Pùvodní práce
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 3
SLORETA NÁLEZY U PACIENTÙ S PANICKOU PORUCHOU – SROVNÁNÍ PØED A PO PØÍDATNÉ KOGNITIVNÌ-BEHAVIORÁLNÍ TERAPII SLORETA
FINDINGS IN PATIENTS WITH PANIC DISORDER – COMPARISON BEFORE AND AFTER AUGMENTATION WITH COGNITIVE BEHAVIORAL THERAPY DANA KAMARÁDOVÁ, JÁN PRAŠKO, ALEŠ GRAMBAL, TOMÁŠ DIVEKY, KLÁRA LÁTALOVÁ Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
SOUHRN Úvod: sLORETA (standardizovaná elektromagnetická tomografie) je nyní široce užívanou výzkumnou metodou, která umožòuje vytvoøení tøídimenzionálního modelu mozkové elektrické aktivity. Metodika: V naší studii jsme sledovali pomocí sLOTERA 13 pacientù s diagnózou panické poruchy s nebo bez agorafobie rezistentních na léèbu psychofarmaky pøed léèbou a po léèbì pøídatnou kognitivnì-behaviorální terapií (KBT). Výsledky: Bìhem pøídatné KBT došlo k významné redukci psychopatologie v posuzovacích stupnicích BAI, BDI a CGI. V sLORETA jsme zaznamenali trend ke snižování alfa-2 aktivity (10,5–12 Hz) v oblasti pøedního cingula, beta-1 aktivity (12,5–18 Hz) v oblasti precuneu a zvyšování beta-3 aktivity (21,5–30 Hz) v oblasti superiorního frontálního laloku. Závìr: Po pøidání KBT k psychofarmakologické léèbì došlo ke zvýšení beta-3 aktivity v oblasti superiorního frontálního laloku, což mùže souviset se zvýšením kognitivní kontroly a poklesu alfa-2 aktivity v oblasti pøedního cingula, což lze dát do souvislosti s regulací kontroly emocí nad tìlesnými pøíznaky. Zvyšování beta-1 aktivity v oblasti precuneu lze hypoteticky interpretovat jako zmìnu ve vyhledávání v epizodické pamìti. Klíèová slova: Panická porucha, sLORETA, farmakorezistence, kognitivnì-behaviorální terapie, pøední cingulum, frontální lalok, precuneus
SUMMARY Introduction: sLORETA (standardized low resolution brain electromagnetic tomography) is now widely used research method that allows to determine three-dimensional intracerebral distribution of electrical brain activity. Method: We measured 13 patients resistant to pharmacological treatment with Panic disorder with or without Agoraphobia. Patients were treated both by psychotropics and CBT (cognitive behavioral therapy) for six week. Results: There was a significant symptom reduction measured by BAI, BDI and CGI after accessory CBT. We found a downward trend in alfa-2 (10.5–12 Hz) activity in anterior cingulum, beta-1 activity (12.5–18 Hz) in precuneus and an upward trend in beta-3 (21.5–30 Hz) activity in superior frontal gyrus. Conclusions: We found upward trend in beta-3 activity in superior frontal gyrus, that may be interpreted as a gain conscious control of emotions, decrease of alpha-2 activity in anterior cingulate can be interpreted as change in primarily executive functions related to the emotional control of somatic symptoms. Increase of beta-1 activity in precuneus may be hypothetically interpreted as change in episodic memory retrieval. Key words: Panic disorder, sLORETA, pharmacoresistance, cognitive behavioural therapy, anterior cingulate frontal gyrus, precuneus Kamarádová D, Praško J, Grambal A, Diveky T, Látalová K. sLORETA nálezy u pacientù s panickou poruchou – srovnání pøed a po pøídatné kognitivnì-behaviorální terapii. Psychiatrie 2012;16(3):133-137.
Úvod Do obrazu panické poruchy patøí typicky spontánní panické záchvaty. Neèekanost záchvatù èasto vede k rozvoji anticipaèní úzkosti, která je projevem pøetrvávajících obav z toho, že by se mohl objevit další záchvat. Dùsledkem je rozvoj vyhýbavého chování, kdy se pacient radìji nevystavuje situacím, kde by se mohl záchvat objevit (MKN-10, 1996).
