2
Slovo redaktorky A jsou tu další Školniny! Doufám, že jste se těšili! Sníh už nám úplně roztál, ale jaro se pořád schovává pod peřinou v posteli. Určitě i vy byste si tam nejraději zalezli a vylezli až za svitu sluníčka. Nejlépe bude, když to teď uděláte, uvaříte si horký čaj, nebo kávu a začnete si číst naše školní noviny. Hned vám bude lépe! Tak přeji příjemné počtení Markéta Pátková (9.A)
3
Obsah 1.
Slovo redaktorky............................................................ 2
2.
Z dění školy ...................................................................... 4
3.
Hlas ...................................................................................... 8
4.
My tři a zvířata ................................................................ 9
5.
Auta ...................................................................................... 10
6.
Cestování ........................................................................... 11
7.
Příběh ................................................................................. 13
8.
Lidské fobie ...................................................................... 14
9.
Závěr .................................................................................... 15
4
Z dění školy... Zeměpisná projekce Indie V pondělí hněd po jarních prazdninach sě 7. A a 9.A vydaly do kina Mětropol na zěměpisnou projěkci o Indii. Bylo to vělmi zajímavě. A kdyz jsěm viděla, jak něktěrí lidě zijí v těch slaměch, píchlo mě u srdcě. Ti lidě něměli skoro nic, zadně soukromí, nulova hygiěna, vodovod zadny, něktěrí něměli ani pomalu strěchu nad hlavou. Prostě vsě, co jě pro nas zcěla bězně, oni němají. Myslím, zě muzěmě byt radi, zě si zijěmě tak, jak zijěmě. Něktěra místa byla hězka, alě zasě tak moc jich tam něbylo. A taky něchapu, zě na nějakě posvatně schody sě lidě musí vyzout a kravy (jějich posvatně zvírě) si tam muzou chodit, jak chtějí. No holt pro nas něpochopitělně a pro ně zcěla bězně. Luciě Stloukalova (7.A)
Vychovny koncěrt—Poutníci V tomto měsíci sě zaci 6. a 7. trídy zucastnili vychovněho programu. Cílěm bylo sěznamit sě s country kapělou Poutníci, ktěra zakum mimo klasickěho rěpěrtoaru zahrala i napríklad ukazky vazně hudby—Vivaldiho Ctvěro rocních období. Žakum sě koncěrt vělmi líbil a jistě sě z něj odněsli plno zazitku.
5
Olympiáda v českém jazyce- okresní kolo
Lětos jsěm sě opět pokusila napsat co nějlěpě olympiadu z cěskěho jazyka. Prisla jsěm do domu dětí a mladězě v Olomouci. U ucitělěk, ktěrě dohlízěly, aby vsichni prisli, jsěm si vzala císlo. Asi 5 minut jsěm sě pokousěla rozlustit císlo, blízcě pripomínající hiěroglyfy. Nakoněc jsěm jěj jěnom ukazala ucitělkam a ony si ho zapsaly. Jakě to bylo císlo, jsěm sě uz nikdy nědozvěděla. Sědla jsěm si kě stolu a odpovídala jěnom „ně“, protozě vsichni sě mě s jistotou ptali, jěstli jsěm 2. katěgoriě, coz znaměna strědní skola. Proc si to vsichni myslěli? Na strědní budu az za pul roku. Napsala jsěm si mluvnickou i slohovou cast a jěla domu. Děn po tě jsěm sě dozvěděla, zě mojě vyslědky byly… pruměrně. Byla jsěm někdě v pulcě. Vsichni kolěm mě tím vypadali potěsěně, alě ja jsěm v mysli brěcěla. Bylo mi to líto. Ja vím, zě jsěm soutěziva. Alě tak co sě da dělat. Na strědní to zkusím znovu. Markěta Patkova (9.A)
6
Exkurze do Moravského divadla Poslědní unorovy patěk sě vydali clěnově skolního casopisu na ěxkurzi do Moravskěho divadla v Olomouci. I prěsto, zě ěxkurzě byla domluvěna na odpolědní hodinu, tak ucast byla hojna. K zakum sě pridali i něktěrí ucitělě, ktěrě zazěmí, historiě i jědnotlivě casti divadla zajímaly, a obětovali tak patěcní odpolědně k prohlídcě. Divadlěm nas provazěla paní Mgr. Sona Kolkova, ktěra nas zavědla opravdu do vsěch míst, kam sě jěn dalo. Nasě prohlídka zacala cěstou na jěvistě, nikoli abychom si zkusili zahrat nějakou divadělní hru, alě abychom sě sěznamili s prostorěm, na ktěrěm sě děnně oděhravají divadělní prědstavění. Potě nas paní pruvodkyně zavědla do orchěstristě, kam jsmě sě dostali prěs uzkě chodbicky, príkrě schodistě a vělicě malě prostory. V orchěstristi uz měli muzikanti nachystaně noty na věcěrní prědstavění a nas vsěchny prěkvapil vělicě maly prostor pro tolik huděbníku. Nasě kroky dalě směrovaly do 1. patra, kdě jsmě nahlědli do prostoru skladu kulis a prostoru nad jěvistěm. Opět jsmě tu viděli mnoho zajímavych věcí a dověděli i zabavně historky. Stoupali jsmě vys a v dalsím patrě na nas cěkala maskěrna a vlasěnkarna, kdě sě vyrabějí mnohě paruky na divadělní i balětní prědstavění. Nějvícě nas asi zaujala těchnika vyroby a pocět paruk. Jak nam bylo vysvětlěno, věskěrě paruky sě dělají rucně z lidskych vlasu a popravdě asi ně kazdy by měl na tuto praci nutnou trpělivost. V dalsím patrě na nas cěkaly prostory, ktěrě vyuzívají jědnak balětní „mistri“ – tědy balětní cvicěbní sal, ktěry odpovída vělikosti jěvistě. Pak jsmě zamírili do zkusěbny pro opěrní pěvcě a zdě nam bylo vysvětlěno, proc a k jakěmu ucělu byl vytvorěn změnsěny prostor podobny prědnaskově ucěbně na vysokě skolě (my to vímě, zě pani zpěvaci). Paní Kolkova nas v těto místnosti něchala odpocinout a jako bonus nas sěznamila s historií divadělnictví v Olomouci. Bohuzěl pak uz na nas cěkalo poslědní patro, ktěrě jě urcěně pro prípravu kostymu. Viděli jsmě dokoncě i nějakě nacrtky kostymu, ktěrě trěba někdy uvidímě v nějakěm prědstavění, ovsěm nasě paní pruvodkyně byla tak hodna, zě nam ukazala saty z dílny odborníku. Nasě prohlídka tímto patrěm skoncila, my jsmě sě jěstě prěd odchoděm domu svězli prosklěnym vytahěm. Ža vsěchny navstěvníky ěxkurzě mohu ríci, zě sě nam prostory dněsního Moravskěho divadla moc líbily, a pokud budětě mít někdy moznost do těchto prostoru sě zajít podívat (napr. v ramci Dnu ěvropskěho dědictví), něvahějtě, budětě spokojěni jako my.
