2 0 13 2 c i s l o 03
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
SLOVO REDAKCE - ROZHOVOR SE ZASTUPITELI CO JE VLASTNĚ PRAVDA - BIOPLYNOVÁ STANICE - STŘÍPKY Z VOLEB 340 MINUTOVÉ DRAMA 28. 1. 2013 - PAN FARÁŘ KUČERA - JAK JSEM POTKAL OTU PAVLA O MÉDIÍCH - NÁŠ MUŽ V JAPONSKU - ÚVAHY OD BASTILY K MOČÍTKU VOLBY - O POLITICKÝCH NÁLEPKÁCH, REFLEXI PREZIDENTSKÉ VOLBY A VLÁDĚ V BUŠTĚHRADĚ - NEPOTĚŠILI JSTE MĚ, ANI JÁ VÁS NEPOTĚŠÍM KOZLEROVY SCHODY - MASOPUST 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
1
SLOVO REDAKCE
Vážení čtenáři, Vážení čtenáři Buštěhradských listů, přáli bychom si, abyste měli stále dobrou náladu a obsah našeho časopisu vás osvěžil a pobavil. Je to naším cílem. Na druhou stranu si chceme všímat všech událostí, které se týkají Buštěhradu, ačkoliv někdy nejsou
povzbudivé a nastavují zrcadlo některým oficiálním informacím, za kterými často občan nepostihne pozadí nebo reálnou skutečnost. Žijeme v demokratické společnosti, a tak se přirozeně nevyhneme různým pohledům na záležitosti, které se nás dotýkají. Věříme, že s informacemi, které veřejnosti předkládáme,
naložíte podle vlastních zkušeností a uděláte si vlastní názor. Naším dalším cílem je totiž předkládat i ne příliš pozitivní zprávy, protože takový je bohužel reálný život. S přáním hezkého dne vaše RR
Vaše finanční příspěvky na vydání Buštěhradských listů můžete posílat na číslo našeho bankovního účtu: 2200312227 / 2010. Potvrzení o předání daru vám na požádání vystaví občanské sdružení Buštěhradské fórum. Buštěhradské listy můžete také nalézt na www.bustehradskeforum.cz . V tištěné podobě do vyčerpání zásob v Hotelu Buštěhrad, U Bečvářů nebo v knihovně.
Co je vlatně pravda? Na náš nový časopis jsme zaznamenali řadu reakcí. Většina jich byla kladných – čtenáři jsou rádi, že vzniklo něco nového, co zároveň navazuje na tradici starého Buštěhradského zpravodaje, neboť v novém městském bulletinu toho moc ke čtení není. Jsou rádi, že si někde mohou přečíst informace nezávislé na oficiální interpretaci, že v Buštěhradských listech nacházejí oblíbené rubriky, aktuální komentáře, kulturní zprávy, inspirativní články pana kronikáře, fiktivní rozhovory s Dušanem Spiritem, glosy „buštěhradského chodce“ a další literárně společenské pokusy o vystižení mnohovrstevnaté skutečnosti života v našem městě. Dále máme také negativní ohlasy – například místostarosta Oplt tvrdí, že nikomu z jeho okolí se Listy nelíbí, že se v nich uveřejňují pomluvy, že články pokračují v napadání, které se prý dělo v posledních měsících na stránkách „starého“ Buštěhradského zpravodaje. Nicméně reagovat a uvést věci na pravou míru nechce. A zaznamenali jsme také jeden velmi pozoruhodný ohlas, pro dnešní 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
dobu zřejmě charakteristický: někteří občané navštěvující ordinaci místního lékaře si stěžují sestře, zastupitelce Mrázkové, že nevědí, co je pravda, jestli to, co se píše v Buštěhradských listech, anebo to, co je v Buštěhradském zpravodaji. Prý v tom mají zmatek a nevědí, čemu mají věřit! To je nám tedy opravdu líto. Zde je na místě úvaha o svobodě slova, přístupu k informacím a vytváření si vlastního názoru. Protože bych to lépe neformulovala, budu citovat novináře, dramatika a spisovatele Karla Hvížďalu: „Noviny byly založeny v roce 1605, u nás je začal vydávat Kramerius v roce 1791… Cenzura v Anglii byla zrušena v roce 1695, u nás v roce 1989. Přístup všech občanů k informacím o státní správě byl ve Švédsku zaručen zákonem přijatým na konci 18. století, u nás o 200 let později, a dodnes se nedodržuje. Zpoždění není v desetiletích, ale staletích, a je naivní čekat, že se to dá dohnat za 20 let.“ K tomu bych dodala, že ještě v roce 2012 je v Buštěhradě možné, aby se vedení města pokusilo o cenzuru místního časopisu tím, že jej „z úsporných důvodů inovuje“, a tím se zbaví nepříjemných příspěvků, ale i redaktorů píšících příliš otevřeně
a kriticky. A tento pokus by bezpochyby vyšel, kdyby redaktoři nebyli paličatí a nereagovali založením vlastního časopisu. Mimochodem, podle informací a průzkumů, na jejichž podkladě byla vytvořena novela tiskového zákona (která určuje povinně třetinu prostoru v obecním tisku názorům opozice, a která čeká na schválení), má snahy vytěsnit kritické příspěvky nadpoloviční většina obecních samospráv. Zřejmě neblahé dědictví minulého režimu – bývalí komunisté ve vedeních obcí dělají jen to, co dělali celý život, protože jinak to neumí. A kde je tedy ta pravda? Časopis Buštěhradské listy nijak neaspiruje na to, aby byl „jediný Pravdivý a Vševědoucí“. Vše, co zde uveřejňujeme, píšeme na základě dostupných faktů, maximálně se snažíme o objektivitu, přičemž osobnost a názorová orientace píšícího se v textu vždy zákonitě projeví také. Je na čtenáři, aby dostupné informace kriticky vyhodnotil a vytvořil si vlastní NÁZOR. Opět cituji Karla Hvížďalu: „…děti by se měly vychovávat ke kritickému myšlení ... lidé by měli pochopit, že důležité není, co se píše v novinách, ale co si o dané věci myslí sami – s použitím inforST R A N A
2
mací z médií, s odkazem na vlastní zkušenosti a díky studiu a vyhledávání dalších informací. NÁZOR JE PRÁCE, KTERÁ VYŽADUJE NAMÁHAVOU SPOLUÚČAST. A je rozdíl mezi názorem a míněním. Názor musí být podložen vlastní analýzou, mínění je jen domněnka, pocit, vágní tušení. Každému názoru musí předcházet analýza a syntéza, kterou za vás nikdo jiný neudělá.“ Nespokojenému čtenáři bych tedy doporučila, aby četl Zpravodaj i Listy, chodil na veřejná zasedání, zapojil se do diskuse na diskusním fóru měst-
ského webu, díval se kolem sebe. A když se mu něco nebude líbit, aby se ptal vedení města, proč je to tak a ne jinak, a zda to nelze zlepšit. Jestliže ho nějaká informace překvapí, aby se zeptal přímo toho, kdo to napsal, jak k tomuto závěru došel. Aby se nenechal odbýt nic neříkající odpovědí. Aby konfrontoval to, o čem lidé mluví a co slibují, s tím, co doopravdy dělají. Aby byl vnímavý k dění ve městě, všímal si, kdo je aktivní a dělá něco pro lidi, a kdo se stále jen lituje, že nic nejde, všechno je složitější, než si myslíte, máme málo peněz
a všechno špatné je vina minulého vedení města. Z toho všeho si pak čtenář snad dokáže vytvořit vlastní názor, který může zohlednit při příštích komunálních volbách. Neboť za politiky, které zvolíme, si můžeme sami. A za to, jestli se za ty čtyři roky volebního období město někam posune, anebo se navrátí do 70. let minulého století, si také můžeme sami. Prosím, dejte si trochu práce, času a přemýšlení a zkuste to. Nikdo jiný to za vás neudělá. (DJ dne 15.12.)
Důležité upozornění! V minulých dnech byly v Buštěhradě a okolí (zejména lokalita Na Chmelnici) nalezeny otrávené návnady (uzeniny, ryby). Dle našich informací 2 psi na otravu zemřeli, u dalších se příznaky otravy projevily. Žádáme proto občany, aby při procházkách se psy věnovali maximální pozornost nejen pejskům, ale všímali se i prostoru, kde se pes pohybuje. Pokud naleznete něco podezřelého, kontaktujte prosím POLICII ČR. (informace z MěÚ)
ˇ NEVEŠLO CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ
Bioplynová stanice – jak probíhalo jednání o územním řízení Dne 12. 2. 2013 se v Kladně uskutečnilo veřejné ústní jednání k územnímu řízení ohledně Bioplynové stanice. Jednání se účastnili zástupci investora včetně projektanta BPS, zástupci města Buštěhradu včetně Ing. Jinocha, zástupci občanského sdružení Za životní prostředí Stehelčeves, Rodinného centra Buštěhradský pelíšek (RC Pelíšek) a zástupci veřejnosti. Ještě před zahájením jednání vznesli zástupci Buštěhradu námitku systémové podjatosti stavebního úřadu z důvodu majetkové účasti města Kladna ve společnosti investora. Předpokládali jsme, že ústní jednání bude odloženo, dokud tuto námitku orgán nadřízený stavebnímu úřadu nevyřeší. Nicméně investoři i paní úřednice Ing. Černá trvali na pokračování jednání, ačkoli by mohlo být v důsledku námitky považováno za zmatečné. Účastníci jednání se tedy rozhodli i přesto uplatnit své námitky. Nejprve se ujal slova projektant BPS, Ing. Kesslar, a krátce předsta2 0 1 3 , Č Í S LO 3
vil projekt. Poté Ing. Jinoch za město Buštěhrad a o. s. Stehelčeves začal přednášet řadu námitek. Ke každé námitce se ihned vyjadřoval projektant nebo investor. Padl zde například argument krátké vzdálenosti BPS od obytné zóny, chybějící souhlas majitelů pozemků příjezdové a odvozové trasy, pochybnosti o odběrateli digestátu a chybějící postup, jak se bude nakládat s digestátem kontaminovaným v důsledku selhání lidského faktoru nebo sabotáže, a v neposlední řadě byly namítány obavy ze zápachu a byl vysloven kategorický nesouhlas s výstavbou BPS. Námitky byly sepsány ručně paní úřednicí, zástupkyně RC Pelíšek odevzdaly námitky v písemné formě. Námitky z Pelíšku se týkaly zápachu, vlivu na zdraví obyvatel, zejména dětí jakožto citlivých osob, problematiky odběru digestátu a nekontinuálnost navrhované závozové trasy. Nakonec zástupci veřejnosti přiložili petici občanů proti výstavbě BPS. Byl pořízen zápis, předán všem
účastníkům a tím jednání skončilo. Je nyní na stavebním úřadu, aby vypořádal připomínky účastníků řízení. Pár soukromých postřehů: jednání probíhalo za velmi napjaté atmosféry. Investor vyslovil pochybnosti ohledně férovosti jednání „protistrany“ tím, že jsme a priori proti výstavbě BPS a nechceme se dohodnout. Nicméně posuďte sami férovost investora. Původním předkladatelem projektu v roce 2010 byla firma Městský podnik služeb Kladno s.r.o. (ve které má malou majetkovou účast právě město Kladno). Nynějším žadatelem o územní rozhodnutí jsou dvě firmy: Středočeská údržba komunikací s.r.o. a SKS INVEST s.r.o. (komu patří a že se jedná v podstatě o stejné osoby, to nechť si čtenář sám dohledá v Obchodním rejstříku). Dalším výrazem férovosti byla skutečnost, že investor dodal městu Buštěhrad projektovou dokumentaci. Nebyla to jeho zákonná povinnost, ale ukázalo se, že je ST R A N A
3
neúplná. Zda to byl politováníhodný omyl nebo záměr, o tom lze jen spekulovat. Dále vyšlo najevo, že ke konci roku 2012 vydal Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí o tom, že není třeba dělat znovu „velkou EIU“ (posuzování vlivu na životní prostředí), neboť změny, které investor udělal v projektové dokumentaci, jsou ze strany bezpečnosti a malého rozsahu.
Ve skutečnosti byl oproti roku 2010 předložen zcela jiný projekt z „dílny“ projekční kanceláře, která je autorem problematické BPS Velký Karlov (toho Velkého Karlova, kde je BPS, která silně zapáchá). Toto rozhodnutí nebylo zasláno městu Buštěhrad (nebylo uvedeno v rozdělovníku), ačkoli jinak je z kraje zasílána na město kdejaká „maličkost“. Proč tentokrát úředník zapomněl?
