Seznam významných osobností města Uherský Brod 1) Pavel Hájek (1664 – 1737) – primátor Uh. Brodu Významný uherskobrodský měšťan, od roku 1699 primátor Uh. Brodu. Jeho nástupem do úřadu primátora je započat návrat města k jeho dřívější prosperitě a je zastaven dlouhotrvající hospodářský úpadek zapříčiněný vysokou zadlužeností města z doby třicetileté války a vojenskými vpády Turků (1663) a Tökölyovců (1683) na Uherskobrodsko. Společně s městskou radou dosáhl vymanění obyvatel Uh. Brodu z nevolnictví a závislosti na vrchnosti (1700). Za jeho úřadování následují další opatření, jež městu přinášejí hospodářský a kulturní růst. Opravuje se Pilecký mlýn, je započata stavba Škrlovského mlýna (1709), zřizuje se obecní hostinec (1723), je postaven špitál (1713), v letech 1703 – 1715 je postavena nová budova radnice, v letech 1717 – 1733 je vybudován nový farní kostel a v roce 1733 jsou nově opraveny hradby města. Jako veliteli městské pohotovosti je mu připisován úspěch při obraně města napadeného kuruckými vojsky Františka II. Rákocziho v roce 1704.
2) Bohuslav Luža (1892 – 1945) - starosta města Bohuslav Luža se narodil v Uh. Brodě. Absolvoval reálné gymnázium. Z finančních důvodů nedokončil studium práv a v roce 1913 nastoupil v Občanské záložně v Uh. Brodě. V r. 1915 byl přijat do spořitelny, ve které se později stal ředitelem. Do čela města se jako starosta postavil v 1932. V letech 1926 a 1932 byl opakovaně zvolen i do zemského zastupitelstva za Československou stranu národně socialistickou. Podporoval městskou výstavbu, nové pracovní příležitosti a s tím i příchod České zbrojovky. Od jara 1939 se podílel na budování městské skupiny Obrany národa. Byl zatčen 1. září 1939 během akce „Albrecht“. Prošel vězeními v brněnského Špilberku, přes Dachau až do Buchenwaldu, kde také v ranních hodinách 7. května 1945 zemřel. Na místě jeho hrobu stojí dnes v táboře velký společný památník.
3) Ignát Seichert (1847 – 1909) – starosta Uh. Brodu Starosta Uherského Brodu v letech 1897 – 1900, v letech 1896 – 1902 poslanec Moravského zemského sněmu a poslanec Říšské rady ve Vídni v letech 1891 –1901. V 90. letech 19. století se zasloužil společně s dalšími o vymanění městské správy z politické a hospodářské závislosti na německém měšťanstvu. Propagoval ve městě české školství a jako starosta města realizoval návrh na založení Jubilejního krajinského musea v Uh. Brodě (pozdější Muzeum J. A. Komenského), na jehož zřízení věnoval částku 100 zl. V roce 1899 byl zvolen prvním předsedou Musejní společnosti (funkci zastával do roku 1902), která spravovala toto muzeum.
4) Bedřich Weber (1840 – 1905) – starosta Uh. Brodu Uherskobrodský advokát, dlouholetý starosta Uh. Brodu, předseda Katolicko-politické jednoty uherskobrodského okresu. V roce 1881 byl zvolen předsedou českého spolku Občanská beseda, od roku 1894 je jejím čestným předsedou. Od roku 1902 je předsedou Musejní společnosti. Současně vykonával funkci předsedy Občanské záložny a místopředsedy Okresní školní rady. V roce 1890 stál v čele volebního boje s cílem vymanit správu města z vlivu německého měšťanstva. Třikrát byl zvolen starostou Uh. Brodu v letech 1894, 1900 a 1904. V roce 1897 byl jmenován čestným měšťanem Uh. Brodu. Za svoji veřejnou činnost je mu uděleno zvláštní papežské vyznamenání od Lva XIII., když je jmenován komanderem řádu sv. Řehoře.
5) Matěj Pecháček (1817 – 1896) – starosta Uh. Brodu Dlouholetý starosta Uh. Brodu a přední představitel českého národního hnutí ve městě 2. pol. 19. století. V roce 1854 kupuje ve městě velkoměšťanský dům (dnes č. p. 138) a zakládá zde výsadní lékárnu U Zlatého Pelikána. V roce 1861 se stává starostou Uh. Brodu a jako uvědomělý Čech tak prosazuje národní zájmy nejen ve městě samotném, ale i na radnici. Za jeho starostenství se prosazuje užívání češtiny při jednáních obecního zastupitelstva. V úředním styku úřadů s občany je poté čeština jako úřední jazyk postavena na roveň němčině. Stojí u založení českého hospodářského ústavu s názvem Okresní hospodářský spolek (1862) a českého finančního zařízení Záložny pokladnice (1869). Jeho české kulturní snahy pak vyvrcholily založením českého spolku Občanská beseda (1869). Funkci starosty Uh. Brodu Matěj Pecháček zastával v letech 1861 – 1870 a 1894 – 1896.
