Seznam příloh. Příloha č. 1 Poruchy partnerských vztahů

Seznam příloh Příloha č. 1 – Poruchy partnerských vztahů Příloha č. 2 – Vývojové úkoly a tematicky významné souvislosti ve věku rané dospělosti (20 – 39 let) Příloha č. 3 – Dotazník

Příloha č. 1 – Poruchy partnerských vztahů Tato problematika již zcela nekoresponduje s tématem práce, přesto se ve své práci věnuji i této oblasti, jelikož nevěra patří mezi nejčastější problémy v partnerských vztazích mužů a žen a žárlivost s ní úzce souvisí.

Nevěra Nevěra je jedním z nejčastějších problémů, se kterými klienti přicházejí do manželských poraden. V psychologickém slovníku nalezneme: „nevěra sexuální je soulož nebo jiné sexuální aktivity prováděné s jiným partnerem než s tím, s nímž osoba žije ve svazku dle zákona či zvykového práva; v monogamních společnostech morálně odsuzována, dokonce trestána, někde i trestem smrti; ve vyspělých společnostech je však zřejmý posun k toleranci“ (Hartl, Hartlová, 2000). Pro někoho je nevěra dokonaný pohlavní styk, pro jiného již pouhá myšlenka na jinou osobu. Někdo se cítí ohroženější nevěrou fyzickou, pro jiného je obtížnější vyrovnat se s nevěrou duševní. Co člověk to jiný názor na nevěru. Italský psychoanalytik Valerio Albisetti (1998, s. 76) v nevěře vidí neúplné poznání vlastního já. Je to podvádění důvěry druhého, ale také podvedení sebe samého. Nevěry se dopouští nejistí zakomplexovaní lidé, kteří jsou citově vyprahlí, nezralí, dětinští, povrchní a neschopní lásky. Typologie nevěr Existuje mnoho typologií nevěr. Petr Šmolka (2003, s. 14 – 17) rozlišuje více typů či stupňů nevěr: flirt, mimomanželský kontakt, dobrodružství, mimomanželský vztah, virtuální nevěru, swingování a prostituci. 

Flirt: bývá charakterizován jako nezávazná koketérie. K realizaci náznaků a příslibů dochází pouze na úrovni fantazie. Avšak i nevinný flirt může za určitých okolností přejít v nevěru.



Mimomanželský kontakt: je zpravidla jednorázový či krátkodobý nahodilý situační kontakt, nejčastěji zaměřený na sexuální styk. Lze se také setkat s označením „rekreační nevěra“ – na dovolené, na večírku. U mimomanželského kontaktu je možné riziko, že se rozvine v jiný typ nevěry.



Dobrodružství: pro tuto formu nevěry je charakteristické delší trvání a vyšší míra emoční angažovanosti, ale nejsou zde ještě úvahy o případné společné budoucnosti.

Nevěrní mají pocit, že mají vše pod kontrolou. Často probíhá dlouhodobě vedle vztahu legálního, bez jeho narušení. Nevěrníci vnímají dobrodružství jako vztah „na přilepšenou“. 

Mimomanželský vztah: jedná se o dlouhodobý eroticko-sexuální vztah se silnou emoční vazbou. Jeden z partnerů pak začne plánovat možnost budoucího společného soužití. Je zde vysoké riziko vyzrazení.



Virtuální nevěra: je spojená s internetem a využíváním jeho seznamovacích služeb, „chatování“. Tento typ nevěry vyvolává lákavé fantazie, může však mít stejné destruktivní účinky jako nevěra reálná.



Swingování: jde o formu skupinového sexu, o jakési oživení sexuálního soužití výměnou partnerů, obvykle však krátkodobou, byť někdy i opakovanou.



Prostituce: zde si můžeme klást otázku, zda vůbec prostituce je nebo není nevěrou. A to jak ze strany prostituta či prostitutky, ale také člověka, který tyto služby vyhledává. Spíše však lze prostituci chápat jako jistý defekt v emočním prožívání či vztahovou patologii často se závažnými destruktivními důsledky.

