Sedm zemí do pěti let a americký dolar vstává z mrtvých. Odstavené Rusko, závislá Čína a dolar pořád petrodolarem Sedm zemí do pěti let a americký dolar vstává z mrtvých. Ukrajina splnila účel, ISIL dobývá Irák a Sýrii, právě dobývá strategickou Kobani. Turecko dělá mrtvého brouka, Kurdistán se raduje. Ještě musí padnout Asad, pak přijde na řadu Irán a projekt „Nový Střední východ“ bude hotový a dolar zachráněný. Aneb – odstavené Rusko, závislá Čína a dolar pořád petrodolarem. Tak jednoduché! Ale popořádku o tom, jak kamínky zapadají do mozaiky. Hitem prosincových zpráv všech prozápadních médií je oslava slabého rublu. Nízké ceny ropy a sankce zabraly a USA za zdatné podpory Evropy dostávají Rusko tam, kde ho chtějí mít – na kolena. Přemýšlím, jak by se situace vyvíjela, kdyby Janukovyč asociační dohodu Ukrajiny s EU podepsal. Zřejmě by USA „jen“ rozestavěly základny NATO na ukrajinsko-ruských hranicích a další proces cíleného oslabování Ruska by pokračoval „mírnější“ cestou – nějakými klasickými barevnými revolucemi k odstranění Putina (tato snaha pořád běží a oslabený rubl plní i tento účel). Ale Janukovyč nepodepsal a byl spuštěn Majdan a akce „Ukrajina“ proběhla velmi krvavou cestou. Dnes nikoho v USA ani v EU nezajímá, že Ukrajina je před bankrotem, dokonce není zájem ani o její vstup do NATO, protože o Ukrajinu nikdy nešlo. Ukrajina jen plnila účel: oddělit Rusko od Evropy. Znemožnit mu obchodování v evropských zemích, ale především – zbavit Evropu energetické závislosti na Rusku. A jak uvidíme dál, to byl ten nejdůležitější účel. A protože toho mělo být dosaženo za jakoukoliv cenu (a jak jinak, než přes kohoutky na ukrajinském území), Ukrajina by na svou strategickou polohu doplatila ať po dobrém nebo po zlém. „Doplatila“ říkám proto, že vstupem do EU si žádná země nepomohla a nepomůže a Ukrajina obzvláště ne (stačí si připomenout text asociační dohody, nemluvě o tom, že se má stát územím, kam mají být sestěhováni všichni Romové). Ale akce Majdan nakonec posloužila víc, než kdyby Janukovyč podepsal. Z Majdanu se udělalo trumfové eso v rukou USA a EU, ostatní už zařídila média. A svět uvěřil, že Rusko je zlo a Putin je Hitler a proto je třeba se mu včas bránit a kvapem od něj utíkat. K protiruským sankcím byl „důvod“ (jistil to i sestřelený Boeing) a za rok od Majdanu jsme tam, kde jsme – Rusko je od Evropy téměř odděleno, ropu prodává za pakatel a jeho měna padá. Díky tomu americký dolar právě dostává pár kapek živé vody a vidouc, jak se plány daří naplňovat, i optimismus do žil. Ale ještě není čas slavit, ještě je třeba ujít kus cesty. Ale to musíme k jiným zprávám. Bude se zdát, že jsou z jiného soudku, ale nejsou – ono pořád jde jen a jen o ten umírající americký dolar.
Sedm zemí do pěti let A o americký dolar jde už hezkou řadu let, proto už před řadou let vznikl plán na udržení jeho hegemonství a ten právě finišuje. Ukrajina je součástí finále, stejně jako ISIL , Kurdistán, Turecko, nyní aktuálně město Kobani. Předtím to byla řada jiných zemí, u kterých se až s odstupem času vyjevuje, jaké bylo jejich místo v mozaice. Dokonce se ve zcela jiné optice ukazuje i 11. září a jsem dnes přesvědčená, že i to bylo jen kamínkem, ale kamínkem nezbytným – nějakou událostí přece musel ten plán dostat veřejné posvěcení ke startu. A že to plán je a od začátku má jasný cíl, posuďte z této citace jednoho projevu: „V roce 1991 jsem měl setkání s Paulem Wolfowitzem (bývalý prezident Světové banky a v té době 2. náměstek Ministerstva obrany USA, což byla velmi vysoká funkce) a řekl jsem mu, že musí být jistě spokojen s operací Pouštní bouře (Kuvajt). A on mi odpověděl: No, jo, ale ne tak docela, protože pravdou je, že jsme se chtěli zbavit Saddáma Husajna a to se nepovedlo. Ale jednu věc jsme se naučili – zjistili jsme, že můžeme na Středním východě použít svá vojska a Sověti nás nezastaví. Máme teď tak pět až deset let, abychom vyčistili tuto oblast od starých sovětských vlivů dříve, než vstane nová velká supervelmoc, co nám bude moci být rivalem. Rozvrátit celý Střední východ, destabilizovat ho a překreslit jeho mapu, to byla naplánovaná strategie! Deset dnů po 11. září jsem procházel Pentagonem (kde jinde bych tehdy měl být) a zavolal mi velitel pobřežních vod USA, ať přijdu k němu do kanceláře. Tam mi řekl, že chce, abych věděl, že napadneme Irák. Proč? Zeptal jsem se ho, má to nějakou souvislost s teroristickými útoky? Bohužel, je to ještě mnohem horší. Právě jsem dostal toto Memorandum od Ministerstva obrany. Píše se tam, že máme zaútočit a zničit vlády v sedmi zemích do pěti let. Začneme Irákem, pak se přesuneme do Sýrie, Libanonu, Somálska, Súdánu a Iránu. Tohle je oficiální bojový plán? – zeptal jsem se ho. Ano, pane! „ To je citace rozhovorů z roku 1991 a z konce září 2001, jak je popsal americký generál Wesley Clark ve svém projevu v říjnu 2007. Celý projev je známý jako video pod neoficiálním názvem „Sedm zemí do pěti let“ [zde]
