PO STOPÁCH II. ODBOJE
NA JIŽNÍ MORAVĚ
PO STOPÁCH II. ODBOJE
NA JIŽNÍ MORAVĚ
LITERATURA h�p://cs.wikipedia.org/ h�p://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/vyskovsko1945-jak-prichazela-svoboda.html h�p://www.fronta.cz h�p://www.drinov.cz Václav Peša, Jindřich Ocásek – V dvojím ohni Miloslav Michalčík – Bučovice mé rodné město Koryčanský zpravodaj, číslo 3/2007 Slavkovský zpravodaj, čísla 4/2008 a 5/2008
KONTAKT Ing. Roman Volek Revoluční 737 685 01 Bučovice e-mail:
[email protected] telefon: 602 532 075 web: h�p://odznaky.ktnoha.cz
Cena záznamníku: 50 korun.
LITERATURA h�p://cs.wikipedia.org/ h�p://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/vyskovsko1945-jak-prichazela-svoboda.html h�p://www.fronta.cz h�p://www.drinov.cz Václav Peša, Jindřich Ocásek – V dvojím ohni Miloslav Michalčík – Bučovice mé rodné město Koryčanský zpravodaj, číslo 3/2007 Slavkovský zpravodaj, čísla 4/2008 a 5/2008
KONTAKT Ing. Roman Volek Revoluční 737 685 01 Bučovice e-mail:
[email protected] telefon: 602 532 075 web: h�p://odznaky.ktnoha.cz
Cena záznamníku: 50 korun.
Evidenční číslo záznamníku
_______________________
Jméno a příjmení _________________________________ Ulice, č. p. _______________________________________ Obec, PSČ _______________________________________ Datum narození __________________________________ Odbor KČT ______________________________________ Datum vydání záznamníku Datum udělení odznaku
ZÁZNAMNÍK TEMATICKÉHO TURISTICKÉHO ODZNAKU
PO STOPÁCH II. ODBOJE NA JIŽNÍ MORAVĚ
_______________________
__________________________
Potvrzení ________________________________________ Evidenční číslo záznamníku
_______________________
Jméno a příjmení _________________________________ Ulice, č. p. _______________________________________ Obec, PSČ _______________________________________ Datum narození __________________________________ Odbor KČT ______________________________________ Datum vydání záznamníku Datum udělení odznaku
_______________________
__________________________
Potvrzení ________________________________________
KT NOHA BUČOVICE 2012
32
ABECEDNÍ SEZNAM MÍST
1. POVINNĚ VOLITELNÉ MÍSTO Operace Anthropoid
5
2. POVINNÁ MÍSTA Dřínov Nemochovice Salaš Vřesovice Zlatý jelen Ždánice
10 12 15 8 13 14
3. VOLITELNÁ MÍSTA Brankovice Bučovice Bunč Hoštice Jalový dvůr Jermak – Račické údolí Kyjov Morkovice Silnice na Brankovice Tománkova hájenka Zavadilka Zdounky
22 18 27 26 21 20 16 23 24 29 25 28
30
stravu, působili jako spojky nebo přímo vstupovali do jejich řad. Svým působením v týlu nepřítele partyzáni poutali nemalé množství nacistické vojenské síly a znemožňovali tak její nasazení na blížící se východní frontě. Všechny akce, které nějakým způsobem směřovaly proti Říši, však okupanti tvrdě trestali. Nelidským mučením při výslechu zatčených, popravami, transporty do koncentračních táborů, ale i vypalováním celých vesnic. Nejznámější je příběh Lidic a Ležáků, na konci války pak stejný osud potkal třeba Javoříčko u Litovle nebo Ploštinu na Valašsku. Události jsou o to smutnější, že se staly mnohdy jen několik dní nebo hodin před osvobozením. Osudy a místa spjatá s životem a působením několika těchto hrdinů chce připomenout i tento záznamník. Všichni svým způsobem bojovali a umírali abychom my mohli žít.