7
8
Hlas Přijímačky Jsěm v děvatě trídě. Blízí sě něco vělmi dulězitěho. Prijímací zkousky. Něrvozita vě trídě stoupa. Kdě kdo sě bojí, zě něuspějě, vcětně mě. Budě to tězkě? Něbo sě bojímě zbytěcně? Povědě sě nam to? Jak moc sě mamě ucit? Vsěchny tyto otazky sě nam honí hlavou. Alě vícě to trapí holky něz kluky. Něbo to kluci aspon nědavají tak moc najěvo. Casto si o tomto těmatu povídamě. A ostatně i o ostatních věcěch, ktěrě sě tykají koncě skolního roku a koncě dochazky na zakladní skolě. Skolní trídní tricka, rozlucka sě skolou, vhodny darěk pro ucitělě a hlavně pro nasi trídní paní ucitělku. Něvímě, co mamě rěsit drív, alě snad to nějak zvladněmě. Drztě nam palcě. Markěta Patkova (9.A)
Prijímací zkousky Těnto měsíc jsěm dostala za ukol napsat něco o ,,prijímackach‘‘, něboli o prípravě na prijímací zkousky. Urcitě Vam kazdy ríka, ať sě něustalě ucítě, zkousítě ruzně ,,prijímacky‘‘, atd. Alě to takě nění dobrě, vzdyť něbuděmě porad sědět u těstu, aby sě z nas stal tzv. dokonaly „sprt“. Ž toho clověk lěhcě zblbně! Ja osobně nějsěm ukazkovy príklad. Větsinu volněho casu, ktěry mi zbydě, stravím buď u knízky, aněbo na tablětu. Prazdniny, iděalní cas na těsty! Prosím???? Ja osobně mam jině plany, něz sě porad ucit a něco psat. Koněcně chvílě odpocinku a ja sě mam ucit. Klasicka odpověď těěnagěra, alě v něcěm jě pravda. Měli bychom sě alěspon na 1 těst podívat, vzdyť jdě o nasí budoucnost. Takhlě poznamě, co nam děla potízě a co ně. Takzě vsichni do toho, ať to zvladněmě a potom nas cěka vělky oddych a … hura prazdniny. Lěnka Krěmplova (9.A)
9
My tři a zvířata Tukan obrovský Tukan patrí do trídy ptaku, radu splhavci, cělědě tukanovití a druhu Tukan obrovsky. Rozsirujě sě od sěvěrního Měxika az po sěvěrní Argěntinu. Vyskytujě sě prěvazně v lěsích, v nízinach a v horskych oblastěch. Žijí v parěch prípadně v malych skupinkach, kdě sě o mlaďata dominantního paru starají ostatní clěnově. Tukani hnízdí v dutinach stromu něbo v hnízděch, ktěra opustily datlově. K vystělcě hnízda pouzívají listí něbo vyvrhnutě slupky od ovocě. Pri jějich spanku, aby zabrali nějměně místa, tak proto ocas prěklapějí na hrbět a hlavy strcí pod lopatky. Něuvidímě ho prílis dobrě lětat, spísě jak poskakujě zě stromu na strom. Domorodci ho povazují za zlěho ducha, a tak ho uctívají. Mězi tukaní stravu patrí ovocě, ptacata, jěstěrcí vajícka něbo hmyz co sě pohybujě v blízkosti tukanu. Jak to tukan zvladně s tak krasnym a dlouhym zobakěm? Jědnodusě! Uchopí svou potravu, hodí hlavou a korist mu spadně az do hltanu. Jak jědnoduchě! Tukani snědí vělkě mnozství ovocě, a proto moc něpijí, jělikoz vodu získají z potravy. Citrony, rajcata a to co obsahujě hodně zělěza, sě jim v zadněm prípadě němělo davat. Jělikoz by sě jim v jatrěch toho ulozilo prílis a umrěli by na otravu. Dorustají do dělky 30-61cm, zobak zaujíma skoro polovinu jějich dělky. Proto takě stojí za zmínku! Krasně pěstry zobak jě vělmi lěhky a silny jě to dano tím, zě jě vyplněn plsťovitou hmotou z kostěrní tkaně. Barva sě pohybujě od světlě zlutě az po tmavě cěrvěnou. Jěho funkcě nění jěstě znama, někdo sě domníva, na ochranu mlaďat něbo snad na prilakani protějsího pohlaví. Žbarvění zobaku jim napomaha k vzajěmněmu rozěznavaní. Jějich tělo jě větsinou cěrně s bílymi pěrky na hlavě a síji. Krídla mají zakrněla, alě pokud potrěbují vzlětět, tak jě pouzijí. Silnymi a kratkymi nohami s dvěma prsty vprědu a dvěma prsty vzadu sě dokazí poradně uchopit, aby něspadli. Vě větsině prípadu sě saměc od samicě nělisí. Dozívají sě priblizně okolo 15 lět. Doskocí maximalně 1m. Hlasově sě spísě něprojěvujě. Jě vělicě intěligěntní a ochocit sě da uplně běz problěmu. Hělěna Talafousova, Andrěa Pětrěkova (6.A)
10
Auta Smart Podlě měho nazoru jdě o nakupní vozík. Jěn sě tak tvarí. Alě vě skutěcnosti jě to auto moděrní doby. Alě na měm tvrzění to nic němění. Něvím, jěstli pro vas ano alě pro mě to byl, jě a mozna budě nakupní vozík. Smart jě japonska automobilka. A tato fotka jě vělmi zvlastní. Podívějtě sě :...
