Slávek Trefílek, David Mičke, Tomáš Řežábek, Adam Terš, Lukáš Urbanec Lenka Štěpánová, Markéta Zunová, Jan Pípal, Zuzana Drábová, Beáta Mužíková, Kateřina Pokutová, Michaela Kim
Levý břeh Vltavy
96% na území Prahy 1 a zbylá 4% Praha 5
Levý břeh osídlen již v 10. stol. – roku 1257 Přemysl Otakar
II. povýšil Malou Stranu na město 2. června 1541 – ničivý požár 12. února 1784 připojení Malé Strany k Praze Renesance – baroko – vznik mnoha šlechtických paláců jezuitský profesní dům, kostel Svatého Mikuláše. Žili zde: Karel a Josef Čapkovi, apkovi Josef Dobrovský, Dobrovský Vladimí Vladimír Holan, Holan Jan Werich, Werich Jiř Jiří Trnka, Trnka Jan Neruda, Egon Bondy a další Počet obyvatel: 6 445
Valdštejnský palác „Werichova vila“ a její
obyvatelé Egon Bondy Lennonova zeď Domovní znamení Pomník maršála Radeckého Chrám sv. Mikuláše Jan Neruda
Slávek Trefílek
• V podstatě se jedná o nejvýznamnější raně barokní
stavbu u nás • Palác prý sám o sobě byl stavěn tak, aby zastínil všechny památky v Praze, včetně Pražského hradu • Nechal ho vybudovat Albrecht z Valdštejna v roce
1623 • Architektem byl jmenován Andreo Spezza • Po skončení 2.sv.v. připadl Československu, které ho už v té době upravilo pro potřeby státu • Za zrekonstruování na začátku nového tisíciletí získal i každoročně udílené ocenění EU Europa Nostra
• Dominanta: Hlavní sál, ze kterého vedou různé
chodby, z té mytologické se například dalo kdysi sestoupit do rozsáhlé konírny, do které se vešlo až 40 koní, kdy každý měl nad svým úvazem svůj vlastní portrét, v současnosti se tam nachází jednací sál • Na velkoleposti tohoto paláce má zásluhu i to, že na vnitřní výzdobě se podíleli lidé z jiných zemí a tím pádem i s jinými styly.. jsou zde k vidění například i pozdě renesanční prvky a prvky z Nizozemí či severských zemí
• K vidění uvnitř jsou také výjevy ze Svatováclavské
legendy, výjevy z Ovidiových proměn ale hlavně oltář, který vyhotovil řezbař Arnošt Jan Heidelberger v roce 1630 a je tak nejstarší barokní památkou svého druhu v Praze • Vybavení paláce jako koberce, nábytek atd. byl dovážen z Itálie a Nizozemí Sám Albrecht zde sídlil pouze 12 měsíců, protože v roce 1634 byl zavražděn V roce 1648 si z něj švédská vojska odnesla, co chtěla jako válečnou kořist, později ho vyloupili i Francouzi v roce 1742
• Byly stavěny tak, aby zastínily i zahrady Pražského
• • • • •
hradu, o čemž svědčí, že samostatná zahrada má rozměr 14 000 metrů Vznikaly spolu s palácem Původně byla zahrada jen pro uzavřenou společnost V 18.století byla dotvořena podle vzoru anglických parků Zahrada sama o sobě je členěna do několika částí Je také přesně dáno, jaké barvy rostlin v zahradě při letní sezóně mohou být: povoleny jsou stříbrné, modré a růžové
• Na cestě zahradou najdeme mnoho soch, které
vytvořil nizozemský sochař Adrian de Vries; v současnosti jsou to pouze kopie původních soch, protože byly odneseny Švédy jako válečná kořist. Dodnes je můžeme vidět na královském zámku Drootningholm • Na východní straně se nachází sala terrena, která v létě slouží pro různá vystoupení, na druhé straně zahrady je rybník s ostrůvkem, na kterém je socha Herkula a v jižní části se nachází umělá krápníková stěna s grottami(jeskyně)
Honza Pípal
V letech 1623 – 1630 nechal postavit tehdy nejbohatší
ze šlechticů – Albrecht z Valdštejna Stavba byla postavena v ranně barokním stylu , měla přímo konkurovat rozlohou a nádherou Pražskému hradu Dnes je v těchto prostorách senát parlamentu ČR
Vnitřní prostory zdobily
nádherné fresky od Baccia di Bianca , který vymaloval hlavní prostory paláce – Hlavní sál (rytířský)
Podílelo se jich více:
Andrea Spezza z Aronga, Giovanni Battista Pieroni, Niccolo Sebregundi
Soubor budov členěn na obytnou budovu, k ní
přiléhající 2 nádvoří a další křídlo koníren. Další jednopatrová budova – Černínské atrium sloužilo pro ubytování pážat Následují rozlehlé jižní a jihovýchodní zahrady – na jihu umělá krápníková stěna
Dnes Valdštejnský palác patří mezi národní kulturní
památky Od roku 1996 – 2000 – rekonstrukce týkající se statiky budov a citlivého odstranění nevhodných prvků, přidaných v minulých letech Za celkovou rekonstrukci v roce 2003 uděleno čestné ocenění: Europa Nostra
David Mičke
Stojí na Kampě, nedaleko lichtenštejnského paláce Nejstarší písemná zmínka o pochází z roku 1580, ale
stáří se odhaduje zhruba o sto let dříve První (prokázaní) majitelé byli na konci 16.stol.
