číslo 69
Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny http://junak.euweb.cz
květen 2005
Skautské pálení čarodějnic „Dračí doupěÿ sobota 30. 4. 2005 Každý rok se scházíme na Kamence, abychom společně „spálili čarodějniceÿ a uvítali slunečnou část roku. Letos však tato tradiční akce proběhla ve zcela jiném duchu. Uskutečnili jsme velkou hru „Dračí doupěÿ – dobrodružnou hru na hrdiny na motivy příběhů z knih J. R. R. Tolkiena. Propagace ve Smrku a na schůzkách udělala své a na sraz u bývalé Horní klubovny tak přišlo 18 dětí a 6 dospělých. Nejprve se všechny přítomné děti rozdělily do čtyř skupin – družin dobrodruhů a vybrali si jakou kdo bude hrát postavu. V každé skupině byli: elf – kouzelník, hobit – zloděj, bojovníci a hraničáři. Každý měl určené vlastnosti podle nichž ve hře hrál svou postavu. A po tomto úvodu se Kulich jal vysvětlovat pravidla, rozdávat pomůcky ke hře a předvádět herní situace. Všichni napjatě sledovali, ptali se a těšili se až vyrazí za dobrodružstvím. Legenda hry byla následující: „Do kraje přiletěl velký zlý drak, který škodí okolí. Jeho tlapy však mají kouzelnou a léčivou moc. Dobrodruzi mají za úkol draka najít, zneškodnit jej a získat jeho tlapy.ÿ Podle legendy musely družiny dobrodruhů najít s pomocí mapy magická místa, plnit úkoly, hledat kouzelné předměty a také mezi sebou bojovat. Každá družina měla navštívit pohřebiště elfů, kouzelný les Lorien s paní Galadriel a smrdutou bažinu se starou vědmou. Když se jim podařilo překonat všechny nástrahy, získat květy spavěnky i pírko ptáka Fénixe, mohli se vypravit na draka. Zneškodnit jej však mohli jen díky spavěnce a pírku. Většině družin se podařilo potřebné věci získat a nakonec našli i draka a získali jeho tlapy. Hlavně menší vlčata měla z draka trochu strach, ale když se z něj vyklubal malý zelený dráček z papírové krabice v němž byla hromada špekáčků, strach z nich spadnul a rázem byli hrdinové. Dračí tlapy jsme si potom opekli na Kamence a opravdu byly kouzelné! Zahnaly hlad a přinesly všem dobrou náladu! /pokračování na straně 5/
V květnu nás čekají zejména čtyři dny služeb na parkovišti při křtinských poutích! * Hodnocení činnosti v měsíci dubnu * Reportáže ze Skautského pálení čarodějnic, střediskové brigády na sázení stromků, výletu Tygrů do ZOO, 6. expedičního výstupu Jestřábů a výpravy Ještěrek s Kočkami na Střelnici * 3. letní R+R expedice – „Déja vu’04ÿ (čtvrtý, pátý a šestý den)
s. m. r. k. 69/1
Hlásná trouba I. Naše nejbližší akce • SLUŽBY NA PARKOVIŠTI O KŘTINSKÝCH POUTÍCH sobota 7.–8. 5. 2005 a sobota 14.–15. 5. 2005 Tradičně bude naše středisko zajišťovat pořadatelskou službu na parkovištích o poutích. Služeb se budou účastnit OS, RR, starší skautky a skauti a letos také rodiče a příznivci střediska. Je třeba pokrýt 16 služeb ve 4 dnech je tedy velmi důležitá dostatečná účast našich členů. Služby budou letos v délce 2–3 hodiny. Služby jsou v časech 6.30–9.00–12.00–15.00–17.30 hodin. Do služeb přijďte vždy alespoň o 5 minut dříve! Rozpis do služeb byl proveden pomocí letáků – jak se kdo nahlásil tak bude mít službu. Kdo by chtěl provést změny v nahlášených službách, přihlásit se ještě do služeb nebo bude mít nějaké dotazy ať přijde v pátek 6. 5. 2005 v 19.00 h do Dolní klubovny. Pátek 6. 5. 2004 v 18.00–19.00 h budeme připravovat vše potřebné k parkovišti. Zbyněk • BRIGÁDA V NOVÉ KLUBOVNĚ – akce hlavně pro RR a OS sobota 7. 