NÁROD SE BRÁNIL Protinacistický odpor a odboj V letech nesvobody se opravdu jen malá část národa zapojila do organizovaného ilegálního odbojového hnutí, které vedlo proti okupační moci skutečný boj. V počátečním období protektorátů se projevil duch celonárodního odporu v celé řadě podob. Rozšířily se živelné odmítavé reakce na okupaci. Lidé si předávali „desatero“ jak se chovat k Němcům., národ se bránil i vtipem a anekdotami. Šířila se šeptaná propaganda, zejména při šíření zpráv ze zahraničního rozhlasového vysílání z Londýna. Akce protinacistického odporu Nejrůznější protiněmecké projevy se postupně proměňovaly v otevřenější akce nesouhlasu, vytvářel\y se všenárodní opoziční jednoty, jednou z akcí byl i převoz ostatků K. H. Máchy na vyšehradský hřbitov. Masový ohlas měly četné národní poutě. Tyto a další akce dotvářely celek české protinacistické rezistence (hnutí odporu), kam patřil i odboj zahraniční, s nímž se udržovalo spojení. Odbojové organizace Od jara a léta 1939 se na území protektorátu vytvářely první odbojové skupiny, organizace, a dokonce celá odbojová centra: Nejrozsáhlejší odbojovou organizací na počátku okupace se stala Obrana národa (ON), převážně byla složena z bývalých důstojníků a legionářů., na její činnosti se podíleli členové Sokola, učitelé a železničáři. Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), ve svých řadách měl široké politické a sociální zastoupení. Po průlomu gestapa do sítí Obrany národa (jaro 1940) se PVVZ stal nejvýznamnějším představitelem demokratického odbojového proudu. Program Za svobodu do nové Československé republiky nebyl jen programem PVVZ, ale celého národního demokratického odbojového proudu, který se v průběhu – roku 1940 soustředil do Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Na vytvoření odboje se podílely vydavatelské skupiny řady ilegálních časopisů, v nichž vynikal Český kurýr.
Komunistický odboj Složitou cestou procházel komunistický odbojový proud, který navazoval na činnost politické strany – KSČ. Když uzavřel SSSR s Německem pakt o neútočení, hodnotila KSČ probíhající válku jako oboustranně nespravedlivou. Komunistická strana dostala z Moskvy pokyn, že se má připravit na převzetí moci a provést revoluci bolševického typu. To vehnalo KSČ do izolace vůči společnosti. Gestapo považovalo boj proti ilegální KSČ za svůj prvořadý úkol, a proto její ztráty byly značné. Po napadení SSSR Německem se mohla zapojit do celku českého odbojového hnutí a navázat spojení s jeho dalšími složkami. Úspěšná byla zejména činnost Ústředního národně revolučního výboru české inteligence. Útok proti odboji V roce 1941 vyvrcholila odbojová aktivita, která začala vážně narušovat hladký chod německého válečného hospodářství v protektorátu, proto byl do Prahy poslán R. Heydrich. Jeho úkol zněl: zlikvidovat český domácí odboj. Odboj se střetával s gestapem od samého začátku, proběhlo několik vln zatýkání, největší vlna zatýkání přišla na podzim a v zimě 1941, Řada vedoucích představitelů odboje byla zatčena, prozrazeno bylo spojení s protektorátní vládou a bylo přerušováno radiotelegrafické spojení s Londýnem (spojení s Moskvou bylo odhaleno již v únoru 1941) Odboj se ocitl v těžké krizi, pomoci mu mělo vyslání parašutistických výsadků.