manželé Zlomkovi O cca. 50 let později přestavba na jednopatrovou dílnu s renesanč ční klenbou a štíty V té době tam působil nizozemský koželuh Servác Engel, v majetku jeho rodiny zůstala koželužna devadesát let
V roce 1761 se dům dostal do rukou hraběte
Františka Antonína Nostice, nejvyššího purkrabí v Čechách V Nosticově rodině působil v roli vychovatele obrozenec Josef Dobrovský Dobrovský si v té době vysloužil přezdívku modrý abbé – „modrý“ kvůli barvě ošacení a „abbé“ naráželo na to, že byl jezuita Poté, co byl tragicky zraněn na lovu, se u něj začaly projevovat deprese
„Prosím, neodepřete mi prosby mé a vstěhujte se do té
zahrady,“ napsal v květnu 1798 Dobrovskému už dospělý hrabě Bedřich Nostic z Vídně. „Tam můžete vládnouti celým opraveným domkem a zůstanete nám tak na blízku. Z počátku chci Vás rostlinami, sazenicemi, nářadím atd. co možná podporovati. Snad se nebudete ostýchati na příteli svém někdy toho neb onoho žádati, co on by opomenul a Vám by scházelo.“
Dobrovský se v roce 1803 odestěhoval O plán na přestavbu vily požádal Bedřich pražského
architekta a stavitele Ignáce Palliardiho. Později byly Ignácem Palliardim provedeny klasicistní úpravy - ve spodní části trakt prosklených arkád, zrušeny novobarokní štíty, zmizela i novobarokní střřecha, nově ě střřecha mansardová Dům přestavěný v honosnou vilu užívali Nosticové až do roku 1918, kdy přešel do vlastnictví státu V roce 1929 se tam nastěhoval český historik a spisovatel Zdeněk Wirth
• Dům je také spojený se spisovatelem Vladimírem Neffem - ten do jejího prostředí umístil děj svého románu Třináctá komnata
1945 se nájemníky bývalého Dobrovského domku stali
zakladatelé Osvobozeného divadla Voskovec a Werich Voskovec se dva roky nato odstěhoval, krátce potom dostal Jan Werich nového souseda - básníka Vladimíra Holana Holan se odstěhoval roku 1969 – spory mezi ním a Werichem a jejich manželkami Werich ve vile žil až ž do roku 1980, do své smrti
Povodeň v roce 2002 vilu velmi poničila, vlhké
prostředí je také destruktivní Na restauraci vily v současné době pracuje Meda Mládková, která zde chce v budoucnu zřídit muzeum k odkazu tandemu Voskovce a Wericha
Povídá se, že na Kampě v okolí vily se údajně
prochází Josef Dobrovský. Mnoho obyvatelů by bylo ochotno odpřísáhnout, že slyšeli kroky, nebo viděli modrou siluetu procházet okolo vily. Největším zastáncem této teorie byl sám Jan Werich, který této povídačce zatvrzele věřil a údajně se takto s Dobrovským několikrát setkal. Holana údajně navštěvoval v podnapilém stavu a významně se podepsal na jeho tvorbě.
