘ Skye
– 23 –
Opravdová tvář naší školy Všichni studenti gymnázia mají určitě v ţivé paměti první dny strávené na naší škole. Všude se to hemţí novými tvářemi a v kaţdé hodině se seznamujete s novým učitelem, který vám ihned vmete do tváře své zdrcující poţadavky. Jak povzbudivé, ţe? Celou přestávku navíc trávíte blouděním po chodbách gymnázia a hledáním učeben. K tomu poslednímu bodu naštěstí existuje rychlá pomoc, mapy rozmístění tříd, které visí po stěnách školy. Naše redakce se rozhodla tyto mapy trochu vylepšit – zde můţete vidět výsledek.
– 24 –
– 25 –
Ankety mezi současnými a bývalými studenty GT Děkujeme všem, kteří se zúčastnili naší online ankety. Zde si můţete prohlédnout její výsledky.
Většina studentů by úroveň pedagogického sboru oznámkovala chvalitebně. Nejlepší věci na gymnáziu: kamarádi, všeobecný rozhled, kvalitní příprava na vysokou školu, kvalitní učitelé, rodinné prostředí školy Nejhorší věci na gymnáziu: stres, volitelné předměty až od třetího ročníku, chybějící toaletní papír, nesmyslnost hlavního vchodu.
– 26 –
Vlákna života Lehce tkají člunky stavu a odvíjejí čas, tkají osud lidský v neviditelný vzor, pod rukou tkalce osud a ţivot proplétá se a člunky věčnosti plují vstříc. Některé vedou vlákno barvy stříbra, i zlatá niť jak úsvit plátno rozzáří, často však látku odstín tmavý tvoří, jen vlákno temné smí se tkát. Mistra tkalce oko bystré nad tím dílem bdí, obratně se vlákna pletou a kříţí v plátno, jeţ s pravidelností danou pomalu a jistě opouští stav. Osnovu tu jistě sám Bůh stvořil, pečlivě vybíral přes sebe do stavu klad, nit tmavou stejně jako i světlou v síť osudu obezřetně vtkal. Její krásu však pouze on zná, člunky vede a vlákna tká, vlákna ušlechtilá a skvostná, nádherná, i ta obyčejná, nehezká. Dokud neutichnou všechny stavy, neţ zastaví člunky, jeţ po nich létaly, teprve tehdy na plátno své Bůh světlo vrhne, a důvody proč odhalí. Nitě temné výbavou byly nutnou v ruce tkalcově pevné a jisté, stejně jako vlákna drahocenná, jimiţ naplnil svůj plán. Kateřina Koukalová
– 27 –
Perličky
Dračková prof: „Tomáši, nemluv s plnou pusou! Jez a mlč!“ prof: ,,Tak, napadá vás něco, co bych vám do příští hodiny mohla přinést?“ student: „Mohla byste něco uvařit.“ prof: „Něco, co by vám pomohlo k maturitě – jídlo vynecháme.“ student: ,,Bečku!“
Drlíková prof (přední lavice jsou volné): „Pojďte dopředu, já nekoušu.“ student: „A čím rozmělňujete potravu?“ Ondráčková prof: „Mně připadá, ţe kdybych učila stejnou látku čtyřikrát po sobě, ţe byste to ani nepoznali!“
Hradilová prof: ,,Co to znamená chest of drawers which I inherrited from my grandmother?“ student: ,,Truhla bombarďáků, které jsem zdědila po své babičce. Našel mi to Google.“ prof (při písemce): ,,Tak se všichni podívejte z okna, jak sněţí, ať to kaţdej neříká zvlášť.“ prof (student z druhé skupiny přinesl třídní knihu): ,,Zas nás tady bude očumovat…“
– 28 –
Hanus prof: „V komunikaci mezi počítači probíhá pouze informace, ţádná výměna emocí či pocitů. Jo, jeden počítač tomu druhýmu nesděluje, ţe mu loupe v procesoru nebo ţe má málo proudu…“ prof: „Jaký je rozdíl mezi politickou a správní institucí?“ Nikdo neodpovídá. prof: „Tady je to dneska jako v akváriu.“ student: „Smím jít na záchod?“ prof: ,,Má práce, koukám, má neobvyklé účinky.“ prof: „Pejsek a Kočička oproti vám postupovali při pečení dortu velmi systematicky.“