Dovolím si ještě jednou zopakovat slova bývalého prezidenta Světové banky Paula Wolfowitze : „Ale jednu věc jsme se naučili – zjistili jsme, že můžeme na Středním východě použít svá vojska a Sověti nás nezastaví. Máme tak pět až deset let, abychom vyčistili tuto oblast od starých sovětských vlivů dříve, než povstane nová velká supervelmoc, co nám bude moci být rivalem“. A zdůrazňuji, že jsou to slova z roku 1991! Není to tématem článku, ale – nemáte teď také dojem, že USA své 11. září velmi potřebovaly ? Hned v říjnu po útoku na WTC byl napaden Afgánistán (a dosud se USA snaží mít v něm kontrolu – je to tzv. podbříšek Ruska, tedy pro Rusko citlivé místo) a pak už pokračovalo to, co všichni znají: Po Kuvajtu (1991, pokus o svrhnutí S. Husajna a potvrzení, že na Gorbačova je spolehnutí a Sověti opravdu nechávají v této oblasti USA volnou ruku) přišel na řadu Afghanistán (říjen 2001). Další: Irák (2003 a svržení Husajna), Sýrie (2011 a občanská válka),) Libanon (strategické území pro Izrael a Sýrií a věčné boje, v roce 2006 cedrová revoluce). Dále se USA angažují v Africe: Súdán (1996 útoky kvůli pobytu bin Ládina na tomto území, v roce 2003 povstání). Pod názvem „Arabské jaro“ jsou do hry zatahovány další africké státy: Libye (2011 a svržení Kaddáfiho), Egypt (2011 a svržení prezidenta Mubaraka). Také nevynechejme Alžír (1991 svržení prezidenta a dosud vojenská vláda a výjimečný stav) a Maroko (od roku 1999 vládne král Mohamed IV ., který má s USA dobré vztahy, proto o Maroku moc neslyšíme). Etiopie je rovněž přítel USA (v roce 1991 se odvrátila od Sovětů a stala se hlídačem amerických zájmů přes války se sousední Eritreí ). V hledáčku USA je dále Somálsko (vstup americké armády v roce 2007) a na zcela opačné straně je to dokonce i Pákistán, soused Afganistanu a především Ruska (Al-Kájida, atentát na Buthovou v roce 2007, čerstvě vražda dětí). Dlouho jsem nechápala souvislosti angažování se USA v těchto zemích. U bohatých na ropu jsem měla klasické vysvětlení, že jde o energetické zdroje, ale u Somálska, Súdánu, Etiopie aj. mi souvislosti unikaly. Ale stačilo se pořádně podívat na mapu:
Evropská unie i Arabské jaro mají stejný účel – rozšiřování vlivu USA směrem na Východ Odmysleme si ropu a vidíme jiný strategický zájem USA ve zmiňovaných zemích. A tím jsou hranice, které se měly dostat pod kontrolu USA a které se se přesně podle plánu měly rozpínat směrem k sevření Ruska ze všech stran. A tak co se v Evropě děje od pádu berlínské zdi přes EU, to v Africe a
na Blízkém východě probíhá jako Arabské jaro. A když se po několika letech od spuštění plánu podíváme na mapu, tak od severu Evropy k jihu Afriky jsou téměř všechny země pod kontrolou USA, a to včetně důležitých moří . Ve zcela jiném světle se tak ukazuje jih Evropy a je jasno, proč Španělsko a Řecko nikdy nesměly padnout, ale naopak stát se co nejvíce závislými vazaly. Ve zcela jiném světle se ukazuje sever Afriky (Maroko, Alžír, Libye, Egypt) a stejně tak její východ (Súdán, Etiopie, Somálsko – a nemůžu nepodotknout: je náhoda, že právě Súdán byl druhou africkou zemí, kde se objevila Ebola a že právě ve spřátelené Etiopii se konala konference Za sjednocení Afriky v boji proti Ebole?? [zdroj] – ono na primitivní lid stačí jednoduchý prostředek k poslušnosti a ke vzhlížení k Američanům jako k bohům , protože „náhodou“ mají lék).
Když si prohlédneme pobřeží Středozemního moře, tak kolem dokola jsou téměř (!) všechny země pod kontrolou USA (EU) a v nich ani stopa po nějakých sovětských, potažmo ruských zájmech. Až na dva (a dnes už vlastně tři) zádrhele. A těmi jsou Libanon, Sýrie a dnes už i Turecko. Kromě toho, že se už dlouho hovoří o obrovských zásobách ropy a plynu ve vodách kolem Řecka a Kypru, je Černé moře strategickou tranzitní a vojenskou oblastí, kde plány hatí jen Libanon a Sýrie, ale o tom později. Když půjdeme z Afriky dál na Východ, tak vidíme, že USA mají pod kontrolou i celé Rudé moře, protože z druhé strany to jistí Saudská Arábie a Izrael. A s Rudým mořem ovládají i Arabské moře a Suezský průplav!
