Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s.
ANALÝZA ZADLUŽENOSTI KLIENTŮ VE VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY
Praha 2012
Autor analýzy: Mgr. Monika Otmarová Zajištění realizace výzkumu: realizační tým projektu Reintegrační program Plus
Poděkování: SPJ děkuje klientům z věznic Jiřice a Vinařice, kteří souhlasili s účastí na výzkumu a poskytli tak cenné informace pro jeho zpracování. SPJ taktéž děkuje odborným pracovníkům věznic za vřelou podporu a pomoc při organizaci výzkumu.
Tato analýza vznikla v rámci projektu Reintegrační program Plus (CZ.1.04/3.1.02/43.00084), který je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Hlavním cílem projektu je zvýšit šanci na sociální a ekonomickou (re)integraci osob ve výkonu trestu odnětí svobody a po výstupu z výkonu trestu vracejících se do kraje Ústeckého a Středočeského, včetně osob hlásících se k příslušnosti k romskému etniku, mladistvých a mladých dospělých. Prostřednictvím projektu dojde k posílení klíčových kompetencí potřebných pro vedení života bez konfliktu se zákonem a potřebných ke zlepšení postavení na trhu práce a celkové integraci do společnosti: posílení právního vědomí, finanční gramotnosti a schopnosti řešit své zadlužení, posílení odpovědnosti za svůj život, motivace k plnění svých povinností aj. Partneři projektu: Vězeňská služba ČR, Probační a mediační služba ČR.
Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o. s. (SPJ), je nestátní nezisková organizace, která působí v ČR již 17 let v oblastech prevence kriminality a efektivního řešení následků trestných činů. Mezi hlavní služby SPJ patří asistované zaměstnávání, reintegrační a motivační programy, osobní asistence na svobodě, dluhové poradenství a vzdělávání odborníků. Za dobu existence SPJ prošlo sdružením přes 10000 klientů a realizovalo se více než 40 projektů. Více informací na: www. spj.cz.
ISBN 978-80-904116-3-0 © Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s., 1. vydání. Praha 2012.
Předmluva Do rukou se vám dostává unikátní analýza věnující se problematice zadluženosti osob ve výkonu trestu odnětí svobody, která vznikla začátkem roku 2012 na základě dotazníkového šetření mezi klienty vykonávajícími svůj trest ve věznicích Jiřice a Vinařice. Analýza byla vytvořena v rámci projektu Reintegrační program Plus a zahrnuje výsledky dotazníkového sběru dat se 43 klienty, v nichž se odsouzení vyjadřovali zejména k otázkám týkajících se míry a struktury jejich zadluženosti, ke svému chování vůči věřitelům, schopnostem postupovat v řešení své zadluženosti a výběru strategií pro řešení problémů s dluhy po propuštění. Studie potvrdila několik alarmujících skutečností, jež však nejsou pro ty, kteří se problematice vězeňství věnují, velkým překvapením: klienti velmi často nemají o svých dluzích přehled, chybí jim základní povědomí o možnostech, jak předejít eskalaci zadluženosti během pobytu ve vězení a ani nemají výraznější představu o možnostech řešení problémů s dluhy na svobodě. Během pobytu ve vězení žijí v představě, že ve výkonu trestu své dluhy řešit nemohou a také jsou vůči pohledávkám věřitelů „chráněni“. Odsouzení tak s věřiteli zpravidla nekomunikují, úřední korespondencí se nezabývají, a pokud mají v úmyslu řešit své dluhy, pak většinou až po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Analýza poukázala na další problém reintegrace odsouzených: ve výkonu trestu odnětí svobody, na který společnost vynakládá nemalé finanční prostředky s vírou, že pachatelé během pobytu ve vězení dospějí k nápravě, zůstává otázka dluhů obvykle neřešena, dluhy rostou a problém naopak eskaluje, aniž by byl systematicky řešen. Se skutečnostmi, plynoucími z analýzy, se setkáváme v podobě rozličných příběhů našich klientů, jejich představ o budoucím životě a plánech, jak bude vypadat jejich situace po propuštění, které s námi sdílejí. V kurzech a v rámci poradenství, jež SPJ ve věznicích klientům nabízí, se tématu řešení zadluženosti cíleně věnujeme. Snažíme se klienty směrovat k větší aktivitě a seznamovat je s postupy, které mohou využít jak během výkonu trestu, tak po propuštění. V roce 2011 jsme pracovali s více než 2 200 klienty, přičemž s téměř 920 z nich právě během jejich pobytu ve vězení. Programy a poradenství zaměřené na oblast zadluženosti, resp. jejího řešení, byly součástí naší práce s více než 40% z těchto klientů. Kurz řešení zadluženosti a finanční gramotnosti absolvovalo v loňském roce ve věznicích téměř 180 klientů a poradenství k otázkám zadluženosti zajišťované našimi právníky a dluhovými poradci využilo 210 klientů. Z našich zkušeností vyplývá, že nejčastějšími tématy, s nimiž odsouzení do dluhové poradny v jednotlivých věznicích přicházeli, byly právě obavy z exekucí a zájem získat informace, jak v konkrétních případech postupovat (práva exekutora, doručování písemností, průběh exekuce movitého majetku), dále možnost využití tzv. osobního bankrotu, informace o tom, které dluhy spadají do společného jmění manželů a které ne, sepsání žaloby na snížení výživného vzhledem k výkonu trestu či obava ze situace, která nastane po propuštění z výkonu trestu. Přestože spolupráci s řadou výše zmíněných klientů můžeme považovat za úspěšnou (podařilo se nastartovat jejich aktivní přístup k řešení situace a měli jsme možnost je v některých případech sledovat i po jejich propuštění), je zřejmé, že obdobné programy jsou jen pověstnou „kapkou v moři“. Řešení situace zadluženosti lidí ve věznicích vyžaduje systematické kroky, k nimž bychom touto analýzou rádi přispěli.
Mgr. Lenka Ouředníčková místopředsedkyně sdružení
Zadluženost vězňů - Analýza I. Úvod Půjčování peněz samo o sobě nepředstavuje problém, naopak podporuje spotřebu, a tudíž i růst ekonomiky. Zadluženost lze do určité míry chápat jako normální stav, který se týká celé společnosti. Ovšem ve fázi, kdy dlužníci přestávají být schopni své závazky splácet a jejich výdaje jsou vyšší než příjmy, se zadluženost dostává do patologické formy - mění se v předluženost a dochází k naprostému ekonomickému zhroucení dlužníků. 1 Takových případů bohužel přibývá geometrickou řadou - půjčování peněz se stává rizikovým společenským jevem a předlužení začíná mít negativní vliv na společnost. Za nejčastější příčiny předluženosti lze považovat:
1) Nedostatečnou finanční gramotnost – neznalost příjmů, výdajů, zásad hospodaření. 2) Nedostatečné sociální kompetence – snadná ovlivnitelnost, zkratkovité jednání, konzumní styl života. 3) Krize – ztráta zaměstnání, ztráta v rodině, rozpad vztahu, nemoc. 4) Neschopnost oddalovat své potřeby – možnost mít hned vše, bez ohledu na to, zdali danou věc skutečně potřebuji, což představuje rizikový faktor pro osoby, které mají problém ovládat své chování a jednání. Řadu těchto charakteristik lze spatřovat v životech či osobnostech lidí, kteří se nacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody. Lze tedy po právu konstatovat, že se v situaci předluženosti nalézá značná část odsouzených, a to nejen během výkonu trestu odnětí svobody, s tímto problémem se s daleko větší intenzitou střetávají zejména po svém propuštění z věznice a přechodu do běžné společnosti. Předluženost odsouzených je jedním z výrazných faktorů, který značně přispívá k opakovanému páchání další trestné činnosti a snižuje šance na nekriminální chování odsouzených osob v jejich budoucím životě (Pokud odsouzení své dluhy a další finanční závazky neřeší již v průběhu výkonu trestu, může ignorování tohoto problému vést po propuštění k nárůstu rizika tzv. šoku ze svobody.2).