Byl bych rad, kdyby takto vypadaly vsěchny prodějny s auty. Trěba u Skodovky. Patro o Fabii 2. patro, o Octavii 3., o Rapidovi 4., o Roomstěrovi, 5. patro Yětim, 6 patro Citygoovy a 7. patro o Supěrbovy.
Běru těď vuz EVC S3 ělěctric, ktěry jiz nění v proději. Mně sě auto vuběc nělíbí. Ma maly zavazadlovy prostor a slaby motor. Auto měho tipu by mělo mít motor od V6 po V12. Prístě sě podívamě na Chěvrolět Corvěttě. Milos Palla (6.A)
11
Cestování Portugalsko Portugalsko jě ěvropsky stat, ktěry lězí na poloostrově Sao Lourěnco. Hl. město: Lisabon Rozloha 92 91km2 Nějvyssí bod: Ponta do Pico 2 351 m.n.m) Casově pasmo:+0 (UTC-1) Poloha:38°42´s.s. 9° 11´ z.d. Pocět obyvatěl: 10 708 692 (2009) Jazyk: Portugalstina Nabozěnství: katolíci: 93% protěstanti 3% ostatní 4% Vznik: 1128 Prěziděnt: Aníbal Cavaco Silva (2009)
(vlajka)
(pečeť)
12
Portugalsko jě nějzapadnějsí ěvropskou zěmí. Na zapadě a jihu omyva jěho brěhy Atlanticky ocěan a na vychodě lězí jěho jědiny pěvninsky sousěd – Spanělsko. Statní hranicě mězi nimi jě jědnou z nějstarsích na tomto kontiněntě. Portugalska rěpublika sě v rocě 1976 vymanila z autoritativního rězimu diktatora Salazara a nastoupila cěstu parlaměntní děmokraciě. Jě spravně rozclěněna na 7 provincií (18 okrěsu) a 2 autonomní oblasti – květinovy ostrov Maděira a sopěcně Azory. Cělkova rozloha zěmě jě 92 082 km2 a hustota zalidnění 114,5 obyvatěl/km2. Pocět obyvatěl jě srovnatělny s CR (v rocě 2011- 10,5 milionu). 250 000 z nich tvorí narodnostní měnsiny, prěděvsím pristěhovalci z africkych zěmí. 97 % Portugalcu jsou vyznavaci rímskěho katolicismu. Hlavním městěm jě mětropolitní Lisabon (2,5 milionu obyvatěl), mězi dalsí vělikany patrí kulturní pěrla Porto, studěntskym zivotěm pulzující Coimbra ci rěligiozní Braga. Portugalsko jě vyznamnym ěxportěrěm korku, portskěho vína, pryskyricě, těxtilu a sardiněk. Co sě vam vybaví, kdyz sě rěkně Portugalsko? Portskě víno… morě… fotbal… Porto a Lisabon…? Ujdě. Žamorskě objěvy… golf… windsurfing… fado…? Hm, lěpsí! A co takhlě azulějos… susěna trěska… saudadě… manuělska architěktura? Na těhlě něvělkě „nudliccě“ na konci Evropy jě toho tolik, co stojí za to objěvit! Portugalsko jě fascinující zěmě s rozmanitou krajinou a barvitou kulturou, ktěra byla jiz odpradavna ovlivnovana prolínaním odlisnych civilizací. Dlouhou dobu diskriminovaně vě stínu sousědního a popularního Spanělska sě Portugalsko pomalu dostava takě do povědomí cěskych cěstovatělu. A kdo sěm jědnou zavíta, těměr zarucěně propadně jěho kouzlu. Pratělskě obyvatělstvo, príznivě klima skytající iděalní podmínky k navstěvě pamatěk a turisticě prakticky po cěly rok, rada unikatních a starobylych stavěb, nědotcěna príroda, dynamickě pobrězí Atlantiku i rělativně nízkě cěny stravovaní a ubytovaní ciní z Portugalska bajěcně místo pro odpocinkovou i aktivní dovolěnou. Prístě: Aljaska Pro 6.A Milos Palla Uvidímě sě prístě. Seguinte:Alaska Miloš Palla (6.A) (http//www.mundo.cz/portugalsko, http//cš. Wikipedia.org./wiki/Portugalško)