6) J. A. Komenský (1592 – 1670) - pedagog, theolog, filozof Komenský se narodil 28. 3. 1592 v Uh. Brodě, kde také strávil s rodiči a sestrami prvních 12 let života. Po předcích příslušník Jednoty bratrské byl vychováván v přísné kázni, lásce ke vzdělání a k člověku a také ke zbožnosti, spojené s pěstováním mateřského jazyka. Studium bohosloví na německých univerzitách ho předurčilo na dráhu kněze a učitele. Politická a náboženská rozpolcenost Evropy, která vedla k 30leté válce, přiměla Komenského ke snaze vytvořit velké dílo, které by pomohlo alespoň zmírnit krutosti, kterých se na sobě křesťané a celé národy dopouštějí. Jeho Pansofie zůstala nevyslyšena a Komenský se navždy stal propagátorem míru pouze jako Angelus Pacis. Věřil, že základem humanity je vzdělanost. Věřil v budoucí vzdělané lidstvo, které se povznese nad nenávist a začně žít v míru. Svými pedagogickými principy a celou didaktikou předběhl dobu a stal se nepřekonatelným Učitelem národů pro všechny další generace. Poslední biskup Jednoty bratrské zesnul 15. 11. 1670 coby náboženský exulant v Amsterdamu.
7) Nathan Nata (1610 – 1683) – židovský historik, kazatel a Kabalista Židovský historik, kazatel a Kabalista původem z města Ostrogu (nynější Ukrajina), syn židovského rabína Moshe Hanovera (+1648). V období nepokojů, které byly vyvolány povstáním Bogdana Chmelnického, odchází Nathan Nata z města Zaslav (dnešní Izjaslav) na Ukrajině do střední a jižní Evropy. Po opakovaném pobytu v Itálii přijal pozvání sloužit na Moravě v Uh. Brodě jako židovský kazatel a asistent rabína. Zde ho zastihl 14. července 1683 vojenský vpád Tökölyovských povstalců z Uher, při němž zahynul násilnou smrtí. Násilnou smrt Nathana Naty dodnes připomíná jeho náhrobek na novém židovském hřbitově, jehož tři jehlany na vrcholu symbolizují jeho smrt roztětím na tři části. Stěžejní historickou prací Nathana Naty je jeho dílo „Jewen Mezulah „ (Propast bezedná) popisující život židovských obcí na Ukrajině v období povstání Bogdana Chmelniského. K jeho dalším významným dílům patří sbírka mystických modliteb, náboženských obřadů a kabalistických myšlenek "Schaare Zion" (Brána Sionu, Praha 1662). Toto dílo se dodnes těší velké oblibě zvláště mezi ruskými Židy. Z jeho dalších děl jsou známé především hebrejsko-německo-italsko-latinský slovník „Safa Berurah“ (Obyčejný jazyk, Praha1660) a homiletické vysvětlení svatostánku „Taame Sukkah“ (Kázání o svátku Sukkah, Amsterdam 1652). Další jeho čtyři náboženské spisy se dochovaly pouze v rukopisech.
8)
Václav Kounic (1848 – 1913) – politik, mecenáš Významný politik, mecenáš a majitel fideikomisních statků Slavkov a Uherský Brod. V letech 1883 – 1897 zastával funkci poslance Českého zemského sněmu a v letech 1885 – 1897 funkci poslance Říšské rady. Od roku 1898 je majitelem uherskobrodského velkostatku a současně se zapojuje od téhož roku do českého národního a kulturního dění na Uherskobrodsku. Znám je především četnými dary pro Jubilejní krajinské museum v Uh. Brodě a stavbou zámečku Obora poblíž katastru obce Drslavice mezi léty 1902 – 1905. Jeho osvětová činnost je završena založením nadace Kounicových studentských kolejí, jíž věnoval vlastní dům č. p. 617. Václav Kounic zemřel 13. 10. 1913 v Uh. Brodě na Panském domě po návratu ze své cesty z Krakova.
9) V. Fr. Letocha (1669 – 1738) syndikus a kronikář Významný uherskobrodský měšťan, syndikus a kronikář města. V roce 1692 přichází do Uh. Brodu a stává se radním písařem, v roce 1696 kupuje na Dolním rynku dům (později č. p. 138). Je také pověřen vedením městského důchodu, špitálských počtů (účtů) a v roce 1708 se stává městským syndikem. O významu jeho úřadu svědčí i to, že od roku 1711 je mu k ruce podřízený subsyndikus Bedřich Svoboda. Současně po celou dobu let 1699 – 1737 je členem městské rady. Jeho vztah k městu je nejlépe patrný z práce, kterou věnoval vytvoření kroniky, v níž zachycuje život ve městě od jeho založení až do počátku 18. století s názvem Václava Fr. Letochy památky města Brodu Uherského.
Jiří Bartošek (? – 1584) – kronikář města Významný uherskobrodský rodák, obchodník, majitel domu na Dolním rynku (dnes neznámý dům) a vlivný člen městské rady. Známý je především svými cestami do Německa na zkušenou a svými obchodními cestami do Čech a Uher, které popisuje ve svých zápiscích, které jsou v dnešní době známy pod názvem Bartoškova kronika. Mimo své zážitky z podniknutých cest Bartošek popisuje ve svých osobních zápisech především dění v Uh. Brodě v druhé polovině 16. století. Jeho kronika je tak nejstarším dochovaným písemným pramenem, který dává představu o životě obyvatelstva Uh. Brodu konce 16. století.
