Slovo starosty. Výzva k zachování a modernizaci vojenské posádky. Čtenáři našich Chlumeckých listů, vážení občané, v Chlumci nad Cidlinou nebo

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

3

2002

Vzpomínka na Tomáše Masaryka a jeho syna Jana

Domov dùchodcù se rozrostl

Z jezdeckého oddílu TJ Equus Kinsky Chlumec nad Cidlinou dne 28.3.2002

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty Čtenáři našich Chlumeckých listů, vážení občané, v příloze tohoto úvodu Vás chci seznámit s nesmírně vážným problémem, který se nad naším městem vynořil náhle jako černý mrak. Jedná se o to, že náhlou a podivnou změnou vládního rozhodnutí, které konkrétně vyšlo z Ministerstva obrany České republiky, je ohrožena budoucnost vojenské posádky „v lese“, jak my jsme tento areál zvyklí nazývat. Vše souvisí s programem profesionalizace a modernizace české armády, kdy by mělo dle mých informací zůstat funkčních pouze asi 32 vojenských posádek z dnešního počtu 141. Tedy asi 110 posádek v republice by do roku 2006 mělo být zrušeno, sanováno (termín pro odstranění ekologických zátěží) a případně nabídnuto civilnímu sektoru pro jiné využití. Nic proti tomuto kroku, tomu se nedá zabránit, protože se jedná o celosvětový trend. Podivné je však to, že ještě do konce roku 2001 bylo i v armádních kruzích proklamováno, včetně kladného stanoviska komisařů NATO, kteří naši posádku hodnotili v loňském roce, že posádka v Chlumci nad Cidlinou bude jednoznačně určena k dalšímu technickému rozvoji z finančních prostředků NATO, včetně rozšíření pracovních míst. Jako mávnutím čarovného proutku je nyní tato posádka hodnocena speciální firmou DECO Praha (zakázka od Ministerstva obrany ČR) v kategorii posádek určených k likvidaci!!! Tomu všemu je nasazena koruna v té podobě, že v Dašicích, 14 kilometrů od Pardubic, má být vybudován pro účely naší armády a NATO takzvaný multisklad, nákladem několika miliard korun. Tam je totiž taky vojenská posádka, ale technicky v havarijním stavu. Pokud se naplní vládní závěr, v Dašicích se nejprve téměř veškeré nemovitosti zlikvidují a na zelené louce pak bude vybudován nový areál multiskladu se zázemím i pro kulturu a sport. Samozřejmě také desítky a možná stovky bytových jednotek. To vše za peníze daňových poplatníků, tedy nás všech. 2

A protože v Chlumci nad Cidlinou je dle mého názoru možno vybudovat takový vojenský multisklad společně se zachováním skladové technologie pohonných hmot za poloviční hodnotu investičních nákladů, protože mnoho budov je po průběžné modernizaci, a také prostoru je zde více než dost (rozloha 370 hektarů), a protože v posádce v Chlumci pracuje 230 zkušených a profesně vyškolených odborníků, kteří by přišli o práci, rozhodli jsme se velmi razantně podniknout kroky k tomu, aby posádka v Chlumci zůstala zachována. Jedná se o rozvoj nebo útlum průmyslu a zaměstnanosti našeho města a celého okolí? A proto negativně mířenou morovou ránu ze strany naší vlády musíme odrazit. Domnívám se, že někdo v pozadí tahá za nitky tak, aby v Královéhradeckém kraji nezůstal žádný vojen-

ský potenciál, ale vše bylo pěkně koncentrováno do kraje Pardubického. Prozatím proběhla jednání i za přítomnosti pana hejtmana Ing. Bradíka u vládního zmocněnce generálmajora Ing. Škopka, dále jsem jednal s firmou DECO, která hodnotí technický stav posádek v republice a byly poslány dopisy na naše krajské zastupitelstvo, na poslance a senátory za východní Čechy a na Ministerstvo obrany ČR. Jsem velmi rád, že se k výzvě připojili svým kladným stanoviskem i pan starosta Ing. Louda a místostarosta pan Žibrůň z Nového Bydžova, a za toto jim budeme zavázáni. Podpis samozřejmě připojil i pan starosta Šustr z Nepolis za náš mikroregion. Svazky obcí „Nobydžovsko“ i náš mikroregion (dle novějšího termínu svazek obcí) „Cidlina“ si musí ve svém rozvoji pomáhat především z hlediska zachování a zřízení dalších pracovních míst, vždyf do zaměstnání se dá z obou měst snadno po většinu roku dopravit i na kole. Ing. Miroslav Uchytil starosta města

Výzva k zachování a modernizaci vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou V rámci chystané transformace a modernizace armády České republiky má postupně do roku 2006 ukončit činnost asi 110 vojenských posádek z celkového počtu asi 140. Tento postup v rámci reformy ozbrojených sil je v souladu s technickým vývojem i v souladu s koncepcí NATO. Jsou však vojenské posádky, jejichž technická úroveň byla až do současnosti průběžně modernizována a bylo by nezodpovědné jejich činnost ukončit, když mají především díky své geografické poloze a všeobecné vysoké úrovni všechny předpoklady k dalšímu rozvoji. Jednou z takových vojenských posádek je i současná posádka logistického zabezpečení v Chlumci nad Cidlinou. Město Chlumec nad Cidlinou, Město Nový Bydžov, svazek obcí Cidlina a svazek obcí Novobydžovsko vyzývá Ministerstvo obrany České republiky k zachování vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou nebo k jeho transformaci na armádní multisklad formou potřebné modernizace.

Odůvodnění: 1. Vynikající geografická poloha: vojenská posádka v Chlumci nad Cidlinou leží pouhé 3 kilometry od budoucí dálnice D 11, která bude v nejbližších letech konečně dobudována. Železniční mezinárodní koridor je od posádky vzdálen pouhý Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

2.

3.

4.

5.

6.

1 kilometr přímo od překladového nádraží. Z něj až do vojenského areálu vede v roce 2001 rekonstruovaná železniční vlečka. Rozloha vojenského areálu je 360 hektarů s dokonalou možností další výstavby. Poloha posádky ve vztahu k životnímu prostředí: z hlediska posouzení ekologických zátěží je v letošním roce počítáno s poslední etapou sanačních prací, aby byl vojenský areál ekologicky čistý. Zmíněných 360 hektarů areálu neleží v zájmové oblasti zvýšené ochrany podzemních vod a nezatěžuje negativně vlivem na životní prostředí intravilán města. Technický stav budov (skladových, administrativních i technické zázemí) je na velmi dobré úrovni, mnohé z nich lze s minimálními úpravami využít pro vybavení nejnovějšími automatizovanými technologiemi skladovacích a manipulačních systémů. Vojenský areál má kompletně dobudovanou infrastrukturu včetně podrobné sítě světelných kabelů. Vojenská posádka disponuje například dostatečnou rezervou kapacity elektrické energie. Jedinou výjimkou je chybějící plynovodní přípojka ze vzdálenosti pouhý 1 kilometr od plynovodního řadu. I na toto technické dokončení je však připravena kompletní prováděcí stavební dokumentace. Současný potenciál lidských zdrojů: v posádce pracuje přibližně 240 zaměstnanců, z toho je 50 % vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných. Všichni zaměstnanci mají kvalifikaci požadovaných profesních odborností - převážně na dopravu a skladování vojenského materiálů s ohledem na utajované skutečnosti. Jejich případné propuštění by mělo těžký negativní dopad na zaměstnanost v regionu hradeckého okresu, dále zatížení státní pokladny ve formě mnoha desítek milionů korun odstupného a dalších nákladů na rekvalifikaci. Město Chlumec nad Cidlinou počítá s výstavbou bytů pro zaměstnance vojenského útvaru Předpokládáme výstavbu 30 bytů, na jejichž výstavbu v současné do-

3 / 2002

bě podáváme žádost o dotaci ze státního fondu rozvoje bydlení. 7. Za posledních deset let bylo do modernizace vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou investováno okolo 80.000.000 korun. Není možné tyto peníze, které plynuly z kapes daňových poplatníků jednoduše obětovat. 8. V případě ukončení činnosti posádky bude muset MO ČR investovat do likvidace stávající technologie další stovky milionů korun, není možné areál pouze opustit a zanechat za sebou smutný, korodující a nebezpečný památník bez možnosti využití v civilním sektoru. I v případě, že dojde k potvrzení útlumu činnosti posádky ze strany Ministerstva obrany ČR, je jasné, že stávající nemovitosti již nedostanou potřebné investice na běžnou údržbu, areál bude během příštích let zákonitě chátrat a bude posléze nevyužitelný jakýmkoliv způsobem. 9. Vojenská posádka je stále zahrnuta do „Programu bezpečnostních investic NATO“, který počítá s jejím rozvojem !!! 10. Záměr MO ČR utlumit činnost vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou a současně postavit na „zelené louce“ ohromný multifunkční sklad v Dašicích na Pardubicku postrádá logickou správnost z hlediska modernizace armády, také s ohledem na ekonomické ukazatele: - posádka v Chlumci již disponuje kvalifikovanými lidskými silami, ale posádka v Dašicích nikoliv - Chlumec je geograficky daleko výhodněji položen než Dašice (dálnice, mezinárodní železniční koridor - ideální rychlé spojení na Prahu atd.) - umístění vojenského multiskladu do Chlumce, kde jsou využitelné mnohé nemovitosti s nenákladnými stavebními úpravami. Areál v Chlumci může být v rámci centralizace vojenských posádek upraven tak, že bude sloužit jako sklad pohonných hmot pro armádu (současná funkce) i jako multisklad. V každém případě jde o obrovskou úsporu vynaložených nákla-

dů oproti výstavbě multiskladu „na zelené louce“ v Dašicích - regionální rozvoj Královéhradeckého kraje je narušen ve prospěch regionálního rozvoje Pardubického kraje. V Královéhradeckém kraji nezůstane z armádního sektoru téměř vůbec nic, naopak v Pardubickém kraji dochází k neúměrnému soustřeeování investic Ministerstva obrany ČR !!! - vzdálenost potenciálního multiskladu v Chlumci nad Cidlinou k dopravní brigádě se sídlem v Pardubicích - Semtíně je kratší a bezproblémovější než dopravní osa Dašice - Semtín. Dopravní vzdálenost Chlumec - pardubické vojenské letiště je téměř stejná, jako osa Dašice - pardubické vojenské letiště, ale hlavně bezproblémovější (část dálnice D 11 a komunikace I. třídy 36/I). Tato výzva je adresována zastupitelstvu Královéhradeckého kraje, Ministerstvu obrany ČR a poslancům a senátorům oblasti východních Čech. Podle dostupných informací totiž k náhlému obratu v reformě ozbrojených sil ČR ve shora popsané záležitosti došlo v závěru roku 2001, když předtím byla útlumovou posádkou zvolena vojenská posádka v Dašicích. Žádáme proto o odborné vyjádření k této výzvě. Opírat by se mělo o objektivní posouzení využitelnosti celého areálu, které bude zohledňovat všechny výše uvedené okolnosti a nejen cíleně vybrané údaje, které by směrovaly k útlumovému programu. Ing. Miroslav Uchytil - starosta města Chlumec nad Cidlinou Eduard Haspra - místostarosta města Chlumec nad Cidlinou Ing. Pavel Louda - starosta města Nový Bydžov a předseda svazku obcí Novobydžovsko Josef Žibrůn - místostarosta města Nový Bydžov Jiří Šustr - předseda svazku obcí Cidlina V Chlumci n. Cidl. dne 20. února 2002 Přílohy: souhlasné stanovisko starostů zainteresovaných obcí 3

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

K rukám krajské rady a krajského zastupitelstva Královéhradeckého kraje Poslanci a senátoři Ministerstvo obrany - J. Tvrdík Generálmajor Ing. Škopek

Vážení, žádáme Vás o stanovisko k „Výzvě k zachování a modernizaci vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou.“ Ve „Výzvě“ je obsažena úvaha, že náhlým rozhodnutím MO ČR má být vojenská posádka v Chlumci nad Cidlinou posouzena v ustavené kategorii jako útlumová s nulovým využitím pro českou armádu. Ještě na podzim roku 2001 byla tato posádka určena k dalšímu rozvoji. Namísto toho byla v tu-

též dobu náhle zařazena do budoucího rozvoje posádka v Dašicích v Pardubickém kraji, která byla předtím jednoznačně zařazena do útlumového programu a nyní by zde měl být vystavěn vojenský multisklad. Dochází tím, dle našeho názoru, k naprosto nerovnoměrnému rozdělení vojenského potenciálu ve východních Čechách. V Královéhradeckém kraji nezbude téměř vůbec nic, kdežto do Pardubického kraje budou koncentrovány státní prostředky pro armádu. Přitom, jak je dokladováno ve „Výzvě“, vojenská posádka v Chlumci nad Cidlinou byla i v minulosti průběžně modernizována, na rozdíl od posádky v Dašicích. Rozkládá se na 370 ha a i z hlediska vojensko-strategického má neméně dobrou polohu

jako Dašice (např. kratší dojezdová vzdálenosti ke generálním štábům v Praze). Je zde dostatečný prostor pro to, aby tu mohl být zachován sklad pohonných hmot pro armádu a současně vybudován i vojenský multisklad. Čas na rozhodování není téměř žádný, protože pražská projektová firma DECO hodnotí v současné době technický stav obou posádek tak, jak je uvedeno výše, tj. posádka v Dašicích je posuzována pro Ministerstvo obrany ČR jako rozvojová a Chlumec nad Cidlinou jako útlumový! S pozdravem Ing. Miroslav Uchytil starosta V Chlumci nad Cidlinou 5. 3. 2002

Zasedání zastupitelstva a rady města Od uzávěrky lednového čísla Chlumeckých listů (v únorovém čísle informace z radnice nebyly) proběhla dvě zasedání zastupitelstva a tři zasedání rady města.

ŠKOLSTVÍ ! Zastupitelstvo schválilo výstavbu veřejně přístupného sportoviště v areálu dvora Základní školy v Chlumci nad Cidlinou v případě získání dotace z vyhlášeného výběrového řízení na projekty „Výstavba víceúčelových sportovišf v roce 2002“. Předpokládaná investice nepřesáhne částku 800.000,- Kč a Město Chlumec n. C. se zavazuje dokrýt ze svého rozpočtu zbývající část po získání dotace. Zároveň zastupitelstvo trvá na uzavření školního areálu.

MAJETKOVÉ ZÁLEŽITOSTI ! Na 25. zasedání zastupitelstva bylo projednáno 15 bodů týkajících se městského majetku. ! Dále byl schválen bezúplatný převod majetku z daru Opavia-LU, a.s. Praha do majetku příspěvkové organizace Základní škola Chlumec nad Cidlinou. 4

MĚSTSKÝ ROZPOČET ! Zastupitelstvo schválilo bez připomínek rozpočet města na rok 2002. ! Zároveň schválilo i předložený výsledek hospodaření Fondu rozvoje bydlení za rok 2001.

VYHLÁŠKY ! Byla schválena vyhláška č. 1/2002, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 4/2001 o místních záležitostech veřejného pořádku na území města Chlumec nad Cidlinou. ! Rovněž vyhláška č. 2/2002 o změně vyhlášky č. 1/2000 o stanovení druhů místních poplatků a jejich

sazeb pro území města Chlumec nad Cidlinou byla schválena.

VZHLED MĚSTA ! Zastupitelstvo odsouhlasilo výstavbu dalších 30 bytů (dům E, F) a uložilo starostovi podat žádost o dotaci na výstavbu těchto bytů v ul. Nádražní. ! Rada schválila smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení projektu na osazení města orientačním systémem a následně pak zhotovení a instalace směrovek ulic a místních cílů s termínem provedení březen a duben letošního roku.

Občanské sdružení „Město v zahradách“ a Město Chlumec nad Cidlinou zvou srdečně všechny občany na

slavnostní otevření Lorety

,

které se bude konat v sobotu 8. června 2002. Podrobnější informace se dozvíte v příštích číslech Chlumeckých listů.

Chlumecké listy

POLICIE ČR

Z POLICEJNÍCH ZÁZNAMŮ " Dne 13. 1. 2002 ve 2.10 hod. byl v Chlumci n. C. v Pražské ulici kontrolován 35ti letý řidič osobního auta zn. Š 120 L a provedenou dechovou zkouškou bylo zjištěno, že řidič před jízdou požil alkoholické nápoje. Na základě tohoto zjištění byla řidiči zakázána další jízda a byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve na zkoušku alkoholu. Řidič se však podrobil pouze lékařskému vyšetření, ale odběr krve odmítl. Za odmítnutí hrozí řidiči postih ve výši 15 000 Kč. " Dne 4. 1. 2002 obvinil policejní rada 15ti letého mladíka z Chlumecka ze spáchání trestného činu krádeže vloupáním do objektu České obce sokolské v Chlumci n. C. pod sokolovnou, dále pak z trestného činu poškozování cizí věci, jelikož při vloupání do zaparkovaného auto-

busu před nádražím ČD v Chlumci n. Cidl. rozřízl nožem spojovací měch kloubového autobusu, čímž způsobil škoda ve výši 100 000 Kč. " Policie ČR Obvodní oddělení Chlumec n. C. pátrá po neznámém pachateli krádeže nákladního automobilu zn. Š LIAZ SPZ HOJ 03-59 s přívěsem SPZ HOK 03-42 oboje žluté barvy s modrou plachtou, ke které došlo v době od 21.00 hod. dne 24. 1. 2002 do 1.30 hod. dne 25. 1. 2002 na autobusovém nádraží v Chlumci n. C. před nádražím ČD. Na vozidle i přívěsu bylo v době krádeže naloženo 24 ks palet střešních tašek. Neznámý pachatel způsobil majiteli autodopravy škodu ve výši 260 000 Kč. " Největší podíl na trestné činnosti v obvodu OOP Chlumec n. C. má

majetková trestná činnost, a to zejména krádeže. Dokladem toho je i mimo jiné krádež elektrického kabelu na provozovně písníku Pamětník, kde v době od 14.30 hod. dne 28. 1. 2002 do 7.00 hod. dne 29. 1. 2002 odcizil neznámý pachatel 80 m kabelu pod napětím tak, že na jedné straně kabel odsekl a poté odřízl. Způsobil tak a.s. TARMAC Severokámen škodu ve výši 58 000 Kč. " Na závěr bych chtěl upozornit řidiče motorových vozidel, že jejich vozidla nejsou trezory, o čemž se přesvědčilo několik návštěvníků PENNY MARKETU v Chlumci, kde na parkovišti před prodejnou došlo k několika krádežím věci ze zaparkovaných vozidel, a to zejména těch řidičů, kteří svoje cenné věci a nákupy nechávají ve vozidlech vystavené, jako kdyby je nenechavcům nabízeli. npor. Zima

Reklama

3 / 2002

5

O ČEM SE MLUVÍ

Domov důchodců V Podzámčí se rozrostl

V úterý 26. února 2002 byla slavnostně otevřena další, v pořadí již druhá budova domova důchodců. Přestavba chlumecké nemocnice - porodnice byla provedena podle projektu ing. architekta Jana Zimy královéhradeckou společností KPM. Se stavbou se začalo na jaře v roce 2000, i když přípravné práce byly zahájeny již o rok dříve. Celá stavební akce byla financována státem prostřednictvím Okresního úřadu v Hradci Králové. Celkové náklady dosáhly téměř 89 miliónů korun. Nemalý podíl na zdaru této akce má i samotné město Chlumec nad Cidlinou v čele se starostou ing. Miroslavem Uchytilem a samozřejmě celé vedení domova důchodců s jeho ředitelkou Mgr. Janou Šimečkovou. Od 4. března 2002 najde v tomto překrásném objektu trvale svůj nový domov 76 seniorů. Dalších 5 míst bu-

de sloužit pro přechodnou respitní péči. Pracovníci domova důchodců budou tedy zabezpečovat ošetřovatelskou a gerontopsychiatrickou péči 81 starým lidem, kteří ji potřebují. Na otevření tohoto zařízení čekali nejen jeho budoucí obyvatelé, ale pře-

devším léčebny dlouhodobě nemocných a nemocnice, kde byli tito lidé umístěni. Na sobotu dne 2. března připravili pracovníci domova důchodců příjemné překvapení nejen občanům našeho města, ale i všem ostatním, kteří měli zájem si toto překrásné zařízení prohlédnout. A zájem byl skutečně mimořádný! Poděkování patří všem, kteří pro tento den vyměnili svoji odbornou profesi za profesi průvodcovskou, které se zhostili na výbornou. Všichni návštěvníci měli možnost prohlédnout si s odborným výkladem všechny prostory nového zařízení. Nahlédli tak nejen do budoucího soukromí obyvatel, kteří zde budou obývat 18 jednolůžkových pokojů (cena za tento pobyt na měsíc včetně stravy činí 6 171,- Kč) a 29 pokojů dvoulůžkových (cena včetně stravy činí 5 664,- Kč), ale bylo možno obdivovat další nádherně zařízené prostory - jídelny, kuchyňky, společen-

foto Ant. Fibigr ské místnosti, knihovnu, koupelny se speciálními sprchami a vanami, tělocvičnu a místnost pro rehabilitaci, ale také kadeřnictví a pedikúru, a dokonce i místní kapli, kam budou docházet duchovní různých církví. Bylo pamatováno skutečně na všechno. Přejeme všem novým obyvatelům domova důchodců, aby tu prožili pohodové stáří a zaměstnancům radost z jejich náročné, ale velmi záslužné práce. Mgr. Milena Komárková 6

Chlumecké listy

O ČEM SE MLUVÍ

Zastupitelé a občané města jednali s poslanci V pondělí 11. 3. proběhlo jednání zastupitelů a občanů města s poslanci, na kterém se hovořilo o třech, pro město stěžejních problémech. 1. Dopravní situace Jak sdělil starosta města ing. Miroslav Uchytil, stavba dálnice D 11 se potýká s obrovskými problémy díky zkostnatělé státní legislativě. Její výstavba bude probíhat zřejmě až v roce 2004. Vedení chlumecké radnice se proto snaží o okamžité řešení neúnosné dopravní situace ve městě vybudováním plně synchronizované světelné křižovatky. V centru města se totiž setkává mezinárodní silnice E 67 - Praha - Hradec Králové - Polsko se silnicí druhé třídy č. 327/II - Jičín - Kolín. Zde se v inkriminovaných dnech (pondělí a v pátek) tvoří kolony aut ze směru od Nového Bydžova a Týnce nad Labem, která nemají šanci vjet na silnici E 67. Tyto problémy se dotýkají také všech občanů Chlumce nad Cidlinou, nevyjímaje děti dojíždějící do místní základní školy ze všech směrů. „Ve městě byl vybudován pouze jeden semafor, který neplní požadované bezpečnostní parametry. Upozorňuji na díry v silničním zákoně č. 113, kde světelná signalizace není součástí komunikace. Přitom světelná návěstí součástí železnice

jsou,“ podotýká starosta ing. Uchytil. „Z tohoto důvodu nemůže město žádat o finanční prostředky ministerstvo dopravy, SFDI ani BESIP! Toto pro křížení významných komunikací postrádá veškerou logiku! Město by tak mělo ze svých prostředků uhradit na vybudování světelné křižovatky 2 900 000,- Kč! To se vzpírá selskému rozumu!,“ dodává starosta města. Poslanci byli požádáni o novelizaci silničního zákona. Paní poslankyně Horníková (ODS) přišla s iniciativním návrhem - pomoc městu při získání státních finančních prostředků ze státní rozpočtové rezervy. V případě pochopení poslanců by bylo možno realizovat tuto křižovatku již letos na podzim. To by pomohlo více jak 20 000 řidičů denně, tak obyvatelům nešfastného Chlumce. 2. Vládní návrh reformy

územní veřejné správy Starosta města ing. Miroslav Uchytil navrhuje tzv. Hradecký model státní správy. S tímto návrhem bylo prostřednictvím dopisu seznámeno velké množství měst a obcí. Petici doposud podpořilo 230 měst a obcí a stále přicházejí další kladné ohlasy. S Hradeckým modelem byli seznámeni i poslanci a senátoři, Petiční výbor Parlamentu ČR, Petiční výbor Se-

nátu ČR a Výbor pro veřejnou správu Parlamentu ČR. 3. Zachování a modernizace

vojenské posádky V rámci chystané transformace a modernizace armády České republiky má postupně do roku 2006 ukončit činnost asi 110 vojenských posádek z celkového počtu asi 140. Tento postup v rámci reformy ozbrojených sil je v souladu s technickým vývojem i v souladu s koncepcí NATO. Jsou však vojenské posádky, jejichž technická úroveň byla až do současnosti průběžně modernizována, a bylo by nezodpovědné jejich činnost ukončit, když mají především díky své geografické poloze a všeobecné vysoké úrovni všechny předpoklady k dalšímu rozvoji. Jednou z takových posádek je i současná posádka logistického zabezpečení v Chlumci nad Cidlinou. Výzva k zachování a modernizaci vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou byla zaslána ministru obrany J. Tvrdíkovi, vládnímu zmocněnci Centra pro přípravu reformy ozbrojených sil ČR generálmajorovi Škopkovi, radě a zastupitelstvu Královéhradeckého kraje. Posledně jmenovaná instituce by se měla tímto problémem zabývat na svém zasedání 13. 3. 2002. Mgr. Milena Komárková

Jednalo se o dopravním řešení v Chlumci n. C. 13. 3. 2002 proběhlo jednání o stavu přípravy dálnice D 11 a výstavbě okružních křižovatek v Chlumci nad Cidlinou a v Novém Městě nad Cidlinou. V první fázi budou tyto křižovatky - kruhové objezdy - fungovat v obou případech jako vynikající zpomalovací retardéry pro dopravu a v následném kroku budou využity pro plynulý nájezd na plánovaný obchvat Chlumce (Benzina - Převýšov - Levín - Chýšf - Nové Město). Finanční zajištění přípravy a realizace těchto, z hlediska bezpečnosti silničního provozu, důležitých kři3 / 2002

žovatek ve výši cca 12 mil. Kč, je přislíbeno rozpočtovým opatřením SFDI v dubnu tohoto roku. Dokončení realizace stavby se předpokládá na podzim tohoto roku. Na základě podaných informací o probíhajících výkupech pozemků, o časovém skluzu vinou zdlouhavých vyřizování GP na katastrálních úřadech vyslovil starosta města ing. Miroslav Uchytil obavu, že liniová stavba dálnice na úseku F (Levín - Chýšf) nemůže být dokončena dříve než koncem roku 2004. Z tohoto důvodu je nezbyt-

né neodkladné vybudování již zmíněných křižovatek a světelné signalizace křižovatky E 67 - 327 / II. Protože má zákon o pozemních komunikacích velký nedostatek v tom, že není možné na tuto světelnou křižovatku přispět z prostředků ministerstva dopravy, je nutné pokusit se získat finanční prostředky jako účelovou dotaci z rezervního fondu Poslanecké sněmovny ČR. V takovém případě by mělo dojít k realizaci této akce již na podzim tohoto roku. Mgr. Milena Komárková 7

