Slavnostní oběd plný zajímavých vyprávění Štěpán Hrdina
Vyprávění
CELOSVĚTOVÉ NAKLADATELSTVÍ HRDINA 11.11. 2011
sídlo: New York, Hotel Hero 12 autor: Štěpán Hrdina ilustrace: Google.com 2
Tuto knihu bych chtěl ze srdce věnovat naší skvělé paní učitelce Radce Poddané.
O jedno Vás poprosím, než tuhle knihu začnete číst, hlavně neberte všechno, co jsem v textu napsal, vážně :). Děkuji.
3
Kapitola I (Pozvání) V pátek ráno, 1. 8. 2010 v panelákovém bytě bez adresy:
„Milane , pojď sem, zvoní tvůj telefon!”
Volá na svého manžela Věra. „Už bežím.” Odpověděl. Po chvíli zvedl telefon. Podle délky, témat a nadšení hovoru jsme si s mámou mysleli, že mluví s babičkou . Po pár minutách šťastného hovoru zavěsil. Hned po konci hovoru jsme se od táty dozvěděli, že to byla opravdu babička, přesně tak, jak jsme si mysleli. Dále jsme se od něj dozvěděli, že nás babička zve na její narozeniny. Všichni jsme byli potěšeni, hlavně Johča, která na to řekla: „Super, za
týden mám narozeniny, to bych mohla od babičky dostat nějaký pěkný dárek.” Všichni jsme s ní
souhlasili. Celý pátek jsme nakupovali a balili si věci do tašek, které si vezmeme k babičce . Odpoledne mi došlo, že se vážně netěším na cestu tam. Benešov je daleko, a navíc je na cestě obrovské množství zatáček, které lidem s ne úplně silným žaludkem nedělá moc dobře.
4
V sobotu v 8:00 jsme odjeli s plným kufrem tašek k babičce.
5
Kapitola II (U babičky) Asi v 11 hodin jsme dorazili do Benešova. Hned jak jsme přijeli, babička spustila : „Vítejte,
to jsem ráda že jste přijeli, na dvanáctou jsem rezervovala velký stůl v restauraci.” A ukázala na
velkou, dobře vypadající, červeně natřenou, dvoupatrovou restauraci. Nad dveřmi restaurace bylo napsáno: U Vodníka. Nejdřív jsme si šli vybalit věci k babičce, a když jsme k ní přišli,, zjistili jsme, že má novou televizi. Ve 12 jsme přišli do zmiňované restaurace, každý z nás si objednal jídlo a pití: babička - pivo, česnekovou polévku a svíčkovou s houskovými knedlíky,maminka - pivo, zeleninovou polévku a obložený talíř, tatínek - pivo, játra s ryží, Johča – Fantu, plněnou kuřecí kapsu šunkou a sýrem s hranolkami a já jsem si objednal Sprite a guláš s houskovými knedlíky. Pak babička řekla : „Pojďme
si vyprávět příběhy, které se nám přihodily za ten rok, co jsme se neviděli.” Nikdo nebyl proti. První příběh nám vyprávěla sama babička.
6
Kapitola III (Pohádková kniha) „Byla jsem před 5 měsíci v knihovně a měla jsem chuť si půjčit nějakou pohádkovou knížku. Když jsem tam přišla, nemohla jsem ji najít, nakonec jsem se zeptala jedné paní ,co tam pracuje. “Paní, nemohla byste mi, prosím, ukázat, kde je tady místnost s pohádkovými knihami?“ „Nejsem si jistá, ale pojďte za mnou, snad to nějak najdeme.“ Ta paní byla v knihovně nová, a tak byla velmi nejistá. Přišli jsme do jedné místnosti, ale to nebyla ona, přešli jsme do jiné, ale to také nebyla ona, takhle to pokračovalo asi 5 minut, naštěstí nakonec jsme došli ještě do jiné místnosti . Byla to místnost se spoustou skříní, každá s těch skříní měla spoustu poliček a na těch poličkách byla veliká spousta pohádkových knih. Nejvíc se mi zalíbila jedna knížka, která se jmenovala Souboj draků.“ Babička přestala mluvit a napila se. „No tak babi, nenapínej nás tolik!“ Namítala s úsměvem Johča. Babička se na ní usmála a pokračovala :
„Když jsem začala číst tu knížku, byla jsem
7
zklamaná, nebavilo mě to, už jsem jí pomalu chtěla zavřít a jít ji vrátit do knihovny, a v tom to přišlo. Najednou, se z té nudy vynořil tak nádherný příběh, bylo to napsané tak, že by si jí mohlo přečíst každé dítě, které se nedávno naučilo číst, každý 30-tiletý muž, který již chodí do práce, každý , kdo je velmi starý a musí nosit velmi silné brýle, aby si mohl číst. Všem by se určitě zalíbila. A teď vám ještě řeknu čeho jsem si všimla. Bylo to něco, co se stáva opravdu jen zřídka. Autor této knihy, se jmenoval stejně jako ty Štěpáne, jmenoval se taky Štěpán Hrdina!“ Babička mi hleděla přímo do očí, a přitom se na mě mile smála. Úsměv jsem jí vrátil. Babička řekla: „Tak to jsem vám povyprávěla něco já. A kdo nám bude vyprávět teď?“ Bylo ticho, všichni jsme přemýšleli nad nějakým hezkým příběhem. První, kdo na něj přišel, byla maminka.