Spontánní panické ataky bývají èasto doprovázeny situaènì provokovanými záchvaty úzkosti, které se objevují napøíklad pøi návštìvì supermarketù, metra, používání mìstské hromadné dopravy, v zácpách, frontách, na mostech apod. Rozvíjí se agorafobie. Panické ataky jsou klíèovým pøíznakem onemocnìní, nazývaného panická porucha. Záchvat panické úzkosti obvykle trvá od 5 do 20 minut, vzácnì pak až hodinu. Ataky jsou doprovázeny intenzivní autonomní
133
Pùvodní práce
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 3
Tabulka 1: Základní klinická data Věk μ
BAI sd
Počátek terapie Konec terapie
37,1
11,6
Sheehanova stupnice úzkosti
BDI
CGI
μ
sd
μ
sd
μ
sd
μ
sd
26,46
9,84
21,46
8,57
67,46
21,22
3,31
0,85
16,55
13,44
15,31
10,25
54,00
30,27
2,00
1,49
BAI – Beckův inventář úzkosti, BDI – Beckův inventář deprese, CGI – celkový klinický dojem; μ – průměrná hodnota; sd – směrodatná odchylka
reakcí organizmu, nejvíce pak pøíznaky kardiálními a respiratorními. Pacienti typicky popisují tyto pøíznaky: palpitace, bolest èi tlak na hrudi, mdloby, pocity nejistoty, nedostatek dechu, tøes, pocit sevøení hrdla, pocení, brnìní, návaly horka èi chladu, pocity bytí mimo realitu (derealizace, depersonalizace). Vyšší míra disociace je spojena s vyšší mírou prožívané úzkosti (Pastucha, 2009). Kromì tìlesných pøíznakù jsou pøítomny i myšlenky na smrt, konkrétnì strach z ní, strach ze ztráty kontroly èi „zešílení“ (Hollander a Simeon, 2008). Pravdìpodobnì vìtšina tìlesných pøíznakù je zpùsobena zvýšenou aktivitou autonomního nervového systému. EEG (elektroencefalogram) je metoda mìøící elektrickou aktivitu kortikálních mozkových oblastí. Pomocí standardního EEG mùžeme snímat èasoprostorovou sumaci postsynaptických potenciálù pyramidových kortikálních neuronù pacienta. EEG je tedy metodou neinvazivní. Hluboké mozkové struktury, jakými jsou napøíklad amygdala èi hipokampus, neovlivòují EEG signál takovou mìrou jako kortikální struktury (Grillon, 2008). EEG je v psychiatrii používáno už po mnoho desetiletí, obvykle však ke sledování onemocnìní, které souvisejí se zmìnami vìdomí (delirium, epilepsie) nebo s organickou pøíèinou poruchy (demence). Úzkost je všeobecnì považována za stav, kdy je organizmus zvýšenì nabuzen. Význam klasického EEG pøi hodnocení úzkostných poruch je dosud nejasný, nové pøístupy poèítaèové analýzy EEG však skýtají možnost dalšího pøíspìvku ke studiu biologické podstaty úzkostných chorob. EEG je kvalitním nástrojem pro hodnocení nabuzení (arousal) CNS. Pøi zvýšeném mozkovém nabuzení je dùležitým nálezem redukce alfa aktivity a zvýšené zastoupení beta aktivity (Grillon, 2008). Podobný EEG vzorec je popisován pøi úzkosti a strachu. Tato metoda je neinvazivní, finanènì nenároèná, a pacienty obecnì dobøe akceptovaná. Její klíèovou výhodou je èasové rozlišení, kterého není možno dosáhnout jinými metodami. Hlavní nevýhodou EEG je však nedostateèné prostorové rozlišení. Dalším dùležitým nálezem posledních desetiletí je prùkaz asymetrické EEG aktivity. Základní emoce aktivizují hemisféry rùznì. Aktivaci obvykle pozorujeme jako redukci alfa aktivity. Anteriorní asymetrie je znakem odpovìdi na pozitivní èi negativní emoce, vèetnì strachu a úzkosti (Grillon, 2008). Protože strach vede k aktivnímu vynechávání a behaviorální inhibici, je všeobecnì pøedpokládáno, že markerem averzivních stavù je pøední aktivace. Asymetrii ve frontální alfa aktivitì (pokles alfa akvity v oblasti pravé hemisféry ve srovnání s levou) u pacientù s panickou poruchou prokázal ve své qEEG studii Wiedemann et al. (1999). Jiné studie pak prokázaly nižší interhemisferální funkèní konektivitu ve frontálních oblastech bilaterálnì (Hanaoka et al., 2005; Šoš et al., 2007). sLORETA (standartized Low Resolution Brain Electromagnetic Tomography) umožòuje vytvoøení 3D obrazu