SLOVNÍČEK kolportér monsignore
pouliční nebo podomní rozšiřovatel tiskovin čestný titul římskokatolického duchovního udělený papežem
ZAPAMATUJTE SI: březenduben vytváření prvních organizací domácího odboje 1939 léto 1939 národní poutě a slavnosti na památných místech vyjadřující ducha odporu proti okupaci podzim – zima 1939 vlna zatýkání a poprav příslušníků domácího odboje
FORMY ODBOJE, HEYDRICHIÁDA Vyvrcholením celonárodních akcí odporu proti okupaci se stal bojkot pražské městské tramvajové dopravy dne 30. září 1939, tramvaje nevyjely, lidé šli do práce demonstrativně pěšky. 28. říjen a 17. listopad Úspěch této akce ovlivnil i přípravy demonstrativních oslav 28. října 1939. Vyšla řada letáků jak si výročí založení republiky připomenout., i když tento den nebyl oficiálně státním svátkem. V mnoha podnicích se nepracovalo, lidé vyšli svátečně oblečeni. Proti demonstrantům, jejichž značnou část tvořili studenti, zasáhla okupační moc. Byl zastřelen dělník Sedláček a smrtelně zraněn student medicíny …………… …………………………….. Jeho pohřeb 15. listopadu 1939 provázely nové studentské demonstrace. Následoval tvrdý zásah okupantů. Vystoupení studentů pro ně bylo vítanou záminkou k uzavření všech českých škol ……………………………….. 1939, k zastrašující popravě 9 představitelů českého studentstva a k odvlečení více než 1200 vysokoškoláků do koncentračního tábora. Tato akce okupantů vyvolala vlnu odporu a pobouření ve světě. Formy odboje Množily se případy takzvané nepostižitelné……………………, při kterých se uplatňoval důmysl, chytrost a šikovnost českých lidí. Stačilo nedodržovat výrobní postupy, sypat písek do ložisek apod. Odboj rozhodně nevolil záškodnické činnosti, k tomu mu chyběly potřebné technické prostředky. V úvahu nepřicházel ani přímý ozbrojený, či dokonce partyzánský boj. Odbojové síly zůstaly totiž úplně odzbrojeny, navíc k tomu nebyly příhodné podmínky. Uplatňoval se odboj kulturní. Byly vydány Vančurovy Obrazy z dějin národa českého, které připomínaly hrdou a slavnou národní minulost. Zvláštní formou kulturního odboje byly všestranné kulturní aktivity židovských vězňů (včetně dětí) v Terezíně. Velmi rozšířenou a úspěšnou formou odboje se stala zpravodajská činnost. Informace o výrobě v českých zbrojovkách, zprávy z oblasti železniční dopravy či mezinárodního telefonního a telegrafního styku se skládaly do zpravodajské mozaiky u vojenských odborníků a většinou radiotelegrafickou cestou pak putovaly do Londýna. Měly význam pro Spojence, kteří zpravodajskou výkonnost odboje vysoce cenili.
Předními organizátory zpravodajské služby byli tři důstojníci československé armády, říkali si Tři králové: Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, všichni Tři králové položili život za svou vlast. Balabán byl popraven 3. října 1941, Mašín byl zastřelen na kobyliské střelnici 30. června 1942 a Morávek při obklíčení gestapem 21. března 1942 se raději zastřelil. Příchod Heydricha do Prahy R. Heydrich hned po svém příchodu do Prahy (27. září 1941) vyhlásil stanné právo, které skončilo až 20. ledna 1942. Okamžitě zahájily činnost stanné soudy, které rozhodovaly o popravách příslušníků domácího odboje a to bez jakéhokoli důkazního řízení. Červené vyhlášky oznamovaly stovky popravených, tisíce lidí putovaly do koncentračních táborů často s označením „návrat nežádoucí“ Za této situace se v Londýně představitelé českého odboje rozhodli, že vyšlou ve spolupráci s armádními složkami Velké Británie do protektorátu vycvičené a vybavené parašutisty, kteří měli rozvíjet zpravodajskou činnost a provést některé sabotážní akce. Přípravy a provedení atentát (operace ………………………) Dva z československých parašutistů Jan Kubiš a Jozef Gabčík, dostali specielní úkol: měli provést atentát na R. Heydricha. Na svoje poslání se připravovali několik měsíců. Navázali spojení se sokolskou organizací Jindra a při vlastní akci jim pomáhal další parašutista Josef Valčík. Atentát provedli v Praze-Kobylisích dne 27. května 1942. R. Heydrich utrpěným