8
Kapitola IV (Příhoda z Egypta) „O velkých prázdninách jsme letěli letadlem do Egypta, cesta byla díky 1. třídě velice příjemná, dostali jsme velmi dobré jídlo, chutné šampaňské a jiné skvělé věci.Po příletu jsme se velice těšili až se budeme smět ubytovat a jít třeba k moři. Na letišti v Egyptě se nám stala ale jedna patálie, protože Johča musela na záchod, museli jsme na ní čekat a odpojili jsme se od ostatních cestujících z našeho letu. Bylo to tam špatně značené, přesto jsme našli místnost, kam nám měli přijít kufry, tak jsme tam čekali, čekali jsme 10 minut, 20 minut, 30 minut a pořád nic.Už jsem prohlašovala: Tak a jsme bez kufrů, můžem letět hned zas domů, to je fak bezvadný! Naštěstí Štěpán objevil, že je tam ještě druhá taková místnost, kde na nás už čekali naši spolucestující s našimi kufry. Moc se nám všem ulevilo. Ubytovali jsme se, a šli jsme k moři. Štěpa si nafouknul lehátko a šel se koupat. Najednou, se kousek od něho něco pláclo,„Mami, tady je nějaká velká ryba!“ Zakřičel ve značném stresu. 9
Vypadalo to jako obrovská ryba, Štěpa znehybněl. Pomalu to pod ním proplouvalo , bylo to tak blízko, že jsme mohli na 100%, určit o co se jednalo. Řeknu vám, nechtěla bych být v tu chvíli ve vodě jako Štěpa.Víte, co to bylo? Byla to přes 2 metry dlouhá muréna. Tak, to by bylo asi tak všechno, co jsem chtěla říct.“ Babička řekla, že teď bych měl vyprávět já nebo Johča, a protože mě nic nenapadalo, použil jsem na tyto chvíle mou oblíbenou větu: „Dámy mají přednost.“ Vyšlo mi to dokonale, a tak další příběh vyprávěla Johča.
10
Kapitola V (Písemkové štěstí) „V září jsme psali velikou písemku z
matematiky, byla to opravdu důležitá písemka, bylo to vlastně něco podobného, jako na základních školách pololetní písemka. Klaždý jsme dostali 3 archy s příklady a otázkami. Na vyplnění jsme dostali 2 vyučovací hodiny. Když jsme to psali, říkala jsem si „To bude v pohodě, přece to umím.“ Ale nebylo. Při odevzdávání testu jsem si byla skoro jistá, že dostanu špatnou známku. Druhý den, když jsme měli hodinu matiky, měl náš pan učitel tyto písemky již opravené. Řekl nám: „Písemka nedopadla zrovna nejlíp, ale jsou tu jedinci, kteří mě velice potěšili. Nejlépe napsala písemku......Johana Hrdinová, získává zaslouženou jedničku.“ „Když říkal kdo to napsal nejlíp, skoro jsem ho ani neposlouchala, myslela jsem si, že mě bude jmenovat u takových trojek, čtyřek, o to mě to víc potěšilo, byla jsem úplně nadšená. Byl to opravdu nádherný pocit.
11
Na Johče bylo v tu chvíli, kdy vyprávěla, opravdu vidět, že je hodně ráda, že to tak dopadlo. Byla z toho sama dojatá. Táta nerad vypráví příběhy, a tak už jsem zbyl jenom já,. Byl jsem doslova přinucen něco vyprávět. Dlouho jsem přemýšlel, a nakonec i mě něco napadlo.