134
proudových hustot s minimální lokalizaèní chybou (Pascual-Margui 2002). sLORETA lokalizuje vypoètené proudové hustoty v 6239 voxelech mozkové kùry s rozlišením 5mm3. Kopøivová et al. (2009) ve své studii zkoumali mozkovou aktivitu pacientù s dg. panické poruchy za pomocí LORETA. Srovnali data 14 pacientù s diagnózou panické poruchy a 14 zdravých kontrol. Pacienti s panickou poruchou prokazovali vyšší zastoupení absolutního výkonu ve frekvenèních pásmech beta 1 (12,5–16 Hz) a beta 2 (16,5–21,5Hz). Metoda Subjekty: V naší práci jsme zkoumali 13 pacientù s diagnózou panické poruchy stanovené pomocí MKN-10, diagnóza byla potvrzena pomocí M.I.N.I. (Lecrubier et al., 1997) (tabulka 1). Probandi byli vybírání z pacientù léèených na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc. Vyluèujícími kritérii byla aktuální depresivní epizoda, vysoké riziko suicidálního jednání, organická psychická porucha, historie psychotické poruchy, abúzus alkoholu èi drog, nespolupráce pacienta, vìk vyšší než 65 let èi nižší než 18 let v dobì nástupu do programu. V dobì léèby vìtšina pacientù užívala standardní dávky antidepresiv ze skupiny SSRI (n = 10), SNRI (n = 1), jeden z probandù užíval lék ze skupiny RIMA a jeden pacient medikaci neužíval. Medikaci užívali již nejménì 3 mìsíce pøed pøijetím do programu a bìhem tohoto užívání nedosáhli významného zlepšení stavu. V prùbìhu 6 týdnù byla u vìtšiny pacientù medikace ponechána beze zmìny (n = 8), u dvou pacientù byla medikace pouze navýšena, u jednoho bylo zahájeno podávání SSRI, u jednoho probanda byly léky vysazeny a pacient užívající RIMA byl pøeveden na SSRI. K tìmto zmìnám docházelo na poèátku léèby. Závažnost pøíznakù byla mìøená pomocí Beckova inventáøe úzkosti (Beck et al., 1988) a Beckova inventáøe deprese (Beck et al., 1996), Sheehanovy stupnice úzkosti (Sheehan, 1983), CGI (Guy, 1976) a DES (Bernstein a Putman, 1986) a DES-T, které zkoumá jen 8 položek z dotazníkù DES (otázky 3, 5, 7, 8, 12, 13, 22 a 27) (Waller et al., 1996). Všichni pacienti podstoupili léèbu pomocí skupinové kognitivnì-behaviorální terapie ve smíšené skupinì pacientù s úzkostnými poruchami (Soukupová a Praško, 2001; Kamarádová a Praško, 2012). Do skupin bylo zaøazeno maximálnì 12 pacientù. Celkovì pacienti absolvovali 25 setkání v délce trvání 2 hodin. Kromì skupinové kognitivnì-behaviorální terapie pacienti absolvovali i další program oddìlení (ranní komunity, relaxace, fyzické cvièení, rehabilitace a pacienty organizovaný klub) a jednu hodinu týdnì mìli možnost individuálního pohovoru s psychiatrem. EEG monitorace a zpracování dat: EEG bylo pacientùm snímáno na poèátku a po ukonèení 6týdenní terapie. Monitorace
Pùvodní práce
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 3
Obrázek 1: Statistické parametrické mapy (SPM) sLORETA rozdílù po pøídatné kognitivnì-behaviorální terapii. Zobrazeny jsou maxima nalezených rozdílù v alfa-2 frekvenèním pásmu v oblasti pøedního cingula. Strukturální anatomie je zobrazena v odstínech šedi (A = anterior; S = superior; P = posterior; L = levá; R = pravá).
Obrázek 2: Statistické parametrické mapy (SPM) sLORETA rozdílù po pøídatné kognitivnì-behaviorální terapii. Zobrazeny jsou maxima nalezených rozdílù v beta-1 frekvenèním pásmu v oblasti precuneu. Strukturální anatomie je zobrazena v odstínech šedi (A = anterior; S = superior; P = posterior; L = levá; R = pravá).
