Skautské hnutí v 80. letech v Boskovicích. Orální historie. Ludmila Dobrozemská

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Skautské hnutí v 80. letech v Boskovicích Orální historie (Bakalářská diplomová práce)

Ludmila Dobrozemská

Vedoucí práce: Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D.

Brno 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny.

V Brně dne …….…………………

______________________________ Podpis

Poděkování Na tomto místo bych ráda poděkovala Mgr. Denise Nečasové, PhD., za vedení této práce, vstřícný přístup a poskytnutí cenných rad při vypracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří se podělili o své vzpomínky a bez nichž by tato práce nevznikla. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině za podporu a povzbuzení v průběhu studia.

Obsah 1.

Úvod .......................................................................................................................... 5

2.

Historie českého skautského hnutí ............................................................................ 8

2.1.

Počátky skautského hnutí....................................................................................... 8

2.2.

Skautské hnutí po válce ......................................................................................... 9

2.3.

Skautské hnutí v 70. a 80. letech ......................................................................... 10

3.

Stručná historie skautských oddílů v Boskovicích před rokem 1980 ...................... 14

3.1.

Děti divočiny........................................................................................................ 15

3.2.

Shrnutí kapitoly.................................................................................................... 15

4. 4.1. 5.

Představení jednotlivých respondentů ..................................................................... 17 Shrnutí kapitoly.................................................................................................... 19 Fungování oddílu Vatra a pionýrské skupiny ZŠ Slovákova .................................. 21

5.1.

Organizační struktura ........................................................................................... 21

5.2.

Školení v Pionýrské organizaci SSM................................................................... 22

5.3.

Shrnutí podkapitoly.............................................................................................. 23

5.4.

Činnost oddílů ...................................................................................................... 23

5.5.

Shrnutí podkapitoly.............................................................................................. 31

5.6.

Dohled nad oddíly ................................................................................................ 32

5.7.

Shrnutí podkapitoly.............................................................................................. 33

6.

Skauti v Pionýrské organizaci SSM ........................................................................ 35

6.1.

Odlišné prvky ve skautské a pionýrské organizaci .............................................. 35

6.2.

Osobní projev respondentů v rámci Pionýrské organizace SSM ......................... 36

6.3.

Reakce okolí a členů oddílu ................................................................................. 37

6.4.

Shrnutí podkapitol 6.1 – 6.3................................................................................. 37

6.5.

Shrnutí 80. let ....................................................................................................... 38

7.

Závěr ........................................................................................................................ 40

8.

Seznam pramenů a literatury ................................................................................... 42

8.1.

Prameny ............................................................................................................... 42

8.2.

Literatura .............................................................................................................. 43

8.3.

Internetové zdroje ................................................................................................ 44

4

1. Úvod Po náhle přerušeném demokratizačním procesu se v Československu začíná odehrávat proces normalizace. S podporou Moskvy se radostně buduje reálný socialismus. Strana se snaží co nejvíce omezit opoziční úsilí, snad i proto bylo potřetí zakázáno skautské hnutí, které chtělo vychovávat mladé lidi bez stranického vlivu. Zákaz platil pro celé Československo, vyňaty nebyly ani Boskovice, město ležící na okraji Drahanské vrchoviny. Přesto se našlo v Boskovicích několik skautů, kteří se rozhodli pokračovat ve své činnosti pod jinou, stranou povolenou, organizací. Cílem práce se stalo hledání odpovědi na otázku, jakou podobu mělo skautské hnutí v 80. letech v Boskovicích. Zajímalo mne, zda skauti v Boskovicích i přes působení v jiných organizacích zůstali skauty – myšlenkami, chováním, životním postojem, činností, nebo se zcela přizpůsobili a skautské ideály opustili. Nutno zmínit, že se práce bude věnovat letům 1980–1988. Rok 1989 je vynechán záměrně. V tomto roce se v krátkém čase konají velké změny. Proto si myslím, že podrobné zkoumání roku 1989 by vydalo na novou práci. Téma práce jsem si zvolila hned z několika důvodů. Jedním z důvodů je, že z Boskovic pocházím, a proto mi jsou boskovické dějiny blízké. Dalším neopomenutelným důvodem je fakt, že se od svých deseti let věnuji skautingu, tudíž mě přirozeně zajímají dějiny právě tohoto hnutí. Chtěla jsem se tedy pokusit zdokumentovat existenci a činnost skautů v Boskovicích, ta pro svoji „marginálnost“ není totiž zpracována. Prameny z tohoto období jsem v archivech nenalezla. Snahy o sepsání boskovické historie skautingu jako celku se ojediněle objevují. Sepsat historii skautingu v Boskovicích se pokusila Zdena Kotková.1 Jedná se o pokusy stručně nastínit historii skautského hnutí na Boskovicku od jeho založení až do dnešní doby, 80. léta ale blíže zkoumána nejsou. Jedinou možností tedy bylo využít v dnešní době hojně používanou metodu orální historie. Celou prací prochází tři nejdůležitější otázky, a to otázka organizace, ideje skautského hnutí na Boskovicku v 80. letech a sebeidentifikace jednotlivých respondentů. Jednotlivé kapitoly a podkapitoly reflektují jednotlivé otázky, které byly kladeny respondentům.

1

Kotková, Z.: Historie skautingu v Boskovicích. V osobním archívu Zdeny Kotkové.

5

Textu, který byl zpracován orální metodou v této bakalářské práci, předchází kapitola shrnující chronologický vývoj skautského hnutí v Československé republice s trochu větším důrazem na skautský odboj od roku 1911. Kapitolu jsem zařadila zejména proto, aby se čtenář této práce mohl lépe orientovat v historii skautského hnutí. Jak již bylo řečeno, o skautech a osmdesátých letech toho moc napsáno nebylo, napsání exkurzu, resp. exkurzu do osmdesátých let, bylo proto obtížné. Vycházela jsem především z knihy Bruna Břečka Kronika čs. skautského hnutí do roku 19902, kde jsou zachyceny podrobné informace rok za rokem. Obecné informace o 80. letech se vyskytovaly i v knize Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu3 od Romana Šantory a Václava Noska. Orální historie představuje jednu z výzkumných metod, kterou řadíme mezi kvalitativní. Orální historie se snaží dát slovo lidem, kteří nebyli v dějinách nějak významní4, více se tedy zajímá o tzv. mikrohistorii, každodennost nebo o individuální prožitky. José Carlos Sebe Bom Meithy, radikální brazilský obhájce orální historie, řekl, že nezbytnou podmínkou pro její existenci je demokracie.5 Metodu orální historie využívají především humanitní a společenskovědní studia, je tedy využívána i jinými obory než jen historií. Hlavním úkolem orální historie je vyprávěné vzpomínky zachytit a potom je interpretovat. Je důležité mít na paměti, že pro orální historii není nejdůležitější získávání faktů, ale samotný subjekt rozhovoru společně se svými prožitky, zážitky, se svým každodenním rozhodováním.6 V rámci orální historie se používají dvě formy – rozhovor a životní příběh, který pomocí osudů tázaného subjektu osvětluje celou etapu či historický proces. Pro tuhle práci jsem zvolila formu rozhovoru, tedy formu, ve které převažuje zájem o konkrétní téma, aniž by byl zájem o osobnost tázaného potlačen. V této formě tazatel vstupuje do rozhovoru častěji se svými

Břečka, B.: Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Brno 1999. Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012. 4 Slovy Pilar Dominguezové, bývalé ředitelky International Oral History Association, která výstižně mluví o poslání orální historie: „Orální historie má moc měnit, přetvářet, tedy ne pouze nahrávat politiky nebo významné osobnosti, které vídáme v médiích nebo jiných digitálních či elektronických podobách. Je třeba zaostřit pozornost na lidi, kteří byli na okraji, oběti války, nebo na paměť obyčejných lidí." Citováno z: Centrum orální historie – Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. [online]. Orální historie. [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.coh.usd.cas.cz/cs/oralni-historie. 5 Vaněk, Miroslav – Mücke, Pavel – Pelikánová, Helena: Naslouchat hlasům paměti. Teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha 2007, s. 47. 6 Centrum orální historie – Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. [online]. Orální historie. [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.coh.usd.cas.cz/cs/oralni-historie. 2 3

6

otázkami, současně by měl ale myslet na to, že musí respektovat pohled tázaného na sledovanou událost.7 Metoda orální historie v sobě (ostatně jako další metody) skrývá mnohá úskalí, se kterými se může tazatel setkat. Osobně jsem se snažila vyhnout především tomu, abych respondentům podsouvala svá stanoviska. Výběr pamětníků proběhl formou tzv. sněhové koule. Metoda sněhové koule spočívá v procesu postupného nominování dalších osob již známými osobami.8 První tázaná, kterou jsem znala již z dřívější doby, mi zprostředkovala kontakt na další skauty, kteří působili na Boskovicku v 80. letech. Nakonec se podařilo uskutečnit rozhovor s 5 skauty, 2 skautkami a 2 členy oddílu Vatra, kteří ve výše zmiňované době působili jako vedoucí. Členové oddílu Vatra mi pomohli dokreslit činnost jejich oddílu v 80. letech.

Vaněk, M. – Mücke, P. – Pelikánová, H.: Naslouchat hlasům paměti. Teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha 2007, s. 75-76. 8 Hartnoll, R. a kol.: Příručka k provádění výběru metodou sněhové koule – Snowball Sampling. [online]. Drogy-info.cz. [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.drogyinfo.cz/index.php/publikace/navykove_latky/metodika/prirucka_k_provadeni_vyberu_metodou_snehove_ koule. 7

7

2. Historie českého skautského hnutí 2.1. Počátky skautského hnutí Když v roce 1908 vzniklo skautské hnutí, možná ani jeho zakladatel Robert BadenPowell netušil, jaký úspěch toto hnutí bude mít a jak rychle se rozšíří do celého světa. Zemí, které se považují za zakládající země skautingu, bylo třicet9. Mezi ně se řadí i tehdejší Československo. Do naší země se skauting dostal díky profesoru žižkovské reálky Antonínu Benjaminovi Svojsíkovi. Svojsík v roce 1911 odjel do Anglie, aby se mohl o skautingu dozvědět více informací. Po svém návratu začal s překladem B-P příručky Scouting for Boys, kterou vydal v roce 1912 pod názvem Základy junáctví10. Postupem času se u nás začal rozvíjet dívčí skauting, a to především díky Popelce Biliánové, Anně Berkovcové a Vlastě Štěpánové. Za první republiky bylo nejdůležitějším úkolem sjednocení skautingu, který byl roztroušen v různých organizacích.11 V roce 1926 byl přijat program, podle něhož skauting byl „obrodným hnutím mládeže, všestrannou výchovou, hnutím národním, demokratickým, sociálně pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a nemilitaristickým“.12 Po okupaci českých zemí a zániku tzv. druhé republiky se činnost skautského rozběhla v značně omezených mantinelech. Podstatnou částí skautingu byla výchova k vlastenectví, národní jednotě a věrnost idejí demokratické předmnichovské republiky. Nejhorším dnem se stal pro Junáka 28. 9. 1940, kdy K. H. Frank vydal nařízení o rozpuštění Junáka. Gestapo poté obsadilo kanceláře skautského ústředí. Odhaduje se, že gestapo zabavilo majetek v hodnotě tehdejších 25 000 000 korun13. Oficiálně byl tedy Junák zakázán, ale realita byla jiná. Mnoho skautů se „včlenilo“ do Klubu českých turistů, Foglarových čtenářských klubů Mladého hlasatele, sportovních klubů, Sokola14 apod., kde získali útočiště pro své ilegální akce. Skauti se také zapojovali do odbojové činnosti, kde nejvýznamnější odbojovou skupinou se stala Zpravodajská brigáda, na niž

Nagy, L.: 250 miliónů skautů. Praha 1999, s. 143. Antonín B. Svojsík hledal pro slovo skaut český název. Mezi návrhy se objevilo např. Stopaři, Chodové, Psohlavci nebo Kozáci. Nakonec vyhrál název Junák, který navrhl Svojsíkův přítel František Bílý. Proto se kniha, kterou A. B. Svojsík přeložil, jmenovala Základy Junáctví. Zdroj: Lešanovský, K. – Nosek, V.: Historie skautingu: cestou k pramenům. Praha 2001, s. 21. 11 Například i komunisté měli své skauty tzv. Spartakovi skauti práce. Podle Jiřího Navrátila se jednalo o tzv. technický skauting, ne o ideový. Zdroj: Skaut, postrach totalit. [online]. Historie.cs. [cit. 11. 2. 2015]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/210452801400031. 12 Lešanovský, K. – Nosek, V.: Historie skautingu: cestou k pramenům. Praha 2001, s. 26. 13 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 120. 14 Než byla organizace Sokol v roce 1941 zrušena. 9