5. 2005 „Je třeba dodělat některé zabydlovací práce v nové klubovně. Přijďte pomoct ať je to co nejrychleji hotovo. Akce je primárně určena pro RR a OS, ale mohou přijít i zdatnější skauti a skautky.ÿ Začátek: v 17.00 h se setkáme před (dolní) klubovnou. Konec: jak to doděláme, počítám tak 2–3 hodiny. S sebou: pracovní oblečení; chuť do práce; co kdo jinak považuje za potřebné . . . . Pozdní hodina začátku je hlavně kvůli službám na parkovišti. Warden • SVOJSÍKŮV ZÁVOD – okresní kolo závodu skautů (a skautek) sobota 14. 5. 2005 „Okresní kolo tradičního závodu, ve kterém si skauti mohou vyzkoušet, jak na tom jsou v porovnání s ostatními družinami z Brna-venkova. Nutná je účast všech Jestřábů a také Vojty od vlčat!ÿ Sraz: podle domluvy na družinovce buď v sobotu ráno (asi v 6.00 h), nebo už v pátek okolo 16.00 h. Návrat: v sobotu v podvečer (nejpozději ve 20.00 h). Kam jedeme: do Vranovic u Brna, v případě přenocování zde spíme ve stanech. S sebou: vše podle domluvy na družinovce – VP3 nebo VP4; kompletní skautský kroj – nutno k závodu + možnost získat SVEMy; jídlo na sobotu; nůž. Na družinovce ve čtvrtek 5. 5. se domluvíme, kdy pojedeme a podle toho se bude odvíjet sraz a nutné vybavení. Warden • PRODLOUŽENÁ SCHŮZKA TYGRŮ čtvrtek 19. 5. 2005 Předpokládáme, že bude v tento den v době 15.15–18.15 h. Bližší informace dostanou všechna vlčata formou letáčku několik dní před schůzkou. Pokud někam pojedeme budou časy srazu a návratu trochu jiné. Podrobnosti se dozvíte z letáčku. Zbyněk
s. m. r. k. 69/2
II. Organizační • STŘEDISKOVÁ RADA
pátek 27. 5. 2005
Středisková rada bude v pátek 27. 5. 2005 v 19.30–21.30 h v klubovně.
III. Středisková bodovací soutěž – „S. B. S. 100ÿ • Vyhodnocení „S. B. S. 100ÿ za duben 2005 Místo Jméno jednotky 1. 2. 3. 4.
Tygři Jestřábi Kočky Ještěrky
1. účast 2. kronika 3. výprava 4. výcvik 5. úkol 6. brigáda Celkem (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 10 b) (max. 10 b) (max. 100 b) 19,0 20,0 20,0 20,0 10,0 10,0 99,0 18,0 19,0 20,0 20,0 8,6 10,0 95,6 18,0 19,0 20,0 20,0 7,0 10,0 95,0 17,0 20,0 20,0 20,0 7,5 7,5 92,0
Celkové pořadí (po osmi měsících): 1. Jestřábi (717,9 b) [622,3] 2. Tygři (691,3 b) [592,3] 3. Ještěrky (570 b) [478] 4. Kočky (492,4 b) [397,4]
Galeony duben Celkem Kočky 2 9 Ještěrky 1 2 Jestřábi 3 9 Tygři V 2
Tentokrát bylo umístění velmi těsné, všichni se snažili opravdu pořadně. Jen tak dál! Pozn.: Možná jste si toho právě vy nevšimli, ale někteří si všimli. Jeden měsíc (únor) se vůbec nezměnilo bodové hodnocení v celkovém pořadí. Tento měsíc jsou tedy přičteny nejen body dosažené tento měsíc, ale i za zapomenutý únor. V hranaté závorce za aktuálním stavem jsou uvedny body, které měly být zobrazeny v minulém čísle. Omlouvám se za šotka. Kulda
• Střediskový úkol S. B. S. na květen 2005 – Každá družina má za úkol vyrobit herbář květin, které rostou v okolí Křtin. Herbář musí obsahovat nejméně 15 druhů květin.Každá květina musí být vylisována a nalepena na tvrdém papíře formátu A5. Na zadní straně napsán celý název květiny. Můžete pokračovat ve stejném provedení jako na podzim při herbáři listů stromů. Květina musí být celá i s kořínky. Pozor – netrhejte chráněné rostliny! Herbář předloží družina společně s kronikou k vyhodnocení na konci měsíce. Herbář potom zůstane družině pro využití na schůzkách.