II. Cíle výzkumu Výzkumné cíle předkládané analýzy je možné rozdělit do několika oblastí: 1)
Zjistit míru a strukturu zadluženosti osob ve výkonu trestu.
2)
Zmapovat postoje odsouzených osob k půjčkám a zadlužování.
3)
Získat informace o chování zadlužených osob ve výkonu trestu vůči věřitelům.
4)
Zjistit, nakolik racionálně dokážou osoby ve VTOS postupovat v řešení svojí zadluženosti.
1
Na dlužníka je pohlíženo jako na předluženého, jakmile lhůta splatnosti jeho finančních závazků přesahuje 30 dnů. Předluženost je třeba odlišit od zadluženosti – to je ještě stav, kdy je člověk schopen dostát všem finančním závazkům v řádných časových lhůtách. Do předluženosti se ovšem prakticky kdokoliv může dostat velmi snadno, stačí nezaplatit jednu splátku úvěru a v tom okamžiku se dlužná částka zvyšuje často o řadu procent nebo vysokou pokutu a člověk se snadno ocitne v dluhové pasti. 2
Šok ze svobody je způsoben nedostatkem kompetencí a nedostatečně funkčními sociálními vazbami ve spojení s potřebou řešit na svobodě aktuální „běžné“ problémy i problémy nakumulované a neřešené během výkonu trestu (Valeš, F.: Mezi vězením a komunitou, 2008).
-1-
5)
Zjistit míru znalostí o možných formách pomoci řešení zadluženosti ze strany sociálních organizací mezi osobami ve VTOS.
6)
Zjistit zamýšlené strategie osob ve VTOS pro řešení svých problémů s dluhy po propuštění.
III. Metoda výzkumu Jako nástroj ke sběru dat sloužil dotazník, který proškolení tazatelé vyplnili se 43 respondenty – osobami ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznicích Jiřice a Vinařice. Sběr dat proběhl na podzim roku 2011.
IV. Popis výzkumného souboru Výběrový vzorek respondentů byl tvořen 43 muži ve věku od 19 do 51 let, průměrný věk byl 31 let. Základní vzdělání mělo 44 % osob, 47 % respondentů bylo vyučeno, 7 % dotázaných mělo střední vzdělání, 1 osoba dosáhla vysokoškolského vzdělání. Většina respondentů (70 %) byla svobodných, 8 osob bylo rozvedených a pouze 5 mužů bylo ženatých. Téměř polovina respondentů (49 %) byla k právě vykonávanému trestu odnětí svobody odsouzena za majetkovou trestnou činnost, 16 % za maření úředního rozhodnutí, 12 % za neplacení výživného, 9 % za násilnou trestnou činnost, 7 % za nedovolenou výrobu a distribuci omamných látek (u některých odsouzených došlo k souběhu odsouzení za více trestných činů). Na tuto otázku neodpovědělo 6 osob. Pokud se jedná o výskyt recidivy ve výběrovém souboru, pak prvotrestaný byl pouze jeden muž, ostatní byli již k výkonu trestu odnětí svobody odsouzeni opakovaně – minimálně podruhé, nejvýše dvanáctkrát. Nejčastěji se mezi respondenty jednalo o druhý trest odnětí svobody, a to za obdobnou trestnou činnost, jako tomu bylo v případě prvního odsouzení.
V. Analýza dat Téměř tři čtvrtiny (72 %) dotázaných nemá přehled o celkové výši svých dluhů, přehled o svých věřitelích nemá více než polovina (54 %) respondentů (4 osoby na tuto otázku neodpověděly).