Kateřina Pokutová
Narozen 16. září 1905 v Praze, ale své dětství prožil v
Bělé pod Bezdězem Pocházel z úřednické rodiny Vystudoval gymnázium, které ukončil maturitní zkouškou v roce 1926 Stal se úředníkem Penzijního ústavu, z kterého odešel po 7 letech práce a stal se časopiseckým redaktorem Práci však opustil ze zdravotních důvodů
Patřil mezi nejznámější české básníky Jako jeden z mála psal autonomní básně Někteří ho oslovují „mistrem“ jazyka, jiní ho popisují
jako nesrozumitelného básníka Napsal na 30 básnických sbírek Psal též prózy a eseje Překládal z mnoha jazyků - např.: němčiny, francouzštiny,španělštiny, polštiny, ruštiny, perštiny nebo dokonce i z čínštiny
Psal o lásce, osudu a smrti, zkrátka o věcech
objektivního faktoru Názvy jeho děl, např.: Triumf smrti, Vanutí, Sen, První testament, Záhřmotí, Bolest či Noc s Hamletem Dával určitým způsobem slovům poetický pohyb Ukázka: Je líbezný letní podvečer…Letní, protože letní, a nesmyslný, protože líbezný. Všechno je lehounké a vše je nahoře a nejvýše je tanec slonů.
Na obzoru své vůle chci teď zprohýbat tvůj pohled na krajinu a v horách nastalých o malbu dechu dbát, bys lehce šla v jich stínu. Záření chůze tvé chci do skal zhasnouti, by krok se v propast zasnil, a jako ztrátu tebe přijmouti, jako bych všechno vlastnil. Chci ruce rozsvítit, když únavou by snad závěs tvých víček temněl, a jako nález tebe odevzdat, jako by Bůh nic neměl.
V letech 1939-40 pracoval jako dramaturg Divadla
E. F. Buriana Roku 1946 se stává komunistou, ale štěstí mu to nepřineslo Uzavírá se do samoty a hledí bezvýznamně do Dobrovských stěn domu na Kampě, kde bydlel i Jan Werich Po dobu patnácti let nevydává žádné dílo Psaní mu bylo povoleno až v 60.letech 20. století Vydává sbírky, které psal tzv. „do šuplíku“
Roku 1968 byl navržen Svazem českých spisovatelů na
Nobelovu cenu, tu však nezískal Píše se rok 1976, psaní básní už pro něho nemá smysl Jedno z největších „děl“ jeho života umírá - dcera Kateřina Rok 1977 - Kateřina umřela na Downův syndrom Downův syndrom: projevuje se mentální retardací anomálie obličeje -> mongoloidní vzhled
Vladimír Holan umírá v Praze 31. 3. roku 1980
Adam Terš Lukáš Urbanec
Spisovatel, básničkář, umělec, filozof a zároveň agent
STB, který se narodil roku 1930 v lednu. Velkou část života prožil v Praze na Malé Straně, zemřel v roce 2007 v Bratislavě Jeho původní jméno bylo Zbyněk Fišer Koncem 40 let se poznává s dalšími umělci jako Karel Taige a Záviš Kalandr, básník Ivo Vodseďálek, literátkou Janou ( Honzou ) Krejcarovou a Vladimírem Boudníkem Je velmi kontroverzní osobností, která měla velmi pozoruhodný život (námět filmu Tři sezóny v pekle) Byl dokonce podle svých slov zapojen do atentátu na Stalina, který se ale nakonec neuskutečnil
Nenáviděl socialismus, ale zároveň i kapitalismus.
Paradoxní v této souvislosti je, že obdivoval Marxe a navíc byl agentem STB (krycí jméno Oskar) V 70. letech se z něj stává guru psychedelické skupiny Plastic people of the Universe, která zhudebnila řadu jeho textů. Zajímal se jako jeden z prvních Čechů o orientální filozofii; filozofii se věnoval i jako akademik a překladatel Jeho nejznámější díla jsou: Šaman, Nesmrtelná dívka, Ožralá praha, Buddha Probis a Severin V jeho dílech nezřídka vystupují reálné postavy, nepřímo velmi často Bondy a jeho družka Julie, ale také celá řada dalších osobností – nejzřetelněji v hravé próze 677, kde čtenář narazí na jména, občas mírně pozměněná, jako Petr Uhl,Václav Havel nebo Karel Kosík.