12
Kapitola VI (Ztracená písemka) „Tak a teď já. Jednou v pondělí, jsem byl ve škole. Seděl jsem v lavici s mým kamarádem Vítkem Lipovským. Měli jsme přírodopis. Minulou hodinu jsme psali písemku, a tak jsme zrovna dostávali své opravené práce. Vítek dostal dvojku, ale já nic, žádná písemka mi nepřišla. Tak jsem se přihlásil a řekl: „Paní učitelko, já jsem nedostal svojí písemku. Paní učitelka se na mě nepříjemně otočila a razentně mi odpověděla: „To asi proto, že jsi jí neodevzdal!“ Moc dobře jsem věděl, že jsem jí odevzdal, když už jsem se chtěl začít bránit a nějak to paní učitelce slušně vysvětlit, zvolala na mě: „Takže Hrdino, to znamená že máš za pět a buď rád že nemáš dvojku z chování za to, že jsi mi schválně neodevzdal písemku, přines mi žákovskou, já ti to tam hned napíšu!“ Vykulil jsem na paní učitělku oči, pohrdavě jsem se pousmál, zavrtěl jsem hlavou a pomalu a neochotně jsem šel k jejímu stolu s žákovskou knížkou vruce. Přišel jsem ke stolu a položil žákovskou na stůl, čekajíc co se bude dál dít. Paní učitelka mi do žákovské na stranu kde mám vyplněnou kolonku
13
pro přírodopis napsala datum, název písemky (minerály a horniny) a už se mi chystala napsat pětku. V tom se ale ze třídy ozval Michal Veselý: „Paní učitelko, počkejte, ta písemka leží tady na zemi, asi vypadla,když se písemky rozdávaly, Štěpán má jedničku.“ Otočil jsem se na paní učitelku a nevinně jsem se pousmál. Usměv mi nebyl vrácen, ale jedničku jsem i tak dostal, paní učitelka se mi trochu neochotně omluvila, podala mi žákovskou. Já s pocitem vítězství jsem se s úsměvem od ucha k uchu vracel do lavice. Když jsem si sednul a uvědomil si, co se to vlastně všechno stalo, upřímně jsem si oddechl.“
Podíval jsem se na mamku, taťku, Johču a babičku, a byl jsem si jistý, že můj příběh je zaujal ze všech nejvíc. Ještě pět minut po tom co jsem příběh dovyprávěl, všichni valili oči.
14
Kapitola VII (Nedočkavá Johča) Chviliku po tom, co s úspěchem dovyprávěl svůj příběh, babička řekla: „A teď už dost
vyprávění, podívejte, už nám nesou jídlo. A při jídle se co? Při jídle se nemluví, takže dobré chutnání a bez povídání.“
Nevěřícně jsem se na babičku podíval a zakroutil hlavou, připadalo mi, jako by právě mluvila s dětma ze školky. A to mě urazilo, protože já už jsem pořádnej chlap. Když jsme dojedli jídlo, tatínek zaplatil a šli jsme zpátky k babičce. Johča se mě pořád šeptem ptala:
„Myslíš, že pro mě má babička nějaký dárek, když mám za týden narozeniny a teď se zas dlouho neuvidíme?“ Když se mě zeptala asi po desáté, rázně jsem jí vysvětli, že už je s tim otravná, ať se nechá překvapit. Když jsme přišli k babičce, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Rodiče si šli s kafíčkem popovídat do obýváku, nejčastěji o práci, a my s Johčou jsme šli dělat různé hlouposti do druhého patra babiččina domu. „Co budeme dělat?“ Zeptal jsem se Johči. „Nemám ani zdání... 15
“ Na chvíli se odmlčela, zapřemýšlela a pak dodala: „Vlastně mě něco napadá, co kdybychom to tady prohledali, jestli tady nemá babička pro mě schovaný nějaký dárek?“ Zklamaně jsem se na ní podíval. „Jestli chceš přijít o překvapení, tak si tu klidně hledej, já se otočím a budu dělat, že tě nevidím.“ Johča se nad tím, co jsem řekl, zamyslela. Odpověděla: „Máš pravdu, nebudu si kazit
překvapení, na to už jsem dost velká, ale stejně má.“
Vlastně jsem se jí ani nedivil, taky mám nucení hledat před Vánoci dárky, ale umím se ovládnout. Taky jsem vždycky nedočkavý, co dostanu za dárky nebo jestli vůbec nějaké dostanu.Ale když to pokušení vydržím, mám pak skvělé překvapení. U babičky jsme již byli dlouho, a tak jsme se už pomalu chystali na cestu domů, začali jsme si balit věci domů, od babičky jsme dostali tvarohové buchty a koláče, jako každý rok. Začali jsme se s babičkou loučit, všichni jsme jí dali pusu a popřáli hodně zdraví a nosili jsme tašky do auta. Johča ještě nedostala žádný dárek a začala se velmi obávat, že už ani žádný nedostane. Byla kvůli tomu dost zklamaná.