3
ÚVOD Západní letce se minulý režim snažil z našich myslí dostat ven. A dnes si pro jistotu nevzpomeneme na žádného. Jakoby se to u těch londýnských vojáků opravdu podařilo a oslavovat dnes cokoli s rudou hvězdou se prostě nenosí. Přitom šlo všem o jeden společný cíl. Ať už je poslala exilová vláda z Londýna nebo soudruzi z Moskvy. Činnost parašutistů by však nebyla na území tehdejšího Protektorátu možná bez nezištné pomoci místních obyvatel. Ti přitom sami nevěděli, jestli nejde o provokaci gestapa a dávali tak v šanc nejen život svůj, ale i svých blízkých. Často šlo přímo o rodinné příslušníky, ke kterým se parašutisté vraceli. Útočiště však nacházeli i u dalších vlastenců. Velká část z nich pocházela třeba z řad Sokola nebo Orla, jejichž členové byli v duchu vlastenectví a národní hrdosti vychováváni. V druhé polovině roku 1944 začalo na východní Moravě sílit partyzánské hnutí. Partyzáni sem přicházeli ze Slovenska po potlačení Slovenského národního povstání. Také do pomoci partyzánům se zapojilo mnoho obyvatel z vesnic a měst, kde partyzánské skupiny působily. Ať už jim poskytovali přístřeší, 2
31
PODMÍNKY
TOMÁNKOVA HÁJENKA
Pro získání odznaku je potřeba navštívit všech šest povinných míst, jedno povinně volitelné místo z osmi nabízených a alespoň osm z dvanácti volitelných míst. Podmínky TTO Po stopách II. odboje na jižní Moravě je možné plnit také akcích pořádaných Klubem turistů Noha Bučovice, jejichž trasy často vedou přes místa uvedená v záznamíku. Vydávání záznamníků začíná 27. května 2012 a končí 8. května 2015. Podmínky pro získání odznaku je potřeba splnit (a záznamník odeslat) do 30. září 2018. Vydání odznaku je zahrnuto v ceně záznamníku, pokud jej však budete posílat poštou, nezapomeňte přiložit správně ofrankovanou obálku. Záznamník respektive odznak lze také získat na akcích KT Noha Bučovice nebo po domluvě i na jiných akcích Klubu českých turistů (např. Poslední puchýř). Jejich přehled je na stránkách h�p://odznaky.ktnoha.cz v sekci věnované tomuto odznaku.
Na bývalé Tománkově hájence nedaleko Salaše našli partyzáni své útočiště a měli zde na konci války svou základnu. Dnes je na jejím místě pomník věnovaný partyzánům 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Nedaleko je i pomník dvěma partyzánům, který připomíná tragickou události uvnitř partyzánské skupiny. Ačkoli vrhá stín na její jinak záslužnou odbojovou činnost, šlo především o osobní selhání velitele Josefa Hou�a.
4
Opis textu z pomníku 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova (na žluté značce ze Salaše na Vlčák)
29
ZDOUNKY Na místním hřbitově jsou pohřbeni partyzáni Jindřich Hlaváč a Sarko Semjon Žukov, které fašisté popravili nedaleko obce, když ustupovali před rumunskou armádou. Žukov patřil mezi čtyři zakládající členy partyzánského oddílu Olga. Žukova odvedli esesáci 22. dubna z kroměřížské nemocnice, kde se léčil s těžkým střelným zraněním. Po těžkém výslechu na jagdkomandu v Litenčicích se ho snažili používat k akcím proti partyzánům. Vodili ho třeba po vesnicích a mučením ho nutili ukázat, ve kterých domech partyzáni bydleli. Mnoho užitečných informací se však od něj nedověděli. Kdo se stará o pomník věnovaný Jindřichu Hlaváčovi a Sarkovi Semjonovi Žukovovi na severní straně zdouneckého hřbitova?
28
HOŠTICE Další významnou akcí oddílu bylo zajetí velitele německé 16. tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera a kroměřížského hejtmana Karla Koblischka. Partyzánům se generálův štáb podařilo překvapit 19. dubna na zámku hraběte Dubského v Hošticích. Spolu s nimi zajali i dalších osm důstojníků. Velitel 2. ukrajinského frontu maršál Malinovskij si vyžádal co možná nejrychlejší předání von Müllera pro jeho znalost plánů německé obrany brněnské oblasti. Rudé armádě byl však von Müller předán až 2. května.