NÁZORY ČTENÁŘŮ

Několik slov čtenářky Úvodem zdravím všechny čtenáře Chlumeckých listů „Dobrý den“. Zároveň bych chtěla pochválit nový vzhled časopisu, který zdobí nádherná fotografie zámku. Chtěla bych reagovat na úvodní slovo pana starosty v Chlumeckých listech 1/2002, ve kterém vyzdvihuje budoucí výstavbu průmyslového komplexu firmy NIROSTA. Připadá mi, že čtenářům představuje svůj pohled na vzhled této výstavby, aniž bychom měli tu čest vidět sami tento záměr. A je nám tak vnucována myšlenka, že tento komplex bude nádherný. Je jasné, že tato investice přinese spoustu pozitiv pro město, ale vzhledem k tomu, že se jedná o mnohaletý vzhled města, neměli bychom tento vzhled zhodnotit každý podle své představy krásna? Af mi pan starosta promine tuto výtku, ke které sám čtenáře vyzývá v závěru svého článku. Dále bych chtěla vyjádřit svůj názor k otevření PENNY MARKETU v Chlumci nad Cidlinou. Domnívám se, že je tento obchod přínosem pro některé z nás, o čemž se vyjádřili zákaznicí oslovení v den otevření. Ale ne všichni chtějí nakupovat v marketech. I dnes, kdy je tento obchod v provozu, mnoho lidí stále vyhledává malé obchodníky a rádi u nich nakupují. Pod dojmem z článku PENNY MARKET v Chlumci nad Cidlinou otevřen (Chlumecké listy 1/2002, str. 14) mi připadá, že je

toto řešení naprosto ideální. Ale já se domníván, že z nás tento způsob prodeje dělá jen dalšího v řadě před pokladnou se zájmem jen o naše peníze. Je přece báječný osobní kontakt s obchodníkem, který se vám snaží ochotně poradit, když hledáte něco zvláštního, a s úsměvem Vás zve k dal-

ší návštěvě. Proto jsem ráda, že těchto malých obchodů je v Chlumci n. C. ještě dost. Děkuji všem, kteří vydrželi číst tuto úvahu až do konce. Lednové vydání Chlumeckých listů jsem získala od dobrého přítele z tohoto města a tímto mu také děkuji. Na shledanou Ivana Hovorková

Stanovisko redakce Vítáme diskusní příspěvek čtenářky Ivany Hovorkové. Názor, že by se někde na vhodném místě měly vystavovat plány chystaných staveb, aby občané získali konkrétní představu, jak budou vyhlížet, stojí za úvahu. Je pravda, že každý člověk má své gusto, takže nelze předpokládat, že by se všechno líbilo všem, ale nikdy není na závadu, když projektanti vezmou předem v potaz i názory veřejnosti. To samozřejmě neznamená, že jim nutně musí podléhat, jestliže mají odborně zdůvodněné argumenty, které je opravňují trvat na svém. Občanům nelze zajisté upřít právo, aby věděli, jak se konkrétně bude jejich město proměňovat, a mohli se k tomu vyjádřit. Na druhé straně zase každý musí uznat, že by nebylo dobré, kdyby každý nezasvěceně mluvil do všeho. Nejde také vždycky jen o hledisko krásy vzhledu, ale i o užitečnost plánovaných staveb pro město. V případě průmyslového

komplexu Nirosta není pochyb, že rozhojní pracovní příležitosti pro obyvatelstvo, kterých u nás není nazbyt. Nemáme důvod pochybovat, že vedení města se snaží uvážlivě pečovat, aby byla obě hlediska v souladu. Modernizace v obchodním podnikání samozřejmě vytváří i problémy, jakými jsou například i konkurenční tlaky na malé obchodní provozovny. I my doufáme, že jejich majitelé a provozovatelé těmto tlakům odolají, protože - jak Ivana Hovorková správně připomíná - někteří lidé před velkonákupem dávají přednost poklidnějšímu nakupování v menším obchodě. Jinak čtenářce děkujeme za příznivé zhodnocení nového vzhledu našeho časopisu a připomínáme, že si jej může i předplatit, aby nemusela být odkázána na laskavost přítele z našeho města. -ri-

Kniha knih o lásce k rodičům Cti otce svého i matku svou, af se prodlouží tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin. /2 Moj 20, 12/ Rodiče mají právo na větší lásku a úctu, než jakou máme projevovat vůči ostatním. Sám Hospodin, který vložil na rodiče odpovědnost za děti svěřené jejich péči, ustanovil, že rodiče budou zastupovat Hospodina u svých dětí v nejranějších letech jejich života. A kdo odmítá právoplatnou moc svých 8

rodičů, odmítá tím i svrchovanost Boží. Páté přikázání vyžaduje, aby děti nejen prokazovaly svým rodičům úctu a byly jich poslušny, ale také, aby je milovaly, byly k nim laskavé, ulehčovaly jim v starostech i bolestech, střežily jejich dobré jméno, pomáhaly jim a utěšovaly je ve stáří. Kdo bude mít k rodičům podle Zákona (DESATERA) úctu a bude o ně pečovat i ve dnech jejich stáří, bude

žít zaslíbením dlouhého života, v němž biblický člověk viděl projev Boží přízně a požehnání i pobyt v zaslíbené zemi. Žalm 37,29 - Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. Co nejvíce vzájemné úcty, lásky a důvěry pro Vaše rodiny, milí čtenáři, z celého srdce vyprošuje u Hospodina Jaroslav Tesař farář CČSH Chlumecké listy

Reklama

3 / 2002

9

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 0448 / 595 129

DUBEN 2002 3. dubna středa

17.30 hod. 20.00 hod.

MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO

Česká filmová komedie pro celou rodinu. Režie: Václav Vorlíček Hrají: R. Hájek, K. Květová, I. Janžurová, 100 minut J. Molavcová, S. Zázvorková ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži přístupný 6. dubna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO

Širokoúhlý film Velké Britanie, Francie, USA. Podle stejnojmenného bestselleru Louise de Bernieres. Nicolas Cage a Penélope Cruz v hl. rolích. Je to epický příběh z války. Režie: John Madden Dále hrají: John Hurt, Christian Bale, 124 minut D. Morrisey ad. Vstupné 47,- a 50,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 10. dubna středa

16.30 hod. 20.00 hod.

PÁN PRSTENŮ: SPOLEČENSTVO PRSTENU

Americký, širokoúhlý, dobrodružný film. Jeho moc ovládne každého, kdo po něm zatouží. Jen jediný mu dokáže odolat. Společenstvo devíti jej musí zničit. Režie: Peter Jackson Hrají: Elijah Wood, Liv Tyler, 165 minut Cate Blanchet, Sean Astin Vstupné: 60,- a 63,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný

13. dubna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

NEŘÍKEJ ANI SLOVO

Americký thriller. …neřeknu. Režie: Gary Fleder Hrají: Michael Douglas, Sean Bean, 108 minut Brittany Murphy, Jennifer Esposito ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 17. dubna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

VANILKOVÉ NEBE

Americké milostné drama. Láska Nenávist Sny Život Práce Hra Přátelství Sex. Režie: Cameron Crowe Hrají: Tom Cruise, Penélope Cruzová, 130 minut Kurt Russell, Jason Lee ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 20. dubna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

HONEM ! HONEM !

Švédský širokoúhlý komediální film. Humor této svěží a působivé komedie o životě a přátelství mladých lidí, žijících ve Švédsku, jistě diváky potěší. Režie: Josef Fares Hrají: Torkel Petersson, Tuva Novotná, 88 minut Jan Fares ad. Vstupné 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 24. dubna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

KDO Z KOHO

Americké širokoúhlé kriminální drama. Zločin nezná bratra. Režie: Frank Oz Hrají: Robert De Niro, Edward Norton, 116 minut Angela Bassettová, Marion Brando ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný

!! Pozor na začátek odpoledního představení !! 27. dubna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

Změna programu vyhrazena! 10

KOKAIN

Americký širokoúhlý film. Varování: tento film obsahuje sex, drogy a rock and roll! Režie: Avy Kaufman 124 minut Hrají: Johnny Deepp, Penelope Cruz ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM DUBEN 2002 2. 4.

VÝROBKY ZDRAVÉ VÝŽIVY Prezentační akce od 10.00 a 17.00 hodin

4. 4.

WALDEMAR MATUŠKA - 21. června

JIŘÍ SCHMITZER

Koncert legendy české populární hudby v jedinečném turné při příležitosti svého životního jubilea. Pro velký zájem prodej vstupenek jen v předprodeji !!!!

Koncert herce a písničkáře pražského divadla Ypsilon. Začátek v 18.00 hodin. Předprodej vstupenek! 25. 4.

Vystoupení ostravské skupiny KRYŠTOF 7. května. Předprodej vstupenek !!!!!!

ETCIMEX - prodej levného textilu

13. 4.

Připravujeme:

INFORMACE: 0604 - 915 583 nebo 0448 - 595 853 nebo v prodejně Textil Klicperovo nám.

PRODEJ OBUVI

„HUDBA JE PRO MĚ ODPOČINKEM“ JIŘÍ SCHMITZER bigbífák. Je zajímavé, že na rockových festivalech se dosud vyskytoval nejvíce. Přesto vystupuje sám jako písničkář, hraje na akustickou kytaru, píše přemýšlivé texty. A bigbít v jeho tvorbě je omezen na občasné rockenrolové figury. Vyrovnaný a usměvavý pán s vějířky vrásek kolem očí působí v zákulisí velmi nenápadně. S nikým se příliš nebaví a po odehrání svého setu zase rychle zmizí. A na pódium? Velký sukces. Přídavky, nadšený amfiteátr aplaudující zejména veselým písničkám, z nichž nejvíc zabírá ta o Frantovi, co jede na kole a veze na něm rýč. Avšak jeho dvoualbum „Šílenec“ je trochu jiný Schmitzer: hlubší a širší, mapující realitu typicky českým způsobem, míchajícím Haška s Kafkou v komedii tak smutnou, až se chce vykřiknout...! Jsou vaše texty spíše autobiografické, nebo od okolí „kradené“? Není potřeba krást, mohou být inspirace z různých oblastí. Já si nedělám problémy s tím, jestli píši takový nebo makový žánr. Pojednat věci dramaturgicky je mi naprosto cizí. Vznikají spontánně. Příběhy, které jsem zaznamenal tak, jak já jim rozumím. Herec kultovního divadla Ypsilon, v posledních letech jdoucí z jedné zajímavé filmové role do druhé, (známe ho ze seriálů Zdivočelá země, Šípková Růženka, Chalupáři apod.) a současně písničkář lehce undergroundového stylu. Paradoxní je jeho žánrové zařazení; s čím v mládí zacházíš, toho se celý život nezbavíš, a tak i Jiří Schmitzer se cítí spíš 3 / 2002

Jakou muziku posloucháte? Poslouchám hudbu, kterou poslouchá můj syn. Pořád něco tahá domů. Je mu osmnáct a s potěšením sleduji, že se mu líbí kapely, které se líbily mně, když mi bylo stejně let jako jemu, a dodnes se mi líbí. Samozřejmě Jethro Tull a Emersoni, staré skladby postavené na klávesách. 11

KULTURA V CHLUMCI

Před časem jste křtil v Ypsilonce své nové dvojcédéčko Šílenec... Písničky z prvního disku vlastně už jen čekaly na nahrávání. A písničky z Večerů na přidanou vznikaly v Ypsilonce přímo na jevišti. Nové písně jsem nepsal, pouze jsem je seřadil. Zvukař vše zvukově srovnal, podle mě až příliš. Máte ojediněle zabarvený hlas. Neoslovují vás kvůli němu dabingoví režiséři? Ani ne, nedávno jsem daboval sám sebe ve slovenském snímku Krajinka od režiséra M. Šulíka. Film se mi líbil už od scénáře, mluvil jsem v něm slovensky, ale moje „slovenčina“ není na takové úrovni. Jsou pro vás scénáře hodně důležité? Ano. Ale v případě, že se hraním člověk živí, může být

cestou i kompromis. Nelze jít ovšem do něčeho, co je člověku odpudivé a říkat si „to vydržíš“. Takový pokus by nedopadl dobře. Kterou ze svých rolí se více osvobozujete? Hraním filmovým, nebo hudebním? Těžko říci, protože v okamžiku, kdy jsou písně hotové a filmy natočené, daná věc pro mě končí. Hudba mě zaujala v pubertě a vlastně jsem kytaru nikdy neodložil. Hudba je pro mě odpočinkem i zábavou a jestliže, dejme tomu, vydělá nějaké peníze, je to ideální. Každému bych doporučoval, aby v životě dělal, co ho baví. Záliba mu může také nakonec něco přinést. Nepřemýšlet ale opačným způsobem: kde vydělám peníze, tam půjdu. Pak může být celý život otrávený. M. Zmítko

Chlumecký autor opět na knižním trhu Významný český historik a spisovatel dr. Miloš Kratochvíl, dnes již bohužel zemřelý, napsal svého času knihu Památné bitvy našich dějin, zachycující velké válečné události českých, respektive československých dějin z období let 1126 až 1920. Vzhledem k oblibě této knihy nakladatelství Agave ji znovu vydalo v monumentální úpravě. Zároveň požádalo spisovatele Romana Cílka a našeho rodáka dr. Karla Richtra, aby ke Kratochvílově knize napsali druhý díl, věnovaný dalším událostem až do konce druhé světové války. Tento druhý díl navazující na Miloše Kratochvíla v těchto dnech vyšel z tiskárenských dílen a upoutává zaslouženou pozornost a zájem čtenářů. V předmluvě nového vydání Kratochvílovy knihy oba spoluautoři druhého dílu napsali: „Tato kniha svým pojetím, velkolepou klenbou časového záběru i přístupem ve formě živé literatury faktu je vskutku oním šaldovsky řečeno pootevřeným stavidlem k proudu úvah nad smyslem, etikou a řádem dějin i lidského konání v jejich rámci. Bylo by asi mnohosměrným omylem oslavovat války a ozbrojené konflikty. Jsou bolestným a odpudivým vředem na těle lidstva a jeho historie. Nelze však popřít, že války, boje a střety provázejí neodlučně dějiny lidských společenství na této planetě od prvopočátku jejich existence až po naše časy, a nezdá se bohužel, že budouc12

nost by byla schopna na této skutečnosti cokoli podstatného změnit. Každá válka, malá či velká, je krutá. Všude, kam zasáhne, ničí vše živé, lidi, zvířata, rostliny i výsledky práce, tvůrčích schopností a úsilí celých generací. Boří, ničí a zanáší bezcitnost i krutost do lidských srdcí. Pro malé národy, jako jsme třena my, paradoxně bývá však válka občas jedinou cestou, jak se zachránit před zkázou anebo jak znovu nabýt ztracené svobody a nezávislosti. Železná nutnost podstoupit těžké, někdy až nadlidsky těžké zkoušky válečných strázní v zájmu obrany vlasti proti útlaku mocných nepřátel nebo ve jménu svržení cizácké nadvlády je v průběhu uplynulého tisíciletí nápadně častým údělem českého národa. Ani 20. století po ničivé bouři l. světové války nesňalo toto osudové jho z jeho ramen. Aniž bychom tedy chtěli velebit válečné násilí, jsme povinni - tak jak to zasvěceně a moudře učinil i Miloš Kratochvíl - vzdát poctu válečným činům dědů, pradědů a jejich předchůdců. S oprávněnou hrdostí si nad touto knihou připomínáme hrdinství a vlasteneckou obětavost v těžkých válečných časech, kdy se jejich zásluhou tak jako mnohokrát v průběhu dramatických záplatek českých dějin prokázala vnitřní síla a životaschopnost našeho národa a jeho touha i odhodlání žít svobodně a nezávisle v rovnopráv-

ném vztahu s ostatními národy našeho starého kontinentu.“ 2. díl, nazvaný Pamětihodné bitvy našich dějin, zahrnuje období 1918 - 1945. Je rozčleněn na 4 části: 1. část - Šlo o život republiky - Konec vzpoury v českém pohraničí /K.R./ - Obsazení jižní Moravy /K.R./ - Svár o Těšínsko /K.R./ - Boje na Slovensku /K.R./ - Mírová mezihra /K.R./ 2. část - V ohrožení - Úderná akce Sudety /R.C./ - Muž z fotografie agentury Fulgur /R.C./ - Kulka od hraničního mezníku 32 /R.C./ - Rudnoucí listy podzimu /R.C./ - Březnová mezihra /K.R./ 3. část - Na zahraničních frontách světové války - Dějinné rozcestí /K.R./ - Předčasný konec nadějí /K.R./ - V bojích o Francii /K.R./ - Nebe nad Anglií: Je to také vaše bitva... /R.C./ - Říkali jim tobrucké krysy /K.R./ - Sbližování se Sověty /K.R./ - Sokolovo /K.R./ - Osvobození Kyjeva /K.R./ Předfinální mezihra /K.R./ 4. část: Těžký návrat domů k živým i mrtvým - Krvavé Karpaty /K.R./ - Vojáka živí naděje /R.C./ Průlom u Liptovského Mikuláše /K.R./ - Směr útoku Ostrava /K.R./ - Obléhání Dunkerku /K.R./ -Poslední dny války /K.R./ Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

- Bezmocní osvoboditelé /K.R./ - Podivná velkomyslnost poražených /R.C./ - Povstání /K.R./ V Doslovu autoři píší: „Šetřme už nyní slovy. Jen dvě se neodbytně nabízejí: Pokora. A úcta. Oba tyto pojmy, na které v trysku dnů a pod tlakem vršícího se příkrovu nových událostí občas pozapomínáme, se nás skoro až hmatatelně dotýkaly, když jsme převzali úkol časově navázat na brilantní vyprávění Miloše Kratochvíla... Vnímali jsme z toho, co napsal, jeho procítěné vlastenectví, úctu k historii a jejím velkým počinům, stejně jako niterný vztah k víceméně bezejmenným akté-

Karel Richter

SOKOLOVO (Výňatek z knihy Pamětihodné bitvy našich dějin) Ze zákopů před kostelem rachotila palba obránců. Do zdi kostela bušily střely. Přes roztříštěné zábradlí ve výklenku zvonice visel zabitý telefonista. V kostelní lodi sanitářky horečně obvazovaly raněné. Nadporučík Jaroš, prostovlasý, s krvácející ranou na čele, sbíhal ze schodů. Nabitý samopal v ruce. „Kdo udrží zbraň,“ křičel s planoucí tváří, „za mnou!“ Doktor Scheer k němu přiskočil a chtěl ho obvázat. Jaroš se mu vytrhl. Za ním se vyhrnul houfec vojáků v obvazech. „Ty běž tahle,“ ukazoval jednomu, „a vy všichni sem!“ „Nemám náboje!“ „Najdi si je v zákopu!“ Vybuchovaly dělové granáty. Nízko při zemi se převaloval dusivý čoud. Naproti přes cestu vzplanula střecha chalupy. Z protější strany rachotil kulomet Ignáce Spiegla. „Pane nadporučíku,“ volal kdosi, „kryjte se!“ Za hořící chalupou se vynořil tank. Kolem něho se hemžily šedozelené pláště. Přeskakovaly plůtek, draly se ke kostelu. Jaroš se nahrbil, sevřel samopal oběma rukama a hlaveň se rozblikala blesky. 3 / 2002

rům velkého příběhu, jemuž se říká dějiny - a snažili jsme se čas od roku 1918 do roku 1945 nahlédnout a zobrazit ze stejného zorného úhlu... Je tu přítomen zemitý odpor vůči válce jako kořenu nesčetných zel, ale vtírá se také poznání, že čas od času i válka a boj při všech hrůzách dostávají smysl, je-li ten svár veden tak, jak vyjadřuje myšlenka, k jejímuž obsahu jsme se přihlásili, když jsme si ji z Kratochvílova díla zvolili jako motto k této naší knize: „Kéž ničíme.. horší včerejšek pro lepší zítřek“. Čtenář posoudí, jak jsme tento následnický úkol zvládli.“ -vh-

Vtom zabušil tankový kulomet. Dlouhá dávka vysekávala sníh u Jarošových nohou a končila prškou do cihel na zdi. Nadporučík strnul, podlomil se v kolenou, upustil zbraň. V jeho tváři se zračilo mučivé úsilí. Ruka šátrala k opasku pro granát, ale už neměla sílu. Zapotácel se a zvrátil se na záda. Před vrata kostela najížděl tank. Vypálil z děla a granát se roztrhl někde uvnitř. Z vrat se vyvalil mrak cihlového prachu a kouře. Když sem dorazil Kubeš se svými vojáky, strnul jako omráčený. Všude kolem kostela se černaly trychtýře, z některých se kouřilo. Země byla poseta hrozny nehybných těl. Zelené pláště Čechoslováků i polní šee hitlerovské pěchoty. Mrtvo, jako po zkáze světa.

Tanky se už odvalily dál k východnímu okraji vesnice. Tady boj dohasl. Ale jinak všude kolem rachotila střelba. Zněl praskot hořících chalup a do krku vnikal štiplavý zápach spálenišr a tritolu. Obránci už tee bojovali každý na vlastní pěst. Jednotlivě i v malých skupinkách. Každá hodina, o kterou hitlerovce zadrží před řekou, bude dobrá. Nesmějí se dostat na druhou stranu, o to jde. Kubeš mávl na své chlapce. Nacpali si kapsy náboji a rozběhli se k místu, kde burácel boj... V ulici před kostelem ležel jejich velitel čety. Byl mrtev. Ze strany se blížili podél plotu Němci. Tihle měli černé tankistické uniformy. Volali: „Hände hoch!“ „Všichni sem!“ zavelel Kubeš. První rozrazil dveře nejbližší chalupy. Vojáci za ním. Mezi dveře převrátili stůl, opřeli o něj lehký kulomet. Obsadili místa u oken v čelní zdi. Bránili se až do noci. Někdo na ně křičel: „Všichni za řeku! Klucíí! Rozkaz velitele praporu!“ „Vemte to přes zahradu!“ nařídil Kubeš. „Budu vás krýt.“ Pak mu došly náboje. Vyskočil oknem. Tu a tam dohořívaly chalupy. Skomírající plameny házely do tmy rudé plápoly. Vzduch nahořkle páchl zkázou. Střelba už utichla, padaly jen ojedinělé rány z pušek. Někde krátce zadrnčel osamělý kulomet nebo samopal. Bylo slyšet německé hlasy, výkřiky, opilý řehot. Na silnici, která protínala Sokolovo, stály ve dvou řadách tanky a pěchotní transportéry. Kolem chodili a pobíhali vojáci. Občas přejelo auto, pojížděl tank...

Nakladatelství AGAVE Vás srdečně zve na křest a autogramiádu knihy Roman Cílek & Karel Richter

Pamětihodné bitvy našich dějin 1918 -1945 ve čtvrtek 21. března 2002 v 16 hodin v knihkupectví Academia, Václavské nám. 34, Praha 1 Kmotry knihy budou herec Petr Nárožný a doc.dr. Antonín Jelínek, předseda Obce spisovatelů

13

KULTURA V CHLUMCI

Naše fotoreportáž ... z vystoupení mažoretek ZUŠ v Chlumci nad Cidlinou

foto Ant. Fibigr 14

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

Naše fotoreportáž ... z vystoupení dětské dechovky ZUŠ v Chlumci nad Cidlinou

foto Ant. Fibigr 3 / 2002

15

KULTURA V CHLUMCI

Dechový orchestr a mažoretky opět ve Francii Chtěla bych vám z neutrálního pohledu přiblížit zájezd dechového orchestru a mažoretek na francouzskou riviéru. Obě skupiny se staly od 3. do 9. února součástí festivalu citrusových plodů v městečku Menton. Bezesporu je to kus ohromné práce, skloubit tolik mladých lidí v sehraný celek. Dechového orchestru, pod vedením Jana Molingera a Petra Raška, a mažoretek pod pečlivým vedením Jany Gogové. Všem dík za to, že malé české město, jako je Chlumec nad Cidlinou, může výborně reprezentovat naši zemi. Zúčastnila jsem se pracovně několika zahraničních zájezdů a co mě vždy příjemně překvapí, je velký zá-

jem o kulturu, v našem případě o produkce mažoretek a dechového orchestru. Setkávají se s ohromným aplausem, někdy máme co dělat, abychom je uchránili před nájezdy kamer, fotografů a obdivovatelů. Krása českých děvčat je velkou předností. Osobně si myslím, že i u nás by měli lidé vyjít více za kulturou a projevit své cítění. Je to nezapomenutelný pocit být součástí dobrého týmu, a při úspěchu kapely s mažoretkami pocifuji kus národní hrdosti. Proto jim všem budeme i nadále fandit. Věra Kopecká zdravotním sestra 16

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

Co nového na knižních pultech Po delší odmlce se Vám opět hlásíme s nejnovější nabídkou knižních „trháků“ a novinek. Začneme literaturou napětí. Po vynikající Modré sféře s trochou sci-fi nádechu přináší nakladatelství Domino nový titul mistra psychologického thrilleru, známého dále například romány Sběratel Kostí nebo Dívčí hrob, Jeffery Deavera MĚLKÉ HROBY, tentokrát z prostředí filmařského. Hlavní hrdina John Pellam se živí jako vyhledavač filmových exteriérů. V jednom ospalém zapadákově se však jeho život změní, když se na kapotě jeho auta objeví sprejem nastříkaný obrázek dvou hrobů. Rázem se Pellam stává ústřední postavou dramatu plného násilí, neuvěřitelných intrik a brutálních vražd. Dalším autorem, kterého jistě není třeba představovat, je Wilbur Smith. Jeho nový román s názvem ANDĚLÉ PLÁČÍ nás opět přivádí do africké buše, kde vrcholí válka, při níž se bílí i černí obyvatelé jižní Rhodesie marně snaží zastavit postup agresorů.

Román, vycházející ze skutečného příběhu autorů Betty Mahmoodyové a Williama Hoffera BEZ DCERKY NEODEJDU, je u nás vydáván již po několikáté, tentokrát v nakladatelství Klokan. Vzbudil velký zájem, a to i ve své filmové podobě. Exotické manželství Američanky Betty a íránského lékaře je vylíčeno s autentickou pravdivostí. Ani roky romantického vztahu Betty nenapověděly, jak trpkou příchuf bude mít Orient. Ona i její pětiletá dcerka zakusí na vlastní kůži netušené a absurdní poddanství islámu. Největším hitem na knižních pultech jsou v současné době bezesporu čtyři knižní příběhy Harryho Pottera. Pro jeho milovníky připomínáme, že kromě těchto dílů vyšly také učebnice Harryho Pottera používané v kouzelnické škole v Bradavicích, a to FANTASTICKÁ ZVÍŘATA A KDE JE NAJÍT a FAMFRPÁL V PRŮBĚHU VĚKŮ. No a pro zpříjemnění školní docházky je tu HARRY POTTER - ŠKOLNÍ DIÁŘ 2002/2003.