V PRDELI
Všechno je v prdeli ve všední den i v neděli Jenom ty filmy sovětský ty jsou vědecký
Na život a smrt se vyser,
tady leží Zbyněk Fišer
Markéta Zunová
Zeď Maltézské zahrady – vlastní jí maltézští rytíři,
kteří povolili graffiti Od 70 let byla nazývána „zdí nářků“ – lidé na ni psali milostná psaníčka a další vyznání Několik dní po smrti Johna Lennona (8. prosince 1980) se vedle zdi objevil „jeho náhrobní kámen“ – který vypadal velice prostě - bylo na něm napsáno křídou: „ZA JOHNA LENNONA“, a nad tím nakreslen křížek - jednalo se o kamenný obelisk, který pravděpodobně sloužil jako zdroj vody – lidé začali k tomuto symbolickému hrobu přinášet květiny a svíčky, kreslili na zeď graffiti, portréty Johna, texty z písní skupiny Beatles atd...
Lidé se o Lennonově zdi dozvídali postupně, ALE
mohli se o ní dozvědět například i prostřednictvím pivních tácků v pražských hospodách, na které se psaly informace vztahující se k pietním setkáním na Kampě, jež vešla do historie pod názvem „lennoniády". Ty se odehrávaly každý rok v den výročí Lennonovy smrti, tedy 8. prosince v podvečer.
Režim se mnohokrát pokusil přebarvit zeď na bílou
nebo zelenou barvu, ale další den se zde opět objevlily graffiti Díky zákazům ze strany režimu se dění kolem Lennonovy zdi postupně stalo politickou záležitostí a schůzky začaly mít politický ráz
Roku 1988 se zde srocovali mladí češi, kteří revoltovali
proti tehdejšímu komunistickému režimu (za vlády Gustáva Husáka) Psali na zeď stížnosti na režim atd. – což vedlo ke střetu policistů a odpůrců u Karlova mostu
Lenka Štěpánová
Obraz nebo plastika umístěná zvenku na domě,
nejčastěji nad vchodem Někdy dřevěný nebo kovový malovaný vývěsný štít (poutač) -> živnost majitele domu Úzce spjato s domem, je jeho totožností, napomáhá orientaci v městě Rozhodovali o něm věcný zřetel a lidská stránka Dávají domu jméno
Již v gotice byl používán kámen Plastika se musela dělat již při stavbě
domu, nedala se „přidělat“ dodatečně U většiny gotických domů byly prostě na skobu zavěšeny desky s malovaným symbolem nebo si lidé nechali zhotovit fresku • nástěnná malba zhotovená na vlhké omítce
Na pražských domech již od konce 14. století namísto
jejich číslování Názvy domů dávaly přídomky („příjmení“) majitelům toho určitého domu • Václav Žába (U žáby), Jiří Osel (U oslů) apod.
Zpočátku byla domovní znamení závislá na umění a
zvyklostech tvůrců Závisí na pravidlech heraldiky • pomocná věda historická, která se zabývá studiem
souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří
Jánský vršek 8, nyní již bez tohoto znamení Domov Jana Nerudy po šest let Je tu restaurace a kavárna pojmenovaná po 2 hlavních
aktérech Magistr Kelly byl potrestán za své podvody uříznutím uší a tak nosil čepici (znamenalo to hanbu). Ale drbna Anna Hrdlová ho náhodou viděla bez ní a rozzlobený Kelly jejímu malému synkovi přičaroval oslí hlavu. Ta mu zmizela až když jeho matka, která už nevěděla co dělat, byla na Štědrý den v kostele a modlila se neustále k Panně Marii, která se nakonec slitovala a synkovi pomohla. Domu už se ale neřekne jinak než U osla v kolébce.