-2-
Dotazovaní byli také požádáni, aby se pokusili kategorizovat své dluhy – četnosti jednotlivých druhů finančních závazků byly následující (s tím, že u téměř tří čtvrtin (74 %) respondentů se jednalo o souběh více typů finančních závazků):
V souvislosti s předchozími údaji, kdy většina respondentů nemá přesný přehled o výši svých dluhů a věřitelích, bylo pouze 37 % dotázaných schopno konkrétněji specifikovat subjekty, ke kterým se vztahují jejich finanční závazky – jednalo se o bankovní instituce, úvěrové společnosti, zdravotní pojišťovny, stát a náhrady škody. Podobná zjištění se týkala také konkrétní výše dluhů – pouze 33 % respondentů bylo schopno uvést celkovou výši svých dluhů: nejnižší činila 14 495 Kč, nejvyšší udávaná dlužná částka byla 600 000 Kč, v průměru se jednalo o částku 233 785 Kč. Potvrzuje se předpoklad, že odsouzení nemají přehled o vlastních finančních závazcích, nevědí, kdo jsou jejich věřitelé a na základě jakých smluv jsou zadluženi. Více než polovina (67 %) dotázaných si je ale vědoma, že jejich dluhy jim během pobytu ve vězení narůstají. Zdali došlo k nárůstu jejich dluhů během výkonu trestu nevědělo 21 % respondentů, 12 % dotázaných odpovědělo, že se jim dluhy během VTOS nezvýšily.
-3-
Co se týče zadluženosti vězňů způsobené půjčkami, 14 osob do dotazníku uvedlo, že je bez půjček. V analýze byla tato skutečnost zohledněna a z otázek, které se týkají struktury půjček a postojů odsouzených k půjčkám, byla tato skupinu osob vyčleněna. Ohledně důvodů, které respondenti pro půjčku peněz uváděli, byly získány tyto odpovědi s následujícími četnostmi (viz graf). Nejčastěji se respondenti zadlužili kvůli nedostatku finančních prostředků obecně, pouze v jednom případě byl jako důvod půjček přiznán nákup věcí, které dotázaný chtěl mít, ale nutně je k životu nepotřeboval. Vyskytly se i důvody kategorie „jiné“ (někteří blíže specifikovali např. drogy, zadlužení matky, apod.).
Více než polovina (66 %) z těch, kteří přiznali, že si půjčili finanční prostředky, uvedla, že půjčku vždy dopředu zvažovali v souvislosti se svými příjmy a z toho vycházejícími možnostmi ji potom splácet, 24 % dotázaných rozvahu mezi příjmy a schopností splácet zvažovalo jen v některých případech a 10 % respondentů tuto úvahu neprovedlo nikdy. To, že si někdy v minulosti půjčili peníze a již předem věděli, že své dluhy nebudou mít z čeho splácet, přiznalo 7 respondentů. Vice než polovina dotázaných (51 %) se při nedostatku finančních prostředků při žádosti o půjčku v první řadě obrátila na své bezprostřední okolí (37 % na příbuzné, 14 % na známé). 28 % osob využilo služeb bankovních ústavů a 21 % dotázaných se obrátilo na úvěrové společnosti. Pouze třem respondentům v jejich žá-
-4-
dostech nebylo vyhověno (vždy se jednalo o žádost půjčky směrem k příbuzným, s další žádostí se pak obrátili na jiné osoby ve svém okolí nebo na bankovní instituce). Na otázku, zdali si při uzavírání půjčky uměli spočítat, kolik celkově nakonec zaplatí (kolik činí všechny náklady na půjčku), odpovědělo 66 % respondentů kladně, odpověď „spíše ano“ zazněla u 19 % respondentů, pouze dva dotazovaní přiznali, že údaje o celkových nákladech na půjčku jim byly spíše nejasné. Dva respondenti si tuto sumu spočítat nedovedli, jeden na tuto otázku nedokázal odpovědět.
Úroveň finanční gramotnosti vybraných osob ve výkonu trestu zjišťovala i další otázka, a to jestli respondenti porozuměli vždy všemu ve smlouvě o půjčce. 37 % z nich odpovědělo, že ano, 34 % spíše ano, 13 % spíše ne, 16 % respondentů nerozumělo ustanovením ve smlouvě o půjčce.
