Seminář římské právo obligační General problem of contracts Úvod V minulém semináři jsme rozvažovali nad tím, zda jsou strany vázány smluvními typy uvedenými v zákoně, nebo zda mohou uzavřít i jiný typ smlouvy. Úkolem dnešním je problematika existence i mimosmluvních povinností při kontraktech. Druhým problémem bude interpretace jednou uzavřených smluv.
Problém 1 Culpa in contrahendo Problémové situace ♦ před uzavřením smlouvy o dílo si nechám zpracovat objednávku a projektovou dokumentaci a pak odmítnu smlouvu uzavřít ♦ způsobení škody při tzv. předváděcí jízdě ♦ uchazeči o zaměstnání bude sděleno, že s ním bude pozítří uzavřena pracovní smlouva a on ukončí stávající zaměstnání ♦ prodám dům, který je určen k demolici a nebudu o tom informovat druhou stranu ♦ uzavřu smlouvo, o které vím, že ji nemohu splnit Generální otázka: zda existuje povinnost na náhradu škody, i v případě, že smlouva nevznikla nebo pokud jedna ze stran nesplnila svou povinnost informovat stranu druhou – ne všechny informace, ale zda smlouva může vůbec dosáhnout svého účelu a jaká rizika jsou s tím případně spojena. Jakou odpověď dávají jednotlivé právní řády:
Římské právo Metus a dolus daly možnost postihnout nepoctivé jednání při uzavírání smlouvy, kdy kontrakt již byl uzavřený. Objevují se i další příklady, viz výše, kdy je poškozen účastník ještě před uzavřením smlouvy. Toto nepoctivé jednání mohlo spočívat v kontraktačním jednání bez úmyslu uzavřít smlouvu. Nevinný účastník takového jednání může utrpět škodu. V římském právu klasickém tedy není takové odpovědnosti za škodu. Ale římskými prameny se nechala inspirovat právní věda druhé poloviny 19. století - na základě D. 18,1,62,1; I. 3,23,5) může podle Iheringa požadovat kupec, který v dobré víře koupil věc vyloučenou z obchodu škodu, a to přesto, že je kontrakt neplatný. Dig. 18.1.62.1 Modestinus 5 reg. Qui nesciens loca sacra vel religiosa vel publica pro privatis comparavit, licet emptio non teneat, ex empto tamen adversus venditorem experietur, ut consequatur quod interfuit eius, ne deciperetur.
Ten, kdo v nevědomosti pokládal zasvěcená místa nebo hroby nebo veřejná místa za soukromá, ačkoli koupě není platná, kupec ale bude moci použít žalobu proti prodateli, aby vymohl to, oč se jeho majetek zmenšil z důvodu, že byl oklamán. Otázka: 1. Proč je koupě neplatná? 2. Když je neplatná, jak je možní, že kupec žaluje actio empti?
Inst. III.23.5. Loca sacra vel religiosa, item publica, veluti forum, basilicam, frustra quis sciens emit, quas tamen si pro privatis vel profanis, deceptus a venditore, emerit, habebit actionem ex empto, quod non habere ei liceat ut consequatur quod sua interest deceptum eum non esse. idem iuris est, si hominem liberum pro servo emerit. Místa zasvěcená nebo posvátná, tedy věci (určené) k veřejnému užívání jako je forum nebo bazilika, marně koupil ten, který věděl, ten, který, protože jsa oklamán prodávajícím a pokládal tyto věci za soukromé nebo světské, koupil, bude mít žalobu z koupě. ... stejné pravidlo se použije, pokud koupil svobodného člověka, kterého pokládal za otroka. Viz také příklad z Digest (P. Dostalík, Texty ke studiu soukr. práva římského, str. 9)
Culpa in contrahendo Teoretickým rozvinutím této úvahy se stala otázka zavinění v předkontraktním jednání – lat. culpa in contrahendo Od chvíle zahájení činnosti, která směřuje k uzavření smlouvy vzniká mezi kontrahenty obligační závazek, tzv. mlčící smlouva. Nedostatek péče při uzavírání smlouvy má za následek vznik odpovědnosti za očividně vydané náklady. Tuto hlavní zásadu rozvinulo soudnictví.
