Vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství

Pavla Zelinková

Vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Lojdová, Ph.D.

2015

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………….. Pavla Zelinková

Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Kateřině Lojdové, Ph.D. za její trpělivost, vstřícnost, ochotu a cenné rady při vedení bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala Věznici Kuřim za ochotu ke spolupráci a zvláště pak panu JUDr. Jiřímu Šebkovi a paní Mgr. Tamaře Psohlavcové za jejich pomoc a rovněţ cenné rady, které jsem vyuţila při psaní bakalářské práce. Poděkování patří taktéţ samotným odsouzeným za spolupráci.

Obsah Úvod ...........................................................................................................................................6

TEORETICKÁ ČÁST ..............................................................................................................7 1

2

3

Trest a trestání ..................................................................................................................7 1.1

Teorie trestání a funkce trestu .....................................................................................9

1.2

Výkon trestu odnětí svobody ....................................................................................10

1.2.1

Typy věznic.........................................................................................................11

1.2.2

Vězeňská sluţba České republiky.......................................................................12

Programy zacházení .......................................................................................................14 2.1

Pracovní aktivity .......................................................................................................16

2.2

Vzdělávací aktivity ...................................................................................................17

2.2.1

Vzdělávání dospělých .........................................................................................17

2.2.2

Vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody .....................................................19

2.2.3

Všeobecné vzdělávání.........................................................................................23

2.2.4

Profesní vzdělávání .............................................................................................23

2.3

Speciálně výchovné aktivity .....................................................................................23

2.4

Zájmové aktivity .......................................................................................................24

2.5

Oblast utváření vnějších vztahů ................................................................................24

2.6

Standardizované programy zacházení ......................................................................24

Charakteristika věznice Kuřim .....................................................................................26 3.1

Historie......................................................................................................................27

3.2

Charakteristika současné práce s odsouzenými ........................................................28

3.2.1

Pracovní aktivity .................................................................................................28

3.2.2

Vzdělávací aktivity .............................................................................................29

3.2.3

Speciálně-výchovné aktivity ...............................................................................30

3.2.4

Zájmové aktivity .................................................................................................30

3.3

Profesní příprava zaměstnanců Věznice Kuřim........................................................31

Shrnutí teoretické části ...........................................................................................................33

EMPIRICKÁ ČÁST ...............................................................................................................34 4

5

Metodologie .....................................................................................................................34 4.1

Metody sběru dat ......................................................................................................34

4.2

Cíl výzkumu a výzkumné otázky..............................................................................35

4.3

Charakteristika výzkumného vzorku ........................................................................36

4.4

Vstup do terénu .........................................................................................................38

4.5

Etické aspekty výzkumu ...........................................................................................39

4.6

Způsob analýzy dat ...................................................................................................40

Interpretace výsledků empirického šetření ..................................................................40 5.1

Seznámení s odsouzenými ........................................................................................41

5.2

Vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody ...........................................................43

5.2.1

Motivace a důvod vzdělávání .............................................................................45

5.2.2

Hodnocení vzdělávacích aktivit ..........................................................................47

5.2.3

Staronová role odsouzených ...............................................................................49

5.3

Vztahy odsouzených .................................................................................................50

5.3.1

Vztahy s pedagogy a příslušníky Vězeňské sluţby ............................................50

5.3.2

Vztahy s odsouzenými a rodinnými příslušníky .................................................52

5.4

Změny v kaţdodenním vězeňském ţivotě odsouzených spojené se vzděláváním ...54

Shrnutí empirické části ..........................................................................................................55

Závěr ........................................................................................................................................57 Seznam zdrojů .........................................................................................................................58 Přílohy ......................................................................................................................................61

Úvod O tématu bakalářské práce jsem měla jasno dlouhou dobu. Mé rozhodnutí psát o vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody potvrdila mnou vykonaná individuální praxe ve Věznici Kuřim. Finální téma práce tedy zní „Vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim“. Domnívám se, ţe mnoho lidí ve společnosti neví, jaké moţnosti vzdělávání odsouzení ve věznicích mají. Usuzuji tak především z reakcí mého okolí. Spousta lidí se divila, ţe odsouzení mají moţnost vzdělávat se. Z nejrůznějších zpravodajství se dozvídáme pouze o tom, kdo byl za co odsouzen nebo kolik let odnětí svobody mu soud udělil. Další zprávy z oblasti vězeňství se týkají velkých kauz, kdy se například odsouzenému podařilo uprchnout z věznice. O ţivotě vězněných lidí se média téměř nezmiňují, tudíţ lidé nemají ţádné představy, popřípadě mylné. I to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla pro toto téma. Ukázat lidem jednu z mnoha stránek českého vězeňství. Bakalářská práce se dělí na část teoretickou a empirickou. V teoretické části se úvodní kapitola s názvem Trest a trestání věnuje tomu co to trest vůbec je a jaké jsou jeho funkce. Další kapitola nese název Programy zacházení. Zde se jiţ zaměřuji na výchovné působení na odsouzené. Součástí programů zacházení jsou taky vzdělávací aktivity. V poslední kapitole popisuji vybrané zařízení, tedy Věznici Kuřim. Pro zpracování empirické části jsem zvolila kvalitativní výzkum, konkrétně pak polostrukturované rozhovory. V úvodu empirické části věnuji kapitolu samostatné metodologii a poté se zabývám jiţ interpretací výsledků empirického šetření. Hlavním cílem práce bylo zjistit, proč se odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají, jak hodnotí nabídku vzdělávacích aktivit v dané věznici a jak jim vzdělávání mění ţivot za mříţemi. Veškeré informace jsem čerpala z odborné literatury, oficiálních internetových stránek, zákonů a v neposlední řadě i z materiálů, které mně poskytla samotná Věznice Kuřim.

6

TEORETICKÁ ČÁST 1 Trest a trestání V úvodní kapitole o trestu a trestání kladu důraz především na to, co to trest je, co je jeho účelem a jaké jsou jeho funkce. Jedním z moţných trestů, který soud můţe pachateli trestného činu udělit je odnětí svobody, a právě vzhledem k tématu práce věnuji jednu samostatnou podkapitolu výkonu trestu odnětí svobody. Mimo jiné se věnuji taky typům věznic a Vězeňské sluţbě České republiky, neboť právě ta je spjata s výkonem trestu odnětí svobody. Vězeňská sluţba má mnoho funkcí, já se však soustředím pouze na jednu její sloţku, a to správní sluţbu, jelikoţ tato sloţka je spojena s tématem mé práce. Samotné pojetí trestu a trestání se line napříč společností od samého počátku. Ovšem názory a pohledy na trest a trestání se mění v závislosti na právní ideologii daného státu, která právě v tom daném období převládá. V celkovém shrnutí historie trestání se dá říci, ţe dříve (uţ v Mojţíšově zákoně – oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, upálení za upálení…) byl trest povaţován za odplatu, kdeţto dnes je trest vnímán jako náprava. (Mezník & Kalvodová & Kuchta, 1995). Podle Sochůrka (2007) by měl trest následovat v nejkratší moţné době po provinění, měl by být citelný a aţ na výjimky jistý. Z historického hlediska tedy došlo k určitému posunu ve vnímání trestu a trestání. A i přesto, ţe dnes se chápe trest jako náprava, je v právním řádu účel trestu popsán tak, ţe jednak zahrnuje prvky účelu trestu, ale taky právě prvky odplaty. Pojem trest je moţno chápat různými způsoby. Jinak je trest vnímán např. z pedagogického hlediska a jinak je chápán z hlediska trestněprávního. V pedagogickém slovníku je trest definován jako: „Jedna z forem negativního motivačního působení na ţáka ve škole i doma.“ (Průcha &Walterová &Mareš, 2013, s. 317). Kriminologický pohled trest definuje jako: „jeden z prostředků státního donucení, který stát pouţívá při plnění svých funkcí vedle prostředků ekonomických, kulturních, výchovných, politických aj.“ (Svatoš, 2010, s. 50). Podle Sochůrka (2007) o trestu můţeme mluvit jakoţto o jednom ze základních výchovných prostředků. Lidé ve společnosti ho povaţují za obranný mechanismus před veškerým jednáním a chováním, které porušuje normy a jiná ustálená společenská pravidla.

7

Trest, trestání je, velmi obecně řečeno, součást výchovy. Uţ u zvířat vnímáme, ţe kdyţ mládě neposlechne, matka je potrestá. Nicméně hovoříme-li o člověku a trestu, a je-li to v souvislosti s penologií či penitenciární psychologií, máme na mysli trestání lidí vţdy v souvislosti s nějakým přestupkem či trestným činem. (Popelka,

2011, s. 15). Ve výše uvedené citaci se objevují dva odborné termíny – penologie a penitenciární psychologie. Mařádek (2005) oba tyto pojmy jasně definuje. Penitenciární psychologie je jedna z psychologických disciplín. (Mařádek, 2005). Penologie je zase nauka, která se zabývá trestáním, druhy trestů a jejich účinností. Zjednodušeně řečeno penologie je věda, která se věnuje trestu a trestání. Původ slova pochází z latinského poena = trest a řeckého logos = nauka, slovo. (Mařádek, 2005). Stejný autor podotýká, ţe pojetí penologie není jednotné. Část autorů řadí penologii k vědě nazývané kriminologie, jiná část autorů ji chápe jako samostatný vědní obor, někdo ji řadí mezi jednu ze speciálních pedagogik, konkrétně penitenciární pedagogiku, a v neposlední řadě ji část autorů zařazuje mezi tzv. zacházení s vězni. Penologie je vědou poměrně mladou. (Raszková & Hoferková, 2013). Naopak slovo penitenciární pochází z latinského poenitentia = lítos, změna mínění nebo smýšlení, obrat, polepšení náprava. Jedná se prakticky o synonymum slova vězeňský. Penitenciární pedagogika je jedna z pedagogických disciplín. Stejně jako jiné pedagogické disciplíny, i penitenciární pedagogika má své teorie. Penitenciární pedagogika je součástí zmíněné penologie. Podle Jůzla (2012) vymezení předmětu penitenciární pedagogiky jako vzdělávání, zkoumání a výchova jedinců ve výkonu trestu odnětí svobody, kde cíl těchto aktivit je příprava odsouzeného na ţivot po propuštění, v sobě skrývá spoustu dalších otázek. Dále ten samý autor uvádí, ţe je důleţité brát v úvahu osobnost odsouzeného jedince z co nejkomplexnější stránky. Tzn. zabývat se tím, kde vyrostl, prostředím kde se pohyboval, dědičnými znaky atd. Obecně lze tedy říci, ţe penitenciární pedagogika se zabývá společností odsouzených osob ve výkonu trestu odnětí svobody.

Kapitola nese název Trest a trestání, proto se po krátkém úvodu, kde vysvětluji samotné pojetí trestu, v další fázi textu věnuji jednotlivým teoriím a funkcím trestu a následně samotnému výkonu trestu odnětí svobody.

8

1.1 Teorie trestání a funkce trestu Jednotlivé teorie trestání jsou v odborné literatuře rozděleny podle historie vývoje a jejich podstaty na absolutní, relativní a smíšenou (slučovací) teorii. Absolutní teorie někdy nazývaná taky jako teorie taliační (z latinského iustalions = právo msty). (Raszková & Hoferková, 2013). Tato teorie nespojuje s trestem nic jiného neţ samotné potrestání. Trest tak představuje spravedlivou odplatu za spáchaný trestný čin. „Trestá se, protoţe bylo spácháno zlo.“ (Svatoš, 2010, s. 50). Nutno podotknout, ţe trest má účel sám v sobě a primárně není namířen proti pachateli. Kolik ztráty, utrpení a zármutku bylo způsobeno trestným činem, tolik ztráty, utrpení a zármutku by měl obsahovat i trest. (Černíková, 2008). Pro období středověku byly charakteristické tresty jako trest smrti, peněţité tresty a zmrzačení. Pro pozdní středověk bylo základem týrání a mučení. Funkcí trestu bylo odstrašení, neboli relativní teorie. (Popelka, 2011). Relativní teorie mluví o trestu jako o ochraně společnosti před pácháním další trestné činnosti a přiznává trestu uţ nějaký určitý účel. Trestá se proto, aby v budoucnosti nedocházelo k páchání zla a společnost tak nemusela být znepokojována pachateli trestných činů. Svatoš (2010) ještě doplňuje, ţe pod relativní teorii spadají další dvě teorie,

a

to:

psychologického

donucení

a

speciální

prevence.

Základem

teorie

psychologického donucení je hrozba trestem, která by měla vyvolat psychické zábrany z páchání trestných činů a samotné provedení trestu zdůrazňuje, ţe vše je myšleno váţně. (Raszková & Hoferková, 2013). Speciální prevence zahrnuje a rozlišuje tresty, které se vztahují na pachatele příleţitostné, pro pachatele trestných činů, kteří jsou schopni nápravy a pro nenapravitelné zločince. (Svatoš, 2011). Smíšená (slučovací) teorie spojuje myšlenky účelové a odplatné funkce trestu. Na smíšené teorii je vybudováno i české pojetí trestu a trestní zákon vůbec. Ve starém, jiţ neplatném, trestním zákoně č. 140/1961 Sb. konkrétně v §23 byly uvedeny jednotlivé účely trestu. Ovšem nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. účely trestu uţ neuvádí. Pokud mluvíme o trestu, je nezbytné zmínit taky jednotlivé jeho funkce. Tyto funkce jsou pak součástí výše zmiňovaných teorií. Teorie funkce trestu popisují ve svých knihách Svatoš (2010), Sochůrek (2007) nebo taky Raszková & Hoferková (2013):  Odplatná, jinými slovy retributivní nebo vyrovnávací. Tato funkce je zaloţena na tzv. zrcadlovém odrazu. Zrcadlový odraz spočívá v tom, ţe pachatel dobrovolně spáchal trestný čin a musí tak počítat s následky, odplatou.

9

 Odstrašení si vyţaduje individuální přístup. Kaţdý člověk je totiţ sám sebou a vyţaduje proto individuální přístup. Na kaţdého z nás působí uloţený trest jinak. Základem je odradit pachatele, popř. celou veřejnost od páchání trestných činů.  Eliminační (vylučovací, izolační) teorie funkce trestu. Uţ z názvu je patrné, ţe jde o vyloučení pachatele ze společnosti. Poţaduje tedy jeho kratší, delší nebo trvalou izolaci.  Nápravná (rehabilitační) funkce je zaměřena na pachatele a hledá příčiny, proč páchá trestné činy. Usiluje taky o dosaţení změny v chování pachatele a tím pádem o jeho bezproblémový návrat do společnosti.  Restituční (kompenzační) teorie bere ohledy na oběti trestných činů. Odstraňuje následky trestných činů, nahrazuje nebo zmírňuje škody.  Nejvíce států upřednostňuje smíšenou funkci trestu. Jedná se o vzájemné prolínání výše zmíněných funkcí. Na této teorii staví jednotlivé trestní politiky států. Z pedagogického hlediska je trest aţ na posledním místě a sledujeme rozlišení tří hlavních funkcí trestu – náprava škody; zbavit viníka pocitu viny a zabránit opakování neţádoucího chování. (Raszková & Hoferková, 2013). S trestáním pochopitelně souvisí i druhy trestů. Pachatelé trestných činů mohou být potrestáni mnoha způsoby. Existuje celá řada moţných trestů, od alternativních aţ po samotné odnětí svobody. Jednotlivé tresty jsou vypsány a upravuje je jiţ zmíněný trestní zákoník. Jeden z trestů je i odnětí svobody, který pachateli uděluje soud za spáchaný trestný čin. (Raszková & Hoferková, 2013).

1.2 Výkon trestu odnětí svobody Laická společnost si často plete, zaměňuje nebo dokonce nerozlišuje pojmy výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody. Pro začátek je tedy velmi důleţité vymezit si tyto dva pojmy. Podle Hály (2005) výkon vazby není trest a nikdy ani trestem být nemůţe. Je to pouze proces, při kterém je osoba obviněná z trestného činu drţena z toho důvodu, aby nedocházelo k maření trestního stíhání. Samotný výkon trestu odnětí svobody uţ trest je. Fischer (2006) uvádí, ţe trest odnětí svobody je sankce udělená pachateli za prokázané delikventní chování a tato sankce je závaţným ţivotním zlomem v ţivotě člověka, především pak u prvovězněných. §1 zákonu o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb. uvádí, ţe účelem výkonu trestu odnětí svobody je “prostředky stanovenými tímto zákonem působit na odsouzené tak, aby 10

sniţovali nebezpečí recidivy svého kriminálního chování a vedli po propuštění soběstačný ţivot v souladu se zákonem, chránit společnost před pachateli trestných činů a zabránit jim v dalším páchání trestné činnosti.“ K účelu se vyjadřuje také Fischer (2006). Jde podle něho jednak o ochranu společnosti, dále o to, aby se pachatelé trestných činů nevraceli ke kriminálnímu jednání, ale zároveň zastává názor, ţe zacházení s odsouzenými by mělo být humánní a mělo by mít sociálně korektivní účinek. Černíková (2008) popisuje jednotlivé právní úpravy výkonu trestu odnětí svobody. Jsou obsaţeny ve zmíněném zákoně š. 169/1999 Sb. a kromě toho taky ve Vyhlášce ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb. Většina odsouzených se po určité době výkonu trestu odnětí svobody vrací zpět do společnosti lidí mimo věznici. Moţnost bezproblémového návratu určitým způsobem závisí na dvou důleţitých oporách, které popisuje Fischer (2006). Jsou to rodina, popř. jiné důleţité vztahy a kontakty, a zaměstnání, popř. pracovní návyky a dovednosti. Bez těchto opor se povaţuje moţnost návratu k ţivotu, který společnost povaţuje za normální, minimálně pravděpodobný. K tomu, aby si odsouzení udrţeli tyto zmíněné opory, musí přijmout hodnoty, vzorce a normy nové. Jsou to takové, které umoţní jejich přeţití ve vězení. Hodnoty, vzorce a normy chování, které získali na svobodě, jsou téměř nepotřebné. (Fischer, 2006).