• Oprava v bodovém zisku Jestřábů za březen 2005 – V hodnocení za účast jsem uvedl, že skauti získali 19 bodů (= účast těsně pod 95 %). Do výpočtu jsem ale omylem zahrnul i Filipa, který se ke skautům už nepočítá. Výsledek tak byl zkreslen. Skutečná účast skautů na činnosti v březnu byla 87,1 %. Za to jim patří „pouzeÿ 18 bodů, tedy o bod méně. Tato změna neovlivnila celkové pořadí družin v březnové SBS. Za svou chybu se omlouvám. Warden
s. m. r. k. 69/3
IV. Různé • Poděkování Děkujeme panu Pavloňovi za zajištění lesní brigády na sázení stromků a pomoc při zajištění tyčoviny na nové týpiovky. Děkujeme Standovi Koudarovi za pomoc při odvozu týpiovek a likvidaci zbytků materiálu z Horní klubovny. Děkujeme Marianu Bischofovi a Jirkovi Bujtarovi za pomoc při odvozu zbytků materiálu z Horní klubovny. Děkujeme všem našim oldskutům, kteří pomohli s likvidací zbytků materiálu z Horní klubovny. • Čištění údolí Křtinského potoka V sobotu 23. 4. 2005 proběhlo čištění severní části Moravského krasu. Opět se do něj zapojilo i několik našich členů v rámci společné akce s místními jeskyňáři – Čištění údolí Křtinského potoka. Na ranní sraz přišel Přema, Jirka, Štófa a Vojta a společně vyrazili na místo srazu k Babické křižovatce kde se potkali s pěticí jeskyňářů. Společně prošli údolím až k jeskyni Jestřábce a sbírali odpadky, které lidé naházeli do potoka a blízkého okolí silnice. Kolem poledne úklid skončil. Snad příští rok přijde více našich skautů a budeme moct pomoci více. Zbyněk • Brigády – úklid zbytků Horní klubovny Během dubna proběhlo hned několikrát uklízení zbytků horní klubovny. První inzerovanou sobotu přišel jen Kulich a Pecinek. Možná proto, že celý den poprchávalo. Doprava pro poruchu na vlečce selhala a tak jen rozebrali zbytky komínů a očistili cihly. Další víkend se v sobotu na místě potakalo sedm brigádníků – Přema, David, Ríša, Boris, Zbyněk a dva šermíři z Ochoze. Na místě je už čekala i vlečka na kterou naložili dřevo, které je použitelné na topení. Potom se vypravili autem k lomu Skalka, kde jsme měli nakácenou tyčovinu na týpiovky. Vytahali je na hromadu a připravili je k odvozu. Po návratu do Křtin ještě pomohli složit dřevo z vlečky na mlýně. Následující víkend jsme opět měli domluvenou vlečku, ale nakonec doprava opět nevyšla a tak trojice David, Doktor, Zbyněk strávila cca hodinu ježděním a sháněním traktoristy a náhradní dopravy. Z práce tedy nebylo nic. Další nedělní ráno bylo úspěšnější. Domluvené zapůjčení vlečky pro dopravu opět na poslední chvíli nevyšlo a měli jsme tak jen jednoduchou vlečku bez korby. Odvezli jsme tedy všechnu tyčovinu na týpiovky do Křtin a zbytek použitelného dřeva na mlýn. Tentokrát pomáhali Standa Koudar, Jirka Bujtar a Zbyněk. Ještě nás čeká dost práce, ale všechny zbytky klubovny musíme uklidit co nejdřív. Buďte prosím všichni připraveni pomoci na zavolání. Jak je vidět z předchozích řádků je velice těžké dát dohromady dopravu a brigádníky, nechceme-li zaplatit příliš mnoho peněz za kontejner. Zbyněk • Vůdcovské zkoušky V sobotu 9. 4. 2005 proběhly v Brně v prostorách Evangelické akademie vůdcovské zkoušky pořádané Krajskou radou Junáka Jihomoravského kraje. Z našeho střediska na nich zkoušel obor „vedení oddíluÿ Zbyněk Drápela.
s. m. r. k. 69/4
Živá kronika Hodnocení měsíce dubna Roj světlušek – Ještěrky: V dubnu nám přibyly hned dvě nové světlušky Monča Kaisserová-Čoky a Lucka Fečová-Kopretina. Pevně věřím, že se jim u nás líbí a vydrží. Zúčastnily jsme se sázení stromků, tedy Motýlek a Beruška. Podnikly jsme se skautkami výpravu na Střelnici. Z výcviku jsme stihly ošetření rychloobvazem, sportovní úkoly (běhy, hody, opičí dráhu), šifrovali jsme mřížkou, četli si dopis napsaný neviditelným písmem, prošli se podle pochodových značek a povídali si o tom jak se vyhnout nebezpečí, o spadlých drátech, vzteklině, klíšťatech, zlých lidech. Také jsme si na třech schůzkách zpívaly s kytarou a vyráběly si velikonoční svíčky (ubrousková technika) a pro maminky k svátku papírové kytičky. Byla jsem moc ráda, že jsme měly tak vysokou účast 83 % a že na některé schůzky se za námi přišly podívat i skautky a některé holky, které už přestaly před časem chodit. Je vidět, že je mezi námi spousta těch, kteří chtějí svůj volný čas trávit v dobré partě kamarádek a dělat něco smysluplného. Hanka