Osobnost podvádějících Podle Šmolky (2003) může být nevěra motivována a vyvolávána zpravidla specifickými rysy osobnosti a také situačně. Důsledkem mohou být emoční traumata z dětství. Emočně nezralí těžko zvládají přechod z fáze zamilovanosti do lásky partnerské. Jsou věčnými nespokojenci a hledači partnerského štěstí. Jakmile z jednoho vztahu vyprchá prvotní emoční náboj, hledají jej v nějakém jiném. „Mimomanželský vztah zde není pokusem o kompenzaci něčeho, co by nám na předchozím partnerovi vadilo, nebo něčeho, co by nám u něj scházelo (až na onen pocit a projevy intenzivní zamilovanosti)“ (Šmolka, 2003, s. 33). Další příčina může souviset s poruchou sebevědomí. Lidé, kteří pochybují o vlastní hodnotě, často celoživotně vyhledávají v reakcích druhých jaké si sebepotvrzení, jsou přecitlivělí na kritiku a potřebují zvýšenou pozitivní odezvu. „Schopnost zaujmout potenciálního partnera, získat si jeho obdiv, uznání a vztah nebo jím být alespoň partnersky přijímán, to je jedna z mála cest k posílení narušeného sebevědomí. Mimomanželský kontakt zde není cílem, ale prostředkem. Což mimochodem platí pro řadu typů nevěr“ (Šmolka, 2003, s. 33). U narcistických osobností jde opět o sebepotvrzení, mimomanželský partner tu však slouží jako prostředek k potvrzení vlastní sebelásky. Můžeme se také setkat s termínem „donchuanovský typ“ – navenek sice posedlý ženami, uvnitř pak milující pouze sebe sama.

Téměř bez výjimky činí své partnerky nešťastnými. V podtextu někdy až nutkavé promiskuity může být také vědomý či nevědomý motiv msty za dřívější emoční zranění, sexuální i jiné zneužívání a citové zanedbávání, často ze strany rodiče či jiné významné osoby opačného pohlaví. Partneři se zde ocitají v pozici náhradníka cíle naší zloby, kterou jsme nemohli volně ventilovat. Na vznik nevěry mohou působit i společenské vlivy. Patří sem nedostatečně zvnitřnělé normy partnerské věrnosti. Velký vliv má prostředí, v němž jsme vyrůstali. Nevěra či zvýšená promiskuita může být také projevem hlubší osobnostní patologie. „Nepochybně mezi ně můžeme řadit především anetičnost („bezcitnost“). Vztahově se může projevovat neschopností hlubší citové vazby a s ní spojenou partnerskou nestálostí. Anetik jako by mimomanželské kontakty pouze „konzumoval“. Primární zde bývá uspokojení aktuální potřeby biologické, nikoli vztahové“ (Šmolka, 2003, s. 35). Také extrémně zvýšenou potřebu uspokojovat ryze sexuální libido lze považovat za jednu z forem osobnostní patologie, vedoucí ke zvýšené sexuální promiskuitě. Nazývají se satyrové a nymfomanky. Objevují se zde i věční nespokojenci. Na rozdíl od emočně nezralých, s jejich potřebou neustálé zamilovanosti, hledají věční nespokojenci vždy to, co jim ve vztahu chybí. Z psychologického hlediska jde o snahu kompenzovat si v jiném vztahu to, čeho se nám v tom současném nedostává (fakticky nebo domněle). Hledáme sex, obdiv, pokoru, duševní porozumění a mnoho dalšího. Osobnost podváděných Muži nejčastěji zahýbají ženám hodným obětavým, nudným, obvykle s nízkým sebevědomím. Nejčastěji jsou jim nevěrní s ženami označovanými jako „potvory“ Jsou to právě opaky těchto nejistých žen věnujících pozornost všem kromě sebe. Šmolka (2003, s. 28) popisuje osobnost muže a ženy, jejichž partneři mají zvýšenou tendenci k nevěrám. Muži, kterým jsou ženy nevěrné:  Muži neimponující, malicherní mentoři, v Plzákově pojetí muž tří „S“ – slabí, slušní, spolehlivý 

Muži despotičtí, žárlivci a agresoři



Muži prosazující nadměrně uzavřené soužití (často jednostranně – pro ženu, zatímco oni si užívají tolik volnosti, co jen hrdla i jiné orgány ráčí).



