Karel Nesnídal Hrdina II. odboje
2/5 (12 včetně příloh)
Kdybych si v životě mohla přát jedno jediné přání, bylo by to poznat osobně mého praprastrýce Karla Nesnídala, bratra mé prababičky. Jeho příběh, příběh mé rodiny, příběh mnoha statečných lidí, kteří se vědomě rozhodli bojovat za Československo, za svou vlast a proti nacismu, který se rozmáhal a ničil vše nejen v naší zemi, ale měl snahu se rozpínat do celého světa, mi byl dlouho neznámý. Jednoho dne moje maminka pověsila na zeď starou fotografii hezkého mladého muže, který byl mé prababičce velice podobný. Vyprávěla mi o něm, o tom, že byl popraven za čest a věrnost své vlasti, a já pak dlouho do noci nemohla usnout. Přemýšlela jsem, co jeho ztráta musela pro všechny z naší rodiny a pro jeho snoubenku znamenat, jak mu bylo, když šel na popraviště, odsouzen jako poslední zločinec pro své přesvědčení, za svobodu svého národa, když mu zemřela i ta poslední naděje, že přijde konec války včas…. Včas pro něj, včas pro Československo. Mnohdy, když k prababičce přijdu na návštěvu (letos jí bude 92 let), prosím ji: ,,vyprávěj mi o Karlovi.“ Pokaždé, když se k jeho osudu se slzami v očích vrací, jako bych se ocitla v té šílené době, prožívám ten strašlivý strach a tu nejistotu s nimi. Jsem velice pyšná, že se mě tento příběh alespoň okrajově dotýká. Ráda bych se s Vámi o něj podělila. Karel Nesnídal (12.5.1913 - 7.9.1943) byl bankovním úředníkem Agrární banky v Hradci Králové, posléze členem Obrany národa - skupiny Jitřenka, prvním oblastním vedoucím sokolské odbojové organizace JINDRA v Královéhradeckém kraji a členem skupiny S21B, která podporovala paradesant Silver A a činnost vysílačky Libuše ve Východních Čechách. Trochu podivná kariéra… Ukončil ji jako politický vězeň nacistické Třetí říše, kdy si pro svou odměnu došel po téměř roce výslechů na popraviště v berlínském Plötzensee. Narodil se v Plzni a později se s rodinou přestěhoval do Olomouce, kde absolvoval obecnou školu. Poté byl jeho otec přeložen do Škodových závodů v Hradci Králové, kde Karel vystudoval měšťanku a obchodní akademii zakončenou úspěšnou maturitou. Následně absolvoval vojenský výcvik v Berouně (1934-1936), který dokončil s vynikajícím hodnocením v hodnosti podporučíka. Stal se z něj důstojník v záloze. V Hradci Králové působil jako cvičitel a 1. místonáčelník Sokola Pražské předměstí. Mezi jeho záliby patřila také turistika, lyžování, fotbal, cyklistika, volejbal a studium cizích jazyků. Začínal jako účetní v Libáni u Jičína, kde pracoval u obchodníka s kůží, pana Silbesterna, a vedl místní sokolský dorost. Velice se kamarádil se synem pana Silbersterna, Ernou, celá rodina však doplatila na jejich židovský původ a zahynuli během války jako oběti transportu nejprve do Terezína a posléze do Osvětimi. Dodnes se u nás v rodině traduje historka o Karlově příchodu na nové místo. Když se přišel představit do rodiny, kde měl pracovat i bydlet, vešel se slovy: „Dobrý den, já jsem Nesnídal“. A paní domu, paní Silbersternová, neznajíc jeho příjmení, hned chvátala do kuchyně, aby mu uvařila košer kávu a připravila snídani. Po roce 1936 se už k Silbersternům vrátit nemohl a po roce 1939 jim Němci sebrali veškerý majetek. Přesto se Karel a Erno nadále přátelili a navštěvovali a Erno pravou rukou schovával svoji žlutou hvězdu, aby svého kamaráda Karla nepřivedl do neštěstí. Dlouho si Karlovi rodiče mysleli, že se Erno za svou žlutou hvězdu stydí. Až téměř před jeho zařazením do transportu jim prozradil, že se je snažil chránit, stýkat se s židy bylo nebezpečné. Karel nastoupil do již zmíněné Agrární banky, kde pracoval až do 15. června 1942, kdy byl přeložen do Kroměříže. Ještě v srpnu téhož roku byl totálně nasazen jako zámečník do Strassbourghu, kde byl posléze zatčen hradeckým gestapem. Karel Nesnídal byl odmalička vychováván jako sokol a vlastenec. Měl dvě mladší sestry, Růženu a Jiřinu.