10) Pavel Kyrmezer (1550 – 1589) - theolog, dramatik Pocházel z Banské Štiavnice. Vystudoval theologii v Krakově a působil jako lutheránský kněz ve Slezsku a na Moravě. Od roku 1575 se stal děkanem v Uh. Brodě. Jeho úmyslem bylo sjednotit moravské protestanty a a postavit se do jejich čela, což se nakonec vzhledem k ráznému odmítnutí ze strany Jednoty bratrské v Uh. Brodě nepodařilo. Vedle náboženského významu a autorství Církevních zákonů pro evangelíky z roku 1576 vstoupil do dějin české literatury jako tvůrce 3 renesančních, česky psaných dramat, ve kterých aktualizoval biblické náměty a překročil rámec latinského tradičního náboženského dramatu. V Uh. Brodě byla uvedena roku 1580 jeho poslední hra Komedia o Tobiášovi, napsaná pro sňatek Arkleba z Kunovic. Pavel Kyrmezer zemřel 19. 3. 1589 v Uh. Brodě, kde byl rovněž pochován.
11) Jan Parobek (1840 – 1899) – katolický kněz a děkan Katolický kněz, který přišel do Uherského Brodu ze svého předešlého působiště ve Vsetíně jako mladší kaplan a kooperátor v roce 1867. Od roku 1891 působil ve městě jako farář a následujícího roku 1892 se stává uherskobrodským děkanem. Současně je členem řídícího výboru Katolicko-politické jednoty uherskobrodského okresu. Již krátce po svém příchodu do Uherského Brodu se také zapojuje,
jako uvědomělý Čech a vlastenec, do zdejších vlasteneckých aktivit. V roce 1869 stojí u zrodu prvního českého spolku Občanská beseda. Rovněž jeho záliba ve sborovém zpěvu jej přivádí do řad prvního českého pěveckého sboru ve městě, který také od roku 1873 řídí. Společně s jinými stojí u české národní obrody města a podílí se na procesu vymanění Uh. Brodu z politického a hospodářského vlivu německého měšťanstva. 12) Pavel Aretin z Ehrenfeldu (1570 – 1640 ) - kartograf. rodák z Uherského Brodu, v letech 1600-1608 – mladší písař v Klatovech a později na pražském Starém Městě, 1609-1612 sekretář Petra Voka. Autor třetí nejstarší mapy Čech s názvem Regni Bohemia nova et exacta descriptio (Nový a přesný popis Království českého), která vyšla v r. 1619, v níž je poprvé zakresleno politické rozdělení Čech na 15 krajů. V r. 1632 vychází mapa podruhé a je používána v bojích 30-ti leté války. Aretin se jako šlechtic a český bratr zapojuje do stavovského povstání, po jehož porážce odchází do saského exilu, kde i umírá. O kvalitě a hodnotě jeho práce svědčí poslední vydání této mapy Zeměměřičským úřadem v r.2014. Jeho jméno je v souvislosti s Uherským Brodem uvedeno i v kartografickém muzeu ve Velkých Opatovicích.
13) Ladislav Boháč (1907 - 1978) - herec, režisér Rodák z Uherského Brodu. Od gymnaziálních studií se věnoval ochotnickému divadlu a tato vášeň ho přivedla ke studiu na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře v Praze a k profesionální herecké dráze. Působil ve Švandově, Osvobozeném a Národním divadle. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní a filmové role patří: Julius Caesar, Faust, Vavřena ve Filosofské historii a Karel Hynek Mácha ve stejnojmenném filmu.
14) Emil Hába (1900 - 1982) - sbormistr Emil Hába, žák Leoše Janáčka byl významnou osobností hudební scény na Uherskobrodsku. Z rodných Vizovic přichází do Uherského Brodu v roce 1922, kde pak působí jako varhaník a vedoucí sboru při farním kostele. Jeho přínos spatřujeme v celoživotním snažení vybudovat co nejkvalitnější hudební prostředí Uherskobrodska. Svoje hudební nadání a organizační schopnosti plně uplatnil nejen v kostele, ale i jako učitel hudby, hry na klavír a jako učitel zpěvu a hudby na gymnáziu. Kromě vlastní tvorby se věnoval také úpravě lidových písní z okolí Uherského Brodu. Jako ladič a instalátor varhan se proslavil dál než na Moravě. Přímo v Uherském Brodě vychoval desítky hudebníků a zpěváku i stovky ctitelů tohoto umění, což se dosud projevuje i v zahraničí. Jemu vděčí město za přídomek Moravský Norimberk. V roce 1926 se stal zakládajícím členem pěveckého sboru Dvořák, vybudoval v UB vynikající symfonický orchestr. Za svého života uskutečnil více než 200 veřejných varhanních koncertů..