zraněním podlehl. Atentát byl v tehdejší protifašistické Evropě považován za mimořádný čin. Přispěl k upevnění mezinárodní pozice československého prezidenta a emigrační vlády. V protektorátu byl přijat se souhlasem, ale zároveň s obavami, které, jak se ukázalo, byly oprávněné. Okupační režim zahájil vlnu teroru a represí. Opět bylo vyhlášeno stanné právo, cílem teroru bylo likvidovat českou inteligenci, v níž nacisté viděli, že je schopna vést a organizovat odpor proti germanizaci. Druhé stanné právo skončilo až 3. července 1942. Jeho bilance byla děsivá. Nacisté zatkli přes 3000 osob a více než 1500 jich nechali popravit. Dne 10. června 1942 srovnali se zemí obec ………………a o 14 dnů později vypálili obec ……………………………
Svůj čin zaplatili životem také atentátníci a s nimi další parašutisté a to zradou jednoho z nich se gestapo dostalo k jejich úkrytu v kostele v Resolově ulici v Praze. SLOVNÍČEK Diverzní (činnost) – záškodnická, podvratná ZAPAMATUJTE SI : 28. říjen 1939 celonárodní demonstrace proti okupačnímu režimu v protektorátu 17. listopad perzekuce studentů a uzavření vysokých škol 1939 27. květen atentát na zastupujícího říšského protektora R.Heydricha 1942 červen 1942 vyhlazení obcí Lidice a Ležáky
ČESKOSLOVENŠTÍ VOJÁCI NA FRONTÁCH DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Českoslovenští vojáci v Polsku Zárodek československých zahraničních vojenských jednotek se začal vytvářet už koncem dubna 1939 na polském území. Příhodné podmínky však polská vláda k jejich formování nevytvořila. Po napadení Polska Německem uznala Československý legion, který zasáhl do obranných bojů po boku polské armády. Po porážce Polska část legionu přešla na rumunské území, ale většina byla i s jeho velitelem Ludvíkem Svobodou zajata Rudou armádou, která okupovala východní části Polska. Českoslovenští vojáci v SSSR V SSSR umístili československé vojáky do internace. Na počátku roku 1940 část odjela do Francie, další část byla přemístěna do Palestiny na jaře roku 1941, kde byla zařazena do československé vojenské jednotky na Středním východě, v níž bojovali i Židé. Na území SSSR zůstala jen menší část příslušníků Československého legionu. Po podepsání československo- sovětské úmluvy z července 1941 se z této menší části začala formovat československá vojenská jednotka v SSSR. Na jejím vytváření se podílel především plukovník Heliodor Píka. Vznikl I. samostatný prapor, který zahájil výcvik v Buzuluku. Velel mu Ludvík Svoboda. Na počátku roku 1943 byl nasazen na frontu a měl necelých tisíc mužů. 8. března 1943 se vyznamenal v bojích o vesnici Sokolovo. V listopadu 1943 se tato jednotka podílela na osvobozování Kyjeva a na přelomu roku 1943/1944 se ocitla v těžkých bojích u Bílé Cerkve. Od jara roku 1944 byla tato jednotka přebudována na I. československý armádní sbor, což bylo umožněno náborem mezi volyňskými Čechy a také masovou dezercí slovenských vojáků, kteří nechtěli bojovat na straně Hitlera. Od září 1944 se pak tento československý armádní sbor, v němž sloužilo necelých 17000 osob, podílel na postupném osvobozování území Československé republiky. Českoslovenští vojáci na Západě Československé vojsko se budovalo i na Západě. Nejvíce dobrovolníků se v roce 1939 soustředilo ve Francii. Francouzská vláda zprvu odmítala přihlášky našich vojáků do francouzské armády, a tak českoslovenští dobrovolníci vstupovali do cizinecké legie. Činili tak s příslibem, že v případě války mohou vstoupit do československých jednotek. Letci byli přijímáni do francouzské armády přímo. Teprve 2. října 1939 (po vypuknutí války), bylo dosaženo dohody o „obnovení československé armády ve Francii. Českoslovenští vojáci a letci se pak podíleli na