Výkon trestu odnětí svobody je realizován ve věznicích nebo ve zvláštních odděleních vazebních věznic. Jednotlivým typům věznic se věnuji v následující podkapitole. 1.2.1 Typy věznic Věznice zřizuje a ruší ministr spravedlnosti a Vězeňská sluţba České republiky je spravuje. V současné době v České republice existují 4 typy věznic. S dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou. V praxi se můţeme setkat s označením A, B, C, D. Toto členění se nazývá vnější diferenciace věznic. V nejbliţší době by měla ovšem nastat změna, jelikoţ Parlament České republiky se usnesl na změně trestního zákoníku. Dohodli se tak na svém zasedání ze dne 31. července 2013, kde vláda schválila návrh novely trestního zákoníku a zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Stávající dělení věznic na čtyři typy by se tak na základě výše uvedeného návrhu mělo změnit pouze na dva typy, a to věznice a věznice se zvýšenou ostrahou. Zpravodajský server ČTK České noviny.cz zveřejnil 31. 1. 2014 článek, který uvádí, ţe se ministryně spravedlnosti Helena Válková rozhodla stáhnout schválení zmiňované novely. Ministryně Válková je totiţ toho názoru, ţe důsledky navrhovaného

11

systému rozdělování vězňů do výkonu trestu nebyly dostatečně zváţeny. K dnešnímu dni, 12. 11. 2014, tedy k ţádné změně stále ještě nedošlo. Ve věznici s dohledem se odsouzení pohybují volně, bez omezení. Cely ani celé ubytovny se nezamykají. Pokud odsouzený pracuje mimo věznici, zpravidla to probíhá bez kontroly Vězeňské sluţby. Odsouzení mohou nosit mimo pracovní dobu svůj vlastní oděv a je jim dokonce moţné udělit souhlas na dočasné opuštění věznice, a to aţ na 24 hodin. (Nedorost, 1995). Do věznice typu A se dostanou pachatelé, kterým byl udělen trest za spáchaný trestný čin z nedbalosti, a který doposud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Ve věznici s dozorem jsou pachatelé, kterým byl uloţen trest za spáchaný trestný čin z nedbalosti, a který v minulosti jiţ byl odsouzen za úmyslný trestný čin, nebo pachatelé, kterým byl uloţen trest za úmyslný trestný čin, jehoţ rozsah nepřevyšuje dva roky a který ještě nebyl ve výkonu trestu za úmyslný trestný čin. (Černíková, 2008). Odsouzení se sice pohybují volně jako ve věznici s dohledem, ubytovny se ale na noc zamykají. I v tomto typu věznice můţe ředitel udělit souhlas pohybu mimo zdi věznice. To ale aţ po minimálně třetině vykonaného trestu. (Nedorost, 1995). Výzkum jsem realizovala ve věznici typu C, tedy s ostrahou. Zařazováni jsou sem odsouzení, kteří spáchali úmyslný trestný čin a zároveň nesplnili podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo zvýšenou ostrahou a pachatelé odsouzení za trestný čin spáchaný z nedbalosti a kteří nebyli zařazeni na výkon trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo dozorem. Pachatelé odsouzení na doţivotí, nebo kterým byl uloţen trest odnětí svobody jakoţto nebezpečným recidivistům, kterým byl udělen trest ve výměře nejméně osmi let anebo taky těm, kteří jsou odsouzení za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchli z výkonu trestu nebo vazby jsou zařazování do věznice se zvýšenou ostrahou. (Sochůrek, 2007). Tito odsouzení jsou na celách zamykáni a pohybují se pouze pod dozorem Vězeňské sluţby. Volný pohyb po věznici je zakázán. Zjednodušeně můţeme říci, ţe chod věznic zajišťuje Vězeňská sluţba České republiky 1.2.2 Vězeňská služba České republiky Vězeňská sluţba České republiky je ta sloţka, která zajišťuje výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody. Vězeňská sluţba se z hlediska obsahu úkolů dělí na tři hlavní sloţky:  vězeňskou stráţ  justiční stráţ  správní sluţbu 12

Jelikoţ mám práci zaměřenou na vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody, nejpodstatnější sloţkou je správní sluţba. Ta zajišťuje ekonomickou, výchovnou, zdravotnickou, organizační a další odbornou činnost. Většina lidí zaměstnaných ve věznicích nebo vazebních věznicích se dostávají do přímého kontaktu s vězni. Dle Raszkové & Hoferkové (2013) trvají do dnešního dne debaty mezi pracovníky věznic i odbornou veřejností o tom, jestli účelem Vězeňské sluţby České republiky je především zadrţování lidí nebo taky výchovné působení. Podle Hály (2006) je práce s vězněnými osobami práce jako kaţdá jiná. Tzn. má své výhody i nevýhody, úskalí a rizika i specifické poţadavky. Velkou váţnost personálu připisují Evropská vězeňská pravidla, podle kterých se vše odvíjí od kvality personálu, tj. od profesní specializované přípravy, osobnostní vyzrálosti, etické úrovně a sociální citlivosti. K zaměstnancům správní sluţby se řadí specialisté, jako jsou speciální pedagogové, pedagogové volného času, lektoři-instruktoři, sociální pracovníci, vychovatelé a učitelé ve školských vzdělávacích střediscích. Hála (2006) se shoduje se Sochůrkem (2008) v tom, ţe vychovatele lze povaţovat za nejdůleţitější osobu, která se dostává do styku s vězněnými. Pracuje s nimi téměř kaţdý den. „Úkolem vychovatele je komplexní výchovná, diagnostická a preventivní činnost zaměřená na celkový rozvoj osobnosti a na socializaci, resocializaci a reedukaci včetně cílených opatření k optimalizaci vzdělávacího procesu odsouzených a realizaci protidrogové prevence.“ (Sochůrek, 2008, s. 26). Spolupracuje převáţně s psychologem a pracují na tom, jak přivést odsouzeného k přijetí odpovědnosti a přijetí viny. Kromě toho řeší poţadavky a problémy odsouzených a snaţí se je motivovat ke změně ţivotního stylu. Ve vychovatelových kompetencích je taktéţ hodnocení odsouzených, udělování kázeňských trestů a odměn. Na skupinové a individuální terapie je zaměřen vychovatel-terapeut. Jedná se o odborného zaměstnance, který je usměrňován psychologem. Pedagog volného času realizuje s odsouzenými nejrůznější individuální nebo skupinové činnosti. Jedná se především o sportovní, kulturní a zájmové činnosti. Dále podle odbornosti to můţou být i terapeutické činnosti. Pedagog volného času spolu s vychovatelem jsou metodicky usměrňováni speciálním pedagogem. Podle Hály (2006) by povolání speciálního pedagoga měl vykonávat člověk s příslušným vysokoškolským vzděláním, protoţe jeho hlavní činností je náročné a sloţité metodické řízení vychovatelů. Speciální pedagogové se podílejí na zpracování komplexních zpráv odsouzených. Taky se od nich vyţaduje, aby vedli např. nějaký zájmový nebo sportovní krouţek, tedy aby vykonávali přímou práci s odsouzenými. Je to z toho důvodu, aby se z nich nestali jen administrativní pracovníci. 13

Dalším z řad odborných zaměstnanců je sociální pracovník. Sochůrek (2008) uvádí, ţe hlavním a zároveň nejdůleţitějším úkolem sociálních pracovníků je připravit odsouzeného na plynulý přechod do normálního občanského ţivota. Naopak Černíková (2008) anebo Hála (2006) se ve svých knihách rozepisují o funkci sociálního pracovníka mnohem více. Sociální pracovníci pomáhají odsouzeným, i obviněným, uspořádat si vztahy se svými nejbliţšími, zaujmout pozitivní postoj ke společnosti, zajímají se o celkový sociální vývoj jedince. Spolupracují s probační a mediační sluţbou, s úřady práce, městskými a obecními úřady, charitou aj.

Ve výkonu trestu odnětí svobody musí odsouzení plnit tzv. programy zacházení. Právě těmto programům zacházení věnuji celou, následují samostatnou kapitolu.

2 Programy zacházení V České republice se jedná o celostátně formálně sjednocené programy, které představují souhrn aktivit v oblasti utváření vnějších vztahů, pracovních, speciálně výchovných, vzdělávacích a zájmových aktivit. Kaţdému odsouzenému se stanoví program zacházení jako základní forma cílevědomého a komplexního působení na odsouzeného. Pokud výkon trestu odnětí svobody nepřesahuje 3 měsíce, tento program zacházení se nezpracovává. (Biedermanová & Petras, 2011). Programy zacházení vymezuje zákon č. 169/1999 sb. o výkonu trestu odnětí svobody. Aţ do jeho platnosti, tedy do 1. 1. 2000, se pouţíval pojem resocializační programy. Sochůrek (2007) ve své knize uvádí ještě i název reedukační programy. Ve starších publikacích se s těmito pojmy můţeme stále setkávat, proto je dobré vědět, ţe se prakticky jedná o totéţ. Kromě zmíněného zákonu programy zacházení upravuje taky Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb. Důleţitý je taky zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky, protoţe právě tento zákon uvádí vězeňské sluţbě jako jeden z mnoha úkolů právě působení na odsouzené prostřednictvím programů zacházení. Vyuţívají se k nápravě vězňů neboli tzv. resocializaci. Pokud se mluví o nápravě, obvykle je tím myšlena eliminace negativních postojů nebo návyků. (Sochůrek, 2008). Jinými slovy pokusit se podporovat postoje, návyky a dovednosti, které jsou ţádoucí, pomoci odsouzenému k návratu do běţného ţivota a odstranit postoje, návyky a dovednosti, kvůli kterým se do výkonu trestu odnětí svobody dostal. Dle mého názoru je tento proces nezbytný, 14

neboť většina odsouzených se dostane zpět na svobodu a budou ţít po boku lidí, kteří kriminální chování povaţují za delikventní. Mezník, Kalvodová, Kuchta (1995) uvádí, ţe náprava vězňů je povinnost uloţená vězeňským pracovníkům plynoucí ze zákona. Základem je, aby se při realizaci těchto programů zachovalo jejich zdraví. Programy zacházení se zpracovávají na základě vypracované komplexní zprávy o odsouzeném. Komplexní zpráva obsahuje souhrn informací, které získali kvalifikovaní pracovníci, zejména: lékař, psycholog, speciální pedagog (etoped), sociální pracovník. Někteří autoři, např. Hála (2006), uvádí ještě duchovního popřípadě jiné specialisty. Náplni práce jednotlivých specializovaných zaměstnanců se věnuji v samostatné kapitole. Zpráva je sepsána na nástupním oddělení a obsahuje: hodnocení chování odsouzeného, výsledky psychologického (případně i psychiatrického) vyšetření jeho osobnosti, přihlíţí se k dosavadnímu kriminálnímu vývoji, posuzuje se riziko konfliktního jednání, moţná recidiva trestního jednání a taky se zvaţují předpoklady a moţnosti výchovného působení. Podle Hály (2006) jde o zmapování celkového bio-psycho-socio-duchovního stavu odsouzeného, v němţ se nachází v době svého nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Komplexní zpráva je součástí tzv. osobní karty. Osobní karta se vede kaţdému odsouzenému a zapisují se do ní všechny skutečnosti, které se v průběhu vazby a výkonu trestu odnětí svobody udály. Obsah zprávy je důvěrný. (Biedermanová & Petras, 2011). Odsouzený si poté má moţnost vybrat z těch programů, které daná věznice povaţuje za vhodné a které je schopna pomocí svých zaměstnanců případně dalších organizací zajistit a pokud si ţádný z těchto programů nezvolí, účastní se minimálního programu zacházení stanoveného vnitřním řádem věznice. (Biedermanová &

Petras, 2011, s. 15). Jakmile si odsouzený zvolí svůj program zacházení, vše stvrdí svým podpisem. Tím se zavazuje, ţe ho bude plnit. Programy zacházení jsou poté průběţně kontrolovány a v určitých časových obdobích vyhodnocovány. Při výběru vhodných aktivit pro odsouzeného se přihlíţí na délku trestu, příčiny trestné činnosti a charakteristiku osobnosti pachatele. 3 měsíce před propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody se kaţdému odsouzenému zpracovává program zacházení před propuštěním. Ten zohledňuje vytváření podmínek pro ţivot odsouzeného po propuštění. Tento program schvaluje ředitel věznice nebo jeho zástupce. (Biedermanová & Petras, 2011).

15

Jiţ výše je zmíněno, ţe program zacházení zahrnuje souhrn aktivit s odsouzenými. Podle vyhlášky č. 345/1999 Sb. – řád výkonu trestu odnětí svobody je členěn na:  pracovní aktivity  vzdělávací aktivity  speciálně výchovné aktivity  zájmové aktivity  oblast utváření vnějších vztahů V přesných názvech jednotlivých aktivit se autoři ve svých dílech mírně odlišují. Černíková a Sedláček (2002) ve své knize uvádějí programy vzdělávací, pracovní, volnočasové, treninkově terapeutické a extramurální; programy rozvíjející sociální kontakty, vztahy, dovednosti směřující do ţivota mimo věznici, které jsou předpokladem sociální neintegrace propuštěného. Mezník, Kalvodová a Kuchta (1995) popisují i programy náboţenské. Popelka (2011) uvádí pracovní, vzdělávací, speciálněvýchovné, zájmové a extramurální aktivity. Hála (2005) zase zastupuje názor, ţe programy by měly být realizovány minimálně v oblastech práce, vzdělávání, aktivit ve volném čase, poradenství a terapie. Veškeré zmíněné informace o programech zacházení jsou vypracovávány pro, řečeno s velkou nadsázkou, běţné odsouzené. Existují ovšem i programy zacházení pro speciální skupiny odsouzených. Mezi tuto speciální skupinu odsouzených se řadí sexuální devianti, alkoholici a toxikomani s nařízeným ochranným léčením, osoby HIV pozitivní, osoby s AIDS, mentálně retardovaní, osoby s poruchami osobnosti a dlouhodobě aţ doţivotně odsouzení. Podle Sochůrka (2008) se mezi specifickou skupinu odsouzených řadí taky cizinci, matky s dětmi, mladiství, odsouzení za nedbalostní trestné činy, multirecidivisté aj. V následujících podkapitolách se věnuji jednotlivým odvětvím programů zacházení.

2.1 Pracovní aktivity Do pracovních aktivit se zahrnuje: zaměstnávání; práce potřebné k zajištění kaţdodenního provozu věznice a pracovní terapie vedené specialisty vězeňské sluţby. „Pracovní aktivity patří mezi nejzákladnější a nejdůleţitější aktivity vůbec.“ (Popelka, 2011, s. 81). Práce ve věznicích by měla být povaţována za pozitivní prvek vězeňského systému. Cílem pracovních aktivit vězňů je zejména to, aby si po propuštění byli schopni vydělávat na běţné ţivobytí. Zaměstnávání odsouzených zasahuje zároveň do ekonomické stránky věci. Odsouzení totiţ pomocí odměn hradí výţivné pro děti, úhradu nákladů výkonu trestu a 16

vzniklé dluhy. Většina odsouzených má vybudované špatné pracovní návyky, anebo je dokonce nemá vůbec. Jedno z poselství pracovních aktivit je pracovním návykům dobře naučit. (Hála, 2006). Černíková (2008) uvádí, ţe kaţdý odsouzený je povinen pracovat. Samozřejmě po odborném zváţení zdravotní způsobilosti a intelektuálních, profesních a osobnostních předpokladů. Pokud odsouzený odmítne pracovat, je to povaţováno za hrubé porušení pravidel a následně je mu uloţen kázeňský trest. Odsouzeným starším 65 let, plně invalidním anebo z jiných zdravotních důvodů je pracovní povinnost automaticky odpuštěna. Obecné pracovněprávní předpisy upravují pracovní podmínky, dle kterých se pracující odsouzení řídí. Zaměstnávání odsouzených osob v České republice zahrnuje: vnitřní reţii a výrobní činnost v dané věznici, zaměstnávání u podnikatelských subjektů a provozovny a Střediska hospodářské činnosti. „Statistické údaje Vězeňské sluţby České republiky hovoří o zaměstnávání zhruba 60 % odsouzených.“ (Biedermanová & Petras, 2011, s. 17). Do této statistiky se zahrnují taky odsouzení, kteří jsou zařazení do nějakých z programů vzdělávání, brigád a prací na poloviční úvazek.

2.2 Vzdělávací aktivity V kapitole nejprve představuji vzdělávání dospělých a jeho krátkou historii. Dále navazuji vzděláváním ve výkonu trestu odnětí svobody a kapitolu zakončuji rozdělením vzdělávání podle Hály (2008). 2.2.1 Vzdělávání dospělých Téma bakalářské téma zní Vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Kuřim. Ve Věznici Kuřim si svůj trest odpykávají muţi starší 18 let. Z toho důvodu zařazuji mezi další podkapitolu Vzdělávání dospělých. Vzdělávání dospělých je spojení dvou slov – jednak vzdělávání a poté dospělý. Vzdělávání je proces, ve kterém dochází k přenosu informací, dovedností, návyků, kultury a vytváří vzdělanost a tímto procesem se dotváří osobnost člověka. Jedince, který dosáhl psychické, biologické a především sociálně ekonomické zralosti je povaţován za dospělého. (Mühlpachr, 2010). Hlavními postavami v procesu vzdělávání dospělých jsou vzdělavatel a vzdělávaný. Vzdělavatelem se myslí učitel, lektor, školitel, instruktor, tuto, trenér aj. A vzdělávaný je 17

studující, účastník vzdělávací akce, účastník kurzu, školení atd. (Mühlpachr, 2010). V pedagogice se setkáváme s označením učitel a ţák, ale v procesu vzdělávání dospělých se toto pojmenování neuchytilo. S pojmenováním učitel se ale přece jen dá setkat a to v praxi vzdělávání dospělých, ve školských institucích. Pojmenování ţák je chápáno jako nerespektující pro dospělého jedince a nepatřičné. (Mühlpachr, 2010). Mühlpachr (2010) dále uvádí, ţe vzdělavatel je ten, který řídí osvojovací proces vzdělávaných, organizuje tento proces, ale i řídí. Vzdělávaný podle zmíněného autora není obdobou ţáka, dítěte. Je to v podstatě rovnocenný partner vzdělavatele. Ovšem i vzdělávaný má určité specifické rysy, ke kterým se řadí např. pracovní a ţivotní zkušenosti, zdravotní stav, dosavadní studijní zkušenosti aj. Tyto rysy mají vliv na proces vzdělávání dospělých. Některé rysy efektivitu sniţují, jiní naopak zvyšují. Křejčířová & Vymazalová & Hublar (2011) ve své knize poukazují na tři linie vzdělávání dospělých:  Sociální linie – tato linie je typická především pro Německo, Anglii a Francii. Zaměřuje se na zrovnoprávnění dělnictva.  Nacionální linie – je typická pro země jako např. Dánsko a Rakousko-Uhersko. Vzdělávání chápe jako nástroj národní emancipace.  Obecně-osvětová linie – tato linie usilovala o začlenění co nejširších vrstev obyvatel do společnosti prostřednictvím vzdělávacích spolků a společností.