Z jednání mám velmi rozporuplné pocity. Jsem velmi ráda, že vedení města Buštěhrad stojí na straně občanů, tudíž máme výhodu oproti jiným obcím, kde šlo zastupitelstvo proti veřejnosti. Investor je tvrdý protivník, který jde bezohledně za svým cílem, ale i my máme šanci, je potřeba to nevzdávat! Jiřina Kopsová - účastnice jednání za RC Buštěhradský pelíšek
Sdělení ředitelky školy Vážená paní starostko, sděluji Vám, že jsem se definitivně rozhodla skončit k 30. 6. 2013 ve funkci ředitelky ZŠ Buštěhrad. Současně Vás žádám o vypsání konkurzu a jmenování nového ředitele tak, abych mu mohla ke 30. 6. 2013 předat veškerou školní agendu. Současně Vám sděluji, že jsem dnes odmítla pokračování Vámi vypsané kontroly ve škole, až do doby projednání mé stížnosti Ministerstvem vnitra ČR na nezákonné postupy. Mgr. Bc. Věra Sklenářová, ředitelka školy
Na vědomí: Členové Školské rady ze dne 24. 1. 2013
Dotazy na zastupitele Dotazy na zastupitelku paní Bure- podepsaných smluv bez souhlasu zastupitelů, který byl také dodatečně šovou navržen? Paní Burešová, jak hodnotíte průběh Není mi známo nic o smlouvách, veřejného zasedání (VZ) ze dne 28. 1.? které by byly podepsány bez souhlaPrůběh zasedání mě šokoval a su zastupitelstva, a to byl i důvod, ještě více jsem byla znechucena proč jsem byla proti zařazení tohoto chováním některých zastupitelů. návrhu do programu jednání. Připomínky, svoje názory a náměty Jste předsedkyní finančního výbobychom si měli především vyříkat ru. Domníváte se, že MěÚ vynaklána pracovních poradách, aby nedo- dá prostředky v této době dostatečně cházelo k takovým situacím jako na účelně, nebo vidíte někde ještě rezerzmiňovaném veřejném zasedání. vu v úsporách? Víte, u nás se stále hovoří o demoVím, na co narážíte. Na veřejném kracii a svobodném projevu. Ovšem zasedání jsme několikrát slyšeli, že i demokracie má své hranice a manti- MěÚ plýtvá finančními prostředky. Já nely. Slušnost by měla hrát dost pod- se nedomnívám, že finančními prostatnou roli, a to se z naší společnosti středky je plýtváno. Vždy je s citem nějak vytrácí. Dá se říci spousta věcí, zvažováno, kam budou vynaloženy ale bez urážek, napadání a hrubosti. – do jaké investice, opravy či na jaBohužel, to není problém jen Buště- kou akci. Někdy věci zvenčí vypadají hradu, ale tento jev se projevil, ať šlo jako plýtvání, ale věc má i druhou o výsledky krajských voleb nebo pří- stranu. Tak jako mince má rub a líc. mé volby prezidenta. Kde uspořit? To není jednoduchá Byla jste předkladatelkou návrhu na otázka. Když jsme sestavovali se čleusnesení na začátku VZ za váš výbor, ny finančního výboru rozpočet pro který byl dán do programu doplně- minulý i letošní rok, tak jsme doných bodů. Proč jste hlasovala proti sti položek oproti minulosti snížili. dodatečnému návrhu na kontrolu Ovšem vzhledem k rostoucím nákla2 0 1 3 , Č Í S LO 3
dům je velmi složité hledat úspory. Hledáme levnější dodavatele energií i služeb, oslovujeme sponzory. Jaké dotace očekáváte, že budete iniciovat v tomto roce? O dotacích již bylo hovořeno na několika veřejných zasedáních. Jen zopakuji, že byla dána žádost o dotaci ze státního fondu dopravní infrastruktury na rekonstrukci části chodníků v ulici Hřebečská a žádost o dotaci z ministerstva kultury na opravu zámku. Víte, že je v plánu vybudování další třídy školky v současných prostorách městského úřadu. Byla bych ráda, kdyby se nám podařilo získat dotaci na tuto akci. Nemůžeme však počítat s dotačním programem krajského úřadu, neboť ten pro letošní rok zatím žádné dotační programy nevypsal. A jen připomenu, že je třeba mít připraveny na akce projekty, a teprve následně můžeme o dotace žádat. Co byste navrhovala, aby se zlepšila situace mezi opozičními a koaličními zastupiteli? Víte, já osobně si myslím, že v takovémto malém městě by nám všem ST R A N A
4
mělo jít jen o jednu věc, a to, aby se nám zde žilo lépe a naše město vzkvétalo. A co se týče zlepšení situace mezi zastupiteli – především účast na poradách a tam řešit problémy, diskutovat a hledat společnou řeč, vzájemně se tolerovat a přijímat názor toho druhého. Děkuji, paní Burešová, za vaše odpovědi. (dotazy kladl JJ. 6. 2.)
Dotazy na zastupitele pana Sejkoru Pane Sejkoro, veřejné zasedání ze dne 28. 1. probíhalo značně nestandardně. Mnoho přítomných si skákalo do řeči a vyjadřovalo se, aniž by jim bylo poskytnuto slovo. Bohužel jste v tom měl svůj podíl i vy. Co nám k tomu řeknete? Je to moje ostuda, člověk by měl na veřejnosti vystupovat důstojně, a to i v případě, že z jiných úst slyší polopravdy, lži a naposledy i zastrašování. Byl jste zvolen zastupitelem za TOP 09. Nyní však již v této straně nejste. Za jakých okolností došlo k vašemu odchodu? Pane redaktore, velkým problémem drtivé většiny dnešních třicátníků na jakékoli úrovni české politiky a v jakékoli známé politické straně je skutečnost, že jejich chápání politiky se utvářelo a dozrávalo v období, kdy v této zemi zavládlo temno tzv. „koaliční smlouvy“. Dosazování mazánků na významné posty, odvolávání nepohodlných, ne-komunikace s médii, snahy o umlčení kritických médií, zametání sporů pod koberec a další špinavé praktiky se tu v důsledku této zemanovsko - klausovské prasečiny staly běžným společensko-politickým jevem. Na můj vkus sdružuje TOP 09 až příliš mnoho takovýchto politicky zdegenerovaných třicátníků. Tito lidé si myslí, že do politiky se chodí pro vlastní prospěch, a povyšují své osobní zájmy nad zájmy veřejné. Nezaplatil jsem proto členské příspěvky 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
Co nejvíce…? Nevím, pane redaktore. Dovolím si uvést několik bodů, ze kterých si vy jako občan vyberete sám podle oblasti svého zájmu. Špatné hospodaření s bytovým fondem, nehledání úspor v činnosti místní správy, drahé a neefektivní technické služby, slátaná investice v zámku, drahé a nepotřebné externí služby, uzavřený kontrolní orgán, neefektivní správa pohledávek města, devastace oficiálního svobodného časopisu města, škrty v kultuře a sportu, přejímání zásluh jiných za své vlastní a nakonec i nejaktuálnější velmi nešťastný vývoj událostí v naší škole, jenž je jedním z posledních, čím se město může ještě pochlubit. Otázka školy je ožehavá a zde si dovolím být nad rámec místní ne-slušnosti konkrétní. Paní starostka Leflerová se loni pokusila předčasně odvolat ředitelku školy paní Sklenářovou. Kontrolní výbor města, čili pan Semrád a pan Dědič, poslali do školy již několikátou kontrolu s cílem prokázat ředitelce jakékoli pochybení. Tito lidé přiměli ředitelku k rezignaci a ohlášenému odchodu v červnu 2013. Podotýkám, že pan Semrád a pan Dědič, pro neshody s vedením školy týkající se chování a prospěchu, oba odhlásili své děti ze školy v Buštěhradu jinam. Není jasné, zda s ředitelkou odejde i její zástupce paní Vošmiková, která tu má malou výtvarnou akademii, blízká kolegyně Odvárková, jež pilotuje program Začít spolu, angličtinář a další. Jisté je, že vedení města bude muset rychle sehnat vhodného loajálního ředitele a je klidně možné, že někdo takový již existuje. Vždyť podívejte se na způsob obsazení pracovních pozic na radnici, kam sebe samu a své nejbližší dokázala prosadit paní Novotná z místní organizace TOP 09. Vyhlášení konkurzu na nového ředitele ZŠ a MŠ Oty Pavla Buštěhrad Nevím. schvalujeme na nejbližším zasedání Co nejvíce vytýkáte současnému ve- zastupitelstva, bude jistě zajímavé dení města – koalici TOP 09 a Pro jeho průběh sledovat. Pak se konečně možná zruší ta otravná poškola, Buštěhrad? Můžete být konkrétní?
na další rok a byl jsem ze strany TOP 09 automaticky vyloučen. Jak probíhaly koaliční porady mezi Pro Buštěhrad a TOP 09? Měly vliv na jednání zastupitelstva? Tak především bych nepoužil minulý čas, protože super-pracovní porady vedení města hospodařícího se zhruba 40 milióny zřejmě stále v tichosti probíhají dál. Pan Kluiber mi nedávno omylem poslal SMS, když svolával svou Topku. Obávám se však, že pro nezasvěceného spoluobčana bude moje vysvětlování vaší otázky těžko uchopitelné. Je to na samostatný článek, který připravuji. Stačí však zmínit, že výkonné vedení města Buštěhrad se před zasedáními zastupitelstva scházelo v zasedací místnosti firmy Max stavební s.r.o., a tento fakt sám již vzbuzuje jistý zájem. Vycházím alespoň z toho, čeho jsem byl sám svědkem v době, kdy jsem v TOP 09 působil, a nemyslím si, že to nyní funguje jinak. Nesmírně se divím neprofesionalitě bývalých kolegů topáků, kteří do mě rýpou, že nechodím na divadélko zvané pracovní porady a veřejná zasedání zastupitelstva města Buštěhrad. Nutí mě tak poodhalit fakta, že program jednání je sestavován možná u Kluiberů v zasedačce, možná u Semrádů v obýváku a že mnohé reakce bývají členům Pro Buštěhrad doslova předformulovány. Byl jsem toho osobně několikrát svědkem a dokazuje to i předseda kontrolního výboru pan Dědič, který mi stále do ucha opakuje předformulovanou frázi, proč odmítá rozšířit kontrolní výbor o nějakého nedůvěryhodného spoluobčana. Úlohu většiny v koalici po vašem odchodu zastoupila paní Mrázková. Myslíte si, že si je vědoma své úlohy podporovatele koalice? Proč to podle vás dělá?
ST R A N A
5
zavedou se mobily, dosadí se zábavná učitelka češtiny na přání dětí, omluví se děti z tělocviku, neomluvené hodiny se omluví, kyber-šikana se nepotrestá a drzost nebude drzostí, ale hájením své pravdy. Pánové Dědič a
Semrád si pod záštitou vedení města splní svůj osobní politický zájem na úkor toho veřejného a možná i přehlásí své děti zpět. Rodiče ostatních dětí budou v klidu přihlížet velké obrodě rozjeté školy v režii těch úplně
nejvíc kompetentních lidí. Máme se na co těšit. Děkuji za vaše odpovědi. (dotazy kladl JJ. 6. 2.)
Střípky z voleb – 1. kolo Dvoukolové, historicky první přímé prezidentské volby v Buštěhradě 1. 2. 3.
přinesly některé zajímavé postřehy. tří kandidátů na prezidenta násleV prvním kole bylo pořadí prvních dující:
Škola: K. Schwarzenberg - 222 hlasů M. Zeman - 202 hlasů J. Fischer - 132 hlasů
Do areálu školy přišlo 636 voličů. Platných hlasů bylo 635. V hasičárně hlasovalo 828 voličů a 823 hlasů bylo platných. Ve škole proběhla anketa mezi členy komise s odhadem, kdo v okrsku dostane nejvíce hlasů. Vyhrál pan Luděk Zámyslický, který měl jako jediný správný odhad. Za odměnu získal láhev Magnézie s podpisy členů komise, kterou vděčně přijal. Prvním voličem ve škole byla paní
Hasičárna: K. Schwarzenberg - 225 hlasů M. Zeman - 132 hlasů J. Dienstbier - 97 hlasů
J. Zemanová a posledním voličem v sobotu pan V. Kuna. Stým voličem ve škole se stala paní Štefková. Tři lidé přišli volit v návlecích používaných pro návštěvníky školky. Byli pochváleni, ačkoliv to nebylo pro účely voleb potřeba. Zpestřením byl vybitý služební mobil komise, na který se sháněl v sobotu PIN. Naštěstí netrvala prodleva dlouho. Na hasičárně byla poprvé v komisi mladá posila – slečna Petra Souku-
pová. V této komisi byl zřejmě i historicky nejmladší předseda volební komise v Buštěhradě – Jiří Janouškovec, 19 let. Zajímavostí bylo, že obě komise v okrscích Buštěhradu měly předsedy stejného jména a příjmení. Významně zabezpečoval průběh voleb pan Rák, kterého je potřeba za jeho ochotu a pomoc upřímně pochválit. (JJ)
Střípky z voleb – 2. kolo Výsledek vzešlý z druhého kola prezidentských voleb na Buštěhradě byl celkově následující: 1. 2.
Škola: K. Schwarzenberg - 351 hlasů M. Zeman - 255 hlasů
Pro Karla Schwarzenberga volilo tedy na Buštěhradě, z těch, kdo přišli k urnám, 54,9 %, a pro Miloše Zemana 45,1 %. Do areálu školy přišlo 608 voličů, tedy o 28 méně než v 1. kole. Platných hlasů bylo 606. V hasičárně hlasovalo 792 voličů a 788 hlasů bylo platných. Přestože se po prvním dnu zdálo, že přijde více voličů než v prvním kole, možná mráz (ráno kolem –18 °C) způsobil ve druhém dnu celkově nižší účast. I podruhé ve škole proběhla anketa mezi členy komise s odhadem, kdo v okrsku dostane nejvíce hlasů. Tentokrát tipovali správně paní Heroldová, paní Kozlerová a pan Luděk Zámyslický. 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
Hasičárna: K. Schwarzenberg - 414 hlasů M. Zeman - 374 hlasů
Stým voličem ve škole byl pan Da- strany MěÚ. vid Štembera. Pana Ráka v sobotu Do volebních komisí v Buštěhradě vystřídala paní Jana Zemanová, která delegovaly své členy strany ČSSD, se také podílela na hladkém průběhu ODS a KSČM. (JJ) voleb technickým zabezpečením ze
Volební komise na škole. Foto JJ
ST R A N A
6
Rozhovor s nejmladším předsedou volební komise jsem byl před prezidentskými volba(Na otázky mi jen jednou a práce mě bavila. NeJitky Müllerové byl důvod, proč do toho nejít znovu. odpovídá Jiří Jak jste se stal jejím předsedou? Janouškove c Jelikož v komisi nebyl přítomný ml.) žádný dobrovolník, spontánní cestou jsem byl zvolen do okrsku č. 1 já. Jak dlouho žijete na Buštěhradě? Na Buštěhradě žiji asi pět let. Kdy jste se začal zajímat o politiku? Už jako malý kluk jsem se zajímal o fungování společnosti, ale politiku jako takovou jsem začal vnímat až před třemi lety, při parlamentní volbě. Co se týká dění v Buštěhradu, můj zájem začal ostrým výstupem pana Nového na zasedání města a následnými kroky města např. k otázce redakční rady Buštěhradského zpravodaje. Máte i jiné zájmy?