Zjišťoval se také převládající emocionální stav respondentů v okamžiku rozhodování o půjčce: 36 % dotázaných vypovědělo, že se necítilo být v rozrušení ani pod tlakem, 24 % osob odpovědělo, že se pod tlakem ani v rozrušení spíše necítilo, 16 % respondentů přiznalo, že se spíše cítilo být pod negativním tlakem a v rozrušení, a 24 % osob se přihlásilo k tomu, že při rozhodování o půjčce bylo v tomto negativním emocionálním stavu. To, že se v minulosti vyskytly okamžiky, kdy dotazovaní nebyli schopni platit splátky půjčky, přiznalo 81 % respondentů. 29 % z nich odpovědělo, že o této skutečnosti vždy informovalo své věřitele, ve většině případů toto učinilo 26 % respondentů. Naopak tuto informaci před věřiteli ve většině případů zamlčelo 16 % respondentů a 29 % dotázaných své věřitele neinformovalo nikdy.
-5-
Pokud respondenti při své neschopnosti splácet kontaktovali věřitele, pak se na splátkovém kalendáři s věřitelem vždy dohodlo 16 % dotazovaných, ve většině případů se s věřitelem dohodlo 28 % respondentů. Naopak s věřitelem se na splátkovém kalendáři většinou nedohodlo 13 % dotazovaných a k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem nedošlo vůbec u 28 % případů (zbývající neposkytli odpověď). Pokud došlo k dohodě na splátkovém kalendáři, 18 % respondentů tvrdilo, že se jim dohodnutý splátkový kalendář vždy dařilo dodržovat, 24 % dotazovaných vypovědělo, že se jim to dařilo ve většině případů. O opačné zkušenosti, kdy se většinou splátkový kalendář dodržovat nedařilo, vypovědělo 15 % dotazovaných a 27 % z nich vypovědělo, že v plnění splátkového kalendáře vůbec nebyli úspěšní (zbývající neposkytli odpověď). Pokud dotazovaní v minulosti narazili na problém, že nejsou schopni půjčku splácet, pouze dva respondenti uvedli, že vyhledali sociální pomoc zabývající se řešením dluhové problematiky (kurátor, mentor, občanská poradna atd.). Ostatní se na sociální službu s takovou žádostí o pomoc neobrátili a více než polovina z nich (55 %) uvedla, že o takové možnosti vůbec neví (V ostatních případech důvod neuvedli nebo v ojedinělých případech deklarují, že „nebyl čas“ či „nepomohlo by to“.). Zkušenosti s nákupem zboží u podomních prodejců má pouze 16 % respondentů, 79 % dotazovaných u nich nenakupovalo (dva neodpověděli). Pokud se jednalo o zkušenosti s lichvou, téměř tři čtvrtiny (72 %) respondentů tvrdí, že tuto zkušenost nemají. Přiznalo ji 26 % dotazovaných (1 respondent neodpověděl) – většině respondentů, kteří tuto zkušenost přiznali, pak bylo ze strany lichváře vyhrožováno zabavením majetku (62 %), 23 % osob vypovědělo, že se je lichváři snažili dostat do dluhové pasti (např. poskytnutím dalšího úvěru). Proti oso-
-6-
bám spojeným s lichvou v trestním řízení vypovídali pouze tři dotazování, pět na tento dotaz neodpovědělo, ostatní odpověděli, že v takovém trestním řízení nevypovídali. Další otázky se zabývaly aktivitou, resp. pasivitou vězňů při řešení jejich dluhů. To, že již začalo se splá cením finančních závazků, uvedlo 42 % respondentů (většinou splátkami ze mzdy, když ve VTOS pracují), ovšem 49 % respondentů ještě splácet nezačalo (4 neodpověděli). Drtivá většina dotazovaných (90 %) si uvědomuje, že své finanční závazky splácet nezvládá. V době, kdy byl s osobami ve výkonu trestu vyplňován dotazník, 16 % respondentů uvedlo, že jedná s věřiteli o vytvoření splátkového kalendáře, 19 % osob uvedlo, že je v tomto ohledu v kontaktu jen s některými z věřitelů. Většina z nich (63 %) s nimi o této otázce v době sběru dat nejednala (jedna osoba neodpověděla). To, že na dotazovaných byla někdy v minulosti