10

8

nacisté nikdy nepřišli a která se ze svého původního počtu osmi skautů rozrostla na 700 členů. 2.2. Skautské hnutí po válce Po válce vstoupil Junák do Svazu české mládeže15 a snažil se pomáhat tam, kde bylo třeba. V letech 1947 a 1948 začal být Junák kritizován Svazem české mládeže (v té době už řízeného Komunistickou stranou Československa – dále KSČ) za to, že se do Svazu české mládeže nezapojoval. I uvnitř junáckého hnutí se začaly tvořit skupiny, které odlišoval jejich postoj ke KSČ. O postavení Junáka ve Svazu české mládeže se mělo definitivně rozhodnout na junáckém sněmu koncem února 1948. Sněm už se ale neuskutečnil, protože 25. února 1948 došlo ke komunistickému převratu a KSČ převzala kontrolu nad celou zemí. Téhož dne byl zřízen Akční výbor Junáka. Junák byl přímo řízený a kontrolovaný komisí pro mládež ústředního výboru KSČ. Proti skautskému hnutí byla rozpoutána ze strany státu velká kampaň, byla zrušena náboženská výchova v Junáku a vydána omezující nařízení, která znemožňovala mnoha skautům dále působit v hnutí.16 23. – 24. dubna se v Praze konal sjezd, na kterém byla ustanovena nová dětská a mládežnická organizace Československý svaz mládeže (dále ČSM). Na sjezdu byla 24. dubna 1949, na svátek svatého Jiřího, patrona skautů, založena Pionýrská organizace ČSM.17 Zajímavé je, že skautská organizace byla sledována státně bezpečnostními složkami už od roku 194518. V 50. letech probíhaly skautské procesy, kde byla protiprávně odsouzena řada skautů nejen k odnětí svobody, ale i k trestu smrti. Na základě zákona 231/48 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky totiž mohli komunisté vraždit, odsuzovat, znásilňovat, krást, defraudovat, podvádět, unášet, lhát, prostě všechno, na co si jen vzpomněli, a vždy se tak dělo „na ochranu republiky“.19 Mezi nejznámější skautské „monstrprocesy“ patří proces s členy tzv. ilegálního ústředí Junáka v čele s Karlem

Vedení SČM chtělo z Junáka vytvořit svou dětskou organizaci, vedení Junáka chtělo ponechat Junáka jako samostatnou organizaci. Citováno z: Morkes, F.: Pravdy a legendy o likvidaci Junáka. MY 68 – Politicko kulturní časopis československé mládeže 5, č. 7, 1968, s. 49. 16 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 138 - 159. 17 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 160. 18 Zachariáš, J. a dokumentační skupina Skautského oddílu Velena Fanderlika: Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka aneb Karel Průcha a spol. (1952). Sborník č. 4, Praha 2005, s. 10. 19 Radosta, P.: Proti-komunistický odboj. Historický nástin. Praha 1993, s. 34. 15

9

Průchou20. Skautskou výchovou prošel například člen odbojové skupiny bratří Mašínů, Ctirad Mašín21. Skautkou byla také Anna Machová Švecová – Švícko, která byla odsouzena za pomoc internovaným řeholníkům, kterým doručovala léky, potraviny apod. Při zatčení se oblékla do skautského kroje, ve kterém byla později i odsouzena na 16 let22. Ve vězení se potkala s Dagmar Šimkovou23. V 60. letech se v pionýrské organizaci už objevovaly prvky skautingu, ale o obnovení skautského hnutí se mluvit nedá, i když návrhy na obnovu hnutí už přicházely24. Činnost zahájilo skautské hnutí až 29. března 1968, především díky demokratizačnímu procesu tzv. Pražského jara. Během období Pražského jara se rozpadla ČSM. Roku 1970 byla nahrazena Socialistickým svazem mládeže 25 (dále SSM).26 Naneštěstí zanedlouho přišla normalizace, která souvisela s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do našich zemí. Normalizaci se nevyhnulo ani skautské hnutí a v červnu roku 1970 byla činnost Junáka v našich zemí už potřetí ukončena. 2.3. Skautské hnutí v 70. a 80. letech27 Útlum hnutí byl pro skauty mnohem horší než mezi roky 1948 a 1968. Pro skauty bylo normalizační udusávání znovuzrozeného skautského hnutí velmi bolestné. Skautský majetek musel přejít pod Pionýrskou organizaci SSM. Mnoho významných skautských činovníků přijalo členství v Ústřední radě Pionýrské organizace SSM, což bylo vnímáno rozporuplně. Činovníci doporučovali i ostatním skautům, aby pokračovali ve skautské činnosti v rámci Pionýrské organizace SSM. Mnoho skautů toto doporučení přijalo, snad i proto, že pod Pionýrskou organizaci SSM přešel samotný náčelník Rudolf Plajner a náčelní Vlasta Macková. „Bývalý náčelník předpokládal, že zajistí-li v pionýrském ústředí svou osobou všechny, kteří pracovali v Junáku, uchrání je od

Zachariáš, J. a dokumentační skupina Skautského oddílu Velena Fanderlika: Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka aneb Karel Průcha a spol. (1952). Sborník č. 4, Praha 2005. 21 Blažek, P. – Čvančara, J.: Z války do války. Dospívání bratří Ctirada a Josefa Mašínových ve vzpomínkách a fotografiích. Paměť a dějiny 7, č. 3, 2013, s. 103. 22 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 165. 23 Dagmar Šimková byla politickou vězeňkyní v komunistickém Československu. Šimková, D.: Byly jsme tam taky. Toronto 1980. 24 Lešanovský, K. – Nosek, V.: Edice vůdcovská zkouška. Svazek 1 Historie. 2. vydání. Praha 2001, s. 37. 25 Pionýrská organizace ČSM byla v roce 1968 přejmenována na Pionýr a v roce 1970 na Pionýrskou organizaci SSM. 26 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 178 – 183. 27 Břečka, B.: Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Brno 1999, s. 251 – 275. 20

10

možných problémů.“28 Jeho předpoklady byly ale mylné, protože na mnoho skautů perzekuce, v podobě propuštění ze státních služeb nebo degradací v zaměstnání, čekala. Mezi perzekuované patřil i Josef Zikán – Bobr, který ztratil své zaměstnání, soustavné perzekuce mu způsobily i rozpad jeho rodiny. StB jej chtěla přimět ke spolupráci, ale nepodlehl. Ač navenek působil silně, obrovskému tlaku podlehl a v roce 1976 spáchal sebevraždu.29 Především v menších městech a obcích nezbyla oddílům jiná možnost než přejít pod Pionýrskou organizaci SSM, nebo ukončit svoji činnost. Navenek se mohlo zdát, že splynutím skautů s pionýry se nic podstatného nestalo, protože vybavení oddílů sice přešlo pod Pionýrskou organizaci SSM, ale byl dále využíván „novými“ oddíly. Oddíly ale musely změnit obsah i formu své činnosti, nemohly se dále opírat o principy skautské výchovy. Místo toho se pionýři opírali o tradice KSČ nebo historii pokrokového mládežnického hnutí30. Velmi se rozšířila indiánská tematika, která byla ideologicky neškodná. Do dnešní doby se z této tematiky uchytilo táboření v týpí a indiánská hra lakros. Možnost oddílů navázat na skautský rámec byla závislá na míře dohledu SSM a KSČ nad jejich činností, ale i nad činností skautských vedoucích. Ti, kteří nesouhlasili se splynutím skautů a pionýrů, pokračovali ve své činnosti pod záštitou Československého červeného kříže, TISu, Českého svazu ochránců přírody, Svazu pro spolupráci s armádou,31 a především pod Turistickými oddíly mládeže (TOM).32 Členové těchto organizací museli být členy Národní fronty, ale ideologický dohled byl mnohem menší. Oddíly mohly pokračovat ve velkém spektru svých činností. Organizace dovolovaly skautům uskutečňovat vlastní výchovný systém nebo sliby. Důležité bylo, že skauti nebyli organizačně roztříštění tak, jak tomu bylo v 50. letech. Obzvláště v rámci TOM se pořádaly společné srazy, školení, závody.33 Obvyklé byly i expedice do zemí, do kterých normalizační režim umožnil cestování, např. Rumunsko a Bulharsko, kam každoročně mířil velký počet roverských34 kmenů.

Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 198. 29 Břečka, B.: Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Brno 1999, s. 267. 30 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 198. 31 Zde bylo krytí náročnější z důvodu přítomnosti komunistických válečníků. 32 Lešanovský, K. – Nosek, V.: Historie skautingu. Cestou k pramenům. 2. vydání. Praha 2001, s. 40. 33 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 199-200. 34 Rover je věková kategorie v rámci skautského hnutí, která je určena pro dospívající. 28

11

Našlo se i pár oddílů, které pod žádnou organizaci nepřešly, a přesto pokračovaly ve své činnosti. Takový ilegální skauting byl ovšem nejrizikovější, oddíly podléhaly přísné vnitřní disciplíně. Nové členy přiváděli členové, kteří se za ně zaručili. Tito skauti byli často napojeni na místní farnosti, důležitá byla i úzká spolupráce s rodiči členů. Velký počet ilegálních oddílů byl kolem Brna, v Brně a v Ostravě.35 Protiklad těmto skautům tvoří ti jedinci, kteří přijali spolupráci s StB. Někteří ji prováděli jen „naoko“, jiní ji prováděli aktivně. Podle autorů knihy Skautské století šlo „v celkovém počtu vedoucích o naprostou menšinu.“36 Bylo i několik skautů, kteří se rozhodli přejít do emigrace, kde začali organizovat české a slovenské oddíly v rámci místních organizací. Nejvíce se exilový skauting rozvíjel v Německu, Rakousku, Nizozemí a Švýcarsku. Činnost exilových skautů byla podobná domácímu skautingu, jen s větším důrazem na národní tradice, jazyk a kulturu. V roce 1975 byla založena organizace Český a Slovenský exilový skauting v Evropě a zároveň bylo přijato deset bodů – Perspektivy, které vyjadřovaly zásady společného postupu. Starostou exilových skautů se stal Velen Fanderlik. Skauti v zahraničí pořádali tábory, účastnili se různých závodů, pořádali vzdělávací akce. V roce 1980 vedl český skaut Luboš Jednorožec v Jižní Kalifornii mezinárodní putovní tábor k polárnímu kruhu. Exiloví skauti se také účastnili jamboree, mezinárodního setkání skautů a skautek. Tak tomu bylo i v roce 1983, kdy se do kanadského Calgary vydalo 15 československých exilových skautů a skautek. V roce 1988 se pak Jamboree konalo v australském Cataract Scout Parku a zúčastnili se ho exiloví skauti z Nového Zélandu a Austrálie. Jamboree v průběhu 70. a 80. let navštívilo tajně několik skautů přímo z ČSSR, mezi něž patřil Roman Havránek – Mánek37. V roce 1983 bylo uspořádáno první EXILOREE, exilové jamboree, které se uskutečnilo v německém Glathu a setkaly se zde všechny jednotky československého exilového skautingu. Toto setkání se stalo tradičním a konalo se pak každé dva roky. Činovníci a vůdcové se pravidelně setkávali na srazech Velesezení. Skauti z Československa se každoročně scházeli na Ivančeně, mohyle na úpatí Lysé hory, která byla postupně vybudována na památku skautů zastřelených gestapem

Cholínský, J.: Budoucnost českého skautingu je v jeho minulosti. Paměť a dějiny 7, č. 1, 2013, s. 17. Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 203 37 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 201. 35 36

12

právě na tomto místě. Nebylo neobvyklé, že při těchto setkání byla přítomná SNB, jako tomu bylo např. v roce 1981. SNB si zapisovala jména těch, kteří šli na Lysou horu, účastníci byli dokonce tázáni na to, kdo jim dal příkaz, aby si vzali kytary. V roce 1987 se na dubnovém setkání na Ivančeně sešlo 250 účastníků.38 V roce 1984 vydal Jan Kohout, šéf pionýrského oddělení Ústředního výboru SSM, článek s názvem „K čemu se hlásíme a čeho se zříkáme“, ve kterém skauty obviňuje z podpory Mnichovské dohody, ze sloužení buržoazii. Podle něj skauti brání národně osvobozujícímu boji, podporují agresivitu války a brání vědeckému pokroku. Jan Kohout naopak vyzdvihuje ty skauty, kteří dokázali po únoru 1948 přijmout komunistickou ideologii.39 V polovině 80. let už bylo jasné, že komunistický režim začíná roztávat. Vedení Sovětského svazu v čele s Michailem Gorbačovem vyhlásilo reformní kroky známé pod názvem Perestrojka a Glastnost, které pronikly do komunistického bloku.40 V Československu se nerozšířily natolik, jak by si mnozí přáli, ale přece jen se u nás například uvolnila tvorba zakázaných autorů, např. Jaroslava Foglara nebo Miloše Zapletala. Podle autorů knihy Skautské století se skautské oddíly v 80. letech rozdělily na několik skupin: na ty, které tahle léta vydržely a při obnovení činnosti skautingu pokračovaly ve své činnosti už svobodně, a na ty, z kterých se postupem času vytratily podstatné prvky skautingu, přizpůsobily se novým poměrům a nakonec ze „stále se zužující skautské stezky“ sešly.