čas nervózní, aby vše probíhalo tak, jak má. Řešíte průběh voleb s předsedou druhé volební komise na Buštěhradě? Ano, s druhým předsedou jsme byli v kontaktu telefonicky v případě potíží, průběžného hlášení a vysílání komise na oběd.
Jak si ve svém mladém věku udržíte autoritu, když jsou ostatní členové vo- Zapojujete se i jinak do dění ve lební komise starší? městě? Celkově s autoritou podle mého názoru nebyl problém, protože jsme byli kolektiv lidí, kteří mají stejný úkol. Ve sporných otázkách a nejasnostech se na mě ostatní členové obraceli. Osobně jsem všem členům komise hned první den volby prezidenta republiky nabídl vzhledem k mému věku tykání. Není třeba ze sebe něco dělat, nebo si na něco hrát, ale je potřeba důkladně dbát byť i drobností v zákoně, který je ale mnohdy zapeklitý. Někdo se může ohradit například, proč musí dávat lístky do obálky až za plentou, ale tak je to napsané v pokynech a já měl za to jednoduše zodpovědnost.
Snažím se být přítomný na veřejných zasedáních města a pozorovat situaci. Co se týče ostatních organizací, jsem jedním z vedoucích skautského oddílu liščata, o jehož zážitcích z tábora jsme společně s Eliškou Hrabinovou psali v nultém čísle Listů. Také se snažím zapojit do práce buštěhradského filmového štábu. Co zde chcete zlepšit a na co jste hrdý?
Pokud se to podaří, rád bych spolu s filmovým štábem natáčel reportáže týkající se dění ve městě. Mnozí lidé například nevědí, z jakého důvodu Proč jste se rozhodl stát členem vovycházejí dva časopisy, atd. Rád bych lební komise? Co vám „funkce“ předsedy volební zlepšil informovanost. Veškerou možnou aktivitou v těch- komise dala a co vzala? Čeho chcete dosáhnout ve svém proto oblastech se člověk může naučit Mohl jsem poznat lidi, kteří na fesním životě? spoustu zajímavých věcí, které může Buštěhradě žijí. Naopak jsem byl obpozději uplatit. Ve volební komisi V budoucnu bych se rád věnoval diplomacii a obchodu, pokud na to budu mít žaludek, tak i politice, ale na tom musím ještě hodně pracovat. Co se týká diplomacie, v některých ohledech je mi vzorem bývalý diplomat a nynější místostarosta, pan Oplt. Mám rád jazyky, hudbu, cestování, tanec a spoustu dalšího.
Druhé kolo prezidentských voleb – hasičárna – foto J. Pergl
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
7
Vyjádření paní starostky Lidic k přechodu (reakce na minulý článek našeho čtenáře, pana Fraje)
Vážený pane Fraji, minulý týden jsem si v buštěhradské knihovně přečetla Váš článek o nově vybudovaném místě pro přecházení chodců mezi Lidicemi a Buštěhradem na silnici I\61 a chtěla bych Vás poprosit o jednu laskavost. Ráda bych Váš článek použila při mém jednání s odborem dopravy a zástupci ŘSD na Středočeském krajském úřadě. Situace, která vznikla, mě i naše zastupitele obce Lidice velmi trápí a snažíme se názor úředníků změnit, bohužel bez valného výsledku. Dovolte mi jen krátce vysvětlit, co této úpravě předcházelo. V prosinci roku 2010 (krátce po mém zvolení starostkou Lidic) byl
na stávajícím přechodu smrtelně zraněn jeden náš občan. Vzhledem k tomu, že to bylo již třetí smrtelné zranění během 5 let, a to nepočítám ostatní nehody, jsem se spojila se starostkou Buštěhradu a chtěli jsme tuto situaci napravit. Prosili jsme na krajském úřadě, neustále jsem sem zvala zástupce ŘSD, kteří jsou majiteli zmíněné rychlostní komunikace I\61. Po více jak roce nám přislíbili, že se nebezpečný přechod bude řešit, a výsledek vidíte sám. Upřímně, jsem velmi naštvaná a je mi to i líto, protože naše snaha se minula účinkem. Bohužel přechod byl zrušen, protože podle nového dopravního zákona z roku 2012 na rychlostních komunikacích přechody nesmějí být, a všem dotčeným odborníkům
Výběr ze zasedání 19. 12. 2012 a souvislosti Pro občany podstatné zdražení poplatků za komunální odpad na 650 Kč na osobu a rok se samozřejmě nesetkalo s pozitivními ohlasy přítomných občanů. Ve výdajích na Buštěhradský zpravodaj (BZ) jsme se dozvěděli, že jedno číslo současného BZ je levnější než staré vydání. BZ hrazený z rozpočtu všemi občany města však musí být dotován firmami a občany, kteří chtějí, sami od sebe, cíleně, své prostředky vložit do nákladů tohoto periodika. Zmiňovaní sponzoři jsou Letiště Praha, Dynex, pan Kiml a pan Semrád.
Můžeme sledovat kolem sebe, zda sponzorské služby jsou kompenzovány jiným způsobem ze strany MěÚ. Inzerce samozřejmě na pokrytí nákladů nestačí. Vydání asi 11krát do roka, ale i se sponzory, bude zřejmě dražší než vydání 6krát do roka. Připomínka na snížení počtu stran zřejmě zabrala, protože poslední vydání BZ mají již 12 stran. Podle sdělení paní starostky stál nový BZ se 16 stránkami 22 824 Kč před odečtením sponzorských darů a inzerce. Jen pro ilustraci, Buštěhradské listy fungují s rozsahem 16 stran 6000 Kč. Po dotazu na dodavatele energií padla podstatná informace, že MěÚ bude konat výběrové řízení na dodavatele energií. Po dalším dotazu, kdy, uvedla paní starostka, že na jaře
se zdá toto řešení optimální. Na poslední naší schůzce mi bylo řečeno, že je to věcí dopravní osvěty a výchovy občanů. Když jsem jim nabídla, že svolám Lidické, aby je proškolili, tak mi odpověděli, že oni od toho nejsou a lidé to časem pochopí. Takže, abych to shrnula, na jaře obě obce čeká přivedení elektrického kabelu pro osvětlení a výstavba chodníků, neboť to již není ŘSD a oni nemohou investovat do cizího majetku. Vážený pane Fraji, zvažte prosím, zda Váš článek mohu použít jako argument, že občané opravdu nejsou spokojeni. Děkuji, Veronika Kellerová, starostka obce Lidice
letošního roku. Můžeme očekávat možné zlepšení v úsporách na výdaje za energie čerpané v majetku obce. Požadavek občanů na zpřístupnění parku byl předán vedení města, které se vyjádřilo, že pro to udělá maximum. Před rokem slibované prezentování pana místostarosty o severozápadním obchvatu města se konat nebude, protože jsme byli čerstvě informováni, že celá akce se rozhodnutím soudu zrušila. Bývali bychom se mohli podívat na pozemky, o kterých se jednalo. Dataprojektor byl na místě, ale chyběla obsluha. Na tento nedostatek se ale nezapomnělo na následném VZ. (JJ dne 9. 2. 2013)
340 minutové drama 28. 1. 2013 Decentní článek paní Dagmar Novotné v BZ č. 2 – Informace ze zasedání zastupitelstva č. 1 / 2013 ze dne 28. 1. 2013 – naprosto nepostihuje atmosféru a způsob jednání, které mohli občané přítomní na tomto veřejném zasedání (VZ) zhlédnout a slyšet. Vzájemné osočování někte2 0 1 3 , Č Í S LO 3
rých zastupitelů, kteří často bez vyzvání reagovali na protistranu, vstupy do diskuse některých přítomných občanů bez vyvolání byly typickým charakterem tohoto zasedání. Na počátku ještě paní starostka po výstupu pana Semráda, který si sám vzal slovo, upozornila všechny přítomné na
dodržování slušného způsobu chování, ale to bohužel nestačilo. V této věci naneštěstí hráli prim i někteří zastupitelé. Zaznamenali jsme i procedurální chyby. U návrhu, aby se o opozičních bodech hlasovalo přednostně, vzhledem k jejich době podání a původní ST R A N A
8
iniciaci, byl zaznamenán jen počet těch zastupitelů, kdo hlasovali proti, ale kdo byl pro a kdo se zdržel hlasování, nevíme. Toto VZ bylo původně iniciováno opozičními zastupiteli paní Javorčekovou, paní Kindlovou a panem Sejkorou ze dne 9. 1. 2013. Jejich body jednání byly dány ostentativně na konec zasedání. Smutný postoj koalice, která se snaží za každou cenu ukázat veřejnosti, kdo má v zastupitelstvu navrch. Při projednávání programu zasedání byly dodatečně doplněny body programu ze strany koalice. Při doplnění ze strany opozice jediného návrhu usnesení byla opozice napadena ze zdržování, přestože návrh následoval po delší ohnivé diskusi a navazoval na schvalované doplněné předchozí body. Týkal se podpisu smluv neschválených zastupitelstvem. Koaliční zastupitelé dlouho neuvažovali a odhlasovali nepřijetí doplňujícího bodu na tomto zasedání. Informace o novém jednání investičního záměru vybudování BPS plánované do Kladna byla zpestřena pečlivě připraveným vstupem pana Oplta, který se oproti předchozímu VZ vybavil jak dataprojektorem, tak obsluhou, aby přítomným objasnil, co to vlastně spolu s paní Bure-
šovou a paní Kindlovou odhlasoval v říjnu 2009 na VZ. A tak vyjádření paní Kindlové v Buštěhradských listech č. 2. donutilo pana Oplta, aby dohledal, o co tehdy šlo. Je škoda, že tak jasně tuto záležitost neobjasnil již minimálně před rokem a půl, kdy se o tomto hlasování veřejně hovořilo. Na dotaz pana Sejkory, kdy se oba záměry bioelektrárny a BPS setkaly, odpověděl pan místostarosta, který v minulém zastupitelstvu seděl, že by to taky rád věděl. Přitom všichni tehdejší zastupitelé byli na pracovní schůzce o záměru BPS informováni. Schválení souhlasu s BPS však zastupitelstvem nebylo projednáváno. Zastupitelstvo města předložilo návrh na schválení záměru na urbanistickou koncepci města, která by byla podkladem k územnímu plánu. Pan Müller poukázal na potřebu smysluplnějšího využití peněz města na komunikace a jiné akutní problémy obce než na koncepci. Pan Sejkora poukázal na již několik podobných studií, které se vypracovaly a leží bez využití, jeho prohlášení však bylo panem místostarostou zpochybněno. Celá studie by podle slov pana Oplta stála stovky tisíc Kč. Město by se podílelo asi 100 000 Kč. Záměr na vypracování koncepce byl zastupitelstvem schválen.