1. POVINNĚ VOLITELNÉ MÍSTO
OPERACE ANTHROPOID – SEDM STATEČNÝCH Úkoly výsadků byly především zpravodajské a sabotážní. Přesto se mezi nimi našly výjimky. Jednou z nich byla skupina Anthropoid, která měla za cíl odstranit Reinharda Heydricha. Ačkoli se vzhledem k názvu jeho funkce – zastupující říšský protektor – může zdát, že nešlo o příliš významnou osobu, opak je pravdou. Heydrich převzal úřad 29. září 1941 místo Konstantina von Neuratha, který nastoupil „zdravotní“dovolenou. Pravým důvodem byl však jeho shovívavý přístup k Čechům, což měl Heydrich změnit a také změnil. Už předtím zastával Heydrich v Německu důležité funkce (byl například ředitelem Reichssicherheitshauptamtu) a po Hitlerovi a Himmlerovi byl de facto třetím nejvýše postaveným mužem Říše. V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto vyvražďování Židů v tzv. táborech smrti. Úspěch operace Anthropoid je v celé historii druhé světové války zcela jedinečný. Nikdy předtím ani potom 5
Razítko z Národního památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici v Praze nebo z rodiště některého z parašutistů: Dolní Vilémovice (Jan Kubiš, Anthropoid) Poluvsie u Rajeckých Teplic, Slovensko (Jozef Gabčík, Anthropoid) Smolina u Valašských Klobouk (Josef Valčík, Silver A) Bánov (Josef Bublík, Bioscop) Kunovice (Jan Hrubý, Bioscop) Rešice (Adolf Opálka, Out distance) Velký Újezd u Olomouce (Jaroslav Švarc, Tin)
Opis morového sloupu (přední i zadní část) nebo razítko z Hoštic
26
7
se žádnému desantu nebo odbojové skupině podobný čin nezdařil. Heydrich byl také nejvýše postaveným mužem v hierarchii Třetí říše, který nezemřel vlastní rukou. Hitler, Himmler, ale třeba i Goebbels nebo Göring raději spáchali sebevraždu než aby padli do zajetí nebo skončili po zásluze na popravišti. Nacistická odveta za Heydrichovu smrt byla víc než krutá. Nacisté zavraždili na patnáct tisíc Čechů a vypálili dvě vesnice – Lidice a Ležáky. Spolu s atentátem však tyto události vzbudily ve světě velký ohlas a přispěly k tomu, že Britové odvolali Mnichovskou dohodu a přislíbili obnovu československých hranic v jejich předmnichovské podobě. Parašutisté z Anthropoidu a dalších výsadků nakonec našli útočiště v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Zradou však byl jejich úkryt prozrazen a 18. června svedli parašutisté svůj poslední boj. Do posledního náboje, který si schovali pro sebe, statečně vzdorovali stonásobné přesile gestapáků a esesáků.
BUNČ U turistické chaty na Bunči mělo 29. dubna dojít k předání zajatého generála von Müllera zástupcům velení partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Místo domluvené sanitky však z druhé strany, od Zdounek, přijelo nákladní auto litenčického jagdkomanda s po zuby ozbrojenými esesáky. V krátké přestřelce partyzáni zabili 17 esesáků, dvěma se však podařilo uprchnout a ze Zdounek podali o přepadení hlášení. K předání generála ten den nedošlo, partyzáni alespoň získali bohatou vojenskou kořist. Ještě týž den však došlo k fašistické pomstě, kdy bylo letovisko vypáleno. Opis pamětní desky na turistické chatě
6
2. POVINNÁ MÍSTA
VŘESOVICE – SE SMŮLOU V PATÁCH Ve Vřesovicích prožil své dětství Oldřich Pechal (narodil se 12. května 1913 v nedalekých Osvětimanech), velitel parašutistické skupiny Zinc. Skupina měla být na území Protektorátu vysazena 28. března 1942. Parašutisté však přistáli u slovenského města Gbely. To byl však jen začátek řetězce smolných událostí. Při snaze o přechod česko-slovenských hranic přišel Pechal při potyčce s celníky o své falešné doklady na jméno Oldřich Pešar. To usnadnilo gestapu identifikaci a vedlo k zatčení jeho nejbližších rodinných příslušníků už 4. dubna. Díky příbuzným a známým nacházel Oldřich Pechal přechodná útočiště v Koryčanech, Blišicích nebo v Kyjově. Začal také rozvíjet plány na založení diverzní skupiny. Padl však do léčky konfidenta Viktora Ryšánka a 2. června 1942 byl po těžkém boji s gestapáckou přesilou u Brněnské přehrady přemožen a zatčen.