Muži systematicky ignorující partnerčiny potřeby a očekávání



Muži nepoučitelní, sexuální barbaři, loudilové a neobratní sexuální kutilové

Ženy, kterým jsou muži nevěrní:  Ženy extrémně obětavé, kráčející životem pod heslem „vše pro rodinu“, ženy spolehlivé, vždy k dispozici 

Ženy kompetentní a výkonné, od manžela téměř nic nevyžadují. Pak pro ně, byť i pouze hraná slabost a bezradnost v provedení jiné ženy představuje velice silné afrodiziakum



Tzv. včelí královny. Partnerský vztah jako by pro ně byl pouze nutným prostředkem k naplnění mateřské touhy. Jakmile muž řádně splní svou biologickou funkci, bývá neprodleně odstaven do pozice trpěného trubce



Ženy frigidní či jinak „kastrující“

Rozdílné pohledy mužů a žen na nevěru Muže mnohem více zasahuje a uráží tělesná nevěra partnerky a těžko ji odpouštějí, zatímco platonické vztahy jejich žen jim prakticky nevadí. Ženy naopak hůře snášejí, pokud se jejich partner někde jinde citově angažuje – to že se náhodně s někým vyspí, odpouštějí snáz, než když se do dotyčné zamiluje. Ženy mají větší sklon opustit kvůli milencům stávajícího partnera. Šmolka (2003, s. 27 – 28) říká, že ženy přikládají sexuálnímu aktu v nevěře větší závažnost a důsledky než muži, a to jak v oblasti psychické, tak fyzické. Proto i ženina nevěra má katastrofálnější důsledky. Často se chová rozvodově mnohem radikálněji než muž, dokonce i když jsou v manželství děti. Sex bez lásky pro ně není plnohodnotný, proto se častěji do milenců zamilovávají. Muži se naopak k opouštění manželek kvůli milenkám staví více odtažitě. Bližší jim je, nic nebořit a držet klidně oba vztahy. Hlavně aby byl klid. Sex bez citového vkladu je pro ně stejně dobrý jako ten zamilovaný. Některé odlišnosti mezi mužem a ženou jsou podmíněny také společensky. V naší kultuře jsou ženy, které často střídají partnery, odsuzovány. Naopak muži, o kterých se ví, že jsou sukničkáři, jsou hodnoceni pozitivně jako pravý „macho“. Také média vysílají odlišné zprávy pro muže a ženy. Ženské časopisy často poučují ženy, jak se ve vztahu vhodně chovat, nebo jak dosáhnout toho, aby to s nimi muž myslel vážně. Mužské časopisy naopak vysílají k mužům signály, že nemůžou pro svou image a sebevědomí udělat nic lepšího, než se stát úspěšným samcem. Příčiny nevěry Nevěry se ději často tehdy, když ve vztahu něco schází. Oba partneři prožívají hodně jistoty a bezpečí a málo vzrušení a dobrodružství. Tuto nerovnováhu se může jeden z partnerů

pokusit vyrovnat tím, že si zařídí jiný vztah. Nevěrník si zvenčí pořizuje to, co se mu doma nedostává. Pokud začnou být muži nevěrní svým ženám, obvykle hledají v nevěře hlavně sexuální změnu, povyražení. Žena většinou není nevěrná, protože hledá jiný sex, hledá cit. Šmolka (2003, s. 25) uvádí, že muž často v mimopartnerském vztahu hledá doma tolik chybějící obdiv a uznání, příp. bezstarostný klid a i jiný než zásluhový sex. Žena naopak má tendenci kompenzovat si v tomto vztahu chybějící pocit duševního porozumění, ochotu ke komunikaci a k projevům citu. Denis Sonet jako hlavní příčiny nevěry uvádí: 

pýcha – člověk si je jistý sám sebou, je si jistý i druhým



dětinskost – člověk neopustil stádium voyeurství a exhibicionismu, stádium adolescentní přelétavosti



nespokojenost – jakmile je jeden z partnerů zklamán, buď v rovině fyzické nebo na úrovni hlubokého sdílení, nevědomky (nebo vědomě) touží potkat partnera, který ho uspokojí, představivost mu dává nový ráj

Prevenci nevěr Sonet vidí v: 

pokoře – svou lásku uchováváme v křehké váze



schopnosti vždy na druhém vidět, to co je u něj neobyčejné a jedinečné na světě

Plzák (2002) také upozorňuje na fakt, že partner podezíraný z nevěry nemůže svou věrnost dokázat, neboť je nedokazatelná. Žádný vztah není naprosto dokonalý. Nemá smysl se závistivě ohlížet kolem sebe a snít o někom, s kým jsem kdysi flirtoval a přisuzovat mu vlastnosti, které nemá. Vztah, ve kterém je vzájemná důvěra a porozumění, předpokládá prostě určitý stupeň dobrovolné stálosti a věrnosti.