Beneš (2008) vymezuje účely dalšího vzdělávání:  Zvyšování svých kompetencí a kvalifikací, odborné vzdělání  Druhá šance pro lidi (z hlediska vzdělání), kteří z určitých důvodů nezískali vzdělání podle svých představ anebo o vzdělání v určité etapě svého ţivota neměli zájem  A v neposlední řadě jde o rozvoj schopností vyplňovat sociální role jako občan, jako odborář, v sociálním ţivotě nebo v rodině aj. Beneš (2008) taky podotýká, ţe jednotlivé účely se nemusí z hlediska státu, společnosti, provozovatele, zadavatele a účastníka krýt. Samotný vznik vzdělávání dospělých je podle Beneše (2008) reakce na různé společenské a historické změny v moderní společnosti. „… samotné vzdělávání dospělých je staré jako samo lidstvo.“ (Křejčířová & Vymazalová & Hublar, 2011, s. 21). 18

V další fázi textu vycházím z knihy autora Mühlpachra (2010). První velké zmínky o vzdělávání dospělých pochází aţ z 19. století, tedy z období obrozeneckých proudů, snahy o upevnění českého jazyka a úsilí o národní kulturu a vědu. V tomto století vznikla celá řada vzdělávacích spolků, Dělnická akademie, Sokol, Orel a další tělovýchovné svazy a kluby. Meziválečný vývoj ovlivnil Baťa a jeho systém podnikového vzdělávání. Po roce 1948 bylo vzdělávání dospělých v rukách komunistické strany. Sféra vzdělávání dospělých byla ovšem velmi dobrá, neboť byla součástí centrálního plánování. Vše trvalo aţ ro roku 1989. Po tomto roce se vzdělávání období řídilo nabídkou a poptávkou. V padesátých letech vznikla celá řada knih, odborných prací, publikací a učebnic. V tomto období vznikl taky první Slovník pedagogiky dospělých. V Olomouci a v Praze byl v roce 1967 vytvořen studijní obor Pedagogika dospělých. Jiţ ale dávno před těmito zmíněnými lety měla na výchovu a vzdělávání dospělých vliv jiná událost, a to rok 863 - příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Mimo to taky Jan Amos Komenský se v tomto směru do značné míry proslavil. Současná situace ve vzdělávání dospělých podle Beneše (2008) je taková, ţe i přesto, ţe stále více lidí má potřebu účastnit se na dalším vzdělávání, tak dostupná nabídka není pro všechny stejná. Dále podle stejného autora se vzdělávání dospělých stalo součástí personální politiky v organizacích a podíl nestátní nabídky vzdělávání dospělých prudce roste. (Beneš, 2008). 2.2.2 Vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody V průběhu výkonu trestu odnětí svobody jsou odsouzeným určitým způsobem upraveny jejich základní práva. To se ovšem netýká práva na vzdělání. Právo na vzdělání je součástí Listiny základních práv a svobod. S jistotou se dá říct, ţe vzdělávací aktivity mají svou nezastupitelnou funkci. Odsouzení si díky nim mohou zvyšovat svou vlastní kvalifikaci, coţ jim později po propuštění můţe pomoci s uplatněním na trhu práce. Hála (2006) uvádí, ţe vzdělávání je taky prostředkem osobního růstu a společenského vzestupu. Známkou své nezastupitelné a zároveň tak i důleţité funkce můţe být to, ţe i Evropská vězeňská pravidla (2006) věnují kapitolu vzdělávání odsouzených. Konkrétně článek číslo 28: 

Kaţdý vězeňský ústav musí usilovat o to, aby všichni vězni měli přístup ke vzdělávacím programům, které budou co moţná nejkomplexnější a budou uspokojovat jejich individuální potřeby a brát v potaz jejich ambice.

19



Je nutno prioritně připravit programy pro vězně, kteří jsou negramotní nebo neumějí počítat a pro vězně, kteří nemají základní nebo odborné vzdělání.



Zvláštní pozornost je nutno věnovat vzdělávání mladých vězňů a vězňů se speciálními potřebami.



Výchovu a vzdělávání je třeba pokládat za součást vězeňského reţimu, přičemţ vzdělávání by mělo poţívat tentýţ status jako pracovní činnost, vězni však nesmí být finančně či jinak znevýhodněni za svou účast na vzdělávacích programech.



Kaţdý vězeňský ústav musí dát vězňům k dispozici knihovnu, která bude dostatečně vybavena širokým spektrem rekreačních i vzdělávacích zdrojů, knih a jiných médií.



Všude, kde je to moţné, je třeba zajišťovat činnost vězeňské knihovny ve spolupráci s veřejnými knihovnami.



Výchova vězňů by v rámci moţností měla být: a) integrována do veřejného výchovněvzdělávacího systému dané země, aby vězni po propuštění mohli bez potíţí pokračovat ve svém vzdělávání a odborném výcviku, b) zajišťována pod záštitou externích výchovněvzdělávacích institucí.

Vzdělávací aktivity zahrnují velké spektrum nejrůznějších činností. Především jde o umoţnění dokončení základní školní docházky, studium na střední škole, rekvalifikační kurzy, vyučit se ve vybraných oborech, které nabízí Školní vzdělávací středisko (dále jen ŠVS) a odstranit jisté zanedbanosti ve výuce u negramotných odsouzených. Jednotlivé vzdělávací programy jsou realizovány buďto v rámci středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, nebo je vzdělávání vedeno odbornými zaměstnanci vězeňské sluţby, popř. jako součást školské soustavy České republiky a to i včetně korespondenčního styku. (Fischer, 2006). Vzdělání se řadí na úroveň zaměstnání. Vzdělávací aktivity jsou realizovány buď ve formě denní, nebo večerní. Večerní kurzy věznice zřizují speciálně pro odsouzené, kteří chtějí pracovat a zároveň navštěvovat vzdělávací aktivity. Vzdělávání mají v kompetenci vzdělávací střediska věznic a formální vzdělávání probíhá pod záštitou Středního odborného učiliště Vězeňské sluţby České republiky (dále jen SOU). SOU má hlavní sídlo v Praze 4 a v jednotlivých věznicích je zastoupeno ŠVS. Jsou to tyto věznice: Opava, Pardubice, Plzeň, Rýnovice, Světlá nad Sázavou, Valdice, Všehrdy a nově i Kuřim. Zmíněné učiliště získalo status „normální“ školy, které je oprávněno vydávat celostátně platná vysvědčení a výuční listy. Z vysvědčení, výučních listů nebo jiných dokumentů nesmí být jasné, ţe studium bylo dokončeno v průběhu výkonu trestu odnětí svobody. Pokud odsouzený nestihne dostudovat v průběhu výkonu trestu, má právo na dané škole dokončit studium i po propuštění. (Biedermanová & Petras, 2011). 20

Jednotlivá ŠVS nebo i samostatné věznice organizují tzv. akreditované kurzy. A právě formou těchto kurzů probíhá vzdělávání odsouzených. Věznice mohou spolupracovat s občanskými sdruţeními. Kurzy pak realizují i díky grantům z Evropských fondů. Jedná se např. o práci s motorovou pilou, vysokozdviţným vozíkem aj.

Jednotlivé věznice disponují těmito nabídkami učebních oborů: (vnitřní materiály Věznice Kuřim)  Rýnovice, Valdice – obráběč kovů (tříletý obor)  Heřmanice – elektrotechnické a strojně montáţní práce (tříletý)  Pardubice – šití prádla (dvouletý); práce ve stravování (dvouletý)  Plzeň – strojírenské práce (tříletý)  Světlá nad Sázavou – textilní a oděvní výroba (dvouletý); šití prádla (dvouletý); provozní sluţby (dvouletý)  Všehrdy – dřevařská výroba (tříletý); práce ve stravování (dvouletý)

V nabídce kurzů se toho dá v současné době najít mnohem více: (vnitřní materiály Věznice Kuřim)  Heřmanice – dělník v elektrotechnice  Pardubice – anglický jazyk; keramik; malíř-natěrač; praktické kurzy pro mladistvé; všeobecné vzdělávání – základní škola; PC – základy výpočetní techniky 

Plzeň –

elektrotechnik; český jazyk pro cizince; anglický jazyk;

německý jazyk; všeobecné vzdělávání pro doplnění základní školy; sportovní hry; PC – základy výpočetní techniky; zahradník 

Rýnovice – knihař, anglický jazyk; všeobecné vzdělávání – základní škola; PC – ovládání CNC frézování; PC – programovaní; obráběč kovů



Světlá nad Sázavou – český jazyk pro cizince; anglický jazyk; kuchař; keramik; základy první pomoci a ošetřování; všeobecné vzdělávání – základní škola; PC – základy výpočetní techniky; PC – výpočetní technika pro pokročilé



Valdice – knihař; malíř-natěrač; reprografik; PC – základy výpočetní techniky; zedník – betonářské práce; zedník – zdění a omítání; elektrotechnik-elektroinstalatér; elektrikář – výroba rozvaděčů; zámečník; květinář-zahradník



Kuřim – kuchař číšník; celoţivotní vzdělávání 21

Ve věznicích je stále mnoho vězňů, kteří nemají dokončenou povinnou devítiletou školní docházku. V těchto případech nabízí věznice kurzy pro dokončení základního vzdělání a taky přípravné kurzy, které připraví odsouzené k nástupu do nějakého z oboru ŠVS. Vězeňská sluţba České republiky nemá potřebnou akreditaci Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, proto jejich ukončení není doloţeno ţádným formálně platným vysvědčením nebo jiným dokladem. Odsouzeným je umoţněno taky studium středoškolskou a vysokoškolskou formou. Jedná se však o individuální případy. Bere se ohled na délku vyměřeného trestu a především osobní předpoklady odsouzených. Moţnost středního vzdělání ukončeného maturitou mají vězni ve věznicích Ostrava, Praha – Ruzyně a Hradec Králové. Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně (dále jen ESF MU) a Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy dokonce nabízí odsouzeným moţnost vysokoškolského studia. V roce 2010 nabízela Vazební věznice Praha – Ruzyně v rámci projektu „Centrum vysokoškolského vzdělávání“ moţnost studia ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou. ESF MU je zapojena do projektu EPLLA (Engaging of Prisoners in Life-Long Learning Activities v překladu Zapojení vězňů do aktivit celoţivotního vzdělávání). Projekt EPLLA spadá pod program GRUNDTVIG a ten je zase podprogramem programu EU SOCRATES. Spolu s Vězeňskou sluţbou tak umoţňují odsouzeným distanční vysokoškolské vzdělávání. Program Socrates je jeden z programů vzdělávací politiky Evropské unie a jeho podprogram Grundtvig se zaměřuje na vzdělávání dospělých a další cesty k celoţivotnímu vzdělávání. Aby odsouzení mohli studovat na ESF MU, musí splňovat určité podmínky. Biedermanová, Petras (2011) je ve své knize uvádějí:  ukončení středoškolské vzdělání s maturitou  úspěšné vykonání přijímací zkoušky formou Testu studijních předpokladů  úhrada školného činí průměrně 20. 000 Kč za semestr v závislosti na studovaném oboru  umístění odsouzeného ve Vazební věznici v Brně V rámci celoţivotního vzdělávání jsou odsouzeným nabídnuty tyto obory: management, bankovnictví, veřejná ekonomika a správa, regionální rozvoj a cestovní ruch, regionální rozvoj a správa. Konzultace v jednotlivých předmětech mezi vyučujícími a odsouzenými probíhají díky speciálním zabezpečeným intranetovým linkám anebo přímo na půdě Vazební věznice Brno. (Biedermanová & Petras, 2011).

22

Hála (2006) dělí vzdělávání na všeobecné a profesní. 2.2.3 Všeobecné vzdělávání I přesto, ţe ţijeme v 21. století a umět číst a psát patří k základním dovednostem, kterým se učí děti od 1. třídy na základní škole, se stále setkáváme s problémem analfabetismu. Rozeznáváme dva druhy analfabetismu: primární a sekundární. Pokud se mluví o primárním analfabetismu, máme na mysli lidi, kteří se nenaučili psát a číst nikdy ve svém ţivotě. V druhém případě, tedy u sekundárního analfabetismu, jde o to, ţe jedinec číst a psát uměl, ale postupem času tyto získané dovednosti ztratil. (Hála, 2006). K tomuto problému přistupují ve věznicích pracovníci tím způsobem, ţe nabízí takto handicapovaným odsouzeným různé druh kurzů. Zaměstnanci vězení, zejména vychovatelé a pedagogové, se snaţí negramotným odsouzeným pomoci, protoţe někteří z nich nejsou schopni písemně komunikovat se svou rodinou, obhájci, soudy nebo úřady. Kromě vzdělávacích kurzů, které jsou realizovány v rámci ŠVS i mimo ně, do všeobecného vzdělávání patří i nejrůznější besedy a přednášky. Většinou se jedná o závaţná témata typu kriminologie, HIV/AIDS, drogy atd. K všeobecnému vzdělávání se řadí i výuka cizích jazyků, popř. výuka češtiny pro cizince. 2.2.4 Profesní vzdělávání Návrat odsouzeného zpět do společnosti není jednoduchý krok. Je zde riziko selhání a způsobení tak dalšího trestného činu. Z toho důvodu dochází k neustálým studiím různých překáţek a obtíţí, které vstupují do cesty propuštěnému odsouzenému. Dle Hály (2006) je profesnímu vzdělávání v západoevropském vězeňství věnována značná pozornost. Nejde jen o stránku materiální, ale i intelektuální. Firmy v dnešní době poţadují po svých zaměstnancích odborníky, kteří jsou motivováni k práci a jsou samostatní a zodpovědní. K profesnímu vzdělávání se řadí zmiňované ŠVS, které sdruţuje 3 typy vzdělávacích zařízení: střední odborné učiliště, které je určeno úspěšným absolventům základních škol; učiliště pro ty, kteří ukončili základní školu v niţším neţ v 9. Ročníku anebo 9. ročník neukončili úspěšně a odborné učiliště, ve kterém jsou osnovy upraveny pro odsouzené, kteří absolvovali zvláštní školy.

2.3 Speciálně výchovné aktivity Jedná se o typ programu zacházení, kde dochází k individuální nebo skupinové činnosti pedagogické a psychologické. Činnost je zaměřena na sociálně právní poradenství, trénink 23

zvládání vlastní agresivity a terapeutické programy. Aktivity probíhají na všech vězeňských odděleních pod dohledem specializovaných zaměstnanců – psychologů, terapeutů a pedagogů. Nejvíce se speciálně výchovné aktivity uplatňují na odděleních specializovaných. Za úkol si kladou naučit odsouzené řešit konfliktní situace nebo je naučit základním sociálním dovednostem. (Biedermanová & Petras, 2011).

2.4 Zájmové aktivity I zde dochází k individuální a skupinové činnosti. V tomto případě se však jedná o aktivity zájmové. Co dělat ve svém volném času je problémem mnoha z odsouzených. To všechno je způsobeno nedostatkem potřebných dovedností a znalostí a hlavně nemají ţádnou motivaci ke změně. Právě získání motivace je primárním cílem zájmových aktivit. Velmi oblíbenou zájmovou aktivitou je sport. (Popelka, 2011).

2.5 Oblast utváření vnějších vztahů Oblast utváření vnějších vztahů si můţeme představit především jako vztah s vnějším světem, rodinou a přáteli. Tyto vztahy mohou být dvojího typu. Negativní a pozitivní. U negativních vztahů jde zejména o vazby na spolupachatele, kriminální prostředí aj. Ty pozitivní naopak slouţí k nápravě popř. prevenci. Sem patří zejména kontakty s rodinou, přáteli, ale taky s církví a dalšími organizacemi. Jiný název pro oblast utváření vnějších vztahů, který uţívá např. Popelka (2011) nebo Černíková, Sedláček (2002), jsou extramurální aktivity. Programy zacházení, které se primárně věnují sníţení rizika recidivy (opakování trestných činů), se nazývají Standardizované programy zacházení.