Projekt „Nový Střední východ“ a „Sedm zemí do pěti let“ jede podle plánu a předtím, než dojde k velkému finále, kterým bude Irák a Sýrie a pak Írán, se jednak před Ruskem jistí přibližováním NATO základen k jeho hranicím (proto ta angažovanost na Ukrajině, v Afganistanu a v Pákistánu) a
jednak pracuje na tom, aby Rusko nerostlo, nejlépe aby ekonomicky zkolabovalo – za žádnou cenu se nestalo konkurenční velmocí. Proto ve spolupráci se SA ty nízké ceny ropy! Na další mapě se jasně ukazuje, proč je Ukrajina tak důležitá a proč si Putin dovolil moc, když k Rusku připojil Krym. Plán byl, aby Ukrajina a s ní i další moře, tentokrát Černé, byly plné základen NATO a staly se součástí USA-EU hranic s Ruskem. A Ukrajina měla být „dokončena“ dříve, než se stane aktuálním Turecko, kterému je v plánu určena role alias Ukrajina a hlavní role hned vedle Sýrie a Iráku. Když si mapu projdete od severu k jihu optikou členských zemí EU a optikou Arabského jara, tak od svého zahájení se plán velmi posunul. Celá Evropa, včetně zemí bývalého sovětského svazu, je sjednocena do EU a dnes vojensky i hospodářsky už je celá pod vlivem USA, od Norska až ke Gruzii a Azerbajdžanu – až právě na tu Ukrajinu a Krym, na čemž se pořád pracuje. A až na Černé moře! Celý sever a západ Afriky je pod kontrolou USA, ale brzdou k ovládnutí celého Středozemního moře a brzdou v dalším ovládnutí i Blízkého východu, je právě Sýrie a Irák. A aktuálně Turecko, země vrcholně strategická! Turecko je sousedem Sýrie, Iráku a Iránu a má dobré vztahy s Ruskem. A přes Černé moře to má kousek ke Krymu. A to Krymu ruskému, nikoliv NATO Krymu. A to je to, čeho se Putin dopustil nejvíc a co mu nelze odpustit (zradil NWO, viz [zde] ). Černé moře se Krymem stává větší překážkou, než jaká byla v souvislosti s rolí Turecka očekávána.
Turecko je totiž zásadním bodem, přes který se Evropa má stát energeticky nezávislou na Rusku, resp. ruské energetické zdroje mají být odsunuty na vedlejší kolej. Ono se tím zabíjejí dvě mouchy jednou ranou, protože obojí je žádoucí.
Putin zrušil South stream, petrodolar se raduje Článek jsem začala tím, že hitem prosincových zpráv je oslabený rubl. Ale větším hitem by měla být jiná prosincová zpráva, a to prohlášení Putina o zrušení dostavby plynovodu South stream. Jinými slovy – plyn a ropu jižní cestou (přes Černé moře) Rusko do Evropy dodávat nebude (severní cesta, Nord stream, kudy proudí ruský plyn do Německa, je hotová a funguje). South stream měl vést dnem Černého moře do Bulharska, přes Srbsko, Maďarsko, Slovinsko a Rakousko do severovýchodní Itálie
a další odbočky měly směřovat do Chorvatska, Makedonie, Řecka a Turecka. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 2010 a dokončen měl být příští rok. Po připojení Krymu k Rusku se ale USA-EU rozhodly na Putina přes South stream tlačit. Co se EU od Krymu nakřičela, že South stream je právně špatný, co se nazakazovala, aby Rakousko, Maďarsko a Bulharsko stavbu zrušily, co se jim navyhrožovala! Nejvíce kritizováno bylo Maďarsko, které přesto od dostavby do poslední chvíle neustoupilo, zatímco Bulharsko ohlásilo konec už v červnu – „Bulharská vláda na žádost Bruselu pozastavila práce na plynovodu South stream“ [zde] Až nakonec dostavbu zrušil sám Putin. A hned na to na tříhodinové konferenci říká, že ruská krize potrvá maximálně dva roky a že pak svět opět bude potřebovat ruské energetické zdroje. Putin pochopil, že vůbec nešlo o kohoutky přes ukrajinské území, ale že od začátku jde jen a jen o odstavení ruského plynu z evropských odbytišť. Proto ne oslabený rubl, ale především odstoupení Ruska od dalších dodávek plynu do Evropy je tou živou vodou pro americký dolar! Energetická závislost Evropy na jiných, než ruských zdrojích, a Rusko zbavené odbytišť a tím ekonomicky oslabené – dílo se daří. K South streamu nemůžu nedodat, že jako úplný výsměch se jeví aktuální postoj EU v čele s A.Merkelovou. Byla to ona, kdo nejvíce volal po zastavení dostavby South streamu, ona nařizovala jeho ukončení a když Putin prohlásil, že v dostavbě pokračovat nebude (některé servery to popisují jako pýchu a uraženost, jiné jako trest pro Evropu, která jiný zdroj nemá a do roku 2015 ani mít nebude), je to opět Merkelová, kdo Bulharsku nařizuje, aby dostavbu vyžadovalo! Jinak Rusku hrozí soudy a sankce za nedodržení smluv nikoliv jen vůči Bulharsku, ale vůči celé EU! Takže poté, co je Rusko ekonomicky oslabeno hospodářskými sankcemi a nízkými cenami ropy, přijdou na řadu ještě sankce za nedodržení smluv! Dolar dostává živou vodu a vstává z mrtvých. Kdo by si ale myslel, že důvodem jsou jen americké břidlice (se kterými se jistě pro Evropu počítá), ten se mýlí. Zrušení South streamu je přiblížením se k plánu, který aktuálně plní ISIL a k úkolu, který má splnit Turecko. Na další mapě je zobrazeno území, které ovládá ISIL. To území vede přes Irák a Sýrii (opět dvě mouchy jednou ranou?), ale kromě toho nepřehlédněte město Kobani na hranicích s Tureckem. Toto syrské město a Turecko jsou dalšími klíčovými body:
Ukrajinský Majdan a ISIL plní stejný úkol – ropa a plyn V roce 2013 měla Ukrajina podepsat asociační dohodu s EU, na Janukovyče se tlačilo ze všech stran a věřilo se, že do konce roku bude ruka v rukávě. Nastal tedy čas zaměřit pozornost na finální bod celého plánu, kterým jsou Sýrie a Irák. A Turecko. Islámský stát existuje od roku 1999, ale až v roce 2013 se silně radikalizoval. A nějakou „náhodou“ poté, co v květnu 2013 navštívil americký senátor McCain příští vůdce ISIL a na přátelských setkáních se s nimi i fotil [článek]. Ještě jednou se podívejte na předchozí mapu: červeně je vyznačena oblast, kde je ISIL nejradikálnější: jsou to Sýrie a Irák (v Iráku především ta území, kde se těží ropa) a hranice s Tureckem – město Kobani. Po celý rok 2014 jsou hlavními zprávami v médiích akce ISIL – jejich rozpínavost a dobývání ropných terminálů. A protože Janukovyč nepodepsal, celý rok posloucháme i o Majdanu na Ukrajině. Situace je ale taková, že mezitím, co je úkol „Ukrajina“, který se nepodepsáním asociační dohody zkomplikoval, jen dotahován do konce (a to za každou cenu, i za cenu její fašizace), úkol „Sýrie, Irák, Turecko“, který byl v souladu s plánem odstartován, jede bez ohledu na „nehotovou“ Ukrajinu dál. A to přesto, že letošní rok přinesl komplikaci, se kterou se ani náhodou nepočítalo, a to ztrátu Krymu. Ale jak Ukrajina tak ISIL jsou o hranicích, o sféře vlivu pod kontrolou USA, o odstavení Ruska a o přivlastnění si všech východních energetických zdrojů. Projekt, jak do Evropy dostat ropu a plyn a Rusko přitom zcela vyřadit, existuje od roku 2002 a je to plynovod Nabucco. Podívejte se na jeho trasu a s ní na země, odkud a kudy mají být plyn a ropa do Evropy 1) čerpány a 2) vedeny. A kromě Egypta, Iráku a Iránu s jejich zdroji v ní nepřehlédněte strategickou pozici Sýrie a Turecka:
Můžete to vidět i na další mapě, kde je zřetelná i trasa zrušeného South streamu. (A všimněte si i těch žlutě označených cest, které ukazují, kudy do Evropy teče ruský plyn právě přes Ukrajinu a
na kterém je Evropa naprosto závislá, včetně Nord Streamu, který byl v listopadu 2011 již otevřen. Jsou to cesty, u kterých Putinovi stačí kdykoliv zavřít kohoutky, což se po jeho odstoupení od dostavby South streamu – vnuceném mu EU – může kdykoliv stát):
Kaspický uhlík pro Evropu vede přes Turecko, blízkovýchodní uhlík pro Evropu vede přes Turecko. Turecko v hlavní roli a velký Majdan na obzoru Dlouho jsem se domnívala, že cílem energetické nezávislosti Evropy na Rusku, o kterou USA a jejich evropským přisluhovačům jde, je závislost Evropy na amerických břidlicích. K tomu určitě dojde, protože jinou alternativu Evropa mít nebude, než draze nakupovat americké energie – obzvláště, když Putin odstoupil od South streamu a Nabucco skončil fiaskem. Ale to ne americké břidlice mají dodávat energii do Evropy, Evropa má být závislá na ropě kaspické a především blízkovýchodní. A to s tím, že ať z amerických břidlic či z Blízkého východu, vždy půjde o energie za americký dolar. Proto už v roce 2002 vznikl projekt Nabucco. Je to dosud nepostavený plynovod, který měl snížit závislost Evropy na ruském plynu a měl do Evropy přivést kaspický plyn z Ázerbájdžánu. Jen přes Ukrajinu ale pošle Rusko do Evropy 120 miliard kubíků plynu ročně, zatímco kapacita Nabucca by měla nanejvýš 31 miliard kubíků. Pokud by ale došlo i k připojení Iránu, kapacita by byla plně pokryta jen z jeho zdrojů. A protože iránské zdroje jsou pro Evropu v nedohlednu a kaspické dodávky by byly nedostačující, stavbu Nabucca Evropa ve svém zájmu a proti vůli USA oddalovala. Největším problémem pro Nabucco ale bylo Turecko, které požadovalo možnost až 15 procent plynu odčerpávat pro své potřeby. Po létech vyjednávání s EU se nakonec tohoto požadavku vzdalo. (poznámka: také vám ve věci vstupu do EU přijde podobnost oddalování u Ukrajiny a Turecka čistě náhodná??)