3/5 (12 včetně příloh)
Činnost v odboji Hned s příchodem nacistů se Karel zapojil do odboje. Jako důstojník v záloze se stal členem Obrany národa, hradecké skupiny Jitřenka, která byla sestavena převážně ze sokolů. Její náplň se příliš nelišila od dalších takovýchto skupin, které se velice rychle tvořily po celém území Protektorátu Čechy a Morava. Jejím hlavním úkolem bylo zabezpečit rodinám zatčených živobytí a podporu, hromadit zbraně a schánět informace, které byly předávány na vyšší pozice Obrany národa, kde byly vyhodnocovány, zpracovávány a přes radiostanice posílány do Londýna. Za činnost v této skupině byl Karlovi dne 19.10.1947 udělen Čestný odznak na paměť společné odbojové činnosti v době německé okupace – in memoriam. V roce 1940 se Karel zúčastnil jako branný referent Sokola lyžařského kurzu v Beskydech, kde se seznámil s Františkem Pecháčkem z Prahy, významným cvičitelem a autorem X. Všesokolského sletu – skladby pro muže – Přísaha republice . Ten si ho vybral po zrušení Sokola jako svoji spojku a v lednu 1942 ho dopisem kontaktoval a požádal ho o vytvoření sokolské odbojové organizace Jindra v kraji VII – Hradec Králové. Zároveň ho jmenoval jejím krajským náčelníkem. Tato organizace jménem JINDRA byla složená ze sokolských funkcionářů (v Hradci Králové jmenovitě: Nesnídal Karel, Válek Václav, Urban Josef, Stiehl Antonín, Weihrauch František a mnozí další). František Pecháček spolupracoval s paradesantem Anthropoid (rtm. Kubiš a Gabčík), který posléze úspěšně vykonal atentát na zastupujícího protektora R. Heydricha. Karel se stal členem S21B, která se starala o Jiřího Potůčka z paradesantu Silver A a zajišťovala kontakt s vysílačkou Libuše, která byla komunikačním kanálem nejen Anthropoidu do Londýna. Tajné dopisy přicházely Karlovi pod krycím jménem „Hedva“ na adresu Elišky Stárové, Karlovy kolegyně z práce. Dopisy byly šifrované číselným kódem. Pro vysílačku Libuši sháněl zpravodajské informace a posílal je Josefovi Schejbalovi (krycí jméno Nina na adrese Anči Petrové v Malých Svatoňovicích) a Ladislavovi Satranovi, bratrům sokolům, se kterými se taktéž seznámil na branném kurzu v Beskydech v Lomnici nad Popelkou. 15. května 1942 ho pravděpodobně vyhledal Alfred Bartoš z paravýsadku Silver A, aby ho upozornil na možnost zatýkání tajnou policií (gestapem). Ještě ten den byl Karel z „neznámých důvodů“ pracovně přeřazen na druhý konec Protektorátu - do Kroměříže. Před odjezdem se domluvil s Václavem Válkem, že Václav převezme jeho funkci v Hradci. V Kroměříži se napojil na tamní pobočku organizace Jindra. Tam mu byl doručen povolávací rozkaz k totálnímu nasazení v Říši. Původně měl pracovat v kamenných dolech v Tyrolsku. Z neznámých příčin byl přeřazen do Strassbourghu (Francie) do zámečnické dílny strojního závodu. Na základě rozsáhlé výpovědi Ladislava Vaňka (krycí jméno Jindra), náčelníka Jindry pro celý Protektorát, byla rozkryta skupina Jindra a Karel byl dne 26. října 1942 zatčen hradeckým gestapem a posléze převezen do Prahy. Kromě Karla byli zatčeni i někteří další členové skupiny Jindra, kteří za svoji práci pro odboj zaplatili životem. Jen z Hradecka to byli jmenovitě Antonín Stiehl, František Weihrauch a Václav Válek, kteří zemřeli v Osvětimi v březnu 1943, a dále Josef Urban, který přežil několik koncentračních táborů a utekl z pochodu smrti. V Praze byl Karel vězněn tři měsíce ve věznici na Pankráci, v cele 133, a ve výslechových celách v budově Řídící úřadovny gestapa – Pečkárně. 