Havlátová prof (se záchvatem kašle odchází na chodbu): ,,Děcka, kdybych umřela, tak se rozejděte.“ prof: „Slyšeli jste, jak nějaká ta důchodkyně umlátila pěstičkou ţraloka mezi oči? To já teda smekám. Já bych se pokakala a nechala se seţrat.“ prof (při kreslení obrázku): „No, to jsem to teď vymyslela, to nevíš, jestli je to šípek na klacku nebo trávicí soustava!“ prof: „Kolik máš obratlů ty?“ student: ,,Čtyřicet?“ prof: „Čtyřicet? Bacha, aby nám to tady nezačalo zavánět nějakým vysokým zvířátkem.“ prof: „Neztrácejte paniku!“
Sendlerová prof: ,,… Květiny by rozkvétaly na etapy. Něco v květnu, něco v červnu, něco v prosinci…“ prof: „A co smysly u ryb?“ student: „Kapři jsou smyslní.“ prof: „Obojţivelníci lezou do vody, aby se rozloţili… Teda rozmnoţili.“ student: „Jak poznám, ţe má králík kokcidiozu?“ prof: „No, vykucháš ho.“ prof: „Neţijeme v jeskyni, abychom se vzájemně obšťastňovali našemi zápachy.“
Hošková prof (vysvětluje sálání): ,,No jo, ale přes čtyři vrstvy skel byste toho moc neviděli…“ student: „Si roţnu, ne?“ student: „No, máme tam potenciální energi…“ prof: „Ale proč?“ student: ,,No a proč ne?“
– 29 –
Tesař prof: „Tak koho si vyzkoušíme?“ student: „Pane profesore, my jsme včera přijeli strašně pozdě z Prahy.“ prof: „Já vám taky neříkám, v kolik jsem přišel domů a v jakým stavu.“ prof: ,,Vy máte mít tělocvik, ţe? Tak se kouknem na film o Americe a do třídnice napíšem posilovací cvičení.“ prof (při zkoušení): ,,No, tak jak se omezil ten průmysl?“ student: ,,Já nevím, tak asi ta země uţ…“ prof: ,,Kdyţ řekneš já nevím, jak můţeš dál mluvit?“ prof: „Co je to krajinná sféra?“ student: „To je třebas… kdyţ vylezete tady na tu krásnou rozhlednu a…“ prof: „Co bych tam lezl? Ještě spadnu!“ student: „Tam jsou zábrany.“ prof: „No, já jsu schopný všeho.“ student: „Tak stačí, kdyţ půjdete pod rozhlednu.“ prof: „Jo, a vy na mě seshora něco hodíte!“ prof: „Teď mi řekni něco o vodstvu.“ student: „Dále tu máme…“ prof: „Jak dále? Proč dále? Někdo klepal nebo co?“ student: „Dobrá! Vodstvo…“ prof: „Lepší!“ student: „Pane profesore, půjdeme se podívat na Gastro? To pořádají kaţdý rok děcka z Lomnice.“ prof: „Já ti dám Gastro! Tady u tabule… Vem si ten rohlík a pojď!“ prof: „Kam dopadne ten kámen? Varianta A nebo B?“ student: „Varianta B.“ prof: „Výborně! Ideální stav Země! Nadskočíš a jsi o třicet kilometrů dál!“
Trojánek prof (na studenta, který neustále vyrušuje): ,,Nedráţdi hada bosou nohou!“ student: ,,Ale já mám pantofle!“ student: „A pane učiteli, klokan je masoţravec?“ prof: „To víš ţe jo, seţere tě klokan.“ prof (k písemkám): ,,No vypadá to, ţe jste objevili nový africký kmen: Hotentáci.“
Trtílková prof: ,,Kdybyste věděli, jak já bych chtěla mít matematiku 4. ročníku probranou, abychom uţ měli pokoj, klid a mír!“ prof: ,,Karolíno, máte to uţ spočítané, ţe si povídáte?“ student: ,,Karolína chybí.“ prof: ,,Já jsem po víkendu tak unavená, vůbec nevím, co se dělo.“ student: ,,To já taky ne.“
– 30 –
Matula prof: „Program na dnešní den – probereme Stendhala, vyzkouším, doděláme referáty, nejste náhodou ostříhaný?“ prof (kouká do třídnice): „Co jste to prosím vás v té fyzice dělali? Míchačka kapalin a plynů?“ student: „To bude mechanika.“ student (rozřazujeme jazyky do jazykových skupin): „Co je u sedmé otázky ta mimozemština? třída: „To je nizozemština!“ prof: ,,A to jste měli za domácí úkol. (podívá se do sešitu studenta) Á, neměli, vy jste ti pomalejší!“ prof: ,,Jaké S se tam píše? S nebo Z?“ prof (zapisuje do třídnice): „Jenom jsem vám chtěl říct, ţe tady včera nebudu.“ prof (kontroluje seznam skříněk): ,,S kým sedíš ve skříňce?“ student: ,,Omlouvám se, ale místo mluvnice jsem si omylem vzala literaturu.“ prof: ,,A co já s tím?“ prof: ,,Zola zemřel na otravu plynu – nechtěně.“ prof: ,,Co je to stuţkonoska modrá?“ student: ,,Řekla bych, ţe nějaký hmyzák.“ prof: ,,Ne, je to noční můra.“ prof: ,,Seifert dostal v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu. To uţ jste byli na světě?“ student: ,,Víte vůbec, kterej je rok?“ prof: ,,Mám to sice pozdě, ale špatně vytištěné!“ prof: ,,Je to psané, aby to pochopil i blbeček. Ale toho blbečka si tam nepište, napište si běžný člověk.“