8
27
ZAVADILKA Ištokova chata na Zavadilce byla na jaře roku 1945 jednou ze základen partyzánské skupiny Kameňák. Navečer 14. dubna přijela na Kameňák skupina gestapáků, která chatu přepadla. Přežít se podařilo jen jedinému z partyzánů – anglickému letci Pavlu Svobodovi z nedalekých Bohuslavic. Na památku obětí stojí u zelené značky mezi Kameňákem a Zavadilkou památník se jmény padlých partyzánů. Opis pamětní desky na památníku
25
SILNICE NA BRANKOVICE V úterý 3. dubna 1945 zatkli příslušníci jagdkomanda v Nemochovicích Olgu Tesaříkovou a odváděli ji po silnici do Brankovic. Asi na půli cesty je dohnal partyzán Ivan Korš, kterému se však zasekla zbraň a byl fašisty zabit. Mezitím do boje zasáhli další partyzáni blížící se od Nemochovic. Němci před nimi ustoupili až do Brankovic, kde narazili na projíždějící nákladní auta s příslušníky pomocných oddílů SS, které požádali o pomoc. O tom neměli partyzáni tušení, především o dvou těžkých kulometech. Strhla se přestřelka, při které došlo ke ztrátám na obou stranách. Z oddílu Olga padl v boji sovětský partyzán Timofej Gaučerov a Milan Dias z Brankovic. Němci odváželi tři mrtvé a sedm zraněných. Partyzáni byli nakonec nuceni před přesilou ustoupit, a protože se dala očekávat pátrací akce nacistů, vydali se do chřibských lesů.
Brněnské gestapo použilo všech prostředků včetně fyzického násilí, aby jej donutilo vypovídat. S největší pravděpodobností by ho ani toto týrání nepřimělo k výpovědi nebýt popravy jeho nejbližších 12. června. Jeho výpovědi však byly gestapu k ničemu, neboť vypověděl jen věci, které už dávno vědělo z Ryšánkových hlášení. Stanným soudem byl Oldřich Pechal 30. června odsouzen k trestu smrti a 22. září v Mauthausenu popraven. Razítko z Vřesovic nebo opis pomníku před obecním úřadem
Jaký strom roste u pomníku věnovanému Ivanu Koršovi?
24
BRANKOVICE Na konci války odvolalo nacistické velení maďarské divize z frontové linie do zázemí. Tak se maďarští vojáci ocitli i v oblasti, ve které působili partyzáni z oddílu Olga. Často přicházeli ve špatném stavu a bez jakékoli bojové morálky. Toho využili partyzáni k získání vhodnějších vojenských zbraní. Jeden z těchto přepadů partyzáni uskutečnili 21. února 1945, kdy ve škole v Brankovicích překvapili padesátku maďarských vojáků. Podařilo se jim získat přes čtyřicet pušek a pistolí, náboje, ruční granáty a další vojenské vybavení.
9
Razítko z Dřínova nebo opis pamětní desky před obecním úřadem
Opis pamětní desky na partyzánském památníku u hlavní silnice pod nádražím
22
11
DŘÍNOV – VÝSADEK Z VÝCHODU
MORKOVICE
Nedlouho po půlnoci 10. září 1941 vysadil dvoumotorový Douglas čtveřici parašutistů Východní skupiny československé armády, kteří přistáli v okolí Dřínova. Přivezli sebou vysílačku, kterou vhodili do dřínovského parku. První úkryt pro radiostanici byl zřízen v altánu zahrady domu pplk. Svobody v Kroměříži vedle Květné zahrady. Samotné vysazení bylo celkem úspěšné, skupina však neunikla nástrahám gestapa. Listopadové zatýkání probíhalo na všech místech, kde se výsadkáři desantu S1 pohybovali. Celkem bylo zatčeno přes 160 vlastenců, z nichž bylo 93 popraveno nebo umučeno v koncentračních táborech. Při jedné z cest, kdy udržoval spojení s parašutisty, byl zatčen v listopadu v Nezamyslicích teprve osmnáctiletý Mirek Svoboda, syn pplk. Svobody. Po tvrdých výsleších, při kterých nic nevyzradil, byl převezen do koncentračního tábora Mauthausenu. Tam jeho život 7. března 1942 ukončila smrtící injekce.