Smečka vlčat – Tygři: V dubnu jsme se sešli celkem šestkrát. Na úplném začátku měsíce jsme se účastnili střediskové výpravy „Po stopách horalůÿ spojené se sázením stromků a na konci měsíce střediskové akce „Skautské pálení čarodějnic – Dračí doupěÿ. Během měsíce jsme měli ještě tři schůzky a byli jsme na výletě v ZOO Brno. Vojta se ještě zúčastnil brigády „Čištění údolí Křtinského potokaÿ. Na schůzkách jsme hodně chodili ven, protože nám přálo počasí a zahráli jsme si také spoustu nových her. Hráli jsme třeba hry „Zlaté vejceÿ, „Parazitiÿ, „Boj flotilÿ , „Stromová honičkaÿ, . . . Asi nejoblíbenějšími se staly hry „Hledání štěnicÿ a „Jan-ken-panÿ. Samozřejmě jsme si jen nehráli. Povídali jsme si třeba o hymně České republiky a učili se ji zpívat a jak se při jejím hraní chovat, malovali pohlednici a psali na ni adresu rodičů, soutěžili kdo má nejvíce věcí v kápézetce, . . . Také jsme vyrobili čarodějnici jménem „Tojočkaÿ na Skautské pálení čarodějnic. Náš výlet do ZOO Brno se velice vydařil. Většina vlčat jela ve skautských krojích, což mně velice potěšilo. Přitom jsem se na tom ani nedomlouvali. I chování vlčat na tomto výletě bylo dobré. Na tábor se závazně přihlásilo šest vlčat a budeme tak asi nejpočetněji zastoupenou družinou. Koncem měsíce k nám přišli na schůzku dva nováčci – Míša a Filip z Habrůvky. Účast na činnosti v byla druhá nejlepší v tomto skautském roce a to 92,5 %. Zbyněk
Družina skautů – Jestřábi: Tak to jsem zase já. Tento měsíc jsme měli 4 družinovky, a pár jiných akcí, jako třeba, Pálení čarodejnic. Celková účast byla 85,7 %. Pilně jsme pracovali na zlepšení znalostí. Nově jsme vyzkoušeli hru petangue, která se nám moc líbila. Co v květnu? Proběhne několik akcí: „Svojsíkáčÿ (kde možná i přespíme), služby na parkovišti. Z důvodu Wardenovy nemoci jsem většinu akcí vedl já společně se staršími členy (doufám, že naposled). Jirka
Reportáže z proběhlých akcí Skautské pálení čarodějnic
sobota 30. 4. 2005
/dokončení ze strany 1/ Hra tak úspěšně skončila a mohli jsme se věnovat další části programu – tradičnímu představení čarodějnic a jejich následnému spálení. Každá z našich družin si na schůzkách během měsíce vyrobila svou čarodějnici
s. m. r. k. 69/5
z přírodního materiálu, pojmenovala ji a přinesla na Kamenku. Spálením čarodějnic dnešní den pro všechny děti vyvrcholil a zároveň skončil. Rozloučili jsme se a děti pod vedením několika dospělých vyrazili k domovu. Velký dík patří Kulichovi, který celou hru vymyslel a připravil, Doktorovi, který byl stavitelem dnešního ohně a všem oldskautům, kteří se podíleli na úspěchu tohoto dne. Zbyněk
Středisková brigáda na sázení stromků „Po stopách horalůÿ sobota 2. 4. 2005 V sobotu ráno se sešlo 13 mladších členů střediska na autobusové zastávce ve Křtinách. Zde jsme naložili motyčky a jiné kopací vybavení do do přistaveného auta pana Pavloně. Ten nám také vysvětlil, že se máme dopravit za Ochoz, kde nás bude na blízké lesní cestě čekat. Po těchto instrukcích jsme se rozloučili se Zbyňkem, vytáhli Celera z obchodu a v 8.15 h nasedli do přijíždějícího autobusu směr Brno. Za čtvrt hodiny už hlučící horda skautů (skautek, světlušek, vlčat a jiné havěti) zdárně postupovala k malé pasece v lese nad Ochozem (Ochozí – nikdy nevím, který tvar je správně;). Zde jsme rozbili svůj tábor a začali sázet stromky. Na počátku nás pan Pavloň krátce instruoval, jak se mají mladé buky správně sázet a pak už se dvojice sazečů rozptýlily po pracovní ploše. Do předem vytyčených řad (krásným modrým špagátem) jsme pilně sázeli připravené malé stromky. Práce to byla nadmíru zajímavá, takže nikdo