Německé právo Zásada se projevuje v právu německém - § 311 ust. 2 BGB
Francouzské právo Ve francouzském právu je spojeno s dobrou vírou. Pokud bylo kontrahováno bez úmyslu uzavřít smlouvu nebo byla kontraktační jednání bez důvodu ukončena, pak je takové jednání v rozporu s dobrou vírou a proto má druhá strana nárok na vynaložené náklady. Dále na této cestě postoupilo francouzské soudnictví, které trvá na názoru, že uzavírání kontraktu je zneužitím práva a proto jako protiprávní čin zakládá odpovědnost za škodu.
Common Law Právo common law naopak stojí na zásadě smluvní volnosti a nepřiznává nárok na náhradu škody nebo na náhradu nákladů z předsmluvního jednání. Činí tak pouze v případě, že je
provázeno podvodem, který vyústí v omyl druhého kontrahenta nebo se jedná o narušení ustálených zásad kontraktace.
Rakouské právo ♦ § 874 ABGB musí ten, kdo způsobil uzavření smlouvy v důsledku lsti nebo nátlaku, poskytnout zadostiučinění (Genugtuung) za způsobenou újmu – to je otázka podvodu, nikoli culpy in contrahendo ♦ § 878, věty třetí ABGB ten, kdo při uzavření smlouvy nemožnost plnění znal nebo musel znát, má druhé smluvní straně, pokud pro ni neplatí totéž, nahradit škodu, kterou druhá smluvní strana utrpěla v důsledku své důvěry v platnost smlouvy, neboť v takovém případě ten, kdo nemožnost plnění znal nebo musel znát, porušil upozorňovací povinnost ♦ obchodní vztahy zvláštní ochranné povinnosti Sorgfallpflichten, které vznikají například při dlouhodobých obchodních vztazích ♦ informační povinnost (veliké riziko) je dána podle zásad poctivého obchodního styku ♦ odpovědnost za škodu pouze tehdy, pokud nabyl partner přesvědčení, že uzavření smlouvy je jen formalita a zejména tehdy, pokud na základě tohoto přesvědčení prováděl hospodářské dispozice.
Polské právo ♦ před novelou z 14.2.2003 problematiku předsmluvní odpovědnosti pouze ve zvláštních případech: 387 § 2 KC pokud jedna strana věděla o nemožnosti plnění a neinformovala druhou stranu ♦ 72 § 2 KC je strana, která při zahájení nebo vedení předsmluvních jednání porušila dobré mravy, zvláště pak zahájením nebo vedením předsmluvních jednání bez úmyslu uzavřít smlouvu, povinna nahradit škodu Kodeks cywilny stanoví, že pokud během předsmluvních jednání jedna ze stran zpřístupnila druhé straně určité informace s výhradou důvěrnosti a strany si nesjednaly něco jiného, je druhá strana zavázána k nezveřejňování těchto informací a k jejich nesdělování jiným osobám, jakož i k jejich nevyužívání k vlastním cílům. Stranu tvrdící, že její povinnosti v této oblasti byly upraveny jinak, tíží povinnost takovou skutečnost prokázat. Strana poškozená jednáním druhé strany, která porušila závazek důvěrnosti, se může domáhat náhrady škody a vydání prospěchu tím získaného.
České právo obecně v něm institut culpa in contrahendo není upraven. §415 obecná prevenční povinnost § 424 občanského zákoníku, podle kterého za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům, což je možné aplikovat rovněž na škodu způsobenou v důsledku zavinění v předsmluvním stadiu podle mého názoru by se musel prokázat úmysl, což odporuje pojetí culpa (tedy nedbalostního zavinění). a navíc se musí prokázat jednání proti dobrým mravům – neexistuje judikatura. § 42 občanského zákoníku pokud škoda vznikne v souvislosti s neplatným právním úkonem.