Byla odsouhlasena usnesení předložená opozicí na prověření investice do tréninkového hřiště fotbalistů (táhne se to již téměř rok a kontrolní výbor /KV/ stále nemá závěr šetření), dále kontrola vymáhání pohledávek města a kontrola dodržování zákona o podávání informací z MěÚ. Návrh na rozšíření KV byl zamítnut. Pan Sejkora byl minimálně dvakrát přítomnými členy TOP 09 a Starostové a nezávislí vyzván, aby složil svou funkci zastupitele. Hlavní důvod je zřejmý. Pan Sejkora již není členem TOP 09 a jeho odchodem by konečně mohl i opticky fungovat svazek TOP 09 a Pro Buštěhrad i v úrovni zastupitelů. Koalice tak funguje přes KV a finanční výbor (FV) se zastupiteli Pro Buštěhrad podle koaliční dohody dále. Na základě této dohody mimo jiné museli občané Buštěhradu platit půl roku dva místostarosty, a kdyby byl pan Sejkora loajální ke koalici i dál, možná bychom je platili dosud. Není možné postihnout všechny situace a to, co bylo řečeno. Zajímavý byl i popis konfliktní situace při kontrole KV v ZŠ. Kdo na to ze čtenářů má chuť a trpělivost, může si zvukový záznam vyslechnout na MěÚ. (JJ dne 9. 2. 2013)
Několik dojmů z veřejného zasedání dne 28.1.2013 Protože o tomto veřejném zasedání se zde již referuje, připojím pouze několik poznámek. V první řadě nutno zdůraznit, že zasedání původně iniciovali opoziční zastupitelé – M. Kindlová, P. Sejkora a já. Prvním a nejdůležitějším bodem programu byl návrh uložit paní starostce, aby si vyžádala lustrační osvědčení místostarosty Oplta. Následovaly další body týkající se především kontrolního výboru. Paní starostka tedy VZ svolala, ovšem s 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
našimi návrhy se naložilo zcela typicky: zařadily se až na konec, před ně se umístil dlouhý seznam jiných bodů (včetně skutečně „důležitých“, jako příspěvek na psí útulek apod.), a první – ten nejdůležitější – bod byl zcela vypuštěn s odůvodněním, že pan Oplt již žádost o lustrační osvědčení podal. Když jsem se přitom pana Oplta na totéž ptala několik dní předtím, nestála jsem mu za odpověď. A když jsme se na VZ dožadovali toho, aby nám o podání žádosti ukázal doklad, rovněž jsme byli odbyti – prý ho viděla paní starostka, a to stačí. Tyto velkopanské způsoby jsou jen jednou z mnoha
věcí, která ukazuje špatnou komunikaci vedení města s opozičními zastupiteli (jiný příklad: o plánované návštěvě hejtmana kvůli zámku se dozvím z televize, přestože obnova zámku je již po léta mým „dítětem“, a jsme s J. J. iniciátory petice pro jeho záchranu – nikdo z města nepovažuje za nutné nás k tak zásadnímu jednání přizvat. Při tom autor petice byl první, po kom se hejtman při příjezdu sháněl). Další věcí je, že některé naše další na místě přednesené návrhy na konkrétní kontroly nebyly vůbec zařazeny do programu. Přitom kontrolní výbor na druhé straně ST R A N A
9
zřejmě často a rád kontroluje to, co uzná za vhodné – například provedl opakovanou kontrolu ve škole. Tato kontrola vyvolává velmi silný dojem, že byla následkem otevřeného dopisu, který paní ředitelka Sklenářová napsala místostarostovi Opltovi, a který jsme uveřejnili v minulém čísle BL. Kontrola se totiž přesně soustředila na úspěchy školy, které paní ředitelka v dopise vyjmenovala, zřejmě se snahou najít na nich něco v nepořádku. Paní ředitelka následně podala, dle jejího vyjádření, stížnost na protizákonnost kontroly a žalobu pro šikanu (kontrolní výbor na letošek ještě ani nemá zastupitelstvem schválený plán kontrol, takže kontrola je skutečně protizákonná). Další typickou věcí je, že opět neprošlo rozšíření kontrolního výboru o dva členy (J. Janouškovce a mne), přestože má výbor tolik práce, že to údajně těžko stíhá (kontrolu investice na tréninkové fotbalové hřiště řeší už tři čtvrtě roku). V jiných obcích bývá dobrým zvykem, že předsedou kontrolního výboru je opoziční zastupitel, právě pro možnost nezávislé kontroly. Ne tak u nás. A kontrolní výbor si nás ani nepustí do svých řad, zřejmě abychom ani koutkem oka nezahlédli, jak kontroly probíhají? Tím ovšem sami nahrávají dojmu, že KV nefunguje, jak má. Pan Semrád pouze doporučil, když si někdo ze zastupitelů chce něco zkontrolovat, že má možnost a ani nemusí být v kontrolním výboru (což je ovšem pro jednoho neuvolněného zastupitele téměř fyzicky nemožné, zkontrolovat všechno). Také sdělil, že zápisy o všech kontrolách jsou u paní starostky a můžeme si je kdykoliv přečíst. S tím souvisí další zvláštní skutečnost – vedení města zřejmě funguje ve velmi úzké součinnosti s členy místní TOP 09, a to přesto, že v zastupitelstvu vlastně nemají jediného člověka – pan Sejkora byl 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
z TOP 09 vyloučen. Celá situace na mne činí dojem, že TOPka dosti podstatně zasahuje do záležitostí města. Na každém veřejném zasedání sedí vzadu v sále členové místní buňky, a jakmile se řeč stočí na téma pro vedení města nepříjemné, zapojují se aktivně do diskuse, zejména velmi razantní je pan Semrád, který někdy i hlasitě vykřikuje, jen aby odrazil nepříjemný dotaz či znegoval něco, co bylo řečeno, co není pro vedení města právě lichotivé. Z jejich kritiky je také patrné, jak by TOPka velmi chtěla, aby pan Sejkora odstoupil a uvolnil zastupitelskou pozici někomu „užitečnějšímu“. Ale jak je vidět, člověk vůbec nemusí získat důvěru občanů a být zvolen zastupitelem, aby se podílel na řízení města, rozhodování o financích (finanční výbor je plný členů TOP09), kontrolách (kontrolní výbor je plný členů TOP 09) atd. Členové TOPky jsou ve všech výborech a komisích. O obsazení tří zaměstnaneckých pozic na MěÚ členem TOPky a členy jeho rodiny, navíc formou, kterou lze nazvat „výběrovým řízením“ pouze s velkým otazníkem, už ani nemluvím (zatímco se město postupně zbavuje starých zaměstnanců). Paní Novotná toto vše ovšem charakterizuje jako „obyčejnou, poctivou a tvrdou práci“ (viz diskusní fórum města). Pan kníže by se možná divil, jakým způsobem naplňuje tato místní organizace jeho ideály – spoluprací s bývalými komunisty. Nabízí se otázka, jak dlouho je tento stav ještě únosný, jak dlouho někteří zastupitelé, kteří jsou na druhé straně pouze „do počtu“, budou přesvědčeni, že pomáhají dobré věci, a jak dlouho vedení města ještě po sobě nechá „stékat“ nespokojenost občanů, aniž by hnulo brvou a opustilo svá teplá místa. Opravdu tohle musíme vydržet až do dalších voleb?
Dovětek Na doporučení pana Semráda jsem se vydala na úřad s cílem nahlédnout do zápisů o kontrolách provedených kontrolním výborem. Paní starostka byla očividně zaskočena (přestože jsem to ohlásila den předem) a pokusila se mě odbýt, že je nemá, že je má pan Dědič, a že jim ještě „musí dát nějakou formu“. Šokující je, že kontrolní výbor za téměř dva a půl roku svého působení nebyl schopen vydat zápisy o kontrolách, přestože tyto zápisy musejí být vyhotoveny po každé kontrole, splňovat určité zákonné náležitosti a být k dispozici na MěÚ. Ještě více překvapivé je, že pan Semrád, který o této skutečnosti musí vědět, přesto sebevědomě posílá zastupitele, ať si to u paní starostky prostudují. Když jsem nedostala protokoly, vyžádala jsem si aspoň osobní složky zaměstnanců MěÚ, kde jsem si chtěla cosi konkrétního ověřit (měl to před tím zkontrolovat kontrolní výbor – k výstupu z kontroly jsem se ovšem nedostala). Nahlédnutí do složek mi však paní starostka odmítla s tím, že si nejdřív musí ověřit, zda mám na to nárok. Ptám se: jak má tedy zastupitel, kterého nechtějí přijmout do kontrolního výboru, vše sám kontrolovat, když nedostane požadované informace, a nejsou k dispozici ani zápisy z již proběhlých kontrol?!? Dělá si tu někdo legraci? DJ
ST R A N A
10
ˇ SPOLECENSKÁ A KULTURNÍ RUBRIKA
Novoroční výstup První den nového roku 2013 vyplnilo několik členů Buštěhradského fóra v odpoledních hodinách neoficiálním výstupem na buštěhradskou haldu. Celkem 30 lidí si zpříjemnilo den pohledem na Buštěhrad a navzájem si popřáli úspěšný rok. Hezká vycházka zůstane dlouho v paměti účastníků. (JJ)
Pohled z vrcholu. Foto J. Pergl
O tom, jak se povedl 1. buštěhradský ples našeho občanského sdružení Všechno začalo na jedné naší schůzce OS. Jen tak si sedíme, povídáme o dalším čísle časopisu a zničehonic se objevíme v debatě s názvem „Jak přispět do života Buštěhradu i jiným způsobem?“. Jsme lidé různí – jeden umí to a jiný zase tohle. A to v sobě skrývá nepřeberné množství variant a možností. Nápady lítají, ani je nestíháme zapisovat. Po chvíli se diskuse stočí k nápadu uskutečnění plesu, který všechny nadchne tak, že se to rázem stane bodem číslo jedna. No jo, jenže je už listopad, plesová sezóna začala, je možné to vše vůbec stihnout? Znáte jednu z těch starých reklam na Toyotu? Nic není nemožnééé! Tak jsme se do toho pustili. Zajistit termín, sehnat kapelu, občerstvení
(skvěle zvládla rodina Rydvanových), program, tombolu a mnoho, mnoho dalšího… Přátelé, povedlo se. V pátek 25. ledna 2013 kolem osmé hodiny večerní jsme odstartovali historicky první buštěhradský ples Občanského sdružení Buštěhradské fórum. Po prvních minutách se pomalu začal zaplňovat parket páry elegantně oblečenými (což byla pro Sokolovnu velmi příjemná změna) a věřte nebo ne, tančit se vydrželo skutečně až do konce plesu. Není divu, hudební stránka byla skvělá. Rock and Roll Band FIDO byli správnou volbou a věřím, že se stanou nedílnou součástí všech dalších ročníků. V mezičasech jsme naladili i na společné tance jako Letkiss, Řecké kolo
a čumba nebo latinsko-americké či „v Ořechovce na Vlachovce“ tance. Nebude to klišé, když řeknu, že každý si skutečně přišel na své. Příjemným zpestřením byla dvě taneční vystoupení. První ve stylu Flamenca předvedla naše zastupitelka a členka OS Daniela Javorčeková, která sklidila obrovský potlesk, a následovaly jak jinak než Buštěhradské Šťabajzny se svým Country aneb Limonádový Joe dílem. Očekávaným bodem programu byla tombola. Výherci si domů odnášeli všechno možné od knížek, přes hrníčky, salámy a okurky až po dřevěné třísky a posypovou sůl. Hlavní cenou bylo křeslo. Výherce získal pouze jedinou cenu – tu hlavní. Ve vteřině se ale rozhodl pro dražbu a výtěžek věnoval našemu OS jako dar a poděkování za krásný večer. Mohla bych psát ještě další a další řádky o tom, jak příjemná a povedená akce to byla, ale nenapíšu. Toto byla jen ochutnávka. Ať už byl tento ples právě začínající tradicí nebo třeba čerstvým závanem naděje a příslibem lepších časů, jedno je jisté – začíná nám tady něco nového… A pokud chcete být toho součástí, přijďte se příště pobavit s námi. Krásné jaro a na viděnou! Eliška Hrabinová Buštěhradký ples, foto: Víťa Helísek
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
11
Masopust 2013 – sněhový poprašek a rozsekaná zebra Termín masopustu letos vyšel brzy, a tak bylo poměrně mrazivo, lehce zasněženo, přesto celkem příjemně. Masopustní průvod s maškarami, čítající letos okolo 280 lidí, vyšel již tradičně od Seifertovny. Zastávek s koblihami (opět od osvědčené firmy backaldrin s.r.o.), něčím na zahřátí a dalšími dobrotami bylo po cestě několik – před restaurací U Bečvářů, v Husově ulici, před DPS, u rybníka ve dvoře u Žitníků a nově u krámku Sejkorových vedle školy. Zakončení průvodu se tentokrát konalo ve školní jídelně. Po celou dobu vyhrávali naši i přespolní skvělí muzikanti. Děti si v jídelně zatancovaly a na konci dostaly dárečky za krásné masky. Byli bychom velmi rádi, kdyby bylo maškar rok od roku více – někteří si s nimi dávají úžasnou práci, a průvod pak je teprve náležitě pestrý a zábavný. Kolega Blesk zašel dokonce tak daleko, že v rámci věrohodnosti své masky se brouzdal bosky v rybníce. Letos jsme bohužel přišli o zebru – tlupa malých princátek a rytířů ji totiž rozsekala na cimprcampr. Nenechávejte své ratolesti hledět na akční filmy! Večerní cimbálovka U Bečvářů pak byla skvělým završením dne – Buštěhradišťan Oty Pavlici podal opět vynikající výkon, v automatické tombole vyhrál každý, kdo do ní vložil lístek (máme doma úžasnou keramickou tabulku s mapkou „ženského mozku“ – kdopak ji asi vyhraje za rok?), a do krojů se tentokrát oblékla i část mladší generace a tančila ostošest, což bylo oku velmi lahodící. Díky všem kamarádům z občanského sdružení Buštěhrad sobě, z rodinného centra Pelíšek i všem ostatním nadšencům, kteří pomáhali. Díky paní ředitelce základní školy a panu Kuthanovi – majiteli restaurace u Bečvářů. Dík patří také městu, od kterého jsme nakonec nečekaně dostali nemalý příspěvek. Za rok více maškar! DJ
Foto: Monika Žitníková
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
12
Dotazy na pana faráře Kučeru Dobrý den, pane Kučero, dlouho jsem se zamýšlel nad tím oslovit člověka, který duchovně spravuje potřeby věřících lidí v Buštěhradě. Byl jsem se podívat na Vánoční mši, kde jsem vás poprvé uviděl v nabitém buštěhradském kostele za zpěvu buštěhradského sboru. Jak dlouho již do Buštěhradu z Rozdělova zajíždíte, a které lokality kolem Kladna ještě navštěvujete? Určitě nemám nějaký monopol na potřeby věřících lidí v Buštěhradě. Ač by se tak mohlo náhodnému návštěvníku „půlnoční“ mše zdát. V oblíbené Rybovce se zpívá – „zítra zas přijdem, slavit tě budem“, no a v to zítra je nás v kostelních lavicích obvyklých třicet věřících. Zde na Kladensku působím od září 2005. K 1. lednu 2009 proběhl na vikariátě Kladno proces slučování farností, nebo se také používá termín obnova farností. Při tomto procesu bylo 34 historických farností sloučeno do stávajících šesti farností. Jednou z těchto šesti farností je také Kladno-Rozdělov. V této farnosti
jsou sloučeny Kladno-Rozdělov, Buštěhrad, Libušín a Dřetovice. Zadíváme-li se krátce do historie, pak 23 farností na vikariátu Kladno bylo založeno v roce 1352. Nejstarší farností byla farnost Budeč - Kováry, založená kolem roku 900, Vrapice v 10. stol. a Slaný roku 1137. Tedy pod šest center, kde život pulzuje, byla sloučena místa méně živá či pohaslá. Na jaké mezní momenty si vzpomenete v souvislosti s životním rozhodnutím stát se knězem? Jaká byla reakce vaší rodiny? Rád bych poznamenal, že jsem ze strany rodiny ani jiných nebyl v dětství či dospělosti k ničemu, co se týká víry, nucen. K mému rozhodnutí stát se knězem jistě přispěl kněz, který působil v mém rodišti. V padesátých letech byl vězněný na Mírově, pak působil v dělnických profesích a v roce 1968 se mohl vrátit ke kněžskému povolání. Tehdy se naše cesty setkaly. Byl to poctivý, moudrý a milý člověk. Dalším předpokladem bylo uvěření v Ježíše Krista, které není jednou provždy hotové. Může růst a zrát, nebo se i vytrácet. Reakcí rodičů na tento můj krok byl tehdy v roce 1985 totální šok. Podle sčítání lidu z roku 2006 se ke katolické církvi hlásilo v Buštěhradě 560 občanů. Aktivně se, podle vašich slov, účastní bohoslužeb asi 30 lidí. Jaká je v současnosti situace v návštěvnosti rozdělovského kostela? V kostele sv. Václava v Rozdělově se nedělní mše svaté zúčastňuje něco kolem 200 lidí. Páter Kučera při křtu. Foto: Václav Girsa
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
Vytváříte nějaké podmínky k setkání mezi lidmi nebo mládeží i mimo oficiální bohoslužby? Nedělní bohoslužba je základem života církve. Je to setkání s Kristem v různých rovinách a se společenstvím věřících. Také další aktivity vyrůstají z potřeb místního společenství. Mládež se setkává jednou týdně, maminky s dětmi se setkávají 1x za čtrnáct dní, beseda s pozvanými hosty je 4x do roka, farní kafe 2x do roka, pěvecký sbor 25 lidí, rytmická kapela mladých, náboženství pro děti 1x týdně, katechumenát – příprava na křest, farní časopis 4x do roka. Je třeba připomenout, že jediným placeným člověkem ve farnosti je kněz. Další aktivity jsou zaštiťovány lidmi, kteří si vezmou za to či ono odpovědnost. Čím si myslíte, že může vaše osobní činnost pomoci většinové společnosti, která se oficiálně nehlásí k žádné z oficiálních církví nebo náboženských společností? Těch deset lidí, kteří do kostela chodili před dvaceti lety, ten kostel jakž takž udrželo, nevypadá tak jako sousední zámek. Domnívám se, že pokud by kněz nedojížděl na nedělní bohoslužby, asi by to nikoho moc nerozhodilo. Pokud nepotřebuji dentistu či lékaře, pak jej nepostrádám, s knězem je to trochu podobné. Víra ti připomíná: „Tvůj život má hlubší smysl.“ Co byste si v souladu s svou prací nejvíce v současnosti přál? Být moudřejší, zbožnější... Mít v kostele společenství lidí, kteří čerpají pro sebe, ale také vyzařují vně. Zabijákem víry je postoj duchovní sterility, udělám si, co mám, a o ostatní se nezajímám. Děkuji za vaše odpovědi a někdy snad bude příležitost i na další dotazy. Přeji uspokojující službu, kterou jste si zvolil. (zapsal JJ)
ST R A N A
13
Přehled kulturních představení Památníku Lidice, připravovaných v rámci „Lidických zimních večerů“ sezóna 2012–2013: 28. 2. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Ivo Jahelku. Večerem provází Jan Mikeš 4. 3. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro prof. Františka Dvořáka. Večerem provází Jan Mikeš, klavír Marcel Javorček 14. 3. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Zdeňka Trošku. Večerem provází Jiří Vaníček, klavír Marcel Javorček
Vstupenky a předplatné na kulturní akce je možné zakoupit v recepci Lidické galerie. Cena vstupného je 80,- Kč, pokud není uvedeno jinak; cena předplatného je 800,- Kč s platností do 03/2013, místa je nutno rezervovat 3 dny před představením. Změna programu vyhrazena. Kontakt: Památník Lidice, Tokajická 152, 273 54 Lidice; tel.: 312 253 063, 312 253 702; e-mail:
[email protected] , www. lidice-memorial.cz .