Žárlivost jako reakce na frustraci partnerských očekávání Žárlivost a nevěra často existují v těsném spojení. Psychologický slovník popisuje partnerskou žárlivost jako „úzkost vyplývající z nedostatečného pocitu jistoty týkající se citů milované osoby; žárlivost je zaměřena vůči třetí osobě nebo osobám, které jsou vnímány jako ohrožující, na rozdíl od závisti, kde nejde o lásku, ale pouze o touhu získat věc, rys apod. vlastněný rivalem; mívá tři stádia a) žárlivecký monolog, který postupně přechází v žárlivecký výslech, b) žárlivecké slídění, nečekané

kontroly, příp. za pomoci najatého detektiva, c) žárlivecká agrese, nejprve slovní, posléze i fyzická“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 711) Denis Sonet (1995) žárlivost vnímá jako opak lásky. Žárlivost představuje vlastenecký, majetnický vztah, který má sklon zredukovat partnera na naše vlastní rozměry. Má sklon zničit v druhém vše, čím se od nás liší. Peter Lauster za žárlivostí vidí „strach, že ztratíme to, co milujeme, že už nebudeme milováni, protože mezi nás vstoupí jiný člověk a vezme nám „objekt naší lásky“. Mnozí lidí žárlí i na koníčky svého partnera a nejraději by sami vyplnit veškerý jeho čas i myšlenky. „Extrémní žárlivost je zvláště zřetelným projevem egoismu, ale zároveň i přehnaného strachu, že k sobě nedokážeme partnera dostatečně připoutat“ (Lauster, 1994, s. 31). Podle Katariny Michel (2010) slovenské publicistky zabývající se problematikou mezilidských vztahů žárlivost používá „vyděračských zbraní, což jsou v tomto případě výčitky svědomí. „Kdybys mě skutečně miloval, nestrávil bys beze mě jediný den.“ Ve skutečnosti však znamenají něco úplně jiného. „Bojím se být sama. Nevím si se sebou rady.“ Můj život je tak nudný. Tvou povinností je postarat se o to, abych se cítila lépe. Žárlivost je v podstatě strach malého lidského ega. Jellouschek (2003, s. 83) popisuje žárlivost tak, že: „žárlím, když je pro mě můj partner natolik důležitý, že toužím po vzájemném sblížení a intimitě, ale dotkne se mě, když tuto blízkost a intimitu dává někomu třetímu. Láska mezi mužem a ženou znamená: beru si tě celou a cele se ti oddávám. Tím vzniká zvláštní důvěrný prostor, který patří „jen nám“. Když zažiji, že můj partner sdílí toto přijímání a dávání s někým třetím, mám pocit, že je tento „náš“ prostor ničen. A na to pak reaguji bolestí, smutkem a zlostí – prostě žárlivostí.“ Příčiny žárlivosti Někteří velmi žárliví lidé nemají v pořádku vnitřní pudový svět, ale svůj vnitřní chaos potlačili. Ten se však z hlubin drásá na povrch a ohrožuje svého nositele, který ho proto připisuje svému partnerovi. Jde o tzv. projekci. Někteří mají špatné zážitky ze svých nejranějších vztahů. Byli ponecháni sami sobě – mluví se o zrazených dětech. Celá dětská touha po důvěrném vztahu se nyní zaměřila na partnera a žárlivec na něj snadno přenese i zlost na své trápení. „Tragédie žárlivců není nic jiného, než opětovná inscenace starých vztahových dramat, která prožívali ve svých původních rodinách“ (Jellouschek, 2008, s. 83).