15) Josef Herčík (1922 - 1999) - grafik, rytec Narodil se v Uherském Brodě. Grafik a rytec s citem pro detaily a miniaturní prvky, které uplatnil při tvorbě rytin českých, ale i zahraničních poštovních známek. Ačkoliv byl slavný hlavně jako rytec poštovních známek, existují od něj i jiná grafická díla, např. kresby, knihové ilustrace, titulní strany knih, bibliografické práce atd. V roce 1967 získal v Neapoli cenu Grand Prix za rytecký přepis Picassovy Guerniky. K 700. výročí povýšení Uherské Brodu na královské město vyryl znak města. Při příležitosti oslav 400. výročí narození J.A.Komenského vytvořil a věnoval městu rytiny J.A. Komenského z profilu a anfasu, pohled na město, pamětní listy a příležitostné razítko výročního dne. Portréty předních vědců, série znaků českých měst vytvořil dokonce v barevných celorytinách.
16) František Kožík (1909 - 1997) - spisovatel Prozaik autor životopisných románů z uměleckého prostředí, dramatik, básník, autor prací pro děti a autor rozhlasových her, operní a operetní textař, filmový a, televizní dramaturg a scénárista, esperantista. Narodil se v Uherském Brodě, mládí prožil v Kroměříži. Básnická, prozaická i dramatická tvorba Františka Kožíka je velice obsáhlá. Největších úspěchů dosáhl svými životopisnými romány jako je např. Největší z Pierotů, Básník neumírá, Cestou slávy, Věnec vavřínový, Josef Mánes, Fanfára pro krále a mnohé další. Kožík ve svých dílech nezapomněl ani na své rodiště, ke kterému se vztahují díla Na dolinách svítá, Sníh padá na Hradiště, Po zarostlém chodníčku, Šavle a píseň a Bolestný a hrdinný život J.A. Komenského.
17) Ludmila Neuwirthová ( ? -? ) - operní pěvkyně umělecké jméno Lída Frankovič, se narodila v Uherském Brodě v polovině 90.let devatenáctého století. Po maturitě na brodské reálce v roku 1913 se rozhodla dál studovat divadelnictví a hudbu, kterým se potom celoživotně věnovala na scénách doma i v zahraničí. Svoji uměleckou činnost zakončila jako operní pěvkyně Lída Frankovič v chorvatském Záhřebu. K rodnému kraji a městu tíhla do konce života a často o nich vyprávěla v novém působišti. Na začátku 80. let minulého století zemřela po dopravní nehodě. S rodáky si dopisovala a nejvíce vzpomínala na reálku. Velmi ráda a srdečně vítala v Zábřehu své krajany a hlavně Broďany. Hluboké citové vazby byly motivací jejího poměru k Uherskému Brodu i k jeho obyvatelům, což plně projevila při oslavách gymnázia v roce 1971
18) František Veselka (1906 - 1970) - sbormistr, hudební pedagog Do Uherského Brodu přišel z rodné severní Moravy jako mladý učitel. Brzy se plně projevil jako dobrý učitel hudby, organizátor a hudebník. Byl iniciátorem založení hudební školy, jejímž ředitelem byl od roku 1950 až do své smrti v roce 1970. Daleko větší zásluhy a úspěchu dosáhl jako sbormistr smíšeného pěveckého sboru Dvořák, který svým mistrovstvím přivedl na celostátní úroveň. Ten pod jeho vedením účinkoval v roce 1959 na Pražském jaru, v roce 1961 účinkoval na festivalu vokální tvorby v Jihlavě. František Veselka byl zakladatel Unie českých pěveckých sborů, úzce spolupracoval s Československým rozhlasem.
19) Vilibald Růžička (1884 - 1976) - historiograf Uherského Brodu Rodák z v Uherském Brodě. Pedagog, ředitel školy, odborný pracovník muzea, vlastivědný spisovatel, patriot, organizátor kulturního života v Uherském Brodě. Napsal desítky článků o školství, kultuře i hospodářském pokroku na Uherskobrodsku. Jeho dílo: Zaniklé kaple v Uherském Brodě; Historie uherskobrodských zvonů; Uherský Brod (průvodce), Osvobození města v roce 1945. Mnoho jeho prací zůstalo ve strojopisech a slouží dodnes v archivech a knihovnách jako cenný studijní materiál, např. Světla kraje Komenského, Na reálce a jiné. Byl dobrým znalcem historie Uherského Brodu, jeho okolí i všech památek. Velmi pomohl při budování a zařizování muzea. Vrcholem jeho technické činnosti je orloj, který je umístěn na radnici.města.