28. 3. 2013 od 18°° hod. Koncert Pavlíny Senić a jejích hostů. Účinkují: Pavlína Senić – soprán, Josef Moravec – tenor, Lada Jirásková - klavír
SDRUŽENÍ BUŠTĚHRADSKÉ FÓRUM VÁS ZVE NA PŘEDNÁŠKU KRONIKÁŘE
JAROSLAVA PERGLA NA TÉMA
ANNA MARIE FRANTIŠKA VELKOVÉVODKYNĚ TOSKÁNSKÁ VE STŘEDU 27. 2. 2013 V 19 HOD. V SÁLE RESTAURACE
„U BEČVÁŘŮ“
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
14
Pelíšek informuje: 25. 2. 2013 od 15:30. Výtvarné kouzlení. Tentokrát budeme vytvářet tučňáka i s jeho typickou kolébavou chůzí. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,Kč).
8.4.2013 od 15:30 - Výtvarné kouzlení. Jaro je v plném proudu a všude krásně kvetou kytičky. My si také zkusíme nějaké vyrobit - ze samotvrdnoucí hmoty. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,-Kč).
4.3.2013 od 15:30 Výtvarné kouzlení - Tentokrát budeme vyrábět kohoutka z výdumku (vyfouklé vejce), kterého budeme moci použít jako jarní, velikonoční dekoraci. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,-Kč).
10.4.2013 od 15:30 - Odpoledne plné hlavolamů. Hlavolamy - koho neláká nad nimi zvítězit :-) Na své si přijdou nejen děti, ale i rodiče! Přijďte si procvičit hlavinky. Vstup zdarma.
6.3.2013 od 15:30 - Jarní bazárek. Pro všechny zájemce o nákup či prodej dětského oblečení, hraček a jiných dětských věcí. Přijďte se podívat! Vstup zdarma. Při prodeji nutno rezervovat stůl do 4.3.2013 na
[email protected] nebo na tel. 739771706.
15.4.2013 od 15:30 - Výtvarné kouzlení. Jak by děti nabarvily jednotlivé části dřevěné stavebnice „slunečnice“? Odpověď na tuto otázku nalezneme během dnešního výtvarného kouzlení. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,-Kč).
20.4.2013 - Ořešínský Vandráček. Jarní procházka 11.3.2013 od 15:30 - Hliněné kouzlení. Keramická dílna, spojená s dnem Země, se soutěžemi a táborákem, tentokrát s jarní tematikou, kde si již ti nejmenší mohou pro rodiny s dětmi. Více informací již brzy na www. vyzkoušet práci s poddajnou keramickou hmotou. mcpelisek.cz. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,-Kč). 22.4.2013 od 15:30 - Výtvarné kouzlení. Děti milují 12.3.2013 od 19:00 - Večerní dílna pro dospělé - hudbu a rády tvoří, proto dnes budeme vyrábět hudební Velikonoční keramika. Pojďte si s námi vyrobit netradiční nástroj - chřestidlo z kelímku od jogurtu. Kurzovné velikonoční dekoraci nebo originální dárek. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,-Kč). včetně materiálu 150,-Kč. Na dílnu je nutné se přihlásit 23.4.2013 od 20:00 - Večerní dílna pro dospělé do 7.3.2013 na
[email protected]. Aranžování květin. Vypichovaná miska. Kurzovné včetně 18.3.2013 od 15:30 - Výtvarné kouzlení. K velikonoční materiálu (živé květiny, doplňky, miska, aranžovací výzdobě bezpochyby patří miska se zeleným osením. hmota) je 250,-Kč. Rezervace nutná do 19.3.2013 na Přijďte si ji k nám s dětmi udělat! Malí zahradníci pak japonka1@ seznam.cz. můžou doma pozorovat jak jejich dílo roste. Kurzovné 24.4.2013 - Přednáška - Prevence rakoviny děložního včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,-Kč). čípku. Přednášku, pořádanou ve spolupráci se společností 25.3.2013 od 15:30 - Velikonoční dílna. Velikonoce se DYNEX, povede Dr.Musilová. Vstup zdarma. blíží a k nim patří malovaná a zdobená vejce. Vyzkoušíme si tedy různé techniky zdobení výdumků (vyfouklých 27.4.2013 od 11:00 - Výlet za paní Hudbou. Zveme vás vajec). Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,- na další koncert z cyklu Výletů za paní Hudbou. Opět zazní skladby skladatelů od 18. století do dnešní doby, Kč). vystoupí symfonický orchestr FOK a Balet Praha Junior 27.3.2013 16:00 - Přednáška - Předškolní výchova. a sbor Carmina Bohemica. Začátek koncertu, který se Přednáška v rámci projektu Zdravý životní styl, je koná ve Smetanově síni v Obecním domě v Praze, je v určená nejen rodičům, ale i všem, kteří mají zájem hledat 11:00. Cena vstupenek po určitém počtu přihlášených správnou cestu, jak své dítě vést a vychovávat. Přednášku je 300,-Kč pro dospělého, děti zdarma. Ke každé dětské vede PhDr. Zdeňka Baranniková, která má za sebou 30- i dospělé vstupence bude připočítán manipulační poplatek 10,-Kč. Přihlášky posílejte do 19.4.2013 na mail tiletou praxi s předškolními dětmi. Vstup zdarma.
[email protected]. 28.3.2013 19:00 - Večerní dílna pro dospělé - Zdobení velikonočních vajec. Už víte, jak budete letos zdobit 29.4.2013 od 15:30 - Výtvarné kouzlení. Za pár dní velikonoční vajíčka? Co zkusit zdobení horkým voskem? tu bude pálení čarodějnic a s nim souvisí i naše dnešní Je to lehké a vajíčka vypadají krásně! Kurzovné 50,-Kč. výtvarná dílna. Budeme vymalovávat čarodějnice Přihlášky posílejte do 26.3.2013 na
[email protected]. anilinovými barvami. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,-Kč). Program na duben Bližší informace či změny programu můžete nalézt na 3.4.2013 od 16:00 - Hledání velikonočních vajíček. www.mcpelisek.cz. Zábavné odpoledne pro děti na hřišti u Pelíšku, hry a soutěže. Vstup zdarma.
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
15
Pozor, velikonoční soutěžení! Domov s pečovatelskou službou Buštěhrad (DPS) a občanské sdružení Buštěhradské fórum pořádají soutěžní a prodejní výstavu buštěhradských kraslic
Poklady Velkého pátku Jak se zúčastnit soutěže? Nazdobíme vejdumky nebo vařená vejce (max. 2 kusy na soutěžícího), vložíme do sáčku se jmenovkou a během Zeleného čtvrtku a Velkého pátku je doručíme do DPS (7-15 hod) nebo po dohodě na tel: 312 250 280, 312 250 003. Kdy bude výstavka a vyhlášení výsledku soutěže? Anonymně vystavené kraslice s číselným označením si můžete prohlédnout a ohodnotit dne 30. března 2013 - na Bílou sobotu – od 8 do 11 hodin. Po jedenácté proběhne vyhlášení výsledku a následovat bude prodej vystavených kraslic. Výtěžek bude věnován na materiál pro ruční práce klientů DPS. Přidá se ZUŠ Buštěhrad, výtvarný kroužek ZŠ Oty Pavla, RC Pelíšek, Sluníčko a další?
Mladší přípravka SK Buštěhrad v zimě Po odehrání podzimní části soutěžních zápasů se hráči mladší fotbalové přípravky (roč. 2004 a 2005) přesunuli do teplých prostorů hal a tělocvičen, aby dále mohli rozvíjet svoje fotbalové dovednosti. Trénujeme dvakrát v týdnu, a to ve středu v tělocvičně ZŠ Buštěhrad a v sobotu jezdíme za lepšími podmínkami do sportovní haly ve Velké Dobré. V průběhu listopadu a prosince jsme také odehráli několik turnajů. Hned na našem prvním celodenním turnaji v Rakovníku jsme se utkali s mužstvy velkých měst (Sokolov, Beroun, Rakovník, Louny), což je pro kluky vždy velký zážitek. Následovalo několik menších turnajů (v Unhošti, Kladně a na umělé trávě v nafukovací hale ve Zbuzanech). Záměrně neuvádíme jednotlivé výsledky a pořadí, neboť to je to nejméně podstatné pro fotbalový rozvoj dětí. Daleko důležitější je „učit“ malé fotbalisty hrát fotbal i za cenu, že se občas něco nepovede, a nepodřizovat hru honbě za výsledkem a umístěním, které si stejně 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
nikdo pár dní po odehrání turnaje či zápasu nepamatuje. Zatím naším posledním vystoupením byl 3. února turnaj ve sportovní hale na Sletišti, kde jsme odehráli velmi dobré zápasy s mužstvy z našeho okresu (Švermov, Kročehlavy, Slovan, Libušín). Nejvíce nás potěšilo, že jsme se stali nejlépe střílejícím mužstvem a náš hráč Vojta Endrle si odnesl pohár pro nejlepšího střelce turnaje. Ve zbylých dvou měsících „zimní pauzy“ (únor, březen) nás téměř každý víkend čeká turnaj, kde se budeme snažit co nejlépe připravit na jarní část odvetných zápasů. Závěrem bychom rádi za realizační tým trenérů a za rodiče touto cestou
ještě jednou poděkovali firmě ARTURX s.r.o. pana Antocciho, která vybavila naše hráče novým sportovním oblečením. Radek Hlavsa 5. 2.