nedovedl pochopit, že si ji kluci od Tygrů ještě zpestřili vlastní hrou s pracovním názvem „Ve vykopaných dírách hledej co nejvíc křemenůÿ. Tato zábava jim vydržela celé dopoledne a nutno říct, že jí pobavili i velkou část ostatních brigádníků. Pracovalo se až do úmoru a jakmile si pozorní vedoucí všimli prvních (druhých, třetích) náznaků únavy, tak operativně zaveleli přestávku. Pauza byla vypleněna svačinou, kterou všichni hojně zapíjeli sponzorským darem pana Pavloně – limonádami a kofolou. Pro obveselení a vyblbnutí si ještě mladší účastníci zahráli uřvanou hru „Oxford vs. Cambridgeÿ. Už ani nevím, kdo vyhrál, ale to je jedno, protože cílem hry je pouze zničit hlasivky všech hráčů a vyplašit veškerou zvěř v okolí:-). Pauza byla u konce a my se s novým elánem vrhli do další práce. Její průběh vypadal úplně stejně jako před přestávkou (sázení buků a hledání křemenů). Po několika hodinách jsme vše slavnostně završili zasazením čtyřstého stromku a uklizením vytyčovacích provázků. Všichni už začínali mít pořádný hlad, takže jsme se přesunuli na blízkou křižovatku lesních cesta a tam s povolením pana Pavloně brigádníci zbudovali perfektní ohniště. Ptáte se proč na křižovatku lesních cest? Inu, tam je totiž půda nejudusanější, není tam listí a riziko požáru se tak minimalizuje. Jednotlivé družiny vybalili své ingredience a po svázání dvou trojnoh na zavěšení kotlíků začaly vařit oběd. Skauti si čekání na jídlo spestřili dotažením blízkých pokácených kmenů – aby všichni měli na čem sedět. Po obědě nás přepadla myšlenka na odpolední siestu. Ta byla ale radikálně zkrácena, respektive zamítnuta. Vypukla totiž velká hra „Po stopách horalůÿ. Účastníci se rozdělili na dvě družstva (pod Davidovým a Hrochovým vedením), která spolu v místních „horáchÿ soupeřila o horolezecký materiál potřebný k náročnému výstupu na horu Mt. Ochoz. Nejvíc štěstí a nejlepší taktiku mělo Hrochovo družstvo, které po náročném souboji s ostatními horaly (mezi nimiž silou vynikal zejména zákeřný Reinhold Messner:-() nasbíralo nejvíce karabin, sedáků, lezeček, přileb a jiného potřebného horo-materiálu. K jejich vítězství jim s. m. r. k. 69/6
všichni upřímě blahopřáli (a vedoucí jim udělil zasloužené body). Na závěr této akce obdržel každý účastník pamětní lístek, zájemci si také odnesli herní lístečky, na kterých byl vyobrazen horolezecký materiál (ty lístky, o které soutěžili v předchozí hře). Zlatým hřebem rozdávání upomínkových předmětů na dnešní den však byla bedna horalek a tatranek (opět malá pozornost od pana Pavloně), která byla v mžiku rozebrána. Před odchodem jsme samozřejmě dokonale zahladili naše ohniště a posbírali papírky, které se některým nepozornějším zelenáčům nějakou nešťastnou náhodou vytrousily z kapes. Po cestě na autobus, který nás měl dovézt zpět do Křtin jsme si ještě zahráli populární pochodovou hru „10ÿ, v níž se role počítajícího skvěle zhostila Hanka. Na zastávce Říčky jsme pak nasedli do přijíždějícího dopravního prostředku číslo 201 a jím se nechali dovézt až do Křtin. Zde si brigádníci vyzvedli motyky, které nám pan Pavloň mezi tím přivezl autem a rozprchli se domů. Tímto bych chtěl ještě jednou všem účastníkům poděkovat za jejich hojný počet i pracovní nadšení a těším se zase na příští sázení stromků. Warden
Výlet Tygrů do ZOO Brno „Království divočinyÿ čtvrtek 14. 4. 2005 Sešli jsme se u skautské nástěnky na náměstí a jeli jsme s Hankou autobusem do Brna. Tam jsme se sešli se Zbyňkem a jeli tramvají do ZOO. Po cestě jsme hráli hry „Řekni mi . . . ÿ a „Kdo uvidí nejvíc zvířatÿ. Po vystoupení z tramvaje jsme šli přes most do ZOO. U pokladny jsme si nakoupili různé suvenýry a mapky. Já jsem si koupil figurku tygra. Pak jsme se vydali k Tygřím skalám. Od tygrů jsme jeli elektrickým autíčkem k papouškům. Tam jsme počkali než přijedou ostatní a nakoupili si nějaké dobroty. Pak jsme se vydali k pavilonu s tropickými zvířaty kde jsme viděli surikaty, rybičky, krokodýly, . . . Potom