41

Jak tomu bylo se skauty v Boskovicích, ukáže tato

práce.

Břečka, B.: Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Brno 1999, s. 274. Kohout, J.: K čemu se hlásíme a čeho se zříkáme. Pionýrská štafeta 16, č. 3, 1984, s. 21-22.; Kohout J.: K čemu se hlásíme a čeho se zříkáme. Pionýrská štafeta 16, č. 4, 1984, s. 21. 40 Pullmann, M.: Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu. Praha 2011. 41 Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012, s. 199. 38 39

13

3. Stručná historie skautských oddílů v Boskovicích před rokem 1980 V roce 1968 zahájilo skautské hnutí v Československu již podruhé svoji činnost. V Boskovicích byl ihned založen 1. chlapecký skautský oddíl a 1. dívčí skautský oddíl, které fungovaly až do 1. 9. 1970, kdy byl skauting potřetí zakázán.42 Během této relativně krátké doby přilákalo skautské hnutí mnoho nových členů. Členové skautského hnutí měli po zákazu hnutí přejít pod SSM. Skauti v Boskovicích se po zákazu činnosti rozdělili na dvě skupiny. Jednu skupinu tvořili ti, kteří se po zákazu skautingu stáhli do pozadí. Mezi ně patřil například Alois Král. „Na celé věci mě mrzelo to, že většina dospělých vedoucích řekla, že buď budou skautovat, nebo nic,“ řekl Vladimír Farský.

43

Podobné pocity měli i ostatní respondenti, kteří patřili do druhé

skupiny, která se rozhodla pokračovat dále. Patřil sem mimo jiné i Vladimír Farský, Ivo Krajíček, Jaroslav Vašek a další. Mezi důvody, proč se někteří skauti rozhodli pokračovat v činnosti (i když pod hlavičkou Pionýrské organizace SSM), patřilo to, že se nechtěli vzdát práce s dětmi, která je bavila. Dalším důvodem, proč se činnosti nevzdat, byl i majetek, který boskovičtí skauti zanechali. Skauti si během svého působení dokázali nashromáždit solidní vybavení, které obsahovalo i celty a podsady. Majetek měl nyní přejít organizaci SSM. „Kdybychom se rozpustili, v činnosti nepokračovali a majetek nepoužívali, zchátral by,“ doplňuje Jaroslav Vašek44 a potvrzují ostatní respondenti, kteří byli členy skautských oddílů v Boskovicích. Ze skautských oddílů působících mezi roky 1968 a 1970 vznikly v roce 1970 dva nové oddíly, které nejdříve působily pod organizací Táborník. Když se organizace Táborník rozpustila, oddíly přešly pod organizaci Svaz pro ochranu přírody a krajiny. Po jejím zrušení začaly působit po Pionýrskou organizací SSM. Z chlapeckého oddílu vznikl oddíl Vatra, který si své jméno zvolil podle časopisu Vatra zálesáckého hnutí45, který byl vydáván za první republiky. Název byl také odkazem na Woodcrafterské hnutí, které mělo velmi blízko k hnutí skautskému. Z dívčího skautského oddílu byl založen oddíl Děti divočiny.

Kotková, Z.: Historie skautingu v Boskovicích. V osobním archivu Zdeny Kotkové. Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 44 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 45 Časopis vycházel v letech 1922 – 1929 a v průběhu svého vydávání se jeho název několikrát změnil. Zdroj: Vatra – první časopis Ligy lesní moudrosti. [online]. Staré dětské časopisy. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.detske-casopisy.cz/tag/vatra/. 42 43

14

3.1. Děti divočiny Děti divočiny nejprve vedla skautka Dobra Sychrová, kterou v roce 1972 vystřídala Hana Maršálková. Hana Maršálková se snažila vést děti k přátelství, spolupráci a vzájemné úctě. Soustředila se i na znalost přírody. „Do naší činnosti jsme žádnou ideologii nezatahovaly,“ mluví za všechny vedoucí Dětí divočiny Hana Maršálková.46 I když bylo v Boskovicích známo, že v oddíle Děti divočiny působí jako vedoucí skautky, rodičům členek oddílu tato skutečnost nevadila. Byli rádi, že jsou jejich dcery spokojené a chodit do oddílu je baví. Oddíl měl 3 družiny – družinu Veverek, Lasiček a Laněk, které vedly dívky starší 15 let. Tyto dívky měly na starosti družinový program, který samy vymýšlely. V programu nechybělo plnění různých odborných znalostí, jako je uzlování, poskytnutí první pomoci, šifrování nebo orientace v přírodě. Samozřejmě se hrálo i mnoho her, při kterých dívky nejen rozvíjely dané dovednosti, ale také dívky pobavily. Schůzky se konaly jednou týdně v klubovně na dnešní Sušilově ulici47, kde se scházel i oddíl Vatra. Dvakrát do měsíce pak byla tzv. oddílová schůzka, na které se sešel celý oddíl, soutěžilo se mezi družinami. Oddíl Děti divočiny pořádal celodenní, případně vícedenní výpravy. Děti divočiny jezdily samozřejmě i na tábory, které trvaly tři týdny. Tábory se konaly společně s chlapeckým oddílem Vatra. „Táborovou hru jsme vypracovávali společně s vedením chlapeckého oddílu už v září, abychom mohli téma rozpracovávat v rámci družinovek a výprav celý rok a na táboře se pak setkat ve stejném bodě,“ uvádí Hana Maršálková.48 Vedoucí z oddílu Vatra a Děti divočiny, kteří se podíleli na vymýšlení celoroční hry, se shodují na tom, že vymýšlení i samotná realizace byla náročná psychicky i fyzicky. Tábor byl vyvrcholením celoroční práce. Na táboře byly 4 družiny, které byly poskládány z obou oddílů a věkově i znalostně byly vyvážené. Také se vedly táborové kroniky, kam se zapisovalo den po dni, co se na táboře událo. V roce 1981 odešla z vedení oddílu Děti divočiny Hana Maršálková a došlo ke spojení oddílu Vatra a oddílu Děti divočiny. Oddíl se stal koedukovaným a ponechal si název Vatra. Mezi respondenty se nenašel nikdo, kdo by na spojení oddílu Vatra a oddílu Děti divočiny reagoval negativně. 3.2. Shrnutí kapitoly Z dívčího a chlapeckého boskovického skautského oddílu vznikly v roce 1970 dva nové oddíly, které působily pod Pionýrskou organizací SSM – chlapecký oddíl Vatra a Rozhovor s Hanou Maršálkovou 15. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Klubovna byla později zbourána. 48 Rozhovor s Hanou Maršálkovou 15. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 46 47

15

dívčí oddíl Děti divočiny. Na založení těchto oddílů se podíleli vedoucí a členové z bývalých skautských oddílů, kteří i nadále chtěli pracovat s dětmi. Skautů v Boskovicích, kteří se rozhodli pokračovat v činnosti i po oficiálním zákazu skautského hnutí, byla většina. Skautští vedoucí a členové, kteří přešli pod Pionýrskou organizaci SSM v 70. letech, věřili, že skautské hnutí bude brzy obnoveno. V Boskovicích se našlo i několik málo lidí, kteří odmítli pracovat pod Pionýrskou organizací SSM a nemohli tedy nadále pracovat s dětmi. Tuhle skupinu tvořili především ti skauti, kteří začali skautovat v roce 1945. Těmto vedoucím bylo např. Vladimírem Farským vytýkáno, že je i přes své zkušenosti s vedením oddílu odmítli dále pokračovat pod Pionýrskou organizací SSM a vše nechali na členech oddílu, kteří se rozhodli v činnosti pokračovat.49 Od roku 1981 fungoval jen oddíl Vatra, protože se spojil s oddílem Děti divočiny. Od této chvíle nebyl Vatra jen oddílem chlapeckým, ale koedukovaným. V kapitole jsou podrobněji popsány výchovné cíle oddílu Děti divočiny a prostředky, jimiž cílů dosahoval. Záměrně není podrobněji rozebrán oddíl Vatra, jehož činnost je v 70. letech totožná s jeho činností v letech osmdesátých. Oddílu Vatra se detailněji věnují následující kapitoly této práce.

49

Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská.

16

4. Představení jednotlivých respondentů Výběr respondentů, jejichž vzpomínky tvoří základ této bakalářské práce, byl naznačen v úvodu. Tato kapitola si klade za cíl ve stručnosti představit jednotlivé respondenty, přiblížit jejich prvotní setkání se skautingem, ale i jejich činnost s dětmi v 80. letech 20. století v Boskovicích. Zachycuje i osudy respondentů po roce 1989. V roce 1968 začínali se skautským hnutím v Boskovicích ti, kteří působili ve skautském hnutí ještě před zákazem. Jedním z nich byl i Alois Král, který byl skautem už od roku 1945. „Znovu jsem začal skautovat v roce 1968, kdy byl skaut obnoven.“50 V roce 1970 se stáhl do pozadí. „Po tom zákazu skautingu jsem vlastně jen předal Pionýrské organizaci inventář. V práci s dětmi už jsem nepokračoval, jezdil jsem se občas dívat na vatrácké tábory.“51 Ve skautské činnosti pokračoval po znovuobnovení skautského hnutí v roce 1989. Vladimíra Farského přivedla ke skautingu v roce 1968 jeho maminka, která se osobně znala s Aloisem Králem. Z oddílu Vatra odešel Vladimír Farský na přelomu 70. a 80. let po předchozích neshodách s ostatními vedoucími. Odešel k pionýrské skupině ZŠ Vítězného února Boskovice52. V roce 1985 přešel z této pionýrské skupiny ke skupině, která vznikla při nově otevřené ZŠ Slovákova v Boskovicích. V této skupině do konce 80. let působil. Postupně prošel postem instruktora, programového vedoucího, oddílového vedoucího, od roku 1984 působil jako hlavní vedoucí. Ve dvaceti letech se dostal na Ústředí Pionýrské organizace SSM v Praze, byl ve výkonném výboru Pionýrské organizace SSM, kde se vymýšlely celorepublikové akce. Ke skautům se v roce 1989 už nepřidal. „Skautem jsem se cítil do roku 1985, protože mi přišlo, že skautské hnutí se již neobnoví. Byl jsem mladý, na nostalgii jsem se neohlížel. Především mi šlo o činnost s dětmi a bylo mi jedno, zda mám na krku hnědý nebo červený šátek.“53 V roce 1990 založil pionýrskou skupinu v Boskovicích, kterou vede dodnes. Zdena Kotková skautovala předtím, než se přestěhovala do Boskovic, ve Velkém Meziříčí. V Boskovicích se rozhodla vést oddíl – třídu, ve které byla její dcera. Postupně se dostala až do vyššího vedení Pionýrské organizace SSM v rámci Rozhovor s Aloisem Králem 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Tamtéž. 52 Dnes ZŠ Sušilova Boskovice. 53 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 50 51

17

ZŠ Slovákova Boskovice. V roce 1985 se setkala s Vladimírem Farským, s kterým začala spolupracovat. To, že je skautka, se o ní nevědělo. „S Vladimírem Farským jsme o tom, že jsme dříve skautovali, nemluvili. Až tak dobře jsme se neznali, bylo to nebezpečné.“54 V roce 1990 pomáhala v Boskovicích obnovovat skautské hnutí a je dlouholetou aktivní skautskou členkou. Karel Dvořáček skautoval společně se svým bratrem Jaroslavem Dvořáčkem. V rámci Vatry působil jako instruktor, v roce 1986 převzal vedení oddílu Vatra. Současně pracoval u Veřejné bezpečnosti, z čehož plynuly oddílu Vatra jisté výhody – na Vatru nechodilo příliš mnoho kontrol. Karel Dvořáček získal i jedno z nejvyšších možných pionýrských vzdělání – řídící pracovník 1. stupně. Nyní se Karel Dvořáček považuje za oldskauta55.56 Mnoho lidí se ke skautingu dostalo díky svým rodičům, kteří skautovali dříve. Jedním z nich byl Jaroslav Vašek, jehož tatínek byl skautem. Jaroslav Vašek začal skautovat ve svých 14 letech a skautoval po dva povolené roky. Stal se oddílovým vedoucím Vatry v 70. letech, na táborech dělal šéfkuchaře. Zároveň působil jako předseda okresní rady Pionýrské organizace SSM. V roce 1982 z oddílu Vatra odešel. Později, kdy už ve Vatře aktivně nepůsobil, měl na starosti tři pionýrské skupiny, které kontroloval.57 V dnešní době už aktivním skautem není. Ivoše Krajíčka ke skautingu přivedl jeho tatínek a dědeček. „Děda byl předválečným skautem, mně se ve skautu líbilo a tak jsem tam zůstal.“58 Skautingu se věnoval i jeho otec. V rámci Pionýrské organizace SSM neměl žádnou oficiální funkci. Po obnovení skautingu založil skautský oddíl v Letovicích a aktivně skautoval do roku 2005. Jeho bratr Zdeněk Krajíček přišel do oddílu Vatra až v letech 1975, do skautu nechodil. Mezi vedoucí, které v oddíle Vatra zažil jako dítě, patřili Karel Dvořáček, Jaroslav Dvořáček nebo jeho bratr Ivo Krajíček. V roce 1981 začal dělat instruktora a v roce 1986 převzal po Karlu Dvořáčkovi pozici hlavního vedoucího v oddíle Vatra.

Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Oldskaut je ten, komu je přes 25 let a je aktivní v kterékoliv skautské organizaci, nebo ten, který se ztotožní s ideály skautingu. Zdroj: Oldskaut je… .[online]. Oldskaut.cz [cit. 11. 3. 2015]. Dostupné na: http://oldskaut.cz/zkusebni-stranka/. 56 Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 57 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 58 Rozhovor s Ivem Krajíčkem 9. 4. 2015 v Letovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 54

55

18

Po revoluci se ke skautům nepřidal a zůstal ve Vatře, která svoji činnost v roce 1989 neukončila.59 Luděk Jan Synek působil jako instruktor ve Vatře od roku 1978 jako instruktor. Skautem se nestal, v roce 1982 z oddílu odešel kvůli studiu na vysoké škole.60 Ani po obnovení skautského hnutí se ke skautům nepřidal. Hana Maršálková začala chodit do skautského oddílu v roce 1968, když jí bylo 14 let. Ze skautů přešla do oddílu Děti divočiny, který působil pod Pionýrskou organizací SSM. Od roku 1972 byla hlavní vedoucí oddílu. Pozici hlavní vedoucí ukončila v roce 1981, kdy očekávala dítě. Ke skautingu se již aktivně nevrátila. 4.1. Shrnutí kapitoly Respondenty v této práci můžeme rozdělit na ty, kteří prošli skautským hnutím, což byl Alois Král, Vladimír Farský, Zdena Kotková, Karel Dvořáček, Jaroslav Vašek, Ivo Krajíček a Hana Maršálková, a na ty, kteří tímto hnutím neprošli, tedy Luděk Jan Synek a Zdeněk Krajíček. Mezi respondenty nepokračoval v činnosti s dětmi po roce 1970 jen Alois Král, ostatní z respondentů se rozhodli přejít do oddílů pod Pionýrskou organizací SSM. Respondenti se lišili v tom, v jakých oddílech, případně pionýrských skupinách působili. V oddíle Děti divočiny působila (až do jeho sloučení s oddílem Vatra) Hana Maršálková. Do oddílu Vatra patřila v 70. a 80. letech většina respondentů – Karel Dvořáček, Jaroslav Vašek, Jan Luděk Synek, Ivo Krajíček, Zdeněk Krajíček a Vladimír Farský. Vladimír Farský na počátku 80. let z Vatry odešel nejprve do pionýrské skupiny ZŠ Vítězného února a poté do pionýrské skupiny ZŠ Slovákova. Právě v pionýrské skupině při ZŠ Slovákova se setkal se Zdenou Kotkovou, která na škole vedla jeden oddíl. Jak bylo naznačeno na začátku této kapitoly, jedním z jejích cílů bylo přiblížení prvotního setkání respondentů se skautingem. Většina respondentů začala skautovat v roce 1968 jako řadoví členové skautského oddílu. Byla to Hana Maršálková, Vladimír Farský, Zdena Kotková, Karel Dvořáček, Jaroslav Vašek a Ivo Krajíček. Nejčastěji se respondenti dostali ke skautingu díky svým rodičům. Vladimíra Farského přivedla jeho maminka, Jaroslava Vaška a Iva Krajíčka jejich tatínci, kteří v roce 1945 skautovali. Zdeňku Krajíčku byly v roce 1968 dva roky, proto do skautského oddílu nechodil. 59 60

Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Luďkem Janem Synkem 8. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská.

19

Stejně jako Jan Luděk Synek začal chodit až do oddílu Vatra, kde je vedl například Karel Dvořáček nebo Vladimír Farský, kteří oddíl vedli z 90% jako oddíl skautský.61 Alois Král se ke skautingu dostal už v roce 1945, kdy bylo skautské hnutí obnoveno po zákazu v roce 1940. Byl u založení skautského boskovického oddílu v roce 1968, po zákazu skautingu v roce 1970 ale v činnosti nepokračoval. Ke skautingu se vrátil až v roce 1989, kdy bylo skautské hnutí obnoveno a pod jeho vedením opětovně zahájilo boskovické skautské středisko svoji činnost. V Boskovicích v roce 1989 začala skautovat i Zdena Kotková. Ivo Krajíček si v Letovicích založil svůj vlastní skautský oddíl a aktivně skautoval až do roku 2005. Karel Dvořáček a Jaroslav Vašek se k aktivnímu skautování už nevrátili, ale boskovickým skautům pomáhali, když bylo potřeba. Ke skautování se už nevrátil Vladimír Farský, který se rozhodl, že zůstane u Pionýrské organizace. V polovině 80. let přestal věřit, že by se situace mohla vrátit do původní podoby a skauting by mohl být obnoven, a tak se více upnul k práci s dětmi v rámci Pionýrské organizace SSM. Dostal se na vysoké pozice a činnost, kterou dělal s pionýry, mu připadla stejná, jako dělal ve skautu.62 V roce 1989 založil Pionýrskou skupinu v Boskovicích, jejímž vedoucím je dodnes. Luděk Jan Synek ani Zdeněk Krajíček do skautského hnutí v roce 1989 nepřešli, Zdeněk Krajíček působí dále v oddíle Vatra. Nutno podotknout, že ve skautu i ve Vatře platí pravidlo: když už jsi jednou členem, jsi členem navždy. Proto nelze striktně říci, že jedinec již nadále nebyl skautem, případně že nadále nepatřil do oddílu Vatra.

61 62

Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská.

20

5. Fungování oddílu Vatra a pionýrské skupiny ZŠ Slovákova Tato část práce bude zaměřena na organizační strukturu celé Pionýrské organizace SSM, oddílu Vatra a pionýrské skupiny ZŠ Slovákova. Případné rozdíly mezi nimi budou uvedeny. Ozřejměny budou jednotlivé funkce v Pionýrské organizaci SSM a přiblíženy školení a zkoušky, které vedoucí museli absolvovat. Dále bude pozornost zaměřena na oddílovou činnost a na dohled, který nad oddíly vykonávala Pionýrská organizace SSM. 5.1. Organizační struktura V 70. letech působili ve vedení oddílů Vatra i v oddílu Děti divočiny skauti, např. Dobra Sychrová, Hana Maršálková, Vladimír Farský nebo Jaroslav Vašek. V 80. letech splynul oddíl Děti divočiny s oddílem Vatra (nadále nesl název Vatra). Vladimír Farský na přelomu 70. a 80. let odešel z oddílu Vatra nejprve do pionýrské skupiny pod ZŠ Vítězného února, poté pod ZŠ Slovákova. Práce se nadále bude věnovat oddílu Vatra a pionýrské skupině pod ZŠ Slovákova, ve které působil Vladimír Farský a Zdena Kotková. Jak již bylo uvedeno, oddíl Vatra i pionýrská skupina ZŠ Boskovice byly pod záštitou Pionýrské organizace SSM. Pionýrská organizace SSM byla součástí SSM a byla definována jako „dětská socialistická společenská organizace“. 63 Její struktura byla následující: Základní složkou Pionýrské organizace SSM byla pionýrská skupina. Jednotlivé pionýrské skupiny v okrese tvořily okresní Pionýrskou organizaci SSM, všechny okresní organizace na území kraje pak tvořily krajskou Pionýrskou organizaci SSM. Pionýrské skupiny byly zakládány na školách a v dětských domovech. Skládaly se z pionýrských oddílů, oddíly se zakládaly podle tříd. Tedy oddíl odpovídal jedné třídě. Oddíl se dále dělil na družiny.64 Oddíl Vatra se svojí vnitřní organizací od Pionýrské organizace SSM odlišoval, na čemž se jeho členové shodují. Na rozdíl od pionýrských oddílů, které byly smíšené, Vatra byla oddílem chlapeckým. Až po sloučení Vatry a Dětí divočiny se z něj stal oddíl koedukovaný. Vatra působila pod Základní školou nám. 9. května Boskovice. Nesdružovala děti pouze jedné třídy, jak bylo v Pionýrské organizaci SSM obvyklé, ale chodily do ní děti z celé školy, později i děti z ostatních boskovických základních škol. Martínek, P. a kol.: Kvalifikace oddílového vedoucího. Praha 1988, s. 20. Vorlíček, Ch. a kol.: Pionýrská organizace ČSM. Učební text pro pedagogické instituty. Praha 1964, s. 69-71. 63 64

21

V rámci Pionýrské organizace SSM byly ustanoveny jednotlivé funkce pracovníků s dětmi, které platily i pro oddíl Vatra a pionýrskou skupinu ZŠ Slovákova. Funkce byly následující – instruktor, vedoucí oddílu a jejich zástupci, vedoucí pionýrských skupin, členové vedení pionýrských skupin, členové rad Pionýrské organizace SSM, aktivisté rad Pionýrské organizace SSM, pracovníci aparátu a zařízení SSM pro Pionýrskou organizaci SSM, odborní pedagogičtí pracovníci Domu pionýrů a mládeže, vedoucí zájmových

útvarů

pionýrských

skupin

a

lektoři.

Mezi

obecné

požadavky

na pionýrského pracovníka patřil dobrý vztah k dětem, bezúhonnost, občanství ČSSR, organizační schopnosti, dobrý zdravotní stav a důslednost, čestnost a svědomitost.65 5.2. Školení v Pionýrské organizaci SSM Člověk, který chtěl vést oddíl (družinu) v rámci Pionýrské organizace SSM, musel projít školením. Na každou funkci v rámci Pionýrské organizace SSM se musely skládat zkoušky. Zkoušky se skládaly např. na post instruktora, vedoucího oddílu, řídícího pracovníka 2. stupně a řídícího pracovníka 1. stupně.66 Mezi ty, co si udělali instruktorskou kvalifikaci, patřil Jaroslav Vašek. „Mezi mé obory, které jsem školil, patřily uzly, ohně a pedagogicko-výchovný program. Předával jsem své vědomosti a bylo vidět, že to ostatní zajímá. Kdo jiný je to měl učit než starý skaut?“ 67 Dalším vedoucím, který prošel školením, byl Karel Dvořáček. Když vedl Vatru, mohl si díky své kvalifikaci vzdělávat instruktory sám. „Jelikož jsem měl nejvyšší vzdělání na okrese, a to tzv. pionýrskou jedničku68, mohl jsem si své instruktory školit sám. Spolupracoval jsem i s Blanskem.“69 Jednou za rok si pronajali chatu, kde probíhalo víkendové školení, např. hospodaření nebo vedení oddílu. Vždy byla snaha o to, aby školení byla účastníkům co nejvíce přiblížena zážitkovou formou. Respondentům samotná školení nevadila, jen byl často problém s tím, že instruktoři nedokázali účastníky zaujmout, nebo neměli ani potřebné znalosti o problematice, kterou přednášeli. Proto se vedoucí oddílů v Boskovicích snažili posílat své instruktory na ta školení, o kterých věděli, že na nich budou dobří školitelé.