V roce 2009, kdy s podmínkami přepravy souhlasily i Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Rakousko, došlo k podepsání dohody o stavbě plynovodu Nabucco. Turecký premiér to označil za historický okamžik a EU očekávala, že první plyn touto, na Rusku nezávislou cestou, přijde do Evropy už v roce 2014. A to i přesto, že – jak bylo tehdy řečeno – „zbývá ještě vyřešit řadu otázek, z nichž nejpalčivější je ta, z kterých nalezišť bude vlastně plyn pro Nabucco čerpán“. Pro začátek se počítalo s ázerbájdžánskými zdroji s tím, že v Kaspickém moři jsou další veliké zásoby ropy a plynu, jejichž objem těžby se bude postupně navyšovat. V létě 2013 však přišla šokující zpráva: Fiasko pro EU a USA, projekt Nabucco končí, Evropa bude i nadále závislá na ruském plynu [více]. Namísto plynovodu Nabucco si totiž Ázerbájdžán vybral pro přepravu plynu do Evropy Transjadranský plynovod TANAP-TAP, který povede od tureckých hranic přes Řecko a Albánii do Itálie. Zdůvodnil to nižšími investičními náklady a vyšší cenou plynu na Jihu. EU a obzvláště USA byly v šoku, Putin se radoval. O stavbě plynovodu South stream se sice rozhodovalo už v roce 2007 a zpečetěna byla v roce 2010 – bez ohledu na Nabucco – ale dle mého byla schválena jen proto, že kaspický plyn by nenaplnil kapacitu potřebnou pro Evropu a jen na tak dlouho, dokud by se Nabucco nenapojil na jiné zdroje ropy (Irák, Irán, Egypt), pak by došlo k odstavení Ruska. Navíc byl South stream chválen s tím, že ruský Gazprom v něm bude mít jen 50% podíl a dalších 50% si rozdělí německá, italská a rakouská společnost. A samozřejmě byl South stream schválen pod vlivem velkých očekávání od plynovodu Nabucco. A najednou bylo po všem. Pod taktovkou USA však ani po zrušení Nabucca EU nevzdala hledání cest, jak vyšachovat ruský plyn z Evropy. Opět po dlouhých jednáních s Tureckem nakonec měsíc předtím, než Putin oznámil ukončení South streamu, podepsal turecký prezident Erdogan závěrečné dokumenty, potřebné k výstavbě plynovodu TANAP-TAP, s kterým přišel Ázerbájdžán. Koncem října 2014 tak bylo posvěceno, že stavba TANAP-TAP může začít. První kaspický plyn má být touto cestou dopraven v roce 2018 do Turecka a v roce 2019 z Turecka do Evropy [více]. Ale i plynovod TANAP-TAP má vést tak, že obchází Rusko a v podstatě je obdobou Nabucca:
Když shrneme projekty Nabucco, South stream a TANAP-TAP, tak EU má pořád problém splnit přání USA zbavit Evropu energetické závislosti na Rusku. Navíc, ať už šlo o Nabucco či půjde o TANAPTAP, vždy k tomu Evropa potřebuje Turecko. Turecko si je toho vědomé a diktuje si podmínky, zatímco EU s ním hraje šachy (tím se vysvětluje nejen proč Turecko pořád není členem EU, ale vysvětlují se tím i nedávné pokusy o barevnou revoluci i v Turecku). K dodávkám pro Evropu ze Saudské Arábie se Evropa potřebuje dostat v prvé řadě přes Sýrii. Sýrie totiž hlídá ruské zájmy ,
proto z jedné strany brání, aby to nešlo přes Středozemní moře (na pobřeží Středozemního moře je spolu s Libanonem právě proto tím zmiňovaným zádrhelem a zároveň zemí, ve které jediné Rusko neopustilo postsovětský antisionistický vliv) a z druhé strany hlídá, aby to nešlo ani přes Turecko . Stejným problémem je Irák, spojenec Sýrie (navíc plný ropy) a potažmo Irán (největší bojkotář amerického dolaru a rovněž plný ropy, se kterou si ovšem chce nakládat po svém, nikoliv jí jen živit petrodolar). A jsme doma a víme, proč najednou vznikla tak radikální odnož IS. Proč tato odnož dobývá ve velkém právě Sýrii a Irák, proč dobývá právě ropné terminály a proč se právě řítí na tak bezvýznamné městečko, jako je syrské Kobani na hranicích s Tureckem. A proč se z Turecka (s druhou největší armádou v NATO) najednou stává v bojích proti ISIL mrtvý brouk. A proč se z něj naopak stává spojenec nejen Ruska, ale i ISIL. Turecko totiž pochopilo to, co vědělo už dávno – že má být hozeno přes palubu. A že je na něj připravený takový Majdan, že ten ukrajinský byl opravdu jen lehká „viróza“ (slovy našeho prezidenta). Chce se mi dodat, že země přepravující ropu a plyn mají stejnou smůlu jako ty, které ropu a plyn mají – z obojího si zisk přivlastnily USA.
Všechny cesty vedou do Kobani a Ceyhanu. Aliance NATO na straně Kurdistánu, pomáhá i Česko Zde musím vložit několik citací z českého mainstreamu k událostem kolem Kobani a k postoji Turecka vůči ISIL. A některým autorům věřím, že upřímně nechápou, co se vlastně děje. „Bitva o Kobani může přepsat dějiny Blízkého východu“ říká dle mého správně titulek jednoho blogu, ve kterém autor m.j. píše: Kobani – město, které ještě před několika týdny nikdo jiný než Kurdové nebo obyvatelé Sýrie prakticky neznal. Nyní tohle jméno skloňují média ve všech koutech naší planety, CNN počínaje a čínskou CCTV konče. V Kobani už přes měsíc zuří těžké boje mezi nedostatečně vyzbrojenými Kurdy a krvelačnými bojovníky z Islámského státu, kteří mají děla, rakety i tanky. Proč ale Spojenci vynakládají tak velké úsilí, které denně stojí Washington a další země miliony dolarů, přitom výsledek není vůbec jistý? Odpovědí je několik. Kobani, venkovské město, ve kterém před vypuknutím bojů žilo 45 tisíc lidí, je de facto poslední baštou Kurdů, a pokud by je Islámský stát dobyl, otevřela by se mu cesta k obsazení celého území podél 1200 kilometrů dlouhé turecko-syrské hranice. Fatální následky by to pak mělo především pro samotné Kurdy, které džihádisté vraždí na potkání, uřezávají jim hlavy a vypichují oči. Vítězství by navíc posílilo pozici Islámského státu, který ke Kobani posílá další a další bojovníky. Celému světu by totiž ukázal, že ho nedokážou zastavit ani nálety, do nichž se zapojují i nejmodernější americké stíhačky. V neposlední řadě by IS získal kontrolu nad oblastmi, přes které by do Turecka mohl v mnohem větším množství pašovat ropu a za ni inkasovat další miliony dolarů. Turecké pokrytectví – na turecko-syrské hranici každý den sledují boje v Kobani tisíce kurdských uprchlíků i turečtí vojáci. Kanony jejich tanků míří sice k pozicím IS, ale nikdo nevystřelí. Ankara, v minulosti jeden z klíčových spojenců NATO, odmítá Kurdům pomoci a zaútočit na džihádisty. Urputnost Turků, s jakou odmítají ustoupit, vyvolává další spekulace. Proč IS propustil desítky zadržovaných Turků, zatímco Američanům, Britovi i iráckým novinářům uřezával hlavy a videa z