Jellouschek vybízí také k vlastní reflexi. „Mohl jsem dát svému partnerovi záminku, aby se u něj rozvinuly příznaky žárlivosti? Co když jeho její jakoby bezdůvodná žárlivost poukazuje na problémy v našem vztahu?“ (Jellouschek, 2008, s. 84). K žárlivosti lze také partnera dohnat nečestnou hrou, např. flirtováním, nebo (nepřiznanou, ale skutečnou) vnitřní neochotou se partnerovi ve vztahu opravdu oddat. Žárlivost však nelze vnímat jen negativně. Svým původem je přirozenou obranou reakcí na ohrožení vztahu. Lze jí využít i konstruktivně, kdy partnera může vytrhnout z lenosti, setrvačnosti či lhostejnosti. Typy žárlivosti Psychologický slovník rozlišuje žárlivost patologickou, „která je chronická; vzniká samovolně bez jakéhokoliv podnětu ze strany partnera, obsahuje prvky paranoidního bludu, je těžko léčitelná. A žárlivost situační, která se „objevuje v případech, kdy k ní je skutečný důvod, např. prokázaná nevěra partnera; po zvládnutí krize vztahu odezní“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 289). Psycholog Jeroným Klimeš (2005, s. 140) odlišuje ženskou a mužskou žárlivost. „Ženy více reagují na citovou investici partnera, protože představuje ztrátu možné podpory rodiny. Muži žárlí více na sexuální investici partnerky, protože nechtěné dítě znamená, že investují do genů cizího muže.“ Denis Sonet (1995) popisuje mužskou žárlivost jako velmi prudkou, muž se cítí zasažen ve své pýše. Ženská žárlivost je dotěrná a velmi bolestná. Stupně žárlivosti Novák (2009) popisují tři na sebe navazující standardní stupně žárlení, které vedou ke komunikační patologii. Žárlivec začíná žárliveckým dialogem, který často přechází v žárlivecký výslech, na který navazují žárlivecké kontroly, slídění a sledování směřující až k žárlivecké agresi. Žárlivecký dialog začíná prvním žárliveckým osočením, nemá řešení a nikdy nemůže skončit přátelsky. Navíc znehodnocuje pozici toho, kdo žárlí. Nastane žárlivecké vyslýchání, při kterém se žárlivý partner začne chovat jako detektiv. Kontroluje partnera v zaměstnání, prohledává kapsy, ale i osobní prádlo. Žárlivecké slídění nezná mezí a donutí žárlivce k neuvěřitelně pokořujícímu jednání. Finálním stupněm je žárlivecká agrese, a to nejprve slovní, posléze se může objevit i agrese fyzická. Žárlivec ji může obracet jak na svého podezíraného partnera, tak i na osoby, které nemají s problémem co do činění (děti, příbuzní, přátelé, i náhodné osoby).

Příloha 2 – Vývojové úkoly a tematicky významné souvislosti ve věku rané dospělosti (20 – 39 let) Témata

Ženy

Muži

1. vývojový úkol: volba partnera

pragmatičtější a realističtější orientace

romantická orientace

2. vývojový úkol: partnerství - průběh partnerství - přání mít dítě

větší hloubka po intimitě a vzájemné závislosti postoj ženy má větší význam sílí asi do 35 let věku, pak postupně spíše klesá posílení tradiční pohlavní role (dvojí i trojí zátěž) podstatný díl odpovědnosti a starosti

větší úsilí o nezávislost a autonomii (strach z přílišné blízkosti, intimity) postoj muže má menší význam sílí v průběhu rané dospělosti

(často kratší a méně kvalifikovaným)

často delší a kvalifikovanějším

často nižší kvalifikace diskriminace různého druhu, horší plat, kariéra nebývá centrem zájmu musí být zajištěna státem a zaměstnavatelem, už nemá být pouze věcí soukromé iniciativy ocenění a zhodnocení role ženy v domácnosti stejné zacházení a stejný plat

často vyšší kvalifikace méně diskriminace, kariéra je středem zájmu musí být zajištěna státem a zaměstnavatelem, už nemá být pouze věcí soukromé iniciativy ocenění a zhodnocení role muže v domácnosti nevyžadovat změnu bydliště apod.

přání splynout převzít tradiční mateřskou roli bývá bez problému - ty nastávají až s dvojím a trojím zatížením (povolání, domácnost a děti) deprese, poruchy přijímání potravy, projevy hysterie dávat najevo porozumění (a vřelost) a stáhnout se do ústraní

potřeba vymezit se potíže s vykonáváním role nových otců, neboť vlastní výchova je s ní v rozporu

na mezilidské porozumění a přiměřenost konkrétní situaci častěji iniciován ženou materiálně-ekonomické problémy

na právo, zákon a všeobecné povinnosti nepříliš často iniciován mužem emocionální krize o problémy v mezilidských vztazích nepřipadat si neschopný, když partnerka lépe zvládá péči o dítě (nebrat děti jako konkurenta v zápase o partnerčinu náklonnost a pozornost) věcné zájmy (přírodní vědy, technika), sport, soutěžení, konkurenční hry nejprve se vymezit a nalézt svou identitu, pak teprve blízkost a důvěrnost připustit a integrovat femininní součásti osobnosti