Miovský prof: ,,Se mnou skončíte aţ 30. června, teda pokud mi z vás dřív neřachne.“ prof: ,,Takţe podle tebe existuje 2,7 kopáčů?!“ student: ,,Ale jo, kdyţ jednomu třebas chybí ruka…“ prof (říká čtvrtletní hodnocení): „Co to vidí mé oko? To je sešup dólů!“ prof: „Máš tam napsaný všechny známky? Ať pak rodiče nešlehne!“ student:,,Můţu jít na záchod?“ prof: „Tos pil u snídaně škopka nebo co?“ student2 (po chvíli): „Můţu jít na záchod?“ prof: „To jste včera všichni pařili nebo co?“ prof: „Graf se prokládá čarou a komu se ta ruka třepe jako důchodcovi, tak se musí zklidnit!“ prof (student je zkoušen a stáhne si tabuli víc dolů): ,,Ten člověk musí mít ukrutnou sílu!“ student: „Pane učiteli, já jsem dostal jedničku, ale na SASu mám dvojku.“ prof: ,,Tak to přepíšeme na dvojku, ať to sedí s internetem.“ student: „Pane učiteli, co je napsaný na té tabuli?“ prof: „Ypsilon! Vţdyť to vypadá jako normální ypsilon! Teda skoro…“ – 31 –
Urbánek prof: „Ale vím, ţe jsem ty vaše písemky opravoval, poslouchal jsme u toho metál.“ prof: ,,Konstantin VII. Porfyrogennétos byl byzantský císař a historik. Historik na trůně… To je krásná představa!“ prof: ,,Mé základní právo je porušovat vaše práva.“ prof: ,,Kdyţ Athény mají loďstvo a Sparta má pozemní vojsko, co bude tím rozhodujícím?“ student: ,,Letectvo!“ prof: ,,Sluţba, hlaste! No tak, kdo je sluţba? Buček, Kotlík! (čte si třídnici) Chybí Buček, Kotlík… Aha.“ prof (na studenta, kterému zvoní mobil): „Co to je? Tohle vyzvánění nemám rád… Kdybyste tam aspoň měl Piráty z Karibiku jako já… Co to máte za křáp? Ukaţte? Jé, stejný jsem koupil manţelce k Vánocům!“ prof (na studenta, který má nohy na stole): „Jste opravdu nechutný! Začněte se chovat nějak sociálně.“ prof: „Testy budou brutální.“ student: „Jak brutální?“ prof: „Jakoţe náročné, já nejsem Arnold Schwarzenegger. prof: ,,Počkejte, já tady vlastně mám jednu mapu! (rozklikne obrázek na počítači) No, to je nádhera! To je mapa jako víno! (chce ještě něco upravit) Tohle sem, to takhle… No, já jsem tak strašně šikovnej! Ještě ţe jsem tak skvělý systematik!“ prof (u zkoušení): „Myslíte, ţe to bylo na čtyřku?“ třída: „Jo…“ prof: „Vás se neptám, ptám se svého druhého já.“ prof: „Co vytvořilo Řecko a Egypt po pádu Makedonie?“ student: „Folkové duo.“ prof: ,,Tak tady je socha Homéra, tady posmrtná maska a tady je současný stav hokejového zápasu.“
Wágnerová prof: „Kdyby měl ten balón noţičky, tak mu přikáţu, aby vás nakopl!“
Rohlínková Zadání: Vytvořte přechýlená jména ženského rodu (pouze druhý řádek). student1: „Paní učitelko, a co ta zahrada? Ta je na druhém i třetím řádku.“ prof: ,,Tu udělejte taky.“ student2 (za chvíli): „Pančelko, a co ta zahrada?“ prof: „To taky udělejte.“ student3 (za chvíli): „Paní učitelko, co s tou zahradou?“ prof: ,,Já učím na zvláštní škole! Teď pro všechny, tu zahradu udělejte také!“ prof (na studenta, který nedává pozor a pořád si hraje s tužkou): „Petře, vy švadlenko madlenko!“ prof: ,,Tomáši, můţeš si prosímtě posunout na jinou ţidli?“ student: ,,A proč?“ prof: „Protoţe sedíš Jarkovi na vedení.“ – 32 –