20) J. Kučera (1860 – 1919) J. V. Hauerland (1867 – 1939)
zakladatelé muzea
Ferd. Prager (1870 – 1938) Jan Kučera Uherskobrodský rodák, učitel a historiograf města. Společně s J. V. Hauerlandem a Ferd. Pragerem byl pořadatelem a autorem uherskobrodské Národopisné výstavky v roce 1894, která dala podnět k pozdějšímu založení Jubilejního krajinského musea (dnes Muzeum J. A. Komenského) v Uh. Brodě (zal. r. 1898). Jako jeden ze zakladatelů muzea daroval do jeho sbírek své bohaté archeologické a numizmatické sbírky a za tyto zásluhy byl určen za prvního kustoda (správce) tohoto muzea. V roce 1899 stál Kučera rovněž u založení Musejní společnosti pro Jihovýchodní Moravu, která nově založené muzeum spravovala. Kromě archeologie a numizmatiky se Jan Kučera také živě zajímal o práci s písemnými prameny bohatého městského archivu, což vedlo v roce 1903 k vydání jeho životního díla věnovaného historii města Paměti královského města Brodu Uherského, jež vyšlo v Brně díky podpoře Václava Kounice. Josef Václav Hauerland Učitel, ideový zakladatel Jubilejního krajinského musea v Uh. Brodě. Jeho činnost se soustředila na práci v oboru komeniologie, historie města, etnografie a lidové hudby. Jako národní buditel rovněž stál při zrodu uherskobrodského muzea (1898) a současně s J. Kučerou a Ferd. Pragerem byl autorem Národopisné výstavky v roce 1894. Den před slavnostním otevřením výstavky sepisuje své memorandum, adresované městské radě, s žádostí o vybudování městského muzea. V roce 1899 stojí u zrodu Musejní společnosti, v níž zastává funkci knihovníka (1913), jednatele (1927) a v roce 1935 je jmenován čestným členem této společnosti. Je rovněž autorem bezmála dvou set odborných článků věnovaných historii a etnografii regionu. Ferdinand Prager Učitel, spisovatel, jeden ze zakladatelů Jubilejního krajinského musea v Uh. Brodě. Zabýval se činností politickou, kulturní a společenskou, v níž se odrážel jeho zájem o českou národní otázku. Byl jedním ze zakladatelů a později starostou Sokola v Uh. Brodě, předsedou spolku Učitelská jednota Komenský, jedním ze zakladatelů Školy pro ženská povolání a jeho zásluhou vzniká na Uherskobrodsku v roce 1922 také Klub československých turistů. Aktivně rovněž pracoval ve Sdružení ku navázání a prohloubení styků se Slovenskem a ve Štefánikově společnosti. V roce 1894 se stal vedle J. V. Hauerlanda a J. Kučery spoluautorem Národopisné výstavky, stál u založení uherskobrodského muzea (1898) a založení Musejní společnosti (1899). Je autorem mnoha článků čerpajících z historie města a obsáhlejších literárně-historických prací Vinohrad Komenského a Na panství knížat z Kounic, které přibližují způsob života venkovského lidu a měšťanů na Uherskobrodsku.
21) Oscar Malý (1876 – 1948) - spoluzakladatel Církve československé Oskar Malý se narodil ve Vídni v rodině českého účetního poddůstojníka. Po maturitě nastoupil 1895 do římskokatolického kněžského semináře v Olomouci, avšak již zde začal podléhat reformním myšlenkám katolické moderny. Roku 1899 byl vysvěcen na kněze a jako kaplan působil na různých místech, až v roce 1908 nastoupil coby katecheta měšťanské školy v Uh. Brodě. Zde ho také zastihl vznik ČSR. Nepokrytě dál stál na pozicích radikálních reformistů a jako člen Ohniska prosazoval jeho program cestou činu. A tak přes odpor katolického faráře celebroval ve říjnu 1919 v uherskobrodském farním kostele jako první na celé Moravě mši svatou v českém jazyce a měsíc nato 1919 se oženil. Spolu s Karlem Farským stál 8. 1. 1820 u vzniku Církve československé husitské, kterou také 11. 1. 1920 ohlásil z městské kostelní kazatelny. Následovala exkomunikace z řad římskokatolických věřících. V prosinci roku 1920 dostala nově vzniklá církev do užívání chrám Mistra Jana Husa, ve kterém Oscar Malý sloužil jako farář do roku 1938, kdy byl penzionován. Opět se ujal církevní služby po zatčení faráře Babuly, na jaře 1945, a zastával ji do své smrti v roce 1948. Urna s jeho popelem je uložena v kostelním kolumbáriu.
22) Alois Schweiger (1859 – 1928) - podnikatel, filantrop
Alois Schweiger je rodák z Uherského Brodu. Začínal jako obchodník s nitěmi a galanterií. Čtrnáct let žil v Bombay a založil další filiálky v Rakousku a ve Švýcarsku. Zemřel bezdětný ve Vídni. Jeho majetek v částce kolem 29 milionů byl rozdělen mezi rodinu a město Uh. Brod. Podle závěti byla z městského podílu vytvořena tzv. Schweigerova nadace, ze které se vyplácely peníze na podporu chudých, vdov a sirotků bez rozdílu národnosti a náboženství. Již v roce 1922 byla postavena na místě Schweigerova rodného domu č. p. 883 nová moderní budova, která se v roce 1931 stala sídlem nadace. Schweigerův městský fond v hodnotě 11 milionů byl v březnu 1941 zabaven pouze pro německé účely
23) František Bedřich Janáček (1845-1925) - zakladatel uherskobrodského pivovaru Jedním z posledních nájemců panského pivovaru byl český sládek František Bedřich Janáček Pro neshody s majitelem panského pivovaru se rozhodl postavit si vlastní pivovar, s jehož stavbou započal v roce 1894 a dokončil ji v roce 1895. F.B.Janáček svou iniciativou pozvedl pivovar mezi přední závody tohoto druhu u nás. Pivovar již v předválečné době byl znám svými exportními dodávkami zejména do jihovýchodní Evropy a poznenáhlu zatlačoval všechny zastaralé pivovary v okolí včetně panského pivovaru ve městě.