jejich poprav rozeslal do celého světa? Proč dokonce propustili příbuzné chalífa IS, držené v tureckých věznicích či nemocnicích? A proč se na svobodě ocitlo celkem 180 islámských radikálů, z nichž někteří měli britské, makedonské či švýcarské pasy a všichni se hned zapojili do bojů v Iráku a Sýrii? Ankara na volání syrských Kurdů o pomoc prakticky nereagovala. Dokonce ani Spojené státy nedokázaly přimět Ankaru, aby aspoň poskytla své letecké základny k úderům proti IS. Dodnes tak musí startovat z Bahrajnu, Kataru a dalších zemí na Arabském poloostrově. Turkům hraje masakrování Kurdů, kteří jsou napojeni na Kurdskou stranu pracujících PKK, v Turecku zakázanou a označovanou za teroristickou, do karet. I proto Turecko nadále kritizuje americké dodávky zbraní a munice Kurdům v Kobani. A naopak, Ankara bez povšimnutí nechává vedoucí členy tzv. syrské opozice, ať už představují Frontu al-Nusrá, tedy al-Kájdu v Sýrii nebo dokonce Islámský stát, popíjet v istanbulských kavárnách“ [více] „Turecko spojencem NATO i IS – ostuda aliance.Turecká vláda již několikrát veřejně naznačila, že nebude spolupracovat s NATO při případných vojenských krocích proti IS, dokud džihádisté nebudou dobývat přímo jeho hranice. A pokud má ještě někdo pocit, že by snad IS mohl Turky napadnout, jistě bude zklamán. Turecko naopak nenápadně posiluje spojenectví s IS a nepovolilo silám NATO mobilní základnu na svém území. A jestli to ani doposud nestačilo médiím a zpravodajským službám k tomu, aby začala prověřovat, zda Turecko nepáchá válečné zločiny, je k údivu, co si Turecko může vůči NATO dovolovat. Turecko již celé týdny propouští zajatce – ortodoxní muslimy či dokonce přímo členy IS výměnou za své lidi zajaté organizací. Mimo jiné takto propustili muslima, který vraždil v severní Evropě a byl v Turecku dopaden. Turecko, které se snaží genocidu ze začátku minulého století umlčovat, tak možná nenápadně projevuje svojí vděčnost. . IS se s Tureckem dohodl na vybudování ambasády. Takže Turecko tím liberálně uznalo IS jako oficiální a plnohodnotný národ. Se svými kroky vlastně přímo proti NATO postupuje Turecko dál. Turecko a IS na hranicích nepustí Kurdy do Kobane. Turci a islamisté bok po boku na hranicích kontrolují Kurdy a nepustí je ani s vodou, ani s jídlem přes hranice Kobane. Adekvátní by bylo Turecko vyloučit z aliance a ze všech případných jednání o vstupu do EU. S ním by totiž přišel ještě vyšší vliv islámu do Evropy“ [více] Je to zmatek a kdo se v tom má vyznat, že? Přitom je to úplně jednoduché – USA se rozhodly pořádný kus Turecka obětovat ve prospěch nového Kurdistánu. Hranice Turecka tak, jak jsou, už nemají platit a Kurdové, žijící tu v Sýrii, tu v Iráku a v Iránu a z veliké části i v Turecku, mají mít svůj nový veliký a oficiálně uznaný stát, a to na úkor zmenšení Sýrie a především Turecka a na úkor přerozdělení Iráku . Vznik velikého Kurdistánu je cílem. Kurdistánu, který bude vděčný za rozšíření své země natolik, že nebude bránit v tranzitech ropy a plynu jakýmkoliv směrem, jako dosud Turecko, a stane se oddaným slouhou USA. Turecko, stejně jako Ukrajina, doplácí na své strategické tranzitní postavení a stejně jako Ukrajina stojí před volbou: má obětovat kus své země pro vznik Kurdistánu či se raději spojit s ISIL? Které zlo je pro něj menší, když už jej USA postavily (stejně jako Ukrajinu) před nutnost volby ? A vůdcům IS je možná od začátku jasné, že mají jen splnit USA zájmy a že jakmile dokončí rozvrat ve všech třech zmiňovaných zemích, přestane se NATO tvářit, že nemá sílu k jejich poražení a že všechny sliby (včetně islamizace Evropy) byly jen polní tráva. Ostatně, už teď se ze všech stran ozývá, že „největší nebezpečí pro svět představuje Islámský stát“. A možná IS na tuto hru přistoupil
s tím, že z ní pro sebe vytěží své. A IS asi tuší, že je jen otázkou času, kdy NATO ve spojení s Kurdistánem zaútočí na stejné islámisty, se kterými si nyní jen čistě opticky neumí poradit (což je přímo do očí bijící fakt). Pro potvrzení, že cílem je vznik velkého Kurdistánu nemusíme chodit daleko, stačí se podívat do Česka a opět na jednu citaci z českého tisku i s postojem našeho prezidenta a ministra Zaorálka: „Z pardubického letiště krátce před polednem odletěla další dodávka munice pro Kurdy bojující s ozbrojenci z hnutí Islámský stát. Americké armádní letadlo veze více než 5000 nábojů pro pancéřové pěsti. Už dříve bylo z Česka na pomoc Kurdům přepraveno osm milionů kulometných nábojů. Kurdy v boji proti radikálům z organizace Islámský stát letecky podporuje koalice vedená Spojenými státy. Český prezident Miloš Zeman v polovině října řekl, že Česká republika by měla proti IS postupovat razantněji a Kurdům na obranu proti islamistům poskytnout vedle munice také zbraně. Kurdové zranění v bojích s radikály na severu Iráku by se v budoucnu mohli léčit v českých lázních, uvedl v rozhovoru s jejich představiteli při listopadové návštěvě Iráku ministr zahraničí Lubomír Zaorálek“ [zdroj] (poznámka: citace jsou kráceny, zdůrazněné části – autorka článku) O čem tedy bylo to přátelské setkání senátora McCaina s budoucími vůdci ISIL v květnu 2013, když dnes všechny státy NATO aliance nemají větší problém, než jak ISIL porazit?