jsme se šli vyřádit na prolézačky a koupili jsme si zmrzlinu. Taky jsme šli ke klokanům, kteří měli v kapsách klokáňata. Spadla mi k nim do výběhu mapa. Nakonec jsme se vydali na vlčí skály a tím naše prohlídka ZOO skončila. Vraceli jsme se tramvají a při přesedání jsme si povídali se starým skautem. Když jsme čekali na autobus zahráli jsme si hru „Jan-ken-panÿ. V autobuse jsme si cestou povídali příběhy ze stezek odvahy. Tuto výpravu měli Tygři plně hrazenou střediskem a byla odměnou za jejich dobré výsledky v soutěži družin SBS v několika posledních měsících. zápis Petardy z kroniky Tygrů
6. Expediční výstup Jestřábů „Rudice na kolechÿ pátek 22. 4. 2005 V 16.00 h jsme se u nástěnky sjeli já, Keša, Filip, Jony a Kája, a po chvíli se vydali směr Jedovnice. Kája, nejdřív plný energie, při stoupání na Klostrmanku, zůstával nějak pozadu. Ale nakonec jsme zdárně dojeli do lomu a vydali se hledat geody, myslím, že každý má u sebe asi pět. Po vyzkoušení místních skluzavek jsme dále jeli na Habrůvku, podívali se na Šachty a z Habrůvky jeli dolů do Křtin, kde jsme se rozjeli domů. zapsal Štófa
s. m. r. k. 69/7
Výprava skautek a světlušek na Střelnici
pátek 22. 4. 2005
V 16.00 h jsme se sešli před klubovnou: 3 skautky, 5 světlušek a Hanka. Hanka nám (skautkám) vysvětlila, co budeme dělat pro světlušky. Bude to taková šipkovaná trasa s dopisama. Hanka nám dala mapu, na které byla trasa, kudy jsme měly jít, vyznačená. Byly tam i místa, kde máme schovat pro světlušky dopisy. Vyrazily jsme směrem na Střelnici a světlušky si zatím s Hankou povídali o tom jak předcházet úrazům. Cestou jsme dělaly šipky a schovávaly dopisy a povídaly si. Taky jsme světluškám na trasu musely udělat několikrát značku Počkej tu pár minut, aby nás hned nedohonily. Světlušky nás stopovaly a povídaly si cestou o dopisech. Byly tam různé otázky. Třeba proč nemají sahat na spadlé el. dráty, na krotká a uhynulá zvířata, o klíšťatech, o zlých a neznámých lidech. Konečně, když jsme došly až na Střelnici, začaly jsme chystat pro světlušky opičí dráhu. Když jsme ji dokončily, chtěly jsme jim ještě nachystat na poznávání kytky, ale ty už jsme nestihly. Světlušky taky dorazily a tak jsme jim ukázaly opičí dráhu. Holky si zaběhaly, podplazily a skákaly. Hodně je to bavilo a my jsme si po nich zazávodily taky. Pak měla Hanka nachystaný papírky pro skautky. Každá z nás si vytáhla jeden a měli jsme podle nich vysvětlit světluškám, jak rozdělat, zabezpečit a zahladit oheň. Když jsme dovykládaly dostaly jsme všechny krabičku sirek a za úkol rozdělat oheň. Světlušky závodily, která ho rozdělá dřív. To vyhrála Čoky, ale hned jí oheň zase zhasl, pak Motýlek a Beruška. Ty pak pomohly s ohněm i Sluníčku a Verunce, které to zkoušely asi poprvé v životě. My jsme zase měli za úkol rozdělat oheň ze dřeva, který jsme si nasbírali do dlaně a mělo nám vydržet hořet co nejdýl. Já jsem byla první, po mě Nikča. Terce se nějak nechtěl pořádně rozhořet. Potom jsme všechny naše ohníčky spojily do jednoho uprostřed a na něm si opekly špekáčky. Pěkně jsme se napapaly a uvařily si čajíček na lihovým vařiči. Ten nám Nikča skoro celej vylila, tak jsme honem musely vařit další. Pak dala Hanka oběma družinkám papír, kterej vypadal, jako že na něm nic není, ale byla tam zpráva. Odhalily jsme ji nad svíčkou a nad ohněm. Pak jsme si zabalily a vydaly se nazpátek domů. Cestou jsme si zazpívaly ještě pár písniček. podle Doktorky zapsala a doplnila Hanka
3. letní expedice RR & OS (4) „Déja vu ’04ÿ 4. expediční den, 17. 8. 2004 louka u Bohdalova – – Pavlov – Netín (pěšky, všichni, 10 km) – Velké Meziříčí (bus, 10 km) Velké Meziříčí – Brno – Křtiny (bus, auto, Katka, Zuzka, asi 85 km) Velké Meziříčí – Oslavice (vlak, Kamča, Liba, Marťa, Chvost, Warden, 3,5 km) – rybník uprostřed luk (pěšky, ti samí, 3 km) Všem se pod širákem spalo tak příjemně, že ranní vstávání a balení někomu trvalo až nezvykle dlouho (komu by se chtělo hýbat se na slunci při teplotě okolo 30 ◦ C. s. m. r. k. 69/8