2.6 Standardizované programy zacházení Standardizované programy zacházení se opírají o Koncepční záměry českého rozvoje vězeňství. V oblasti programů zacházení a diferenciace odsouzených se jednalo především o období srpen 2007 – prosince 2009 a v oblasti terapeutických a psychologických sluţeb období březen 2008 – prosinec 2010. 24

Zaměřují se na hlavně na sniţování rizika recidivy u odsouzených za násilné trestné činy (včetně domácího násilí), nenásilné trestné činy (krádeţe, dopravní nehody…), sexuálně motivované trestné činy, trestné činy spáchané pod vlivem návykových látek a na ty odsouzené, kteří se připravují na propuštění. Biedermanová & Petras (2011) uvádí, ţe cílem standardizovaných programů zacházení je aplikovat jiţ konkrétně zaměřené, odzkoušené, moderní a strukturované penitenciární programy na vybrané skupiny odsouzených a rizikové pachatele. Přitom je důraz kladen na sníţení rizika opakování trestného činu. Funkčnost programů je stále ověřovaný a pouze vyškolení lektoři s nimi mohou pracovat. Nařízení generálního ředitele Vězeňské sluţby České republiky č. 35/2011 upravuje vytvoření standardizovaných programů, odzkoušení, aprobaci a vyuţití v praxi. Ke standardizovaným programům zacházení, se kterými se můţeme v českém vězeňství setkat, se řadí: Program 3Z V roce 2011 byl program 3Z začleněn jako jeden ze standardizovaných programů. 3Z neboli Zastav se, Zamysli se a Změň se byl sestaven týmem probačních a vězeňských pracovníků pod dohledem anglických lektorů programu Stop, Think and Change. Jako první byl program vyzkoušen v českých věznicích Jiřice, Světlá nad Sázavou a Kuřim v roce 2006. Program je veden vyškolenou lektorskou dvojicí. Celkem je vyškoleno jiţ přes 40 zaměstnanců Vězeňské sluţby České republiky. Ve skupině je 12 odsouzených a jedná se o odsouzené vícekrát zpravidla za majetkovou trestnou činnost. (Biedermanová & Petras, 2011). Největší prvotní obavy měli odsouzení z toho, ţe budou muset ve skupině před ostatními vězni otevřeně hovořit o své trestné činnosti. Přes počáteční nedůvěru k programu, vzájemný ostych před ostatními odsouzenými či lektorkami, se podařilo vytvořit atmosféru důvěry a spolupráce. V průběhu programu se odsouzení stávali otevřenějšími, získávali nový a jasnější náhled na příčiny své trestné činnosti. Postupně dovedli identifikovat rizikové faktory a někteří si uvědomili následky spáchané trestné činnosti, a to zejména z pozice obětí trestných činů. (Uhlářová, 2009)

GREPP – intenzivní reedukační program se z angličtiny překládá jako Reedukační psychologický program zaměření na práci s vinou. Je určen pro pachatele odsouzené za trestné činy násilí na dětech. Programem prošlo doposud 87 odsouzených z věznice s ostrahou a 36 odsouzených z věznice s dozorem. I tento program byl v roce 2011 zařazen mezi standardizované programy. 25

Na intenzivní reedukační program GREPP navazuje dlouhodobě terapeutický program GREPP 2. Program je navrhnut na 10 měsíců a sníţení rizika recidivy u odsouzených po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je hlavním cílem. 10 odsouzených, kteří absolvovali program GREPP bylo zařazeno i do tohoto navazujícího programu. Z nich 8 úspěšně absolvovalo. (Biedermanová & Petras, 2011). Program TP 21 Junior je předností Věznice Všehrdy. Je určen pro mladistvé odsouzené a je zaměřen na sniţování násilí mezi nimi. Za cíl si program TP 21 Junior klade sníţení agresivních projevů chování jednak mezi spoluodsouzenými, ale taky vůči zaměstnancům. Dalším cílem je uvědomění si vlastní zodpovědnosti za své jednání. U většiny mladistvých odsouzených se jeví tento program jako účinný. (Biedermanová & Petras, 2011). Do programu Doživotně odsouzení jsou zapojeni téměř všichni vězni s vyměřeným trestem na doţivotí. Avšak nutno říci, ţe ne všichni se do programu zapojují aktivně. Projekt odstartoval v roce 2009 ve věznicích Mírov, Karviná a Valdice. Program pro pachatele dopravních nehod je zaměřen na pachatele dopravních nehod. Cílem je, aby propuštění do společnosti a zejména návrat do silničního provozu byl bezrizikový. Program je naplánovaný pro 12 odsouzených dvakrát ročně ve dvou věznicích. Tzn. celkem pro 48 odsouzených ročně. Program zaměřený na pachatele násilí je určený pro pachatele obecného násilí. Za cíl si klade zjištění hlavních příčin páchání této trestné činnosti. (Biedermanová & Petras, 2011).

3 Charakteristika věznice Kuřim Z hlediska vnější diferenciace věznic, které se věnuji v kapitole o výkonu trestu odnětí svobody, se Věznice Kuřim řadí mezi věznice typu C neboli věznice s ostrahou. Kromě toho jsou ve věznici zřízena oddělení pro výkon trestu s dozorem a oddělení specializované pro výkon ochranného léčení sexuologického ve věznici s ostrahou. Pokud by ovšem přišla jiţ zmíněná změna v označování typů věznic, kuřimská věznice by byla označována pouze jako věznice. Věznice se nachází asi deset kilometrů od Brna. Je zapsána v katastru města Kuřim a nachází se na samém okraji právě tohoto města. Budovy věznice jsou rozmístěny na okraji průmyslové zóny. Primárně je věznice Kuřim určena muţům starších 18 let odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody za opakované a úmyslné trestné činy, a kteří byli soudem zařazeni do věznice s ostrahou. Dále se zde nachází oddělení pro mladé dospělé 26

(prvovězněné), tj. do 26 let, kteří byli soudem zařazeni k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem, za úmyslné, případně i nedbalostní trestné činy. A specializované oddělení pro výkon trestu sexuálních delikventů. Nutno podotknout, ţe toto specializované oddělení je jediné ve všech českých věznicích. Věznice Kuřim je určena především odsouzeným s trvalým bydlištěm v jihomoravském kraji. (Vnitřní materiály Věznice Kuřim). Ubytovací kapacita činí 484 míst, přičemţ jsou dodrţeny normy 4m2 na 1 odsouzeného. Průměrný počet odsouzených ve společných loţnicích je 10. Najdou se zde však i pokoje pro 4 nebo i 18 odsouzených. Areál věznice tvoří dvě hlavní ubytovny pro odsouzené, prostory pro zaměstnávání odsouzených a taky pro jejich zájmové, vzdělávací a sportovní aktivity včetně vycházkového dvora. Dále zde najdeme zdravotní středisko a budovu kázeňských trestů, ve které je zřízeno jak klasické, tak i krizové oddělení. Technické zázemí jako jídelna, sklady, kuchyně jsou nezbytností. (Vnitřní materiály Věznice Kuřim).

3.1 Historie Věznice Kuřim byla zprvu pouhou pobočkou Vazební věznice Brno. První zmínky o věznici pochází z roku 1956. V těsné blízkosti věznice se nachází podnik PREFA a do tohoto místního podniku byli eskortování odsouzení, právě z brněnské věznice, k výrobě panelů pro bytovou výstavbu. O rok později, tedy v roce 1957, byla přímo v areálu podniku PREFA zřízena ubytovna pro 300 odsouzených. „Vznikla pobočka tehdejšího Útvaru Sboru nápravné výchovy v Brně, kde vykonávali trest odnětí svobody odsouzení muţi, kteří se opakovaně dopouštěli úmyslných trestných činů.“ (Vnitřní materiály Věznice Kuřim). Výstavba nového účelového vězeňského zařízení byla zahájena v roce 1977 a dokončena a uvedena do provozu byla v roce 1981. Specializované oddělení pro odsouzené s nařízenou ochrannou sexuologickou léčbou ústavní nebo ambulantní za sexuálně motivovaný trestný čin bylo ve věznici Kuřim otevřeno v roce 1998. Odsouzení jednak vykonávají nepodmínění trest a zároveň se účastní speciálního terapeutického zacházení. V roce 2004 bylo toto specializované oddělení rozděleno na dvě části: na část, ve které se nachází odsouzení, kteří projevují zájem spolupracovat anebo spolupracují a ve druhé části jsou ubytováni odsouzení, kteří mají trvalý postoj nespolupráce, odmítají přiznání si spáchání trestného činu anebo odkládají spolupráci na léčbě aţ na dobu po propuštění. Podle statistik věznice Kuřim od roku 1998 do 1. 9. 2009 prošlo léčením 264 sexuálních deviantů.

27

Rekonstrukce ubytoven včetně sociálních zařízení proběhla v letech 1997 – 2004. V současné době se stále investuje do předělávek prostředí, ve kterém odsouzení tráví většinu času. Zrekonstruována byla například jídelna odsouzených, kondiční místnost, prostory pro přijímání návštěv a byl vybudován nový vycházkový dvůr.

3.2 Charakteristika současné práce s odsouzenými Poté, co je odsouzený přijat do věznice, setkává se s odbornou komisí a dostává se na tzv. nástupní oddělní. Na tomto oddělení provádí odborní zaměstnanci s odsouzenými řadu pohovorů, jejichţ cílem je komplexní zpráva o odsouzeném. Dále se zpracuje vhodný program zacházení, který odsouzený podepíše a tím se pro něj stává závazným. Speciální pedagog je garantem programů zacházení. Kaţdý odsouzený má na výběr z nabídky, která vychází z moţností věznice a zároveň z nabídky, která se povaţuje za vhodnou pro daného odsouzeného. V průběhu se můţe tato nabídka aktualizovat. Pokud nastane situace, kdy odsouzený odmítne všechny nabízení aktivity, je mu udělen tzv. minimální program zacházení. Ten se skládá z dodrţování běţných společenských norem a práce zajišťující kaţdodenní chod věznice, dále z povinnosti dodrţovat kázeň a pořádek. (Vnitřní materiály Věznice Kuřim). Jak jsem jiţ zmiňovala v samostatné kapitole o Programech zacházení, tak se dělí na jednotlivá odvětví. V následujících podkapitolách nastiňuji pracovní, vzdělávací, speciálněvýchovné a zájmové aktivity, které v současné době probíhají ve Věznici Kuřim. 3.2.1 Pracovní aktivity Jedná se především o pracovní zařazení na vnitřních i vnějších pracovištích, popř. provádění prací ve prospěch věznice. Věznice Kuřim vytváří podmínky pro zaměstnávání odsouzených. V současné době mají moţnost zaměstnání v rámci:  podnikatelské činnosti (středisko hospodářské činnosti) vytěţování kovového odpadu, broušení hliníkových odlitků, kontrola a rovnání kalených vrutů, montáţ kabelů a konektorů, kompletace dřevěných hraček  svého provozu (vnitřní reţie) automechanik, zámečník, instalatér, zedník, malíř, stolař, skladník, kuchař, holič, uklízeč, zahradník, knihovník atd. 28

 u jiných podnikatelských subjektů – odborné a pomocné práce ve strojírenství, stavebnictví, lesnictví a potravinářství Za výše uvedené činnosti dostávají odsouzení mzdu. Za pomocné práce pro potřeby věznice, úklidové práce v odděleních, pomocné práce v kuchyni, práce při úklidu a údrţbě venkovních prostor věznice, rukodělné dílny – výroba dřevěného programu, hraček, drobná údrţba dostávají odsouzení pracovní odměny. I přes veškerou snahu zaměstnanců se bohuţel nedaří zaměstnat více jak 55 – 65 % ze všech zařaditelných odsouzených. (Vnitřní materiály Věznice Kuřim). 3.2.2 Vzdělávací aktivity Věznice Kuřim spolupracuje s civilními školicími středisky věznice a tím zajišťuje rekvalifikaci odsouzených na různé profese. Jiţ v minulosti měli moţnost odsouzení absolvovat kurzy kuchař-číšník, svářeč, zedník, malíř, kadeřník a montér suchých staveb. Vnitřní materiály Věznice Kuřim uvádí: „Z hlediska zkušeností pro nás není problémem kurz organizačně zajistit, ale získat na něj prostředky.“ Odsouzení mají moţnost i dokončení středního vzdělání. Dle moţností jsou odesíláni do školských vzdělávacích středisek vězeňské sluţby. Mimo to se vzdělávají v oblasti jazyků – českého jazyka, které probíhá pod dozorem speciální pedagoţky. Tuto moţnost vyuţívají převáţně cizinci. A cizí jazyky, jako např. anglický jazyk, německý, francouzský probíhá hlavně formou samostudia. (Vnitřní materiály Věznice Kuřim). Tabulka č. 1: Nabídka vzdělávacích aktivit Společenská výchova

Akvaristika

Němčina

Populárně naučný krouţek

Výpočetní technika

Český jazyk

Angličtina

Historicko-náboţenský krouţek

Myslivecký krouţek

Kynologický krouţek

Krouţek všeobecných znalostí

Pracovní výchova

Základní počítačová gramotnost

Společenská výchova

Vaření

Kurz celoţivotního vzdělávání

Zpracování potravin

Sebeobsluţné a pracovní činnosti

Krouţek španělštiny

Krouţek kvízů

Zdroj: Vnitřní materiály Věznice Kuřim

29

V tabulce č. 1 jsou uvedené aktivity, ze kterých si odsouzení můţou vybírat, aby řádně plnily programy zacházení. Pro zajímavost 12. června roku 2014 byl ukončen kurz Celoţivotního vzdělávání. Kurz úspěšně absolvovalo 13 odsouzených. Celý kurz trval 4 měsíce. Závěrečná zkouška se skládala jak z ústní části, tak i písemné. (Věznice Kuřim, 2014). 3.2.3 Speciálně-výchovné aktivity Speciálně výchovné aktivity jsou zajišťovány specialisty a probíhají individuální i skupinovou formou. Tabulka č. 2: Nabídka speciálně-výchovných aktivit Pohybová výchova

Rehabilitační cvičení

Sociálně-právní poradenství

Relaxace

Psychologicko-terapeutické skupiny

Lékařská sexuologická ordinace

Terapeutická komunita

Měsíční komunita – mladí dospělí

Týdenní komunita

Klub mladých N

Psychosociální výcvik

Program „3Z“

Sociálněpsychologický výcvik

Večerní klub

Skupina setkání

Denní komunita

Prevence relapsu

Pracovní výchova

Předvýstupní příprava

Dramaterapie

Zdroj: Vnitřní materiály Věznice Kuřim

3.2.4 Zájmové aktivity Sportovní krouţky – posilování, minikopaná, stolní tenis, atletika, volejbal, nohejbal aj. se tradičně řadí mezi nejoblíbenější. K oblíbeným se řadí taky např. šipky, akvaristika, výtvarný krouţek, modelářský, hudební, motoristika atd. Odsouzení mají k dispozici i knihovnu. V ní se nachází více jak 4500 titulů. Mimo to sledují televizi a jednou za 14 dní se promítá centrální video. V jídelně odsouzených pravidelně probíhají kulturní pořady. Vnitřní materiály věznice Kuřim uvádí, ţe: „cílem je nabídnout odsouzeným (především pro které nejsou pracovní příleţitosti) takovou aktivitu při níţ by nejenom aktivně vyuţili volný čas, ale zároveň rozvíjeli své vědomosti, schopnosti a dovednosti.“

30

Tabulka č. 3: Nabídka zájmových aktivit Krouţek šipek

Hudební krouţek

Kondiční cvičení

Krouţek atletiky

Streetball

Modelářský krouţek

Krouţek sudoku

Řezbářský krouţek

Výtvarný krouţek

Šachový krouţek

Rukodělný krouţek

Hudebně-instrumentální krouţek

Filmový krouţek

Dokumentární krouţek

Fyzický zátěţový program

Poslechový krouţek

Zahradnický krouţek

Nohejbal

Krouţek Scrabble

Stolní tenis

Hra Activity Zdroj: Vnitřní materiály Věznice Kuřim

Nabídka zájmových aktivit vychází z poţadavků, přání, zájmů a dovedností odsouzených. Celkový rozsah je samozřejmě přizpůsoben i moţnostem věznice. Zaměstnanci přichází do kontaktu s odsouzenými. Ještě předtím neţ nastoupí do pracovního poměru, musí projít odbornou přípravou.

3.3 Profesní příprava zaměstnanců Věznice Kuřim Věznice Kuřim jak kaţdá jiná věznice zaměstnává pracovníky Vězeňské sluţby České republiky, ale i občanské pracovníky. V současné době je ve Věznici Kuřim zaměstnáno celkem 252 zaměstnanců. Příslušníků 145 a občanských zaměstnanců 107. Z toho je 60 ţen. Obrázek č. 1 Organizační schéma zaměstnanců

Zdroj: Vnitřní materiály Věznice Kuřim

31

Kaţdý zaměstnanec musí projít tzv. Základní odbornou přípravou. Ta je rozdělena na jednotlivé skupiny na základě toho, jakou činnost bude zaměstnanec vykonávat. Pod skupinu nazvanou B2 spadají všichni nově nastupující občanští pracovníci Vězeňské sluţby České republiky, kteří se podílejí na přípravě a realizaci programu zacházení a přicházející tak do přímého styku s odsouzenými. Jedná se především o zaměstnance z oddělení výkonu trestu a výkonu vazby – vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci. Základní odborná příprava typu B2 probíhá celkem v sedmi týdenních soustředěních. Pracovníci po tomto soustředění vykonávají komisionální závěrečnou zkoušku. Získají vysvědčení i osvědčení o profesní způsobilosti. Zkoušky skládají ze sluţebních a humanitních předmětů. Mezi sluţební předměty spadají: Vybrané kapitoly ze sluţební přípravy, Výkon trestu odnětí svobody, Výkon vazby, Základy sebeobrany a Zdravotní příprava. K humanitním předmětům se řadí: Právo, Psychologie, Pedagogika, Profesní etika, Sociologie, Výpočetní technika a Ekologie. Všechny Základní odborné přípravy jsou garantovány ředitelem Akademie vzdělávání Vězeňské sluţby České republiky. (Vězeňská sluţba České republiky, 2012).

32

Shrnutí teoretické části Teoretická část je postavena na celkově třech hlavních kapitolách a na ně navazují příslušné podkapitoly. První velká úvodní kapitola o trestu a trestání nám ukazuje, co to trest je, jaké jsou jeho funkce a teorie. Dozvídáme se, ţe trest a trestání je staré jako lidstvo samo a ţe se na trest kaţdá věda dívá jinak. Obecně se dá ale říci, ţe trest je jakási součást výchovy. Část této velké kapitoly věnuji Výkonu trestu odnětí svobody. Výkon trestu odnětí svobody je realizován ve věznicích. V České republice není jen jeden druh věznic, nýbrţ 4 – s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou. To se dozvídáme v podkapitole Typy věznic. Následující podkapitola je věnována Vězeňské sluţbě České republiky, protoţe právě tato sloţka státních zaměstnanců se stará o to, aby chod věznic byl bezproblémový. Vězeňská sluţba se skládá ze tří sloţek a nedílnou součástí jedné z těchto tří sloţek (tj. správní sloţka) je zaměřena právě na výchovu a vzdělávání odsouzených, proto této sloţce věnuji v textu větší pozornost. Další velká kapitola se věnuje Programům zacházení. V této kapitole najdeme, co to programy zacházení jsou, jakým způsobem se sestavují, jak a kdy jsou kontrolovány a v neposlední řadě taky to, ţe obsahují pracovní, vzdělávací, speciálně výchovné, zájmové aktivity a oblast utváření vnějších vztahů. Největší důraz jsem kladla na vzdělávací aktivity. Dozvídáme se, ţe odsouzení mají moţnost nejrůznějších rekvalifikačních kurzů, můţou si dodělat základní škole, střední školu a dokonce i školu vysokou. Z osvědčení, které vězni získají, se nikdo nedozví, ţe bylo získáno během výkonu trestu odnětí svobody. Část kapitoly je věnována taky vzdělávání dospělých a standardizovaným programům zacházení. Charakteristika Věznice Kuřim je název poslední kapitoly. Zde se dozvídáme o historii jiţ zmíněné věznice a taky o současné práci s odsouzenými - to, jaké mají vězni moţnosti pracovní, vzdělávací, zájmové. Aby mohl člověk jít pracovat do sektoru vězeňského, musí projít tzv. základní odbornou přípravou. Podkapitola je ovšem zaměřená hlavně na zaměstnance sektoru B2, tedy takového sektoru, do kterého patří vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové a sociální pracovníci.