12. ledna 1943 byl převezen na gestapo do Hradce Králové, kde byl konfrontován s ostatními členy hradecké skupiny. Posléze byl opakovaně převážen dle potřeby do Terezína kvůli dalším konfrontacím s Františkem Pecháčkem a zpět do Golnow ve Štětíně, teprve poté do soudní věznice Al Moabit v Berlíně, kde čekal na ortel soudu. V Golnow s ním byl vězněn kapitán Stanislav Zeman, který byl zapojen do odbojové činnosti legendární skupiny Tři králové. V jejich ,,Cukrárně“ vozil zbraně pod krycím názvem Čokoláda z brněnské Zbrojovky. Jemu se Karel svěřil, že ho podezřívají z účasti na atentátu na Heydricha. A byl to kapitán Zeman, kdo Karla krmil, když měl 12 hodin pouta na rukou vzadu, a v noci ukládal a přikrýval, když měl 12 hodin pouta vpředu a další pouta na nohou. Dne 8.července 1943 byl Karel Nesnídal za ilegální odbojovou činnost, za budování odbojové organizace, za napomáhání nepřátelům Říše, ale hlavně kvůli velezradě na německém národu odsouzen k trestu smrti a ke ztrátě cti. K vykonání trestu byl
4/5 (12 včetně příloh) převezen do věznice Plötzensee. Kapitán Zeman byl odsouzen na 10 let. V noci ze 3. na 4. září 1943 byla věznice bombardována spojenci, při útoku byla zničena gilotina a cely smrti. V důsledku toho byli někteří vězni popraveni ještě dříve, než jim vypršela lhůta žádosti o milost. Telefonátem ze dne 7. září 1943 z říšského Ministerstva spravedlnosti byl vydán rozkaz k popravám. Rozsudek na Karlovi Nesnídalovi byl vykonán 7. září 1943 v 9:43hod . Výše zmíněný Stanislav Zeman válku přežil a v dopise doručeném rodině dne 12. 2. 1946 pozůstalým popisuje Karlovy pocity během pobytu v Golnow : ,, Z jeho vyprávění jsem seznal, že vzal celou věc při vyšetřování na sebe, aby uchránil svoje kamarády před zatčením. Měl z toho radost, že se mu to podařilo a že nedošlo k dalšímu zatýkání. Přitom často vzpomínal na Vás, na svoji maminku a sestřičky a na slečnu Květu.“ O něco dále pokračuje: ,,Karel obětoval život za svobodu a lepší budoucnost našeho národa a proto zůstane u nás všech a zvláště u těch, kteří s ním pracovali v odboji, zapsán jako národní hrdina.“ V dopise dále píše o jeho lásce k rodině i jeho snoubence Květě a obavách o jejich budoucnost. Karel se také rmoutil nad tím, že své rodině způsobil potíže a přitom si stále uchovával naději, že se ještě někdy vrátí domů. Jenže tyto naděje se mu bohužel nesplnily. Několik dní po nečekané popravě přišel jeho rodině nazpět balíček, kde jemu, nekuřákovi, posílali do Plötzensee cigarety. To byla v té době ve věznici důležitá měna. K balíčku byly přibaleny Karlovy hodinky a na něm červeně napsáno … POPRAVEN. Tak se jeho rodina dozvěděla, že se Karel domů již nikdy nevrátí…. Dne 8. 6. 1946 udělil prezident Československé republiky Karlovi Nesnídalovi „Československý Válečný kříž 1939 in memoriam“ jako uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení.
Co by bylo kdyby? Je málo odpovědí, ale mnoho otázek. Co by se stalo, kdyby gestapo nezatklo Ladislava Vaňka? Kdyby Karel mohl pracovat pro odboj déle? Kdyby nedošlo k odhalení vysílačky Libuše a ke zničení paradesantu Silver A, pro který hradecká skupina sbírala zpravodajské informace? Kdyby v sobě parašutista Karel Čurda našel více odvahy a nezradil? Pojďte se s námi zamyslet nad Karlovým osudem, kdyby nacistickou hrůzu přežil... Karla zatkli ve věku 29-ti let. Byl vzdělaný, sportovec, velmi všestranně nadaný a velký vlastenec. Pracoval v Agrární bance, kde měl před sebou velkou budoucnost, hovořil čtyřmi světovými jazyky a vynikal v bankovnictví. Nesmíme zapomenout ani na jeho snoubenku Květu Schafferovou. Společně zařizovali nový domov, plánovali svatbu, těšili se, až přijdou „po válce“ děti. Před válkou vedl Karel pokojný život, měl spoustu přátel a hlavně milující rodinu. Po zradě spojenců při podpisu Mnichovské dohody jako československý důstojník v záloze, který přísahal věrnost republice, cítil, že jsou v životě hodnoty, které musí jako voják se ctí obětovat. Svého rozhodnutí nikdy nelitoval, na což upozorňuje i kapitán Zeman v osobním dopise rodině. Citoval v něm z rozhovoru, který probíhal mezi ním a Karlem při transportu z Golnow do Berlína: ,,...nebojím se smrti a jako důstojník rád položím život za svobodu naší vlasti. Jsem rád, že druzí moji kamarádi mají životy zachráněny.