obraně Francie, především za červnových bojů roku 1940. Po francouzské kapitulaci bylo vojáci i letci přemístěni do Velké Británie, které hrozila německá invaze. Početné a dobře vyzbrojené československé pozemní síly se tak podařilo zformovat až na území Velké Británie. Na konci října 1940 zde vznikla I. československá smíšená brigáda, které velel generál Bedřich Neumann. Českoslovenští letci v bitvě o Anglii. K obraně Anglie od poloviny roku 1940 se organizovala elitní skupina československých vojáků – letci, kteří zasáhli do letecké bitvy o Anglii již koncem srpna 1940, velel jim generál Karel Janoušek. V letecké bitvě patřili naši letci mezi nejúspěšnější a nejstatečnější, výrazných úspěchů dosáhli především - stíhači. V následujících letech se českoslovenští letci zúčastnili bitvy o Atlantik, kde vynikali nejen stíhači, ale i příslušníci bombardovacího letectva. Střední východ a Afrika Českoslovenští vojáci se zúčastnili také bojů na Středním východě a v severní Africe. Na podzim roku 1940 vznikl v Palestině Československý pěší prapor IIvýchodní, jemuž velel podplukovník Karel Klapálek. Největší bojovou akcí československé vojenské jednotky na Středním východě byl boj o Tobrúk, pevnost byla osvobozena po 244 dnech obklíčení. V květnu 1942 byl Klapálkův prapor přeměněn na protiletecký pluk. Po skončení bojů v severní Africe se českoslovenští vojáci přesunuli do Velké Británie, kde posílili tamní jednotky. Začátkem září 1943 tak vznikla Československá samostatná obrněná brigáda, Která se v srpnu 1944 přeplavila na evropský kontinent. Hlavní bojovou akcí, která brigádu čekala, bylo obléhání přístavu Dunkerque v severní Francii. Při jeho blokádě, která trvala až do konce války, českoslovenští vojáci postupně vyřadili z boje 1000 příslušníků wehrmachtu a téměř 900 jich zajali. SLOVNÍČEK dezerce internace
zběhnutí nucený pobyt na vykázaném místě
ZAPAMATUJTE SI: duben 1939
počátek vytváření československé vojenské jednotky v Polsku
2. říjen 1939
dosažení dohody o obnovení československé armády ve Francii konec srpna 1940 nasazení československých letců v letecké bitvě o Anglii konec října 1940 Ustavení I. československé smíšené brigády ve Velké Británii říjen – prosinec účast československých vojáků v obranných bojích u 1941 Tobrúku leden 1943 nasazení I. československého samostatného praporu v SSSR na frontu
CESTA KE SVOBODĚ Vojenská porážka Německa – předpoklad osvobození ČSR Rozhodující předpoklady k vítězství nad Německem a jeho spojenci se vytvořily po vítězstvích sovětské armády :…………………………………………………………………………… a Orla v roce 1943 a po invazi angloamerických vojsk ……………………………………. v červnu 1944. Tehdy se Německo ocitlo v kleštích dvou front. ČSR členem protihitlerovské koalice Československá republika se stala dne 16. prosince 1941 plnoprávným členem protihitlerovské koalice, když československá exilová vláda v Londýně zaslala všem spojeneckým vládám nótu, v níž prohlásila,že : „nikdy neuznala, neuznává a nikdy neuzná žádných územních anexí, které Německo a Maďarsko provedly hrozbou, mocí a násilím na úkor Československé republiky“. Ještě týž den vydala vláda Prohlášení válečného stavu mezi Československou republikou a státy, které jsou ve válce s Velkou Británií, SSSR nebo USA. Tím si ČSR zajistila příslušnost k vítězným státům. Demarkační linie Tento záměr se však neuskutečnil. Mezi vrchním velitelstvím spojeneckých vojsk v čele s generálem Eisenhowerem a velením Rudé armády byla uzavřena dohoda, kam jednotlivé armády postoupí. V souladu s ní došlo i ke stanovení takzvané demarkační linie: ………………………………………………. – …………………. Karlovy Vary – Saská Kamenice, na níž se měla zastavit americká vojska. Když pak americké velení požádalo sovětskou stranu, aby americká vojska mohla z Plzně či Rokycan přijít Praze na pomoc, bylo odmítnuto s odůvodněním, že hrozí „smíchání vojsk“. Ve skutečnosti chtěla Rudá armáda vstoupit do hlavního města ČSR proto, aby tím položila základ příštímu sovětskému vojenskému, politickému a hospodářskému vlivu v tomto státě. To si lidé v dané situaci neuvědomovali a Rudou armádu vítali jako osvoboditelku. Vojenské akce k osvobození ČSR Představa, že vojenské akce, které vedly k osvobození ČSR, byly jednoduché a nevyžádaly si oběti, neodpovídá skutečnosti.