Český šlechtic a rakouský vojevůdce 2. 11. 1766 v Třebnicích – 5. 1. 1857 Milán
Zuzana Drábová
V roce 1785 se stal kadetem armády Habsburské
monarchie V roce 1801 se stal rytířem Řádu Marie Terezie Byl autorem spojeneckých plánů bitvy u Lipska 1829 – 1831 přebýval v Olomouci a sídlil tam v Edelmannově paláci 1848 ochutnal v Miláně smažený řízek → recept věnoval císaři Františku Josefovi I. → řízek zůstal spojený s rakouskou metropolí
Do roku 1857 působil jako guvernér lombardsko –
benátského království 1857 upadl v pokoji, zlomil si nohu a na následky zranění zemřel Postava Radeckého se objevuje ve hře České nebe uváděné divadlem Járy Cimrmana Na počest jeho vítězství složil (roku 1848) rakouský skladatel Johann Strauss starší slavný Radeckého pochod
Radecký stojí na štítě, který nesou vojáci, příslušníci
hlavních zbraní → tento pomník patří po umělecké stránce k nejlepším dílům, která byla u nás vytvořena Malá Strana byla stejně jako dnes mimo hlavní centrum – pomník byl tímto způsobem nevědomě odsunut a nikdy se nezapojil do života naší metropole O pomník začal být zájem až na začátku války – Radecký byl mobilizován pro potřeby válečné propagandy
Kolem pomníku se začali konat různé demonstrace
(píše se, že je organizovali zejména pražští Němci) Tato angažovanost pomníku pro válku na straně habsburské monarchie nebyla pro české obyvatelstvo tím nejlepším doporučením → po převratu roku 1918 začala velká většina obyvatelstva na tento pomník nahlížet s nevolí 1919 byl nejprve zakryt těžkou drapérií a následně byl převezen do lapidária
Beáta Mužíková
nejkrásnější Barokní stavba Prahy Byl postaven v letech 1704-1755 na místě, kde
původně stál gotický kostel, taktéž věnován Mikulášovi z Myry Kostel byl stavěn v průběhu 1. poloviny 18 století nejprve podle projektu Kryštofa Dientzenhofera a později jeho syna Kiliána Ingnáce Dientzenhofera
Věž Kostela Sv. Mikuláše, kterou Kilián Ingnác
Dientzenhofer pro kostel navrhl, měla být původně velice nizoučká. Současníci se obávali, jejího pádu a také šlo o protest radním Jde o kopii Kostela Sv. Mikuláše na Starém městě. A také o nejvyšší Pražský interiér.
Za socialismu byla ve věži vybudována pozorovatelna
Státní bezpečnosti, ze které bylo možné sledovat Americké a Jugoslávské velvyslanectví. Poslední zprávy o pozorování z tohoto místa jsou datovány roku 1990. 15. Dubna 2010 byla pozorovatelna s krycím názvem „Kajka“ zpřístupněna veřejnosti, nachází se v ní expozice, která dokumentuje činnost STB.
Chrám vyniká nejenom architekturou, ale i výzdobou Upoutají vás především stropní fresky od Jana
Krackera z roku 1760 a v 70 metrů vysoké kupoli od Františka Palka. Interiér je dále zdoben sochami od Františka Platzera, závěsnými obrazy Karla Škréty a řadou dalších maleb od Palka, Kramolína a Raaba. Za svého pobytu v Praze zde hrával na varhany
Wolfgang Amadeus Mozart.
9. července 1834 – 22. srpna 1891 Praha Michaela Kim
Významný český básník a novinář, člen družiny
májovců Pocházel z Malé Strany, z ulice Ostruhová (později byla přejmenována na Nerudovu), z domu U Dvou slunců, kde prožil celý život Od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několika úřednickými zaměstnáními, v nichž ale nebyl spokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, studovat filosofii (toto studium také nedokončil)
Jako novinář začínal v Národních listech – listu
mladočechů, později působil v časopisech Obrazy domova a Čas. Přispíval i do časopisu Květy, spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír. Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují Nerudu coby dobrého pozorovatele.
Arabesky, Povídky
malostranské Hřbitovní kvítí, Balady a romance, Zpěvy páteční Fejetony (zakladatel),
divadelní hry, studie
Jan Neruda se nikdy neoženil, ale své první lásce,
Anně Holinové, to pravděpodobně nabídl Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou Jeho druhou láskou byla Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu Jeho třetí milenkou byla Terezie Macháčková – zemřela Jako starý se zamiloval do Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá.
Jan Neruda se celý život cítil zneuznán a od toho se
odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem Měl problémy s alkoholem Většinu života prožil v nouzi Byl pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze Nejdříve měl být pohřben na pražském Slavíně, ale na jeho vlastní přání je pohřben pod širým nebem