24) Josef Hladiš (1892 – ?) - podnikatel V Uherském Brodě založil v roce 1921 palírnu destilátů., která se postupem času změnila v moderní prosperující podnik na zpracování ovoce. V Havřicích vybudoval strojní cihelnu.
25) František Bár (1907 – 1942) - náčelník Sokola, oběť nacismu František Bár se narodil v Brně. Po příchodu do Uh. Brodu začínal jako asistent technické služby u katastrálního měřičského úřadu v UB. Později se stal okresním náčelníkem Sokola. Na jaře 1939 byl coby por. v zál. ustaven za velitele podzemní organizace Obrana národa na celém tehdejším okrese Uh. Brod. Měl na starosti složku branného odporu. V prosinci 1939 F. Bára v jeho bytě zatkli. Byl převezen do Uh. Hradiště, následně do Brna do Kounicových kolejí a nakonec do Breslau. Opakovaný soud jej 6. 8. 1942 odsoudil k trestu smrti pro velezradu a 27. listopadu 1942 byl v Breslau popraven. Po celá léta věznění nikoho nezradil, spoluvězně nabádal ve vězení k opatrnosti a svým příkladným statečným chováním ve vězení zachránil mnoho dalších životů svých spolupracovníků.
26) Antonín Hrubý (1907 – 1942) - náčelník Orla, oběť nacismu Rodák z Uherského Brodu, vyrůstal v rodině stolařského mistra. Reálné gymnázium ukončil roku 1924 a coby úředník nastoupil v roce 1925 do Okresní nemocenské pojišťovny. Roku 1930 nastoupil do zaměstnání na městském úřadě v Uh. Brodě. Pořádal tělovýchovné orelské kurzy, vedl v Orlu odbor turistický, lyžařský, sportovní, podporoval výstavbu stadionu a kluziště. Antonín Hrubý byl starostou jednoty Čs. Orla v Uherském Brodě a od listopadu 1936 zároveň náčelníkem Slovácké orelské župy Velehrad. Po vzniku protektorátu ihned v obcích kolem Uherského Brodu začal spoluutvářet celou rezistenční skupinu odbojové sítě, která se stala součástí Obrany národa.Mezi bratry byl považován za vzor velitele i instruktora. Gestapo zatklo Hrubého přímo na radnici na podzim 1939 během akce „Albrecht“. Po výslechu a věznění v Brně na Špilberku byl vězněn v Dachau, Buchenwaldu a nakonec v Mauthausen. Zde zahynul v březnu 1942.
27) Jan Hulák (1900 - 1942) - Obrana národa Působil jako důchodní (ekonom) na Městském úřadě v Uherském Brodě, kde byl hlavním spolupracovníkem starosty B. Luži. Během svého krátkého života byl nadšeným funkcionářem Sokola, Strany národně socialistické. Významně se zasadil o výstavbu městského koupaliště, rozvoj kina a knihovny. Ze své pozice důchodního se výrazně přičinil o zlepšení bytového zázemí řady sociálně slabších rodin. Od dubna 1939 byl členem odbojové organizace Obrana národa, kde obětavě pracoval na zajištění takových složek odboje, jako jsou - služby finanční, zpravodajské a propagační. Dne 1. září 1939 byl zatčen jako rukojmí v akci „Albrecht“ a pak umučen v koncentračním táboře Osvětim.
28) František Měšťan (1896 – 1945) - legionář, odbojář- Clay František Měšťan se narodil v Rychmanově. Za I. světové války bojoval v legiích a po odchodu do civilu získal hodnost kpt. v záloze. Od roku 1935 pracoval v pivovaru v Uh. Brodě coby ředitel, sládek a chemik. Byl považován za velmi čestného člověka a vzhledem k jeho legionářské minulosti a členství v Sokole s ním byl již v roce 1939 navázán kontakt z Obrany národa. Ta ho určila zástupcem okresního velitele a současně zástupcem velitele zpravodajského oddělení v Uh. Brodě. Proto se také na počátku války podařilo zajistit v pivovaře sklad zbraní. Na podzim, 11. září 1941, Františka Měšťana poprvé zatkli, ale pro nedostatek důkazů propustili. V srpnu 1944 se prostřednictvím A. Bartoše napojil na paradesantní výsadek Clay. Po jeho vyzrazení a následném zatčení si 15. 2. 1945 v Kounicových kolejích podřezal žíly.
Josef Pelant (1906 – 1945) - odbojář - Clay Josef Pelant se narodil v Loukově. Vojenskou akademii v Hranicích ukončil 7. 8. 1927. První umístěnka vedla do Josefovské pevnosti, kde působil u dělostřeleckého pluku č. 4. V roce 1938 byl převelen do Hranic, kde v hodnosti štábního kapitána čs. armády učil na vojenské akademii. Po vzniku protektorátu byl jako nezaměstnaný pracovně poslán do městského muzea v Uh. Brodě. V muzeu byl se zpětnou platností zařazen do funkce dopisovatele Památkového úřadu v Brně. Mohl tak nerušeně cestovat po okrese, mapoval v terénu památné stromy a prozkoumával terén pro Obranu národa. Díky své církevní příslušnosti do CČS se brzy dostal do kontaktu s farářem Babulou a spolupráce je provázela po celou dobu odbojové práce. Po napojení na paradesantní výsadek Clay na podzim 1944 se stal obětí zrady, v únoru 1945 byl zatčen a nakonec zahynul v Mauthausenu v dubnu 1945.