Informační středisko Významné dny roku 2002 Duben 1. 4. Mezinárodní den ptactva - výročí podepsání mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva, slaví se od roku 1906 2. 4. Mezinárodní den dětské knihy - výročí narození Hanse Christiana Andersena v roce 1805, vyhlášen Mezinárodním výborem pro dětskou knihu roku 1967 7. 4. Světový den zdraví - výročí založení Světové zdravotnické organizace roku 1948, slaví se od roku 1950 11. 4. Mezinárodní den solidarity osvobozených politických vězňů 12. 4. Mezinárodní den letectví a kosmonautiky - výročí prvního letu člověka do vesmíru v roce 1961, slaví se od roku 1969 Mezinárodní den boje proti hluku 18. 4. Mezinárodní den ochrany památek a historických sídel - slaví se od roku 1984 podle doporučení UNESCO z roku 1983 20. 4. Mezinárodní den svobody tisku 3 / 2002

Také se ale nemůžeme nezmínit o J. R. Tolkienovi a jeho třídílném PÁNU PRSTENŮ, jehož třetí díl se na pultech objevil již těsně před vánocemi a první na začátku roku. V průběhu prvních čtyř měsíců by měly v nakladatelství Mladá fronta vyjít všechny tři díly, takže čtenáři, které uchvátilo filmové ztvárnění tohoto díla, a jeho knižní podobu dosud nemají ve svých knihovnách, budou moci tento nedostatek odstranit. Jako doplněk jim můžeme nabídnout také trička s motivy z filmu. A na závěr bychom Vás chtěli pozvat do naší videopůjčovny, kterou se snažíme rozšířit i o půjčování DVD. A co je na videokazetách nového? Např. válečná romance PEARL HARBOR, romantická komedie DENÍK BRIDGET JONESOVÉ, příběh zlobra ve fenomenálním filmu SHREK, historický PŘÍBĚH RYTÍŘE, dlouho očekávaný český válečný film Jana Svěráka TMAVOMODRÝ SVĚT a mnoho dalších. A tak doufáme, že v naší nabídce najdete vhodnou inspiraci pro sebe nebo i na dárky a těšíme se na Vás. K. Miffková

22. 4. Den Země - slaví se od roku 1970, kdy ho američtí studenti uspořádali poprvé ve snaze o prosazení nových ekologických zákonů a zvýšení státního rozpočtu na ochranu životního prostředí 23. 4. Světový den knihy a autorského práva - vyhlášen UNESCO jako symbolické datum světové literatury, na něž připadají životní výročí W. Shakespeara, M. Cervantese, H. Laxnesse, V. Nabokova a dalších významných spisovatelů 24. 4. Mezinárodní den boje proti pokusům na zvířatech 27. 4. Světový den grafiky - slaven od roku 1963, v ČR od roku 1966, výročí založení Mezinárodní rady organizací grafického designu 29. 4. Světový den tance - výročí narození francouzského choreografa a novátora tance Jeana Georgese Novarra v roce 1727, vyhlášen Mezinárodním divadelním ústavem roku 1982

Myšlenka dne ... v dnešní době bezohledné silniční dopravy existují v našem městě dva druhy chodců. Rychlí a mrtví.

17

KULTURA V CHLUMCI

V. K. Klicpera V letošním roce vzpomínáme 210. výročí narození dramatika V. K. Klicpery. Na počest našeho nezapomenutelného rodáka opět otvíráme drobnou knížku vyprávění z jeho života, kterou svého času chlumecký spisovatel Václav Horyna věnoval, u příležitosti dramatikových dvoustých narozenin, městu Chlumci jako Klicperův lidský portrét.

ŽENA VE SVĚTLE RAMP „Bez Anny Klicperové by nebylo českého Hradce ani vlasteneckého divadla.“ Řečník nad hrobem vlastenčiným V r. 1812 přijali ochotníci mezi sebe pannu Marii Švamberkovou, ženu pohlednou a bystrého ducha. Oslňovala společnost osobním kouzlem a nebylo proto divu, že se do ní zprvu zahleděl starší medik František Klicpera a po jeho odchodu do Lince mladší filozof Václav. Mladá ochotnice se narodila dne 20. listopadu 1794 na Hradčanech v ulici Nový Svět čp. 92. Pokřtili ji Marií, ačkoli ji vlastenci titulovali Annou, dramatik sám Ninou a důvěrně Nynkou. Otec Švamberkové, obchodník s ovocem, a manželka povili ještě syna Františka, přestěhovali se na Nové Město, kde si na rohu Koňského trhu (Václavské náměstí) a Vodičkovy ul. čp. 792 (Wiehlův dům) zařídili větší prodejnu. Mladá žena od svého dětství milovala českou poezii. Dramatik jí předčítal všechny své literární práce, než vyšly na světlo, a ona se stala jejich prvním kritikem. Na ochotnickém jevišti vystoupila bezpočtukrát. Mimořádný úspěch sklidila úlohou Terezky ve Štěpánkově příležitostné veselohře Vlastenci aneb Zpráva o vítězství, provedené dne 22. prosince 1813 ve Stavovském divadle na počest spojenců a jejich triumfu nad Napoleonem u Lipska. Jen u rakouských úřadů si Švamberková nevysloužila ocenění. Ženy na jevišti dovedou diváka citově strhnout, což je však rozkymácené monarchii nebezpečné, a proto nežádoucí. Ale hro18

mada peněz z dalšího představení policejní oči zaslepila a komisní ústa umlčela. Obecenstvo však tak jako tak nedbalo na úřední zákaz, že tleskat se smí jen jednou, protože trojí aplaus patří císařskému domu. Herci se také proti jestřábímu zraku cenzora vytrvale děkovali před oponou. Švamberková účinkovala v několika hrách na stavovském jevišti a nakonec ani německá kritika o ní nešetřila chválou. Po roce 1815 už obsazovala

úlohy manželek. Jednou se představila pražskému publiku jako tragédka a za měsíc ji vidělo hlediště ve frašce. Vždycky opravdová umělkyně s jemným, uhlazeným přednesem a vysokou kultivovaností. Divadelní společnost získávala z úspěchů ochotnických představení značné peníze, ale nesměla je použít k vybavení jeviště a honorování autorů. Z mecenášství divadelníků těžil městský chudinský fond a města zničená živelnými pohromami. Klicpera přitom nezapomněl ani na své rodiště. Když v r. 1818 zachvátil požár řadu stavení v Chlumci nad Cidlinou, sehráli ochotníci představení ve prospěch tamních pohořelých. Švamberková se navíc snažila o další ochotnické jeviště v Praze. V 2. desetiletí se totiž hrávalo i ve vile Šleiferce, tehdy oblíbeném výletním místě Pražanů. Kdekoli se vynořila divadelní knížka, Švamberková už po ní sahala a Klicpera hru inscenoval. Současně se rozhodoval vystřídat křehké dívčí objetí na jevišti za pevné pouto manželské.

ROZLOUČENÍ S PRAHOU „Klicpera byl moje nejprvnější modla; já ho ctil ještě dříve, nežli jsem do latinských škol odešel.“ Josef Kajetán Tyl V červnu r. 1819 se uprázdnilo místo humanitního profesora na gymnáziu v Hradci Králové. Suplent o ně zažádal a štěstí mu přálo. O východočeskou metropoli projevil zájem proto, že Praha mu nemohla místo nabídnout a Hradec právě rozžíhal pochodeň národního probuzení okolo tiskárny Jana Host. Pospíšila. Klicpera opouštěl Prahu nerad. Vylučoval se z ohniska mohutného kulturního dění a - byf načas - měl opustit snoubenku Annu. Pražské divadlo už vítalo své sládky, mlynáře a řezníky, také ševce a krejčíky. Studenti si na ulicích ukazovali populární Klicperovu atletickou posta-

vu s vlasy splývajícími na plece, s obdivem vyslovovali jeho jméno a nemohli uvěřit, že matička Praha zůstane bez plodného dramatika. Loučení s matkou českých měst trvalo dlouho. Ve studentských kvartýrech, městských parcích a také v lokálech několika pražských hospůdek. Uprostřed českého hovoru U modré štiky Klicpera povstal a proslovil svým hrdelním hlasem chválu české řeči. Vyzvedl přitom sílu mluveného slova na jevišti. Jakmile v Hradci zdomácní, všecky své síly napře pro vzkříšení českého divadla. Všem přátelům musil slíbit, že pod Bílou věží napíše tak krásný kus, jako je Blaník. Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

V koutě pivovarské hospody se ozval burácející potlesk. Studenti tiskli vlastenci ruce, objímali ho a líbali a šenkovnou se linula písnička Andulko, mé dítě, aby poškádlili pannu Švamberkovou při Klicperově pravici. Po první písničce druhá na rozloučenou, třetí na šfastné shledání a po ní nepočítaných. To už sládek Nebeský, majitel pivovaru, dal načepovat všecky džbánečky a zpívalo se z plných

hrdel, až česká písnička strhla i smetánku u parádních stolů. Dramatik před svým odchodem hladil očima všechna místa, s nimiž ho spojovalo jedenáct let pražského života. Nakonec si ještě se snoubenkou Nynkou vyjeli parníkem na nedělní výlet do Chuchle. Mohl se jim však stát osudným. Přetížená pramice se převrhla a mnoho výletníků utonulo.

DOSTAVENÍČKO S KYTAROU „Básník podruhé narozený.“ Ivan Klicpera První student, kterému Klicpera ve východočeské metropoli upřímně stiskl pravici, byl František Škroup z blízkých Osic. Jejich přátelství zpečetila idylka zpod Klicperova okna na Malém rynečku. Večer před sv. Annou větral a pojednou uslyšel potměšilý hluk. Páni studiózové spustili švarné Andulce do-

staveníčko, štandrle se mu v kraji říká. Hráli a zpívali o překot, kytary tvrdily muziku. Andulko, mé dítě, Aničko šafářova, Andulka konopí močila. Do toho navíc rozpustilé popěvky studenta Škroupa, už také komponoval. Jenomže se neotevřelo jen Andulčino okénko. Rozespalí měšfané počali láteřit, cože se to děje, hrozili

pěveckému sboru studentů a že to tak nenechají. Poženou drzouny k odpovědnosti, zvláště toho vlasatého, co stojí uprostřed kruhu a zběsile klátí pažema. Svému slibu dostáli. Žaloba u prefekta gymnázia. Bili do dirigenta Františka ze všech stran a - zkoušky zralosti přede dveřmi. Najednou se Škroup zadívá na vlídnou tvář Klicperovu a zmocní se ho spásná obhajoba. „Naše dostaveníčko, vašnosti pane prefekte, platilo panu profesoru Klicperovi. Třebaže nás vyučuje teprve měsíc, už si svým laskavým chováním získal naši lásku. Dověděli jsem se, že pan profesor dnes slaví své narozeniny. Osmělili jsme se tudíž projevit mu vpředvečer svou úctu.“ Klicpera přikývl a studenty zachránil. Jen na chodbě nezapomněl mladému komponistovi pošeptat do ucha: „Dobřes to, Frantíku, vyvedl. Ale pamatuj si, že své výročí slavím o 4 měsíce později.“ Tak se autor české hymny zasloužil o Klicperovy druhé narozeniny.

Reklama

3 / 2002

19

OSOBNOSTI

VZPOMÍNKA NA TOMÁŠE MASARYKA A JEHO SYNA JANA 7. března 1850 se narodil v Hodoníně první prezident nově zřízené Československé republiky, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o její vznik. Osvobození českého národa z rakouské poroby se připravovalo celé věky. Prvními legionáři bojujícími za jeho nezávislost byli čeští protestanti, vyhnaní po roce 1620 z vlasti. Pod švédskými prapory bojovali v nadšené víře, že Rakousko bude poraženo a české království se zbaví útlaku. Mírem Westfálským roku 1648 byli ovšem zrazeni a sen o návratu do země jejich předků se rozplynul. Národ musel prožít dlouhou dobu temna, než se protrpěl k svému obrození jazykovému, literárnímu a vůbec kulturnímu a nakonec i politickému. První světová válka po třech stoletích vytvořila opět příznivé podmínky k boji za národní osvobození. Profesor a poslanec Tomáš Garigue Masaryk se spolu s Milanem Rostislavem Štefánikem a dr. Edvardem Benešem postavili neohroženě do jeho čela. Za nimi stály ve zbrani desetitisíce vlastenců, kteří na ruské, francouzské i italské frontě manifestovali odhodlání českého i slovenského národa žít napříště ve společném nezávislém státě. Masaryk vtiskl odboji smysl. Národ, který roku 1526 ze své vůle povolal Habsburky k vládě plným právem, v říjnu 1918 tuto smlouvu zrušil, když ji Habsburkové opětovně a bezohledně porušovali. Historický český stát nikdy nepřestal existovat a podle principu svobodného sebeurčení se spojil s bratrskými národy Slováků a Podkarpatorusů, znásilňovaných Uherskem. V duchu svých reformačních tradic se český národ pod Masarykovým vedením přimkl k demokracii světové a zajistil si svým odbojem podíl na formování poválečné Evropy. Sám Masaryk přitom prokázal mravní odpovědnost, myšlenkovou, filozofickou a politickou vyzrálost a světový roz20

hled, který československému národně osvobozeneckému zápasu vtiskl rysy obrovitého státnického díla. Ve svém monumentálním díle Světová revoluce zachytil hluboce promyšlený program naší národní revoluce, organicky začleněný do světového dění, který jej kvalifikoval na uznávaného rádce a spolupracovníka čelných politiků Dohody při reorganizaci Evropy. Jeho syn Jan, který vynikl v diplomatických službách Československé republiky v předválečném období, v těžkých časech odboje za druhé světové války, stál u kormidla československé zahraniční politiky v době únorové krize roku 1948. Nedlouho po ustavení Gottwaldovy vlády tak zvané Obrozené národní fronty se dne 10. března celou zemí rozletěla zpráva, že byl nalezen mrtev na dlažbě pod okny svého služebního bytu v Černínském paláci. Jeho smrt nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Kriminalisté, lékaři, novináři usilovně hledají nové a nové indicie ve snaze dospět k rozřešení záhady, zda šlo o sebevraždu, nebo vraždu. Jeho tajemník dr. Sum je přesvědčen, že Jan Masaryk, všeobecně oblíbený, vpravdě lidový politik skokem z okna hledal únik z duševních rozporů, které prožíval v obavách o osud československé demokracie. V televizním seriálu o působení tajných služeb v Československu naproti tomu vysloužilá sovětská agentka tajné služby, která pracovala na našem území, podala svědectví o tom, co jí svěřil její spolupracovník, že se zúčastnil akce komanda, které na příkaz stalinského NKVD Jana Masaryka zlikvidovalo svržením z okna. Historik dr. Vladislav Moulis vědecky prozkoumal posledních 15 dnů Masarykova života a nedávno uveřejnil výsledky svého pátrání (Přísně tajné č. 2/2001). Z Moulisových zjištění vyplývá, že Jan Masaryk zprvu uvažoval o sebevraždě. Prožíval těžkou dušev-

ní krizi. Jeho přítel Arnošt Heidrich podal svědectví o setkání s ním 26. února: „Ležel v posteli, byl stále smrtelně bledý a nepromluvil, ani když jsem si k němu sedl. Teprve po několika minutách vyrazil ze sebe, že to musí udělat jako Drtina,“ (o němž se dozvěděl, že spáchal sebevraždu). Heidrich mu odporoval. Jan reagoval těmito slovy: „Cožpak mohu zůstat v této vládě? Cožpak mohu s komunistickým programem předstoupit před parlament? Vždyf bych zneuctil památku svého otce.“ Heidrich mu nadhodil možnost organizování odboje v zahraničí. To odmítl s tím, že je příliš unaven. „To jediné,“ řekl, „čím ještě mohu posloužit svému národu, je zemřít.“ Rozhovor zakončil ostrým odsudkem Moskvy: „Znásilňuje naši svobodu, znásilňuje vše, čím civilizované demokratické národy žijí.“ Z této krize se však po několika dnech dostal. Nalezl jiné řešení: odejít do emigrace a oženit se se svou důvěrnou přítelkyní Marcií Davenportovou. Žádal ji, aby odjela z Prahy do Anglie, že přijede za ní. Řekl jí: „Zůstávám v této vládě ještě nějaký čas. Je to pouze krytí, kdybych to neudělal, zatkli by mne.“ Požádal paní Marcii, aby v Londýně vyřídila jeho příteli Lockhartovi, že má v úmyslu opustit Československo. 28. února v čtyřhodinové rozmluvě s A. Heidrichem se dotazoval jmenovaného, zda by s ním byl ochoten odejít do Spojených států. V pátek 5. března před první schůzí nové vlády se svěřil několika blízkým přátelům: „Radil jsem našim lidem doma, aby švejkovali. Te}, když to musím dělat sám, vidím, jak těžkou věc jsem po nich chtěl.“ Po návratu z jednání byl zdrcen a svým přátelům řekl: „Pánové, to je vláda, to je strašný.“ 6. března je doložen Masarykův rozhovor s lékařem dr. Klingerem v Sezimově Ústí ve vile prezidenta Beneše: „Oskare, musíš se mnou do Prahy Chlumecké listy

OSOBNOSTI

a musíme pryč.“ Také mu řekl: „Jestliže Drtina považoval sebevraždu za jediné řešení, potom já mohu opustit Československo, abych bojoval proti komunismu. Odje}me spolu!“ (Vila byla odposlouchávána, takže tento výrok byl sotva utajen.) 7. března paní Davenportová odletěla do Londýna. Masaryk jí při loučení slíbil, že za pár dní se shledají. Jeho program toho dne byl pestrý: sokolská vzpomínková oslava TGM, další pietT. G. Masaryk, čestný doktor ní oslava na Stauniverzity v Oxfordě roměstkém náměstí, účast na oslavě 30. výročí bitvy u Bachmače, MUDr. J. Klinger. Masaryk mu řekl: výročí Rudé armády a boje u Sokolo„Zavolám si odpoledne na útěk Steinva. Převzal Pamětní medaili jménem hardta, Dixona a případně Dejeana“ svého otce a velice jej rozhořčil vý(amerického, britského a francouzskérok z projevu ministra národní obraho velvyslance). Musíme co nejdříve ny gen. Svobody, že kdyby prezident z toho chléva ven. Opakoval přitom Osvoboditel žil, souhlasil by s novou svou žádost, aby ho osobní lékař do vládou. podle svědectví svého koemigrace doprovázel. Heidrichovi si morníka po návratu do bytu diplom toho dne postěžoval, že komunističtí k medaili zlostně roztrhal. Podle svěřečníci na oslavách narozenin TGM dectví J. Jostena ve svém pokoji pak líčili jeho otce jako předbojovníka kopřistoupil k oknu, na němž ležel sádmunismu v Československu. rový odlitek ruky jeho otce. Chvíli 9. března po ránu přijal MUDr. Klintak stál a potom řekl: „Švejkovina je gera a sdělil mu důležitý pokyn: „Dáu konce.“ Z nočního stolku vzal knivej pozor, sbal si to nejnutnější, a když hu o Švejkovi, zavřel ji a hodil na stůl tě ráno zavolám o 7. hodině, abys přiu okna. šel dát mi injekci, je} ihned do BřeV podvečer odjel se sestrou Alicí žan do bývalé Gerstovy vily a tam ta a s neteřemi do Lán k otcovu hrobu. křídla budou připravena a poletíme. Šofér ho slyšel, jak nejméně třikrát na Nikomu ani muk. Jde o nás oba...“ zadním sedadle auta v samomluvě Existuje svědectví komorníka B. Přípronesl: „Pánbůh a táta to pochopí.“ hody, které v souvislosti s výpovědí 8. března o půl deváté se k mivpředu zmíněné agentky sovětské zpranistru Janu Masarykovi dostavil lékař vodajské služby nabývá zvláštního vý3 / 2002

znamu. Údajně byl svědkem toho, jak se kolem 21. hodiny objevili v ministrově bytě tři muži, které předtím nikdy neviděl. Čekal tedy v koridoru na jejich odchod, když tu asi ve 23 hodin bylo slyšet „hrozný křik ministra Masaryka“ a jeho volání: „Ne, to neudělám to na mně nechtějte, pánové!“ Ihned nato se ozval zvonek. Komorník vstoupil do Masarykova bytu a zastihl ministra ve stavu krajního rozčilení. Přinesl kávu a na Masarykovo přání odešel. Co se dělo dál, není již svědecky doloženo, ale dr. Moulis pokládá za jisté, že tři nebo čtyři neznámí muži vnikli v noci na 10. března do Masarykova bytu. Ráno byl Jan Masaryk nalezen mrtev na dlažbě nádvoří. Sovětská agentka na obrazovce vyprávěla, jakou práci dalo jejím kolegům, než se jim podařilo shodit ho z okna. Karel Richter 21

KDO JE KDO

V blažených dobách našeho chlumeckého mládí jsme ji znali jako Dášu Petrovickou. Patřila k naší študácké partě, která den co den dojížděla vlakem do novobydžovského gymnázia. Byla to hezká štíhlá brunetka s chytrýma tmavýma očima. Takový živý, italský typ. Ještě mám v uších její zvonivý smích, když jsme ji o Velikonocích přišli ohleduplně vyšlehat pomlázkami. Uplývající čas na jejím zjevu mnoho nezměnil. Vrozené schopnosti se ovšem košatě rozvinuly. Když jsem kterýsi den před více než dvaceti lety domlouval návštěvu kosmonauta Vladimíra Remka v Československém rozhlase, zjistil jsem k svému radostnému překvapení, že je šéfredaktorkou zahraničního vysílání.

DAGMAR WIDIMSKÁ Za tu dobu, co jsme se neviděli, se v jejím životě událo mnoho proměn, které lze v souhrnu označit za úspěšnou cestu vzhůru. Přiřadila se nepochybně k osobnostem spjatým s naším městem natolik, že i když ji vzduté peřeje životních peripetií unášely daleko za chlumecký obzor, nepřestala se ke svému domovskému městu hlásit a ono má zase na oplátku důvod s jistou hrdostí se hlásit k ní. Dnes ji představíme čtenářům Chlumeckých listů záznamem rozhovoru, který jsme spolu vedli nedávno v Praze při setkání po dvaadvaceti letech. Redaktorka Dagmar Widimská se sice v Chlumci n. Cidl. nenarodila, přesto však její první dětské vzpomínky i léta následující jsou s naším městem, jak již bylo řečeno, neodlučně spojeny. Z jejích odpovědí na mé otázky, se dozvíte proč. DW: Před vypuknutím 2. světové války, při obsazování pohraničních oblastí naší republiky, byli moji rodiče přinuceni během 24 hodin opustit Slezsko. Od roku 1930 žili v Orlové, kde byl otec Ing. Petrovický městským architektem. Do tohoto kraje ho z jeho rodného Chlumecka přivedla vojenská služba. Zde také poznal naši maminku. V době, kdy jsme se stali uprchlíky, jsem byla čtyřletá. Kam jinam měla rodina v této situaci směřovat než do otcova rodného kraje? Následující vzpomínky jsou již méně útržkovité a vztahují se výhradně k Chlumci. Vybavuji si prostředí Mateřské školky, Obecnou školu (dnešní ZDŠ) a s vděčností vzpomínám na výrazné pedagogické osobnosti - paní učitelku Kolářovou, Blažkovou, pana učitele Lauterbacha a řadu dalších. KR: Celou základní školu jsi tedy vychodila v Chlumci. Já si na tebe pamatuji až z gymnázia. 22

DW: Za války se však pro vstup do gymnázia anulovala 5. třída, přijímací zkoušky do Státního reálného gymnázia v Novém Bydžově jsem tedy dělala už ze 4. třídy. Než se budeme zabývat studentskými léty, ráda bych zavzpomínala na město a jeho tehdejší atmosféru. Denně jsem chodila ze školy kolem malebných krámků, vídala příjemné tváře chlumeckých obyvatel, ve starších vydáních Chlumeckých listů jsem poznávala některé osobnosti, na které jsi v této rubrice vzpomínal. V neděli jsem chodila s rodiči na mši. Město mělo určitou atmosféru pospolitosti i obav. Vždyf válka přinášela své hrůzy, mizeli čeští vlastenci, učitelé, Židé. Možná právě díky tomuto společenství lidí, kteří se dobře znali, a především laskavé péči rodičů jsem nepocifovala přímo všechny hrůzy, které 2. světová válka přinášela. Vzpomínám také na den, kdy jsme z oken naší školy zahlédli plameny hořícího zámku.