- narození prvního dítěte 3. vývojový úkol: rodičovství a péče o děti 4. vývojové úkoly: spojené s povoláním - odborné vzdělávání - pracovní bilance, profesionální životopis požadavky na mimo rodinnou péči o děti požadavky na rodinnou politiku požadavky na zaměstnavatele emocionalita rodičovská role

(psychické) choroby způsoby řešení konfliktů (doporučeníhodná strategie řešení konfliktů: nejde o rovnost, ale o fair play!) morální orientace rozvod období po rozvodu ideální cíle, o jejichž dosažení partneři usilují v péči o dítě (děti)

stáhnout se, aby měl partner možnost naučit se obstarávat děti (nevědomé přání předčit partnera alespoň v péči o dítě)

utváření volného času

sociální kontakty, múzické zájmy (hudba, umění, literatura)

typický sled vývojových úkolů

nejdřív intimita, potom výstavba vlastní identity

(terapeutické) cíle vývoje

připustit a integrovat maskulinní součásti osobnosti

podoby rodiny, jimž dává to které pohlaví přednost, příp. v nich častěji žije

- partnerství dvou kariéristů - žena žije sama nebo s jedním dítětem (různí se podle zemí a oblastí) rozvedená s dětmi, bez nového sňatku

Zdroj: Karsten (2006)

posílení tradiční pohlavní role (menší zatížení domácností a dětmi) druhotné úkoly (hrát si s dětmi)

sociopatie, schizoidie, agresivita, výbušnost vymezit se a stáhnout do sebe, zároveň se agresivně prosazovat

- tradiční rodina s dětmi (manželka nechodí do práce) - nevlastní otec, sešívaná rodin

Příloha 3 – Dotazníkové šetření Dotazník Dobrý den, jmenuji se Denisa Červená a jsem studentkou oboru sociální pedagogika na Filosofické fakultě UK. Chtěla bych Vás touto cestou požádat o vyplnění anonymního dotazníku, který je součástí výzkumu k mé diplomové práci. Tato práce se zabývá očekáváním mladých mužů a žen v partnerském vztahu s důrazem na uspokojování emočních potřeb. V úvodní části dotazníku zjišťuji Vaše osobní údaje a poté se věnuji obecnému pohledu na partnerský vztah. V další části se více zaměřuji na oblast očekávání v partnerském vztahu. V poslední části zjišťuji Váš pohled na uspokojování jednotlivých emočních potřeb v partnerském vztahu. Uvedené emoční potřeby v dotazníku stručně charakterizuji. Vámi zvolenou odpověď z nabízených možností prosím podtrhněte, zvýrazněte, zaškrtněte, popřípadě vypište. Odpovídejte prosím pravdivě, dotazník je zcela anonymní a veškeré údaje budou použity výhradně pro mé studijní účely. V případě zájmu o výsledky mého šetření se obraťte na mou emailovou adresu [email protected]. Předem děkuji za Váš čas a energii, kterou vyplňování dotazníku věnujete. 1. Jste: □ Žena □ Muž 2. Věk: …… let 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? □ Základní vzdělání □ Střední odborné vzdělání – bez maturity □ Středoškolské vzdělání s maturitou □ Vyšší odborné vzdělání □ Vysokoškolské vzdělání 4. Máte v současné době partnera? □ Ano □ Ne 5. Co je pro Vás ve spokojeném vztahu nejdůležitější?

6. Jak by měl/a vypadat Váš ideální partner/ka?

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Následující část věnuji oblasti očekávání v partnerském vztahu 7. S jakými osobními očekáváními do partnerského vztahu vstupujete?