33

EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část bakalářské práce je zaměřená na realizovaný výzkum ve Věznici Kuřim. V textu postupuji tímto způsobem: nejprve představuji samotnou metodologii, poté metody sběru dat, dále cíl výzkumu, výzkumné otázky a co mě k samotnému výzkumu vedlo. Následně charakterizuji samotný výzkumný vzorek, popisuji vstup do terénu, etické aspekty výzkumu a způsob analýzy dat. Následně se zabývám interpretací dat získaných výzkumem a práci završuji shrnutím empirické části bakalářské práce.

4 Metodologie Vzhledem k tématu práce a zaměření výzkumu jsem zvolila kvalitativní výzkum, který je definován jako „proces zkoumání jevů a problémů v autentickém prostředí s cílem získat komplexní obraz těchto jevů zaloţený na hloubkových datech a specifickém vztahu mezi badatelem a účastníkem výzkumu.“ (Šeďová & Švaříček, 2007, s. 17). Podle Hendla (2012) neexistuje obecně uznávaný způsob jak dělat kvalitativní výzkum nebo jak jej vymezit. Ve většině případů si však výzkumník volí na začátku výzkumu téma a poté si poloţí a určí hlavní výzkumné otázky. Otázky můţe během výzkumu, sběru dat nebo analýzy dat různě měnit nebo doplňovat. „Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva.“ (Hendl, 2012, s. 48). Výzkumník vţdy hledá data a informace, které by mu mohly pomoci k zodpovězení výzkumných otázek. Pracuje přímo v terénu a seznamuje se s novými lidmi. V kvalitativním výzkumu se pouţívají poměrně málo standardizované metody získávání dat. Typy dat zahrnují přepisy terénních poznámek z pozorování a rozhovorů, osobní komentáře, deníky, fotografie, dokumenty, úryvky z knih, zkrátka všechno, co přibliţuje ţivot zkoumaných lidí. (Hendl, 2012).

4.1 Metody sběru dat Jako jednu z moţných forem metod sběru dat jsem vybrala hloubkový rozhovor. „Rozhovor je nejčastěji pouţívanou metodou v kvalitativním výzkumu.“ (Šeďová & Švaříček, 2007, s. 159). Existují dva typy rozhovorů – polostrukturovaný a nestrukturovaný. První zmíněný typ rozhovoru má předem připravené témata a otázky. Nestrukturovaný (narativní) rozhovor se můţe odvíjet pouze od jedné jediné připravené otázky. Přiklonila jsem se k první variantě, tedy k polostrukturovanému hloubkovému rozhovoru. Ukázka struktury otázek je

34

uvedena v Příloze č. 3 a pro představu v Příloze č. 4 je ukázka jiţ hotového přepsaného rozhovoru. Před samotnou realizací jednotlivých rozhovorů následovala celá řada přípravných procesů. V první řadě seznámení se s prostředím, ve kterém jsem výzkum realizovala. Poté zvolení si hlavních výzkumných otázek, tazatelských otázek, jejich správná formulace a pořadí.

4.2 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Maxwell (in Šeďová & Švaříček, 2007) rozlišuje tři typy cílů: intelektuální, praktický a personální. Intelektuální cíl nám říká, jak projekt pomůţe k rozšíření odborného poznání. Praktický cíl se zajímá, zda výsledky bude moţno dále nějak prakticky vyuţít a personální cíl je zaměřen na to, jak projekt obohatí samotného výzkumníka. Zmínění autoři poté ještě dodávají, ţe není nutné si zvolit pouze jeden cíl, ba naopak. Je lepší, kdyţ řešením jednoho projektu dosáhneme naplnění vícero cílů. Cílem mého výzkumu bylo zmapovat problematiku vzdělávání odsouzených, konkrétně potom zjistit, proč se odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají. Z reakcí mého okolí vím, ţe mnoho lidí nemá o vzdělávání vězňů mnoho informaci, proto tento cíl můţe pomoci k rozšíření jejich poznání. V tomto případě se jedná tedy o cíl intelektuální. Další z cílů realizovaného výzkumu byl zaměřen na hodnocení odsouzeného samotné nabídky vzdělávacích aktivit ve věznici a dále to, jaký vliv má vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody na jejich ţivotě ve vězení. Zde se jedná o cíle praktické. Zodpovězení na tyto otázky můţe pomoci pracovníkům věznice udělat si přehled o tom, jak vnímají nabídku odsouzení, co jim chybí, s čím jsou spokojeni nebo nespokojeni. V neposlední řadě výzkum obsahuje i cíl personální. Práce mně pomohla rozšířit si mé dosavadní znalosti dané problematiky a taky bych se ráda v budoucnu problematice vězeňství nadále věnovala. S cíli výzkumu bakalářské práce souvisí i výzkumné otázky. Je moţné říci, ţe jedním z cílů by i zodpovězení na mnou poloţené výzkumné otázky. Jako hlavní výzkumné otázky jsem si zvolila: „Proč se odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají?“ 35

„Jak hodnotí odsouzení nabídku vzdělávacích aktivit ve věznici?“ „Jaký vliv má vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody na jejich ţivotě ve vězení?“

4.3 Charakteristika výzkumného vzorku V této kapitole se pokouším přiblíţit základní údaje o zkoumaném vzorku, tedy o samotných odsouzených. Všichni odsouzení si odpykávali svůj trest ve věznici s ostrahou, ovšem kaţdý z nich byl na jiném oddělení, takţe se vzájemně při rozhovorech neovlivňovali. Ve Věznici Kuřim je celá řada odsouzených muţů za různé spáchané trestné činy, s různě dlouhými udělenými tresty, různého věku, národnosti, politického vyznání, náboţenského vyznání aj. Zaměřila jsem se na skupinu odsouzených, kteří navštěvovali v rámci programů zacházení alespoň jednu z nabízených vzdělávacích aktivit. Hlavní kritérium pro výběr vzorku tedy bylo: odsouzený muţ odpykávající si trest ve Věznici Kuřim (věznice s ostrahou) navštěvující alespoň jednu vzdělávací aktivitu ve zdejším Školním vzdělávacím středisku. S výběrem vzorku mně pomáhala vedoucí pedagoţka. Rozhovorů se tedy celkem zúčastnilo 10 vězňů různého věku. Nejmladší z nich měl 22 let a nejstarší 38 let. Základní charakteristika odsouzených je uvedena v následující tabulce: Tabulka č. 4: Základní charakteristika odsouzených

Jméno odsouzeného

Věk

Spáchaný

Počet

trestný čin

odsouzení

Nejvyšší dosažené vzdělání

Navštěvované vzdělávací aktivity Pomocný pracovník

Radim

28

Vraţda

Prvotrestaný

Základní

v pohostinství, dříve Celoţivotní kurz Pomocný pracovník v pohostinství,

Majetková Milan

34

trestná

Ve výkonu

činnost -

trestu potřetí

Počítačový kurz, Základní

samostudium italština, dříve

krádeţe

program ZZZ, Celoţivotní kurz, 36

knihovna Majetková Ondřej

28

trestná činnost -

Celoţivotní kurz,

Potřetí Základní

knihovna

krádeţe Tomáš

Ivan

22

35

Vydírání

Krácení daní

Prvotrestaný

Prvotrestaný

Základní

Výuční list elektrikář

Celoţivotní kurz, knihovna Celoţivotní kurz, knihovna, Historiskonáboţenský krouţek Celoţivotní kurz,

Petr

38

Podvody

Podruhé

Výuční list automechanik

Počítačový kurz, knihovna, samostudium zákony

Majetková Jan

27

trestná činnost -

Celoţivotní kurz, Podruhé

Základní

knihovna, dříve program ZZZ

krádeţe

OPM Corporation – Technicko-

Mezinárodní Dominik

30

obchod s

Prvotrestaný

kokainem

turistická škola, 1 rok na Universidad del Valle

37

Celoţivotní kurz, knihovna, Náboţenský krouţek

Majetková trestná

Základní,

činnost – Lukáš

24

krádeţe a ničení

Střední Potřetí

zdravotnická škola – 3

cizího

Celoţivotní kurz, knihovna

roky

majetku graffiti

Výuční list –

Martin

33

Podvody

Prvotrestaný

Střední

Celoţivotní kurz,

odborná

Historicko-

škola

náboţenský kurz,

Dopravy,

knihovna,

obor

Náboţenský krouţek

ţelezničář

4.4 Vstup do terénu Poprvé jsem na půdu Věznice Kuřim vstoupila v listopadu 2013 v rámci Individuální praxe. Tuto praxi jsem si zároveň spojila i s výzkumnou částí bakalářské práce a na konci praxe, tedy v únoru 2014 jsem zrealizovala deset polostrukturovaných rozhovorů s odsouzenými. Praxi jsem si zařizovala nejdříve telefonicky, poté emailem a nakonec osobním setkáním s vězeňským právníkem. Jemu jsem sdělila své vize, zeptala jsem se ho, zda by bylo moţné realizovat rozhovory s odsouzenými. Vše jsme do detailu probrali. O všem byla informována taky ředitelka věznice. Dostala jsem povolení absolvovat tuto praxi a následovalo sepsání smluv a dalších důleţitých dokumentů spojené s praxí a mými návštěvami vězení. Seznámila jsem se taktéţ s vedoucí pedagoţkou, která se mně po celou dobu praxe věnovala a vedla mě. Po celou dobu praxe jsem chodila za skupinkou asi 13 odsouzených, kteří navštěvovali školní vzdělávací středisko. Nejdříve jsem byla v roli pozorovatelky. Potom jsem měla moţnost 38

výuku sama vést. Se svou lektorkou jsem se dohodla, ţe si připravím vyučovací hodinu zaměřenou na Český jazyk. Nejdříve jsem se zaměřila na literaturu. S odsouzenými jsem probrala Staré pověsti České od spisovatele Aloise Jiráska. Odsouzené nejvíce zaujalo samotné převyprávění vybraných pověstí. Potom jsem s nimi dělala pravopisná cvičení zaměřená na vyjmenovaná slova. Následující den jsem si pro ně připravila kratičký testík, abych zjistila, jak mě poslouchali a jak se připravují. V rámci praxe jsem se taky dostávala do styku s psychology, speciální pedagogy, sociální pracovníky a pedagogy, kteří mě o chodu věznice podávali nejrůznější informace, které mně pomohli k sepsání bakalářské práce. Díky tomu, ţe jsem měla moţnost s odsouzenými trávit nějakou dobu před realizací samotných rozhovorů, navázala jsem s nimi určitý kontakt, který byl dle mého názoru velmi důleţitý. Samotné rozhovory probíhaly buďto ve volné učebně nebo ve volné kanceláři sociálních pracovníků. Při rozhovorech jsem byla v místnosti vţdy sama s odsouzeným, aby se odsouzení neostýchali mluvit, důvěřovali mně a mluvili pokud moţno pravdivě. Dveře od místnosti ovšem nebyly úplně zavřené a občas se na nás přišla pedagoţka podívat, jestli je vše v pořádku. Seděla jsem vţdy u tlačítka poplašného zařízení pro případ, ţe by se něco stalo a já ho musela pouţít. Pedagoţka mně vţdy přivedla odsouzeného do místnosti. Poté odešla a já jsem v místnosti zůstala sama s odsouzeným. Bohuţel jsem si rozhovory nahrávat nemohla, proto jsem si vše zapisovala ručně. Kaţdému odsouzenému jsem znovu sdělila, čeho se rozhovor bude týkat, jaké jsou cíle mé práce a ujistila je o anonymitě. Poté jsem přistoupila uţ k zahájení samotného rozhovoru.

4.5 Etické aspekty výzkumu Rozhovory jsem prováděla v ne příliš běţném prostředí, ve věznici. Z toho důvodu je jasné, ţe jsem musela absolvovat několik opatření, aby mně to vše bylo vůbec umoţněno. Jak jsem psala výše, s odsouzenými jsem navázala určitý kontakt jiţ během praxe. Bylo mně zakázáno sdělovat vězňům jakékoliv údaje o mé osobě, a to i včetně jména. Proto jsem jim jen řekla, co studuji, o čem píši bakalářskou práci, a ţe bych byla moc ráda za jejich pomoc. Setkala jsem se jen s kladnými reakcemi. Všichni hned kývali hlavou, ţe mně rádi pomůţou a rozhovory určitě absolvují. Seznámila jsem je tedy s cílem mého výzkumu. 39

Informovala jsem je, ţe veškeré informace, které mně sdělí, nebudu šířit a vyuţiji je výhradně pro potřeby bakalářské práce. Kaţdý odsouzený mně podepsal před začátkem rozhovoru prohlášení, kde jsem je znovu ujišťovala o anonymitě a zároveň mně tak dáli souhlas k provedení samotného rozhovoru. Informovala jsem je taky o tom, ţe pokud bych poloţila otázku, na kterou by si nepřáli odpovídat, ať mně řeknou a otázku přeskočíme. To se ovšem nestalo. Všichni tázaní odsouzení mně odpověděli na všechny poloţené otázky. Kvůli slíbené anonymitě a ochraně jejich osoby jsem všem odsouzeným pro účely této práce změnila jména.

4.6 Způsob analýzy dat Jak jsem jiţ zmiňovala výše, pro sběr dat jsem si zvolila hloubkové polostrukturované rozhovory. Všechny rozhovory jsem si řádně přepsala a doplnila o své terénní poznámky. Následně jsem všechny rozhovory podrobila technice otevřeného kódování. „Kódování obecně představuje operace, pomocí nichţ jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a sloţeny novým způsobem.“ (Šeďová & Švaříček, 2007, s. 211). Postup otevřeného kódování je následovný: nejdříve se přepsaný rozhovor rozdělí na jednotky. Jednotkou můţe být slovo, spojení slov, věta nebo i celý odstavec. Této jednotce se přidělí nějaký kód. (Šeďová & Švaříček, 2007). Pro názvy kódů jsem vyuţívala vlastní pojmenování. Další fází je kategorizace, kdy jsem jednotlivé získané kódy roztřídila do kategorií. Tyto kategorie zastřešují kódy, které jsou si podobné nebo mezi sebou mají určité souvislosti. Kategorizací jsem si vytvořila základní kostru analytického příběhu pro následnou interpretaci výsledků.

5 Interpretace výsledků empirického šetření Struktura analytického příběhu vzešla z kódování rozhovorů a následné kategorizace. Analytický příběh je tedy koncipován takto: nejdříve věnuji kapitolu odsouzeným. Více rozvíjím tabulku, která se objevila v kapitole 1.3. Poté se jiţ věnuji samotnému vzdělávání odsouzených. Zaměřuji se na motivaci a důvody odsouzených vzdělávat se. Dále popisuji hodnocení vzdělávacích aktivit z pohledu odsouzených a v neposlední řadě je v příběhu zahrnuta kapitola s názvem Staronová role odsouzených. Ta se dívá na odsouzené jakoţto na „ţáky“, kteří se opět rozhodli navštěvovat vzdělávací zařízení. Další kapitola se zabývá vztahy odsouzených. Jednak jsou to vztahy s pedagogy, příslušníky Vězeňské sluţby, 40

rodinnými příslušníky, ale taky mezi odsouzenými samými. Poslední kapitola je věnována změnám v ţivotě odsouzených, které souvisí s jejich rozhodnutím vzdělávat se. Věznice před samotným vykonáním výzkumu byla se vším seznámena a souhlasila s následným zpracováním dat.