Dodnes si vybavuji onu tíseň a pocit ohrožení, které se snášely nad městem. Vidím i ustaranou tvář pana Jana Cellera - byl správcem pana hraběte - se kterou nám vyprávěl o škodách, které požár způsobil. Jeho rodina patřila k přátelům našich rodičů. Obecnou školu mi připomínají i stránky v dětském památníčku, drobné veršíky a kresbičky svědčí o válkou nenahlodané dětské dobrotě i o optimistických očekáváních. Ráda na své spolužačky vzpomínám. KR: A po přijetí na gymnázium? DW: ... se doslavil pocit předčasné dospělosti. Vždyf nám profesoři od 10 let vykali! Pěstovali v nás pocit odpovědnosti za své chování a vedli nás k větší samostatnosti. Z Chlumce do Nového Bydžova jsem začala dojíždět ve školním roce 1944 - 45. Na tuto dobu máme pravděpodobně již společné vzpomínky. Ty jsi byl o jednu nebo dvě třídy výš a já, primánka, jsem na Tebe pohlížela s patřičnou úctou. Ostatně v tom se situace nezměnila ani dnes. Na gymnáziu byly také výrazné pedagogické osobnosti, které během války nepodlehly marasmu doby. Ráda bych uvedla alespoň jedno jméno. Byl to profesor Arnošt Máliš, teolog, nesmírně moderně myslící pedagog. KR: Máš pravdu, Máliš byl báječný kantor. Často jsem si v životě vzpomněl na jeho úvahy o názvu „lidová demokracie“. Říkal nám: Lidovost je obsažena již v samotném slově demokracie, pokud je demokracií, to jest lidovládou. Lidová lidovláda je nesmysl. Velmi se obávám, aby se naše demokracie nezvrhla v to, co signalizuje tento název, zánik původního smyslu slova, které je jeho základem. DW: Shodou okolností jsem se koncem 80. let na litoměřickém biskupství dověděla, jak těžký osud ho stihl. Zemřel ve vězení Jáchymovských dolů. KR: To je mi líto. Jeho obavy se tedy naplnily až do krajnosti. Takový konec si nezasloužil. DW: Jistě si vzpomínáš na naše jízdy vlakem, bylo nás vždy všude plno, studenti od primy po maturanty. S blížícím se koncem války docházelo častěji k náletům hloubkových Chlumecké listy

KDO JE KDO

letců amerického letectva. Šlo jim o to ze strategických důvodů vyřadit lokomotivu a přispět k dalšímu paralyzování německého železničního potenciálu. KR: Samozřejmě si na to vzpomínám. Nálety byly vždycky za jasného počasí, při dobré viditelnosti, tedy kolem poledne, kdy jsme se vraceli z Bydžova domů. Často jsme po zaznění sirén opouštěli vlak někde v polích před Chlumcem. Pamatuju se, jak přivlekli k nám do Chlumce ten vlak, který hloubkaři napadli na trati u Libice v domnění, že je to vojenský transport. Jela v něm chlumecká zubařka MUDr. Žemličková, co měla ordinaci na Zámostí. Náboj z leteckého kulometu jí ustřelil ruku. Já jsem ten vlak ve stanici viděl. Byla to hrůza, všude plno krve... DW: Byla to hrozná doba. Domů jsme kolikrát museli od vlaku několik kilometrů šlapat pěšky s taškami v rukou nebo na zádech. Teprve jako matka dvou synů jsem si uvědomila, jaký strach o nás rodiče museli mít. KR: Pak ale přišel konec války a osvobození. Chlumcem procházely tisíce německých zajatců, projížděla vojska, lidé byli šfastni, že vše skončilo. Vracel se normální život. Sokolové i skauti se těšili na den, kdy vyndají ze skříní své ukryté kroje. DW: Můj otec kromě sokolského kroje měl ještě uniformu důstojníka čs. armády v záloze a pamatuji si zcela jasně na okamžik, kdy ji oblékl a odešel na vojenské velitelství města, které bylo na radnici. Válečná léta způsobila, že nebylo třeba žádných krejčovských úprav. Na radostné poválečné sluncem zalité dny jistě vzpomínají nejenom naši vrstevníci, svět se zdál starostí zbavený, hrály dechové hudby, pod Sokolovnou se zpívalo, tančilo. Záhy započal skautský život. S vděčností jsem si přečetla v jednom z loňských čísel CHL v této rubrice vzpomínku na br. Slavíčka. Jeho paní byla po určitou dobu také mojí skautskou vedoucí. KR: Vlaky začaly jezdit a my jsme po krátkém období volna usedli zase do lavic našeho gymnázia. Přestali jsme psát na sešity „Die Aritmetik“ atd. a už provždy zůstalo u češtiny. 3 / 2002

Pokračovali jsme ve studiu, ale ty jsi nás po čase - pokud si vzpomínám - opustila. DW: Po skončení války jsem navštěvovala ještě sekundu a tercii a ve 13 letech se s rodiči přestěhovala do Prahy. KR: Ale ani tehdy jsi svůj vztah k Chlumci nepřerušila. DW: Rozhodně ne. Dle tehdejších předpisů jsme nesměli mít rodinný domek prázdný, k občasným návštěvám jsme však měli jednu místnost a rádi jsme sem jezditi na víkendy a především na celé prázdniny. Všechny letní prázdniny až do dospělosti jsem tedy trávila právě v Chlumci. Ráda jsem se vracela do prostředí naší tehdejší studentské party. Jezdili jsme na výlety na kolech, koupat se k jezu do Luhů i do Lučic, chodili do kina, poslouchali první jazzové kapely, organizovali turnaje stolního tenisu. V nepříznivém počasí jsme pak přijali laskavé přístřeší verandy manželů Zelených „U Staré brány“. (Jejich dcera Boženka patřila k pilířům této party 13, 14 až snad 17tiletých chlumeckých studentů). Teprve te}, když společně vzpomínáme na naše „zelená“ léta, jsem si uvědomila, že vlastně všichni po vysokoškolském studiu v různé životní etapě působili anebo působí v Praze. Svůj vztah k městu však nikdy neztratili. Jsi toho příkladem, stále publikuješ, píšeš knihy, vystupuješ v zajímavých programech České televize rediguješ historickou revue, jsi členem Obce spisovatelů a předsedou Klubu autorů literatury faktu a zajisté dál studuješ další historické materiály z období, které je předmětem tvého zkoumání... Doc. Solfronk rovněž dosáhl v Praze významného postavení a navázal na tradici vynikajících pedagogů, Ing. Miroslav Pech je prý významný stavební odborník... a tak bych mohla pokračovat. KR: Ale rodiče se po čase opět do Chlumce vrátili... DW: Ano. Po únoru 1948 byl v prvních krocích nové vlády znárodněn také stavební průmysl. Vzhledem k tomu, že tatínek byl podnikatel v tomto oboru, toto opatření postihlo celou rodinu. Rodiče se proto rozhodli vrátit a musím říci, že pocho-

pením tehdejšího nájemníka: rodiny Havlínů - i chlumecké radnice - se jim opět po čase byt v rodinném domku uvolnil. Bylo to také mé osobní řešení, nebof jsem byla již provdaná, a získala tak se svou rodinou byt v Praze. Opět jsem začala - nyní již s manželem a dvěma syny - dojíždět za rodiči a bratrem do Chlumce. Na tuto dobu mám, bohužel, také jednu tragickou vzpomínku. Naštěstí s dobrým koncem. Psal se rok 1959 a naši malí synové trávili letní měsíce u babičky a dědečka. Při divokých hrách na dvorku zůstal mladší viset na dubových vrátkách. Došlo k přidušení a bezvědomí. Díky šfastné souhře okolností, kdy moje maminka vyběhla s bezvládným tělíčkem tříletého vnoučka na silnici a kolemjedoucí neznámý řidič osobního vozu z Moravy pochopil nutnost okamžité pomoci, nedošlo k tragédii. Naložil oba do vozu a jel nejprve do chlumecké nemocnice. Zde nebylo dětské oddělení a službu mající personál doporučil převoz do Nového Bydžova. Mohl se rychle uskutečnit díky tomu, že onen neznámý řidič čekal na výsledek a ve snaze pomoci odvezl oba dále do Nového Bydžova. Zde v nemocnici se po několika hodinách oživování dítě naštěstí podařilo bez následků přivést k životu. To, že jsem tehdejšímu týmu bydžovských zdravotníků vděčná, snad ani nemusím zdůrazňovat. A nejenom jim, též onomu neznámému dobrodinci z Moravy. KR: Ty jsi na vysoké škole studovala španělštinu, pokud jsem dobře informován. Ale původně jsi směřovala ke studiu medicíny, ne? DW: V r. 1952, kdy jsem maturovala, se vždy přání mladého člověka neshodovalo s posudky a doporučeními těch, kteří o něm rozhodovali. Studovala jsem tedy alespoň cizí jazyky. Až po pádu tzv. kultu osobnosti jsem již se 2 dětmi vystudovala obor španělština. Pracovala jsem jako redaktorka 34 roků v Čs. rozhlasu, v jeho cizojazyčném vysílání. Mojí náplní práce byla příprava programů pro evropské posluchače a návštěvníky naší země o kulturním dědictví, o významných památkách, historických osobnostech, hradech a zám23

KDO JE KDO

cích, zajímavých městech a také uvádění koncertů především klasické hudby, která mně je velice blízká. Posluchači milovali českou klasickou hudbu. V některých z těchto pořadů jsem se vracela i k pamětihodnostem Chlumecka, k postavě V. K. Klicpery a tradicím českého divadelnictví... KR: Zajisté jsi poznala i spoustu zajímavých lidí... DW: Ano, byli to herci, malíři, hudebníci, v šedesátých letech sem jezdily osobnosti typu mexického muralisty Davida Signeirose, různí zahraniční umělci, k mikrofonu přistupovaly osobnosti českých i slovenských spisovatelů. Vzpomínám si, jak jsem pro jedno vánoční vyprávění natočila rozhovor s významným českým grafikem Jiřím Švengsbírem o jeho vztahu k rodné Praze. Pražskou architekturu pojímal tak, že jednotlivé stavební styly barevně odlišoval. Hovořili jsme spolu také o výstavě, která se mu tehdy otvírala. Netušila jsem však, že je to jeho poslední vystoupení. Dodnes k mým přátelům patří např. pí Květa Fialová, s níž jsem se právě prostřednictvím své práce před několika desítkami let seznámila. Jistě, práce to byla zajímavá. Ostatně galerie osob a osobností, kterou pravidelně v Chlumecký listech otvíráš, je podobná tvůrčí činnost. KR: Máš dosud vztah k našemu městu? 24

DW: Někdy až infantilní. Stává se mi např. to, že při návštěvě nějakého historického města uvidím např. Mariánský sloup. V duchu - a někdy i nahlas - řeknu „To v Chlumci je mnohem krásnější.“ A to nemluvím o tom, že srovnávám zámky s tím „naším“, chlumeckým. Vím, že je to dětinské, ale mé vzpomínky na Chlumec jsou synonymem mého dětství. KR: Tvůj manžel je lékař, profesor kardiologie, autor více než jedné tisícovky vědeckých publikací vydaných doma i v zahraničí... DW: A právě s ním jsem měla během různých kongresů a sympozií možnost setkat se s lidmi z celého světa. Jak to tak bývá, ve společenském styku se hledá společné téma k rozhovoru. Stává se mně, že po zjištění, že jsem z Prahy, následuje vyprávění o tom, co onen partner rozhovoru o naší zemi ví. Při setkání s jedním italským kardiologem v Miláně se mi stalo, že s obdivem začal jmenovat různé hrady a zámky na našem území. To mne povzbudilo k otázce, zda také slyšel o Karlově koruně. Na jeho tváři se objevil široký úsměv a vyhrkl: „Ten znám nejlépe!“ (Ukázalo se, že šlo o přátelský vztah k některému z členů rodiny Kinských.) Ale vazbu k městu nacházím stále. Dojíždím sem navštívit rodinu mého bratra i postát u hrobu rodičů na archi-

tektonicky krásně umístěném a udržovaném chlumeckém hřbitově. O tom, že další generace budou z Chlumce odcházet a opět se vracet, že kruh se nikdy neuzavře, svědčí i můj nedávný zážitek. Jak jsem již řekla, celý život chodím na koncerty klasické hudby, především na Českou filharmonii do pražského Rudolfina. Byla jsem zde s manželem i letos 4. ledna a vyslechla za řízení Libora Peška mimo jiné sklady též Koncert č. 2 Sergeje Rachmaninova v podání klavíristky Jaroslavy Pěchočové. Patří k nejvýraznějším talentům nastupující generace českých klavírních interpretů. Je žákyní profesora Ivana Moravce, má za sebou již i cenné zahraniční zkušenosti. V době, kdy jsem jí spolu s vyprodaným hledištěm nadšeně tleskala, jsem netušila, že je to mladá umělkyně z Chlumce. Zjistila jsem to až o několik dnů později při poslechu jedné z rozhlasových stanic. KR: My jsme již v únorovém čísle Chlumeckých listů tuto mladou umělkyni s náležitou hrdostí představili naší veřejnosti. Jistě to není naposledy, co jsme o ní měli příležitost napsat. Ale ještě k Tvé rodině. Máš dva syny... DW: Dětství rovněž trávili v Chlumci. Oba vystudovali Lékařskou fakultu KU v Praze, starší je profesor vnitřního lékařství, přednosta Kardiocentra ve Fakultní nemocnici na Královských Chlumecké listy

KDO JE KDO

Vinohradech, v tomto období zastává i funkci prorektora KU. Mladší syn je docentem na III. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice KU v Praze, v současnosti se podílí na přípravě světového kongresu na téma hypertenze. Oba rovněž publikují v domácích i zahraničních odborných časopisech. Mám z nich radost. Také z jejich dětí. V úvodu tohoto nesouvislého vyznání městu, kde jsem prožila dětství, kde žili a odpočívají rodiče a žije ro-

dina mého bratra, jsem uvedla, Karle, Tvé jméno, co by významného spolužáka. V době, kdy jsem denně chodila kolem domku Tvých rodičů na vlak, jsem neměla tušení, že se s Tebou - již jako renomovaným historikem - setkám jednou ve studiu Čs. rozhlasu. Doprovázel jsi Vladimíra Remka po jeho slavném návratu z kosmických dálek. Povídali jsme si tehdy u mikrofonu o tom, jaká je ta naše modrá planeta, jaké jsou pocity ji opouštět a především se na ni vracet. Kosmonaut Remek tehdy

potvrdil, že návrat je ten nejkrásnější pocit. Já dodávám, že všechny návraty mají tento společný rys. Rádi se vracíme do míst, která známe, která vyvolávají pocit bezpečí a v mém případě při návštěvách Chlumce tak trochu i nostalgii. KR: Děkuji, Dášo, za setkání a milý rozhovor. Přeju Ti, aby bilance tvých životních úspěchů byla i nadále bohatá. Rozmlouvali:

Dagmar Widimská a Karel Richter

Životní moudra Když se někoho zeptáte, jak se právě má, málokdy se vyjadřuje slušně. NN

Dobrý manžel si zaslouží větší chválu než dobrý senátor. Plútarch

Kde je uzavíráno manželství bez lásky, tam brzy vznikne láska bez manželství. Benjamin Franklin

Zločinci se mohou spolčit, ne však spřátelit.

Ženy nevidí, co pro ně děláme, ony vidí jen to, co neděláme. Georges Courteline

Francisco Goya Ve vodě lze utonout, ve víně ještě snáze. Tamilské přísloví LV

Reklama

3 / 2002

25

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Literární výchova tentokrát v kině V měsíci únoru žáci celého 2. stupně naší základní školy navštívili místní kino. Tentokrát byl pro nás připraven film, který nás asi všechny zaujal. Zhlédli jsme film R. A. Brabce Kytice, který byl natočen podle stejnojmenné knihy českého spisovatele Karla Jaromíra Erbena a který získal řadu ocenění. Ve filmu bylo velmi zajímavým způsobem zpracováno 7 balad - Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba a Štědrý den. Každý z příběhů symbolizovala hořící svíce. Jakmile balada skončila, příslušná svíčka zhasla. Všechny balady spojovala postava malého chlapce hrajícího na píšfalku. Příběhy byly zasazeny do kouzelné české krajiny s typickými podkrkonošskými rysy a nechybělo v nich výrazné dějové napětí, místy až s hororovými prvky. Velmi krásné byly různé světelné a zvukové efekty. Zajímavá byla práce s barvami. Každá jednotlivá barva nebo její různé odstíny měly svůj význam. Vynikající výkony podali známí i méně známí čeští herci - Boleslav Polívka, Stela Zázvorková, Karel Roden, Jiří Schmitzer, Zuzana Bydžovská, Linda Rybová, Dan Bárta a další. Každý divák si mohl porovnat filmové zpracování s vlastní znalostí těchto balad z hodin literární výchovy nebo z vlastní četby. Vždyf kdo by neznal balady z Kytice! Některé z nich se učili už naši pradědečkové a prababičky. Čtou je už celé generace, protože skutečně stojí za to! Film nebyl jenom pastvou pro oči, ale zároveň sloužil i k zamyšlení nad naším životem, nad problémy viny a trestu, lásky i neměnností osudu. Kdyby měl možnost tuto podobu Kytice vidět sám pan Erben, myslíme si, že by byl spokojen, stejně jako my. Martina Černá, Petra Hlubučková, Martin Kulich, Jaroslav Kopřiva, Michaela Štěrbová, Luboš Tuček a Vojtěch Tuček, žáci 7. A třídy Zpracoval kabinet českého jazyka (Km) 26

Zachraňme delfíny Delfínů v Severním moři je už pouhých 130. Vymírají kvůli masivním lovům tučňáků. Ve Velké Británii existuje smlouva zvaná UK Wildlife and Country sidecact. Tato smlouva má chránit delfíny a ostatní živočichy v Severním moři. Tohle opatření ale moc neplatí. V největším nebezpečí jsou hlavně mlá}ata, protože právě ta uvíznou v sítích, s kterými rybáři loví tučňáky. V těchto sítích však neuvíznou jen del-

fíni, ale také některé druhy malých velryb, a proto i jim hrozí vyhynutí. Na internetových stránkách nabízí WDCS speciální certifikáty, kterými mohou lidé podpořit přímo jednotlivé delfíny. Pomůžeme jim, nebo zůstaneme i nadále lhostejní a necháme je zemřít? Internetová adresa: www.delfine.org R. Korelová, 7.D

Zajímavá výstava Ve dnech 19.-21.2.2002 se na naší škole konala astronomická výstava, která byla spojena s besedou o vesmíru. V učebně, kde výstava probíhala, jsme si prohlédli fotografie českého kosmonauta Vladimíra Remka a fotografie zahraničních kosmonautů. Naši pozornost dále upoutaly obrázky planety Země a Měsíce. Výstava byla doplněna nástěnkami s výstřižky z novin a plakáty. Obdivovali jsme také krásné modely vesmírných družic, raket, lodí a sbírku odznaků.

Přednášející nám poutavě vyprávěl o vesmíru a o kosmonautech, kteří přistáli na Měsíci. K obrázkům a fotografiím provedl podrobný výklad. Na všechny naše dotazy jsme dostali srozumitelnou odpově}. Vždyf vesmír v sobě skrývá ještě mnohá tajemství. Na závěr jsme zhlédli film o výstupu prvních lidí na Měsíc. Záběry byly natočeny kosmonauty ve vesmíru. Výstava se nám velmi líbila a odnášeli jsme si z ní další nové poznatky o vesmíru. žáci 9. tříd

Do naší rubriky nám zaslal svůj příspěvek i bývalý žák naší školy. Děkujeme.

Pia fraus (Milosrdná lež) „Úsvit se halí do červánků, rdí se jak líčka krásné panny“ ... hmm... a jak dál? Bože, tohle je na nic. Nedokážu nic pořádného vymyslet. Básník bez inspirace! V podstatě by se dalo říct, že mi nezbylo vůbec nic.

Není tu nic kromě Mě. Občas se přiblíží jiná mysl a povídá. Každá o něčem jiném. Nevím, co se se mnou stalo. Jsem zmatený! Jediné, co vím, je, že se jmenuji Larry, Larry Atkinson a jsem básník. Nemám nic jiného než Sebe. Bože, ne... to je zase On. Né, jdi pryč. Nechci tě poslouchat! Vypadni ksakru... nééé! Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Doktor Leverbee se sklonil nad svým pacientem. Pak vzal do ruky jeho osobní kartu a četl si v ní. Ten pacient se jmenoval Larry Atkinson. Od té doby, co mu lékaři operovali nádor na mozku, se neprobral. Už to byly skoro dva měsíce, co byl v komatu. Leverbee věděl, že šance na vyléčení se rovná nule a kdyby záleželo je něm, už by Atkinsona dávno odpojil od přístrojů. Ne, to není pravda. Slyšíš?! Já jsem tu, já žiju. O čem to mluvíš? Nevěřím ti. Proč mě chceš zabít?! Tak mi odpověz. Proč nikdy neodpovídáš? Vždycky, když přijde On, mluví o samých nehezkých věcech. Většinu z nich nechápu, ale vím, že jednou přijde a zabije mě. Děsím se ho. Děsím se také té strašné samoty. Naštěstí má dnes přijít Ona. Mám ji rád. Říká mi, že beze mě nemůže žít. Cítím její smutek, ale nedokážu ho pochopit. Mluvím k ní, ale zdá se, že mě neslyší. Proč mě žádná z těch cizích myslí neslyší? Neodpovídají na mé otázky, jako by byly v nějaké paralelní dimenzi. Jestli je to

tak, jak bych je potom mohl slyšet Já? Nevím. Leverbee procházel jednou z chodeb St. Morganské nemocnice a připravoval se na setkání s paní Atkinsonovou. Dnes jí už nebude, ani nemůže lhát. Naopak, bude ji muset požádat, aby dala souhlas s odpojením svého manžela od přístrojů. Nepříjemná povinnost. Suzan Atkinsonová seděla v křesle vedle nápojového automatu a popíjela kávu. Manželova tragédie ji hluboce poznamenala. Její kdysi tak jemný obličej hyzdily te} četné vrásky. Propadlé tváře a kruhy pod očima napovídaly, že skoro nespí. Nebyl na ni pěkný pohled. Takto čekajíc na začátek návštěvních hodin ji zastihl doktor Leverbee. „Dobrý den, paní Atkinsonová. Potřebuji s vámi mluvit“. Hovořili spolu dlouho. Po tvářích Suzan se koulely slzy a její bílá plef se zbarvila do nachova. Leverbee byl profesionál. Věděl, jak se v takových situacích chovat, jaká volit slova, jak utěšovat příbuzné. Ačkoli věděl, vždy mu bylo těžko u srdce. Neměl tyto velmi emotivní chvíle rád. Cítil se, jako by se přizná-

val k vraždě. Paní Atkinsonová nakonec svůj souhlas dala. Poprosila doktora, jestli by nemohla být při tom, když její Larry vydechne naposled. Chtěla se s ním rozloučit. Už jde. Miluji ji. Proč jsi dnes tak smutná, má drahá? Kdopak ti ublížil? Cítím z ní bolest, až nepředstavitelně velkou bolest. Je mi jí líto. Chtěl bych jí pomoct, ale nemůžu a navíc ani nevím jak. Co tu dělá On?!!! Slyšíš, vypadni! Cos jí udělal, ty parchante! Odpověz!!! Doktor Leverbee vstoupil do místnosti. Suzan klečela u Larryho postele a plakala. Leverbee věděl, co musí udělat. Vyndal Larrymu z úst respirátor a poté vytáhl z elektrické zásuvky napájecí kabel. Byl konec. Začal jsem se jakoby zmenšovat. Najednou jsem si uvědomil, že nadešla chvíle, které jsem se tolik obával... On mě zabil. Sbohem, má drahá, snad alespoň tebe ušetří. Stejně jako jindy neodpověděla. Moje poslední myšlenka patřila jí. Poslední myšlenka, než se mé jsoucno změnilo v nic. Tomáš Chrudimský

Batika ve škole Učení zdaleka není jen výsadou dětí školou povinných. Po dvě odpoledne si rozšiřovaly své vzděláni i paní učitelky a vychovatelky chlumecké školy. Lektorka p. Hronešová z hradecké Dionei nás seznámila s teoretickými základy barvení látek, s batikou vyvazovanou, skládanou i sypanou a s odbarvováním. Fotografie svědčí o tom, že jsme si vše vyzkoušely také prakticky. Te} už nezbývá než získané poznatky předat dál - našim žákům. LS

3 / 2002

27

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Lyžařský kurz žáků naší ZŠ Lyžařský kurz proběhl v termínu od 23. 1. do 1. 3. 2002 v Bartošovicích v Orlických horách. Kurzu se zúčastnilo celkem 49 žáků 7. ročníků v doprovodu 4 instruktorů a zdravotnice.

Hned první den byli žáci rozděleni do 4 skupin dle výkonnosti. Od neděle probíhal současně sjezdový a běžecký výcvik. V úterý měly děti odpočinkový den, byl to zároveň jediný den, kdy pršelo. Ve čtvrtek proběhly závody ve slalomu a na běžkách. Večerní programy byly zahajovány informativní schůzkou, kde byli žáci seznámeni s programem na následující den a tématickou přednáškou. Součástí večerů byly diskotéky, soutěže a turnaj ve stolním tenise. Při letošním kurzu nedošlo k žádným závažným zraněním, všichni jsme se tedy vrátili společně domů. LVVZ se stává letošním rokem přístupnější pro větší počet dětí díky zvýšenému příspěvku na vleky od SRPŠ. Pro

28

Vaši informaci, žáci neutratili za vleky ani jedinou korunu ze svého kapesného. Příspěvek 500 Kč na žáka plně pokryl jízdné na vleku. Byly také půjčeny všechny páry lyží, které nakoupilo město. Rodiče tedy hradí pouze pobyt 190 Kč na den a dopravné. Tím se stává lyžařský kurz dostupným i pro další děti.

Lyžařský kurz proběhl bez vážných kázeňských přestupků a stejně jako v minulých letech naši žáci svým chováním dobře reprezentovali školu i město, za což jim děkuji. Zároveň bych chtěla poděkovat všem svým kolegům za odvedenou práci. Hana Dostálová, vedoucí kurzu

Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Rozvoj počítačové sítě na Základní škole Jednou z priorit naší školy v současné době je vybudování druhé počítačové učebny, protože současný stav je pro výuku neúnosný. Každý jistě uzná, že 12 počítačů na více než 700 žáků je zoufale málo. Naši situaci nám pomohla řešit Komerční banka Hradec Králové s pobočkou v Chlumci n.C., zastoupená ing. Hiršlem a Československá obchodní pojišfovna v Pardubicích, zastoupená generálním ředitelem Františkem Vackem. Tyto dvě organizace poskytly škole počítače a umožnily nám začít budovat druhou učebnu. Někdo by mohl namítnout, proč škola nepočká na dlouho slibovaný

projekt Rozvoje počítačových sítí na základních školách, slibovaný ministerstvem školství. Podle tohoto projektu je ale naše škola zařazena až do druhé vlny, takže pokud bychom měli něco od ministerstva dostat, tak nejdřív až na podzim tohoto roku, a to už vedení školy předpokládá, že od září by mohla být učebna připravena k výuce. Dalším krokem by mělo být vybavení jednotlivých odborných učeben, pracoven učitelů i jednotlivých tříd počítačovou technikou s možností připojení na internet a jeho využívání při výuce. Názor, že pokud škola bude mít odpovídající počítačovou techniku,

budou veškeré problémy s výukou vyřešeny, je samozřejmě mylný, ale současná škola má poskytovat žákům možnost najít potřebné informace o čemkoliv, než vyžadovat nepřeberné množství encyklopedických znalostí. Chceme tedy alespoň tímto způsobem dvěma uvedeným organizacím za poskytnutí počítačové techniky touto cestou poděkovat a zároveň vyzvat i řadu dalších, které by mohly škole pomoci. Mgr. Jana Bernartová, ředitelka školy

Školní družina při základní škole v Chlumci nad Cidlinou vyhlašuje u příležitosti znovuotevření Lorety výtvarnou soutěž na téma

„TEN CHLUMECKÝ ZÁMEK JE ZA LESEM“

Uvítáme výtvarná díla vztahující se jak ke kulturním památkám města Chlumec n. C. a jeho okolí, tak i k místním pověstem a významným osobnostem. Výběr výtvarných technik je neomezený - malba, kresba, prostorové práce, keramika... Do soutěže přijímáme práce jednotlivců i kolektivů, a to v těchto věkových kategoriích:

A) předškolní věk

B) 1. - 5. třída

C) 6. - 9. třída.

Každá práce musí být označena jménem, adresou a věkem nebo třídou.

Výtvarná díla můžete posílat nebo osobně doručit na adresu: Školní družina při základní škole Kozelkova 123, Chlumec n. C., 503 51 (tel. 0448/596 835) a to do 25. května 2002. Nejlepší práce budou vystaveny. Odměny vítězům budou předány dne 8. 6. 2002 na slavnostním znovuotevření Lorety v Chlumci n. C.

3 / 2002

29

AKCE PRO DĚTI

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C. ul. 9. května

0448/595 357

NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC DUBEN 2002 6. 4. (sobota)

II. kolo 15. ročníku Polabské ligy žactva v judu Místo: tělocvična ZŠ v Chlumci n. C. Začátek: v 8.00 hodin

Závody na kolečkových bruslích, koloběžkách a skatech

9. 4. (úterý)

Začátek: v 15.15 hodin na hřišti ZŠ u školní jídelny Startovné: 20,- Kč S sebou: sportovní náčiní a sportovní oblečení 11. 4. (čtvrtek)

Surfování po internetu + počítačové hry Začátek: od 14.30 - 16.30 hodin v areálu DDM u zahradnictví Poplatek: 25,- Kč Určeno pro 1. a 2. stupeň ZŠ!

16. 4. (úterý)

24. 4. (středa)

Turnaj ve stolním tenise Začátek: v 15.00 hodin v budově Zvláštní školy S sebou: 15,- Kč, přezůvky a pálku

Jarní běh zámkem Začátek: ve 14.30 - 15.00 h. u zámecké kašny Startovné: 20,- Kč

Soutěžit se bude jednotlivě, hodnotí se čas a body získané na stanovištích. Nejlepší 3 z každé kategorie obdrží diplomy a ceny. 28. 4. (neděle)

Zájezd do pražského divadla Spejbla a Hurvínka do Prahy na představení „POHÁDKY PRO HURVÍNKA“ Sraz: v 11.30 hodin u lovčické prodejny masa na náměstí Návrat: okolo 17.30 hodin Poplatek: 150,- Kč (děti i dospělí) S sebou: jídlo a pití na celý den, kapesné

DDM vyhlašuje výtvarnou soutěž na téma - MINULOST, PŘÍTOMNOST A BUDOUCNOST NAŠEHO MĚSTA. Soutěž není věkově omezena, děti mohou vytvořit jakékoli výtvarné dílo. Zpracování závisí zcela na vaší fantazii a nápadech (kreslení, skládání, lepení, stříhání, modelování atd.). Uzávěrka odevzdání děl bude 27. 5. (pondělí)! Výtvarná díla budou zveřejněna v areálu DDM u koupaliště dne 9. 6. 2002 (neděle), kde v rámci DNE DĚTÍ proběhne vyhodnocení nejlepších autorů a děl. # V tomto měsíci se také uskuteční rybářské závody Zlatá udice. Termín bude upřesněn! # Informace o letních táborech včetně přihlášek si můžete vyzvednout v DDM nebo každou středu v přízemí budovy ZŠ od 9.30 - 10.00 hodin.