Na konci února 1945 se partyzánům z oddílu Olga podařil husarský kousek. Po průzkumu, který provedli předchozí den, přepadli 26. února nádraží v Morkovicích a z třiceti odstavených cisteren vypustili na pět set tisíc litrů benzinu, oleje a dalších průmyslových kapalin. Některé vagóny poškodili a odnesli si i další vojenský materiál. Co se týče pohonných hmot, nacházelo se Německo v kritické situaci. Cisterny měly být použity pro vojenské a hospodářské účely a v případě potřeby odvezeny do Říše. O tom, že šlo o citelný zásah do zásobování hroutící se německé vojenské mašinérie svědči i fakt, že se o akci zajímal sám K. H. Frank, který požadoval její okamžité vyšetření. Způsobená škoda se pohybovala kolem pětadvaceti milionů protektorátních korun. Akci zaplatili životem Alois Zavadil a Květoslav Kolařík, které gestapo zatklo a 12. března popravilo. Oběť přednosty stanice Zavadila připomínala do zrušení morkovické tratě v roce 2005 pamětní deska na nádražní budově v Morkovicích. Razítko z Morkovic
10
23
NEMOCHOVICE – VZNIK ODDÍLU OLGA
JALOVÝ DVŮR
Na sklonku roku 1944 přecházely po potlačení Slovenského národního povstání skupinky partyzánů z nacisty rozbité brigády Jana Žižky z Trocnova česko-slovenské hranice, aby na Moravě rozvíjeli partyzánské hnutí. Jedna osmičlenná skupina se rozhodla přejít až na Českomoravskou vrchovinu. Na našem území se pak dále rozdělila na dvě čtyřčlenné skupiny. Skupina tvořená Olgou Františákovou, Josefem Hou�em, Láďou Vernerem a Rusem Sarkou Semjonem Žukovem se po nezdařených pokusech přejít na Vysočinu rozhodla vrátit na Valašsko, kde působily zbytky brigády. Při pochodu je však zastihla sněhová bouře v níž ztratili orientaci. Po dlouhém bloudění se nakonec 5. ledna 1945 ocitli v Nemochovicích, kde je ve svém domě přijali Pospíšilovi. Nakonec se rozhodli zde zůstat a Nemochovice se tak staly kolébkou partyzánské skupiny Olga.
Večer 25. ledna 1945 navštívili partyzáni z oddílu Olga samotu na Jalovém dvoře na své výpravě za získáním zbraní. Přečkali zde noc. Druhý den navečer si nechali zapřáhnout koně do saní a spolu s kočím ze statku vyrazili do okolních hájoven pro pušky a náboje. Místo je však známější díky událostem, které se staly několik dní před osvobozením. Pár stovek metrů od statku se 25. dubna zřítilo sestřelené sovětské letadlo. Místním se sice podařilo těžce zraněné a popálené sovětské letce z trosek vyprostit, fašisté, kteří se právě na statku nacházeli a dorazili na místo havárie za několik minut, je však ještě živé naházeli zpět do hořícího vraku. Razítko z hospody U Hříbka nebo opis pamětní desky z pomníku sovětským letcům
Opis pamětní desky z domu za potokem naproti autobusové zastávky
12
21
JERMAK
ZLATÝ JELEN – PRVNÍ OZBROJENÉ STŘETNUTÍ
Sovětská partyzánská skupina Jarmak byla utvořena v srpnu 1944 a velitelem se stal Nikolaj Ivanovič Dmitrijev. Na území protektorátu se měla skupina dostat 1. září překročením bojové linie u města Frysztak v Polsku. To se jí však nepodařilo, a tak byla 30 září na Moravu dopravena letecky. Výsadek přistál v Rakoveckém údolí mezi Ruprechtovem a Račicemi. Operačním územím skupiny byla vesnice Studnice u vojenského újezdu Březina. Poté, co 26. února padl velitel Dmitrijev, převzal velení Maxim Fjodorovič Petrovskij. Partyzánský oddíl Jermak za dobu svého působení v Československu sdružil 286 bojovníků, z čehož bylo 35 Čechů. V bojích zabili 1 279 nepřátelských vojáků a 734 jich zajali. Z vlastních řad padlo 39 vojáků.
Dne 6. února 1945 došlo při střetnutí s Jagdkomandem ze Žarošic u hájenky Zlatý jelen k prvnímu boji partyzánů z oddílu Olga. Při přestřelce zemřel partyzán Jiří Jírovský, který se stal prvním padlým členem oddílu Olga, a další dva členové byli těžce zraněni. Potyčka také ukázala na nevhodnost použití loveckých zbraní, které partyzáni do začátku získali od hajných a lesníků v okolí. Proto se rozhodli získat vojenské zbraně, což se jim v únoru podařilo při několika zdařilých přepadech maďarských vojáků rozmístěných v okolních obcích. Na místě, kde stávala původní hájovna Zlatý jelen, je dnes postavený památník. Nedaleko cesty stojí také pomníček věnovaný Jiřímu Jírovskému.