5.1 Seznámení s odsouzenými Základní charakteristika odsouzených je popsána v jedné z předchozích kapitol. V této kapitole se jiţ věnuji údajům více zaměřeným na charakter výzkumu. Během rozhovorů jsem se setkala jednak s českými občany, ale taky např. s občanem Azerbajdţánu. „Já su Azerbajdţánec. Býval jsem na Ukrajině, ale teď uţ 17 roků bydlím v České republice.“ (Ivan). Další odsouzený, Dominik, bydlel téměř celý svůj ţivot v Jiţní Americe, kde se taky oţenil. Odsouzený Milan má zase v plánu po propuštěný odcestovat: „Od narození bydlím v Brně. Po propuštění budu bydlet tady v Brně, ale po nějaké době pojedu do Itálie.“ Většina muţů byla svobodná, jen tři z nich ţenatí. Tři odsouzení mají taky děti. Před samotnými rozhovory jsem nevěděla, kdo je za co odsouzen. Jedna z otázek v rozhovoru tedy směřovala k této informaci. Všichni odsouzení mně na tuto otázku odpověděli. Všichni tázaní, kromě Petra, uznali, ţe jsou odsouzeni právem. Petr si myslí, ţe soud ho odsoudil neprávem. Během rozhovoru mně tuto informaci připomněl několikrát. „Jsem odsouzen za něco, co není trestný čin. Nebo nebyl. Dělal jsem rozhodce. Rozhodčí soudy. Moţná tu kauzu znáte z televize. Kauza zámek Oslavany. Za podvod jsem tady. Policie řekla, ţe to není trestný čin, ale soud to překroutil a udělal z toho podvod.“ (Petr). Jiţ z tabulky vyplývá, ţe pět muţů bylo ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé. Dominik mě ujišťoval, ţe se po propuštění do vězení podruhé jiţ nevrátí. „Je to můj první trest a taky poslední“ (Dominik). Ivan sám sebe určitým způsobem obhajoval: „Nikdy v ţivotě jsem trestaný nebyl. Jsem poprvé tady. Ani soudně stíhaný, ani ve výkonu trestu jsem nebyl.“ Mezi odsouzenými se našli ovšem i ti, kteří ve výkonu trestu byli jiţ poněkolikáté. Ani jeden z těchto dotazovaných, kteří byli odsouzeni jiţ poněkolikáté, nezmínili, ţe by v budoucnu chtěli s trestnou činností přestat. „Jsem tu potřetí. Ničení cizího majetku, krádeţe… je to pořád dokola.“ (Lukáš). „Poprvé jsem byl za krádeţe aut, potom vydírání a teď zase za krádeţe aut.“ (Ondřej). Právě zmiňovaný Ondřej na chvíli našel motivaci v narozené dceři, ale ani ta mu nevydrţela dlouho a k trestné činnosti se vrátil. Mimo rozhovor se přiznal, ţe s trestnou činností asi ani nikdy neskončí. „Jsem gambler uţ ve větším stádiu. Klidně aţ půl milionu měsíčně. Pak nebyly peníze a začal jsem krást. 41

Narodila se ale malá. Našel jsem si proto práci, dostával jsem peníze. S hraním jsem trochu přestal. Ale zase po nějaké době to zase přišlo. Auta jsem uţ viděl jen jako nějaké malé kuličky, které jsem prostě kradl.“ (Ondřej). Jedna z otázek směřovala k tomu, jaké je nejvyšší dosaţené vzdělání odsouzených. Moţná to by mohl být jeden z důvodů, proč se odsouzení rozhodli navštěvovat vzdělávací aktivity. Aţ na výjimky jsem dostala odpověď základní vzdělání. Vězeň Radim se za svoji odpověď styděl a litoval, ţe má jen základní vzdělání. Skleslým hlasem řekl: „Základní, bohuţel“ (Radim). Milan pouze základního vzdělání taktéţ litoval a zdůrazňoval, ţe nejde o chybu rodičů, nýbrţ jeho samotného: „Bohuţel základní. Ale nebylo to tím, ţe jsem hloupej. Nechodil jsem do školy a nebyl jsem klasifikovaný. Není to ale vina rodičů.“ Další odsouzený ve třetím ročníku opustil střední zdravotnickou školu. Nijak zvlášť svého rozhodnutí nelitoval, bral to vše s úsměvem. Zajímavé vzdělání má Dominik, protoţe studoval v zahraničí: „Mám za sebou OPM Corporation, technicko-turistickou školu na Kostarice. A rok na university – Universidad del Valle. Tu jsem bohuţel nedokončil, a proto jsem skončil tady. No a pak mám 6 let primary a 6 let high school. Nevím, jak to máte tady v Česku. To je asi něco jak základní a střední…“ Tři odsouzení mají výuční listy. Elektrikář, automechanik a ţelezničář. Z výzkumného vzorku tedy vyplývá, ţe nejvíce muţů bylo se vzděláním základním. Zaměstnávání osob souvisí s jejich vzděláním. Pokud má člověk ukončené pouze základní vzdělání, hledá si práci mnohdy hůře neţ člověk, který má další vzdělání s nějakým odborným zaměřením. I přesto, ţe většina dotazovaných měla ukončené pouze základní vzdělání, byla zaměstnaná. Pouze jeden odsouzený z dotazovaných nebyl před výkonem trestu zaměstnaný. Důvod svého nezaměstnání svedl na nepřítomnost v České republice: „Ne nebyl jsem zaměstnaný. Nebyl jsem v Česku.“ (Tomáš). Další odsouzení mně odpověděli, ţe byli zaměstnání. Většinou šlo o skladnické práce. Lukáš: „Dělal jsem skladníka ve Sconto nábytku.“ Radim: „Ano, byl jsem zaměstnaný. Dělal jsem skladníka v jednom zemědělském podniku.“ Odsouzený Milan zase pracoval v taiwanské společnosti ModusLink. Odtud ale brzy odešel: „Byl jsem tam asi tři měsíce. Z toho důvodu, ţe kdyţ jsem dostával asi třetí mzdu, tak mně začali strhávat peníze a tím pádem jsem nestíhal finančně. Platit nájem a vůbec tak všeobecně. Odešel jsem dělat brigádně do stavební firmy, kde jsem si vydělal víc. Kdybych to věděl dřív, tak jdu na brigádu hned.“ Jiný odsouzený pracoval jako ostraha v brněnském tanečním klubu, další jako řidič autobusu, jeden byl zaměstnán v občanském sdruţení rozhodců, ale jak sám řekl „Člověk musí být bezúhonný a musí mít právní vzdělání, tak jsem to pak dělat nemohl.“ (Petr). A odsouzený Dominik pracoval v Kolumbii, kde má jeho tchýně 42

cestovní agenturu. „Pracoval jsem na Costa del Sol v Kolumbii. Tchýně tam má cestovní agenturu.“ (Dominik). Ivan podle jeho slov pracoval celých 17 let, co je v České republice. Jan zase provozoval s jeho ţenou a bratrem trafiku. Jak jde vidět z výše uvedeného textu, rozhovory se účastnili odsouzení různého vzdělání s různými pracovními zkušenostmi. Všichni se přitom rozhodli vyuţít nabídky vzdělávacích aktivit. V následující kapitole se jiţ věnuji samotnému vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody v perspektivě odsouzených.

5.2 Vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody Odsouzení navštěvují různé typy vzdělávacích aktivit, které Věznice Kuřim nabízí. Jedná se o aktivity z programů zacházení. Kaţdý odsouzený je s těmito aktivitami seznámen a má moţnost si vybrat tu aktivitu, která mu vyhovuje nejvíce. Podrobný seznam aktivit programů zacházení viz Příloha č. 5. Dva dotazovaní, v době provádění výzkumu, navštěvovali kurz Pomocný pracovník v pohostinství. Milan se přihlásil do kurzu ze dvou důvodů. Vaření ho baví, ale hlavně po úspěšném absolvování získá osvědčení, které mu můţe pomoci při hledání práce po propuštění. „Momentálně absolvuji kurz Pomocný pracovník v pohostinství. Zhruba tři měsíce mám za sebou. Budeme končit v šestém měsíci. A proč jsem se přihlásil? Tak za první, ţe dostanu papír, ţe jsem tento kurz absolvoval a nebude tam napsané, ţe jsem ho absolvoval ve výkonu trestu odnětí svobody. No a za druhé mě to baví.“ (Milan). Milan taky uvedl další důleţitý aspekt při výběru vzdělávací aktivity. Vzdělávací aktivity ho vedou k přemýšlení nad sebou samým. Uvědomuje si, a taky začíná přemýšlet nad tím, proč vůbec páchá trestnou činnost a jaké důsledky se z toho vyvodí. „Tam jsem šel z důvodu, abych zjistil, proč jsem páchal trestnou činnost. Jo a taky jsem tam šel, abych si uvědomil následky trestné činnosti. Tím myslím výkon trestu odnětí svobody.“(Milan). Radim se do kurzu přihlásil z jiného důvodu. Po základní škole nastoupil na střední odborně učiliště, jehoţ zaměření se velmi podobalo kurzu ve věznici. Školu ale nedokončil. To byl jeden z hlavních důvodu výběru kurzu Pomocný pracovník v pohostinství. Kromě toho si uvědomil, ţe pouze se základním vzděláním si těţko najde práci. Inspiraci našel taktéţ v rodině, která je pro něho důleţitá. „Mám tento kurz nedokončený z venku. Před 10 lety jsem ho studoval. Stihl jsem ale dostudovat jenom 2 roky. Po dvou letech jsem to na učilišti ukončil. Bez vzdělání je těţké 43

uplatnit se na trhu práce. Rád bych si vzdělání doplnil. I kvůli rodině. Hodně mi na těchto věcech záleţí.“(Radim) Cílem kurzu Pomocný pracovník v pohostinství je naučit se základy obsluhy a vaření, uvedl Radim. Jeho myšlenku více rozvinul Milan: „Zde v učebně se učíme psát technologický postupy, jak udrţovat hygienu, jak pouţívat veškeré inventáře. Tím myslím příbory, nádobí… Taky mám tzv. učební praxi. Uděláme si tady malou restauraci. A jedenkrát týdně máme praxi v kuchyni. Dostaneme suroviny a učíme se vařit. Jak sloţité jídla, tak i nesloţité. Taky se učíme terminologii.“ Dotazovaní dva odsouzení se rozhodli navštěvovat kurz Pomocný pracovník v pohostinství z vlastní vůle. Důvody jejich rozhodnutí byly různé: baví je vaření, nedokončený kurz z venku, získání osvědčení, přemýšlení nad páchání trestné činnosti. Přitom důvod získání osvědčení se objevil u obou odsouzených. Zbývajících osm odsouzených navštěvovalo Celoţivotní kurz. A právě tomuto kurzu se věnuji v následující části textu. V kurzu se probírá učivo z oblasti zeměpisu, českého jazyka, biologie, ekologie a základů společenských věd. Většina z nich se shodla na tom, ţe v kurzu probírají učivo téměř totoţné jako na základní škole. Je to pro ně něco jako opakování. „Je to takové opakování ze základy. Ale co jsem zjistil, tak si spoustu věcí nepamatuju. Vytáhnu je zpátky na povrch.“ (Lukáš). Znalosti získané v tomto kurzu oceňují zejména Dominik a Ivan. „Je to pro mě 100% zajímavý. Já jako cizinec se dozvídám zajímavé věci. Historie a tak… Člověk kdyţ není v kontaktu s venkem, tak tupne.“ (Ivan). Věznice je prostředí, ve kterém jsou vězni zcela izolování od vnějšího světa. Mají jasně daný řád a reţim, který se liší od toho běţného kaţdodenního ţivota lidí mimo zdi vězení. To vyplývá i z odpovědi Ivana, který říká, ţe pokud není v kontaktu se světem mimo vězení, tak ztrácí své znalosti a dovednosti. V další ukázce můţeme vidět kompenzaci. „Pomáhá mi to v češtině a v české historii. Kdyţ jsem nechodil tady do školy, tak nevím.“ (Dominik). Dominik ţil a studoval v zahraničí, z toho důvodu jeho čeština není dokonalá, nezná českou historii a moţnost vzdělávat se ve výkonu trestu mu umoţňuje se v českém jazyce zdokonalovat. Během rozhovoru několikrát nemohl najít správný český název pro určitou věc, a proto pouţil anglické slovíčko a poté mě ţádal o pomoc s překladem. Vzdělávání ve výkonu trestu bere jako určitý typ vyrovnání. Musí si odpykat svůj trest, takţe pobyt ve vězení vyuţije tak, ţe se v něčem zdokonalí a posílí své znalosti. Mimo zmíněné kurzy dotazovaní odsouzení navštěvují taky historicko-náboţenský krouţek, počítačový kurz, náboţenský krouţek a knihovnu. Dva z nich se taky věnují 44

samostudiu. Pomocí dostupných knih z knihovny se učí italský jazyk a zákony. Jan a Milan absolvovali taktéţ program ZZZ (Zastav se, Zamysli se, Změň se). Jde o program, ve kterém kaţdý odsouzený má moţnost zamyslet se sám nad sebou. Jedná se o jeden ze standardizovaných programů zacházení. 1 V počítačovém kurzu odsouzení probírají základy operačního systému Windows a učí se pracovat v programech Word a Excel. V historicko-náboţenském kurzu se odsouzení dívají na filmy s historicko-náboţenskou tematikou a následně na to vedou diskuze. V náboţenském krouţku vedou diskuze s jednotlivými představiteli různých církví. Náboţenský krouţek komentoval Martin. Určitě můţeme z odpovědi vycítit lidský přístup jednoho z představitelů církví. „Vede to pan farář z Petrova od sv. Jakuba. Na začátku a na konci se vţdycky pomodlíme Otčenáš. Mezitím nám čte biblické příběhy a probíráme to pak. Kaţdou neděli pak míváme mši v kapli.“ (Martin) Proč si ale odsouzení vybrali zmíněné kurzy, jakou měli motivaci a co je k tomu vedlo, popisuji níţe.

5.2.1 Motivace a důvod vzdělávání V odpovědích odsouzených se objevovala jak vnitřní motivace, tak i ta vnější. Většinou šlo však o motivace vnější: dostat se ven, něco někomu dokázat, získat nové znalosti a tím pádem lepší pozici na trhu práce, zabavit se, úspěšné plnění programů zacházení. Vnitřní motivace se objevila v předcházející kapitole, kdy odsouzený odpověděl, ţe ho vaření baví, a právě proto se přihlásil do kurzu. Odsouzení měli tedy různé motivace ke vzdělávání a v níţe uvedeném textu je více rozvádím a popisuji. Dominikovou nejsilnější motivací bylo to, aby nevypadal hloupěji neţ ostatní lidé a zároveň si chtěl dokázat sám sobě, že na to má. „Abych nevypadal hloupější neţ někdo jiný. 1

Odsouzený je edukovaný v různých stylech myšlení, přičemţ je motivován k nácviku a následnému pouţívání

alternativního myšlení ve svém praktickém ţivotě, také se snaţí víc domýšlet následky svého jednání. Prezentovány jsou také základní informace o procesu změny, kde si odsouzený uvědomuje svou pozici v něm a směr, kterým by rád šel dál a jaké má moţnosti. Učí se stanovovat si konkrétní a dosaţitelné cíle, které se dají zvládnout postupnými kroky, nacvičuje si dovednosti sebeřízení a seberegulace, dostává prostor k zamyšlení se nad svými sociálními dovednostmi. (Ivanovičová, 2010)

45

To je dost silná motivace. A taky něco dokázat sám sobě.“ (Dominik). Stejně tak i Janova největší motivace byla dokázat si, ţe není hloupý. „Sám sobě chcu dokázat, ţe nejsu tak blbý.“ (Jan). Ve dvou případech se z odpovědí jasně dalo vyčíst, ţe jednoznačnou motivací je zisk znalostí. „Motivací je hlavně to vzdělání.“ (Tomáš). „To, ţe získávám další znalosti.“ (Radim). Ondřejovým podnětem ke vzdělávání je osoba, kterou miluje a především myšlenka na možnost podmínečného propuštění. „Dělám to teď hlavně pro sebe a pro člověka, kterého miluju. Abychom věděli oba dva, ţe něco dělám. Taky to samozřejmě hraje roli při podmínečném propuštění.“ (Ondřej). Petrova motivace tkví v tom, aby byl lepší než Romové. „Abych před ostatními, hlavně před romskými spoluobčany, nebyl za blbce.“ (Petr). Jediný Lukáš myslel na pedagoţku. Jeho hlavní motiv pro úspěšné zvládnutí kurzu je překvapit učitelku a u závěrečných zkoušek jasně dominovat. „To, abych překvapil paní učitelku. Aby paní učitelce spadla brada. Pořád říká, ţe se u závěreček utopím, tak ji dokáţu, ţe ne. Ţe potopím já ji.“ (Lukáš). Jiţ výše jsem uvedla nějaké důvody, proč se odsouzení vzdělávají. Odpovědi se však vztahovaly spíše ke konkrétním kurzům. Nyní se věnuji odpovědím vztahujícím se k všeobecnému vzdělávání. Podle mého názoru odsouzení odpovídaly zcela pravdivě. To jde vidět i na jejich odpovědích. Hned čtyři dotazování navštěvují vzdělávací aktivity, aby se celý den nenudili. „Kvůli nudě.“ Abych se nenudil na baráku.“ (Lukáš), „Vesměs je to skrz to, ţe nechci sedět na zadku. Nemám se kam jinam dostat. A není co dělat jiného.“ (Ondřej), „No tak hlavně kvůli tomu času. Takţe si krátím čas.“ (Tomáš), „Nudím se, není co dělat na baráku.“ (Dominik). Dominik odpověď rozvedl více. Podle jeho slov by nejraději nic nedělal. Tím pádem by ale neplnil programy zacházení. Jeden z důvodů vidí taky v moţnosti podmínečného propuštění. V tomto případě se jedná o jednoznačnou vnější motivaci. „Já bych se nejraději nepřihlásil nikam. Ale kdybych to udělal, tak neplním programy zacházení. A příští rok si můţu díky tomu podat ţádost o podmínečné propuštění.“ (Dominik). Martinův důvod k přihlášení ke vzdělávacím aktivitám vyplýval taktéţ z nutnosti: „No tak to musíme mít. Poţadují to, abych plnil program zacházení. Vyberete si to ze seznamu. Vychovatelé to vyţadují. Kaţdý odsouzený musí něco mít.“ Ivan myslel na budoucnost. Uţ vícekrát nechce být ve výkonu trestu odnětí svobody a ve vzdělání vidí naději. „Nechci být do konce ţivota tady. Tak snad mně to něco dá. Čím víc se toho člověk naučí, tím líp se mu ţije. Tady jsem v prostředí, kde se nic nedělá, tak aspoň získat vědomosti.“ (Ivan). Petr si zase uvědomuje, ţe jeho trest je velmi dlouhý. Ve věznici jsou odsouzení zcela izolovaní od vnějšího světa a nemají takový přístup k informacím. To všechno so Petr uvědomuje a přirovnává se k Romům a prehistorickým zvířatům: „Podívejte 46