Informace přímo v DDM nebo každou středu v přízemí budovy ZŠ od 9.30 - 10.00 hodin

OKRESNÍ ÚŘAD HRADEC KRÁLOVÉ Referát sociálních věcí a zdravotnictví POŘÁDÁ

LETNÍ DĚTSKÝ TÁBOR V REKREAČNÍM STŘEDISKU HORALKA ve Sněžném v Orlických horách

TÁBOR VOLÁ...

22. 7. - 31. 7. 2002

Vážení rodiče, PS Táborník Chlumec n. C. pořádá letní stanový tábor pro děti v Chocnějovicích u Mnichova Hradiště v době od 28. 7. - 11. 8. 2002. Máte-li zájem, aby Váš syn nebo dcera prožili pěkných 14 dnů na táboře, přihlášku můžete získat v klubovně Táborníka v Čelakovského ul. 41/I (vedle fary) každý pátek od 15 hodin dole v suterénu. Další informace v klubovně.

Tábor je dotován Okresním úřadem v Hradci Králové, proto je určen dětem do 12ti let, žijícím v okrese Hradec Králové, jejichž rodina dosahuje příjmu na hranici životního minima. Bližší informace a přihlášky je možno získat na Okresním úřadě v Hradci Králové - na oddělení péče o děti, dále pak na sociálních odborech Městských úřadů v Chlumci nad Cidlinou, Novém Bydžově, Nechanicích, Třebechovicích a Smiřicích. Telefonický kontakt - HK - 585 31 61

Cena za 1 dítě: 400,- Kč V případě účasti sourozenců se cena snižuje. 30

Chlumecké listy

Z MATEŘSKÉ ŠKOLY

„Program pro zdraví“ v MŠ Poděbradova Zdravý rozvoj dětí je nerozlučně spjat s přiměřenou pohybovou aktivitou. V současné době však většina dětí málo využívá příležitosti k pohybu, což se odráží na jejich

le stará kolektiv kuchařek naší MŠ. Vyvrcholením našeho úsilí jsou polodenní výlety do okolí našeho města a týdenní pobyt v Krkonoších.

zdravotním stavu a tělesné zdatnosti. Proto jsme v naší mateřské škole začali uvádět do praxe „program pro zdraví“. Začínáme v září - plaváním v jičínském bazénu. Tam se děti pomocí různých her učí nebát vody, využívají parní lázeň, otužují se a v neposlední řadě získávají základy plavání. I když naše škola nemá ve svém areálu vlastní saunu, přesto díky ochotě FITNESS CENTRA „DÉČKO“ v únoru zahajujeme saunovací sezónu, která trvá až do dubna. Přes počáteční obavy některých rodičů se saunování osvědčilo a děti se do sauny velmi těší. Líbí se jim zdejší příjemné prostředí a téměř intimní atmosféra v saunovací kabině, kde si vypravujeme, hrajeme na „tichou poštu“, dáváme hádanky. Saunování zakončujeme ochlazením v odpočívárně a vypitím vitamínového nápoje od firmy NATIM a. s. Tento nápoj obsahuje patentovaný preparát JUWIM, který zvyšuje imunitu organizmu vůči infekčním chorobám. Snad i letos přispějeme k poklesu onemocnění dětí tak, jak se nám dařilo v loňském školním roce. Do našeho „programu pro zdraví“ také patří přiměřená tělesná aktivita dětí. Každý den provází ostatní činnosti ranní cvičení (zdravotní cviky k rozvoji správného držení těla), tělovýchovné chvilky (pohybové hry), pobyt venku (naplněný sportem a tělesnou aktivitou na hřišti u sokolovny nebo u ZŠ). Jednou týdně zařazujeme tělovýchovné zaměstnání v tělocvičně sokolovny. Děti mají možnost vyzkoušet si cvičení s míči, švihadly i na nářadí, které vidí mnohdy poprvé v životě. K rozvoji vytrvalosti, prostorové orientace a pohybové paměti přispívá cvičení aerobiku a lerngymnastiky. Nevěřili byste, s jak velkým úsilím některé děti tyto úkoly plní. A aby nebylo pohybu málo, již od jarních měsíců trávíme se staršími dětmi čas odpoledního odpočinku venku v přírodě. Všechny tyto aktivity doplňujeme správným pitným režimem a stravou podle zásad zdravé výživy, o což se skvě-

Doufáme, že k tomu, aby byl výsledný efekt „programu pro zdraví“ dokonalý, přispějí i rodiče a budou trávit co nejvíce času se svými dětmi venku při sportování.

3 / 2002

Rodiče, dejte červenou vysedávání u televize a počítačů. Vždyf všichni chceme být zdraví! kolektiv učitelek MŠ Poděbradova

Reklama

31

ZÁJMOVÁ ČINNOST

ZPRÁVY Z KLUBÍČKA Dne 26. 2. 2002 proběhl v našem Klubíčku maškarní karneval. Maminky připravily dětem krásné masky. Mezi ně patřil např. šašek Kostkáček, malý vodník, princezny, čertík, čarodějnice, Červená Karkulka a další. Karneval jsme zahájily drobnými soutěžemi. Za každou soutěž děti dostaly obrázek a v závěru byly odměněny ručně vyrobenou medailí, sladkostmi a obrázkem. V této chvíli se dětem radostí rozzářila jejich očka. Po těchto soutěžích následovaly naše oblíbené tanečky propojené zpěvem (např. Běží liška k Táboru, Žába skáče po blátě atd.). Dětem se karneval moc líbil.

Dále se chystáme 28. 4. 2002 (v neděli) na zájezd do divadla Spejbla a Hurvínka do Prahy, ale také nezapomeneme oslavit svátek Den matek, na který si děti pozvou své nejmilejší babičky, tety a maminky.

Děti byly vyčerpané soutěžemi a netrpělivě čekají na odměny

Společné focení masek

AGILITY a psí kamarád

A stejně tak jako pejsci zdolávají překážky při Agility, budeme i my - členové 127. ZKO zdolávat překážky a těžkosti při budování tohoto cvičiště a výrobě jednotlivých překážek. S prací problémy nejsou, každý z nás přiloží rád ruku k dílu, avšak se sháněním materiálu je vždy o to větší potíž. Kdyby některý podnik či podnikatel našeho města i okolí nabídl materiální výpomoc (kovové profily, dřevo, apod.), pomohl by k dalšímu rozvoji zájmové činnosti mládeže a k dobré reprezentaci Chlumce nad Cidlinou na veřejnosti. Za 127. ZKO Pavlína Marková

Členové 127. základní kynologické organizace se rozhodli rozšířit v letošním roce nabídku zájmové činnosti na svém cvičišti o výcvik a případné pořádání soutěží v AGILITY. Toto sportovní odvětví kynologické činnosti vzniklo v průběhu 70. let ve Velké Británii a poté se rozšířilo do celého světa. V naší zemi se první soutěže Agility konaly v roce 1991 a v následujícím roce byl ustanoven Klub Agility České republiky. Co si může člověk pod pojmem AGILITY představit? V prvé řadě spoustu zábavy a pohybu pro sebe i svého psího kamaráda. Jde především o sport, při kterém se vytváří velice úzký kontakt mezi psovodem a psem. Pes je při Agility zcela volný, nemá obojek ani vodítko, a na pokyn svého pána zdolává různé kombinace překážek - například probíhá pevným či látkovým tunelem, slalomovými brankami, proskakuje kruhem, pohoupá se na houpačce, přeběhne kladinu či šikmou stěnu a další myslitelné překážky. AGILITY je zábava pro děti i dospělé, pro psy s rodokmenem i pro pravé české voříšky, a proto chceme ve spolupráci s Domem dětí a mládeže rozvinout tuto činnost především u nejmladší generace občanů našeho města. 32

Chtěly bychom zároveň sdělit všem maminkám, které nenavštěvují Klubíčko, že pro tento školní rok 2001 - 2002 je již obsazeno!!! Přihlašovat se můžete v DDM na rok 2002 - 2003. Za Klubíčko:

Šárka + Lucka

Chlumecké listy

ZÁJMOVÁ ČINNOST

ODDÍL JUDO Dne 17. 2. 2002 zahájil SKP Judo Nový Bydžov nový seriál soutěží v judu speciálně pro začátečníky a mládež, který se bude pořádat každý měsíc v Novém Bydžově. Náš oddíl juda měl 7 žáků nemocných, proto naše město reprezentovalo pouze 11 mladých judistů. I přes toto oslabení si 9 našich borců odvezlo domů diplomy. 1. místo obsadili ti zkušenější závodníci, kteří měli už několik závodů za sebou. Umístění: 1. 1. 1. 1. 2. 3. 3. 3. 3. 4. 5.

jméno: Dominik Wagner Pavel Šulc Jiří Maryška Václav Hataš Andrea Bělohlávková Ondřej Bečvarov Jan Haltuf Monika Halberštátová Nika Palečková Jakub Vrzáň Ladislav Košfál

ve váze: do 29 kg do 32 kg do 35 kg nad 52 kg do 38 kg dívky do 22 kg do 43 kg do 27 kg dívky do 36 kg dívky do 35 kg do 25 kg

V sobotu 2. 3. 2002 naše město reprezentovali i mladší a starší žáci na USK CUPU v Praze na Folimance. Tato soutěž je velmi náročná díky velké konkurenci a kvalitnímu obsazení. Za nás se „prali“ 2 starší a 5 mladších žáků. O medaile pro náš oddíl se postarali bratři Steklí. Také ostatní neudělali ostudu a podali nadprůměrné výkony, ale chybělo jim více zkušeností a trochu sportovního štěstí.

mladší žáci: 5. - 6. místo neumístil se neumístil se 3. místo 2. místo

„Můj muž se se mnou nikdy a za žádných okolností nehádá. Co tomu říkáš?“ „Jsme na tom úplně stejně. Ten můj taky nesmí odmlouvat.“ Jedna židovská. Sára je na smrtelný posteli a prosí svého muže: „Kohn, slib mi, že až umřu, půjdeš za rakví s mojí matkou.“ „Tak dobře, Sára, já ti to slibuju, ale upozorňuju tě, že budu mít zkaženej celej den.“ 3 / 2002

do do do do do

30 30 30 50 60

kg kg kg kg kg

Petr Hrubý Filip Uchytil

do 42 kg do 46 kg

starší žáci: 9. - 10. místo 7. - 8. místo

Dále bych Vás chtěl pozvat na II. kolo 15. ročníku Polabské ligy, které se koná 6. 4. 2002 v tělocvičně ZŠ Chlumec nad Cidlinou. Přij}te se podívat a povzbudit naše děti, které si to rozdají i se závodníky z Polska. Těšíme se na Vaši účast!

Trochu humoru Povídá syn otci: „Tati, dnes je ve škole malá schůzka. Půjdeš na ni?“ „Ne, jsem unavený.“ „Ale měl bys. Pan učitel říkal, že tam bude pouze on, ředitel a ty.“

Luboš Fölkl Tomáš Šmída Luboš Fölkl Martin Steklý Miloš Steklý

Otec se podívá do peněženky, pak na syna, načež řekne: „Chlapče, jak to, že jsi mi vzal peníze?“ Matka se snaží zachránit situaci: „Jak víš, že jsem to nebyla třeba já?“ „To je jednoduché - on mi tam nechal aspoň drobné.“ Mezi sousedy. „Vy jste dneska celý večer sám doma?“ „Ano, žena si odskočila na čtvrt hodinky k sousedce.“ „Říkáte, že vás vykradli před třemi dny? A proč to hlásíte až dnes?“ diví se policista. „No... já si nejdřív myslela, že manžel hledá ponožky.“ LV

Petr Černohorský, vedoucí oddílu

Životní praxe a pravdy ..... kdo má dostatek financí koupí si motorku, kdo je nemá umírá obvykle jinak. ..... nedělej si hlavu s tím, co si o tobě myslí ostatní spoluobčané. Ti mají plnou hlavu toho, co si o nich myslíš ty. ..... pokud se v manželství nedaří, jsou vinny obě strany. Manželka a tchýně. ..... lépe je mlčet a vypadat jako blbec, než promluvit a tato slova potvrdit. ..... láska je sice slepá, ale pozor, sousedka nikoliv. - Af 33

TJ EQUUS KINSKY

Z jezdeckého oddílu TJ Equus Kinsky farma Ostrov Vážení čtenáři, jistě si najdete v tuto předjarní dobu trochu času při horkém šálku čehokoliv k přečtení těchto řádků, ve kterých Vám přinášíme několik informací a zpráv z našeho jezdeckého oddílu TJ Equus Kinsky farma Ostrov o tom, co bylo v roce 2001 a co nás letos v blízké budoucnosti čeká. Předem Vás musíme upozornit, že v plnění těchto náročných úkolů nejsme osamoceni a že se spolu s námi na těchto akcích podílí především Hřebčín Equus Kinsky, dále Svaz chovatelů koní Kinských (SCHKK) a Klub Equus Kinsky (KEK). A že se nám tato společná práce daří, Vám přiblížíme při krátkém ohlédnutí za výsledky minulého roku 2001. Za TJ Equus Kinsky

Krátké ohlednutí za výsledky roku 2001 První větší akcí, kterou organizoval hřebčín, byla 17. 2. 2001 Valná hromada chovatelů koní Kinských spojená s přednáškou Doc.Dr.J.Oulehly, ředitele Španělské jezdecké školy ve Vídni. Akce byla setkáním významných „konařů“ našich i mezinárodních. V dubnovém čísle časopisu Jezdectví vyšel obsáhlý článek o této návštěvě. 16. 3. 2001 se uskutečnil svod klisen ze široké oblasti chovatelů Hradeckého spolku, dorazily i mladé klisny chovatelů koní Kinských z různých koutů České republiky. Tato setkání jsou pro chovatele velmi důležitá pro utvoření přehledu o vývoji chovu. Další chovatelskou akcí bylo 23. 5. 2001 třídění hříbat hřebčína, které ukázalo chovatelům, jak dědí potomstvo exteriér a interiér jednotlivých plemenných hřebců. Tradiční Den dětí a koní, spojený s bohatým doprovodným programem, se konal dne 27. 5. 2001, tak jako na mnoha jiných místech u nás v republice. Hřebčín na Ostrově navštívilo velké množství rodičů s dětmi i dalších příznivců koní. Chovatelská přehlídka hřebců byla vystřídána předvedením klisen s hříbaty. Kromě zhlédnutí stájí, koní a areálu bylo možné se dozvědět řadu informací o historii hřebčína i o jeho současném životě. Pro děti bylo připraveno ve spolupráci s Domem dětí a mládeže několik her a ukázek jednotlivých kroužků DD 34

Josef Veselý

a M. Závěr patřil tolik očekávanému svezení na koních. Největší a nejdůležitější událostí roku byla Národní přehlídka koní Kinských tentokrát pořádaná v překrásném prostředí zámku Manětín v západních Čechách. Z iniciativy manželů Eretových z JK Aris Pláně u Plas, chovatelů koní Kinských a Svazu chovatelů koní Kinských se v sobotu 25. 8. 2001 sešlo v zámeckém parku značné množství těchto čtyřnohých krasavců. Program uváděly osobnosti našeho uměleckého života V. Vydra, G. Demeterová a P. Rímský. Odborného hodnocení se ujali zkušení posuzovatelé koní - L. Valášek a O. Dlabola. První chovatelskou přehlídkou bylo předvedení plemenných hřebců 250 Burbon 784 Almhirt Kinský (Polemik Kinský), 556 DAF Ondráš. Po nich následovalo hodnocení jedno, dvou, tří a čtyřletých koní a klisen s hříbaty. V kategorii jednoletých zvítězila isabela Hraběnka (po Burbon) majitelů I. a J. Eretových. Ve dvouletých byla nejlepší Blue Eye Dancer - rovněž po Burbonovi od Eretových. Z tříletých klisen nejvíce zaujala Nutela z chlumeckého hřebčína (po 556 DAF Ondráš), která byla vyhodnocena nejhezčím koněm výstavy. V tříletých hřebcích zvítězil plavák Sarkon (po 556 DAF Ondráš) rodiny Benešových z Prahy. Ve skupině 4-letých a starších klisen zvítězila tmavá isabela Hvězda (po 2546 Hurikán) p. P. Kolingera z Petrovic. Kategorii klisen s hříbaty vyhrála isabela Perla (po 333 Almhirt týnský - Červánek) p. S. Richtrové z Ne-

pomuku. Cenu diváků zaslouženě získal všemi obdivovaný 556 DAF Ondráš. Závěr akce patřil Gabriel Demeterové a jejímu virtuoznímu umění. Houslová ukázka ve slavnostním sále manětínského zámku všechny přítomné nadchla. Svaz chovatelů koní Kinských měl své zástupce na celorepublikových výstavách v Brně, v Pardubicích a v Lysé nad Labem. Rovněž byl prezentován na zahraničních výstavách v Lipsku a ve Stuttgartu. Příští rok se opět počítá s představením v Lipsku, kde zároveň proběhne i světové skokové finále za účasti dvou jezdců z České republiky. Od roku 1999 má v areálu brněnského výstaviště své místo nová výstava s koňskou tématikou Brno Trophy. V roce 2001 byla největším lákadlem a podívanou noční show. Koně Kinští se zde předvedli v ukázce, která poukazovala na jejich současnou všestrannost. Petr Půlpán s Polemikem (784 Almhirt Kinský) a Pavel Hladík s Jasmínou předvedli skokovou ukázku v duchu Parforsního honu. 556 DAF Ondráš s L. Půlpánovou ml. představili drezúrní kür a Grand s L. Půlpánovou str. uzavřeli vystoupení westernovými prvky. Rovněž se prezentovali v chovatelských ukázkách, které probíhaly v různých pavilonech. Na třetí ročník mezinárodní výstavy KONĚ 2001 v Pardubicích hřebčín dovezl 15 koní pro vystoupení vítězů Velké pardubické, která je historicky spjata s chlumeckým chovem. Na slavné trávě cílové roviny se do sedel koní Kinských nakonec vyhouplo 11 vítězů tohoto unikátního dostihu. Od nejstaršího L. Raimonda (73 let) přes Chaloupku, Liebicha, Váňu až po suveréna posledních ročníků Z. Matysíka. Byla to krásná podívaná na střídající se isabely a plaváky s osobnostmi dostihové světa na hřbetě. Pro hřebčín byly velkým potěšením slova díku a vysloveného uznání nad chovem a jednotlivými koňmi z úst těchto jezdců. Do Lysé nad Labem na osmý ročník výstavy Kůň 2001 se rozjeli Grand Chlumecké listy

TJ EQUUS KINSKY

Kinský a Polemik Kinský. 556 DAF Ondráš, kterého pořadatelé rovněž zařadili do programu nakonec odjel na závody do Prahy. Nicméně první dva jmenovaní koně plně nahradili Ondrášovu absenci. Grand vystoupil v denním programu v bloku westernových ukázek a v úvodu noční show se s L. Půlpánovou str. představili v roli a kostýmu kněžny Libuše za doprovodu krásné hudby Bedřicha Smetany. Polemik se představil v několika chovatelských

ukázkách a v sobotu a neděli v sedle s Pavlem Hladíkem a L. Půlpánovou ml. absolvoval ukázky parkurového skákání. Jeho suverenní předvedení pod mladými jezdci ukázalo dobré skokové a charakterové vlastnosti, které si chovatelé u hřebce nesmírně cení. Dalším chovatelským a sportovním úspěchem byl mistrovský titul, který DAF Ondráš přivezl z Frenštátu pod Radhoštěm kde se konalo Mistrovství ČR v drezúře a skákání

Plánované akce v roce 2002 23. 2. 2002

Valná hromada členů SCHKK a KEK (klubovna hřebčína - začátek 14.00 hod.)

26. 5. 2002

Den otevřených dveří s doprovodným programem (prostory hřebčína - začátek 13.00 hod.)

23. 6. 2002

Slavnosti koní Kinských (závodiště v Lipkách - začátek 14.00 hod.) Národní přehlídka koní Kinských (závodiště v Lipkách)

18. 9. 2002

Výkonnostní zkoušky klisen (prostory hřebčína - začátek 10.00 hod.)

11. - 15. 10.

Dny parforsních honů v Čechách (prostory hřebčína a dostih. závodiště Pardubice)

juniorů. Jeho starty a výsledky na závodech, a to i mezinárodních (Německo, Rakousko) nám ukazují kvality tohoto hřebce. 20. října se po trase parforsního honu v Chlumci n. Cidl. vydalo téměř 50 jezdců, kteří přijeli na Hubertovu jízdu z různých částí naší republiky a rozloučili se takto se sportovní sezónou roku 2001. Nyní se připravují nové zajímavé akce roku 2002.

Staré dubnové pranostiky Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne. Jaký duben - takový říjen. Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Když stromy v dubnu odkvetou, hojně ovoce ponesou. Hojně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Bouřky v dubnu zvěstují dobré léto. LV

Dle kalendáře ASCHK - Kontrolní dny v testačním odchovném zařízení mladých hřebců Informace o připravovaných akcích budou aktuálně zařazovány na stránky internetu - adresa - www.equus.kinsky.cz.

Slavnosti koní Kinských v roce 2002 U příležitosti oslav 170 let založení chovu koní Kinských v Chlumci n. C. připravuje Hřebčín a TJ Equus Kinsky společně s městem Chlumec nad Cidlinou již páté „Slavnosti koní Kinských“. V minulosti velmi podařené akce s tří hodinovým pestrým programem atraktivních ukázek z oblasti jezdectví, chovatelství, dostihů, zápřeží, sokolnictví, kultury a prezentací chlumeckých firem. Poslední Slavnosti v roce 2000 navštívilo 2 700 diváků včetně mediálně známých lidí, ale i např. rodiny anglického velvyslance a diváků ze zahraničí. Při uspořádání pomáhalo mnoho obětavých lidí z Chlumce a okolí. Rovněž pomohly chlumecké firmy, podnikatelé a městský úřad. Velký rozsah této akce, která je pořádána ve dvouletém intervalu, prezentuje Chlumecko a jeho tradice. Srdečně jste 23. června od 14.00 hod. zváni na závodiště „V Lipkách“. 3 / 2002

Reklama

35

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

Hledáme dobrovolníky pro práci se seniory občany Chlumecka, maminky na mateřské dovolené, dobré lidi v invalidním i starobním důchodu, nezaměstnané, ty kteří chtějí pomoci - pro vycházky s klienty domova - pro naslouchání - pro pomoc při organizování společenských akcí - pro pomoc při vytváření příjemného prostředí nového domova

Hledáme dobrovolníky pro vedení klubů: 1. Klub „KŘÍŽOVKA“ - luštění oblíbených křížovek společně i individuálně 2. Klub „DÉČKO“ - povídání se všemi a o všem, zajímavosti, zprávy z domova i ze světa 3. KNIHOVNA - uspořádání a vedení knihovny na nově otevřené budově Kontakt: Daniela Lusková, koordinátor dobrovolníků Palackého 165/I, Chlumec n. C., 503 51 tel.: 0448/594 521 0604 240 344

nabízíme:

PROGRAM PÉČE O DOBROVOLNÍKY SPONZOREM PROGRAMU: PENZIJNÍ FOND ČESKÉ POJIŠŤOVNY PAN LIBOR MORÁVEK PAN MARCEL ŠŤASTNÝ 1. MOŽNOST VYUŽÍT SLUŽEB DOMOVA - pedikúra, kadeřnictví - rehabilitace - stravování v den práce za cenu 31,- Kč / oběd

5. ÚČAST NA AKCÍCH POŘÁDANÝCH PRO KLIENTY - nejen jako pomoc, ale též jako host 6. ÚČAST NA AKCÍCH POŘÁDANÝCH PRO PERSONÁL - např. Dětský den, Mikulášská besídka 7. SPOLEČENSKÉ SETKÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ - 2x ročně - s občerstvením

2. PRAVIDELNÉ PORADY - asi jednou za 2 měsíce

8. PODĚKOVÁNÍ ZA PRÁCI DOBROVOLNÍKA - formou drobného dárku - ku příležitosti narozenin dobrovolníka kytičkou

3. MOŽNOST VÝLETU SPOLEČNĚ S KLIENTY - jako doprovod nebo host

9. MOŽNOST ZÍSKÁNÍ CELOSTÁTNÍHO OCENĚNÍ DOBROVOLNÍKŮ „KŘESADLO“

4. VÝLET PRO DOBROVOLNÍKY - 1x ročně

10. POJIŠTĚNÍ - Hasičská vzájemná pojišfovna

PROSÍME CHLUMECKOU VEŘEJNOST O POMOC PŘI VYTVÁŘENÍ HEZKÉHO PROSTŘEDÍ V DOMOVĚ DŮCHODCŮ V PALACKÉHO ULICI. BUDEME VELMI RÁDI, KDYŽ NÁM POSKYTNETE ROSTLINY MENŠÍHO I VĚTŠÍHO VZRŮSTU. ODVOZ ZAJISTÍME. DÁLE PŘIJÍMÁME ZBYTKY LÁTEK A VLNY PRO PRACOVNÍ TERAPII KLIENTŮ.