8. Uveďte prosím, jaká očekávání od partnerského vztahu máte v oblasti komunikace.

9. Uveďte prosím, jaká očekávání od partnerského vztahu máte v citové oblasti.

10. Uveďte prosím, jaká očekávání od partnerského vztahu máte v oblasti sexuality.

11. Uveďte prosím, jaká očekávání od partnerského vztahu máte v oblasti materiálního zabezpečení.

12. Uveďte prosím, jaká očekávání od partnerského vztahu máte v oblasti charakterových vlastností a životních postojů.

13. Pokud jste v současné době v partnerském vztahu, uveďte prosím jaká očekávání jsou ve Vašem vztahu skutečně naplňovány?

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------V této části se zaměřuji na emoční potřeby v partnerském vztahu Odpovězte prosím, na kolik souhlasíte s následujícími tvrzeními. 14. V partnerském vztahu je pro mě důležité uspokojení potřeby jistoty a bezpečí (potřeba stálosti, spolehlivosti, pořádku a pravidel ve vztahu a také chápání vztahu jako bezpečného území a prostředí, které nám umožňuje plně se rozvinout). □ □ □ □ □

Naprosto souhlasím Spíše souhlasím Nevím Spíše nesouhlasím Naprosto nesouhlasím

15. V partnerském vztahu je pro mě důležité uspokojení potřeby milovat a být milován (potřeba vzájemné lásky v partnerském vztahu). □ □ □ □ □


16. V partnerském vztahu je pro mě důležitá potřeba komunikace (možnost sdělovat si své vnitřní pocity, dojmy, ale i zážitky z běžného dne a také si vzájemně si naslouchat). □ □ □ □ □


17. V partnerském vztahu je pro mě důležité uspokojení potřeby náklonnosti (výrazem náklonnosti ve vztahu je vzájemná podpora a péče – jsi pro mě důležitý, budu se o tebe starat a budu tu, když mě budeš potřebovat). □ □ □ □ □


18. V partnerském vztahu je pro mě důležité společné trávení volného času (možnost rozvíjení společných zájmů a oblíbených rekreačních činností). □ □ □ □ □


19. V partnerském vztahu je pro mě důležité sexuální naplnění (uspokojení sexuálních a tělesných něžností ve vztahu). □ □ □ □ □


20. V partnerském vztahu je pro mě důležitá potřeba intimity (potřeba důvěrnosti ve vztahu, projevovaná např.: slovy, držením se za ruce, objetím, polibky či jinými důvěrnostmi). □ □ □ □ □


21. V partnerském vztahu je pro mě důležitá upřímnost a otevřenost (odhalit bez obav své pozitivní i negativní pocity a myšlenky, říkat si vše pravdivě a úplně). □ □ □ □ □


22. V partnerském vztahu je pro mě důležitá atraktivita partnera (požadavek fyzické přitažlivosti partnera). □ □ □ □ □


23. V partnerském vztahu je pro mě důležitá potřeba obdivu (projevovat ve vztahu uznání a ocenění mé osoby, např.: různými výrazy lásky: slovy, dárky, zdvořilostí, …). □ □ □ □ □


24. Níže uvedených 10 emočních potřeb prosím ohodnoťte na stupnici od 1 do 10 podle toho, jak důležité je jejich uspokojení ve Vašem partnerském vztahu (na 1. místě nejdůležitější potřeba, na 10. místě nejméně důležitá potřeba). Hodnocené potřeby: … Potřeba jistoty a bezpečí … Potřeba milovat a být milován … Potřeba komunikace … Potřeba náklonnosti … Potřeba rozvíjení společných zájmů a oblíbených rekreačních činností … Potřeba sexuálního naplnění … Potřeba intimity … Potřeba upřímnosti a otevřenosti … Potřeba atraktivity partnera … Potřeba obdivu, oceňování a uznání 25. Pokud jste v současné době v partnerském vztahu, uveďte prosím, které výše uvedené emoční potřeby jsou ve Vašem vztahu skutečně uspokojovány, příp. na kolik % (na 0%, na 10 – 30%, na 30 – 50%, na 50 – 70%, na 70 – 90%, na 100%).

26. Vnímáte rozdíl mezi mužským a ženským pohledem na partnerství? Pokud ano, v čem se liší? □ Ano, liší se v: …………………………………………………………………………………….. □ Nevím □ Ne Ještě jednou děkuji za Váš čas i ochotu při vyplňování tohoto dotazníku.

Seznam příloh. Příloha č. 1 Poruchy partnerských vztahů

Recommend Documents