Už ………………………………………………………………………….. se změnila v krutou bitvu s velkými ztrátami. I některé další boje na Slovensku a také v průběhu ……………………………….. operace měly podobný charakter. Sovětská a rumunská vojska postupovala v jižním směru, osvobodila Bratislavu a Brno. Osvobozování ČSR se zúčastnily i polské jednotky. Největší ztráty zaznamenala Rudá armáda. V polovině dubna 1945 se k západní hranici ČSR přiblížila 3. ……………………………………..armáda, jíž velel generál G.S…………………………… Na československé území vstoupila dne 18. dubna 1945. Po jednání se Spojenci americké jednotky postoupily na dohodnutou demarkační linii. Generál byl připraven porušit zákaz a chtěl poslat své jednotky na pomoc Praze, čekal jediné: žádost o pomoc os České národní rady, žádost nedostal. Vznik Slovenské národní rady – přípravy povstání Výrazem formování aktivního odboje na Slovensku se stal vznik Slovenské národní rady (SRN), která sdružovala různé odbojové proudy. V dubnu 1944 SRN souhlasila s tím, aby důstojník ………………………………………..začal připravovat ozbrojené povstání. Československá exilová vláda jej jmenovala velitelem Vojenského ústředí. Taktika příprav na povstání na Slovensku předpokládala účinnou vojenskou koordinaci s postupující sovětskou armádou. Partyzánské skupiny, které vznikaly většinou kolem paravýsadků ze SSSR, však nepřistoupily na sladění své činnosti s plány Vojenského ústředí. Důsledkem jejich předčasných akcí byl vstup německých vojenských jednotek na Slovensko. Jejich příchod se stal signálem pro zahájení povstání dne …………………… 1944 v ……………………… ……………... Hlavní vojenský úkol povstaleckých sil – otevření karpatského průsmyku, nebyl splněn. Dvě slovenské divize zůstaly bez velení a byly nacistickými vojsky obklíčeny a odzbrojeny. Význam Slovenského národního povstání Povstání na Slovensku začalo za nevýhodných okolností. Vojenský význam povstání spočíval v tom, že po několik týdnů vázalo řadu německých divizí. Teprve na konci října 1944 bylo pod jejich nátlakem zatlačeno do hor. Povstání mělo i politický a morální význam, přísluší mu přívlastek národní, neboť významná část slovenského národa jej přivítala a aktivně podporovala. Projevila tím i svou vůli obnovit Československou republiku, neboť právě to byl požadavek, s nímž Slovenská národní rada přicházela.
Představa o budoucím soužití Čechů a Slováků byla jednoznačně založena na uznání svébytnosti slovenského národa a na principu …………………… s ………………….. Zvrácený charakter tohoto režimu se projevil v podzimních a zimních měsících roku 1944/1945, kdy pohotovostní oddíly Hlinkových gard organizovaly hromadné vraždění vlastních slovenských lidí a dopouštěly se zločinů proti lidskosti. Konec slovenského státu Postup Rudé armády a 1. československého armádního sboru na Slovensko a na sklonku roku 1944 zvolna pokračoval. Česká pomoc Slovenské národní povstání nadšeně přivítal český odboj a celý český národ. Odboj se také snažil povstání účinně podpořit. Na pomoc bojujícímu Slovensku přišlo i mnoho Čechů. To přinutilo K. H. Franka k tomu, že uzavřel přechody přes moravsko – slovenské hranice a dne 15. září 194… 4 vydal nařízení, podle kterého za nezákonný přechod hranic hrozil trest smrti. Ve Slovenském národním povstání bojovalo asi 2000 Čechů, mezi nimi byli i příslušníci 1. československého samostatného pluku a příslušníci 2. československé paradesantní brigády. Zvýšená aktivita odboje v protektorátu Významné bylo rovněž úsilí o zintenzivnění odbojové činnosti v českých zemích. Odboji chyběly zbraně, což znemožňovalo uskutečnit větší ozbrojené akce. Přesto v zimě roku 1944 a na jaře 1945 působily partyzánské skupiny i v českých zemích. Nelze jim upřít osobní statečnost, i když v mnoha případech měly jejich akce dopad