ZAHÁJENÍ PROVOZU NOVÉ BUDOVY DOMOVA DŮCHODCŮ V místě bývalé porodnice stojí dnes nová budova Domova důchodců. Po dva roky zde stavební firma KPM podle projektu Ing. Arch. Jana Zimy budovala objekt pro 81 klientů. Celé dílo přišlo na 89 milionů korun, náklady na jedno lůžko činily 1 100 000,- Kč. Možnost prožít důstojné stáří zde najde 76 trvale ubytovaných obyvatel převážně z chlumeckého regionu, umísfováni zde budou však i klienti z celého okresu Hradec Králové. 5 lůžek bude sloužit pro respitní péči, které lze jinými slovy říci i „úlevová péče“. Šanci odpočinout si od každodenní namáhavé péče tak dostanou rodiny, které se o své seniory starají doma. Takový 36

přechodný pobyt můžeme poskytnout až na 3 měsíce, za 1,5 násobek úhrady. Úhrada za pobyt v jednolůžkovém pokoji činí 6 171,- Kč a ve dvoulůžkovém pokoji 5 664,- Kč. V této ceně je zahrnuto ubytování, veškeré služby a celodenní strava. Kvalifikovanou ošetřovatelskou péči poskytne tým zdravotních sester a ošetřovatelek pod vedením vrchní sestry Vladislavy Klvaňové a staniční sestry Hany Habancové, lékařskou péči obyvatel převezme MUDr. Miroslav Louda. Ostatní sociální péči bude poskytovat sociální pracovnice Daniela Lusková, na kterou se lze obrátit i pro informace ohledně žádostí o umístění a přijetí klienta

k pobytu. Se žádostmi o zaměstnání se můžete obracet na paní Blanku Kavkovou. Nad plynulým chodem obou budov, nyní již pro 129 obyvatel, bdí ředitelka Mgr. Jana Šimečková. Co se týká prostor nové budovy, je projektována podle evropských standardů, pokoje jsou větší než ve stávajícím zařízení, až 24 metrů čtverečních. Ve vybavení nechybí nejmodernější pomůcky, rehabilitace i vodoléčba, zimní zahrada, ergoterapie a tělocvična, jak mnozí z vás mohli vidět v Den otevřených dveří pro veřejnost 2. března. Mimochodem - v tento den navštívil domov neuvěřitelný počet chlumeckých občanů. Chlumecké listy

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

ní družiny a z keramického kroužku ZUŠ za výrobky z keramiky k výzdobě. Dále jménem celého vedení děkuji personálu za přípravu budovy k otevření a vytvoření příjemného prostředí pro obyvatele. Děkuji za pomoc také dobrovolníkům a v neposlední řadě děkuji všem firmám, které svými sponzorskými dary přispěly ke zdaru slavnostního zahájení provozu. Jsou to: Cukrárna Dašek Pekárna Luna Jatka Vrchlabí Natura DK Nový Bydžov Pekárna Hradec Králové Podnik pro výrobu vajec Kosičky

Slavnostní zahájení provozu proběhlo 26. února, symbolickou červenou stuhu přestřihli v jeden okamžik ředitelka domova Mgr. Jana Šimečková, přednosta Okresního úřadu Mgr. Ladislav Košfál a starosta města Ing. Miroslav Uchytil. Den otevřených dveří pro pozvané osobnosti, firmy, partnerské domovy důchodců a personál obou budov se konal o dva dny později. První obyvatelé nastoupili hned v zápětí, 4. března a byli jimi pan Michal Ratočka z Nepolis, paní Karolína Kavková z Nového Města a paní Františka Koudelková z Lovčic. Další klienti nastupovali po třech, plný stav domova se předpokládá v první polovině dubna. Závěrem bych velmi ráda poděkovala celé chlumecké veřejnosti za překrásné rostliny darované do zim-

foto Ant. Fibigr ní zahrady i jiných prostor domova, za množství knih do knihovny i za zájem o péči, kterou našim klientům poskytujeme. Dík patří i dětem ze škol-

KBH Poděbrady Miltra Městečko Trnávka Daniela Lusková sociální pracovnice DD

V CHLUMCI NAD CIDLINOU SEMINÁŘ O DOBROVOLNICTVÍ Že je dobrovolná práce v Chlumci n. C. již poměrně známou a rozšířenou činností, víte již z minulých čísel Listů. Protože se chlumecké dobrovolnictví a systém práce s dobrovolníky „proslavil“ i v jiných koutech republiky a zájem o informace předčil očekávání vedení domova, uspořádali jsme seminář týkající se této problematiky, jehož se zúčastnilo téměř 40 zájemců ze sociální sféry. Náplní pracovního setkání byly informace týkající se vůbec celého 3 / 2002

dobrovolnictví, které podal PhDr. Jiří Tošner z vedení Národního dobrovolnického centra Hestia v Praze, praktickou část a veškeré dostupné materiály připravila Daniela Lusková. Mimo to se velkému zájmu těšil celý provoz nové budovy. Seminář byl uspořádán pod záštitou Penzijního fondu České pojišfovny, generálního partnera Hestia. Daniela Lusková koordinátor dobrovolníků 37

MALÉ ZAMYŠLENÍ

Co nás zaujalo V loňském roce vyšla v nakladatelství Tilia útlá knížka Bořivoje Čelovského „Konec českého tisku?“ Přinesla šokující doklady o tom, že téměř všechny české noviny (přes 80 %) se nenápadně ocitly v rukou dvou nebo tří německých koncernů, především Passauer Neue Presse a Rheinisch-Bergishe Druckerei und Verlagsgesellschaft. Němci za pakatel koupili nejen skoro všechny hlavní deníky s výjimkou Práva, Sportu a Haló novin, ale dokonce i regionální časopisy v krajích včetně Hradeckých novin. Ministr kultury krčí rameny, že je vůči tomu bezmocný, protože kapitálu nelze klást do cesty žádné zákonné překážky. Ani premiér si tím neláme hlavu v domnění, že nezáleží na tom, komu noviny patří, i když zrovna on by v nedávné době velmi potřeboval, aby se ho český tisk zastal v jeho kontraverzi s panem Heiderem a představiteli Sudetoněmeckého landsmannschaftu. Nestalo se tak, nebof to nebylo v zájmu majitelů novin. Bývalý prezident ČSAV prof. dr. Rudolf Zahradník na situaci reaguje alarmujícími slovy: „V tomto směru působí Česká republika ubožejším dojmem než nejedna z málo rozvinutých zemí. Za zcela falešný pokládám ,liberální‘ názor, že na majiteli příliš nezáleží, prostě proto, že pravý opak je pravdou.“ Spisovatel a publicista Ludvík Vaculík, kterému záleží na dobrých sousedských vztazích s Německem už proto, že za totality byl z Německa štědře podporován v nouzi, do níž jako chartista zabředl, přece jenom jako český patriot v této věci zvedá varovný hlas: „Souhlasím s lidmi, kteří se bojí, že... Němci by mohli penězi dosáhnout toho, co se jim nepodařilo útiskem a válkou.“ Jisté totiž je, že ten, komu patří tisk, nepřipustí, aby se v něm zveřejňovalo, co se mu tak říkajíc nehodí do krámu. Jsme toho již ostatně svědky, zvláště na stránkách jednoho z našich čelných celostátních listů, který se již natolik zpronevěřil své slavné vlastenecké minulosti, že dnes pilně otiskuje články pánů docenta Doležala a Mandlera, autorů článků proslulých podlézavou ignorancí českých sebeobranných instinktů a zaujatou obhajobou a popularizací německých, ale zejména sude38

toněmeckých zájmů. Jak jinak hodnotit kupříkladu návrh, aby český národ, kterému ještě nikdo neuhradil nedozírné škody způsobené za války nacisty v čele se sudetským Němcem K. H. Frankem, uspořádal sbírku na fond pro odškodnění sudetských Němců? Kdo se za této situace zastane zájmů českých? Nebo snad žádné české zájmy neexistují? Snad jsme si rozbití a znásilnění republiky, koncentráky, popravy českých lidí, plány na germanizaci a vysídlení Čechů a válku s Němci na domácí i zahraniční frontě, sabotáže a akce werwolfu v pohraničí a nakonec i usnesení postupimské konference o odsunu Němců vymysleli? Ze stránek našich novin za daných okolností mizí pozitivní články o Masarykovi, objevují se stesky na rozbití Rakouska, někdy až brutálně se útočí na Edvarda Beneše (což se již v našich novodobých dějinách dělo nejednou, ale vždy v dobách poníženeckého marasmu). Autor zmíněné brožury Bořivoj Čelovský, který studoval na zahraničních vysokých školách a desítky let žil v Kanadě, se snaží probudit z ospalé netečnosti naše poslance a politické činitele, kteří nesou odpovědnost za stav české národní společnosti před jejím vstupem do Evropy upozorněním na to, že žádný z evropských národů nesvěřil svůj tisk do cizích rukou. Píše: „Jestliže se brzy neprobudíme, má předpově} o budoucnosti našeho národa v příštím století se naplní: Budeme národem kočích a účetních v Bundesrepublik Europa.“ Jeho knížka mohutně rozčeřila názorovou hladinu. Snad skutečně přispěje k oživení obrozeneckých snah v tradicích českých národních buditelů. To není nacionalismus, to je zdravá národní hrdost a lpění na důstojném a rovnoprávném soužití českého národa s ostatními hrdými a sebevědomými národy v celoevropské pospolitosti. Velký ohlas, který knížka vzbudila, přiměl autora i nakladatele k realizaci druhého, přepracovaného a rozšířeného vydání, které se objevilo na knihkupeckých pultech v těchto dnech. V předmluvě se s pesimistickým povzdechem píše: „Ohlasy na knížku Konec českého tisku? mě přesvědčily, že na českém strništi už nikdy nevzejde obilí s tučnými klasy - všude vidím růst plevel. Prodali jsme vodu, kterou pijeme, plyn, na němž vaříme, a zítra

prodáme cizincům telekomunikace, které nás spojují, i elektřinu, jíž svítíme. Na prodej toho zbývá už jen málo, snad jenom špitály a kriminály. Prodali jsme také naše noviny, které se dnes už přestaly pohoršovat nad tímto zločinným výprodejem národní podstaty, a dokonce se ani netáží, jak se uživíme, když už nebudeme mít vůbec nic na prodej. Proto jsem z názvu této knížky odstranil otazník.“ Co na to lze říci? Nic potěšitelného. Leda vyslovit naději, že český národ se v instinktu sebezáchovy nakonec vzchopí v úsilí, aby i v nových celoevropských poměrech vláda jeho věcí nepřestala být v jeho rukou. Jednu dobrou zprávu pro naše čtenáře přece jenom máme: Chlumecké listy jsou a zůstanou v českých rukou. Karel Richter

Osud člověka V našem kraji se mu říkalo „Pánbíček“. Skutečně svým vzhledem působil, jako stvoření biblické. Měl dlouhé bílé vlasy, které mu hluboko splývaly snad až do půli zad. Zároveň měl bílé vousy až po pás. Pobýval na Chlumecku, Bydžovsku a zajížděl až ke Hradci. Jeho pravé působiště, nedá se říci bydliště, bylo mezi obcemi Kosičky a Babice. Jedná se o soustavu rybníků s názvy Třesický, Vondránek a Řepíček. O jednom z nich ještě bude řeč. Onen člověk většinou jezdíval na starém jízdním kole a zdržoval se v blízkosti hřbitovů. Prohrabával hřbitovní smetníky a z velkých věnců brával šerpy nesoucí nápisy „poslední sbohem“ nebo „spi sladce“. Těmito šerpami si zkrášloval svoji hru}, tak jak to činí význační hodnostáři. I svůj bicykl dokázal zpestřit barevnými papírky, které umně vplétal do kol. Pro pány kluky byl tento člověk zcela zvláštní objev. Tak se nezřídka stávalo, že byli ochotni vyslechnout přednášku na téma „Co mi vnukl Bůh!“ Většinou to skončilo posezením na příkopě u hřbitova a když měl někdo karty, tak třeba i partičkou. Při odjezdu doprovázel „Pánbíčka“ celý peleton rozjásaných kluků. Utekla léta, až jednou v zaměstnání došla řeč s mým kamarádem, rodáChlumecké listy

ZDRAVÍ

kem z Kosiček, který mi pomohl odvíjet osud tohoto zvláštního člověka. „Jan“, tak se křestním jménem jmenoval, zapadal svými kořeny do našeho kraje. Ve svém mládí narukoval do armády rakouského císaře, tak jako mnoho našich dědů. Vítr ho zavál kamsi daleko, až na Rus, kde se údajně jako svobodný mládenec zamiloval do bohaté dcery sedláka, se kterou se snad i oženil. Ale chyba, jakmile se dostali k moci „Rudí“ zle s celou rodinu naložili, zde se jeví scénář přímo katastrofický. Našemu Janovi se podařilo po několika letech vrátit zpět do vlasti. To už prý byl psychicky hodně poznamenán. Okolní svět mu přisoudil roli tuláka a blázna, který je vůči ostatním neškodný. Toulal se krajinou, stavěl si různé provizorní příbytky, ve kterých přespával, a díky dobrotě hodných lidí a své vynalézavosti dokázal jako člověk přírody přežít. Našli se i takoví lidé, kteří se mu posmívali a dokonce mu jeho provizorní příbytky podpalovali. Jan byl i „Vizionář“ s bohatými zkušenostmi z bývalé Rusi. Když po r. 1945

a později docházelo k zabírání statků, upozorňoval sedláky v hospodě, jestli dojdou „Rudí bratři“ až k nám, nebude mít stejně nikdo nic. Byl okřikován „ty Honzo bláznivej“, ale později mu naseli dát za pravdu, na jeho slova došlo. Tak, jak ubývala celá desetiletí dál, snad jeho posledním přírodním příbytkem se stala „Zemljanka“ v hrázi rybníka Vondránek. Otvor onoho příbytku byl obložen velkými kameny, které byly natřeny vápnem. Okolí bohatě zdobeno velkým množstvím ptačích budek. V této zemljance dokázal přežít mnoho zim, nikdy prý nezastonal. Dokonce mu hodní lidé nabízeli alespoň přes zimu ubytování, ale těmto svodům odolával. Byl i kuchařem, dokázal na otevřeném ohni chutně upravovat malé rybky, kterých obzvláště při výlovech bylo dostatek. Jeho vztah k přírodě se projevoval i tím, že kde mohl vysazoval různé keře, zvláště lískové. Poslední jeho aktivitou, která se mu stala osudnou, byly přednášky na břehu rybníka na téma „Co mně vnukl Hospodin“ s politickým podtextem. To

Okénko do urologie Od února letošního roku byla obnovena odborná ambulance urologa v budově polikliniky v Jungmannově ulici v Chlumci n. C. Vzhledem k narůstajícímu zájmu a dotazům pacientů na urologické obtíže jsme se rozhodli uveřejnit sérii článků na toto téma, ve kterých bychom zejména odpovídali a vysvětlovali nejčastější dotazy pacientů. Obor urologie se specializuje na onemocnění ledvin, nadledvin, močovodů, močového měchýře, močové trubice, prostaty, semenných váčků, retroperitonea, mužského genitálu a poruch jeho sexuálních funkcí, na poruchy držení moče, ale i na takové oblasti, jako jsou transplantace ledvin, transsexualismus a jeho možnosti léčby. Éru moderní medicíny v dnešním slova smyslu předcházelo období generacemi předávaných lidových léčebných postupů. První urologické specializované oddělení v Čechách založil prof. Josef Blažina v Praze roku 1872. Přednostou tohoto urologického oddělení byl jmenován prof. Vilém Weiss. 3 / 2002

O rozvoj urologie a její specializované operativy se zasloužil prof. Karel Maydl vyškolený vídeňskou školou, který v Praze praktikoval od roku 1891. Od doby prof. Maydla vývoj v oblasti urologie významně pokročil. V současné době se v léčbě nemocných s urologickým onemocněním využívá ve velké míře endoskopických operačních nástrojů, které umožňují co nejmenší zatížení pacienta při prováděném výkonu. Přesto existují nálezy, které nelze ošetřit jinak než klasickou operací a použití jiného postupu by bylo nevhodné. Např. v léčbě ledvinných konkrementů („kamenů“) však medicína dospěla natolik daleko, že jejich rozdrcení je možné již bez jakéhokoli krvavého či endoskopického zákroku. Než se určí správná diagnóza, je nezbytné, aby podstoupil pacient různá vyšetření. S nástupem ultrazvukových přístrojů se jejich velká část stala bezbolestnou záležitostí. V případě nejasností je možné využít počítačové tomografie (CT), nukleární magnetické

už se psala 60.-70. léta, dnes již minulého století. Dokud na přednášky chodili jen místní lidé, tak to ještě šlo, až jednou... To už se čile rozvíjel turistický ruch a po státní silnici každou chvíli frčel nějaký Němec. Kde se vzal, tu se vzal, německý novinář z význačného časopisu. Následovala Janova přednáška a potom několik fotografií. Nejhorší však bylo, když onen časopis dorazil až do rukou našich cenzorů. Na fotografii fousatej chlap v roztrhaných hadrech stojící před zemljankou. Dovětek: „Tak žijí lidé v socialistickém Československu.“ Jednoho dne přijeli příslušníci SNB a než se milý Jan rozkoukal, co se děje, už ho vezli do útulku pro přestárlé osoby v Hradci Králové. Tam si i přes určitý komfort nikdy nezvykl, byl člověk přírody. Po delší době si vymohl, že se podívá na svá stará místa, a tam se oběsil. Měl slavný funus, přišlo hodně lidí. Tak skončil jeden lidský osud, také bych řekl jedné „Osobnosti“. Jindřich Celler

rezonance (NMR), dopplerovské barevné sonografie, vyšetřovacích metod pomocí radioizotopů, radiodiagnostických možností, laboratorních testů z krve i moče… Medicína je vědou, která má dynamický náboj a tím je přitažlivá, ale i náročná. Jednou z oblastí, která se v současné době v urologii začíná nebývale rozvíjet je andrologie a v rámci ní i téma „stárnoucího muže“. Před několika dny jsem se vrátil ze 3. světového kongresu na toto téma, konaného v Berlíně. Byl pořádán pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO). Ze zájmu lékařů a z jejich příspěvků si dovolím říci, že toto odborné téma bude aktualitou několika příštích let. Naše urologická ambulance bude provozována jedenkrát týdně. V příštích vydáních časopisu „Chlumeckých listů“ se již budeme věnovat konkrétním dotazům. Možným kontaktním místem je naše urologická ambulance a redakce časopisu. MUDr. Miroslav Louda urologická ambulance Chlumec nad Cidlinou 39

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

U stolu italského regionu Kampánie ty 1899 a 1910 se vystěhovalo kolem 2.000.000 lidí do Ameriky. Část z nich se usadila v New Yorku, kde v roce 1905 vznikla první pizzeria. Pizza se doslova přes noc stala šlágrem a bleskově se rozšířila po celých Spojených

PÁ N

Neapol

M IE

40

ny veškerým komfortem a vyzdobeny cennými uměleckými díly. Za zmíněného výbuchu sopky byla města pokryta silnou vrstvou popele a lávy, v Herkulaneu dosáhla sily 20 metrů. Objevena byla náhodou. Pompeje v 17. stol. při stavbě silnice, v Herkulaneu se v 18. stol. při vrtání studně narazilo na divadlo. Archeologové byli samozřejmě nadšeni. Z Neapole se nabízí výlet na dva ostrovy. Capri, známý svou „Modrou jeskyní“ a příjemným klimatem s průměrnou zimní teplotou +10 °C a letní +25 °C; a na ostrov Ischia proslavený svými termálními prameny. V Neapoli a na ostrovech v minulosti pobývalo hodně umělců, básníků, spisovatelů a malířů. 7 let žil na Capri i Maxim Gorkij, který tam našel inspiraci a náměty pro své, mimochodem velmi zdařilé, „italské povídky“. Zbývá ještě zmínit jedno jméno: Enrico Caruso, jméno světoznámého tenora. Narodil se v Neapoli v roce 1873 ve více než skromných poměrech, učil se zpívat a brzy se dostavily první úspěchy. Nejprve v Miláně, pak následoval Londýn, Petrohrad a Metropolitní Opera v New Yorku. Tam vystoupil na nejvyšší příčku, které pěvec vůbec může dosáhnout. Smrt jej zastihla v roce 1921 v jeho rodném městě. Caruso, jako každý neapolitánec, rád jedl. Vypráví se, že k snídani spořádal omeletu ze 30 vajec. A Kampánie opravdu nabízí vše, co dobrá kuchyně vyžaduje. Zelenina i ovoce se na rozpadlé lávě rodí v nadbytku. Mořské živočichy každý den dodává moře. Vnitrozemí zásobuje oblast masem a pšenice na výrobu těstovin, které Kampánii proslavily, je domácí nebo se dováží ze sousední Apulie. Kulinářská kreace, která Neapol proslavila a doslova zaplavila svět, je pizza napoletana. Říká se, že se králové převlékali za obyčejné smrtelníky, jen aby ji mohli ochutnat. Etiketa jim totiž nedovolovala požívat tak prosté jídlo. Historie pizzy je docela zajímavá. Původně se konzumovala jen na území Kampánie jako nenáročné, dokonce chudé jídlo. Kampánie totiž stejně jako celý italský jih, byla chudá. I dnes, kdy je jih bohatě podporován EU, je chudší než průmyslový sever. Mezi le-

KA

Uvidět Neapol a zemřít - s tímto výrokem se dnes už asi ztotožní málokdo, přestože město u zálivu stejného jména stále ještě má jedinečnou polohu a okolí jako v době vzniku tohoto bonmotu. Život se ale změnil i v malebné Neapoli. Město se nesmírně rozrostlo, hlavně po 2. světové válce, čímž se politické, ale hlavně sociální problémy znásobily. Je hektičtější, operuje zde Camorra, neapolská mafie, se všemi nepříjemnými důsledky pro obyvatele i pro turisty. Zkrátka: Neapol už není, co bývala. Nadále však zůstává třetím největším městem Itálie, po Římě a Milánu, a hlavním městem nejen regionu Kampánie (Campania), ale celého italského jihu. Město je to staré, založené Řeky v 8. či 7. stol. před Kristem jako Palepoli - Staré Město. Jak obyvatelstva přibývalo, pod městem vzniklo město nové, Neapoli, Nové Město, v dnešní italské podobě Napoli. Příjemné podnebí lákalo obyvatele severnějších oblastí k pobytu. Již ve 4. stol. před Kristem si bohatí Římané stavěli u zálivu vily a trávili v nich zimní měsíce. Nebyli jediní. V průběhu doby našli dost napodobitelů. Jejich zásluhou se dnes město může pyšnit celou čtvrtí výstavných vil. Existují ale také čtvrti méně výstavné, s tradičními šňůrami prádla na balkónech v každou denní i noční dobu. Ale za tímto pohledem není třeba jezdit až do Neapole. Když se řekne Neapol, vybaví se každému i Vesuv, jedna z mála evropských činných sopek. Do roku 79, kdy Vesuv začal chrlit lávu a pohřbil Pompeje a Herkulaneum, byl považován za sopku vyhaslou. Na jeho svazích se pěstovala vinná réva a proháněli se tam divočáci. Od té doby byl Vesuv činný ještě mnohokrát, naposledy v roce 1944. Další aktivitu vědci nevylučují. Jaký je to asi pocit, žít prakticky na sopce? Dnes je Herkulaneum, a hlavně bohatší Pompeje, turistickou atrakcí číslo jedna. Zatímco v Herkulaneu lze zhlédnout, dnes bychom řekli činžáky, sice několikapatrové, ale se skrovnými byty podobné bytům ve staré části Neapole, v Pompejích můžeme obdivovat rozlehlé luxusní letní rezidence bohatých Římanů. Byly vybave-

státech. Do Evropy se dostala v 60. letech, nejprve do Skandinávie a pak do střední Evropy. V Itálii zdomácněla až v letech sedmdesátých. Na jídelníčku nabídka pizz obyčejně začíná pizzou Margheritou. Proč se tak nazývá? Královna Margherita při návštěvě Neapole dostala chuf na pizzu, pekař ji předložil vlastní recept v barvách italské vlajky - červená rajčata, bílá mazzarella a zelená bazalka. Na počest vzácného hosta ji pojmenoval pizza Margherita. Tak se oběma dostalo nesmrtelnosti. Ten, kdo snad pohrdá zmrazenými polotovary a má volné odpoledne, může zkusit štěstí a upéci si pizzu sám. Potřebuje: 30 g čerstvého droždí 125 ml vlažné vody 500 g pšeničné mouky 1/2 lžičky soli mouku na vyválení těsta olivový olej Kvasnice rozpustit v malé misce v troše vlažné vody. Přidat 2-3 lžíce mouky a vymíchat hladké těsto. Přikrýt ubrouskem a na teplém místě nechat 30 minut kynout. Zbytek mouky na vále smíchat s vykynutým kváskem. Osolit a pořádně propracovat. Těsto má být pevné, ale měkké. Propracovávat dalších 10 minut. Na konci této procedury by těsto mělo být elastické. Chlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

Těsto rozdělit na 4 stejné díly, trochu posypat moukou a na teplém místě nechat kynout asi 2 hodiny. Pak těsto vyválet na 1/2 cm silnou placku. Plech potřít olejem, pizzu na něj položit, obložit podle chuti a při vysoké teplotě (asi 280 °C) 15 - 20 minut péct. Pizza je upečená, když je těsto křupavé a sýr roztavený. Jak pizzu obložit? Tady je několik návrhů.

Pizza po neapolsku (Pizza alla napoletana) 160 g hodně zralých rajčat 8 slaných sardelí 120 g sýra mozzarella 1 lžíce dobromysli 4 lžíce olivového oleje Rajčata oloupat, jádra odstranit, dužinu nakrájet na drobné kostičky. Sardele opláchnout a vykostit. Mozzarellu nakrájet na kostičky. Vše rozložit na pizzu, posypat dobromyslí a pokapat olejem. Dát péct.

Pizza s cibulí (Pizza alle cipolle) 100 g hodně zralých rajčat 2 cibule nakrájené na kolečka a podušené na oleji 12 sardelí 16 černých oliv 16 kaparů 8 listů bazalky 4 lžíce oleje Pizza s česnekem, olejem a papričkami (Pizza aglio, olio e peperoncino) 4 lžíce česneku nakrájeného na plátky 1 lžíce dobromysli

2 posekané pálivé papričky 3 lžíce oleje Postup je stejný jako u první pizzy. Pro ty, kdož při plánování nedělního oběda mohou sáhnout do králíkárny, je určen následující recept.

Králík na způsob ostrova Ischia (Coniglio all‘ ischietana) 1 králík ocet 50 g olivového oleje 2 stroužky česneku 15 ml suchého bílého vína 500 g malých pokrájených rajčat sůl a pepř koření: bazalka, tymián, majoránka, rozmarýn a pálivé papričky Králíka rozdělit na kousky, omýt ho vodou s octem a osušit. Na pánvi rozpálit olej, neoloupaný česnek v něm nechat lehce zhnědnout. Česnek vyndat a kousky masa ze všech stran opéci. Přilít víno a nechat vařit, aby se množství tekutiny zredukovalo. Přidat rajčata, osolit a opepřit. Nakonec přidat nadrobno nakrájené koření. Ještě asi 30 minut dusit na slabém ohni. Nakonec něco sladkého na zub.