Urbánková, S. (red.): Zásady výběru a systém přípravy pionýrských pracovníků. Praha 1988, s. 5-6. Požadavky ke zkouškám jsou rozepsány v knize: Urbánková, S. (red.): Zásady výběru a systém přípravy pionýrských pracovníků. Praha 1988. 67 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 68 Řídící pracovník 1. stupně. 69 Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 65 66

22

5.3. Shrnutí podkapitoly Struktura skautského a pionýrského hnutí byla odlišná, a přitom dosti podobná. U skautů byl základní jednotkou oddíl, u pionýrů skupina. V 80. letech patřil oddíl Vatra i pionýrská skupina ZŠ Slovákova pod Pionýrskou organizací SSM, takže museli dodržovat její organizační strukturu. Což přineslo pro některé respondenty změnu oddíl už nadále nesdružoval děti různého věku, ale pouze děti z jedné třídy. Tuhle změnu pocítil např. Vladimír Farský a Zdena Kotková, kteří působili v pionýrské skupině ZŠ Slovákova, která se svojí organizační strukturou nelišila od jiných pionýrských skupin. Změnu nepocítili ti respondenti, kteří působili v oddíle Vatra. Jejich oddíl se od klasické organizační struktury odlišoval svým označením – oddíl totiž v tomto případě neoznačoval jednu třídu. Do Vatry chodily děti z celé ZŠ nám. 9. května, později ze všech boskovických základních škol. Vatra tedy sdružovala děti různého věku, na což byli vedoucí zvyklí ze skautských oddílů. Vatra i pionýrská skupina ZŠ Slovákova označovaly své vedoucí podle Pionýrské organizace SSM, takže družinu nevedl rádce, jak tomu byli boskovičtí skauti zvyklí ze skautu, ale instruktor. Instruktoři a další vedoucí v Pionýrské organizaci SSM se museli pravidelně vzdělávat. Jestliže chtěli dosáhnout vyšší funkce, museli projít školením a splnit zkoušky. Splněná zkouška znamenala, že dotyčný byl kvalifikovaný a mohl vykonávat danou funkci. Samotná školení respondentům nevadila, ale musel na nich přednášet vedoucí, který byl v přednášené problematice vzdělaný. Často tahle školení dělali lidé, kteří před rokem 1970 působili ve skautském hnutí, a proto měli více zkušeností než pionýrští vedoucí. Mezi takové patřil i Jaroslav Vašek nebo Karel Dvořáček. 5.4. Činnost oddílů Oddíly v rámci pionýrské skupiny ZŠ Slovákova i oddíl Vatra připravovaly pro své členy celoroční činnost. KSČ, stejně jako v jiných oblastech, se do této činnosti snažila prosadit své ideje. Na to vzpomíná i Vladimír Farský: „Pár věcí z politiky jsme dělat museli – třeba vyjmenovat státy Varšavské smlouvy nebo státy Rady vzájemné hospodářské pomoci. Viděl jsem, že profesionální funkcionáři tyhle věci obcházeli tak, že do příslušných papírů zakroužkovali, že se dané věci učili, a přitom se vůbec nedělaly.“70 Luděk Jan Synek, instruktor družiny oddílu Vatry, si nevzpomíná, že by komunistickou ideologii na schůzkách dělal. Podle něj se jí spíše vedení Vatry

70

Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská.

23

vyhýbalo.71 Pro respondenty byla komunistická ideologie v rámci jejich oddílů pouze nutnou povinností. Většinou komunistickou ideologii se svými oddíly vůbec nedělali a pouze do papírů, které museli vyplňovat, nebo svým skupinovým vedoucím řekli, že ji s dětmi probrali. Činnost oddílu Vatra a pionýrské skupiny ZŠ Slovákova by se dala shrnout slovy Karla Dvořáčka, totiž: „Oddíly fungovaly jako skautské, ale oficiálně jsme byli pionýři.“72 Programově vedoucí pokračovali ve skautském programu, jen vše kryli pod turisticko-táborovou činnost, která byla orientována na pobyt v přírodě, turistiku a znalosti, které s přírodou souvisely. Obecně byl problém dělat skautské věci, ale pokud byly pojmenovány pro Pionýrskou organizaci SSM přijatelným způsobem, mohly být dělány dál. Příkladem mohou být tzv. odborky73, které se dříve plnily v rámci skautské činnosti, nyní se nesměly jmenovat odborky. V pionýrské skupině při ZŠ Slovákova tuhle situaci vyřešila Zdena Kotková následovně: „Když jsme je nesměli nazývat odborkami, začali jsme je nazývat jejich jmény, tedy např. biolog, ochranář přírody nebo zdravotník.“74 Respondenti se shodují, že nebyl problém dělat věci, které znali ze skautu, ale nesmělo se jim tak říkat, v názvu už vůbec nemohlo zaznít slovo „skaut“. Pionýrská organizace SSM měla také svoje kroje. Kroj musel mít každý člen Pionýrské organizace SSM. Respondenti se shodují v tom, že na schůzky se kroje nenosily, bylo to nepraktické, protože kroj tvořila světle modrá košile a červený šátek, takže by se kroj hned zašpinil. Postupem času měla Pionýrská organizace SSM kroje dva – jeden oficiální a druhý tzv. pracovní, který byl tvořen zelenou košilí. Pracovní kroj se respondentům líbil více, protože byl praktičtější a také svým vzhledem připomínal kroj skautský. Vladimír Farský poukazuje na to, že si na pracovní kroj mohli přišít domovenku, tedy nášivku s městem, kde působí jejich oddíl.75 Domovenka byla součástí i kroje skautského. Na táborech bylo nošení kroje povinností, stačil ale pouze kroj pracovní. Zdena Kotková si vzpomíná, že na táboře se nosily kroje nebo případně jen pionýrské šátky tehdy, když měla přijet kontrola.76 Za působení Jaroslava Vaška kroje na táboře nenosili: „Svou aktivitou v Pionýrské organizaci SSM jsem dokázal

Rozhovor s Luďkem Janem Synkem 8. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 73 „Cílem odborek (zkoušek odborné zdatnosti) je povzbudit a prohloubit zájem dětí o nové činnosti, specializovat se na konkrétní oblast. Plnění odborek bývá spíše nadstavbou programu, a proto probíhá jako individuální okrajová záležitost.“ Citováno z: Odborné a roverské zkoušky [online]. Skautský institut. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.skautskyinstitut.cz/metodika/odborne-roverskezkousky/. 74 Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 75 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 76 Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 71 72

24

zajistit to, že když bylo kvůli nenošení krojů napsáno na náš oddíl hlášení, neměli jsme z toho žádný problém.“77 Jak již bylo zmíněno, ke kroji patřil samozřejmě pionýrský červený šátek. Na tom, že ke krojům nosili červené šátky, se shodují všichni respondenti až na Iva Krajíčka, který říká, že k pionýrskému kroji nosili šátky žluté.78 Kroje a šátky se staly jedním z důvodů, proč později Zdeněk Krajíček nepřešel ke skautům. „V pionýru jsem si získal odpor ke krojům, protože byla povinnost je nosit. Díky tomu se mi nechtělo nosit ani kroj skautský.“79 Schůzky Každá družina se scházela jednou týdně na tzv. schůzku. Oddíl Vatra se scházel ve své klubovně, která se nacházela v dnešní Sušilově ulici, v budově bývalého obchodu s mlékem a mléčnými výrobky. Respondenti z oddílu Vatra vnímají skutečnost, že měli svoji vlastní klubovnu mimo školu, jako velké pozitivum. Podle nich to tak vnímali i členové jejich oddílu, protože nemuseli odpoledne chodit do školy, ve které strávili celý den. Vatra měla většinou dvě družiny, za působení oddílového vedoucího Karla Dvořáčka se počet družin zvýšil na šest. Oddíly v rámci pionýrské skupiny ZŠ Slovákova se scházely přímo ve škole v jednotlivých třídách, ale schůzky trávily většinou venku, když bylo škaredě, tak například v tělocvičně. Během roku probíhala tzv. celoroční hra, která měla své vyvrcholení na táboře. Celoroční hru vymýšleli oddíloví vedoucí, program na jednotlivé schůzky vymýšleli instruktoři družin. Celoroční hra měla například téma: „Putování po hvězdách“.80 Respondenti se snažili vybírat taková témata, která by byla pro Pionýrskou organizaci SSM neutrální. Kromě celoročního programu se děti na schůzkách vzdělávaly v různých dovednostech. K tomu jim pomáhaly „pracovní listy“81, které dostávaly od svých vedoucích. Na těchto listech byly sepsány různé tábornické dovednosti, např. druhy ohňů, buzola, první pomoc, mapa, šifra, Morseova abeceda, uzly nebo tzv. KPZ (krabička poslední záchrany) a děti se pomocí nich mohly vzdělávat. Vedení se snažilo, aby náplň družinové schůzky byla pestrá a všestranná. „Hodně věcí jsme čerpali i z knížek U táborového ohně

82

nebo Encyklopedie tábornictví

83

,“ uvádí Jaroslav

Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 78 Rozhovor s Ivem Krajíčkem 9. 4. 2015 v Letovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 79 Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 80 Rozhovor s Luďkem Janem Synkem 8. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 81 Pracovní listy. V osobním archivu Karla Dvořáčka. 82 Rogl, J.: U táborového ohně. 2. vydání. Praha 1969. 77

25

Vašek.84 Respondenti se shodují na tom, že když mohli, chodili se svými družinami do přírody, kde se učili poznávat rostliny nebo stromy, což bylo pro děti záživnější mnohem více, než kdyby se učili poznávat rostliny z knihy. Když bylo venku nepříznivé počasí, zůstávali ve svých klubovnách. V rámci schůzek oddílu Vatra se plnila tzv. Nováčkovská zkouška, která byla převzata od skautů. Pionýrské organizaci SSM se tato zkouška nelíbila a chtěla ji zakázat. Vedoucí oddílu Vatra Zdeněk Krajíček si se situací dovedl poradit a řekl, že se jedná o zkoušku, pomocí které lze zjistit, zda je dítě schopno zvládnout určité dovednosti a na základě toho jet na tábor.85 Samozřejmostí bylo, že se na schůzkách hrály hry, které byly zaměřeny buď na procvičení získaných dovedností, nebo jen k pobavení. Všichni respondenti, kteří chodili do skautského oddílu, potvrzují, že činnost v jejich „pionýrských“ oddílech byla totožná s činností, kterou znali ze skautu. Výpravy Minimálně jednou za měsíc oddíl Vatra i pionýrská skupina ZŠ Slovákova pořádali dvoudenní nebo třídenní výpravy. Vícedenní výprava byla vždy motivovaná na konkrétní téma – buď v rámci celoroční hry, nebo byl námět výpravy od celoroční hry odlišný. Na výpravách se účastníci nejen bavili a hráli hry, ale také se učili různým dovednostem, například Morseově abecedě, orientaci na mapě nebo vaření v přírodě. Minimálně jednou měsíčně byla pořádána i jednodenní výprava, na které se hrály různé hry, procvičovaly se znalosti získané na družinových schůzkách nebo se šlo někam na výlet. Vladimír Farský vzpomíná na svoji oddílovou jednodenní výpravu, kterou vedl. „Vydali jsme se k rybníčku. Po cestě jsme se rozdělili do dvou skupin a hráli jsme šipkovanou. Na místě jsme rozdělali oheň a opekli si párky. V průběhu dne jsme hráli hry, děti musely plnit různé úkoly. Společně jsme odlévali stopy zvířat.“86 Vícedenní výpravu na Pálavu organizoval pro svůj oddíl Karel Dvořáček, který vybral za cíl Pálavu. Naneštěstí byli zadrženi oddílem pohraniční služby. „Byli jsme zadrženi oddílem pohraničářů s podezřením, že chceme emigrovat do Rakouska. Naštěstí jsem ukázal svůj služební průkaz a podezření opadlo.“87 Na výpravy, ať už jednodenní nebo vícedenní, jezdil zpravidla celý oddíl, ale málokdy se sešli všichni členové oddílu. Pro respondenty se staly výpravy postupem času náročné. Většina z nich studovala nebo Vosátka, M.: Encyklopedie tábornictví. Praha 1971. Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 85 Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 86 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 87 Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 83 84