na bezbranné civilní obyvatelstvo. Partyzánské akce ale působily jako morální vzpruha, připomínaly českému národu, že ne všichni jsou odhodláni vyčkávat, až jim bude svoboda darována zvenčí. Přípravy povstání v českých zemích Přes všechny překážky (zejména naprostý nedostatek zbraní) chystal i český odboj závěrečné povstalecké vystoupení, kterého se mělo zúčastnit protektorátní četnictvo, policie a vládní vojsko. Povstání vypuklo v některých moravských a českých městech na počátku května 1945. Podnětem k závěrečným povstaleckým vystoupením se stala zpráva o
sebevraždě A. Hitlera, tak tomu bylo v Přerově 1. května 1945. V dalších dnech se povstalecké akce přenesly do oblastí Podkrkonoší, středních Čech, Českomoravské vrchoviny a na Moravu. Pražské povstání V Praze vypuklo povstání 5. května 1945. Pražané reagovali živelně, předběhli organizované přípravy povstání. Do jeho čela se pohotově postavila Česká národní rada (ČNR), složená z protifašistických sil a skupin včetně komunistů, předsedal jí Albert Pražák, komunistický odboj zastupoval Josef Smrkovský. Povstalecké síly v Praze dosáhly významných úspěchů, za přispění ozbrojených protektorátních složek, které se postavily na stranu povstání, ovládly budovu Českého rozhlasu, odkud se pak vysílaly výzvy o pomoc bojující Praze. Rozhlas nabádal Pražany, aby stavěli barikády, které měly znemožnit německým jednotkám průchod Prahou. Pomoc bojující Praze poskytli takzvaní vlasovci, příslušníci Ruské osvobozenecké armády. Česká národní rada s nimi odmítla jednat, vycházela z toho, že tito vojáci bojovali až dosud po boku Hitlera. Z Prahy se stáhli 8. května 1945 a byli rozprášeni sovětskými vojsky. Hořící Staroměstská radnice a představa další zkázy starobylého města přiměla Českou národní radu, aby uzavřela 8. května 1945 s německým vedením dohodu o kapitulaci německých jednotek. Podle ní byly německé jednotky povinny složit těžké zbraně na okraji Prahy a lehkou výzbroj před americkými liniemi, kam směřovaly do zajetí. Zpráva o kapitulaci byla vysílána rozhlasem ve večerních hodinách. Otevřely se barikády k průchodu německých jednotek. Město Praha bylo zachráněno. 8. května 1945 boje v Praze utichly, na některých místech vzplály ještě 9. května ráno. Do téměř již svobodného města přijížděly sovětské tanky. 9. května 1945 stanuli na půdě Prahy také první českoslovenští vojáci. Základního cíle československého odboje – obnovení Československé republiky – bylo dosaženo. Představy o poválečném uspořádání Po poválečné uspořádání ČSR se jako rozhodující ukázaly rozhovory mezi představiteli československé londýnské a moskevské emigrace, které proběhly v Moskvě. Na jejich základě byla vytvořena nová vláda se silným vlivem komunistů. V čele stanul sociální demokrat Zdeněk Fierlinger, dosavadní československý vyslanec v SSSR. Tato vláda dne 5. dubna 1945 v osvobozených Košicích, zveřejnila programový dokument – Košický vládní program, který vyhlašoval úzké sepětí se SSSR,
požadoval vybudování armády a bezpečnosti podle sovětského vzoru, vyhlašoval zestátnění klíčového průmyslu a bankovnictví, vyslovoval se pro konfiskaci majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů. SLOVNÍČEK klerofašistický (režim) nóta Zapamatujte si: 29.srpen 1944 18.duben 1945 26.duben 1945 1.květen 1945 5.květen 1945 8.květen 1945 9.květen 1945
fašismus řízený duchovenstvem druh diplomatické korespondence
začátek Slovenského národního povstání Vstup 3. americké armády na území ČSR osvobození Brna sovětskou armádou vypuknutí povstání v Přerově a následně v dalších městech Čech a Moravy začátek Pražského povstání uzavření dohody ČNR s německým velením o kapitulaci německé posádky v Praze poslední boje v ulicích Prahy