obchodní zákoník – odpovědnost za škodu podle ust. § 268 ObZ a náhrada této škody podle ust. §373 ObZ – tato škoda je objektivní (na rozdíl od občana). § 271 obchodního zákoníku nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty, prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda k uzavření smlouvy dojde, či nikoliv. Ten, kdo poruší tuto povinnost, je pak povinen k náhradě škody obdobně podle § 373 a násl. obchodního zákoníku. Povinnost k náhradě škody může být dovozena z obchodních zvyklostí. Teď musíme probrat judikát 29 Odo 1166/2004
§415 poznámky vloženo až roku 1964, mělo nahradit do jisté míry kasuistickou úpravu starší – odpovědnost za zvíře, za náhodu – obecnou, generelní povinností. Navíc byl zdůrazněn princip přednosti prevence před náhradou škody. V následující ustanovení § 416 byla stanovena tzv. zakročovací povinnost omezená ale pouze na úzký okruh případů neodkladně třeba k třeba k odvrácení závažné škody, pokud tomu nebrání závažné okolnosti nebo ohrožení zakročujícího nebo jeho blízkých. §415 byl tak velmi zmírněn. rok 1992 – k ochraně je přibrána i příroda a životní prostředí a byl vypuštěn §416. Tím došlo k rozšíření této preventivní povinnosti na všechny myslitelné případy – měl bych tedy zakročit, pokud vidím, že ♦ někdo nechal otevřené okno v přízemí ♦ řidič odchází od nezamčeného auta ♦ někdo schovává klíč pod květináč ABGB odlišné řešení §1297 ABGB každý musí plnit své povinnosti a dbát podle svých schopností subjektivních práv ostatních. Přijal vyvratitelnou právní domněnku průměrných schopností. Návrh na změnu – zakročit musím pouze tehdy, pokud ♦ nebezpečí je rozpoznatelné ♦ relevantní důvod pro zákrok § vytvořil jsem nebezpečí nebo jej udržuji § blízký vztah mezi mnou a osobou jejíž nebezpečí odvracím nepatrný zásah odvrátí velké nebezpečí Tato koncepce je špatná – příliš velký prostor případů, nedostatečně se rozlišují stupně povinné pečlivosti a opatrnosti, zasahuje se do autonomie vůle, nemohu obecně uložit povinnost k náhradě škody někomu, kdo sám nevnikl do mé sféry zájmů, ani se k povinnosti nahradit škodu smluvně nezavázal. Každý má povinnost chovat se tak aby nevznikla škoda jemu samému, ale ani nikomu jinému. Problém vztahu k vlastní věci a autonomie vůle ♦ Může vlastník zničit vlastní věc? Není to rozpor s §415? ♦ Může kuřák kouřit a ničit si zdraví? I ve vztahu k cizím osobám ♦ Může investor postavit pět nových hotelů a tím snížit ceny ubytování ve městě? Dokonce úmyslně.
♦ Kolize s ust. § 742 jednatelství bez příkazu – tam se nesmí svévolně zasahovat do cizí sféry Naštěstí je široké pojetí modifikováno ust. §420 – k odpovědnosti za škodu je třeba ♦ zavinění ♦ příčinná souvislost Ten, kdo zasahuje má nárok na náhradu škody a na náhradu nutných nákladů.
Závěr a řešení příkladu Domnívám se, že ustanovení §415 není soudem aplikováno vhodně – jedná se o smluvní odpovědnost, jakkoli z neuzavřené smlouvy, viz výše - mlčící smlouva.
Poznámky k §42 Jestliže není uzavřen právní úkon, tak jednak musí dojít k vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na zavinění a jednak ten, kdo to zavinil, že kontrakt nebyl uzavřen, odpovídá za škodu (culpa in cotrahendo). Zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Rozpor s dobrou vírou – např. kontraktační jednání vedená bez úmyslu uzavřít smlouvu.
Problém 2 Interpretace právního jednání Problémové situace ♦ řeknu něco jiného než chci ♦ skutečný úmysl účastníků je jiný než text smlouvy nebo závěti; otázka, čemu dát přednost – textu nebo vůli? § napsal jsem do závěti, že odkazuji zařízení bytu a chtěl jsem odkázat pouze obleky ve skříni § napsal jsem do smlouvy „zlato“ a měl jsem na mysli pozlacený bronz ♦ termín užitý ve smlouvě není formulován jasně – jeden význam je výhodnější pro věřitele, druhý pro dlužníka. Kterému významu máme dát přednost?
Římské právo P. Dostalík, Texty ke studiu soukromého práva římského, str. 22, fr. 7.
Dig. 19.2.21 Iavolenus 11 epist. Cum venderem fundum, convenit, ut, donec pecunia omnis persolveretur, certa mercede emptor fundum conductum haberet: an soluta pecunia merces accepta fieri debeat? respondit: bona fides exigit, ut quod convenit fiat: sed non amplius praestat is venditori, quam pro portione eius temporis, quo pecunia numerata non esset.