prof: ,,Takţe Ondra bude nastupovat kde?“ student: „Na chodbě!“
Lanková prof: ,,Uţ jste někdy četli text a narazili jste na samostatně oddělenou úvahu? Co s ní?“ student: ,,Tu přeskočíme.“ prof: „Tak nám řekněte, jak na vás báseň zapůsobila.“ student: ,,Neskutečně.“ prof: „Zkuste to trochu přiblíţit.“ student: „To ani nejde slovy vyjádřit…“ prof: „Prosím vás, nemohli byste ta lízátka zastrčit hlouběji do krku, aby nevykukovaly ty tyčky, nebo je aspoň vyhodit do koše?“ prof (studenti se pokoušejí charakterizovat romantického hrdinu): „Tak na čem jste se dohodli?“ student: „Ţe je to chlap!“ prof: „Myslím, ţe od začátku bylo jasné, ţe to není lední medvěd.“ prof (studenti shání papíry z minulé hodiny): ,,Někteří marně předstírají, ţe hledají.“
Lorenc prof (při měření): „To jsem neřekl, co teď řeknu.“ student: ,,Pane profesore, to nejde.“ prof: ,,Všechno jde, jen malý děti se musí nosit.“ prof: „Čím je dána výška absolutního tónu?“ student1: „No, já asi nevím.“ student2: ,,To bude Mozartova konstanta!“ Pan profesor zatěžuje pružinu již několikátým závažím. student: „Abyste tu pruţinu nepřetáhl, pane profesore.“ prof: „Neměj péči, seňor.“ prof: ,,Petře, nehoupej se na té ţidličce! Spadneš a špatně to dopadne!“ student: „Jo, spadneš a nateče ti mozek do krku.“
Švábenský prof: „Sám jsem překvapený, ţe jsem takový příklad vypočítal!“ prof (vysvětluje postup řešení příkladu): ,,Takhle, takhle, tohle sem… jo? (celá třída nechápavě kouká, profesor se zarazí) A teď mě napadá, ţe jsem vás popletl. A sebe taky…“ student: „Myslíte ten okamţik před rokem a půl, kdy jste nás začal učit?“ prof: „Neţ ty se zvedneš, tak Bolt má zaběhlou stovku, moţná i dvě.“ prof: „Vy jste dutí jako bambusový háj!“ prof (na studenta): „Proč mluvíš?“ student: „Já jsem jen říkal Betce, ţe jí to dnes sluší.“
– 33 –
Zachoval prof (na studenta, kterého přistihne s mobilem): „Jseš nenápadnej jako šestimetrovej… ţebřík!“ prof: „Vojtěchu, tak krásné jméno máš… A tak blbej jseš!“ prof: ,,Kdopak bude V2O5?“ student: ,,Oxid vadný?“ student: ,,Můţu jít na záchod?“ prof: ,,Vy jste ale počůraná třída!“ prof: ,,Cos dostal?“ student: ,,Dvojku.“ prof: ,,Jak to?! To uţ je skoro pětka!“ student: „Co mě vychází z chemie?“ prof: „Já nevím…“ student: „Tak se mrkněte…“ prof: ,,Ále, kašlu na to!“ prof (při písemce chodí po třídě): „Ukaţ, cos to tady napsal?“ student: „Ag3.“ prof: ,,Coţe? Ty seš šulda, ani opisovat neumíš!“ prof: „Myslivec… tedy myslitel…“ prof: „No, ty seš ale sprosťák, teď jsi ji urazil! Jí to sluší kaţdý den!“
prof: „Jak se jmenuje to barvivo?“ student (po chvíli ticha): „No tak nás uţ nenapínejte!“ prof: „No, já vás nenapínám, já to teď taky nevím.“
Zelinková prof: ,,Řekněte příklady vidu dokonavého ke slovesu vidět.“ student: ,,Slyšet!“ prof: ,,No jasně, ke slovesu najíst se pak dáte jít se vykakat, ne?“ prof (na studenta1): „Proč nesedíte na svém místě?“ student2: ,,Protoţe nemá učebnici. prof (na studenta2, ke kterému si přisedl student1): „A vy ji máte?“ student2: „Ne, proč?“
Pezlarová Přijde student z druhé skupiny s třídní knihou. studenti: ,,Dobrý den!“ prof: ,,Odkdy říkáte spoluţákům dobrý den?“ student: ,,On tady není tak často.“ prof: „Give me an example of a sea.“ student: „Atlantic ocean.“
– 34 –
REDAKCE N. G. A. F. saiima D. Rika L. Vm Martin-P. T. Petr F.
DĚKUJEME ZA POMOC Mgr. Helena Zelinková Mgr. Petr Matula PhDr. Vojtěch Hanus Mgr. Jiří Urbánek Mgr. Iva Bahenská Jiří Havíř Veronika Bočková
– 35 –