Z turnaje v Kladně( 3.2.2013 ). Foto R.Hlavsa
ST R A N A
16
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
Jak jsem potkal Otu Pavla Bruslili jsme nedávno na buštěhradském rybníce… na tom takzvaném „starém“, tedy na pivovarském, co se z něj kdysi tahaly kusy ledu do sklepů… a tak mě napadlo připomenout člověka, jehož životní příběh, práce i jméno se staly jednou z nejvýznamnějších prezentací Buštěhradu. Před čtyřiceti lety, tedy přesně 31. března 1973, zemřel na infarkt ve Výzkumném psychiatrickém ústavu v Bohnicích Ota Pavel. Jeho náhlé úmrtí bylo svým způsobem vysvobozením z tenat mánií, depresí a schizofrenních nálad, které jej po mnoho let sužovaly. Těžko
říci, zda byl jeho mozek utrápený z traumat prožitých v dětství, nebo se chorobně prohloubily zděděné povahové rysy po předcích. Uvědomím-li si seznam jeho životních prožitků, například válku, když mu ze školní lavice zmizel spolužák Příhoda a za obzorem hořely Lidice, nebo nucený odjezd bratrů a otce do nacistického koncentráku, a k tomu ještě třeba další okupaci našeho státu v osmašedesátém či tragickou smrt přítele Viléma Heckela při horolezecké expedici do Peru v roce 1970, jeví se mi dědičnost po náladovém otci skoro malicherná. Ota Pavel však nikdy nepatřil mezi typické pacienty s podobnou diagnózou. Znovu a znovu bojoval o svá malá vítězství, bez vidiny zlatých vavřínů, podobně jako
kamarádi sportovci z jeho knížek. Psal je těžce, s nasazením horníka „na předku“, prokousávaje se tvrdou skálou trápení uvnitř i reality kolem. Věčná touha po prožitcích mu však dodávala sílu, aby se vždy zvedl a nezůstal dlouho ležet. Bojoval až do smrti. Přes určitou dávku patosu bych byl nerad, aby moje krátká upomínka na Otu Pavla byla chápána jako nějaké klišé. Jeho poetika se mi vždycky líbila, prožíval jsem rád příběhy těch nenápadných hrdinů. Brodil jsem se za rybami řekou, skákal na lyžích do nebes nebo se sápal po strmých skalách, s podobnou tužbou. Totiž, nechci podlehnout odevzdanému fatalismu toho „pumprdentlich“ života. JB
ROZHOVORY S DUŠANEM SPIRITEM
O médiích Málokterá obec naší velikosti se může pochlubit tím, že její občané dostávají do svých schránek dvě místní periodika. Jak se na tento fakt dívá odborník na obce do 5000 obyvatel? Pane Dušane Spirite, jaký je váš názor na periodika Buštěhradský zpravodaj a Buštěhradské listy v našem městě? Podívejte se, já mohu jen pochvalně kvitovat, že občané-čtenáři Buště-hradu mají takový výběr. Čtenář si jistě v každém časopise najde to, co jej zajímá. Nedomníváte se, že je to na obec naší velikosti zbytečné? To rozhodně ne. Vývojem situace se prokázala správná cesta, kterou udalo sdružení nezávislých kandidátů pana místostarosty. Nyní je zcela jasné, že cílem změny bývalého Buštěhradského zpravodaje nebylo, jak původně glosovalo vedení MěÚ, vypuštění literárních článků, zveřejňování nepohodlných názorů některých zastupitelů a kritické články o nešvarech ve městě, ke kterým, nevím proč, přičítali i můj pozitivní příspěvek ke stavu vašeho hřbitova. Ani úspora nákladů. Ale jednoznačná podpora plurality názorů občanů města a podpora nových občanských sdružení ve městě. Za to je třeba sdružení Pro Buštěhrad po2 0 1 3 , Č Í S LO 3
děkovat. Domnívám se, že jen přirozená skromnost bránila skutečnému vyjádření záměru změny již na počátku. Jaké články tedy oceňujete v Buštěhradském zpravodaji? Tak osobně se mi líbí vyšlé literární články esoterického obsahu, tipy na výlet a barevné fotografie v několika variantách ke stejné události. Autoři článků popisující události týkající se města také více myslí na občany, kteří rychle zapomínají jednu informaci. Například zpráva o návštěvě hejt-mana kraje je zmiňována ve třech samostatných příspěvcích. To je dobře. Co se vám líbí na Buštěhradských listech? Tak líbí se mi, že nediskriminuje občany, kteří by byli případně barvoslepí. Každý čtenář je spravedlivě vidí stejně. Tedy černobíle. Také se mi líbí, že zveřejňujete rozhovory o mně. Co postrádáte v Buštěhradském zpravodaji? Více příspěvků od všech spolků a neziskových organizací. Asi je náročné od redakce MěÚ, aby oslovila včas všechny spolky, aby od nich byly vždy čerstvé měsíční příspěvky. Nebo je jich naopak tolik, že se do požadovaných stran nevejdou. To opravdu nevím. Na druhé straně
vzrostl počet příspěvků pana místostarosty, paní starostky a ostatních zaměstnanců úřadu. A tyto bohaté příspěvky by v obsahu neměly chybět. Co postrádáte v Buštěhradských listech? Mrzí mě, že nedokážete přesvědčit některé dotazované zastupitele, aby na vámi položené otázky odpověděli ve vašem časopise. Občané tak nemohou srovnat odpovědi dotazovaných zastupitelů stejně. Nutíte tak zbytečně zaplňovat obsah Buštěhradského zpravodaje, který pak blokuje prostor pro vyjádření jiným článkům, třeba zmiňovaným spolkům a neziskovým organizacím. Také by pak mohlo být v Listech více barevných fotek. Co byste oběma periodikům závěrem doporučil? Nevzdávat se! Vytrvat! Pestrost veřejného života, kterou časopisy zachycují, je prostě úžasná. Jen tak dál. Snad jen Buštěhradskému zpravodaji přeji více stran na postihnutí všech aktualit, které se do požadovaných stránek měsíčně nevejdou. Uzávěrky silnic, odstávky proudu, vody, atd. O náklady nemám obavy, platí je všichni obyvatelé Buštěhradu a pro Buštěhradské takřka čtvrt milionu korun ročně na informativní bulletin nic ST R A N A
17
neznamená. Ani zvýšení poplatků za komunální odpad není pro vás problém. Buštěhradským listům obecně přeji, aby
se polepšily. Detaily vynechám, rád bych ještě zažil nějaké rozhovory, které se mnou určitě otisknete.
Děkuji za vaše názory, pane Spirite… (fiktivní rozhovor zapsal JJ dne 13. 1.)
ˇ ˇ FEJETONY A PRÍBEHY
Zprávy z horší společnosti
Zpráva 1 (Před volbami rozumují dva muži středního věku u vyvěšeného plakátku kandidáta K. Schwarzenberga:)
A (všímavě):„Koukej, tenhle je takovej malej! Viděls tu velkou ceduli na tom červeným baráku pod poštou? Teď už
tam není, ale voni ji asi zase někam přestěhovali.“ B (bystře): „Jo, to sem viděl… taková plachta… a bylo na ní napsáno Volej Karla… to by mě zajímalo, vo co jim jako de …“
Zpráva 2 (V neděli ráno, po prezidentských volbách, mudruje nahlas zarputilý Buštěhraďák v krámě u Vinklů:) „…tak, a teď to maj… teď budou brečet… a ten Němec, ten ať táhne… i s tou svojí nánou… zpátky do Rakouska!“ JB
VÍTE, ŽE … Zajímavá video anketa buštěhradského filmového štábu s obyvateli Buštěhradu je ke shlédnutí na webu youtube.com, pod názvem Anketa zima 2012.
Náš muž v Japonsku Konec druhé světové války se v Evropě slaví v květnu, ovšem tento globální konflikt fakticky ukončila až vynucená kapitulace Japonska v září roku 1945. Císařský militaristický režim se vzdal teprve šest dní poté, co byla výbuchy amerických jaderných pum naprosto zničena města Hirošima a Nagasaki. Jako memento těchto událostí stojí dodnes v Hirošimě torzo železobetonové budovy, která zůstala stát, přestože vše v blízkosti epicentra doslova zmizelo z povrchu země. Tzv. Genbaku Dómu byl zakonzervován ve stavu po výbuchu jako protiválečný symbol. Domnívám se, že bude zajímavé představit vám autora oné stavby. On totiž pocházel z Čech. Marně jsem hledal nějaké výročí nebo alespoň vhodnou souvislost, ale neobjevil jsem ani žádný oslí můstek. Ve škole mi o něm nic neřekli a architektura mne začala zajímat teprve v pokročilém věku. Kdo je na tom podobně, jistě nepohrdne následujícími informacemi. Psal se rok 1880, když se manželům Valburze a Janovi narodilo již šesté dítě. Syn dostal jméno po otci, náchodském hoteliérovi – Jan Letzel. Ve východočeském Náchodě strávil celé dětství. Na prahu dospělosti odešel na státní průmyslovku do Pardubic, kde pak zůstal ještě nějaký čas po maturitě jako asistent oboru stavitelství. Tato příprava jej následně dovedla k vysokoškolskému studiu na pražské UMPRUM. Tady se věnoval především dekorativní architektuře, na počátku dvacátého století velmi populárnímu oboru. Byl také nejoblíbe2 0 1 3 , Č Í S LO 3
nějším žákem slavného českého architekta – profesora Jana Kotěry. Po ukončení studií nastoupil do ateliéru stavebního rady Quida Bělského. Prvním realizovaným projektem Jana Letzela je výstavná lázeňská budova Dvorana ve známé obci Mšené Lázně, nedaleko Budyně nad Ohří, severně od Slaného. S architekty Hübschmannem a Bendelmayerem také spolupracoval na stavbě hotelu arcivévody Štěpána, později hotelu Šroubek, na Václavském náměstí v Praze, který ovšem povětšinou známe už jako Grand Hotel Evropa. Tento pražský secesní skvost a zmíněná lázeňská budova ve Mšeném, to jsou bohužel asi jediná existující architektonická díla Jana Letzela v Čechách. Mezi další významné štace v Letzelově kariéře určitě patří dvouletý studijní pobyt v Itálii, v architektonické kanceláři
Fabrizia Paschi, a také práce pro slavného německého architekta Georga DeLalande, jehož firma působila zejména v Číně, Koreji a Japonsku. A právě práce v Japonsku, typickém svou kulturou, tradicemi a nezaměnitelnou architekturou, mu učarovala nejvíce. V roce 1909 se v cizině poprvé profesně osamostatnil, aby vzápětí založil, se svým někdejším spolužákem K. J. Horou, vlastní firmu. Letzelova celoživotní láska k Japonsku se samozřejmě projevovala i v jeho práci. Odolné železobetonové kostry, nosné zdi z neomítaných cihel a kamene, pásy drsné omítky anebo opakovaný motiv kupole, tak Letzel mistrně zúročoval Kotěrovu školu. Skvělým propojováním tradičních prvků japonské architektury s nejmodernějšími evropskými trendy si nakonec vysloužil i přezdívku „yokon
Průmyslový palac v Hirošimě 1930 – zdroj internet
ST R A N A
18
wasai“, tedy „ten, kdo evropsky myslí a japonsky cítí“. Od roku 1913 již vedl firmu sám, protože se Hora vrátil do Čech. V Japonsku vytvořil mnoho významných objektů, například budovy Ústředního svazu lékařů, kláštery Stella matutina a Sacré coeur, tokijskou univerzitu Jóchi, jezuitskou kolej, obchodní muzeum v Ósace, vstupní bránu hřbitova v Jokohamě, dívčí školu ve Futabě, vyzdobil slavnostní síň německého císařství v Tokiu, také postavil několik velvyslaneckých rezidencí, hotelů a menších staveb. Bohužel se jich do dnešní doby dochovalo jen pár. Ovšem, v srpnu roku 1915 dokončil své nejvýznamnější dílo – Prefektuální palác pro výstavy produktů v Hirošimě, jehož název byl ještě několikrát změněn, ale stále stojí dál, jako světoznámý Prefectual Industrial Promotion Hall neboli Genbaku Dómu neboli Atomový dům. Jeho charakteristická železobetonová konstrukce, navržená se zvýšenou odolností vůči častým zemětřesením, vydržela i obrovský náraz tlakové vlny a žár při výbuchu jaderné bomby, přestože stála v ten osudný den roku 1945 pouhých 150 metrů od epicentra. Dodnes je součástí hirošimského památníku. Konec první světové války a vznik samostatné československé republiky (roku 1919 byl jmenován neplaceným obchod-
Jan Letzel a Hanako - zdroj internet
ním atašé při konzulátu mladé české republiky) přiměly Letzela k omezení podnikatelské činnosti v Japonsku. V roce 1920 podnikl dlouhou cestu zpět do Prahy, kde aktivně pomáhal při návratu legionářů z ruské fronty. Vzhledem ke znalosti mnoha jazyků (němčina, angličtina, francouzština, arabština, japonština, atd.) pracoval nějaký čas v obchodní komoře a jako poradce ministra zahraničního obchodu. Snažil se podnikat, ale nedařilo se mu. V roce 1922 se proto vrací zpět do milovaného Japonska. Několik let zde ještě pracoval, například u tehdy ještě málo známé firmy Suzuki nebo jako zástupce Škodových závodů. Bohužel na vlastní kůži zažil i nevídaně tragické zemětřesení v regionu Kantó v září 1923. Zřejmě největší zemětřesení dvacátého století, při němž zahynulo 140 000 lidí, jím hluboce otřáslo. V nočních můrách jej začaly pronásledovat obavy o statiku jeho staveb. Panická neuróza byla zřejmě také následkem jeho rozvinutého onemocnění příjicí – syfilidou, kvůli které jej záhy přestanou kontaktovat příbuzní, a nakonec opouštějí i přátelé. Osamělý a vážně churav se začátkem roku 1925 rozhodne pro návrat do rodné vlasti. Zřejmě již tuší, že Japonsko opouští naposledy. Odjíždí smutný, rozčarovaný a s těžkou myslí, mimo jiné proto, že zde zanechal desetiletou adoptivní dceru Hanako Mahit – dívku ze sousedství, které věnoval mnoho času při výchově a vzdělávání. Starého mládence Letzela k ní vázal komplikovaný citový vztah. Postupující duševní paralýza jej upoutala brzy po návratu na lůžko. Krátce nato musel být hospitalizován v blázinci v Kateřinské ulici, kde také 26. 12. 1925, ve svých pětačtyřiceti letech, umírá. Pohřben byl v rodném Náchodě. Zajímavostí je, že poslední památka na Jana Letzela byla objevena až roku 2009 na Ústředním hřbitově v Brně. Je to právě náhrobek rovu č. 233, který Letzel vytvořil jako stylizovanou tradiční japonskou bránu Torii, což má být brána mezi dvěma světy… Mezi pomyslnými dvěma světy se také pohyboval český vlastenec, původem ze sudetského Náchoda, který se proslavil jako autor asi nejznámější budovy od českého architekta ve světě. S jeho životním příběhem jsem tímto chtěl velectěné čtenářstvo seznámit. JB
Rozhovor s opravářem plynových kotlů Dobrý den, pane Matoušku, vím o vás, že jste, spolu se svým otcem, pečlivými pracovníky v rámci oprav a revizí plynových kotlů. Co vše jste schopen v rámci zákona o revizi kotlů a komínů pro své zákazníky vykonávat? Montáže, revize a opravy plynových zařízení. Dodávky nových kotlů a regulací, včetně montáže, vyvložkování komínu a uvedení do provozu. Můžete stručně popsat, v jakých cenových relacích se pohybujete za jednotlivé úkony? Servis-revize 600 Kč až 1400 Kč včetně dopravy. Cena se liší podle plynového zařízení. U kondenzačních kotlů provádíme měření spalin analyzátorem, tím je možné přesné nastavení a zajištění maximální účinnosti kotle. Hrozí občanům nějaký postih za neprovedení revize? V případě pojistné události po nepředložení platné revize pojišťovna nevyplácí pojistné. Dále hrozí z důvodu zanesení kotle jeho nevratné poškození a zvýšená spotřeba plynu. V jaké územní oblasti působíte? Celý Středočeský kraj a Praha. Pokud by občané Buštěhradu chtěli využít vašich služeb, kam by se měli obrátit? Na náš NONSTOP telefon: 725 0071 10 Pohotovostní výjezdy přijímáme, a to bez příplatku. Děkuji za krátký rozhovor.