Rudolf Babula (1906 - 1945), odbojář - Clay Rudolf Babula se narodil v Pitíně. Po absolvování reálného gymnázia v Uh. Brodě začal pracovat ve sdružení mládeže Církve československé, přičemž se zájmem studoval teologická témata. Nakonec se rozhodl pro povolání duchovního. Do Uherského Brodu se jako duchovní vrátil až v roce 1938. U široké veřejnosti byl značně oblíbený jako upřímný a nekonfliktní člověk. Byl vynikající hudebník, hrál na varhany a sám pořádal duchovní koncerty. Stal se také iniciátorem nové úpravy původního starého kostela sv. Jana Křtitele, od roku 1920 kostela Církve československé. V roce 1939 začal pracovat coby člen propagačního oddělení Obrany národa. Během prvních razií na něho Němci nepřišli, a tak v srpnu 1944 začal opět spolupracovat s F. Měšťanem. Po odhalení v únoru 1945 byl s transportem KL3 odvezen z Brna do Mauthausenu, kde v dubnu 1945 zahynul v plynové komoře.
29)
Jan Rychtalík (1902 – 1943) - velitel odbojové skupiny Jan Rychtalík je rodák z Přerova z rodiny železničáře. Jako pomocný učitel nastoupil na kopanice do Vápenic u Starého Hrozenkova. Po ukončení vojenské služby v roce 1924 učil ve Vlčnově, Pašovicích, Ludkovicích, Bojkovicích a od roku 1936 na měšťanské škole v Uh. Brodě. Mimo školu pracoval v ochotnickém divadle a v Sokole. Byl členem společnosti pro sblížení se SSSR a vedl kurzy ruského jazyka. V létě 1939 se postavil jako nečlen KSČ do čela ilegální okresní organizace KSČ. Vytvořil jednu z největších odbojových sítí v celé oblasti Uherskobrodska. Byl zatčen v lednu 1942. Němci ho postupně věznili v Uh. Hradišti, Kounicových kolejích, v Berlíně a v Breslau, kde byl v květnu 1943 odsouzen k trestu smrti a v říjnu téhož roku popraven. Před smrtí napsal: „Zemřu klidně a odhodlaně. Necítil jsem k nikomu nenávist, k žádnému národu, měl jsem na mysli jen sociální spravedlnost, pro ni jsem pracoval, žil celým srdcem a za ni též umírám ...”
30) Vojtěch Boris Luža (1891 – 1944) - legionář, divizní generál Vojtěch Luža se narodil v Uh. Brodě. Po maturitě na reálném gymnáziu byl přijat ke studiu na ČVUT v Brně, na Fakultu elektrotechnickou. Studia nedokončila a 15. 7. 1914 nastoupil k 35. plzeňskému pěšímu pluku. Na ruské frontě upadl do zajetí, rozhodl se vstoupit do legií, účastnil se tak i bitvy u Zborova. V březnu 1920 odjel z Vladivostoku domů a zůstal u armády. V hodnosti pplk. prošel Vojtěch Luža II. ročníkem vysoké válečné školy v Praze. Roku 1929 se stal brigádním generálem, 1932 velitelem Vysoké školy válečné v Praze, 1934 byl povýšen na divizního generála a od října 1935 se stal velitelem V. sboru v Trenčíně, další rok velel IV. sboru v Olomouci, v listopadu 1937 byl jmenován moravským zemským velitelem a usadil se v Brně. V době mobilizace v září 1938 se ujal velení 2. armády se sídlem v Olomouci. Po okupaci odešel do civilu a pracoval na Zemském úřadě, odkud byl v březnu 1941 na vlastní žádost propuštěn do výslužby. Své další aktivity zaměřil do oblasti protinacistické odboje a blízké kontakty navázal s předsedou vlády gen. Aloisem Eliášem a Arnoštem Heidrichem, velitelem odbojové skupiny Parsifal. Od září 1941 přechází do ilegality a buduje odbojovou centrálu, kterou od léta 1944 představovala tzv. Rada tří s centrálním stanovištěm na Českomoravské vrchovině. Dne 2. 10. 1944 při krátké zastávce ve vesnici Hříště u Přibyslavi v přestřelce s českými četníky, vyvolané na základě udání, generál Vojtěch Boris Luža padl se zbraní v ruce.