Obrázek 3: Statistické parametrické mapy (SPM) sLORETA rozdílù po pøídatné kognitivnì-behaviorální terapii. Zobrazena jsou maxima nalezených rozdílù v beta-3 frekvenèním pásmu v oblasti superiorního frontálního gyru. Strukturální anatomie je zobrazena v odstínech šedi (A = anterior; S = superior; P = posterior; L = levá; R = pravá).
trvala 20 minut a byla provádìna mezi 9.–10. hodinou ranní. Použili jsme standardní 21kanálový EEG zesilovaè Walter Graphtek PL-Winsor 3.0 s 19 elektrodami s Ag/AgCl povrchem (Fp1, Fp2, F7, F3, Fz, F4, F8, T3, C3, Tz, C4, T4, T5, P3, Pz, P4, T6, O1 a O2) se standardním mezinárodním zapojením 10/20. Impedance všech elektrod se v prùbìhu monitorace pohybovala pod 5 k. Vzorkovací frekvence byla 200 Hz. Dolnofrekveèní a hornofrekvenèní filtr byl nastaven na 0,15 resp. 70Hz. Pacienti v prùbìhu EEG monitorace leželi se zavøenýma oèima v odhluènìné, potemnìlé místnosti v maximálnì bdìlém stavu. V prùbìhu monitorace byla bdìlost opakovanì kontrolována. Pokud se na EEG objevily známky poklesu bdìlosti, pacienti byli stimulováni zvukovým podnìtem. Pøed samotnou analýzou byly ze záznamu vizuálnì odstranìny všechny EEG segmenty obsahující oèní, pohybové èi svalové artefakty. Celé frekvenèní spektrum (1,5–30 Hz) bylo pomocí rychlé Fourierovy transformace rozdìleno do sedmi frekvenèních pásem dle Kubickiho et al. (1979): delta (1,5–6 Hz), theta (6,5–8 Hz), alfa-1 (8,5–10 Hz), alfa-2 (10,5–12 Hz), beta-1 (12,5–18 Hz), beta-2 (18,5–21 Hz) a beta3 (21,5–30 Hz). Následnì jsme provedli analýzu proudových hustot v trojdimenzionálním Tailarach/MNI prostoru ze skalpu nahrávané elektrické aktivity pomocí sLORETA/eLORETA softwaru (Pascual-Marqui 2002). sLORETA dìlí mozkovou kùru na kortikálních 6239 volexelù o velikosti 5 mm. Efekt farmakoterapie a pøídatné kognitivnì-behaviorální terapie byl srovnán ve skupinì pomocí párového t-testu (pøi hodnocení pacientù pøed léèbou a po léèbì) v rámci statistického neparametrického mapování (statistical nonparametric mapping (SnPM)). Hladina významnosti byla stanovena na < 0,05 (signifiaktní efekt) a < 0,20 (statistický trend).
Výsledky Demografická data: Námi mìøená skupina sestávala ze 13 pacientù (12 žen a 1 muž), prùmìrný vìk byl 37,1 ± 11,6 let, prùmìrná délka trvání onemocnìní byla 2,52 ± 2,55 let. Prùmìrné BAI skóre na poèátku léèby bylo 26,46 ± 9,84 a na konci 16,55 ± 13,44 (párový t-test: t = 2,304 df = 10; p < 0,05). Prùmìrné BDI skóre bylo na poèátku 21,46 ± 8,57 a na konci 15,31 ± 10,25 bodù (párový t-test: t = 2,975 df = 12; p < 0,05). Prùmìrné skóre Sheehanovy stupnice úzkosti pøed zahájením léèby bylo 67,46 ± 21,22 a na konci 54,00 ± 30,27 (párový t-test: t =1,549 df = 11; p = n.s), prùmìrná hodnota CGI závažnosti poruchy 3,31 ± 0,85 a 2,00 ± 1,49 (párový t-test: t = 3,157 df = 12; p < 0,01). Dále jsme sledovali míru disociace pacientù pomocí dotazníku DES, poèáteèní prùmìrné skóre bylo 7,33 ± 6,29 a závìreèné 7,42 ± 5,15 (tabulka 2) (párový t-test: t = 0,3628 df = 8; p = n.s.). LORETA nálezy: Pøi srovnání s poèáteèním stavem nebyl v rozdílu aktivit dosažen statisticky významný práh, ale byl zaznamenán trend v oblasti alfa-2, beta-1 a beta-3 pásem. Maximum snížení alfa-2 aktivity bylo zaznamenáno v oblasti pøedního cingula (viz obr. 1), maximum snížení beta-1 aktivity v oblasti precuneu (viz obr. 2) a maximum zvýšení beta-3 aktivity v oblasti superiorního frontálního gyru (viz obr. 3). Diskuze Naše nálezy naznaèují, že pøídatná kognitivnì-behaviorální terapie k farmakoterapii mùže vést ke zmìnám v mozkové aktivitì. Proè ke zmìnám došlo, lze hypoteticky diskutovat. Pøední cingulum hraje roli v kontrole vlivu emocí na