26

pracovala a bylo náročné najít si i o víkendu čas na oddíl, výpravu. Výpravy ale respondentům přinášely radost. Mohli trávit volný čas se svými přáteli a vidět, jak děti program, který pro ně nachystali, baví. Byla to vlastně jakási odměna za jejich čas a práci, kterou strávili vymýšlením programu. Tábor Respondenti pokládají za největší vrchol celoroční oddílové činnosti tábor. Tábor obvykle trval tři týdny a byl dětem odměnou za jejich celoroční práci na družinových schůzkách a výpravách. V roce 1982 tábořil oddíl Vatra blízko Lysic, v roce 1983 v Chlébském, v tzv. Údolí bledulí. Bohužel bylo zjištěno, že další tábor v Chlébském nebude možný. Vedení Vatry bylo nuceno hledat tábořiště nové. S hledáním nového tábořiště velmi pomohl dnešní pomocný biskup olomoucký, tehdejší holštejnský farář, Josef Hrdlička, který doporučil tábořiště na Drozdovské pile.88 Na Drozdovské pile se opravdu podařilo tábor uskutečnit a Drozdovská pila se stala pro Vatru tábořištěm i na další roky.89 Vedení si na tábořišti dokonce postavilo srub a vytvořili tak skutečnou táborovou základnu. Do srubu se na zimu skládalo táborové vybavení, vrchní patro srubu sloužilo ke spaní.90 Na tábor, který konala pionýrská skupina ZŠ Slovákova, jezdily děti z celé školy, někdy i mimoškolní děti, například mladší sourozenci školních dětí, takže věkové rozpětí bylo zhruba od 5 do 15 let. Tábory se konaly v Uhřínově.91 Hlavní myšlenku programu tábora vymýšlel hlavní vedoucí, ostatní program pak všichni vedoucí společně. Respondenti souhlasí s tím, že táborový program tvořila celotáborová hra, která se obvykle odehrávala i během roku a právě na táboře došlo k jejímu vyvrcholení. Jednu z táborových her popisuje Karel Dvořáček: „Jeden rok jsme měli téma Po stopách Alvareze, příběh, který je popsaný v knížce Jaroslava Foglara.“92 Táborový program dne byl následující: V sedm hodin byl budíček, úklid stanů, snídaně, dopolední program, svačina, aktivity, oběd, polední klid, odpolední program, svačina, druhý odpolední program, večeře a večerní program.93 Večer byl Tamtéž. V 90. letech si oddíl Vatra tábořiště na Drozdovské pile koupil a táboří tam dodnes. 90 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 91 V roce 1989 s velkým přičiněním Zdeny Kotkové táborovou louku v Uhřínově zakoupili (1 m2 za 0,50 Kč) a dodnes je v majetku pionýrské organizace Boskovice, která tam nadále táboří. 92 Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 93 Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 88 89

27

zapálen oheň, u kterého se zpívalo. Zdena Kotková vzpomíná, že na táboře před spaním zpívali večerku, kterou si sami vymysleli a která byla podobná večerce skautské. 94 Podle Vladimíra Farského nebylo na táborech nařízeno, co se má a nemá v programu tábora dělat.95 Zdena Kotková ale podotýká, že určité věci nařízeny byly. Na táboře podle ní musela být nástěnka, na které bylo kromě režimu dne a bodování červeně napsané jedno z komunistických propagačních hesel.96 V tom Vladimír Farský souhlasí se Zdenou Kotkovou a doplňuje, že na nástěnce musel být i znak Pionýrské organizace SSM.97 Ivo Krajíček sice potvrzuje, že na táborech nástěnky byly, ale domnívá se, že nic polického na nich být nemuselo.98 Náplní programu nebyly jen hry související s celotáborovým tématem. Účastníci se na začátku tábora podíleli na stavbě tábora, pomáhali například se stavbou podsadových stanů, ve kterých pak celý tábor přebývali.“99 Respondentům šlo o to, aby si děti navzájem pomohly a tak mezi sebou prohloubily své vztahy. Na táboře probíhaly ranní a večerní nástupy. Na ranním nástupu se přečetlo, co kdo bude dělat ten daný den, a vytáhla se státní vlajka. Při večerním nástupu se vlajka stáhla dolů. Respondenti se shodli na tom, že při nástupech se nezpívala žádná hymna. Jan Luděk Synek vzpomíná, že na ranním a večerním nástupu museli mít oblečený pionýrský „pracovní“ kroj.100 Jaroslav Vašek ale říká, že právě v oddíle Vatra, jehož členem byl on sám i Jan Luděk Synek, si na nástupy v krojích „moc nepotrpěli“.101 Zdeněk Krajíček, který vedl oddíl Vatra v druhé polovině 80. let, si pamatuje, že byla doba, kdy se do krojů převlékali na každý ranní a večerní nástup, s postupem času ale používání krojů omezili a oblékali si ho pouze na nástup na začátku a konci tábora.102 Nástupy byly také před každou aktivitou a před jídlem. Součástí tábora bylo i plnění zkoušek neboli tzv. bobříků. Mezi ně patřil bobřík hladu, mlčení a samotky. Pionýrská skupina při ZŠ Slovákova Boskovice bobříka samotky nedělala. „Ptali jsme se rodičů, jestli nám dovolí tuhle zkoušku dělat, protože tahle zkouška je o tom, že člověk musí být celý den mimo tábor.

Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 96 Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 97 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 98 Rozhovor s Ivem Krajíčkem 9. 4. 2015 v Letovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 99 Rozhovor s Luďkem Janem Synkem 8. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 100 Tamtéž. 101 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 102 Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 94

95

28

Ne, že bychom to měli zakázáno, ale báli jsme se ty děti pouštět, tak jsme ji nakonec nedělali. Bobříka hladu jsme také nedělali, protože i tak některé děti moc nejedly.“103 Stravování na táboře bylo pětkrát za den, na jídlo bylo nutné chodit po družinách. V kuchyni se pravidelně střídaly družiny, které měly tzv. službu. Respondenti se shodují na tom, že to, že si děti na táboře pouze nehrály, ale podílely se např. na přípravě jídla, pro ně bylo dobré. Naučily se nejen nové věci, ale také se učily pracovat ve skupině. Povinnosti služby byly vymezeny v Povinnostech nočních hlídek a služby v kuchyni104. Mezi povinnosti služby bylo nejen udržovat pořádek v kuchyni, chodit na nákup, doplňovat pitnou vodu, ale také zasypávat latrínu, doplňovat dřevo, starat se o nářadí a držet noční hlídku. Noční hlídka měla za úkol střežit majetek od večerky do budíčku a také hlídat tábor před vstupem nepovolených osob. Udržovala strážní oheň a ve stanovenou dobu budila další hlídku. Na táboře se udržoval i tzv. věčný oheň, který hořel bez přestání po celou tábora. Tento zvyk byl přebrán ze skautských táborů.105 Tábor měl také svůj Táborový řád106, podle kterých byl „tábor velká hra a každá hra musí mít pravidla“. V řádu bylo mimo jiné zakázáno samovolné opouštění tábořiště, povinnost hlášení úrazů zdravotníkovi, udržování pořádku ve stanech, dodržování nočního klidu a další pravidla, bez nichž by nebylo možné na táboře fungovat. Vedoucí tento táborový řád převzali ze skautských táborů, které zažili. Při bližším pozorování se na táboře dalo poznat, že vedení oddílu pochází ze skautského prostředí. Ze skautských táborů se například převzalo pískání nástupů nebo skautské hole, které tak nemohli nazývat. Zdeněk Krajíček uvádí, že každé táborové ráno se do pařezu zasekla sekera, což je další akt převzatý od skautů.107 Mezi další táborovou tradici patřilo zapalování slavnostního táboráku, kdy se vybraly čtyři osoby, které měly tu čest zapálit táborový oheň ve jménu Pravdy, Lásky, Krásy a Síly.108 Skautské sliby se na táborech skládat nemohly, proto si Vatra vymyslela svůj vlastní „vatrácký“ slib, jehož znění nebylo pevně stanoveno, ale měnilo se s každým

Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Povinnosti nočních hlídek a služby v kuchyni. Z osobního archívu Karla Dvořáčka. 105 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 106 Táborový řád. Z osobního archívu Karla Dvořáčka. 107 Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 108 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 103 104

29

vedoucím oddílu. Vedoucí Karel Dvořáček udělal slib podle skautského vzoru, především pak kladl důraz na čestnost.109 Za vedení Zdeňka Krajíčka „nebyl slib zaměřen na vlastenectví, ale spíše na člověka, kamarádství a morální vlastnosti.“110 Slib se skládal buď na táboře, nebo v průběhu roku. Skautská ideologie se samozřejmě na táborech dělat nesměla, oddíly (nejen na táborech) se spíše držely Ernesta Thompsona Setona a jeho Woodcraftské organizace, která je úzce spojena s přírodou111. Oddíl Vatra měl dokonce jako svůj znak znak Woodcraftské organizace. Všichni respondenti, kteří prošli skautským oddílem, se shodují, že bylo pro ně důležité, aby nejen v činnosti navázali na skautské tábory, které prožili. Další akce Pionýrská organizace SSM pořádala v průběhu roku akce, na kterých se setkávaly jednotlivé pionýrské skupiny. Jednou z takových akcí byl tzv. Partyzánský samopal, což byl závod družin jednotlivých oddílů. Partyzánský samopal měl několik kol – od místního až po národní. Soutěžilo se v jednotlivých disciplínách: uzly, orientace, poznávání stop, šifrování nebo rozdělávání ohně. Jedna z disciplín musela být politická, takže se zde třeba dětí ptali na to, kdy vznikla Pionýrská organizace.112 Stezka odvahy byla soutěž, která byla jako Partyzánský samopal rozdělena do jednotlivých kol – místní, okresní, krajské a národní. Jednalo se o závod, kdy byla trasa asi 5 km lesem, na níž byly jednotlivé stanoviště s úkoly. Mezi úkoly patřilo například rozdělávání ohně, běh, střelba ze vzduchovky, poznávání rostlin. Dle slov Jaroslava Vaška: „Bylo to dosti podobné Svojsíkovu závodu, tedy závodu, který dělali skauti.“113 I přesto, že závody byly pořádány Pionýrskou organizací SSM, vedoucí Vatry i pionýrské skupiny ZŠ Slovákova neměli problém s tím, že tam své družiny poslaly. Jednak jim to do značné míry připomínalo Svojsíkův závod, ale také neviděli nic špatného na tom, když si družiny vyzkouší znalosti, které nabyly v oddíle i mimo oddíl a porovnají se s ostatními oddíly.

Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 111 Rozhovor s Luďkem Janem Synkem 8. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 112 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 113 Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 109 110

30

5.5. Shrnutí podkapitoly Činnost oddílu Vatra i pionýrské skupiny ZŠ Slovákova se kryla pod turistickotáborovou činnost. Dotázaní vedoucí se shodují, že šlo prakticky o tu stejnou činnost, na kterou byli zvyklí ze skautské organizace. Protože ale skaut bylo v té době zapovězené slovo, museli prvky přebrané ze skautu přejmenovat, aby jim KSČ, která nad nimi vykonávala dohled, nemohla nic vytknout. Program byl orientován především na pobyt v přírodě a znalosti, které s přírodou souvisely. Znalosti byly procvičovány na družinových schůzkách, které se konaly jednou týdně. Na těchto schůzkách se často chodilo do přírody, kde si mohly děti prakticky vyzkoušet jejich nabyté znalosti – poznat rostliny, zvířata, stromy nebo rozdělat oheň. K upevnění jejich znalostí sloužily i pracovní listy, na kterých byly jednotlivé dovednosti popsány. Karel Dvořáček se s těmito pracovními listy setkal na skautských družinových schůzkách a uplatil je i ve Vatře.114 Jednotlivé oddíly také jezdily na výpravy – ať už jednodenní nebo vícedenní. Respondenti se shodují na tom, že celoroční hra se promítala do družinových schůzek i oddílových výprav a vyvrcholení této hry proběhlo na letním táboře. Táborový denní režim nebyl ničím odlišný od ostatních táborů. Děti na táborech nehrály jen hry, ale i pracovaly – pomáhaly se stavbou samotného tábora, v kuchyni, chodily na dřevo, držely noční hlídky. V Pionýrské organizaci SSM bylo zvykem, že družiny, do kterých se děti na táboře rozdělily, byly věkově vyrovnané. V táborech pořádaných Vatrou a pionýrskou skupinou ZŠ Slovákova byly skupinky dětí věkově namíchány.115 Respondenti uplatňovali na táborech prvky, které si pamatovali ze skautských táborů: den začínal zaseknutím sekery do pařezu, pískání nástupů, udržování věčného ohně nebo plnění tři hlavních zkoušek – bobříků (samotky, hladu, mlčení). Respondenti se rozcházejí v názoru, zda na táborech byla povinnost mít na nástěnce politické heslo. Vedoucí se snažili o to, aby se při každé činnosti děti naučily novým věcem, prohlubovaly přátelské vztahy a především měly blízko k přírodě. Respondenti z oddílu Vatra si brali inspiraci ke své činnosti také z hnutí Woodcraft, které má blízko k indiánům a jejich způsobu života. Skauting a Woodcraft mají k sobě blízko především svým kladným vztahem k přírodě, přesto neměla Vatra problém s tím, když si za svůj znak zvolila znak Woodcraftského hnutí. Kromě schůzek, výprav a táborů se oddíly účastnily závodů, které pořádala Pionýrská organizace SSM. Tyto závody vedoucím

114 115

Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská.