vymáhána půjčka soudem či exekutorem, přiznalo 65 % dotazovaných, 23 % osob odpovědělo záporně (zbývající osoby neposkytly odpověď). Komunikaci se soudem či exekutorem se v minulosti bránilo 37 % dotázaných, 51 % respondentů uvedlo, že komunikaci s těmito institucemi neodmítali (zbývající osoby neposkytly odpověď). Návrh na povolení oddlužení podalo (ale neúspěšně) 9 % dotázaných, 65 % respondentů tento návrh nepodalo, 19 % respondentů vypovědělo, že o této možnosti neví. Žádost o prominutí dluhu vůči Vězeňské službě ČR podali pouze dva respondenti (jeden úspěšně, druhý bez úspěchu). Tuto žádost se nepokusilo podat 77 % respondentů, o této možnosti nemá informace 14% respondentů (zbývající osoby neodpověděly). Kontaktovat sociální pomoc při řešení zadluženosti v průběhu nebo po výstupu z VTOS má v úmyslu 74 % respondentů, 14 % dotázaných o tom zatím neuvažovalo, dva dotazovaní svoji situaci chtějí řešit sami (jeden neodpověděl). Skutečnost, zda odsouzení někdy v minulosti využili při řešení své zadluženosti nějakou formu sociální pomoci ze strany sociálních služeb, zjišťovala otázka č. 24 dotazníku – více než polovina (55 %) respondentů v tomto případě vypověděla, že o takové možnosti vůbec neví. Z odpovědi na otázku č. 36, která se zaměřovala na budoucí strategie odsouzených při řešení jejich zadluženosti (během a po výstupu z VTOS), byl však získán výsledek, že takovou sociální službu hodlají využít téměř tři čtvrtiny (74 %) respondentů (viz výše). Jedním z možných vysvětlení takto rozporných výsledků může být také skutečnost, že samotný obsah dotazníku respondentům poskytl informace o nabízeném druhu sociální pomoci, kterou mohou vyhledat při řešení své zadluženosti. Pokud se jedná o hodnocení dopadů zadluženosti odsouzených na jejich osobní a pracovní život, byly zjištěny následující četnosti u jednotlivých důsledků – viz graf (přičemž někteří respondenti vybrali více možností):
-7-
Pouze 12 % respondentů uvedlo, že je v kontaktu se svými věřiteli v průběhu VTOS, 23 % dotázaných je v kontaktu jen s některými z věřitelů a více než polovina (53 %) osob se svými věřiteli v průběhu VTOS nekomunikuje (zbývající neodpověděli). Tomu odpovídá i způsob nakládání s úřední korespondencí týkající se dluhů: 30 % respondentů odpovědělo, že tuto korespondenci nemá, a 16 % dotázaných se jí ve VTOS nezabývá. Podobné výsledky byly zjištěny také v případě stavu písemné dokumentace k finančním závazkům dotazovaných (smluv o půjčkách apod.), kdy více než polovina (56 %) dotazovaných uvedla, že ji nemá, pouze v částečné podobě jí disponuje 33 % respondentů, jeden z odsouzených uvedl, že ji má v kompletním stavu (zbývající neodpověděli). Co se týče postoje odsouzených k pocitu odpovědnosti za dluhy a povinnosti je splatit, téměř všichni respondenti se vyjádřili, že se cítí zodpovědní za své finanční závazky a také cítí povinnost je splatit (70 % do tázaných vyjádřilo tuto odpovědnost bezvýhradně, 26 % respondentů ji spíše pociťuje). Pouze jeden respondent se této zodpovědnosti zříká (jeden neodpověděl).
Téměř polovina (46 %) respondentů ale své dluhy hodlá řešit až po výstupu z VTOS, ještě v průběhu výkonu trestu má v plánu svoji zadluženost řešit 33 % dotázaných, u 16% osob se vyskytla odpověď „nevím“.
Ve skutečnost, že dokážou své dluhy vyřešit vlastními silami bez cizí pomoci, věří 21 % dotázaných, spíše ve vlastní síly než v cizí pomoc v otázkách řešení dluhů věří 26 % respondentů. Přesvědčení, že své dluhy vyřešit bez pomoci nezvládne, vyjadřuje více než polovina (53 %) respondentů (14 % nezvládne a 39 % spíše nezvládne).