Ale nakonec se vše podařilo a my mohli vyrazit do Pavlova a dál. Chvost si jednotvárnou cestu po žluté zpestřoval čtením novin a my ostatní pohledem na něj (a . . . ). V Pavlově jsme si prohlédli (z venku) místní původně gotický kostel a naznali, že avizovanou působivou dominantou obce rozhodně není. Co to však bylo proti další památce na naší cestě. V následující vesnici měl stát rokokový lovecký zámeček – on tam vlastně stál, ale úplně zničen moderními socialistickými přístavbami a blízkostí místního kravína (?). Tak jsme na zdejší autobusové zastávce ošetřili vyskočená kolena, puchýře a kotníky a vyšli na další pekelný pochod po silnici za pravého poledního žáru (kratší ani příjemnější trasa nebyla k mání). Asfalt se před námi tetelil a obilí okolo cesty neposkytovalo vůbec žádný stín. A za těchto podmínek jsme naprosto vyčerpáni dorazili do Netína. Zdejší kostel nás natolik uchvátil, že jsme přinutili paní z místní fary aby nám jej otevřela a dovolila nám prohlídku. Ráda tak učinila a my mohli obdivovat interiér původně raně gotického kostela Nanebevzetí Pany Marie z 13. století (doslovná citace z průvodce). Kulturně naplněni jsme se rozloučili s naší průvodkyní a po slovech: „Tak pozdravujte pana děkana Prnku.ÿ vyrazili do blízkého koloniálu naplnit také naše žaludky. Zde se naplno projevila totální únava z horka a dlouhých pochodů a my se rozhodli vypustit zbytek dnešní trasy a dopravit se do Velkého Meziříčí pomocí místní linkové dopravy. A protože jsme museli asi 2,5 hodiny čekat na nejbližší spoj strategicky jsme obsadili zahrádku před místní hospodou. Protože jsme přišli ještě před otevřením, tak po nás pan vrchní ani nechtěl abychom si něco dali. Jen jeho pohled na bandu „turistůÿ rozvalující se na jeho výsostném území nevypadal extrémně mile. Zdatnější z nás po hodině polospánku na tvrdých lavičkách (my jsme fakt museli vypadat jako banda trosek) absolvovali ještě vycházku k nedaleké hrobce Lobkoviců. Ještě rychle natočit vodu do PET flašek a už je tu autobus. Po cestě jsme si prohlédli dálnici D1 zespodu (těsně před Meziříčím vede, na bungee jumping dost vysoký, most přes údolí) a dorazili na autobusové nádraží. Tady jsme se srdceryvně rozloučili s Káťou a Zuzkou, které odjely busem domů. My jsme vyrazili hledat naše dnešní nocležiště. Na vlakovém nádraží jsme si vybrali dnešní dávku štěstí. Ochotný pan strojvůdce nás zadarmo dovezl do Oslavice (ves cca 3,5 km od Meziříčí), prý to má po cestě:) Po vystoupení jsme dali na radu našeho dnešního dopravce a vydali se k 3 km vzdálenému Benetínskému rybníku. Zde jsme rozbili naše dnešní ležení, umyli nohy, zablikali čelovkama na místní osadníky v nedalekých chatkách, uvařili pozdní večeři, vyčistili si zuby, vyčurali a usnuli. Warden
5. expediční den, 18. 8. 2004 (+ 43 minut z 19. 8. 2004) Benetínský rybník – Baliny – rybník – průzkum okolí Telečkova – Nový Telečkov – Vlčatín – louka mezi Vlčatínem a Rudíkovem (pěšky, 15 km, na loďce 1 km) Ráno bylo úplně děsivé, už v 7 h začalo slunce nesnesitelně pařit. V 8 h už jsme začali vážně pochybovat jeslti vůbec dneska někam půjdeme. Ale nakonec zvítězila vůle nad tělem a po doplnění vody v blízké chatce a zodpovězení dotazu: „Kdo to tam včera blikal?ÿ jsme vyšli směrem na Nový Telečkov. 5 km se zdá jako směšná vzdálenost, ale pokud do pochodové rovnice dosadíte teplotu okolo 32 ◦ C (údaj teploměru v Balinách) a váhu batohu okolo 15 kg, tak už to taková sranda není. Navíc krásná lesní cesta se brzy změnila v hotovou džungli plnou kopřiv, bodláků a ostružiní. Náš postup tím byl obohacen o nový rozměr. Shora pražící slunce, zespodu pálící kopřivy (nebo bodající ostružiny – co je komu milejší) a okolo nízký smrkový porost nedovolující jakýkoliv úhybný manévr z cesty. Naše utrpení zmírnil až pohled na nedalekou vesnici (ony Baliny). Zde jsme u nejbližšího stavení poprosili o vodu. Na už obligátní dotaz, zda se zde vyskytuje obchod nám místní obyvatelka soucitně sdělila, že ho před osmi lety zbořili. Ale nádavkem ke své odpovědi přidala balíček Tatranek, ať nemáme po cestě hlad (ještě, že na světě žijí tak milí lidé). Také nám poradila, ať svůj pochod raději zakončíme u místního rybníka a přečkáme tam polední horůčavu. Její rady jsme rádi uposlechli a po kilometrovém výstupu do kopce uviděli s. m. r. k. 69/9