31

připomínaly Svojsíkův závod, který dříve organizovalo skautské hnutí, a proto nikdo z respondentů neměl problém s tím, když se jich jejich oddíl zúčastnil. 5.6. Dohled nad oddíly Na komunistickém režimu si můžeme všimnout jednoho z rysů totalitárního režimu, o kterých se zmiňuje Carl Joachim Friedrich, a to toho, že „(tajná) policie zajišťuje fyzickou a psychologickou kontrolu společnosti.“116 I v rámci Pionýrské organizace SSM probíhal určitý dohled nad činností vedoucích. V oddíle Vatra probíhaly kontroly. V rámci každé pionýrské skupiny působil tzv. skupinový vedoucí – „skupinář“, který měl na starost oddíly v určité škole. Mohl provádět v jednotlivých oddílech kontroly, ale reálně na schůzky moc nechodil. Vedoucího skupiny na ZŠ 9. května Boskovice dělal pan Šamšula, později ji dělala Hana Kučerová. Karel Dvořáček o Haně Kučerové říká: „Věděla, že děláme tábory ve skautském duchu, ale dokázala to udržet tzv. pod pokličkou.“ 117 Skupinovou vedoucí na ZŠ Slovákova dělala Blanka Dokoupilová, na ZŠ Vítězného února to byl Jan Matuška. „Jan Matuška to bral všechno dost důsledně, bral vše bod po bodu a vyžadoval 100% plnění úkolů a my se snažili, abychom vše splnili,“118 popisuje Vladimír Farský. Respondenti z oddílu Vatra shodně říkají, že takové stoprocentní plnění jejich skupinová vedoucí nepožadovala. Na tábory jezdila hygienická kontrola. Hygienické kontroly nebyly tak přísné jako dnes. Dále na kontrolu tábora jezdil vedoucí Pionýrské organizace SSM v Boskovicích. Z okresní rady Pionýrské organizace sídlící v Blansku jezdil pan Vala. Na tábor mohly přijet také kontroly z kraje. Většina respondentů přiznává, že kontroly nejvíce zajímala ideologická stránka tábora, která na jejich táboře často chyběla. Když byl kontrolorem nějaký „zapálený“ komunista, hrozilo, že oddíl, kterému chyběla komunistická ideologie v programu tábora, bude zrušen.119 Ukázalo se, že respondenti měli na kontroly velké štěstí, protože jak někteří z nich přiznávají, za opakovaně nepřítomnou ideologickou stránku na táborech mohl být oddíl zrušen. Oddíl Vatra byl chráněn i tím, že jeho vedoucí a táborový kuchař Jaroslav Vašek byl členem okresní rady SSM, Karel Dvořáček byl u Veřejné bezpečnosti, v pionýrské skupině

Balík S.: Totalitní autoritativní režimy. SPFFBU C54, 2007, s. 42. Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 118 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 119 Rozhovor s Ivem Krajíčkem 9. 4. 2015 v Letovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 116 117

32

ZŠ Slovákova pak působil Vladimír Farský, který byl v Ústředí Pionýrské organizace SSM. Některé věci se na táboře kvůli kontrolám dělaly. Například na nástěnce muselo být napsán nadpis SSM a Pionýrská organizace. Zdeněk Krajíček vzpomíná na to, jak instruoval děti, co mají a nemají říkat: „Například jsme si hráli na indiány a dětem jsme řekli, že kdyby se jich nějaká kontrola ptala, co jsme dělali, aby řekli, že jsme se bavili např. o pionýrských zákonech.“120 Děti řekly to, co jim poradili vedoucí, a kontrola byla spokojená.121 Zdena Kotková a Zdeněk Krajíček se shodli na tom, že kontroly zajímaly někdy opravdu maličkosti. „Okresní kontrola nám jednou vytýkala, že na nástěnce máme „Letíme k Orionu“ a různá souhvězdí. Zdálo se jim, že se nejedná o pionýrskou záležitost,“122 vysvětluje Zdena Kotková a Zdeněk Krajíček dodává: „Na táborovou nástěnku jsem napsal „Léta Páně 1531 přišel dobyvatel Pizarro“, což nebylo podle kontroly příliš výchovné.“123 Zdena Kotková z toho žádné problémy neměla, Zdeněk Krajíček musel jít před komisi, na které byl napomenut a vyzván, aby se věc příště neopakovala. 5.7. Shrnutí podkapitoly Na veškerou činnost, kterou prováděla Vatra i pionýrská skupina ZŠ Slovákova, bylo dohlíženo KSČ. Kontroly na družinových schůzkách a výpravách oddílů prováděl skupinový vedoucí působící na každé základní škole, který měsíčně podávat hlášení na okresní radu Pionýrské organizace SSM. Respondenti souhlasí s Vladimírem Farským, který vzpomíná, že skupinoví vedoucí vyplňovali hlášení o činnosti oddílů a psali tam, že probíhala politicko-ideově-výchovná činnost s dětmi, i když reálně věděli, že taková činnost v oddílech neprobíhá.124 Skupinoví vedoucí takové hlášení posílali na okresní Pionýrskou organizaci SSM. Na tábory pak jezdily hygienické kontroly a kontroly z Pionýrské organizace SSM. Zde nastává ve výpovědi respondentů opět shoda, když tvrdí, že kontroly z Pionýrské organizace SSM zajímalo nejvíce praktikování komunistické ideologie na táborech. Oddíl Vatra i pionýrská skupina ZŠ Slovákova měly velkou výhodu v tom, že v jejich řadách působili vedoucí, kteří se angažovali v Pionýrské organizaci SSM nebo v KSČ. V oddíle Vatra to byl Jaroslav Vašek a Karel Dvořáček, v pionýrské skupině ZŠ Slovákova Vladimír Farský. Díky tomu kontroly (nejen) na táborech nebyly příliš časté a přísné. Respondenti přiznávají, že velkým Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Tamtéž. 122 Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 123 Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 124 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 120

121

33

štěstím byl fakt, že se nesetkali s opravdu zapáleným komunistou, který by pro jejich nepřítomnou komunistickou ideologii v jejich oddílech mohl zrušit jejich oddíl.

34

6. Skauti v Pionýrské organizaci SSM Cílem kapitoly je hledání odpovědi na otázku, jak samotní respondenti projevovali to, že byli skauty, v rámci oddílů, ve kterých působili. Dále bude snaha poukázat na nejvýraznější prvky, kterými se skautské hnutí a Pionýrská organizace SSM odlišovaly. Kapitola se pokusí zachytit i pohled okolí a samotných členů oddílů na respondenty. Posledním cílem této kapitoly je stručný pokus o shrnutí působení oddílu Vatra a pionýrské skupiny ZŠ Slovákova v průběhu 80. let. 6.1. Odlišné prvky ve skautské a pionýrské organizaci Na první pohled se může zdát, že skautské hnutí i Pionýrská organizace SSM bylo skoro totéž – pracovali s dětmi, vyplňovali jejich volný čas smysluplnými aktivitami, učili je nové dovednosti. I přes tyto shody existovalo mnoho prvků, které od sebe skauty a pionýry odlišovaly. Jedna z nejzásadnější odlišností byla komunistická ideologie, kterou propagovala v rámci své činnosti Pionýrská organizace SSM, v čemž se shodují všichni respondenti. Ve skautském hnutí nelze o propagování ideologie mluvit. Skauti neměli povinnost k „určité straně“, ale jak říká skautský slib, měli povinnost k sobě, bližním a Bohu (případně „vyšší síle“). S tím souhlasí i Zdena Kotková: „Ve skautu existovala povinnost k čestnosti, u pionýrů byla na prvním místě komunistická strana.“125 Podle Vladimíra Farského existovala v Pionýrské organizaci SSM určitá posloupnost – dítě začalo chodit do Pionýrské organizace SSM, potom přešlo do SSM a v dospělosti se mělo stát komunistou.126 Ve skautském hnutí taková návaznost neexistovala ani neexistuje. Další odlišností, která panovala mezi skauty a pionýry byla dobrovolnost – dětí i vedoucích. Skauti pracovali s dětmi dobrovolně a zadarmo. Vedoucí v Pionýrské organizaci SSM vykonávali činnost za peníze a často ji dělali i z donucení. Karel Dvořáček vzpomíná, že pionýrští vedoucí byli do svých funkcí dosazováni stranou, a proto jim často chybělo nadšení pro práci s dětmi.127 S tím souhlasí i ostatní respondenti. Členství ve skautských oddílech bylo rovněž dobrovolné, jednalo se vlastně o zájmový kroužek. Členství v pionýrských oddílech bylo povinné, když dítě nebylo v Pionýrské organizaci SSM, mělo v budoucnosti problém se dostat např. na vysokou školu. To, že ve zdánlivě stejné činnosti obou organizací byl rozdíl, potvrzuje i Luděk Jan Synek. Než začal v oddíle Vatra působit jako instruktor, byl

Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 127 Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 125 126

35

členem pionýrského oddílu v rámci své základní školy. „Scházeli jsme se ve školní třídě, naši vedoucí neměli vůbec připravený program, bylo vidět, že je práce s dětmi vůbec nebaví.“128 Respondenti se shodují, že to, že činnost nebo struktura organizace byla u skautů i pionýrů podobná, bylo způsobeno tím, že Pionýrská organizace SSM v průběhu 70. let přebrala mnoho věcí ze skautského hnutí a k nim přidala komunistickou ideologii. 6.2. Osobní projev respondentů v rámci Pionýrské organizace SSM I přes to, že vedoucí, kteří prošli skautskou výchovou, působili v rámci Pionýrské organizace SSM, mohli dávat částečně najevo to, že v nich skautské hnutí něco zanechalo. Respondenti, kteří prošli skautským hnutí, především dělali v rámci oddílů Pionýrské organizace SSM pořád tu stejnou činnost, na kterou byli zvyklí ze skautu, jen pod hlavičkou Pionýrské organizace SSM. Co se týče viditelných znaků skautského hnutí, opět bez výjimky potvrzují respondenti to, že nešlo například nosit skautský kroj, skautský odznak nebo na nástěnku vyvěsit skautské zákony. Oddíl by byl okamžitě zavřen. Karel Dvořáček na to reaguje slovy: „Když se to vezme tak, že máte v oddíle děti, které ta činnost moc baví, a vy se rozhodnete na táboře vytáhnout skautskou vlajku, co se stane? Zakážou vám pokračovat v činnosti, a co tím získáte? Jen to, že nebudete dělat činnost, která vás i děti baví.“129 Zdena Kotková, o které se v Boskovicích nevědělo, že dříve skautovala ve Velkém Meziříčí, o sobě to, že je skautka, nikde neříkala.130 Ivo Krajíček se snažil dávat najevo to, že je skautem, po celou dobu – svým způsobem života, smyslem pro čestnost, kamarádstvím.131 Dával tedy své „skautství“ najevo hodnotami, kterými se snažili řídit i ostatní vedoucí a ke kterým vedli i své členy oddílu. Naproti tomu Hana Maršálková, dalo by se říci, rezignovala: „S postupem času jsem měla pocit, že nešlo o to, jestli mám na krku červený nebo jinak barevný šátek, ale o to, jestli svou práci člověk dělá rád a dělá ji pro někoho.“ 132 Rezignovaný postoj v polovině 80. let zaujal i Vladimír Farský.133

Rozhovor s Luďkem Janem Synkem 8. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 130 Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 131 Rozhovor s Ivem Krajíčkem 9. 4. 2015 v Letovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 132 Rozhovor s Hanou Maršálkovou 15. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 133 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 128 129

36

6.3. Reakce okolí a členů oddílu Jak již bylo uvedeno, v Boskovicích bylo známo, že v Pionýrské organizaci SSM působí ve funkci vedoucích skauti. Vědělo to nejen nejbližší okolí vedoucích, ale i širší veřejnost. Právě ta jejich činnost vždy nepodporovala, nebo možná spíše nerozumělo tomu, proč takovou práci dělají. Lidem, kteří respondenty neznaly, nebylo jasné, proč respondenti po práci nebo škole jdou za dětmi, místo toho, aby si odpočinuli. „V oddílech jsme byli, protože nás ta činnost bavila. A taky kvůli vedoucím, s kterými jsme vedli,“ uvádí Ivo Krajíček

134

a mluví i za všechny ostatní respondenty. Z okolí

také přicházela udání, podle Iva Krajíčka byla od lidí, kteří je neměli rádi nebo jim záviděli.135 Vedoucí se shodují v tom, že párkrát do roka museli jít před komisi, kde se řešila buď udání na jejich osobu nebo jiné problémy, ale žádný velký postih např. v podobě zákazu činnosti je nepostihl. Negativní reakce okolí pociťoval i Karel Dvořáček, který je vnímal, ale neřešil.