-8-
Polovina respondentů (50 %) svoji zadluženost jako potenciální rizikový faktor pro opětovný návrat do výkonu trestu odnětí svobody nevidí. Za spíše nepravděpodobné toto riziko považuje 10 % respondentů. To, že se mohou ocitnout opět ve vězení v důsledku své zadluženosti, za spíše pravděpodobné považuje 7 % dotázaných. Odpověď „nevím“ se vyskytla u 31% dotázaných. Pouze jeden respondent vyjádřil přesvědčení, že ho dluhy přivedou zpět do výkonu trestu.
V rámci výkonu trestu pracuje 26 % dotázaných. Ti uvedli, že jejich plat míří na platby sociálního a zdravotního pojištění (100 %), nákladů trestního řízení (100 %) a plnění vyživovacích povinností (36 %). Na splácení osobních dluhů míří část platu u 64 % z těch, co v průběhu VTOS pracují. Zájem o práci ve výkonu trestu odnětí svobody, ale bez možnosti její realizace, uvedlo 65 % dotázaných.
-9-
VI. Závěr Z výsledků analýzy je patrné, že úroveň finanční gramotnosti v komunitě odsouzených není vysoká (což ovšem platí pro českou společnost obecně). Odsouzení mají nízké povědomí o výši a struktuře svých dluhů, věřitelích i o možnostech řešení své zadluženosti. Ačkoli většina respondentů vypověděla, že měla přehled o celkových nákladech na půjčku, často se i přesto řada z nich v průběhu času dostala do fáze, kdy půjčku nebyli schopni řádně splácet, což jim způsobilo další problémy (i proto, že nenavázali včasnou komunikaci s věřiteli). Za těchto okolností by tedy bylo užitečné zadlužené osoby ve výkonu trestu informovat a přesvědčovat o tom, že v případě neschopnosti splácet je efektivnější obrátit se na příslušného věřitele a domluvit se s ním na řešení, než ignorovat vzniklé problémy. Řada odsouzených totiž žije v představě (jak vyplývá i z výsledků analýzy), že během výkonu trestu nemají možnost řešit své finanční závazky, s věřiteli nekomunikují, úřední korespondencí se nezabývají a pokud mají v úmyslu řešit své dluhy, pak většinou až po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Na druhou stranu, jak vyšlo najevo ze získaných dat, se ale nezříkají zodpovědnosti za své dluhy a většina z nich alespoň verbálně vyjadřuje snahu je v budoucnosti splatit. Osoby ve výkonu trestu ovšem nabývají mylného pocitu, že jejich dluhy jsou v současné době daleko, a proto je většinou žádným způsobem aktuálně neřeší. Často nemají ani dostatek informací o tom, na koho by se mohly s žádostí o pomoc při řešení své zadluženosti obrátit, nemluvě o tom, že v řadě případů nemají ani dokumentaci, která se vztahuje k jejich dlužným závazkům. Po propuštění z výkonu trestu jsou ale dříve či později konfrontovány se svými dluhy a jejich výší a to, že je během výkonu trestu neřešily, pak výrazně zkomplikuje či dokonce znemožňuje jejich snahu o znovuzačlenění do běžné společnosti. Odsouzení jsou po svém propuštění v této souvislosti jen málo motivováni k vyhledávání legálního zaměstnání - ocitají se totiž v situaci, kdy jim hrozí exekuce formou srážek ze mzdy. Často pak volí spíše nelegální zaměstnání a dál se snaží vyhýbat svým závazkům, což může vést k recidivě páchání trestné činnosti. Resocializační programy ve věznicích by měly být v tomto ohledu zaměřeny také na zvyšování finanční gramotnosti odsouzených. Zadluženým osobám ve výkonu trestu odnětí svobody by mělo být srozumitelně vysvětleno, že neřešením dluhové situace se problém jen prohlubuje a dluhy během VTOS dále narůstají. Resocializační proces by měl mj. posilovat motivaci osob ke spolupráci s poskytovateli sociálních služeb, které nabízejí pomoc v řešení předluženosti (a tím minimalizovat jejich další budoucí zadlužování), což by mohlo ve svých důsledcích vést k zamezení páchání další trestné činnosti.3
3
Podle zkušeností probačních úředníků představují totiž finanční problémy a zadluženost nejdůležitější příčinu opětovného páchání trestné činnosti (Rozum, J., Kotulan, P., Tomášek, J.: Účinnost dohledu u osob podmíněně propuštěných, Praha, IKSP, 2008).