135
Pùvodní práce
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 3
Tabulka 2: Hodnocení míry disociace v DES a DES-T DES
DES-T
μ
sd
μ
sd
Počátek terapie
7,3
5,93
5,5
6,26
Konec terapie
7,4
4,95
3,9
4,71
DES – Dissociative Experience Scale, DES-T – Dissociative Experience Scale Taxon; μ – průměrná hodnota; sd – směrodatná odchylka
endokrinní systém a dále na viscerální a skeletální nervový systém (Vogt et al., 1992). U pacientù s panickou poruchou jsou popisovány jak zmìny konektivity mezi pøedním a zadním cingulem (Han et al., 2008), tak zmìny objemu v oblasti pøedního cingula (Asami et al., 2008). Jeho poškození mùže vést k rozvoji panické poruchy (Shinoura et al., 2011). V naší práci jsme prokázali trend k poklesu alfa-2 aktivity v oblasti pøedního cingula, mající roli v regulaci kontroly emocí nad tìlesnými pøíznaky. Zvýšení beta-3 aktivity v oblasti superiorního frontálního laloku, který má souvislost s vyššími kognitivními funkcemi, a zejména pracovní pamìtí (du Boisgueheneuc et al., 2006), mùže být interpretováno jako zvýšení kognitivní kontroly, což patøí k základním cílùm KBT. Dalším nálezem je pokles beta-1 aktivity v oblasti precuneu, tato oblast hraje roli v užívání vizuálních pøedstav jako mnemotechnické pomùcky pøi vyhledávání v epizodické pamìti (Fletcher et al., 1996). Pomocí PET studie (Pašková et al., 2003) byla prokázána souvislost mezi tíží pøíznakù panické poruchy a mírou vychytávání 18FDG v oblasti precunea. Vzhledem k tomu, že beta aktivita je považována za projev excitaèní aktivity neuronù (Rangaswamy et al., 2004), dá se øíci, že naše nálezy naznaèují pokles neuronální aktivity v této oblasti po terapii. To odpovídá snížení úzkostné symptomatiky mìøené pomocí posuzovacích stupnic. Zmìny v oblasti pøedního cingula a prefrontálního kortexu po probìhlé kognitivnì-behaviorální terapii prokázala i PET studie Sakai et al. (2006). Této otázce se také vìnoval Praško a kol. (2004). Ti si ve své práci dali za cíl identifikovat mozkové struktury hrající roli v neurobiologii panické poruchy pomocí PET vyšetøení se znaèenou [18F]-2-fluoro-deoxyglukózou (18FDG PET). Zkoumali zmìny ve vychytávání ve dvou skupinách pacientù, jedni byli léèeni pomocí kognitivnì-behaviorální terapie (n = 6) a druzí pomocí antidepresiv (n = 6). Výsledkem jejich práce byl prùkaz zvýšeného vychytávání 18FDG v levé hemisféøe v prefronální oblasti, temporoparietálnì
a okcipitálnì, vpravo pak v oblasti zadního cingula. Snížení bylo významné v levé hemisféøe ve frontálních oblastech a v pravé hemisféøe frontálnì, temporálnì a parietálnì. Dalším dùležitým zjištìním bylo to, že nálezy byly srovnatelné jak u skupiny léèené pomocí KBT, tak antidepresivy. Autoøi vidí souvislost mezi chybnou interpretací tìlesných pøíznakù úzkosti a sníženou frontální aktivitou, která se po terapii zvyšuje. Stejnì tak lze interpretovat i námi zjištìné absolutní zvýšení beta-3 aktivity v oblasti horního frontálního laloku po kognitivnì-behaviorální terapii. Edukace o tìlesných pøíznacích úzkosti a práce s nimi je nedílnou souèástí terapie pacientù s panickou poruchou (Kamarádová a Praško, 2012). Naše práce má øadu limitací. Zásadním limitem je, že v rámci sLORETA nebyl zaznamenán žádný signifikantní nález (p < 0,05), ale