se, já jsem byl odsouzen k vysokému trestu. A člověk tak vyleze po dlouhé době. A kdyţ se hlava nepouţívá, tak vyleze jak brontosaurus a na úrovni blbých cigánů. A člověk prostě aby nezakrněl… Nechci být brontosaurus.“ Jan se přihlásil ze zvědavosti. „Byl jsem zvědavý, co to je. Co se bude probírat a tak. Taky jsem chtěl vědět, jestli na to ještě mám.“ (Jan) Jak je vidět, kaţdý odsouzený má své určité tendence k absolvování vzdělávacích aktivit. Většinou se bohuţel jednalo o „zabití nudy.“ Mezi silný motiv odsouzených k navštěvování kurzů bych řadila i povinnost vyplývající z plnění programů zacházení. Jedna z dalších výzkumných otázek se zaměřovala na hodnocení vzdělávacích aktivit. Odsouzení dostávají na výběr ze široké škály nejrůznějších aktivit. Jsou s touto nabídkou spokojeni? Co jim v nabídce chybí? Na tyto otázky se pokouším zodpovědět v následující podkapitole. 5.2.2 Hodnocení vzdělávacích aktivit V této kapitole nejdříve popisuji hodnocení odsouzených, které se zaměřuje na celkovou nabídku vzdělávacích kurzů Věznice Kuřim. Poté přecházím k hodnocení probíraných témat uţ v konkrétních kurzech a kapitolu zakončuji změnami, které by odsouzení v celkové nabídce vzdělávacích aktivit uvítali. Většina odsouzených je s celkovou nabídkou, kterou nabízí Věznice Kuřim, spokojená. Milan vyzdvihuje moţnost vzdělávání zdarma. „Určitě jsem spokojen. Tím, jak nám to věznice umoţňuje a ještě zdarma je super.“ (Milan). Ivan si uvědomuje, ţe je výkonu trestu za trest, nikoli za odměnu, takţe projevuje svůj vděk za to, ţe věznice něco takového, jako je moţnost vzdělávání, vůbec nabízí. „Člověk je tady za trest, ne za odměnu… Takţe já jsem rád, ţe vůbec něco nabízí. Kdyţ člověk něco chce dělat, tak si vybere. Podívám se na nástěnku, tak tam je tak sto aktivit, člověk si vybere.“ (Ivan). Petr a Dominik jsou opačného názoru. Petr přichází s názorem, ţe je kurzů málo. Chtěl by přidat do nabídky kurz zastřešený učilištěm. „Hmmm… řeknu to popravdě. Nejsem spokojen. Stačilo by přidat učiliště. Jsou tu 2-3 kurzy a to je vše, celý.“ (Petr). Dominik mluví o vzdělávání ve věznicích jako o frašce. Podle něj jsou to všechno uměle vytvořené programy, které odsouzeným nepomůţou. Za jediný kurz, který nepostrádá smysl, povaţuje Celoţivotní kurz. Tam se podle Dominika mají šanci odsouzení něco naučit. „Mám říct pravdu nebo něco abyste to měla dobře napsané? To je fraška. To je úplně uměle vytvořené. Myslíte si, ţe mě napraví ping pong, na který jsem chodil jednou týdně? Nebo ţe mně napraví to, ţe mně vypnou televizi po dvou hodinách? No vůbec… to nenapraví nikoho. Co se týče celoţivotního kurzu, tak ano. Co 47

se týče uměle vytvořených aktivit, to postrádá smysl věci. Vybral bych si něco jiného. Třeba svůj notebook. Jo, máme tady krouţek počítačů, ale na ten je nával. To neţ bych se dostal na řadu, tak budu i venku.“ (Dominik). Kdyţ jsem se ptala na názor odsouzených zaměřený na spokojenost s tématy v jednotlivých kurzech, dostala jsem ode všech jednotvárnou odpověď. Všichni odsouzení jsou s tématy kurzů spokojeni. Na náročnost kurzů se jejich názory uţ lišily. Lukáš by rád uvítal, kdyby kurz byl jednodušší: „Mohlo by to byt jednodušší.“. Do rozporu s Lukášovou odpovědí se řadí odpověď Tomáše. Podle něho kurz těžký není. „Jsem spokojený, není to zas tak těţké.“ (Tomáš). Stejně tak i podle Milana v kurzech není nic náročného. „Není tam nic náročného, jsem spokojen.“ (Milan). Lukáš a Tomáš vypovídali o Celoţivotním kurzu, Milan o kurzu Pomocný pracovník v pohostinství. Přes většinu kladných odpovědí na spokojenost se vzdělávacími kurzy, se odsouzení rozpovídali o moţných změnách v nabídce. Martinovi a Milanovi chybí v nabídce vyučování vícero cizích jazyků. Martin by uvítal německý jazyk, Milan zase italský. Zajímavou zkušenost má Dominik. Jeho mateřským jazyk je španělština, proto dostal moţnost kurz španělského jazyka sám vést. Jak sám řekl, to se odrazilo v jeho hodnocení programů zacházení. Poté mu toto hodnocení psát přestali, tak Dominik kurz přestal vést. „Ředitelka přišla, jestli bych vyučoval španělštinu. Viděla to u mě v papírech, ţe umím španělsky. Tak jo. Dostával jsem i odměny, ale pak je vychovatelka přestala psát, tak proč bych to dělal?“ (Dominik). Ten samý odsouzený by uvítal i více programů v televizi a taky se opět vrátil k popisu kurzů jako ke zcela nesmyslným. Začal naráţet ne vedení věznice, ţe by se daly vést podle něj i smysluplné kurzy, kdyby samo vedení chtělo. „Je rok 2014 a my máme jen 4 kanály v televizi. Potom třeba rybářský krouţe. To by mě zajímalo, kde ty kapry nebo lososy honí. To jako mám napsat dom, ať mně pošlou rybářský prut? Vţdyť to je na hlavu… Ale fakt bych to chtěl vědět, kde je nahání. Nebo myslivecký krouţek. To počítají parohy nebo co? Ty moţnosti jsou. Věznice je má. Třeba je tu dílna na dřevo… Mohli by vyřezávat, dělat něco se dřevem. Proč to neotevřou? Kdyby chtěli, tak moţnosti jsou.“ (Dominik). Tomáš by rád uvítal delší trvání kurzů. Bral ohled na ty, kteří mají delší tresty. Pro ně jsou tří měsíční kurzy krátké. „Mohly by být ty kurzy delší pro některé lidi. Tento kurz je na tři měsíce. Pro ty, co mají delší tresty, by to mohlo být delší, třeba šest měsíců.“ (Tomáš). Ivan ví, ţe je výkonu trestu odnětí svobody a proto jediné co mu chybí je svoboda.

48

Všichni odsouzení, kteří se rozhodli navštěvovat vzdělávací aktivity, se v jistém slova smyslu vrátili zpět do „školních lavic“. Cílem další podkapitoly je zjistit, jak se odsouzení své nové role ujali a jak se s ní popasovali. 5.2.3 Staronová role odsouzených Lidé v průběhu svého ţivota prochází několika ţivotními etapami. S tím souvisí i přijímaní rolí. Kaţdý člověk přijme během ţivota řadu rolí. Jednou z běţných rolí je i role studenta či ţáka. Kaţdý z nás totiţ navštěvoval školu. Tato role však končí spolu s doděláním školy, získáním určitého stupně vzdělání. Odsouzení, kteří se rozhodli ve výkonu trestu navštěvovat v rámci programů zacházení vzdělávací aktivity, přijímají roli studenta nebo ţáka znovu. Nemusí to tak být ale u kaţdého. Přijetí staronové role je individuální. To, jak kdo vnímá tuto roli, popisuji v textu níţe. Odsouzení se neshodli na jednoznačné odpovědi. Dva odsouzení se s rolí „ţáka“ neztotožňují vůbec, dále jsem se setkala s odpověďmi, ve kterých odsouzení vzpomínali na dobu povinné školní docházky. Jeden z nich přirovnal studium k pobytu na internátu: „Jako zlehka. Je to jak na intru. Z intru do školy a zpátky.“ (Lukáš). Prostředí výkonu trestu odnětí svobody je však specifické, coţ si uvědomuje Jan, pro kterého se toto prostředí s proţitím studentské role spíše vylučuje: „Jsem ve výkonu trestu odnětí svobody… takţe ani ne, jestli mám byt upřímný.“ Stejně tak u Petra role odsouzeného vylučuje roli studenta. Dle jeho slov není student, ale nespravedlivě odsouzený. Dominik s Ivanem měli velmi podobné odpovědi. Vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody jim připomnělo povinnou školní docházku skrze pravidelný zvyk, který v té době měli. Oba dva si vzpomněli na své dětství. „Bral jsem si s sebou do školy pití a tak. Stejně jak kdyţ jsem byl děcko. A víkendy. To se musíš učit. Je to zajímavé chodit jako dospělý do školy.“ (Ivan). S rolí studenta se nejvíce ztotoţnil Milan: „Řekl bych, ţe i jo. Co se týká personálu, učitelek, tak s námi zachází jako s lidmi. Takţe vedle učitelek se tak cítím, ano.“ Důleţitý je zde vztah „ţáků“ a učitelů, který je charakterizován jako lidský. To nabývá ve výkonu trestu odnětí svobody nového významu oproti vzdělávání na svobodě. Odsouzení si mohou takového vztahu více cenit. Během rozhovorů se více odsouzených zmiňovalo o vztahu a přístupu pedagogů, vězeňské sluţby, ale taky ostatních odsouzených. Vţdy se ovšem jednalo o vztah spojený se vzděláváním. Z toho důvodu jsem se rozhodla těmto vztahům věnovat samostatnou kapitolu. 49

5.3 Vztahy odsouzených Jak jsem nastínila v předchozí kapitole, vztahy „ţáků“ s pracovníky věznice má pro odsouzené svůj specifický význam. Pro práci je důleţité tyto vztahy zmínit a popsat je. Je zde totiţ moţnost, ţe právě tyto vztahy ovlivňují ţivot odsouzených ve vězení. Samozřejmě se nejedná pouze o vztahy s personálem, ale taky o vztahy mezi samotnými odsouzenými.

5.3.1 Vztahy s pedagogy a příslušníky Vězeňské služby V průběhu výkonu trestu odnětí svobody si kaţdý odsouzený vybuduje vztah k dozorcům, jelikoţ jsou s nimi v kaţdodenním kontaktu. Kromě toho si během absolvování vzdělávacích kurzů vytvoří i vztah s pedagogy. Vztahy odsouzených s občanskými pracovníky a příslušníky Vězeňské sluţby nejsou stejné. V odpovědích jsou vidět rozdíly. Nejdříve se budu věnovat pedagogům. V tomto případě jsem se setkala především s kladným hodnocením, dá se říci aţ s vřelým přijetím pedagogů. Vzájemné vztahy souvisí s přístupem, tedy s tím jakým způsobem se k sobě tyto dvě strany chovají. Nejpevnější vztah s pedagoţkou si vybudoval Ivan. Po přijetí do výkonu trestu se Ivan jakoţto cizinec moc dobře neorientoval. Velký problém mu dělala čeština. Toho si všimla pedagoţka a Ivana se ujala. Začala se mu věnovat mimo jakékoliv kurzy. Tím v Ivanovi probudila pocit vděčnosti. „Uţ jen tím, ţe si mě vzala na doučování, tak dobré. Dva měsíce za mnou kaţdý den chodila a učila mě česky. I ve svém volném čase, nebyl to ţádný kurz, chodila za mnou dobrovolně mimo školu. Můţu ji jen chválit a děkovat.“ (Ivan). Z této citace můţeme vypozorovat taky určitý projev lidskosti a ochoty ze strany pedagoga. To velmi přispívá k tomu, ţe si odsouzenými budují vztah na přátelské úrovni. Projev lidskosti se projevil i v odpovědi Milana: „Určitě ji hodnotím kladně. Prostě dobrý. Kdyţ něco nevíme, zeptáme se a vysvětlí nám to. Neodbyde nás.“ Odsouzení Ondřej a Petr přístup pedagoţky zhodnotili jako profesionální. „Co se týče mě, tak se mnou vychází dobře. Určitě je to profesionálka.“ (Ondřej). Petr dodal, ţe se jedná aţ o vysoce profesionální přístup ze strany pedagoţky: „Její přístup je profesionální, aţ vysoce profesionální.“ Dominik se zamyslel a po chvilce uvaţování přiznal, ţe by na práci pedagoga neměl. Nebál se projevit i obdiv. „Obdivuhodný je její přístup. Jako opravdu je. Já bych na to neměl. Obdivuju paní učitelku, dělá to dobře.“ (Dominik). Moţná i právě díky přístupu pedagogů k odsouzeným odsouzení na kurzy chodí rádi a baví je. Radim uznal, ţe to s nimi jednoduché určitě nemají a prostřednictvím rozhovoru chtěl učitelkám poděkovat. „Díky tomu, jak paní učitelka kurz vede, její přístup, je kurz zajímavý a baví mě. Určitě přístup pedagogů hodnotím kladně. A rád bych vyzdvihl práci 50

obou paní učitelek. Myslím, ţe to s námi nemají jednoduché. A za všechno bych jim chtěl tímto poděkovat.“ (Radim). Lukáš vyzdvihl zodpovědnost učitelky: „Kladný vztah máme. Kaţdopádně kladně její přístup hodnotím. Bere to zodpovědně, je veselá.“ Jestli přístup a vztah pedagogů odsouzení hodnotili kladně, tak s vyloţeně kladným hodnocením příslušníků Vězeňské sluţby jsem se nesetkala. U odsouzeného Radima jsem vzbudila velkou důvěru a po chvilce přemýšlení se mně popravdě svěřil s tím, ţe dozorci vzdělávací kurzy odsuzují. „Kdyţ jste to vy, tak já vám to řeknu. Ale jen vám. Nebudu vám lhát… Víte, dozorcům je tady ten kurz proti srsti. Jak ten současný, tak i kurz druhé paní učitelky.“ (Radim). To, ţe se mají dozorci tendenci posmívat odsouzeným navštěvující vzdělávací kurzy, uvádí Petr: „Hmmm, někteří mají tendenci vmést vám do ksichtu účast na tomto kurzu. Kdyţ se vám třeba něco nepovede…“ Jasně negativní přístup hodnotí i Lukáš. Svou odpovědí se téměř shoduje s Dominikem. Oba dva uvedli, ţe se dozorcům nelíbí zejména moţnost odsouzených vzdělávat se ve vězení zdarma. „Některým jsme pro smích. Ale většinou záporné reakce tam jsou. Jakoţe za jejich peníze chodíme tady do školy.“ (Lukáš). „Najdou se tacoví, kteří nás odsuzují. Za peníze daňových poplatníků se vzdělává někdo, kdo škodí společnosti.“ (Dominik). Oproti této odpovědi Dominik postavil roli vychovatelů. Podotkl, ţe oni jsou nad věcí, a i kdyţ si myslí například to samé, nedají nic znát. „Co se týká vychovatelů, tak oni jsou v tomto případě nad věcí.“ (Dominik). Jan do odpovědi zahrnul nejen vzdělávání. Podle jeho názoru s dozorci odsouzení kladný vztah nikdy mít nemůţou. „No tak… tady je jedno, jestli jste školák nebo ne. Můj názor je takový, ať se snaţíte jak chcete, tak nemáte plus. Ne ţe na 100%, ale ani na 101% kdyţ makáte, tak nic. Jsme MUKL, muţi určení k likvidaci. Jen čísla jsme pro ně. Takţe tak.“ (Jan) Velmi zajímavý vztah popsal Ondřej. S dozorci se zná z mimovězeňského prostředí, ovšem ve vězení musí dělat, jakoby se neznali. „Se mnou vesměs všichni vychází. S pár dozorcema se znám totiţ i z venku od vidění. Chodili boxovat tam kam já. Tam jsme se potkávali. Ale tady kdyţ je potkám na dvoře, tak jim nemůţu říct ahoj nebo čau. Musím říct dobrý den.“ (Ondřej) Z odpovědí vyplývá, ţe pedagogy a příslušníky můţeme stavět proti sobě jako dva protipóly. Z nichţ na jedné straně stojí právě pedagogové a na druhé dozorci. Pól pedagogů se dá hodnotit jako pozitivní a pól dozorců negativní. Pedagogy odsouzení povaţují za lidi, za kterými můţou kdykoliv přijít, popovídat si s nimi, říct jim, co je trápí nebo z čeho mají radost. Velmi si cení jejich lidského přístupu a to u odsouzených vyvolává důvěru. Pedagogové chodí za odsouzenými z jiného důvodu neţ dozorci. Pedagogové se je snaţí něco naučit, působí na ně, aby vyšli z výkonu trestu odnětí svobody jako jiní lidé, vzdělání lidé, 51

kteří uţ dále nebudou chtít páchat trestnou činnost. Příslušníci Vězeňské sluţby mají zcela jinou náplň práce. Hlídají vězně, aby neutekli, dohlíţejí na dodrţování pořádku a pravidel aj. A právě tyto rozdílné náplně práce pedagogů a dozorců způsobují, ţe s kaţdým z nich mají odsouzení jiné vztahy. Kromě těchto vztahů jsou pro odsouzené důleţité taky reakce a vztahy ostatních odsouzených a rodinných příslušníků.