- 10 -
Závěrečné vyjádření právníka projektu Předluženost představuje v dnešní době obrovský celospolečenský problém. „Dluhové pasti“ ohrožovaly dlouho zejména nižší příjmové skupiny a osoby s nižší finanční gramotností, v poslední době se ovšem nevyhýbají ani třídě střední. Zajisté proto není překvapením, že se problém předluženosti týká také většiny osob odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody (VTOS). Důsledky předluženosti jsou obecně velmi závažné – nezřídka znamenají vysoká sociální rizika, ztrátu rodin, domova, psychickou zátěž. Předluženost osob odsouzených k VTOS však v sobě ukrývá ještě jednu velkou hrozbu, kterou potvrdila také analýza – vysokou pravděpodobnost opakování páchání zejména majetkové trestné činnosti a velmi nízkou perspektivu těchto osob začlenit se zpět do společnosti. Analýza poukázala rovněž na některé rizikové faktory prohlubující u odsouzených pocit neřešitelnosti jejich zadluženosti či snižují motivaci k hledání adekvátního řešení. Jedná se zejména o: 1) velmi nízkou finanční gramotnost osob ve VTOS, 2) nedostatek či absenci odborného dluhového poradenství a účinné osvěty motivující k hledání řešení, 3) nedostatek pracovních příležitostí pro odsouzené (dluhy není z čeho splácet), 4) obrovský nárůst dlužných částek během pobytu ve VTOS (o úroky z prodlení, smluvní sankce, náklady soudů a exekutorů – věřitelé odmítají vyjednávat o zastavení běhu sankcí či procesu vymáhání svých pohledávek), 5) velmi malou motivaci k hledání legální práce po propuštění z VTOS (z příjmu se bude exekučně srážet) či prakticky nemožnost legální práci kvůli záznamu v rejstříku trestů nalézt, 6) malou informovanost o možnostech odborného dluhového poradenství na svobodě, 7) neexistenci vidiny v možnosti vyřešení situace (splnit např. podmínky pro oddlužení dle insolvenčního zákona je po propuštěné z VTOS velmi složité). Domnívám se, že problém předluženosti osob odsouzených k VTOS si vzhledem ke svým specifikům a také vysoké rizikovosti v možnosti opakování trestné činnosti zaslouží zvláštní pozornost odborné veřejnosti, která by měla usilovat o hledání komplexního řešení. Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s., spolu s Probační a mediační službou ČR a Ministerstvem vnitra ČR reagovalo na tuto problematiku založením odborné platformy „Aliance proti dluhům“. Cílem Aliance je před cházet a minimalizovat rizika předlužování pro osoby v obtížné sociálně-ekonomické situaci a také pro pachatele trestných činů, a působit tak preventivně proti jejich recidivě. Aliance si ve svém základním prohlášení vytyčila úkol otevřít odbornou diskuzi se zástupci veřejných, nevládních a profesních subjektů o několika návrzích, které by podle jejich členů mohly výrazně přispět k minimalizaci a k účinnému řešení výše popsaných negativních jevů. Mezi návrhy patří např. rozšíření a systémová podpora finančního vzdělávání či zavedení alternativních způsobů oddlužení pro osoby, které nemají možnost oddlužení dle současného znění insolvenčního zákona. Mgr. Martina Musílková právník projektu
Analýza zadluženosti klientů ve výkonu trestu odnětí svobody ISBN 978-80-904116-3-0 © Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s., 1. vydání. Praha 2012. www.spj.cz
- 11 -