pouze statisticky významný trend, který byl stanoven na p < 0,20. Pravdìpodobnou pøíèinou této absence je nízký poèet zaøazených probandù. Otázkou také zùstává, do jaké míry jsou zachycené zmìny zpùsobeny kognitivnì-behaviorální terapií a jaký vliv má podávaná medikace. Je známo, že psychofarmaka EEG signál ovlivòují a jeho zmìn lze užít i v predikci terapeutické odpovìdi (Bareš 2008, 2010). Naši pacienti však léky užívali již nejménì 3 mìsíce pøed vstupem do studie a stále byli vysoce symptomatiètí. U vìtšiny pacientù (62 %) nedošlo v prùbìhu sledování ke zmìnì psychofarmak. Aèkoliv pacienti užívali psychofarmaka minimálnì 3 mìsíce pøed vstupem do studie, a jejich vliv na zmìnu je tedy ménì pravdìpodobný, nemùžeme ho plnì vylouèit, neboś se ukazuje, že ke zmìnám dochází i po delším užívání (Koran et al., 2002). Pro pøesnìjší výsledky je potøeba zkoumat zmìny u pacientù léèených jak pomocí samotného KBT, tak pomocí psychofarmak a nálezy vzájemnì porovnat. Podpoøeno IGA MZ CR NT11047/2010. MUDr. Dana Kamarádová Klinika psychiatrie, Lékaøská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc I. P. Pavlova 6 779 00 Olomouc e-mail:
[email protected]
Do redakce pøišlo: 15. 5. 2012 K publikaci pøijato: 25. 6. 2012
LITERATURA Asami T, Hayano F, Nakamura M, Yamasue H, Uehara K, Otsuka T, Roppongi T, Nihashi N, Inoue T, Hirayasu Y. Anterior cingulate cortex volume reduction in patients with panic disorder. Psychiatry and Clinical Neurosciences 2008;62:322-330. Bareš M, Brunovský M, Kopeèek N, Novák T, Stopková P, Kožený J, Šoš P, Krajca V, Höschl C: Early reduction in prefrontal theta QEEG cordance value predicts response to venlafaxine treatment in patients with resistant depressive disorder. European Psychiatry 2008;1-6. Bareš M, Brunovský M, Novák T, Kopeèek N, Stopková P, Šoš P, Krajèa V, Höschl C. The change of prefrontal QEEG theta cordance as a predictor of response to bupropion treatment in patients who had failed to respond to previous antidepressant treatments. European Neuropsychopharmacology 2010;20;459-466. Beck AT, Epstein N, Brown G, Steer RA. An Inventory for Measuring Clinical Anxiety: Psychometric Properties. J Consult Clin Psychol 1988; 56(6):893-897.
136
Beck AT, Steer RA, Ball R, Ranieri W. Comparison of Beck Depression Inventories -IA and -II in psychiatric outpatients. J Pers Assess 1996;67(3):588-597. Bernstein EM, Putnam FW. Development, Reliability, and Validity of a Dissociation Scale. J Nerv Ment Dis 1986;174 (12):727-735. Du Boisgueheneuc F, Levy R, Volle E, Seassau M, Duffau H, Kinkingnehun S, Samson Y, Zhang S, Dubois B. Functions of the left superior frontal gyrus in humans: a lesion study. Brain 2006;129(12):3315-3328. Congedo M, Gouy-Pailler C, Jutten C. On the blind source separation of human electroencephalogram by approximate joint diagonalization of second order statistics. Clin Neurophysiol 2008;119:2677-2686. Fletcher PC, Shallice T, Frackowiak RSJ, Dolan RJ. Brain activity during memory retrieval. The influence of imagery and sematic cueing. Brain 1996;119:1587-1596.