(JJ)
Palác po výbuchu atomové pumy – zdroj internet
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
19
ˇ ˇ NÁM PÍŠÍ CTENÁRI
Úvahy od Bastily k močítku Úvaha první o náhlé svobodě: Zprávy o volbách milerád nechám jiným, však zkoumaje nabízený sortiment, pomyslel jsem na to, že doba dospěla k určitému zlomu. Hle, zoufalá udržitelnost zdání pokroku je vtipně rozptýlena nevídanou možností plebiscitu o hlavě státu. Lide český, teď zakus to břímě demokracie, jajkají političtí krocani a krůty, přidržujíce si na mazaných hlavách svá zlevněná másla. A co my, kterým nikdo nenamaže? Sametově strhneme Václava Druhého ze zdi, a už si to šupajdíme ku trikolórou zdobeným urnám, abychom rozechvěni co francouzští revolucionáři prvně zažili ten opojný okamžik dosud nepoznané svobody. Dočetl jsem se, že bylo při dobytí Bastily osvobozeno jen sedm vězňů – dva internovaní šílenci, čtyři padělatelé a jeden z incestu obžalovaný hrabě – nesměju se, protože podobnost je to hodně vzdálená a čistě náhodná! Úvaha druhá o obratníku a sadaření: Sesazení božského Kájíka ze zlatého slavičího trůnu divotvorným idolem muzikantských lidušek princem Klusíkem, je pro mne, jednadvacátého prosince rozeného přijímače popmusic, překvapivý obratník. Jenom ta poněkud plesnivějící panovnická sesle by, spíš než kralevice, potřebovala pořádného čalouníka. Ale co, nebývá právě údělem kraleviců dumat nad relikviemi a poukazovat na hnilobu? No, a toho čalouníka také raději nebrat, to už tu jednou bylo, a špatně to dopadlo. K trůnu se hodí šašek. Líbil by se mi tam třeba teatrálně náckovitý rytíř Landa, co zrovna nedávno zapřáhnul do káry své schizofrenní obsese čerstvé kohouty. Totiž, pro ty na trůnech i okolo nich nazrává čas k přesazování. Nemusíme přeci pořád naoko opečovávat ty naše přestárlé a vysílené sady? Sem tam sice ještě něco málo vyplodí, ale jsou to už povětšinou jen taková ta strupatá pláňata. Úvaha třetí o syndromu vyhoření: V Buštěhradě nás žije poměrně dost. Řeklo by se, mnoho lidí – mnoho názorů; ba ne, mnoho je bohužel jen těch, 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
kteří statečně mlčí. A ještě je dost takových, kterým je všechno fuk. Asi relikt z dob minulých, když bylo vyjádření vlastního názoru doslova nebezpečné. Naštěstí jsou i tací, co dokážou alespoň srozumitelně zformulovat své postoje a snaží se prosadit důležité změny v organismu města. Prakticky bychom bez nich neměli třeba tak hezká hřiště pro děti, Pavlovo muzeum, kulturní Sýpku, pestrý Pelíšek, Jarmarky mezi rybníky, veselý Masopust nebo důstojnou Stezku buštěhradskou historií. Chodili bychom dál na koncerty a úředně vybrané akce, ale Buštěhradu by zřejmě dávno chyběl slavný pivovar, na místě zříceného barokního zámku by vyrostl třeba nějaký kurníkovitý Kaštanín, a už vůbec bychom nečetli tenhle časopis. Pravda, v tom boji mnohdy donkichotském zůstávají jen bláhoví vytrvalci. Kolik však bylo těch, co tak dlouho naráželi na všeobecný nezájem či něčí nesmyslný odpor, že to prostě vzdali, vyhořeli. Je jich škoda. Proto je na čase, aby se probudili noví blaničtí, kteří znovu zaplanou touhou něco pro něco dělat. Úvaha čtvrtá prostě o Zvonokosech: Ústřední zápletkou provokativní knížky Gabriela Chevalliera je vášnivě diskutovaná stavba veřejného pisoáru uprostřed obce. Příměrem, tady u nás máme v centru pozornosti dominantu barokního zámku. Postoj k existenci veřejné toalety rozdělil obyvatele dotyčného jihofrancouzského městečka na dva takřka nesmiřitelné tábory. I v Buštěhradě máme zatvrzelé Zámkobijce a optimistické Zámkomilce! Problém močení ve Zvonokosech se stal předmětem maloměstského volebního boje. Také vleklá rekonstrukce buštěhradského zámku byla již mnohokrát zneužita v jidášském způsobu politického soupeření. Cílevědomou záchranou historické památky je někdo nadšen, jiného to zase jen dráždí a pohoršuje. A zámek sám, podobně jako nepoužívaný záchodek, stojí tiše opodál té zákopové války. Autor osmdesát let starého dílka také nechává
vlastní stavbu obecního močítka jaksi nenápadně zmizet. Hlavním tématem jsou totiž charaktery a vztahy mezi obyvateli městečka. Záměrně staví do popředí takové ty smyslnější a sexuálně aktivnější postavy proti zatrpkle zaschlým až frigidním závistivcům. Tak vlastně nevím, mám doporučovat četbu o ambiciózním rozvážném starostovi Bartoloměji Pěšinkovi, o žádoucí rusovlásce Juditě Čuprové, o zneuznaném učiteli Kulíškovi, o vzorném prodejci kol Evženu Bzikavkovi nebo naivce Hortenzii, a zároveň o škaredé, výbojně zbožné a pokrytecky laskavé Eulálii Čubíkové, o důležitě namyšleném hloupém doktoru Funebralovi, o lidsky vyschlém notáři Sakumpakovi, sebelítostivém nekrofilním lékárníkovi Famfulovi nebo prostoduchém a skandálně hříšném faráři Severinovi, co se pořád snažil být se všemi zadobře? Ale co, zkuste a uvidíte! Stojí za to, ocitnout se vmžiku o desítky let zpátky a stovky kilometrů daleko, třebaže z Buštěhradu neuděláte ani krok! A dost možná i vám dojde, že je nezbytné, aby se něco změnilo nejen okolo nás, ale aby se něco změnilo hlavně někde uvnitř nás. Jinak bychom se jen dál bezduše brodili v těch svých „promočených Zvonokosech“, podobni obecním bláznům, které dříve nebo později čeká nějaká ta zbloudilá kulka. JB
Volby Civilizační procesy se odvíjejí v jiném rytmu než ty, které odrážejí stav vědomí dané společnosti. Co tedy představuje těch pět let, po které nám bude nutné – pokud možno ne pasivně, prosím – přetrpět zneklidňujícím způsobem zahájené prezidentství Miloše Zemana, vedle více než 200 let onoho stále nedokončeného úsilí nazývaného „národní obrození“ proměnit kdysi Germány podmaněné české etnikum v moderní evropský národ? Málo přece, nic než prodloužení našeho čekání, a v žádném případě to ST R A N A
20
neznamená smrt našich vlasteneckých nadějí. To, co vadí, není ani tak to, že Karel Schwarzenberg nevyhrál, jako metody, za jejichž použití se podařilo uspět jeho soupeři: včetně toho, jaký signál tento druh vítězství vysílá směrem nejen k ostatním národům, ale především směrem k nám samotným. K nově – demokraticky – zvolenému prezidentovi bychom nebyli takto přísní, kdyby jeho úspěch nebyl založen na popření devízy naší republiky, již si její zakladatel nechal vyšít na svou zástavu: „Pravda vítězí“. Kampaň vedoucí k tomuto úspěchu zjevně obsahovala snahu přesvědčit veřejnost o tom, že jeho odpůrce zpochybňuje poválečné uspořádání ve střední Evropě. Že by pouze nevinný politický fígl, k nimž ve volebních kampaních běžně dochází? Podle nás prachsprostá lež, o to škodlivější, že posvěcuje politickou chybu, jejíž nepřipouštění nadále komplikuje rovnocenné zařazení českého národa do koncertu plně emancipovaných, sebevědomých evropských národů, a podporuje představu, že tento se nadále topí v jakési mimoevropské bažině. Ano, „chyby“, jak řekl svého času kníže Talleyrand, taktéž jako náš „kníže“ ministr zahraničních věcí jisté země, „jsou někdy horší než zločiny“. To se dá plně uplatnit i na „odsun“ samotný, jenž představoval nejen zločin, ale zjevně i chybu, jak to dokazuje už samotný fakt, že se nám jako strašidlo vrací do veřejných debat po bezmála 70 letech. Co vlastně řekl Karel Schwarzenberg? Pouze to, že z dnešního pohledu by bylo vystěhování Němců posuzováno jinak než ve své době, kdy představoval zcela srozumitelnou reakci na právě prožité hrůzy. A copak to není pravda? Proč by nám mělo podobné tvrzení vadit, včetně zdůrazňování přesvědčení, že připouštění kolektivní viny se příčí našim morálním a právním principům? Určitě by nám to vadit nemělo. Nevadí to ani autoru těchto řádek, od dětství živeného vyprávěním o zvěrstvech páchaných „Sudeťáky“ na zubožených účastnících tzv. „pochodů smrti“, při nichž zahynul jistý počet přátel jeho rodiny. Dokonce se domnívá, že by nám po2 0 1 3 , Č Í S LO 3
dobná reflexe možná pomohla i v naší snaze o tolik reklamované „překonání minulosti“, a to i při posuzování období, v nichž by už nešlo o ty, které naději neztrácející Masaryk nazýval „našimi Němci“. Nebudeme se tu ohánět Biblí, která mluví „o trámu v oku svém“, a následně posuzovat, nakolik ta či ona tříska v oku těch či oněch je porovnatelná s tím či oním trámem v očích těch druhých. Víme jen, že dospělost spočívá v tom, že se dotyčný jedinec neohání vinami druhých k tomu, aby ospravedlnil své vlastní činění, a věčným poukazováním na to, že „on si nezačal“. A totéž by mělo platit o jedincích, z nichž se skládají celé národy. Představa, že barbaři jsou ti druzí, na rozdíl od „nás“, je – jak nám vysvětluje moudrý antropolog či etnolog Claude Lévy-Strauss – základní představou právě barbarů samotných. Oproštění se od této představy spočívá v připouštění myšlenky, že nikdo není barbar, či chcete-li, naopak, že barbar dřímá v každém z nás. A existuje-li nějaký civilizační projekt hodný tohoto jména, tak je to právě potírání barbarství ve vlastním nitru, spojené se snahou ho potřít ve společenství, ke kterému náležíme. Tento projekt se nazývá Evropa. Génius evropské civilizace, za jejíž neoddělitelnou součást se považujeme, spočívá v odvěké, po staletí se vyvíjející schopnosti této civilizace vrhat kritický pohled na sebe samu a analyzovat vlastní dějiny. Tato civilizace si je zároveň vědoma, že tato schopnost není nabyta jednou provždy a že se může snadno vytratit. Sebekritičnost spojená s pocitem vratkosti je asi to hlavní, co dělá rozdíl mezi evropským civilizačním okruhem a jinými okruhy, jejichž vykročení obdobným směrem je často nadále brzděno fanatismy, ať už náboženského, nebo nacionalistického druhu. Z již řečeného vyplývá, že hranice mezi všemi těmito okruhy není ani tak geografická jako hranice uvnitř každého z nás. Je tudíž na každém z nás, abychom si tuto hranici přísně střežili a nenechali se zaplavit návaly nesnášenlivosti a nevraživosti. Zejména když se definujeme coby „federalista“ a aspiruje-
me na funkci zástupce vlastního státu navenek. V euroslangu bychom mohli říct, že nevraživost vůči druhým má věru minimální eurointegrační potenciál. Takhle bychom Evropu opravdu nesjednotili. Ledaže náš cíl je úplně jiný!? (vyšlo v časopise Přítomnost. Autor Petr Fleischmann; 28. 1. 2013)
O politických nálepkách, reflexi prezidentské volby a vládě v Buštěhradě Před pár dny mi nejel autobus. Přes nástěnku skautů a Pelíšku jsem došel až k vývěsce ČSSD, na které se můžeme poslední dobou seznamovat s reflexí dění v Buštěhradě od pana Janouškovce, aktivního občana, který se stará. Jen víc takových… aktivních občanů, kteří se starají. Ač nevolič ČSSD (s výjimkou pana Dienstbiera staršího) s ním někdy souhlasím, někdy nesouhlasím, někdy ho „neučtu“... Každopádně jsem rád, že tu je, píše a mluví, čímž dokládá, že politika, i ta naše buštěhradská, je věcí veřejnou. Jenže teď jsem se na nástěnce například dočetl, že „vedení města v koalici s TOP 09 vynakládá zvýšené prostředky na vydávání místního informativního BZ“ a vedle toho smířlivý článek o prezidentské volbě plný nadějí nad zvolením „našeho“ nového „středo-levicového“ prezidenta, zakončený „připomenutím“ celorepublikových výsledků (55 % pro Zemana). To všechno je jistě pravda, po prezidentských volbách napěchovaných nepravdami téměř balzám pro naše uši. Takže, kde že je problém? Ze zasedání městského zastupitelstva se už dávno stala fraška, kde osobní animozity potírají veškerý obsah. K tomu teď navíc přichází snaha přenálepkovat osobní spory stranickými značkami (je pan Sejkora více panem Sejkorou, nebo zástupcem TOP09?), a celé dění v Buštěhradě přejmenovat na spor levice s pravicí. Což na mě působní jako bohapustý pokus o manipulaci. Proč ještě v článku z listopadu 2012 o krajských volbách pan Janouškovec uvádí detailně hlasy z Buštěhradu (zvítězila levice, ČSSD 165 hlasů a KSČM 163 hlasů) a neuvádí, že u nás v Buštěhradě při prezidentST R A N A