“ Mnoho prostoru nám tedy pro Karlovu budoucnost nezbývá… Zahrajme si na osud. Karla nepopravili, podařilo se mu přežít hrůzu koncentračních táborů, vrátit se zpět domů a po skončení války se v roce 1945 oženit s Květou Schafferovou a založit si rodinu. Má syna Karla, jak je v rodině tradicí. V Agrární bance vede oddělení úvěrů, cestuje do zahraničí, má na starosti nejdůležitější bankovní klienty. V budoucnu se s ním počítá v užším vedení banky. Ačkoli je politicky nestranným, vzhledem k jeho schopnostem a znalostem se stává i členem vedení města Hradec Králové. Pro svoji rodinu staví dům na jeho okraji. Má nový vůz. Rodiče jsou na něj velice hrdí, sestry jej milují. V roce 1946 se stává strýcem neteře Dany. Je mu 33 let a je spokojeným, úspěšným mladým mužem. Hrůzy války jsou odsunuty kamsi daleko, jen když je sám,
5/5 (12 včetně příloh) vzpomene si na své kamarády, kteří takové štěstí jako on neměli. Podílí se na potrestání těch, kteří jejich životy měli na svědomí. V roce 1947 vypovídá u soudu s gestapákem Hankem, který stál za vší hrůzou, která potkala hradeckou skupinu. Nejen díky jeho výpovědi je Hanke za své činy odsouzen. Představme si den jako každý jiný. Karel přijde z práce domů, doma ho přivítají děti spolu s manželkou Květou (narodila se mu ještě dcera Anežka po babičce), Karel si sedá ke stolu, bere si noviny, čte si a povídá si s dětmi. Květa mezi tím chystá večeři. Tak nějak by mohl vypadat jeho život po válce. Nebýt 25. února 1948, kdy na Československo padl stín rudé hvězdy. Karel by se už z přesvědčení nikdy nestal komunistou a ani by nenapomáhal jejich cestě k moci. Po roce 1948 by byl zatčen jako účastník nyní již 3. odboje a jako ten, kdo napomáhal západním spojencům a spolupracoval s parašutisty z Anglie, což se tehdy neodpouštělo. Byl by odsouzen a pokud by na dlouhá léta jako nepřítel režimu nezmizel v uranových dolech na Jáchymovsku, byl by popraven, stejně tak jako např. Milada Horáková, generál Píka a mnozí další, kteří se postavili proti nové formě totality, která přišla jen krátkou dobu po osvobození Československa od nadvlády nacismu. Nemám moc ráda úvahy „co by – kdyby“. V životě, v těch důležitých věcech, přichází jen jeden moment, kdy může člověk změnit svůj osud. Pokud ho tento okamžik mine, není cesty zpět. Karel si svým rozhodnutím pro práci v protinacistickém odboji svoji cestu vybral. Svého rozhodnutí nelitoval, i na gestapu připustil, že by se v této situaci opět rozhodl stejně. Byl „nenapravitelný Čech“. Dne 8. května 2011 byla v Hradci Králové odhalena na budově sokolovny Pražské Předměstí, kterou Karel stavěl se svými kamarády ze Sokola, primátorem města Hradec Králové, Mudr. Zdeňkem Finkem, a sestrou Karla Nesnídala, Jiřinou Hoffmannovou, pamětní deska Karlovi Nesnídalovi a dalším členům skupiny Jindra Hradec Králové z dílny sochaře Oldřicha Hejtmánka. Motto na desce zcela vystihuje myšlenku, která provázela všechny činy této skupiny: ,,Lepší vestoje zemřít, než na kolenou žít.“ Karel tuto myšlenku zcela naplnil…
Přílohy ( 6/12 ) Karel Nesnídal (1936)
Přílohy ( 7/12 ) Schéma organizace Jindra, jak ji zaznamenalo Gestapo v roce 1942 – téměř nikdo z uvedených válku nepřežil
Přílohy ( 8/12 ) Rozsudek nad Karlem Nesnídalem ze dne 8.7. 1943
Přílohy ( 9/12 ) Sdělení o vykonání rozsudku nad Karlem Nesnídalem
Přílohy ( 10/12 )
Přílohy ( 11/12 ) Sestra Karla Nesnídala, Jiřina Hoffmannová, při odhalení pamětní desky 8. 5. 2011 v Hradci Králové
Přílohy ( 12/12 )
Informace o autorech: Veronika Zborníková věk 14 let
Vojtěch Chochola věk 15 let