Neapolský tvarohový koláč (Pastiera napoletana) Náplň: 200 g pšeničných zrn 500 ml mléka strouhaná kůra z 1 citronu 10 g cukru 500 g tvarohu 4 vejce 150 g kandovaného ovoce a hrozinek 30 g pudrového cukru

Těsto:

300 g mouky 150 g cukru 150 g másla 3 žloutky máslo na vymazáni formy Pšeničná zrna máčet 3 dny ve vodě. Vodu každý den měnit. Slít a v čisté vodě 15 minut vařit. Opět slít a v horkém mléce, s polovičním množstvím nastrouhané citronové kůry, trochou skořice a 1 lžící cukru při střední teplotě vařit tak dlouho, až se všechno mléka vsákne. Tvaroh rozmíchat, žloutky oddělit a přidat ke tvarohu. Přisypat trochu skořice, zbytek citronové kůry, cukr, kandovaná ovoce a hrozinky a nakonec uvařená pšeničná zrna. Dát do lednice. Před pečením vmíchat sníh z bílků. Těsto: Na vále z mouky, cukru, másla a žloutků vypracovat těsto a nechat ho v lednici 1 hodinu odpočinout. Dortovou formu o průměru 30 cm vymazat máslem. 2 a 3/4 těsta vyválet na silnou placku, vyložit jí dno a stěny formy. Zbytek těsta vyválet a nakrájet na proužky. Náplň rozetřít na těsto a nakrájené proužky položit tak, aby vznikla mřížka. V troubě vyhřáté na 180 °C péci asi hodinu. Koláč je hotový, když zezlátne. Nechat vychladnout a posypat pudrovým cukrem. Neapolská kuchyně bývá často i malým koncertním sálem. „Santa Lucia“ či „O sole mio“ patří jednoduše k jídelníčku. I to se dá přenést do české kuchyně. Hana Tomsová

Rada a pomoc z lékárny

PŘÍPRAVA LÉČIVÝCH BYLIN V lékárně vám rádi poradí, jaká léčivka by vám mohla při vašich potížích pomoci. Dobré rady najdete také v knihách, kterých je na trhu dostatek. Avšak při chybném zacházení s bylinami se mohou zcela zničit jejich účinky. Čaje bychom neměli připravovat v žádné jiné nádobě než z var3 / 2002

ného skla nebo varného porcelánu. Pokud není v návodu na přípravu uvedeno jinak, pijí se čaje obvykle před jídlem. Nejpoužívanější forma přípravy bylin je nálev. Obvykle použijeme jednu polévkovou lžíci čaje na čtvrt litru vody. Byliny zalijeme horkou vodou a pod pokličkou necháme lou-

hovat asi čtvrt hodiny. Při přípravě odvaru byliny nasypeme do varné nádoby se studenou vodou a vaříme je na mírném ohni 5 až 15 minut. Tvrdé a dřevnaté byliny můžeme vařit ještě déle. Pokud chceme použít studený výluh, přelijeme byliny zchlazenou převařenou vodou a louhujeme je při 41

Z MINULOSTI CHLUMECKA

pokojové teplotě 10 až 12 hodin. Některé byliny by se správně měly nejdříve připravit jako studený výluh a po scezení by se z obsahu sítka měl po 3 až 4 minutách vaření udělat odvar, který by měl být smíchán s tekutinou z výluhu. Lékárny nabízejí také pestrý výběr bylinných koupelí. Jsou bu} v tekuté formě nebo nálevovém sáč-

ku, který je možné vhodit do vany a zalít proudem horké vody, v níž se byliny vylouhují. Některé firmy vyrábějí sáčky, které je možné použít nejen do koupele, ale i jako jakýsi obklad na postižené místo. Přetištěno z časopisu ZDRAVÝ ŽIVOT

Termíny uzávěrek a vydání výtisků ChlL Číslo Datum uzávěrky Datum vydání 4/02 5/02 6/02 7/02

4. 4. 2002 9. 5. 2002 6. 6. 2002 4. 7. 2002

Čt. 25. 4. 2002 Čt. 30. 5. 2002 Čt. 27. 6. 2002 Čt. 25. 7. 2002

CHLUMECKÝ VELKOSTATEK V ROCE 1724 Důležitým pramenem hospodářských dějin všech oborů jsou účty. V archivních fondech bývalých českých panství, resp. velkostatků jich není zachováno mnoho. Pro velkostatek Chlumec po třicetileté válce jsou hojněji zachovány teprve od 40. let 18. stol., ojediněle i dříve. Důchodní písař (důchod = pokladna panství) do účtu zaznamenával podle ustáleného pořádku všechny příjmy a výdaje velkostatku, jakož i případné další výdaje, které s hospodářským provozem přímo nesouvisely. Podívejme se tedy, co o podobě chlumeckého panství a velkostatku prozrazuje účet za rok 1724, kdy v českých zemích vládl Karel VI. (podle nějž byl nazván zdejší zámek) a majitelem Chlumce byl František Ferdinand Kinský, který se o rok později stal nejvyšším kancléřem Království českého, tedy politicky nejvlivnějším činitelem v českých zemích. Důchodní písař, jímž byl v tuto dobu Fr. Ignác Schuller, rozdělil příjmy i výdaje do 11, resp. 12 rubrik, a sice: 1. dvory; 2. ovčince; 3. mlýny; 4. pivovar; 5. lihovar; 6. rybníky; 7. cla a mýta; 8. lov a les; 9. poddaní; 10. zahrady a vinice; 11. cihelna; 12. u příjmů tzv. bonifikace, tj. náhrady od státu, u výdajů zámek, kancelář aj. Důležité je, že v rámci těchto rubrik se rozlišují další položky. Např. tedy u dvorů (srv. CHL 4, 2001, s. 31) se dozvídáme, že velkostatek stržil 351 zlatých za prodané koně, různý užitek z hovězího dobytka (kromě másla a sýra) činil celkem 1696 zl, zatímco černá zvěř vynesla dokonce 2115 zl! To je mimořádně vysoká suma - účet ještě prozrazuje, že cena za jednoho zastřeleného divočáka se pohybovala kolem 4 zl, kdežto na výkrm pěstovaný kus černé zvěře se prodával toho roku za 16 zl. Značnou příjmovou položku tvořilo též máslo (3643 zl), a to jednak obyčejné, jednak tzv. přepouštěné, jež se kvůli vyšší trvanlivosti nechávalo zahřát na vysokou teplotu. Více než 1000 zl vynesl dále prodej kravského sýra, za 145 zl se prodalo plátno, kdežto prodej švestek a peří vynesl jen 29 zl, 30 krejcarů a prodej zelí a jiné zeleniny 64 zl. Největší přínos dvorového hospodaření však představoval prodej obilí, který přinesl do důchodu panství více než 6500 zlatých (pro srovnání - mimořádně veliký selský statek se dal koupit zpravidla do 1000 zl, zatímco velký dům v královském městě měl hodnotu několik tisíc zl). Nejvíce vynesl prodej zadní pšenice, pak přední pšenice a předního žita. Méně výnosný byl prodej ječmene, zatímco oves a hrách velkostatek zpravidla spotřeboval sám - v případě 42

ovsa pro početné koně, hrách (kterého se selo jen málo) vesměs připadl na deputát dvorové chase. Nejdražší byla pšenice, kterou velkostatek podle účtu zpeněžil v ceně 1 zl, 57 kr až 2 zl, 15 kr za strych (tj. asi 95 litrů), nejlevnější byl zadní ječmen, kde bylo cenové rozpětí 39 kr až 1 zk (1zl=60 kr). Účet samozřejmě neříká, kde a kolik bylo obilí prodáno. Nemálo se prodalo patrně na chlumeckém trhu, a to nepochybně také poddaným. Ale velkostatek musel leckdy také obilí nakupovat, a sice hlavně oves a ječmen, který se spotřebovával ve značném množství v pivovaru. Z hospodářské instrukce Františka Oldřicha Kinského z roku 1687 víme, že hrabě podporoval skupování obilí „od lidí“ na chlumeckém trhu. Rozumí se tím ale ve skutečnosti prodej obilí vypěstovaného velkostatkem „lidem“, za kterýmžto účelem Kinský souhlasí s případnými půjčkami obchodníkům obilí na 6% úrok. Druhou rubrikou účtu je ovčáctví. V roce 1724 bylo čtvrtým nejvýnosnějším odvětvím s hrubým výnosem 11 930 zl. Z toho daleko nejvíce (skoro 10 tisíc) vynesl prodej vlny, další příjem plynul z mléka zaplaceného ovčáky, prodeje ovcí, kůží atd., a konečně z pokuty 9 zl, 46 kr, zaplacené levínským ovčákem.. Vlna se stříhala dvakrát do roka, v létě a v zimě. Její kvalita patrně nebyla špatná, nebof je doložen její prodej až v Jihlavě, známém středisku soukenické výroby. Dalšími odběrateli byli např. židovští obchodníci z Náchoda. O jednotkové ceně vlny účet neprozrazuje nic. O panské ovce se starali ovčáci, kterým dle úzu platného na většině tehdejších českých panství náležela sedmina veškerého zisku z chovu ovcí. Odvětvím s nejlepší bilancí čistého zisku (po odečtení nákladů) bylo rybnikářství. Na chlumeckém panství se v této době nacházelo více než 150 rybníků (!), z toho nejvíce výtažních, sloužících k odchovu a výlovu kaprů. Naprostá většina ulovených ryb se prodávala v Praze, jak dosvědčuje položka 12 095 zl od pražského obchodníka Jan Svobody. Skoro 1500 zl bylo strženo prodejem ryb na panství, takže po započtení několika menších položek činil celkový hrubý zisk z rybníků více než 14 000 zl, čistý zisk pak 13 002 zl. Zisk z prodeje dřeva dosáhl 4842, kůže a peří zvěře byly prodány za 731 zl, takže rubrika 8 vynesla celkem 5578 zl. Jen o málo méně vytěžil velkostatek z poddaných. Nejvíce odvedli poddaní téměř padesáti vesnic chlumeckého panství na základní pozemkové dani, odváděné v dubnu na sv. Jiří a v říjnu na sv. Havla - celkem 2107 zl. Značnou Chlumecké listy

Z MINULOSTI CHLUMECKA

částku zaplatili také formou výkupu z roboty. Sedlák, který se chtěl zbavit roboty, musel ročně platit její ekvivalent v penězích, jak jej určila vrchnostenská kancelář. Říkalo se tomu reluice. Tato reluiční částka činila v našem účtu 1656 zl. Menší sumy odvedli dále poddaní na pokutách, zaplatili za sůl či za propuštění z poddanství. Vůbec největší hrubý výnos obdržel velkostatek z výroby a prodeje piva. Náklady nebyly veliké, protože většinu potřebných surovin obstaraly vlastní dvory, takže bylo zpravidla potřebné jen zaplatit mzdu sládka a jeho pomocníků a dodávku chmele (i když jsou doloženy pokusy vypěstovat vlastní chmel). V roce 1724 činil výstav 1894 sudů a 2 vědra piva (1 sud se prodával za 9 zl, takže celková suma za pivo dosáhla 17050 zl), o jehož kvalitě pochopitelně účet nevypovídá nic. Naprostou většinu tohoto piva vypili vlastní poddaní, přičemž venkovští krčmáři zůstávali pravidelně vrchnosti za dodané pivo dlužni. Pivovarské kaly se zpracovávaly v lihovaru, který nechyběl na žádném větším panství. Vinopalníci byli většinou Židé. Součástí nájemní smlouvy mezi majitelem panství a vinopalníkem býval závazek krčmářů, že budou spolu s každým sudem piva odebírat určité množství kořalky, anebo - jak se stalo právě v tomto na chlumeckém panství - za neodebranou kořalku zaplatí; v našem případě 21 kr za každý sud. Celkový příjem z lihovaru včetně 270 zl činže činil 1151 zl. Nezanedbatelný byl také příjem ze zahrad a nevelkého množství vinic (o jedné z nich vypovídá dodnes název návrší nad Převýšovem), a to 1014 zl. Zajímavá položka se objevila v rubr. 12 - bonifikace. Jednalo se o náhradu 71 zl, 25 kr, které bylo panství vyplaceno státem jako náhrada za materiální péči o portugalského prince(!), který byl ubytován v královéhradeckém kraji. Celkový příjem velkostatku za rok 1724 tak činil 74 851 zl, 46 kr. Také ve výdajové části se objevuje celá řada zajímavých údajů, především o mzdách a odměnách zaměstnanců a chasy. Např. chlumecký purkrabí, jenž měl na starosti veškeré dvorové hospodaření, pobíral ročně spolu s písařem 135 zl, k tomu však ještě akcidencie (tzn. různé poplatky od poddaných apod.) v hodnotě 184 zl, 47. Mzdy ostatních písařů, pojezdných, drábů, nočních hlídačů, šafářů ad. byly výrazně odstupňovány. Značnou odměnu pobíral představitel profese, důležité pro řádný chod hospodářství - dvorový kovář (ovšem se svými tovaryši), jemuž bylo vyplaceno 105 zl, 50 kr. Sládek s tovaryši pobíral 90 zl. Roční plat „Fischparthey“, tedy zaměstnanců rybničního hospodářství vypadal takto: rybniční písař 91 zl, fišmistr 43 zl, pacholek 24 atd. V lesním úřadě byl nejlépe placen lesmistr - 170 zl ročně. Důchodní písař pobíral spolu s pomocným písařem 138 zl, účetní 200 zl. Nejvyšší úředník na panství hejtman měl plat zhruba 414 zl, k čemuž je nutno přičíst akcidencie a deputát, což ovšem platí i o dalších úřednících. Daleko nejvíce ovšem pobíral vrchní regent, který odpovídal za chod několika panství, která tehdy František Ferdinand Kinský vlastnil - jeho roční plat včetně diet dosáhl 1663 zl, 30 kr. Kromě platů a odměn uvádí účet ve výdajové části, kolik se zaplatilo státu na různých daních (největší byla tzv. kontribuce, ukládaná do kontribuční truhly; jedna taková truhlice se nachází ve fondu chlumeckého muzea), kolik podpory pobíral chlumecký děkan a další klerici na panství 3 / 2002

a samozřejmě kolik šlo k dispozici vrchnosti. Pod posledně uvedenou položkou se skrývá obrovská suma více než 40 000 zl, což ovšem nelze chápat jako pohádkovou apanáž pro rozmařilou vrchnost. Z této částky pohltily značnou část úroky z dluhů, různé hospodářské výdaje apod. Více než 315 zl dostal pražský voskař Michael Nataly za svíce dodané „u příležitosti šfastné přítomnosti“ Jeho excelence hraběte Kinského v Praze. Na různé cestovní výdaje, převážení materiálů, dovoz loveckých potřeb do Vídně, kde měli Kinští palác, či na jejich rakouské statky Matzen a Eggertzau, připadlo téměř 1000 zl. V této částce se zřejmě skrývají i určité úhrady poddaným za dlouhé fůry z Chlumce do Rakous, které mívaly podobu částečně placené roboty. Zámek Karlova koruna byl sice vystavěn v letech 1721-1723, ale panství patrně ještě několik let splácelo dluhy řemeslníkům. V našem účtu se v této souvislosti objevuje částka 1233 zl, 50 kr. Na opravy zámku (tj. starého zámku ve městě - nový zámek je v pramenech označován jako „lovecký zámek“) připadlo asi 220 zl. Nechybí ani výdaje za poštovné, léky pro dobytek, papír a inkoust do kanceláří. Po vyúčtování všech příjmů a výdajů zůstal v důchodu nevelký přebytek. Byl to stav podstatně příznivější než později. Náklady na stavbu Karlovy koruny a také rychle rostoucí státní daně na konci vlády Karla VI. vedly k postupnému nárůstu dluhů, který se zdramatizoval za slezských válek, po nichž se chlumecké panství ocitlo na pokraji finančního bankrotu. Aleš Valenta

Reklama

43

ČASY MINULÉ

Jan Těšík:

PAMĚTI MÉHO ŽIVOTA NA RUSI

Málem byl bych zapomněl na setkání s Dolením strýčkem Havlinovým. Setkání to bylo překvapením, nebof celý čas jsem o něm nic nevěděl, až před Njaze Petrovsk jsme se sešli. Byl tehdy u třetí baterie a jako starší člověk měl na starosti dobytek určený k zabíjení. Tehdy jsme vzpomínali prošlých časů a hlavně, co asi dělají naši drazí doma. Pohřbili jsme dne 16. 7. naše padlé bratry na místním hřbitově za velkého účastenství obyvatelstva, které v nás vidělo své osvoboditele od bolševického teroru. (Bohužel, že v přítomné době chtí zase terorizovat reakcionáře.) Následujícího dne jeli jsme šalon za šalonem dále, před námi „bronevik“, který podal telefonickou zprávu, že rudí jsou zakopáni a chtějí nám klást odpor u „Araslonovo“, což také se potvrdilo. Dne 18. 7. jako obyčejně bez velkých příprav naši začali „bílit“. Části druhého pl. nastupovaly frontálně, co za tím druhé části nepřítele obcházely. Tento sestávající asi ze 600 Lotyšů dlouho ohně nevydržel, takže asi ve 2 hodiny odpoledne byla stanice naše. Ztráty naše byly dva zabití od 2. pluku. Za to na straně rudých bylo o mnoho více, mezi nimi i sám velitel lotyšského pluku. Největší škody nám dělali na stanicích, které zapalovali, dříve rozbivše telegraf, pak také vodárny ničili, takže jsme museli do našich parovozů vodu nosit ve vědrech. To musel dělati každý bez výjimky u svého šalonu. Zatím krásní již nikde se nemohli zadržet až na železničním uzlu „Kuzině“. Však také již to nebyl boj, spíše přestřelka. Tuto stanici jsme jim vzali dne 21. 7. A nyní musela se naše vojska rozdělit na dvě části, a sice: 2 prapory 2. pluku s částí dělostřelectva dostaly za úkol pronásledovat protivníka směrem k Permu. První prapor našeho pluku a 3. úderná rota a náš štábní šalon s pl. Vojtěchovským nastupovalo na Jekatěrinburg. Zase traf volná až ke st. „Chrompík“, což jest již asi 50 verst vzdáleno od Jekatěrinburgu. Zde odehrál se poslední boj před hlavním městem Uralu. Byl také děsně zu44

řivý. Zde třetí úderná rota se mimořádně vyznamenala. Dostala se totiž ke zmíněné stanici zezadu, byla však zpozorována a poslán proti nim obrněný automobil. Úderňáci leželi právě asi 500 kroků od st. na louce jako stůl rovné, když zpozorovali obludu hrnoucí se proti nim po polní cestě. Situace jejich stávala se kritickou, nebof obrněnec blížil se stále více a více, hrozíc svými kulomety, že všecky postřílí. Také začali již řehtat a úderňáci museli se mačkat co možná k zemi a ani pozvednout se nesměli. Tu okázal se velitel jejich kap. Žák na pravém místě. Vida, že střílet na obrněnec nemá žádného smyslu, vrhl se ještě s několika odvážlivci na tento s bombami v rukou. První bylo, že rychle vyskočil na obrněnec a ještě rychleji s pomocí jednoho bratra otočil kulomet na druhou stranu, který sice střílel jako zběsilý, však kulky svištěly na stranu opačnou. Nyní Žák hodil dovnitř bombu, však posádka obrněnce uspíšila ji hodit rychle opět nazpátek, takže explodovala vedle tohoto obrněnce a kap. Žáka ranila dosti vážně do nohy. Však ostatní úderníci byli již zde a vypořádali se, jak se patří. Nejprve rozbili bombami automobilu stroj, takže nemohl ujeti, načež tento sám začal hořet následkem vzňavšího se benzinu. Nyní otevřela se dvířka, odkudž vystrčil jeden z posádky hlavu se slovy: „Bratři, já jsem Čech, mě nestřílejte.“ Však rána pažbou do hlavy a měl pout' života dokončenu. Večer, když byla stanice v našich rukách, šli jsme se podívat na shořelý obrněnec, kde byly též již jen pozůstatky spálené posádky. Onen Čech měl jen trup, ostatní bylo shořené. Byla to také strašná podívaná, na to musí být již nervy hodně otupělé, aby to člověkem nezatřáslo. Nu, vojna a k tomu ještě občanská, nad níž nemůže býti již nic horšího. Zde zase jsem se setkal s krajanem, a to se Šimákovým z Přepych, který zde pracoval v továrně, no ihned šel s námi do vojska. Jest u našeho pluku u třetí kulometné roty. Nyní zbývalo to hlavní, a sice: dobýt Jekatěrinburgu. Místní organizace protibolševická byla s námi ve

spojení, takže plukovník věděl všecko, co se tam děje. Dne 24. m. července 1918 navečer připravovalo se naše vojsko na poslední boj o toto město. Situace naše byla nyní již výtečná, nálada mezí hochy znamenitá, nebof jsme cítili, že co nevidět budeme mít v moci Jekatěrinburg, který byl hlavním sídlem bolšánů na Sibiři. 25. ráno hoši šli do boje a my, kteří jsme zůstali v šalonech, na rozkaz plukovníka okrašlovali jsme lesními květinami vozy, abychom slavnostně jaksi vjeli do stanice. Boj nebyl také již tak velký, jak se dalo očekávat, nebof síly rudých byly rozbité v předcházejících bojích. Materiálu všeho druhu zůstalo na stanici ohromné množství. Zbylí rudí rozběhli se po lesích. A opět jsem byl svědkem jednoho barbarského kousku ze strany našich. Je sice pravdou, že bolšáni také mučili naše raněné, však oplácet tím samým se mi nelíbilo. Když jsme se již připravovali asi v 10 verstách k odjezdu do stanice, spatřil jsem našeho jednoho, jak vede z lesa k šalonu zajatého krásnoarmějce. Byl s ním již jen asi 100 kroků od vlaku, když tento se začal hýbat. „Náš“ vidouc, že by mu mohl vlak ujet a chtěje se bez pochyby zbavit nepohodlného zajatce, zakomandoval mu: „nazad“, načež ho střelil z bezprostřední blízkostí do hlavy. Ten se ihned svalil. Co však se nyní stalo, na to vzpomínám s odporem. „Náš“ položil pušku na zem a snažil se zastřelenému sundat boty. Však marně. Tento ještě byl v posledním tažení, a jak bylo vidět, křečovitě měl nohy dole ohnuté. V tom našemu přispěl ku pomoci asi jeho kamarád, který skočil zastřelenému na prsa, a nyní společným úsilím ho zouvali, což se jim po namáhavé práci podařilo. Vlak jel pomalu, takže vyskočivše naši byli celí šfastní nad svojí kořistí, totiž - botami. Jest to sice trapná vzpomínka, však v uvážení, že i oni s našimi jinak nezacházeli, jest to trochu omluvitelné. Přijde na to, jak to kdo vezme. Asi ve 2 hodiny odpoledne vjel náš štábní šalon na nádraží. Zde to vypadalo také jako po vyhoření. Sem tam bylo vidět několik rozbitých parovozů a několik jen málo bylo zdravých. Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Vagonů tam však stálo dosti, ba dokonce některé byly ještě plné různého zboží, které neuspíšili bolšáni odvézt. Kdekdo jak mohl, tak si z oněch zásob bral, takže i šv. Hejcmanovi se podařilo zachytit jeden balík zeleného plátna, z něhož jsme si dali později ušít letní šaty. Zde jsme měli jenom jednoho zabitého, jakéhosi praporčíka od učebného oddílu. Pomalu k večeru začínali vylézat z domů civilní lidé, když viděli, že Češi žádného nesežerou, jak jim o nás bolševici nalhali.

Metropole Uralu - Jekatěrinburg Jest to město opravdu krásné, které se mně po Kyjevu nejlépe zamlouvalo svou romantickou polohou. Kolkolem obklíčeno lesy a uprostřed nebo lépe řečeno na severozápadní straně ve městě velké jezero, které dává mu jakéhosi půvabu. Bylo také hlavním centrem bolševiků na Urale. Co se výstavnosti týče, byla některá města v Rusku lepší, kterými jsme projížděli, např. Ufa, však pravím, co polohy a romantické krásy se týče, s Jekatěrinburgem závodit rozhodně nemůže. Dne 26. t. m. jsme šli naproti skupině kapitána Čily, který nastupoval na město z jihu, však vzetím tohoto skupinou plk. Vojtěchovského ze západu byli nuceni bolšáni stojíce proti Čilovi utéci bez boje. Jenomže zbořili dosti velký most, takže musel do Jekatěrinburgu se svou částí pěšky. Asi v 10 hodin toho dne jsme se s jeho vojskem srazili a za zvuků hudby nastoupili pochod městem zpět na nádraží. Obyvatelstvem jsme byli vítáni jako osvoboditelé z bolševického jařma. Dne 27. t. m. jsme hráli na pohřbu kozáka padnuvšího za boje o Jekatěrinburg. Také městská inteligence, chtějíc se nám nějak nechat vidět, nám všem ustrojila na nádraží a v městě v dívčím gymnáziu pohoštění. Vojtěchovský byl přímo oslavován, však on, ač vysoký inteligent a báječný vůdce, byl velice skromný. Například v městském divadle byla mu odevzdána jako dar od milionáře Višňovského sbírka uralských drahokamů provázena řečí, v níž Višňovský opěvoval ho jako osvoboditele. On však vstal a pravil: Ne mně patří zásluha o osvobození města, ale těmto zde bratřím Čechům, hrdinům. 3 / 2002

Ano - to byla skromnost od něho. Za to ale čím méně on cenil sebe, tím více ho cenilo mužstvo. Jelikož mužstvo již několik dní si oddychlo, odejel s celým plukem směrem na Perm, doufaje toto město rychle vzíti. Na nádraží zůstali jsme pouze my, hudba, 2 roty 2. pluku a naše rota nestrojová. Z Čeljabinska přijel za námi také nový kapelník s novými hudebníky a jelikož nastala mezi námi rozháranost, opanoval úplně stav se totiž kapelníkem 3. pluku. Asi ve 3 hodiny odpoledne přijeli jsme na místo a tam nám dotvrdila 50členná kozácká posádka, že skutečně rudí mají onu ves a že pravděpodobně chtí nastupovat na Jekatěrinburg. Již prý o tom dali zprávu kap. Čilovi. Místní obyvatelé Rudniků byli tím velice znepokojeni a byli rádi, když uviděli četu našich ozbrojených vojáků. Pohřeb se vypravoval z domu popa, bylf ubitý jeho příbuzným. Bez odkladu jsme nastoupili po krátké ceremonii cestu ke hřbitovu, provázení asi 70 „frontováky“ a velikým zástupem obyvatelstva. Ze hřbitova jsme chtěli jet hned domů. Však nás nechtěli pustit, abychom prý šli s nimi zpět na hostinu. Velitel náš svolil, a tak se šlo. V domě popa již pro nás byly připraveny stoly. Zasedli jsme. Však jíst jsme nesměli, nebof dříve pop kadidlem vykouřil světnici a potom teprve po modlitbě mohli jsme zakousnout. Mnoho toho nebylo, však dosti upravená polévka nám chutnala výborně. Obyvatelé tolik byli by rádi, kdybychom tam zůstali přes noc, však nebylo možno, nebof my, hudebníci neměli jsme žádné zbraně s sebou a rudí nás tam mohli lehko zaskočit. Proto také jsme před soumrakem vyjeli zpět a šfastně dorazili do města.