136

Vladimír Farský žádné negativní reakce

na svou činnost nevnímal. 137 Ostatní respondenti se shodují s Vladimírem Farským, že okolí jejich činnost spíše podporovalo. Podporu cítili především ve své rodině a nejbližším okolí. Do jisté míry to bylo i tím, že se obklopovali lidmi, kteří měli stejné zájmy a smýšlení jako oni sami. I rodiče dětí, kteří byli členy oddílu Vatra a pionýrské skupiny ZŠ Slovákova, vedení oddílů v Boskovicích podporovali, problémy s tím, že před rokem 1970 působili ve skautském hnutí, neměl nikdo z nich. Rodiče byli rádi, že jejich děti jsou v oddílech spokojené a že je činnost baví. Samotné děti, které chodily do oddílů v Boskovicích, nejspíš něco o tom, že jejich vedoucích chodili dříve do skautských oddílů, věděly. Například vedoucí v oddíle Vatra svým členům říkali, že skautská a pionýrská organizace se v roce 1970 spojily.138 Respondenti se domnívají, že děti se problémem, zda byli vedoucí skauti nebo pionýři, nezabývaly. Spíše to braly jako jeden ze svých zájmových kroužků, do kterého je bavilo chodit. 6.4. Shrnutí podkapitol 6.1 – 6.3. Respondenti to, že chodili do skautských oddílů, nedávali znatelně najevo. O viditelných znacích, jako byl skautský kroj nebo skautský odznak, nemohla být vůbec řeč. V oddílech jejich skautská minulost byla vidět v způsobu vedení družin a oddílů a v náplni činnosti. Své „skautství“ se snažili si zachovat v způsobu jejich života, v jejich Rozhovor s Ivem Krajíčkem 9. 4. 2015 v Letovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Tamtéž. 136 Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 137 Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 138 Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 134 135

37

životních hodnotách, ke kterým se snažili přivést i členy svých oddílů. Někteří z nich na skauting v průběhu 80. let rezignovali (Hana Maršálková, Vladimír Farský), protože činnost, kterou vykonávali, byla totožná s činností skautskou a nešlo jim o to, jakou barvu šátku mají na krku. Nejen barva šátku bylo to, co od sebe skauty a pionýry odlišovalo. Respondenti vidí největší rozdíl nejen v tom, že v činnosti Pionýrské organizace SSM se musela promítnout ideologická stránka KSČ, ale především v dobrovolnosti, kterou nabízelo skautské hnutí a v donucení, kterým se vyznačovalo hnutí pionýrské. To vnímali nejen samotní vedoucí, ale i jejich okolí. V Boskovicích se vědělo, že vedoucí dříve chodili do skautů. Nevědělo se to jen o Zdeně Kotkové, která skautovala předtím, než se do Boskovic přistěhovala.139 Reakce okolí byla na jejich činnost pozitivní, nikdo neměl problém s tím, že byli členy skautu. Pár negativních reakcích ale zaznamenal například Karel Dvořáček.140 6.5. Shrnutí 80. let V průběhu 80. let se začala situace v Československu uvolňovat. Uvolňování probíhalo s nástupem perestrojky a glastnosti a odrazilo se v mnoha oblastech. Karel Dvořáček považuje za zlomový rok, od kdy začala být situace volnější, rok 1985. „To se konala svazácká akce na Lipnici pro instruktory, jeli na ni i instruktoři z Vatry a přijeli nadšení. Setkali se tam například s Dubčekem, který jim povídal o roku 1968 anebo s Foglarem, který byl v té době hlídaný StB.“141 S ním souhlasí i ostatní vedoucí, kteří od poloviny 80. let vnímali určité uvolnění. Vedoucí vzpomínají na to, že zatímco se situace uvolňovala, zpřísňovaly se hygienické podmínky – např. se musely uchovávat vzorky jídel, povolení muselo být na věci, na které dříve být nemuselo.142 V 80. letech byla činnost oddílů pořád stejná, co se změnilo, bylo myšlení lidí. Mnoho vedoucích v 70. letech a na začátku 80. let cítilo vztek a beznaděj, protože přišli o organizaci (skautskou), do které chodili, kterou vedli. Postupem času tyto pocity vyprchávaly, ze začátku sice věřili tomu, že by se situace před rokem 1970 mohla vrátit, ale postupem času na to rezignovali. Po celá 80. léta byly oddíly pod dohledem KSČ. V průběhu 80. let už ve vedení mnoho skautů nebylo, protože když byl v roce 1968 skaut znovu povolen, vedoucí byli ještě děti a do skautu vůbec nechodili. V 80. letech

Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. 141 Tamtéž. 142 Tamtéž. 139 140

38

dorostla do oddílů generace dětí a vnuků skautů. Karel Dvořáček se domnívá, že tím, že přišly do oddílu děti skautů, nastala jakási záruka, že se jedná o děti čestné.143

143

Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská.

39

7. Závěr Skautské hnutí bylo v roce 1968 v Československu obnoveno na pouhé dva roky. V Boskovicích skauti dokázali během těchto let přilákat nejen nové členy, ale i nashromáždit značný majetek. Když byl v roce 1970 skaut znovu rozpuštěn, většina jeho členů se rozhodla pokračovat ve své činnosti i pod hlavičkou Pionýrské organizace SSM. Důvodem byla touha pokračovat v práci s dětmi nebo i neochota vzdát se majetku skautů Boskovice, který měl propadnout SSM. V 70. letech vznikl dívčí a chlapecký oddíl, který působil v rámci Pionýrské organizace SSM. Pod tyto oddíly přešel i původně skautský majetek. Tyto oddíly se v roce 1981 sloučily do jediného oddílu Vatra, který se stal nyní oddílem smíšeným. Z oddílu Vatra se pak vyčlenil Vladimír Farský, který nejdříve přešel do pionýrské skupiny pod ZŠ Vítězného února a poté pod ZŠ Slovákova. Dřívější skauti byli tedy zastoupeni ve všech pionýrských skupinách v Boskovicích. Našli se i skauti, kteří odmítli přejít pod Pionýrskou organizaci SSM. Tito skauti s oddíly udržovali po celou dobu kontakt a ke skautování se vrátili po roce 1989. I přesto, že skauti působili pod Pionýrskou organizací SSM, uplatňovali mnohé dovednosti, které se naučili ve skautském hnutí. Zaměřovali se především na znalosti a dovednosti týkající se přírody. Členy oddílů sice neučili skautskou ideologii, ale také s nimi nedělali ideologii komunistickou. S nepřítomností komunistické ideologie měly oddíly problémy. Nad oddíly totiž byly prováděny kontroly Pionýrské organizace SSM, které nejvíce zajímala ideologická stránka. Naštěstí neměly oddíly kvůli ideologické absenci velké problémy, protože v jejich řadách působili lidé, kteří vykonávali v rámci Pionýrské organizace SSM vyšší pozice, proto kontroly nebyly příliš časté a příliš přísné. V druhé polovině 80. let se situace v celém Československu začala uvolňovat, nad oddíly stále probíhala kontrola. V této práci byl nastíněn systém organizace oddílů, jejich celoroční činnost, zasahování KSČ do jejich činnosti i sebeidentifikace jednotlivých respondentů. Cílem práce byla odpověď na otázku, jakou podobu mělo skautské hnutí v 80. letech v Boskovicích, ale také na otázku, jak sami respondenti prosazovali to, že byli skauti v rámci Pionýrské organizace SSM. Jednotliví respondenti nedávali veřejně najevo to, že jsou skauti, i když to o nich okolí vědělo. To, že chodili do skautských oddílů, dávali najevo především svou činností, kterou uskutečňovali v rámci svých oddílů, a také svým celkovým životním postojem. Snažili se ve svých oddílech vychovávat děti k čestnému jednání, přátelství a také ke kladnému vztahu k přírodě. 40

Do budoucnosti se nabízí prostor pro podrobnější analýzu pionýrských skupin v okolí Boskovic, případně pro analýzu oddílů v Boskovicích v 70. letech. Zajímavé by bylo také zkoumat činnost oddílů v roce 1989, kdy někteří z respondentů zůstali v oddíle Vatra a jiní se vrátili zpět do skautské organizace.

41

8. Seznam pramenů a literatury 8.1. Prameny Rozhovory s pamětníky: Rozhovor s Karlem Dvořáčkem 21. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Vladimírem Farským 9. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor se Zdenou Kotkovou 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Ivem Krajíčkem 9. 4. 2015 v Letovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor se Zdeňkem Krajíčkem 10. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Aloisem Králem 18. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Hanou Maršálkovou 15. 3. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovor s Luďkem Janem Synkem 8. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Rozhovory s Jaroslavem Vaškem 15. 4. 2015 a 27. 4. 2015 v Boskovicích vedla Ludmila Dobrozemská. Publikované prameny: Martínek, P. a kol.: Kvalifikace oddílového vedoucího. Praha 1988. Rogl, J.: U táborového ohně. 2. vydání. Praha 1969. Šimková, D.: Byly jsme tam taky. Toronto 1980. Urbánková, S. (red.): Zásady výběru a systém přípravy pionýrských pracovníků. Praha 1988. Vorlíček, Ch. a kol.: Pionýrská organizace ČSM. Učební text pro pedagogické instituty. Praha 1964.

42

Vosátka, M.: Encyklopedie tábornictví. Praha 1971. Nepublikované prameny: Osobní archiv Karla Dvořáčka Povinnosti nočních hlídek a služby v kuchyni Zákony kuchyně. Pracovní listy. Táborový řád. Osobní archiv Zdeny Kotkové: Historie skautingu v Boskovicích. 8.2. Literatura Balík S.: Totalitní autoritativní režimy. SPFFBU C54, 2007, s. 42. Břečka, B.: Kronika čs. skautského hnutí do roku 1990. Brno 1999. Blažek, P. – Čvančara, J.: Z války do války. Dospívání bratří Ctirada a Josefa Mašínových ve vzpomínkách a fotografiích. Paměť a dějiny 7, č. 3, 2013, s. 103. Cholínský, J.: Budoucnost českého skautingu je v jeho minulosti. Paměť a dějiny 7, č. 1, 2013, s. 17. Kohout, J.: K čemu se hlásíme a čeho se zříkáme. Pionýrská štafeta 16, č. 3, 1984, s. 2122. Kohout, J.: K čemu se hlásíme a čeho se zříkáme. Pionýrská štafeta 16, č. 4, 1984, s. 21. Lešanovský, K. – Nosek, V.: Edice vůdcovská zkouška. Svazek 1 Historie. 2. vydání. Praha 2001. Lešanovský, K. – Nosek, V.: Historie skautingu: cestou k pramenům. Praha 2001. Morkes, F.: Pravdy a legendy o likvidaci Junáka. MY 68 – Politicko kulturní časopis československé mládeže 5, č. 7, 1968, s. 49. Nagy, L.: 250 miliónů skautů. Praha 1999. Pullmann, M.: Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu. Praha 2011. Radosta, P.: Proti-komunistický odboj. Historický nástin. Praha 1993. 43

Šantora, R. – Nosek, V. – Janov, S. – Dostál, V.: Skautské století. Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 2. vydání. Praha 2012. Vaněk, M. – Mücke, P. – Pelikánová, H.: Naslouchat hlasům paměti. Teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha 2007. Zachariáš, J. a dokumentační skupina Skautského oddílu Velena Fanderlika: Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka aneb Karel Průcha a spol. (1952). Sborník č. 4, Praha 2005. 8.3. Internetové zdroje Centrum orální historie – Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. [online]. Orální historie. [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.coh.usd.cas.cz/cs/oralni-historie. Hartnoll, R. a kol.: Příručka k provádění výběru metodou sněhové koule – Snowball Sampling. [online]. Drogy-info.cz. [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.drogyinfo.cz/index.php/publikace/navykove_latky/metodika/prirucka_k_provadeni_vyberu_ metodou_snehove_koule. Odborné a roverské zkoušky. [online]. Skautský institut. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.skautskyinstitut.cz/metodika/odborne-roverske-zkousky/. Skaut, postrach totalit. [online].

Historie.cs. [cit. 11. 2. 2015].

Dostupné na:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/210452801400031. Vatra – první časopis Ligy lesní moudrosti. [online]. Staré dětské časopisy. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné na: http://www.detske-casopisy.cz/tag/vatra/.

44