13
Příběh Geny Po chvíli mlčení se ten kluk zhluboka nadechl jako by to vstřebával a to mnohem klidněji než já. A to bylo dobře, aspoň někdo si tady umí udržet čistou hlavu, protože já jsem spoléhala na toho kluka, že něco vymyslí. Byla jsem tak na dně, že jsem se sesunula na zem, protože se mi tak roztřepala kolena, že jsem už nebyla schopná stát. Pomalu ale jistě jsem propadala zoufalství, už asi nikdy neuvidím rodiče, sestru, babičku s dědou nebo Bree a to ve mně probouzelo další zoufalství a další a další, pořád jsem před očima měla vysmátou Bree a mámu a úplně všechny, na kterých mi záleží a které už asi nikdy nespatřím. Po chvíli jsem se s tou skutečností smířila a zase se rozhlédla a uviděla jsem, jak se na mě ten kluk dívá, tak jsem se taky dívala a taky jsem si všimla, že se stihl postavit a že udělal pár kroků ke mně, takže jsem musela zaklonit hlavu, abych mu viděla do obličeje. Pak si ke mně klekl a podíval se mi do očí, a pak mě znenadání objal, jako by mě chápal a nejspíš to tak i bude, určitě má přítelkyni, rodiče nebo nějaké sourozence. Za chvíli se začalo stmívat a na mě dolehla další vlna paniky. Co budeme dělat? Co když bude moc velká zima? Co když jsou tady jedovatá zvířata? (a to tady jsou, určitě jsou). Promluvil jako první: ,,Neměli bychom tady zůstávat! Co myslíš?“ Jen jsem přikývla, na nic jiného jsem neměla sílu. Radši jsem se zvedla a vydala se nějakým směrem. Po chvíli jsem si vzpomněla, že když jsem se rozběhla, byla jsem dost rychlá. Co kdybych to zkusila znovu? A najednou jsem po chvíli byla někde jinde. Měla jsem nějaké schopnosti. A teprve teď jsem si uvědomila, že jsem otevřela novou kapitolu svého života. Lucie Stloukalová (7.A)
14
Lidské fobie Paraskavěděkatriafobiě jě strach z patku trinactěho Tokofobiě jě strach z porodu Az sě vam něbudě chtít prístě do skoly tak sě vymluvtě na didaskalěinofobii (strach zě skoly). A jěstli si to ctě paní ucitělka/ěl, tak zkustě ěrgofobii. A tohlě by si měl kazdy zapamatovat, protozě pěnthěrafobiě jě chorobny strach z tchyně. Kathisofobiě jě strach zě sězění. Ombrofobiě jě strach z děstě. Děpinofobiě, myslím si, zě kazdy z nasí skoly tímto trpí, protozě jě to strach zě skolní jídělny. Simon Erběs (6.A)
15
Závěr A jě tu koněc… alě samozrějmě ně uplny. Něuplyně ani měsíc a my buděmě zpatky! Slibujěmě. Uzijtě si zbytěk dně, tydně, měsícě něbo noci a za měsíc na shlědanou. Markěta Patkova (9.A)
16
Redakce Markéta Pátková (9.A) Lenka Kremplová (9.A) Lucie Linhartová (8.A) Lucie Stloukalová (7.A) Sára Ševčíková (6.A) Helena Talafousová (6.A) Andrea Petřeková (6.A) Šimon Erbes (6.A) Miloš Palla (6.A)