Nebezpečí od „Mostovaja“ Na druhý den již stále víc a více přibývalo běženců z toho směru. Bylo již potvrzeno, že rudí, jsouce asi dobře informováni o našich malých silách v městě, mají v úmyslu nás napadnout. Proto kap. Čila vyslal proti nám 2 roty druhého pluku zdržet pokud možno jejich nástup a telegrafoval pl. Vojtěchovskému, by poslal nějaké vojsko na pomoc. Tento však myslel, že jsou to asi nějaké menší bandy, pro-

to také hned nic neposlal, což mohlo být pro nás osudným. Kozáci nemohli zadržet jejich postup, takže 9. t. m. měli rudí již Rudník a ten den ještě také vesnici „Kušva“ (tato jest jen 8 verst vzdálena od nádraží). Dvě roty 2. pluku byly také již v boji, mimo ně přijely narychlo také oddíly Baškýrů a část kurganského praporu. V městě také narychlo zformovaná tzv. „Oficerská rota“ také byla zúčastněna v boji. Však všecky tyto síly byly velmi slabé, aby mohly s úspěchem čelit daleko silnějšímu nepříteli. Z 10. na 11. stávala se situace kritickou. Rudí dostali se již asi na 5 verst od nádraží, takže střelba z pušek a kulometů byla u nás na nádraží zřetelně slyšet. Též kanonáda hřměla celou noc a sotva se začínalo rozednívat, přišel rozkaz, by všichni hudebníci, nestrojová rota, pak lehce ranění neb nemocní, se ozbrojili a čekali dalších rozkazů. Věděli jsme již, že to asi již hodně smrdí. A také bylo to opravdu již napjaté. Pravé křídlo druhého pluku bylo obklíčeno a hrozilo jim již úplné odřezání, když v nejvyšší již čas přijeli od Tjumeni narychlo a na vlastní zodpovědnost kap. Čily 2 roty 6. pl., které se vrhly na ohrožené místo s takovou energií, že zahnali rudé až k samé vesnici „Kušvě“. Tím byla situace zachráněna, nebof plk. Vojtěchovský s prvním praporem a údernou rotou nalézal se již na cestě k Jekatěrinburgu. A také ještě ten den 11. 8. večer přijel. Rudí utrpěvše obrovské ztráty již neměli asi velké chuti nastupovat, zvlášf když nám přibyla posila. Zato náš plukovník na druhý den poslal celý první prapor s údernou rotou na obchvat, zatímco části druhé dělaly nápor zepředu. Večer 12. t. m. strhla se strašná bitva, která skončila rozbitím rudých na hlavu. Jen malá část spasila se útěkem. Tím byla ona část likvidována úplně. Však oni měli také úspěch. A sice ten, že by jinak byl Perm již také padl. Plk. Vojtěchovský totiž poraziv je u stanice „Kino“ měl již cestu do Permu volnou, když byl nucen vrátiti se do Jekatěrinburgu. Tím získali rudí čas a vzavše Kino zpět, zde se opevnili. Také posily z Petrohradu jim stále chodily, kdežto nám od východu, kde byly 8., 5. a skoro celý 7. pluk žádná pomoc nepřicházela. 45

ČASY MINULÉ

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY Babička Julie Co je deset let života? Stojíme na pomyslné hranici času a před námi se rozprostírá nedohledná pláň. Nekonečný prostor. Deset let! Pokud jsou před námi, ten tajemný čas k nepřehlédnutí, jsme plni očekávání, plánů a nadějí. Ale nespěcháme. Za deset let se dá stihnout tak mnoho! Připadáme si jak boháči s velkým balíkem v bance. Víme jen, co chceme mít, k čemu chceme dospět, jak by asi měl náš život vypadat. A před námi clona, která nám utajuje každý nový den. A když se nachýlí účtování, dokážeme celý ten zázračný čas shrnout do několika oznamovacích vět. Jak relativní pocit. První desetiletí v Radovesnicích je poznamenáno rozkvětem republiky. Stín mocnářství, kdy děti ve školách zahajovaly výuku zazpíváním hymny: „Zachovej nám Hospodine, císaře a naši zem“ odplynul, i s jeho portrétem s mohutnými kníry. Zmizel z čestného místa na stěně nad katedrou. I s třistaletou vládou zemičky, které záleželo hlavně na vlastních zájmech, Čechy brala jako periferii k vybírání daní a rozdávání území po prohrávaných válkách

s Německem. A s nadějí, že je přece jen ve vhodnou dobu poněmčí. Stále vládlo nadšení. Lidé se sdružovali ve spolcích naučného nebo zábavního charakteru. Vesnici zasáhla horečka přestavování a modernizování hospodářství. Agrární strana si dobyla značnou moc a pro zemědělský stav dělala velmi mnoho. Lidé tu byli zvyklí dřít, a tak rozkvět musil přijít. Franc si dal od potulného malíře vymalovat na stěnu v sále postavu Jana Žižky mezi dvě velká zrcadla. Dva dny v týdnu tu cvičili Sokolové a malá vedla dokonce sokolské žactvo. Dorostla do věku, kdy ji skončila povinnost pasení husí a přestalo ji zajímat lezení po stromech. Byla z ní už slečna, které skončí poslední rok měšfanské školy v Žiželicích. Navštěvuje hodiny hry na citeru a odložila svou velkou pannu s porcelánovou hlavou, oblečenou do krásných šatů. Rozhodně není studijní typ, má ale životní vitalitu a ctižádost a také zdravý smysl pro sociální spravedlnost, který se u ní dotváří složením návštěvníků jejich hospody. Horní hospoda byla odjakživa selská, dolní dělnická, spíš pro střední vrstvu sociálního rozdělení vsi. Pro hospodského to byla svým způso-

Cesta z Ameriky - babička s malou dcerou (5 let) 46

bem výhoda. „Ty kluci selský, sakramentský, vydrží sedět celý večer u jednoho piva“ poznamenával lakonicky hostinský. Hoši dělnických povolání dokázali furiantsky roztočit celou výplatu. Mladou hostinskou rozdělení mrzelo, ale oba se o své hosty starali co nejlépe. Z France se stal vyhlášený hostinský, leští a cídí svůj šenk a jeho pivo si všichni chválí. A snad nejvíc jeho samého. Je rtufovitý, sice drsnější, ale s nesmírným smyslem pro pořádek a čistotu. Tehdy ještě nebyl rozhlas, ale Franc ho bohatě nahradil. Vyprávěl, zpíval a také láteřil. Jeho výbuchy netrvaly dlouho, přehnaly se velmi rychle. Nesměl ale urazit Julinku. To moc dobře věděl, protože pak po celém domě nastalo mlčení, a to byl pro něho největší trest. A kdyby to mlčení trvalo den, ale to byl týden i dva. Podle závažnosti výroku. Franc už věděl. Když hádka s Julinkou, tak zřetelně nevyslovovat. A tak při slovních přestřelkách, když mu třeba ujelo: ty horácká - další osvětlující slovo zašumloval k nepoznání. Už věděl, kam smí a kde je už na tenkém ledě. Julinka sice byla jeho život, ale jeho huba nevymáchaná, jak se tehdy říkalo. Dnes bychom ho nazvali typickým cholerikem a vyhraněným biofilem. Jinak byl docela pěkný mužský. Vyšší a kypící zdravím a energií. V oválném obličeji s cihlovou pletí měl velké vypouklé oči, oddálené od sebe silnějším, ale kratším nosem, pod ním knírek, jak se na tehdejší módu slušelo k dokonalé pěšince v krátkých tmavých vlasech. Pro svou nezdolnou dobrou náladu přitahoval nejen své vrstevníky, ale hlavně mladé i děti. Byl samá průpovídka, žertoval a smál se. Do jejich hospody se nechodilo ani tak za pivem, ale spíše za hostinským. Na výchově dcery se hlavně podepsala spravedlivá a přepečlivá maminka Julinka. Chce pro svou Máničku to nejlepší. Přemýšlí, co s ní dál. Selská děvčata odcházela do Stěžer, do školy zaměřené na ženské práce na zemědělských usedlostech a na vedení domácnosti a rodiny se znalostí vyšívání i malby, prostírání, vaření a šití. Škola měla vysokou kulturní úroveň. Franc není ani tak spořivý jako hladový a na školu by rozhodně nedal. To Julinka ví. Ale dozví se náhodou o možChlumecké listy

ČASY MINULÉ

Svatební Marie a Václava (příchod do Klamoše) nosti „handlu“. To byla výměna českých dětí s německými z pohraničních území republiky, aby se vzájemně naučily jejich rozdílné jazyky. Samozřejmě to využívaly spíše české rodiny - německé o český jazyk neměly valný zájem. Dostala vhodnou adresu do Neudorfu, kdesi u Frýdlantu, do rodiny hospodských se čtyřmi dětmi. Hned po prázdninách odveze svou ratolest až na místo. Paní hostinská není Němka, a tak jí usnadnila první chvíle soužití a vysvětlila pojmy z opakované školní docházky, kam chodí s Lízou, nejstarší z dětí. Sama byla Češka, ale českou řeč nesměla používat, ani děti česky nemluvily. Vztah Němců k Čechům byl zvláštní. Nebyli k nim zatím vysloveně nepřátelští, ale nesouhlasili s přiřazením do Československé republiky. I když patřili v minulosti do českého království, přece jen v období, kdy se jejich počet zvyšoval, byl českým králem panující císař, to jest Habsburk, a němčina byla rovnoprávná s češtinou, pokud byla vůbec uznána. České usilování a zájmy je nezajímaly. S kousavým sarkasmem by se dalo říci, že s největší pravděpodobností cítili tuto zemi jako německé území s nežádoucím obyvatelstvem ve vnitrozemí. Prezident Masaryk i vláda se snažili výhodami a ústupky zlomit jejich nechuf. Jak se později ukázalo, nebylo to nic platné. Zatím je to však tiché zápolení a tajné schůzky podivných mužů s vyhrnutými límci a klobouky silně vtlačenými do čela, aby se nepoznalo, kdo jsou. Jak ve větších městech, tak i ve venkovských hospodách. Také tady má hostinský ve čtvrtek zavřeno a sál pevně zamknut. Jinak se chovají jak dobří sousedé. Češi k Němcům a oni k nim. Malá Ma3 / 2002

Hospodářská usedlost - vpředu mladá hospodyně s dětmi a dívkou Fančou rie má mezi děvčaty mnoho kamarádek, paní je také velmi hodná a snaží se Mariechen leccos naučit. Mají ještě tři hochy. Karla, Hanze a France. Všichni tři, po trpkých skutečnostech jejich pozdějšího vyhroceného nacionalismu, který je dovede k vyhánění Čechů z jejich domovů až posléze k odtržení od české republiky a k předání českého pohraničního území Velkoněmecké říši, jak v té době Němci svou zem nazývají - ti všichni padnou kdesi u Stalingradu. To ještě nikdo z nich neví. Po roce Marie brebentí i píše a tak se vrací domů. Paní i děti, většinou o prázdninách, se často navštěvují. A byla to milá, srdečná setkání. Maminka Julinka má však další plán. Její Mánička, Mařenka a také parchant mizernej, jak se občas rozčílí otec a nějakou ji ještě uštědří, když ten puchejř jeden nadme hubu a nechopí se práce, - umí sice hrát na citeru, mluvit německy, ale neumí ještě pořádně vařit. Je hezká, má veliké vypouklé oči po otci a vysoko klenuté obočí. Sebevědomí jí sráží jen akné, pochopitelně po Frenkovi. „Tak ji chovám v čistotě, tak se starám, u nás nikdy nic takového nebylo, to zase ten strašný rod v těch Opolánkách. Můj Bože, jak jsem potrestaná,“ lamentovala Julinka. Celý týden třeba nic. A před muzikou najednou kopeček. Maminka šila do noci krásné šaty a te} tohle. Ale ta divoška se stejně líbí i tak a tančí ze všech děvčat nejvíc. V září nastupuje v Chlumci do restaurantu „U Vaníčků“, aby se tu ještě obrobila a hlavně naučila vařit. A jak to končí? Happyendem jako v pokleslé dívčí četbě. Přijde sem její

vysněný muž, který ji jako malou slečnu zdravil z kočáru. A on ztratí hlavu i srdce. Bylo by to téměř dokonalé, kdyby tu nebylo ještě pár okolností. Je vdovec a má dvě malé, ale krásné děti. On se bojí, že ji ztratí. Ale když jí je představí, děti, malý pětiletý Ivánek a sedmiletý Drahomír, se do ní zblázní a ona do nich. Není to téměř románové štěstí? Bylo by, kdyby se nejednalo o skutečný život. Václav musí slečnu ještě představit své matce, která je těžce nemocná a nemůže už zastat dětem jejich maminku. Leží v bílých peřinách, důstojná a laskavá. Život ji už zjevně namáhá. Dává jim svolení, i když o samotě řekne Václavovi své obavy. „Je, hochu, tak mladá, měl bys rozumě ten krok uvážit.“ Ale říkejte to zamilovanému mužskému. Navíc děti potřebují matku. Jede požádat do Radovesnic rodiče své vyvolené o ruku. Je pozdní podzim. Ve větru poletuje barevné listí. Svatba se však nakonec stejně oddálí. Maminka Václava umírá. Je po Novém roce 1929. Byla tehdy třeskutá zima, největší za celé století. Přes to má krásný pohřeb s velikým zástupem lidí. Byla to prý moudrá a vzácná žena. Svatba se koná za měsíc. Sněhu je tolik, že jedou na ozdobených saních proházenými cestami jak tunelem. Rolničky zvoní, sníh se třpytí, naše nevěsta má malý klobouček se závojem, bílou kožišinku na zdviženém límci bílého kabátku. A ženich je takový, jak si ho představovala. Bude už březen, je cítit jaro. Vzduchem poletuje drobný zlatý pyl lísek, které, zima nezima, si svůj čas také nedají vzít. 47

POVÍDKA

A po obřadu na radnici rychle na hostinu u Vaníčků. Te} už babička Julinka - má přece už dva malé vnoučky - by mohla být šfastná. Je. Když se Mánička ptala na její názor ohledně sňatku, řekla jí, že štěstí jde kolem člověka jen jednou. Tak respektovaný a vážený byl ten zamilovaný muž. Musili však dost obětovat, aby se jejich dcera necítila jak chudá nevěsta a dali jí pěkné věno. Prodávají hospodu v Radovesnicích, kde byli tak šfastni a najímají si zpola restaurační, zpola hospodské zařízení „Na Krašově“. Aby byli také blíž své dceři a mohli jí trochu vypomáhat. Krašov je na jednom z mála vrchů Chlumce, hned vedle chlumecké nemocnice. Chodí sem na obědy lékaři a personál nemocnice, jinak je to i výletní místo pro procházky chlumeckých rodin. Ve svahu do luk nedaleko od Krašova je zázračná studánka s malou kapličkou, stíněnou mohutnými lípami. Nebo je možné jít odtud delší trasou na František. Je tu celkově krásná vyhlídka

na celý tok Cidliny. Julinka je spokojená. Francovi tato klientela ale nesedí. Ve svých vzpomínkách vymaže Krašov úplně ze svého vědomí. Po čtyřech letech je jejich zef upozorní na možnost koupě hostince ve Štítě od jeho dobrých známých. Štít je vzdálený jen dva kilometry od jejich rozrůstající se rodiny. Mají už dalšího vnoučka a jediná vnučka se brzy narodí. Julinka svoluje. Chce být co nejblíže své dceři a Franc se ani nerozmýšlí. Objekt není drahý a co jim do kupní sumy chybí, zaplatí zef. Prodávající jsou paní Šimonová, dáma impozantního zjevu, mohutná, vždy v černých šatech s bílým krajkovým límečkem a její syn, mladý důstojník, výjimečně hezký. Za první republiky nosilo naše vojsko oblečení podle vzoru francouzské armády. Bylo opravdu fešácké. Bydlili téměř naproti hostince a Julinka získala v paní Šimonové vzácnou přítelkyni. Hospoda byla dost stará s černým dřevěným štítem. Nebyla jak novostavby v Radovesnicích či Na Krašově, a tak

Franc, aby Julince ztrátu nahradil, se dá do práce. Vymění v hostinci podlahy, vyrobí nábytek, nové lavice kolem zdí sálu a mezi ním a lokálem usadí skládací prosklené dveře, které se při tanečních zábavách doširoka rozvírají. A po vymalování zavěsí zrcadla, koupí orchestrion. Pro milovanou ženu vytvoří kredenc a vybaví jí malý obchůdek, který je součástí hostince. A tak je i ona spokojená. Je tu ještě stodola, malý chlév a nová lednice. Mezi lednicí a plotem u silnice rostou tři staré, mohutné kaštany a pod nimi je kuželník. K hospodě náleží ještě dvě políčka a sad. Pro práci je toho tady až až, pro dobré živobytí jakž takž. Radovesnice to nejsou, ale jsou blízko své nové rodině a to je pro ně nejdůležitější. Znovu mají nový domov. Pro další radosti a spíše strasti budoucích dějů. Vracím fotografie do růžků alba přidávám text místo čtyřlístku snad někdo další otevře vrátka dávnému příběhu.

KOUŘENÍ MŮŽE I JINAK ŠKODIT Moudra našich předků jsou obdivuhodná, výstižná, životními zkušenostmi prověřená, tudíž nanejvýš pravdivá. Stačí jenom něco zkazit čili zvorat a hned je tu rčení. „Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“ Ježto všichni lidé jsou od přírody víceméně hříšní, ani děda Hejl, o němž bude níže řeč, nebyl z jiných. Stejně tak i on podlehl všem světským svodům a neřestem, jímž se pak těžko odvyká. Měl ke vší počestnosti jednu nectnost. Byl totiž nenapravitelně náruživým kuřákem. A jsme u toho. Co se mu pro to jeho dobrá žena zanaříkala, vše bylo marné, nadal si říct. Nebylo snad jediného dne, aby mu mateřsky nebo i hurtem nedomlouvala. „Řekni mi, prosím tě, co na tom kouření vlastně máš. Když se ráno probudíš, hrozně kašleš, div si plíce nevyhodíš, a první, co uděláš, zapálíš si retko. Ani na snídani nepočkáš. A mě to tak zlobí. Víš dobře, že ti to škodí. Sám ministr zdravotnictví tě varuje, přečti si to na krabičce, máš to tam černé na bílém. Uznej, že je to od te48

be zbytečnej hazard. A není lacinej ten tvůj protivnej kouř, kerej jen tak zbůhdarma foukáš pánu bohu do oken. Jen si spočítej, co to dělá za rok.“ A to, chudák ženská, doposud nevěděla, že děda v její nepřítomnosti, aby se vyhnul delší dlouhé přednášce o škodlivosti kouření, raději v nepohodlné pozici fouká doma ten protivnej kouř do otevřených dvířek násypných kamen, aby ho vzal komín. Tolik na úvod. Přestanu žalovat na dědu a raději začnu s tím, co se semlelo. Rudolf Vejr, zefák dědy Hejla, (děda jej tímto jménem oslovoval před sousedy, v osobním styku to však je Ruda nebo Rudík) vhodně koupil chalupu v Zálhotě v Podkrkonoší, zděné to stavení o dvou místnostech, pokojem a kuchyní a přilehlým chlévem a opodál stojící stodolou. Sem o víkendu i o své dovolené po dva roky zajížděl autem značky Škoda sám, někdy i s ženou, a předělával chalupu na útulnou chatičku, aby jeho rodina mě-

la kam v létě i v zimě jezdit za čerstvým vzduchem, neb krajina to byla opravdu nádherná, báječná, rozkošně členitá a hlavně zalesněná, k rekreaci jako stvořená. V den 26. července, na svátek babičky Hejlové, po slavnostním obědu, kdy v rodinné siestě při kafíčku všichni vychutnávali to sladké dolce far niente, se pojednou ozval zefák Ruda: „Co byste řekli tomu, rodičové, když bych vás na týden hodil na chalupu, abyste si odpočali. Počasí je nádherné a podle předpovědi mé vydržet. Eště jste tam nebyli, pořád to oddalujete tím svým „až někdy“, je to sice pořád staveniště, ale přespat budete mít kde. A líbit se vám tem jistě bude.“ Návrh byl oběma oslovenými radostně a vděčně přijat a děda Hejl se svou ženou Annou se ocitli na chalupě. A řekněme hned, že se jim tam opravdu líbilo. Překrásná příroda, hezké vycházkové partie, blízký les, pravidelné autobusové spojení s nedalekým okresním městem. Chlumecké listy

POVÍDKA

Celé dva dny se děda skutečně rekreoval, ale třetí den to již nevydržel. „Poslyš,“ otočil se na ženu, „Co říkáš, kdybych ten náš pokoj vybílil. Vápna je tu víc než dost, voda taky a štětku viděl viset na hambalku.“ „A víš, že jsem na to taky myslela,“ pronesla babička. „Ale nechtěla jsem vo tom mluvit, abys pak doma neřek, že jsem tě na rekreaci honila do práce. Jsem ráda, žes vo tom začal sám.“ Posílen souhlasem své ženy, děda dodal: „Hned zejtra se do toho dám.“ Vyšel na dvůr, z hambalku sundal štětku. Chtěl zjistit, je-li v pořádku. Dvakrát s ní mrsknul v ruce, jako při natírání, ale třetí mrsknutí již nevydržela. Rukojef mu zůstala v ruce, hlavní část štětky, kulatá destička se štětinami se od něho na tři metry odkutálela jako ufatá hlava odsouzencova. „A sakra,“ prohodil děda s úsměvem, „to je nádobíčko, jen co je pravda.“ Našel kus hadru, omotal jím topůrko a silou zatlačil do příslušného otvoru štětky. Byl spokojen. Novou zkouškou prošla bez pohromy. Děda se na práci těšil, bude to dobrá změna v dosavadním fádním režimu dne. Ani dospat nemohl. Časně ráno s babičkou, rukou společnou a nerozdílnou, vyklidili pokoj a děda začal pracovat. Babička zašla do kuchyně, aby trochu poklidila a rovněž aby pomalu začala s přípravou oběda. Děda osiřel. Celé dopoledne zůstal v pokoji sám. „To blaho, ta krása, to potěšeníčko, klid a mír, bez komanda, bez napomínání,“ liboval si v duchu děda. A obláčky bílé čpavého kouře nezadržitelně stoupaly otevřenými okny ven do boží přírody. Těsně před polednem nečekaně vstoupila babička do pokoje, aby zrevidovala dědovu práci. „No tohle jsem eště neviděla,“ spustila a chytla se za hlavu, nevěděla, má-li se zlobit nebo smát, když uviděla dědu v tak groteskní pozici. Stál těsně u stropu vysoko na štaflích, v pravé ruce štětku, v levé kbelík s vápnem, na hlavě papírovou do špice složenou čáku a v puse samozřejmě cigaretu, která mu mocně čudila pod nos a do očí. „Vždyf na to nemůžeš vidět, dědku jeden,“ zahartusila. „Strop máš samýho kocoura. Budeš to muset znovu přetřít.“ 3 / 2002

Děda si v duchu lál, že se nechal takhle zaskočit. Byl totiž připraven, že hned při otevření dveří pustí cigaretu z pusy do kbelíku s vápnem, aby se zdusila. Jenže, když to provedl, ta potvora se mu jako naschvál přilípla na spodní ret a seděla tam jako přišitá. Teprve mocné dědovo fouknutí ji odlepilo, ale bohužel ne do kbelíku, ale přímo pod babiččiny nohy. Babička dupla pravou nohou na vajgla, vyčítavě pohlédla na dědu a zakroutila hlavou: „Nenapravitelnej. Ne-na-pra-vi-tel-nej!“ a ve zlobě se vrátila do kuchyně. Děda vydržel jeden den v tiché domácnosti, ale pak přece jenom šel ke kříži. Zašel do kuchyně. Babička loupala brambory, ani hlavu nezvedla. „Tak se nám ta rekreace pomalu krátí,“ začal nejistě děda. „Bylo nám tady opravdu hezky. Byl to dobrej nápad vod Rudíka, že nás sem dovez. No, nemám pravdu?“ „A nebejt toho tvýho kouření,“ konečně promluvila babička, „bylo by to tu eště hezčejší.“ Děda byl rád, že se mu podařilo prolomit ledy, pokračoval: „Chtěl bych natřít vrata. Rudík vo tom doma mluvil, že ho to čeká.“ „Pro mě za mě, dělej si, jak chceš,“ odbyla ho žena ještě s trochou trucu v hlase a odešle k plotně. Af tak, či onak, bylo to přece jenom její požehnání a děda, již venku, byl by nejraději radostí poskočil. Za ním vyšla i babička, aby na zápraží přebrala hrách do polívky, ale spíš, aby na něho dohlídla. Potřebné věci k natírání děda brzo sehnal, jen štětec byl zatvrdlý. I ředidlo chybělo. Ve stodole však našel plechovku s benzínem a hned se pustil do čištění štětce. „Moc mi tady s tím smrdíš,“ svraštěla čelo babička a odešla raději do kuchyně. Děda se hmoždil se štětcem, namáčel ho v benzínu, těžko, přetěžko povoloval, tři kusy hadrů spotřeboval, než se mu jakžtakž podařilo jej zjemnit. Namočené hadry pak hodil do záchodku na dvoře. Ještě než začal natírat, zjistil jednu strašlivou nevýhodu svého pracoviště. Vrata stála přímo proti oknu kuchyně. On do ní pro záclonky neviděl, ale

zato babička ho tu měla jako na dlani. Nebude si moci zapálit, aby ji, sotva udobřenou, zas zbytečně nerozzlobil. Ale kde? Dědečkova šedá kůra mozkové pracovala na plné obrátky a výsledkem byl báječný nápad. A ježto měl sžíravou chuf na cigaretu, okamžitě jej realizoval. Zavřel se do záchodku na dvoře. Bude aspoň z očí. Sedl si na prkýnko, aniž měl potřebu, a zapálil si. Ta slast. Labužnicky vtáhl do sebe první mocný šluk, který pak s nebývalou rozkoší v podobě kroužků vypouštěl z úst a díval se za nimi, jak mizejí ve škvírách mezi prkny. Liboval si, že nemohl najít sebelepší místo zaručeného klidu a pokoje. Zapomněl však na ženskou prozíravost. Děda sice sešel babičce z očí, ale nesešel z její mysli, nebof se objevila na dvoře, aby se po něm poohlídla, když ho neviděla u vrat. „Dědo, kde seš?“ zavolala. Děda se strašlivě vylekal. Vyskočil a ve zmatku hořící cigaretu hodil do záchodu. A vtom se ozvala hromová rána. Zkoprnělá babička uzřela, jak se dřevěný domeček na dvoře rozložil jako rozkvetlý leknín na vodě. Dědeček z něj vyletěl jako poděšený vrabčák z hnízda či spíše jako z praku vystřelený a nádherným lopingem, za který by se nemusel stydět zkušený kaskadér, přistál na srdcovitý výřez ve vyvrácených záchodových dveřích tak přesně, jako sportovní parašutista při seskoku na střed kříže. „Ježíšmarjá,“ vzkřikla babička a běžela mu na pomoc. Sklonila se nad ním, aby mu pomohla na nohy. Ale otřesený děda se již sám bral ze země a posadil se. Onen tak nebezpečně vyhlížející nedobrovolný vzdušný výlet odnesla jen naražená žebra. „Co to prosím tě vyvádíš?“ „Ty zatracený hadry v záchodě!“ hořekoval děda a držel se za prsa. A ježto babičce okamžitě došlo, kolik uhodilo, vyčítavě doložila: „Zlořečený kouření, zatracená cigareta. Uvědomil sis, že tahleta mohla bejt tvou poslední? A poj} hned domů, musím tě celýho umejt,“ a s nápadně odvrácenou hlavou belhala s ním do kuchyně. A. Lauterbach 49

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Odešli z našich řad: * 1916 ✝ 27. 1. 2002 * 1936 ✝ 29. 1. 2002

Milena Mauxová Václav Urban

* 1931 ✝ 4. 3. 2002

Zdeněk Kubík

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel

Sňatky uzavřené v obřadní síni 20. 2. 2002 Petr Tichý Eva Kudrnová

Praha 4 - Krč Ústí nad Labem

22. 2. 2002 Rostislav Strýček Svatava Poledniková

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

23. 2. 2002 Hynek Pšenička Denisa Bandová

Nový Bydžov Nový Bydžov

Zlatá svatba Chudeřice Dne 8. 3. 2002 si připomněli 50 let společného života pan Josef Špás a paní Zdeňka Špásová roz. Smítková. Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - duben 2002: 80 let

90 let

Paní Jindřiška Bezuchová nar. 5. 4. 1922 Smetanova 177/IV, Chlumec nad Cidlinou

Paní Božena Křepelová nar. 4. 4. 1912 Pražská 93/IV, Chlumec nad Cidlinou

Paní Božena Čežíková nar. 7. 4. 1922 9. května 119/I, Chlumec nad Cidlinou

93 let

Pan Jaroslav Vaňura nar. 28. 4. 1922 Kladruby 8, Chlumec nad Cidlinou

Paní Marie Fialová nar. 10. 4. 1909 Vrchlického 513/IV, Chlumec nad Cidlinou 94 let

85 let Pan Rudolf Pour nar. 16. 4. 1917 Švermova 395/IV, Chlumec nad Cidlinou Pan Rudolf Levinský nar. 21. 4. 1917 Žiželická 18/III, Chlumec nad Cidlinou

Paní Růžena Kohoutová nar. 17. 4. 1908 DD Říhova 365/IV, Chlumec nad Cidlinou Pan František Novák nar. 25. 4. 1908 Palackého 42/III, Chlumec nad Cidlinou Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Za slova útěchy a množství květin při posledním rozloučení s naším drahým manželem a tatínkem, panem

Zdeňkem KUBÍKEM upřímně děkují

Zdeňka Kubíková, manželka a syn s rodinou.

Za osobní účast děkujeme všem známým, přátelům a bývalým spolužákům, panu Netíkovi za služby při zajištění smutečního obřadu.

50

Chlumecké listy