16
Když jsem přišel do auta, Johča už tam seděla značně naštvaná, radši jsem na ni ani nemluvil. Za pár minut přišla do auta maminka a hned za ní přišel tatínek, který si sedl na místo řidiče. Chtěl jsem babiččce ještě zamávat z okna, ale babička tam už nebyla, Johča byla už smířená s tím, že žádný dárek nedostane. V tom se rozletěly dveře od domu. Z nich vyběhal babička. Bežela za námi k autu a volala:
„Počkejte! Já tu mám ještě pro Johanku dárek k narozeninám.“ Když to Johča uslyšela, rozzářila se jako vánoční stromeček. Babička přiběhla k autu a ještě dodala: „Já stará jsem na to málem
úplně zapomněla, to se Ti, Johanko, moc omlouvám.“
Johanka mezitím vystoupila z auta. Přistoupila k babičce a s úsměvem čekala, co se bude dál dát. Babička hned spustila: „Tak já ti
Johanko přeju všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky a ať se ti daří ve škole.“ Johanka jí moc
poděkovala za přání. Babička Johče dala dárek, ta ho nedočkavě hned začala rozbalovat. Nejdřív se do něj nemohla dostat, ale pak se jí to povedlo. V dárkovém balícím papíře byla zabalená jakási luxusní krabička. Tu, za týden 19tiletá Johča, otevřela a s úžasem na babičku spustila: „Tý jo
babi, hrozně moc Ti děkuju, jsi moc hodná, ty 17
jsou tak nádherné!“ Za tak krásný dárek hned
babičku objala a dala jí pusu na tvář. V té krabičce leželi nádherné, duhově zbarvené hodinky se stříbrnýma ručičkama. Babička byla moc ráda že se jí výběr těch hodinek povedl, že se hodinky Johče líbí. Byl jsem taky rád že je Johča nadšená, protože se s ní bude dát bavit. To kdyby ten dárek nedostala, celý den by byla otrávená. Ale kdyby, je prostě jen kdyby, naštěstí se to stalo tak, jak se to mohlo stát nejlíp. Johča se vrátila do auta, všichni jsme babičce zamávali a odjeli jsme zpátky do Brandýsa. Když jsme v pořádku dorazili domů, mohli jsme si říci, že ten výlet k babičce za tu cestu stál. A v myslích už jsme se těšili na další výlet plný příběhů...
18
Doslov
Něco o autorovi: Nikdo neví, kdy jsem se
narodil, ani kdy umřu. Jsem známý spisovatel, básník, překladatel, skladatel, textař,zvukař,miliardář, literární hrdina a hlavně lotr.¨ Když nám babička vyprávěla, že autor knihy, kterou si půjčila, se jmenoval stejně jako já, dělal jsem, jakoby kdybych byl velmi překvapený, ale dobře jsem věděl, a vím, že to nebyla náhoda. Babička vůbec ještě netuší, že tu knížku jsem napsal já, a ne nikdo se stejným jménem. Není to jediná knížka, kterou jsem napsal. Na stovkách hřbetů knih je natisknuté moje jméno jako jméno autora. Dokonce mám svoje vlastní nakladatelství, jmenuje se CELOSVĚTOVÉ NAKLADATELSTVÍ HRDINA. Toto nakladatelství se stalo nedávno (tak dobře, už je to pár let) světovým a to po vydání pouhých 10-ti mých knih. Mimochodem, to je světový rekord, ale nebudu se zde vychloubat, to není mým zvykem, stejně to o mně celý svět (mimo mé babičky) ví. Autogramiáda je 12. 12. 2011 v USA, Washington, (Bílý dům), budu se tam na Vás těšit. Děkuji všem, co jste si tuto knihu přečetli, hodně to pro mě znamená. Zdraví Štěpán Hrdina.
19
Obsah:
I II III IV V VI VII
Pozvání.......4 U babičky.......6 Pohádková kniha.......7 Příhoda z Egypta.......9 Písemkové štěstí.......11 Ztracená písemka.......13 Nedočkavá Johča.......15 Doslov.......19
20
SVĚTOVÉ NAKLADATELSTVÍ HRDINA
Štěpán Hrdina
Slavnostní oběd plný zajímavých vyprávění
21
Ilustrace Google.com
Medailón o autorovi napsal Leoš Mareš
Vydalo CELOSVĚTOVÉ NAKLADATELSTVÍ HRDINA roku 2011 jako svou 1111. publikaci
stran 22
Náklad 1 000 000 výtisků
Cena 210 Kč
22
.
23