Opis pamětní desky na pomníčku v Rakoveckém údolí u silnice z Račic na Ruprechtov a Ježkovice
Opis turistického rozcestníku na zelené turistické značce
20
13
BUČOVICE
SALAŠ – TRAGÉDIE ZE SKLONKU VÁLKY
Od 1. října 1939 se stal zatímním správcem bučovického gymnázia profesor Antonín Souček. Dne 7. ledna 1942 byl však z ředitelny ústavu odveden německou tajnou policií, v době heydrichiády odsouzen stanným soudem k trestu smrti a 14. června 1942 popraven v Kounicových kolejích v Brně. Antonín Souček se plně zapojil do veškeré kulturní a tělocvičné činnosti ve městě, od roku 1931 až do své smrti byl starostou Sokola Bučovice, působil také jako člen předsednictva sokolské župy Chelčického a později Dr. Jindry Vaníčka. Pracoval obětavě jako cvičitel žáků v Sokole, významná byla také jeho vzdělavatelská činnost pro veřejnost. Svými vlasteneckými projevy probouzel v době ohrožení republiky fašistickým Německem v Sokolech a studentech odpovědnost ke své vlasti. Sám podle tohoto přesvědčení jednal a žil. Proto se záhy po okupaci, stejně jako další představitelé Sokola, dostal do pozornosti gestapa. Další bučovickou osobností, která se stala obětí nacistických represálií byl farář Jan Číhal. Jeho vlastenecká, kněžská i občanská činnost byla důvodem k jeho zatčení gestapem 14. února 1941 pro podezření z pořizování a rozšiřování letáků. Byl vězněn
Před koncem II. světové války se obec Salaš a její okolí stala důležitou základnou partyzánského oddílu Olga. Zázemí našli partyzáni zejména v hájovnách v okolí. Do činnosti se zapojil i hajný Dobeš, který získával dobrovolníky. Toho 29. dubna 1945 využili falešní partyzáni, patrně vlasovci, kteří dobrovolníky odvedli do trati Vápenice nedaleko od obce, kde je povraždili. Za oběť jim padlo 19 můžu a jedna žena, která partyzánům děla spojku, většinou obyvatelé Salaše. Přežít se podařilo pouze Františku Mlýnkovi, který pak o událostech podal svědectví. Tragédie je o to smutnější, že už příští den ráno obec osvobodili rumunští vojáci.
18
Opis pomníku Aloisie Špičákové u břehu potoka (na žluté turistické značce ze Salaše na Vlčák)
15
ŽDÁNICE – POSLEDNÍ ÚTOČIŠTĚ Na začátku května 1942 unikl Oldřich Pechal se svým příbuzným Cyrilem Žižlavským před gestapem, pomyslná smyčka se však přesto kolem nich začala stahovat. Oba muže odvedl 6. května štábní kapitán v. v. Josef Müller na faru ve Ždánicích. Tam se jich ujal farář Václav Kostiha a kaplan František Voneš. Odtud odjel Oldřich Pechal na osudnou schůzku k Brněnské přehradě. Cyril Žižlavský zůstal na faře až do 15. června. O týden později gestapo faráře Kostihu a kaplana Voneše zatklo a odvezlo na úřadovnu v Uherském Hradišti.
v Kounicových kolejích v Brně a následně v Osvětimi, kde 29. března 1942 zemřel. Opis pamětní desky věnované památce Jana Číhala na budově Katolického domu
Razítko ze Ždánic nebo opis pamětní desky na faře
14
3. VOLITELNÁ MÍSTA
19
Opis pamětní desky na budově Klvaňova gymnázia v Komenského ulici
KYJOV Základní školu vychodil Oldřich Pechal ve Vřesovicích. Poté odešel studovat gymnázium do Kyjova. Po absolvování vojenské služby se rozhodl pro další studium na vojenské akademii v Hranicích na Moravě a stal se vojákem z povolání v hodnosti poručíka. Do dubna 1939 sloužil na Slovensku, odkud se vrátil zpět do Vřesovic s pevným rozhodnutím odejít do emigrace a bojovat proti okupantům. Přes francouzskou cizineckou legii a útvary naší armády ve francouzském městě Adge se dostal po kapitulaci Francie v létě roku 1940 do Anglie. Pro své mimořádné fyzické, odborné a velitelské schopnosti byl po absolvování speciálního výcviku povýšen do hodnosti nadporučíka a posléze jmenován velitelem parašutistické skupiny Zinc. Svého významného studenta si gymnázium připomnělo 22. září 2007, kdy mu na budově školy odhalilo pamětní desku.
16
17