21
ských volbách dostal Karel Schwarzenberg 765 hlasů, tedy 55 %? Ne, nechci otevírat rány z prezidentských voleb, ani kritizovat pana Janouškovce, který občas asi musí hovořit stranicky a podřizovat se populistickému tónu. Chci upozornit na nebezpečí, jež se skrývají v uplatnění stranického klíče, který logicky lídři místních stranických organizací prosazují. V současném vedení města jsou lidé schopní a důvěryhodní, schopní, ale nedůvěryhodní, neschopní a důvěryhodní, stejně jako ti neschopní a nedůvěryhodní. Pokud si od každého vezmeme jeden exemplář, a ti se sejdou v jedné straně, ocitnou se lidé, kteří by mohli tvořit perfektní tým a vzájemně se doplňovat, na různých stranách barikády. K tomu na každé straně ten jeden nedůvěryhodný, a zároveň schopný se do zastupitelstva prosadit, vyvolá takovou animozitu těch z té druhé strany, že jejich potenciál bude zcela vyplýtván štěkáním na své souputníky, třeba opět schopné a důvěryhodné, kteří budou hájit svého soudruha. Pokud jsou tu opravdoví straníci, ať za své strany kandidují, je ale nebezpečné operovat stranickými nálepkami u těch ostatních, a je škoda, když se jimi dobří kandidáti sami nálepkují, protože tak se nám podstata věci ještě více vzdaluje. A jestli současné vedení města (tedy všichni zastupitelé) za něco zaslouží kritiku, tak to není způsob nákupu multikáry, ale přístup k vedení obce, absence snahy jít vstříc občanům a neschopnost racionálně mluvit s lidmi na druhé straně našeho malého rybníku. Můžeme být nespo-
Chléb pro Hiromi Bendovou (pečený bez domácí pekárny)
1 kg hladké mouky, 3 lžičky soli, 1 lžíce cukru, 6 dkg droždí (stačí zakoupená kostka, byť má 42 g), 1 lžíce kmínu, 6 dcl vlažné vody, 2 lžíce octa, 1 vejce Mouku vsypeme do mísy. Uprostřed uděláme důlek, do kterého 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
kojeni s tou velkou politikou, jenže ta naše malá ji v lecčems předčí. A pokud zkombinujeme to nejhorší z obou, budiž nám halda lehká. (Jan Mrkvička) Chtěl bych jen krátce reagovat na pana Mrkvičku. Předně chci poděkovat za jeho názor, ale i za to, že čte i jiné příspěvky než v místních periodicích. Na mnoho nadhozených otázek dostane jistě odpověď v jiných článcích tohoto čísla. Bohužel se nemohu ztotožnit s názorem, že celé dění v Buštěhradě se přejmenovává na spor levice s pravicí. Podle mého názoru zde existují dvě uskupení, ve kterých je pestrá směsice lidí smýšlejících politicky odlišně, ale která, u každého jinak, spojuje stejný cíl. A to mám na mysli, jak místní koalici Pro Buštěhrad – TOP 09, tak i zcela nadstranickou skupinu opozice, kde bychom opravdu těžko hledali čistou levici nebo pravici. Každopádně mě příspěvek pana Mrkvičky inspiruje k tomu, abychom nastínili místním obyvatelům, jak to vlastně vypadá v rozložení buštěhradské veřejně aktivní společnosti vzhledem k vedení obce. Doufám, že se tomu budeme věnovat v některém příštím čísle. Ještě jednou děkuji za příspěvek. (Jiří Janouškovec)
Nepotěšili jste mě, ani já vás nepotěším Oba buštěhradské časopisy nedávno umístily na své titulní strany obrázky z prosincové návštěvy nového krajského hejtmana Josefa Řiháka v areálu
dáme cukr, rozdrobíme droždí, zalijeme dvěma deci vlažné vody a necháme na teplém místě 10 minut vyběhnout kvásek. Sůl a kmín nasypeme kolem důlku s kváskem. Na kvásek nalijeme další dvě deci vody s octem a nakonec ještě poslední dvě deci vlijeme do mouky. Vše dobře propracujeme a necháme na teplém místě asi půl hodiny kynout. Z vykynutého těsta vyválíme dva bochníčky,
buštěhradského zámku, zřejmě v bláhové naději, že se vyhlídky na dokončení jeho kompletní rekonstrukce konečně zlepší. Poslední mediální zprávy však jasně hovoří o tom, jak se naše naděje rozplývají. Sociální demokrat Řihák se ovlivnit nedal a vyslovil se k buštěhradskému zámku více než jasně: „Nejsem pro dostavbu. Je to velká investice. Nejde jen o stavbu samotnou, ale i o údržbu a provoz, respektive jeho mandatorní výdaje.“ Krajští radní už rozhodli (rada kraje = 7 členů ČSSD, 4 členové KSČM + opoziční menšina TOP a ODS), takže pokračovat v rekonstrukci se nebude! Prý „aby šly finance do potřebnějších oblastí“, tak se namísto kontroverzní rekonstrukce zámku v Buštěhradě bude záhy budovat „mnohem potřebnější“ památník odboje na zámku v Panenských Břežanech (kdysi oblíbené sídlo R. Heydricha). Můžeme jen doufat, že si tam z Buštěhradu neodvezou „svůj zámecký park“, když už do něj vrazili tolik peněz. Třeba, když to dobře dopadne, tak nám ho levně prodají. Hejtman Řihák, který sám navrhl zbourání buštěhradského zámku, ještě nedávno sliboval, že nás „nenechá na holičkách“. Jak to myslel, je zřejmé již z toho, že se nyní poněkud zmateně vyjádřil „proti dostavbě“, přestože se tu nikdy nic nedostavovalo, ani dostavovat nemělo. Vypadá to, jako by nepochopil, že zatím všechny investice do rekonstrukce zámku vložilo pouze město Buštěhrad. Středočeský kraj jako vlastník většiny zámeckého areálu investoval jen do obnovy parku, zatímco v zámku obrazně „dodnes nezatloukl ani hřebíček“. JB
které položíme na sádlem vymazaný a hladkou moukou poprášený plech. Po upečení potřeme rozkvedlaným osoleným vajíčkem a ještě dáme do trouby. Pečeme cca na 220 stupňů z obou stran 30 minut + 10 minut potřený. A teď můžete přivítat i zahraniční návštěvu. Pozor, nezapomenout na sůl! Heble
ST R A N A
22
ˇ BUŠTEHRADSKÝ CHODEC
Kozlerovy schody K baště Králičovny přiléhají široké schody, spojující Starý hrad s Revoluční ulicí. Tato důležitá buštěhradská zkratka však nebývala vždycky pohodlným schodištěm. Původně se skalnatou strání klikatila jen obtížně schůdná stezka, po níž se obvykle sápali jen truňkuchtiví vesničané k oblíbenému mázhausu. Jedním z nich býval také muzikant-citerista Karel Cibula. Buštěhradský rodák v mládí sedával v jedné lavici reálného gymnázia s Matějem Kozlerem, původem z Drozdova na Hořovicku. Přátelství obou spolužáků, prohloubené ještě společným studiem na pražské technice, přetrvalo doslova věky. Četné vzájemné návštěvy si kamarádi rádi zpestřovali popíjením piva a kořalky, k nemalé radosti jejich početných rodin. Ale co zmůže lamentace žen a pláč opouštěných dětí proti posvátnému a hlubokému svazku dlouholetých kumpánů. Někdy navštívil Karel svého přítele Matěje u nich v Drozdově, však mnohem častěji dojížděl Kozler do Buštěhradu. Pochopitelně, hořovické ležáky se ani v nejmenším nedaly srovnávat s lahodnou chutí piva buštěhradského. Ale byl tu ještě jeden důležitý důvod. Svého času se zde totiž oba vystudovaní stavitelé podíleli na budování nových pivovarských sklepů. Problémy s četnými prameny spodních vod buštěhradských strání na ně kladly velmi vysoké odborné nároky. Samotná vazba k pivovaru však naplňovala zvláštním smyslem jejich každodenní práci a snadná dostupnost pěnivého moku pak přinášela přirozenou radost. Důsledkem toho byl nepřehlédnutelný fakt, že oba stavitelé byli pod parou již brzy zrána a k večeru už končili doslova na šrot. I cesta po rovině jim pak samozřejmě činívala nemalé potíže. V Buštěhradě, rozloženém po strmých svazích, si však ani střízliví chodci horizontálního 2 0 1 3 , Č Í S LO 3
pohybu moc neužijí. Natož podroušení inženýři. Za takových okolností byla krkolomná cesta výše zmíněnou pěšinou nahoru do hradu srovnatelná snad jen s utrpením alpinistů ve vrcholových partiích himálajského velikána. Skalnatý výšvih se drolil a rozdíral dlaně při snaze udržet alespoň zdánlivě stabilní pozice. Mnohdy to byl takříkajíc nekonečný boj o holý život. I tak ale bývala námaha dříve či později korunována úspěchem. Snad nejhorším nápadem se však jevila vražedná cesta opačným směrem. Již při pouhém pohledu na střechy domků hluboko dole berou leckoho tísnivé pocity i dnes. Avšak pro kurážné alkoholiky ani strmá stezka překážkou nebyla. Několik takových lehkovážných sestupů se spíše podobalo volnému pádu, ale tvrdá přistání byla s příslovečnou dávkou štěstí snesitelná. Snad zpětný pohled na životu nebezpečnou strminu, na nevratně poškozené oděvy, na množství podlitin a odřenin, a také myšlenka na opakující se domácí výslechy přivedly jednoho dne přátele k závažnému rozhodnutí. A byl to právě Matěj Kozler, který vyřkl onu historickou větu: „Už mě to ...,, vezmeme motyky a vykopeme tu schody!“ Podle dostupných informací z neexistujících pramenů však nebyl onen nápad realizován až tak doslova. Vzdělaní pijani si totiž na kopáčské práce najali obecní nezaměstnané a pro následné stavební úpravy využili řemeslníky ze stavby pivovarských sklepů. Ostatně, odtud prý pocházel i všechen použitý stavební materiál. Pionýrské dílo bylo dokončeno za neuvěřitelné čtyři týdny, koncem roku 1865. Oba stavitelé za něj byli náležitě odměněni v naturáliích, na Vánoce šafářem a na Silvestra pak buštěhradským stárkem. Lze se domnívat, že hlavní Kozlerovou motivací bylo též poněkud vtíravé břímě zodpovědnosti vůči vlastním dětem. Měl jich v Drozdově devět,
narozených jako schůdečky – posuďte sami: Pepička 1846, Frantík 1849, Maruška 1851, Jan Baptista 1854, Ančí 1856, Vincenc 1859, Venoušek 1861, Josef 1864 a Christina 1865. Přestože se na oba tvůrce časem pozapomnělo a i do jejich díla se s chutí zahryzl zub dějin, myslím, že svým nápadem Matěj Kozler zásadně změnil tvář této části obce. Rozpadající se schodiště bylo před několika lety dorekonstruováno. Stávající kluzké schodnice a celkový architektonický dojem mu přisoudily lidový název „schody do metra“. Vloni inicioval místní okrašlovací spolek umístění informační cedulky na betonové zábradlí v dolní části schodů, ale městský úřad k tomu nedal svolení, proto byla tabulka s nápisem „Kozlerovy schody“ slavnostně připevněna (s laskavým dovolením pana Kühnela) na stěnu přilehlé garáže. I přes odmítavý přístup úředníků se dnes mohou návštěvníci města seznámit s jednou z nejoblíbenějších a nejvyužívanějších staveb Buštěhradu. (S využitím Almanachu 500 let města Buštěhradu, Českého hudebního slovníku, Vlastivědného dokumentačního fondu – Podbrdsko-Encyklopedie, webových stran obcí Buštěhrad a Drozdov, webu stavební firmy FISA, hlášení CIA-FBI Buštěhrad a dalších dílčích informací připravil a sepsal, jako součást kapitoly „Co v kronikách nenajdete“ své aprílové seminární práce, Jiří Blesk.)
ST R A N A
23
Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893 Obrázek na titulní straně: Masopust. Foto Monika Źitníková Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum, Okružní 849; www.bustehradskeforum.cz Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec;
[email protected] Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ), Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP) Korektura textu: Jan Dvořák; Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Den vydání: 25. 2. 2013. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 4. 2013 Tisk: Kočka Slaný Náklad 1000 ks Cena zdarma
2 0 1 3 , Č Í S LO 3
ST R A N A
24