A není něco divného na skutečnosti, že NATO, které si tolik troufá na Rusko, prohrává s nějakým ISIL a na pomoc proti němu mobilizuje a podporuje Kurdy? Velmi mi to připomíná podporu fašistů na Ukrajině (včetně toho, že i je jsme u nás léčili). Turecko si dosud, stejně jako Ukrajina, žilo vcelku v pohodě – ať šlo o jakýkoliv plynovod, Turecko vždy mělo napojení na ruský zdroj, ale také na
iránský. Ústředním bodem dodávek do Turecka je město Ceyhan, protože je to město s hotovými tranzitními cestami z Blízkého východu. Ceyhan navíc leží u Středozemního moře a je to z něj kousek do syrského Allepa, takže po ovládnutí Ceyhanu stačí odstranit Assada a do Evropy může putovat i katarská a saudsko-arabská ropa. A Ceyhan leží na stejné hraniční linii, jako syrské město Kobani. Nabízí se otázka: Je útok na syrské Kobani způsobem, jak se dostat k tureckému Ceyhanu a tím ovládnout hranice Turecka se Sýrií a zlomit tím obě překážky v cestě blízkovýchodních energií do Evropy? Protože proč čekat na plynovod TANAP-TAP, když stačí zrušit Turecko a Sýrii v dnešní podobě, na části jejich území zřídit Kurdistán a cesta blízkovýchodního uhlíku do Evropy bude takřka hotová. A proč do Evropy neposlat i katarský, saudsko-arabský a izraelský uhlík, když stačí zrušit Asada a využít město Ceyhan a trasa do Evropy bude rovněž takřka hotová. Kobani a Ceyhan a syrsko-turecké hranice, o to teď jde. Ve vloženém videu můžete znova vidět mapu operací ISIL kolem Kobani a můžete v něm slyšet i vyjádření Pentagonu, že americké nálety nemohou zachránit Kobani od jeho převzetí pod vládu ISIL, ač lidi v této zemi čekají nevýslovné zločiny proti lidskosti, dokud ISIL nezvítězí: https://www.youtube.com/watch?v=RwQ6VkgmW-A#action=share A vkládám další mapu, na které můžete vidět polohu tureckého Ceyhanu, ze kterého není třeba do Evropy dlouhých staveb (a čekání), protože pevninou je to kousek a než bude na pevnině hotovo, tak poslouží moře, tentokrát už bez překážky jménem Asad. Vláda USA už schválila plán na dodávky energií do Evropy z Kataru přes SA , Jordánsko, Libanon a – Ceyhan! (Ještě si tam dosaďte polohu Cobani a je jasno):
Sýrie, Irán i Turecko o plánu vědí od roku 2006 Teď se musím vrátit na úplný úvod a připomenout video, ve kterém Wesley Clark v roce 2007 pronesl svůj projev „Sedm zemí do pěti let“. Komu se nechce vracet na začátek, tak znova vkládám odkaz [zde] a tentokrát v něm doporučuji čas od cca 5:55, kde W. Clark říká: „A to je, proč se nám to hroutí v Iráku. Protože Sýrie a Irán ví o tomto plánu“ Nevím, jaké pohnutky vedly W. Clarka, dříve slouhy Pentagonu, k jeho projevu. Třeba se v něm opravdu hnulo svědomí a myslel to upřímně. Ale pochybnosti vzbuzuje fakt, že svůj projev pronesl rok poté, co na veřejnost pronikly mapy z roku 2006 na překreslení hranic Blízkého východu. Ty mapy se dostaly i do Turecka, které z nich bylo v šoku. Mapy zakreslují hranice Blízkého východu Předtím a Potom:
Vidíte ten Kurdistán, který má zabrat kus Turecka, Sýrie a Iráku? A kterému teď pomáhá celá NATO aliance včetně Česka?