Když jsem prodal pozemek a bylo sjednáno s kupcem, že dokud nebudou zcela zaplacena kupní cena, bude se pozemek považovat za pronajatý za určitou sumu. Je otázkou, zda se mají peníze, které přijal kupující považovat za nájemné? Odpověděl jsem, že dobrá víra vyžaduje, aby bylo učiněno, co bylo smluveno. Ale kupec nemá nahradit prodávajícímu více, než kolik odpovídá času do zaplacení celé kupní ceny. Causa Curiana
Interpretační zásady soukromého práva Zásada arbitrárního posuzování nejasnosti smlouvy Zásada jde až do druhého století po Kr. Pokud je nejasnost ve smlouvě, potom se musí vybrat takové řešení, které je méně výhodné pro věřitele, který přijímá slib. Dig. 34.5.26 Celsus 26 Dig. Cum quaeritur in stipulatione, quid acti sit, ambiguitas contra stipulatorem est. Pokud se vynoří nějaká otázka ohledně stipulace, musí být tato nejasnost interpretována v neprospěch stipulátora.
Tato zásada má ten argument, že věřitel rozhodoval v otázce, jaká slova budou použita a pokud vybral nejasné termíny, musí za ten nést odpovědnost on, nikoli dlužník, který jeho slova pouze potvrdil. Viz IV.ÚS 182/01 Dig. 45.1.99.1 Celsus 38 Dig. Si stipulatus hoc modo fuero: " si intra biennium capitolium non ascenderis, dari?", non nisi praeterito biennio recte petam: nam etsi ambigua verba sunt, sic tamen exaudiuntur, si immutabiliter verum fuit te capitolium non ascendisse. Jestliže jsem stipuloval takovýmto způsobem: „ jestliže do dvou let nevystoupíš na Kapitol, slibuješ mi dát“?, nemohu správně žalovat dříve než po uplynutí dvou let. Neboť jestliže jsou slova nejednoznačná, tak přece budou vyslyšena až pokud bude nezměnitelně pravda, že jsi nevystoupil na Kapitol.
Zásada priority vůle Dig. 50.16.219 Papinianus 2 resp. In conventionibus contrahentium voluntatem potius quam verba spectari placuit. cum igitur ea lege fundum vectigalem municipes locaverint, ut ad heredem eius qui suscepit pertineret, ius heredum ad legatarium quoque transferri potuit. Ve smlouvách se má zato, že se má spíše hledět na vůli jednajících než na slova. Tedy jestliže byl obecný pozemek dán obcí jako vectigal takovým způsobem, aby náležel i dědici toho, kdo si jej pronajal, pak věru může být právo dědice (k obecnímu pozemku) převedeno i na odkazovníka.
České právo Poznámky k § 35 odst. 2 V římském právu bylo pokývnutí hlavou bráno jako výslovný právní úkon, jedná se o výtvor české právní vědy, který se niž 50 let udržuje a je přepisován do stále nových komentářů, aniž by měl oporu v zákoně. Výslovné právní úkony musí být interpretovány podle toho, co bylo řečeno. V úvahu se bere i skutečná vůle toho, kdo projev učinil. V případě rozporu má přednost jazykové vyjádření. Nevýslovné právní úkony je třeba vykládat podle toho, co opravdu znamenají. Přihlíží se k vůli toho, kdo učinil právní úkon, a také se chrání dobrá víra adresáta právního úkonu.
Úkoly: 1. Přečíst fragmenty z Digest uvedené v tomto textu a popřemýšlet nad nimi 2. Nastudovat relevantní ustanovení zákona (pokud možno z komentáře) – tedy a. § 35 odst. 2 OZ b. § 415, 416, 420 OZ c. §42 OZ d. ust. § 266 ObZ. e. ust. § 272 ObZ f. čl. 2 odst. 4 Ústavy a korespondujícího ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny 3. Nastudovat judikaturu a. část A pouze opatřit text a jednou přečíst, budeme to postupně dělat spolu b. část B je fakultativní – kde chce, může si judikáty najít a prostudovat je, pokud je samostatně přednese v rámci semináře, dostane zápočet (možno i ve dvojicích).
Judikatura Část A K problému 1 29 Odo 1166/2004
K problému 2 IV.ÚS 189/98 ze dne 28.09.1998 I.ÚS 625/03 ze dne 14.04.2005 IV.ÚS 182/01 Část B Fakultativní část a) nál. 188 sv. 4 b) R 44/79 c) R33/76 – „majetek, který je v jeho bytě“.