31) Rodina Stratilova - oběť nacismu Jméno rodiny Stratilovi je spojeno s Předbranským mlýnem č. p. 416. a také s velkou tragédií, která postihla v době okupace celou rodinu v Uherském Brodě. Eduard a Anežka Stratilovi bydleli původně ve Cvrčovicích a měli 5 dětí, Irenu, Marii, Anežku, Eduarda a Jaroslava. Nejstarší dcera Irena se v roce 1923 provdala za Ludvíka Svobodu a odjeli do Užhorodu. V roce 1928 koupil Eduard Stratil st. poničený Předbranský mlýn v Uh. Brodě. Svobodovi se rozhodli přestěhovat ve 30. letech do Kroměříže a mezitím dcera Zoe a syn Miroslav asi dva roky navštěvovaly měšťanskou školu na Horním náměstí u prarodičů v Uh. Brodě. Ludvík Svoboda se podílel na organizování ON a 5. 6. 1939 přes Ostravu opustil hranice protektorátu směrem do Krakova. Irena Svobodová zůstala bydlet v Kroměříži v rodinném domě společně s přistěhovanými rodinami dvou legionářů z Ruska, s rodinou Raitovou a Klusákovou. U Dřínova byla 10. 9 1941 vysazena Paraskupina S-1 z SSSR. S ukrytím vysílačky i parašutistů pomohli Irena Svobodová a Antonín Rait. Parašutisté pobývali nějakou dobu v Kroměříži u Svobodů. Avšak azyl poskytl dále jak Irenin bratr Eduard Stratil v Uh. Brodě, tak i druhý bratr Jaroslav Stratil v Nezamyslicích. Jeden z členů výsadku nevydržel a přihlásil se na gestapu. Irena Svobodová utekla s dětmi do Hroznatína. Ve mlýně v Nezamyslicích byl
zatčen 25. l1. 1941 Miroslav Svoboda, jeho strýc, mlynář Jaroslav Stratil, jeho žena Vlasta a stárek. Zatčení neunikla ani rodina Stratilova v Uh. Brodě. Odvezeni byli Eduard Stratil st., jeho žena Anežka i jejich syn Eduard. Němci se do konce války nedozvěděli, kde se nalézá Irena Svobodová s dcerou Zoe. Ukrývali se na Českomoravské vrchovině. Mlynář Eduard Stratil st. byl posléze propuštěn. Jeho vnuk Miroslav Svoboda zahynul v Mauthausenu 7. 3. 1942. Eduard Stratil ml. byl popraven 7. května 1942 v Mauthausenu stejně jako jeho bratr Jaroslav. Ostatní členové rodiny byli vězněni ve Svatobořicích.V posledních dnech války, 30. března 1945, byla popravena v Ravensbrücku v plynové komoře spolu s 3 660 ženami z mnoha okupovaných zemí mlynářka Anežka Stratilová z Uh. Brodu.
32) Jan Křivda (1913 - 1940) - letec RAF Jan Křivda je rodák z Uherského Brodu. Pracoval jako obchodní příručí. Pod vlivem svého kamaráda Františka Louckého založil v Uh. Brodě odbočku Masarykovy letecké ligy a společně pořádali besedy o letectví. Dne srpnu 1930 zorganizovali u Nivnice letecký den. Základní vojenské službu absolvoval u letectva v Prostějově. Po okupaci Československa emigroval v prosinci 1939 až do Anglie, kde se . stal pilotem 311. bombardovací perutě a účastnil se letecké bitvy o Anglii. 16. prosince 1940. se při plánovaném bombardování Mannheimu se svým letounem Wellington T2577 KX-G zřítil krátce po startu.
Vladimír Kubíček (1913 - 1941) - letec RAF Vladimír Kubíček se narodil v Uh. Brodě na statku zv. Horní dvůr. Studoval čtyři roky místní reálné gymnázium, ale maturoval na vyšší hospodářské škole v Opavě. V roce 1936 se přihlásil do činné vojenské služby a jako důstojník z povolání získal hodnost poručíka letectva. Po okupaci Československa emigroval Kubíček v květnu 1940 přes Bělehrad a Marseille až do Anglie, kde se stal navigátorem u 311. bombardovací perutě. Účastnil se řady náletů nad Evropou. Dne 17. dubna 1941 po zásahu nad územím Holandska zahynul v šestičlenné posádce letounu Wellington R1599 KX-J při návratu z náletu na Kolín nad Rýnem.
33) Jan Pavelčík (1906 – 1990) – archeolog, antropolog, etnograf Středoškolský profesor, antropolog, a muzejní pracovník, dlouholetý ředitel Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě. Absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obory tělesná výchova, zeměpis a antropologie (1929). 1929 – 1939 středoškolský profesor na školách ve Valašském Meziříčí, Lipníku a Bučovicích, 1940 nastupuje místo profesora tělesné výchovy a zeměpisu na uherskobrodském gymnáziu. Jako člen výboru Musejní společnosti je pověřen vedením archeologického oddělení muzea. Současně se však také věnuje práci v oblasti antropologie. Mezi všemi jeho aktivitami však stála vždy na předním místě práce pro uherskobrodské muzeum. Již krátce po svém nástupu do funkce ředitele organizoval (1956–57) veškeré přípravy oslav třístého výročí vydání Komenského → Opera didactica omnia (Amsterdam 1657). Podílel se na organizaci a řízení rekonstrukčních prací na budovách muzea a stál u počátků profesionalizace personálního obsazení pracovišť muzea. Jeho zásluhou bylo založeno Komeniologické dokumentační středisko s celostátní i zahraniční působností, komeniologická knihovna a fotoarchiv Uherskobrodských dnů Komenského. Stál u zrodu bulletinu Zprávy Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě, Publikoval také na stránkách časopisu Malovaný kraj, Studia Comeniana et historica a Archeologické rozhledy. Svými výzkumy v samotném Uherském Brodě a v jeho okolí přispěl k osvětlení osídlení od nejstaršího období.