Americký dolar se raduje předčasně Jestli o plánu z roku 2006 ví Sýrie, Irán a Turecko, zcela jistě o něm ví i Rusko. A dost možná o něm vědí i vůdcové ISIL. A tak nám vznikla klasická situace, že když se dva perou, třetí se může smát. USA chtějí „přeprat“ Rusko a stůj co stůj ho chtějí odstavit z pozice světového hráče. A jak dnes jinak, než přes energetické zdroje. K tomu USA potřebují nejen odstavení Ruska z energetických trhů , ale především vlastnit maximum světových energetických zdrojů. Proč, to je jednoduché: pořád musí platit, že kdo chce ropu a plyn, musí si nejdříve pořídit americký dolar. Protože jiný způsob sebezáchrany USA nemají a hrozí jim totální bankrot. Pro své plány potřebují ovládnout celou Evropu ekonomicky tak, aby obchodovala jenom s nimi (už je téměř hotovo) a energeticky tak, aby byla závislá jen na zdrojích pod jejich kontrolou – ať už to bude americko-kanadský břidlicový, či kaspický nebo blízkovýchodní zdroj. Ideální by bylo, kdyby se i Čína stala závislou na energiích za dolary. Proto oslabený rubl a odstoupení Putina od South streamu vlévá petrodolaru krev do žil, ale vyhráno nemá. Majdan na Ukrajině skončil připojením Krymu k Rusku – velká čára přes rozpočet. A Majdan v Turecku se právě vyvíjí směrem, že země s druhou největší armádou v NATO je nejen vstřícná k ISIL a chce tento stát, který už má kontrolu nad většinou blízkovýchodních energetických zdrojů, uznat a získat ho na svojí stranu. Zároveň Turecko vede stále přátelštější jednání s Ruskem – a média to komentují: Erdogan se setkal s Putinem, jde o událost srovnatelnou jen s připojením Krymu k Rusku. No aby ne, když Turecko je ve stejné situaci, jako Ukrajina a když barva Černého moře dostává zcela jiný odstín poté, co byl Putin v Turecku přijat s královskými poctami: https://www.youtube.com/watch?v=0R-L7HMBOHE https://www.youtube.com/watch?v=LlLRmdKReZA&list=UUFU30dGHNhZ-hkh0R10LhLw Bohužel, pro svět to neznamená nic jiného, než že USA budou sahat po tvrdších prostředcích, než je fašizace Ukrajiny, muslimizace Evropy či Kurdistán na Blízkém východě, aby dosáhly svých cílů. A Putin se bude bránit. A vypadá to, že bránit se bude i Turecko. Válka o záchranu petrodolaru je rozehraná a USA hrají vabank s celým světem. Hloupá Evropa tomu do třetice v dějinách sekunduje. Vlaštovky evropského prozření mají sice i tuto podobu, ale obávám se, že je pozdě: „10.12.2014 – Neblahá zpráva vydaná dnes ruským Generálním vedením ozbrojených sil (GRU) pro Kreml konstatuje, že naléhavá schůzka prezidenta Putina a francouzského prezidenta Francoise Hollanda v sobotu ráno v Moskvě se konala proto, že francouzský Generální direktorát pro vnější bezpečnost (DGSE) zjistil, že Obamův režim plánuje „spektakulární teroristickou událost“ [více] Sledujme vývoj kolem Kobani a Ceyhanu a sledujme postoje nejen Ruska, ale i Turecka. Jestli se země s druhou nevětší armádou v NATO rozhodla raději spojit s uměle USA vytvořeným nepřítelem a dokonce se spojit i s Ruskem, čeká nás opravdu celosvětový Majdan. Ale co jiného lze čekat od zoufalce před bankrotem, kterým jsou USA. Jeden americký redaktor ve svém článku m.j. píše: “Kdyby USA znaly jiný způsob, jak si udržet světovou moc, než je válka, dávno by ho použily. Ale protože k oslabení Ruska a ke kontrole Číny tak, aby se rozvíjela jen tolik, kolik jí bude dovoleno, nevede jiná cesta, než kontrola nad světovými energetickými zdroji a základny NATO co nejblíže ruských a čínských hranic, stojí svět před velikou válkou k udržení hegemonie petrodolaru“. Chceš ropu, kup si dolar, jinak si ani neškrtneš. A to platí a bude ještě tvrději platit i pro Evropu, která se plně vložila do služeb USA.
Celá situace velmi připomíná svět po krachu na NY burze v roce 1929 a následnou 2.WW. I tehdy se USA spojily s kýmkoliv – se Stalinem i Hitlerem. Podporovaly genocidy z obou stran s tím, že se nakonec přidají k vítězi. A dnes – křesťané, muslimové, dokonce opět i židi, perte se, USA to potřebují! A na úplný závěr: na poslední mapě [zde] si všimněte polohy Izraele. V USA a v Evropě je hotovo, v Africe také, už zbývá dostat pod kontrolu jen malý kousek světa na té mapě. Všechna „konspirační“ povídání o Velkém Izraeli a o anglo-americko-sionistickém propojení možná už se nebudou jevit tak konspiračními. Účelem článku není pohled na Islámisty, Kurdy a další. Účelem je osvětlit, jak si jedna země dělá s celým světem co chce. A pro své zájmy používá stále stejný scénář: „Udělat problém a pak řešit problém“, či „Využít, použít a odkopnout“,až jsme ve finále všichni oběťmi. Hlavním účelem článku je osvětlit, jak všechna světová dění jsou jen kamínky v mozaice jedné celosvětové moci. Bůh ochraňuj svět. S použitím zdrojů [zde] a [zde] 29.12.2014 – doplňuji o dvě velmi související informace: 1) Po krachu South Streamu se 8. prosince Turecko a Rusko dohodly na výstavbě plynovodu mezi oběma zeměmi, Gazprom už založi společnost pro jeho výstavbu. Zatím bezejmenný plynovod je už částečně hotový. Čerstvě založené společnosti Gazprom-Russkaja stačí položit potrubí po dně Černého moře a protáhnout je Tureckem až na řeckou hranici [více]. (Černé moře tím opět nabývá na důležitosti, protože tohle se asi líbit nebude) 2) Titulek „Boje v Iráku pomáhají nezávislosti Kurdistánu a zahraničním ropným společnostem“ – Kurdistán za poslední tři roky (!) už uzavřel řadu smluv se zahraničními naftařskými společnostmi, včetně Exxon mobil, Total oil či Chevron, a to přesto, že Baghdád je zásadně proti. Kurdistánu se podařilo pomocí kamionů a tankerů velké množství ropy připravit na export,navzdory prohlášení Baghdádu, že jde o nezákonné aktivity. Potrubí pro export je nyní hotově a miliony barelů přes něj byly odeslány do středomořského přístavu Ceyhan, k prodeji stále nedošlo. Tankery, obsahující 2 miliony barelů kurdské ropy, čekají na kupce, kteří se ale bojí kupovat, protože Baghdád chce žalovat každého, kdo tuto ropu koupí. Kurdové mají odhadem 45 miliard ropy a plánují export 400 tisíc barelů denně“ [zdroj]. A nejbohatší ložiska jsou kolem města Kirkuk, které se má stát součástí -Kurdistánu! – Pozorovatelka –