onen rybník. Pomalu ještě oblečení jsme do něj vběhli. Ještě, že tam byla banda místních dětí a loďka, která naše úmysly trochu posunula. A my po shození batohů (a převlečení do plavek) obsadili toto plavidlo – první byla Kamča. Tak jsme si užívali zaslouženého osvěžení (jen ty nohy popálené od kopřiv pálily jak blázen). Po krátkém odpočinku jsem 3/5-ny členů expedice zanechal u vody a spolu s Libou jsme vyrazili na průzkum okolí. Prošli jsme tři tábory (skauti z Meziříčí, 46. dívčí oddíl z Řečkovic a tábor pionýrů), ale místo na tábořiště pro příští rok jsme neobjevili. Zbytek expedice (hlavně Marťa) se zatím u rybníka spřátelil s místní omladinou (když na vás malá holka v rybníce míří fiktivní pistolí nelze se nedat do řeči:)). Výsledkem jejich hovoru, mimo jiné, bylo i zjištění, že v Telečkově obchod taky nemají (už nás to ani nepřekvapuje). Zato ale obdrželi pozvání do místní hospůdky (nově otevřené), a to od samotného vrchního – tak to se neodmítá. Po návratu dvou zbloudilých oveček (já a Liba) jsme tedy konečně zamířili k původnímu cíli celé expedice – obci Nový Telečkov. Zde jsme zakotvili ve zmíněném restauračním zařízení. Nafotili jsme tam místní slogan na zdi a poptali se po Zbyňkově vzdálené přízni. Vzhledem k tomu, že jedna její část seděla u vedlejšího stolu, vyřízení pozdravů nebylo zas až tak složitou záležitostí. Po doplnění tekutin (vody do PET lahví), jsme se rozloučili a vyšli do tmy hledat naše dnešní tábořiště. Noční pochod nás natolik uchvátil, že jsme se rozhodli pokračovat až do Vlčatína a odtud po proudu říčky Oslavice někam na louku. Ale ouha všude byly jen zoraná pole. Nucená zacházka na nejbližší louku přes oranici nikoho nepotěšila, ale vhodné místo jsme nakonec zdárně objevili. Od nového cíle naší cesty – Studence – nás nyní dělí pouze 15 km po zelené značce. dobrou noc v 0.43 h přeje Warden
6. expediční den, 19. 8. 2004 louka za Vlčatínem – Rudíkov – Nárameč – Pozďatín – tábořiště Oslavanských skautů u rybníka Štěpánek (pěšky, po zelené, 14 km) Šestý den. Započal jako vždy . . . ráno? Ráno bylo horké, dusné a nedovolilo nám spát až do poledních hodin. Na snídani nám připravila Marťa chutný, výborný, černý čaj. Vyrazili jsme směrem severo-jiho-západo-východo-Rudíkov. V Rudíkově jsme nakoupili potřebné suroviny a potraviny z posledního zbytku peněz a podél zelené se vydali hledat místo, kde bychom se mohli smočit, jelikož bylo úděsné horko. Některým se teplota ovzduší dostala až do mozku. Zřejmě ušními boltci. Za nějakou dobu jsme došli k rybníku jménem Gbel. Usadili se, popřípadě zalehli a poté se i najedli. Krásně se nám spalo a dokonce se i krásně vyčasilo. Uvařili jsme si oběd, poté se i vykoupali a nakonec vyšli zpět na předem určenou trasu. Z Rudíkova naše cesta vedla do Pozďatína přes Doubravu, kde jsme se zdrželi na místní lanovce obklopeni místními vyznavači Teletubbies ( . . . aneb co s dětmi dělá televize). Po chvíli jsme vyrazili opět na cestu, cestu do Pozďatína. V Pozďatíně jsme doplnili zásoby vody a holky se nechaly unést „klásnou civavouÿ (Markétina slova). Odtud to bylo co by kamenem dohodil (tak 5x) na Pozďatínské tábořiště u rybníka Štěpánek. Tam jsme rozbili naše poslední expediční ležení, uvařili čaj, snědli poslední zbytky jídla a šli spát. A za zvuků pohádky o chcíplé rybě pomalu ale jistě usínali (Fish bone hadra). Chvost
S. M. R. K. je měsíčník, který vydává JUNÁK – svaz skautů a skautek ČR, středisko 623 18 Křtiny – pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 69, ročník 7., vyšlo 5. května 2005 ve Křtinách v nákladu 65 výtisků.
s. m. r. k. 69/10