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 3 Goldman RI, Stern JM, Engel JJ, Cohen MS. Simultaneous EEG and fMRI of the alpha rhythm. NeuroReport 2002;13:2487-2492. Grillon C: Anxiety disorders. Psychophysiological aspects. In Hales RE, Yudofsky SC & Gabbard GO (eds): Textbook of Psychiatry. American Psychiatric Publishing 2008. Guy W (ed.): ECDEU Assessment manual for psychopharmacology. Rockville U.S. DHEW 1976. Hanaoka A, Kikuchi M, Komuro R, Oka H, Kidani T, Ichikawa S: EEG coherence analysis in never-medicated patients with panic disorder. Clin EEG Neurosci 2005;36:42-48. Han DH, Renshaw PF, Dager SR, Chung A, Hwang J, Daniels MA, Lee YS, Lyoo IK. Altered cingulate white matter connectivity in panic disorder patients. Journal of Psychiatric Research 2008;42:399-407. Hollander E, Simeon D. Anxiety disorders. In Hales RE, Yudofsky SC, Gabbard GO (eds). Textbook of Psychiatry. American Psychiatric Publishing. 2008. Kamarádová D, Praško J. Kognitivnì-behaviorální terapie panické poruchy ve skupinì. Psychiatrie pro praxi 2012; v tisku. Kopøivová J, Šoš P, Praško J. Analýza zdrojù EEG pomocí standardizované elektromagnetické tomografie (sLORETA) u pacientù s panickou poruchou. Psychiatrie 2009;13:4. Koran LM, Hackett E, Rubin A, Wolkow R, Robinson D. Efficacy of Sertraline in the Long-Term Treatment of Obsessive-Compulsive Disorder. Am J Psychiatry 2002;159:88-95. Lecrubier Y, Sheehan DV, Weiller E, Amorim P, Bonora I, Sheehan KH, Janavs J, Dunbar GC. The MINI-international neuropsychiatric interview (M.I.N.I.): a short diagnostic structured interview: reliability and validity according to the CIDI. Eur Psychiatry 1997;12:224231. Onton J, Westerfield M, Townsend J, Makeig S. Imaging human EEG dynamics using independent component analysis. Neurosci Biobehav Rev 2006;30:808-22.
Pùvodní práce Pascual-Marqui RD. Standardized low-resolution brain electromagnetic tomography (sLORETA): technical details. Methods Find Exp Clin Pharmacol 2002;24(D):5-12. Pastucha P, Prasko J, Grambal A, Latalova K, Sigmundova Z, Sykorova T, Tichackova A. Panic disorder and dissociation – comparison with healthy controls. Neuroendocrinol Lett 2009;30(6):774–778. Pašková B, Praško J, Horáèek J, Záleský R, Kopeèek M, Škrdlantová L, Bìlohlávek O. Identifikace souvislosti vychytávání 18FDG PET s mírou symptomatologie u panické poruchy. Psychiatrie 2003;7(3):6-9. Praško J, Horáèek J, Záleský R, Kopeèek M, Novák T, Pasková B, Skrdlantová L, Bìlohlávek O, Höschl C. The change of regional brain metabolism (18FDG PET) in panic disorder during the treatment with cognitive behavioral therapy or antidepressants. Neuroendocrinol Lett 2004;25:340-348. Rangaswamy M, Porjesz B, Chorlian DB, Wang K, Jones KA, Kuperman S, Rohrbaugh J, O’Connor SJ. Resting EEG in offspring of male alcoholics: beta frequencies. International Journal of Psychophysiology. 2004;51:239-251. Sakai Y, Kumano H, Nishikawa M, Sanako Y, Kaiya H, Imabayashi E, Ohnishi T, Matsuda H, Yasuda A, Sato A, Diksic M, Kuboki T. Changes in cerebral glucose utilization in patients with panic disorder treated with cognitive–behavioral therapy. Neuroimage 2006;33:218-226. Sheehan, DV. The anxiety disease. New York: Scribners. 1983. Soukupová N, Praško J. Skupinová KBT u panické poruchy. Psychiatrie 2001;5(4):32-35. Sos P, Brunovsky M, Prasko J. Influence of selective serotonin reuptake inhibitors on EEG coherence in patients with panic disorder. Psychiatrie 2007;11(1):40. Vogt BA, Finch DM, Olson CR. Functional Heterogeneity in Cingulate Cortex: The Anterior Executive and Posterior Evaluative Regions. Cereb. Cortex 1992;2(6):435-443. Wiedemann G, Pauli P, Dengler W, Lutzenberger W, Birbaumer N, Buchkremer G. Frontal brain asymmetry as a biological substrate of emotions in patients with panic disorder. Arch Gen Psychiatry 1999;56:78-48.
137