5.3.2 Vztahy s odsouzenými a rodinnými příslušníky Odsouzení jsou spolu v kaţdodenním kontaktu, takţe je nezbytné zmínit i vztahy mezi nimi. Kromě toho je pro odsouzené důleţitá i podpora zvenčí. Nejdříve se věnuji vztahům mezi samotnými odsouzenými a poté mezi odsouzenými a jejich rodinnými příslušníky zaměřené na vzdělávání. Odsouzení nerozlišují, jestli mají lepší vztahy se „spoluţáky“ nebo s ostatními odsouzenými. Téměř všichni se shodli na odpovědi, ţe vztahy mají se všemi stejné. Ale i navzdory této odpovědi se našli výjimky, kdy se od odsouzených nenavštěvující vzdělávací kurzy dostávají ne příliš kladné prvotní reakce. Někteří z dotazovaných zmiňovali posmívání a výsměch od ostatních. „Myslím si, ţe z toho mají srandu.“ (Lukáš). „Napřed se smáli, ale vysvětlil jsem jim to a přestali.“ (Martin). V odpovědích Dominika a Petra se objevily narážky na romské občany. Dle názorů odsouzených jsou vzdělávací kurzy určeny především právě pro Romy, aby se něčemu naučili. Z těchto odpovědí můţeme posuzovat jeden z moţných důvodů, proč ne všichni odsouzení navštěvují vzdělávací aktivity. „Posmívali se, vysmívali se. Měli různé poznámky, jestli jsem na úrovni cigánů, jestli neumím napsat ani slovo mlýnek. Ty kurzy jsou hlavně pro cigány totiţ, aby se něco naučili.“ (Petr). „Tak bylo to různý. Někteří se smáli, někteří nechápali proč, kdyţ to nepotřebuji. Někteří záviděli. Sto lidí, sto chutí. Měli připomínky proč… ţe je tam plno cigánů…“ (Dominik). Jsou zde jasně vidět názory odsouzených na Romy. V hierarchii je řadí na spodní příčky, na příčky nevzdělaných lidí. Vztahy odsouzených lze pozorovat i v tom, jak si navzájem pomáhají s přípravou do školy nebo na zkoušky. Ondřej s velkým nadšením odpověděl, ţe si samozřejmě pomáhají. Především cizincům, protoţe nerozumí všem českým výrazům. Překonávají tak jazykovou bariéru. Uvedl i konkrétní případ. „Jasně. Máme tam třeba Slováka. On nerozumí všem slovům, takţe se mu snaţím pomáhat. Překonat tu jazykovou bariéru. Třeba kdyţ jste měla vy 52

tu hodinu. V materiálech, které jste nám dala k těm Starým pověstem českým, tak je napsané, ţe dílo je výborně beletristicky zpracováno pro děti a mládeţ. On nevěděl, co znamená beletristicky. Tak jsem mu řekl, ať si tam napíše, ţe co to znamená. Kdyţ ale nevím něco já, tak se taky zeptám.“ (Ondřej). Z této odpovědi je jasně vidět ochota spolupracovat a pomáhat si. Stejná ochota spolupracovat se objevila i v odpovědi Milana: „Ano, určitě. Kdyţ něco někdo neví, ptáme se navzájem. Baví nás to. Bavíme se o tom i mimo výuku.“ Lukáš zase aktivně zapojuje ostatní spoluodsouzené do procesu vzdělávání. Ţádá je o pomoc při úkolech, zdůrazňuje taky jejich toleranci. „Myslím si, ţe z toho mají srandu. Ale jsou tolerantní zase, kdyţ se potřebuju učit. Ale to nedělám, ţe jo. Ptají se na známky, kdyţ přijdu. A zapojuju je aktivně do procesu. Kdyţ něco nevím, tak za něma jdu a zeptám se jich. Zapojím je, aby mně pomohli.“ (Lukáš) Za zmínku stojí taky odpověď Dominika. Nemyslí si, ţe by se ve vězení budovali mezi odsouzenými nějaké vztahy. Pobyt ve vězení přirovnal k epicentru zla. „Tady se na vztahy moc nehraje. Tady nemáte kamarády, máte jen známé. Je tu zlo. Epicentrum zla.“ (Dominik). Na rozdíl od spolu odsouzených u rodinných příslušníků a kamarádů z venkovního prostředí nachází dotazovaní odsouzení velkou podporu. „Podporujou mě. Vţdycky je tam podpora.“ (Milan). „Určitě mě pochválili, ţe je to dobře. Podpořili mě. Říkali snaţ se, buď slušnej, buď hodnej…“ (Jan). Rodina Dominika a Martina zprvu nevěřila, ţe opravdu navštěvují vzdělávací kurzy. Nakonec tomu však uvěřili. Dominikovi byl doporučen kurz kuchaře ve Věznici Znojmo. Z odpovědi ale není zcela jasné, jestli bylo doporučení myšleno jakoţto doplnění si vzdělání nebo jen „zabití nudy“. „No… kdyţ tady byla sestra, matka a kamarádka, tak tomu nevěřily. Ale pak to pochválily. Schvalujou to. Doporučily mně i toho kuchaře ve Znojmě. Ať se jen neválím, nebo jak to říct.“ (Dominik). U třech dotazovaných se v odpovědích objevily projevy legrace ze strany rodiny. Vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody přece jen není běţná věc, se kterou by se počítalo, ţe odsouzení podstoupí. „Smáli se. Rodina se smála.“ (Lukáš). Pro kaţdého odsouzeného jsou vztahy, které si vybudují během výkonu trestu odnětí svobody do jisté míry důleţité. Ať uţ jsou to vztahy s civilními pracovníky, s příslušníky Vězeňské sluţby České republiky nebo ostatními odsouzenými. Jsou to totiţ jediní lidé, se kterými přichází kaţdý den do kontaktu, a kteří je ať uţ chtějí nebo ne ovlivňují. Navštěvování vzdělávacích aktivit přináší odsouzeným taky změny v jejich kaţdodenním vězeňském ţivotě. Právě těmto změnám je věnována další kapitola. 53

5.4 Změny v kaţdodenním vězeňském ţivotě odsouzených spojené se vzděláváním Pro odsouzené je ţivot ve vězení určitým stereotypem. Kaţdý den mají jasně daný rozvrh, který musí plnit. Absolvování vzdělávacích kurzů přineslo odsouzeným alespoň malé změny

v jejich

zaběhnutým

zvycích.

Většinou

se

jedná

o

změnu

v časových

harmonogramech dne. Ondřej porovnal období, kdy do vzdělávacích kurzů nechodil a období, kdy je navštěvuje. „Kdyţ jsem nechodil do školy, tak jsem vstával v 5:30. Šel jsem na snídani, ale nejedl jsem ji. Vzal jsem si ji s sebou. Udělal si zelený čaj, potom byl sčíták a šel jsem trénovat box. Pak jsem měl hodinku volno, tak jsem si vzal snídani. Odpočinek a oběd. Po obědě jsem čekal na poštu. Odepsal jsem na dopisy a pak za trénink na fyzičku, pak televize, večeře a trénink břicha. Kdyţ teď chodím do školy, tak vstávám o půl paté. Hodinku mám trénink, snídaně, pak čekám na školu. Na to, kdy nás vyzvednou. Po škole vyzvednu poštu, odepíšu a pak se učím se z toho dne a jdu hned cvičit – silové cviky. Jdu na večeři a zase cvičím. Navečer jdeme s klukama na televizi, na Ulici. Hygiena a spát.“ (Ondřej). Jan povaţuje za hlavní změnu rychleji ubíhající čas. „Hmmmm… no prostě, jak bych vám to řekl… Čas ubíhá jinak, rychleji.“ (Jan). Petr zase vidí, jak mu vzdělání pomohlo a nedělá tolik chyb v dopisech.

„V dopisech nedělám tolik chyb.“ (Petr). Kaţdý odsouzený má jisté

problémy, nedořešené věci venku mimo vězení. Podle Dominika návštěva kurzů jim pomáhá na tyto věci nemyslet. „Nemusím myslet na problémy venku. Přicházím na nové myšlenky. Třeba teď se pomalu rozvádím… A to, ţe chodím do kurzu, aspoň přijdu na jiné myšlenky.“ (Dominik). Největší změnu pociťuje Milan. Podle jeho slov vyjde z vězení jako nový člověk. „Sedím čtyřicet měsíců a za tu dobu bych se zhodnotil dobře. Dělám se sebou něco. Vycházím do civilu jako novej člověk.“ (Milan) Byť jen malé změny, přece jen se nějaké našly. Většinou jde tedy o změny časového uspořádání dne.

54

Shrnutí empirické části Ve svém výzkumu bakalářské práce jsem se zaměřila na odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, kteří navštěvují alespoň jednu vzdělávací aktivitu v rámci programů zacházení. Cílem výzkumu bylo zodpovězení na tři hlavní výzkumné otázky, které jsem si předem poloţila. Výsledky interpretuji v kapitolách 5.1 aţ 5.4. Nejdříve se tedy zaměřuji na výzkumnou otázku „Proč se odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají?“. Zatímco jedna skupinka odsouzených se vzdělává, aby se zabavila, podle jejich slov aby „zabili nudu“, další se vzdělávají kvůli sobě samotným. Chtějí si dokázat, ţe na něco mají. Jiní svoji největší motivaci viděli v lidech, které milují. Mezi vnitřní motivaci lze zahrnout odpověď Milana, který uvedl, ţe se vzdělává, protoţe ho vaření baví a zároveň mu to pomáhá v přemýšlení nad sebou samým. Postupně přichází na to, co ho vedlo k tomu páchat trestnou činnost. Mezi další typ motivace patří dokončení vzdělání, které zmínilo pár odsouzených. Podmínečně propuštění hrálo taktéţ důleţitou roli v rozhodnutí vzdělávat se. Silnou vnější motivací bylo taky vzdělávání se z nutnosti. Kaţdý odsouzený má tedy své vlastní důvody proč se rozhodl vzdělávat ve výkonu trestu odnětí svobody. Mezi odpověďmi převaţují vnější motivace. Jako další výzkumnou otázku jsem si poloţila „Jak hodnotí odsouzení nabídku vzdělávacích aktivit ve věznici?“. S celkovou nabídkou, kterou Věznice Kuřim nabízí, jsou odsouzení vesměs spokojeni. Kladně hodnotí moţnost vzdělávání zdarma. Přesto všechno by ale odsouzení uvítali nějaké změny. Z výsledků vyplývá, ţe odsouzeným chybí v nabídce více cizích jazyků, uvítali by i delší trvání kurzů. Dvě odpovědi se zcela lišily, neboť hodnotily nabídku jako nedostatečnou. Jedna z odpovědí hodnotila vzdělávání jako něco, co nemůţe odsouzeným pomoci v nápravě. S hodnocením probíraných témat v konkrétních kurzech jsou všichni odsouzení spokojení. Jedná se zejména o kurz Pomocný pracovník v pohostinství, Celoţivotní kurz, Historicko-náboţenský krouţek, Náboţenský a Počítačový krouţek. Ovšem s náročností kurzů uţ všichni spokojení nejsou. Zde se dostávají výsledky do rozporu. V Celoţivotním kurzu by jeden respondent uvítal jednodušší obsah, zatímco druhý by byl pro pozdvihnutí úrovně na těţší stupeň. V kurzu Pomocný pracovník v pohostinství odsouzený poţaduje těţší úroveň. V poslední výzkumné otázce jsem se zaměřila na změny, které přináší účast na vzdělávacích aktivitách. Z výzkumného šetření vyplynulo, ţe se jedná především o změny 55

v časovém uspořádání dne. Dále čas trávený ve výkonu trestu odnětí svobody rychleji ubíhá, odsouzení nedělají tolik pravopisných chyb v psaní dopisů. Důleţitou změnou je i to, ţe odsouzení nemají čas přemýšlet na problémy, které mají venku. Přichází na jiné myšlenky. V jednom případě má vzdělávání podíl na vzniku zcela „nového člověka“. K této výzkumné otázce bych zařadila i vztahy, které mají dosouzení ve věznici. To určitě taky přispívá k nějakým změnám v prostředí výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzení zmiňovali posmívání, ale na druhé straně taky vzájemnou pomoc v přípravě do „školy“. Velmi kladné odpovědi šli na stranu pedagogů. Odsouzení byli rádi za jejich lidský přístup a ochotu. Na druhou stranu od příslušníků Vězeňské sluţby České republiky zase vnímají negativní energii.

Nabízí se však mnoho otázek k zamyšlení. „Proč se pedagogové ve vzdělávacích kurzech věnují i odsouzeným, kteří je navštěvují jen z povinnosti nebo proto, aby takzvaně zabili nudu?“. „Nebylo by lepší do kurzu přijímat odsouzené, kteří mají o vzdělávání skutečný zájem?“. „Je nabídka vzdělávacích aktivit dané věznice dostatečná?“. „Kdo dokáţe posoudit, jestli je v nabídce zahrnuto dostatečné mnoţství aktivit?“. „Nebylo by lepší odsouzené navštěvující vzdělávací aktivity ubytovávat na stejném oddělení?“. Jednotlivé otázky se mohou stát předmětem dalších výzkumů a zejména podkladem pro věznici.

56

Závěr Tato bakalářská práce si kladla za úkol zjistit, proč se odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají, jak hodnotí nabídku vzdělávacích aktivit vybraného zařízení a jestli má účast na vzdělávacích aktivitách nějaký vliv na jejich ţivot za mříţemi. Výsledky provedeného kvalitativního výzkumu ukázaly, ţe odpovědi na tyto otázky jsou rozmanité. Častým důvodem absolvování vzdělávacích kurzů bylo zabavení se. To je moţné označit jako jeden z hlavních důvodů, který se v odpovědích objevoval velmi často. Mimo to povaţuji za silnou motivaci moţnost podmínečného propuštění a taky vzdělávání se z nutnosti, aby odsouzení řádně plnili programy zacházení a neměli tak problémy. Nabídku kurzů vesměs všichni hodnotili kladně, zejména poukazovali na moţnost vzdělávat se zdarma. V rámci zjišťování změn spojených se vzděláváním jsem z výsledků výzkumu zjistila, ţe jde hlavně o změny časového uspořádání dne. Výzkum mě přivedl taky k popsání vztahů odsouzených se zaměstnanci a mezi odsouzenými navzájem, neboť se tam v rámci těchto vztahů vyskytly zajímavé skutečnosti. V teoretické části jsem povaţovala za důleţité zmínit trest a trestání. Věnovat se jeho funkcím, teoriím a samozřejmě vzhledem k tématu zmínit jeden z konkrétních trestů a to výkon trestu odnětí svobody. Mimo to jsem se v teoretické části věnovala programům zacházení, především pak vzdělávacím aktivitám. V rámci toho jsem pro lepší ukotvení teorie zvolila i kapitolu o vzdělávání dospělých. Jedna kapitola je věnována i představení samotného vybraného zařízení. Tato práce v celkovém shrnutí tedy přiblíţila, co patří mezi hlavní důvody a motivace vzdělávání odsouzených muţů ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim. Věřím, ţe tato práce se můţe stát inspirací nebo poslouţit jako podklad pro zjištění důvodů vzdělávání v jiných věznicích. V souvislosti se vzděláváním odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody by bylo moţné se dále zabývat otázkou „Proč se ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají odsouzené ţeny?“ nebo „Jaký pohled mají na vzdělávání odsouzených zaměstnanci věznice?“.

57

Seznam zdrojů Bajcura, L. (1999). Práva vězně: od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody. (Vyd. 1., 158 s.) Praha: Grada. Beneš, M. (2008). Andragogika. (Vyd. 1., 135 s.) Praha: Grada. Biedermanová, E., & Petras, M. (2011). Moţnosti a problémy resocializace vězňů, účinnost programů zacházení. (Vyd. 1., 98 s.) Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Černíková, V. (2005). Sociální ochrana: (kriminologický pohled na terciární prevenci). (Vyd. 1., 163 s.) Praha: Vydavatelství PA ČR. Černíková, V. (2008). Sociální ochrana: terciární prevence, její moţnosti a limity. (244 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Černíková, V., & Sedláček, V. (2002). Základy penologie pro policisty. (Vyd. 1., 148 s.) Praha: Vydavatelství Policejní akademie České republiky. Fischer, S. (2006). Etopedie v penitenciární praxi. (Vyd. 1., 183 s.) Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem. Hála, J. (2005). Úvod do teorie a praxe vězeňství. (183 s.) České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. Hendl, J. (2012). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. (3. vyd., 407 s.) Praha: Portál. Jůzl, M. (2012). Penitenciaristika a penologie. (149 s.) Brno: Institut mezioborových studií Brno. Krejčířová, O., Vymazalová, E., & Hublar, J. (2011). Teorie a praxe speciálněpedagogické andragogiky. (1. vyd., 71 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Malá, D. (2003). Vězeňství po česku. (129 s., [16] s. obr. příl.) Tišnov: SURSUM. Malá, D. (2009). Vězeňství po česku II., aneb, Jak to Kula ve vězeňství koulí. (1. vyd., 88 s., [12] s. barev. obr. příl.) Blansko: Duha Press. Mařádek, V. (2005). Vězeňství. (Vyd. 1., 203 s.) Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta. 58

Mezník, J., Kalvodová, V., & Kuchta, J. (1995). Základy penologie. (Vyd. 1., 75 s.) Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity. Mühlpachr, P. (2010). Andragogika. (36 s.) Brno: Institut mezioborových studií. Nedorost, L. (1995). Vězeňství a správa vězeňství v ČR. (Vyd. 1., 184 s.) Brno: Masarykova univerzita. Novotný, O. (1969). O trestu a vězeňství: studie o funkcích trestu v soudobé naší společnosti. (2. vyd., 250 s.) Praha: Academia. Popelka, J. (2011). Penologie. (1. vyd., ^^^sv.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. (6.,aktualiz. a rozš. vyd., 395 s.) Praha: Portál. Raszková, T., & Hoferková, S. (2013). Kapitoly z penologie I. (Vyd. 1., 125 s.) Hradec Králové: Gaudeamus. Sochůrek, J. (n.d.) Úvod do penologie. (Vyd. 1., 80 s.) Liberec: Technická univerzita v Liberci. Svatoš, R. (2010). Kriminologie ve světle nového trestního zákoníku. (174 s.) České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. Švaříček, R., & Šeďová, K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. (Vyd. 1., 377 s.) Praha: Portál.

Elektronické zdroje: ČTK (2014). Válková stáhne návrh na redukci typů věznic ze čtyř na dva. České noviny [online]. Citováno 15. 12. 2014. Dostupné na Mgr. Kateřina Uhlářová (2009). Program. Věznice Karviná – Informační servis [online]. Citováno 15. 12. 2014. Dostupné na PhDr. Michaela Ivanovičová (2010). Program ZZZ je dostupnější dalším odsouzeným. Věznice Kynšperk nad Ohří – Informační servis [online]. Citováno 15. 12. 2014. Dostupné na 59

Vězeňská sluţba České republiky (2012). Vzdělávání. Akademie VS ČR – Informační servis [online]. Citováno 15. 12. 2014. Dostupné na Vězeňská sluţba České republiky (2013). Evropská vězeňská pravidla 2006. Generální ředitelství – informační servis

[online]. Citováno 15. 12. 2014. Dostupné na



Zákony: Předpis č. 169/1999 Sb., Zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů Předpis č. 345/1999 Sb., Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody Předpis č. 555/1992 Sb., Zákon České národní rady o Vězeňské a justiční stráţi České republiky Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákon

Jiné: Vnitřní materiály Věznice Kuřim

60

Přílohy Příloha č. 1 Program zacházení ve výkonu trestu odnětí svobody

61

Příloha č. 2 Základní odborná příprava zaměstnanců

62

63

Příloha č. 3 Struktura otázek k rozhovoru

Úvod 1

Mohl byste se mně pro začátek v krátkosti představit? Váš věk, rodinný stav, zájmy…

2

Za co Vás soud odsoudil k výkonu trestu odnětí svobody?

3

Je to Váš první pobyt ve vězení nebo jste jiţ byl v minulosti odsouzený?

3.1

Takţe jste vězení uţ podruhé (potřetí)?

3.2

Za co jste byl v minulosti odsouzen?

4

Byl jste před výkonem trestu odnětí svobody zaměstnaný?

5

Jaké bylo Vaše poslední zaměstnání?

I. Proč se odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají? 1

Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání, kterého jste dosáhl před výkonem trestu odnětí svobody?

2

Jak jste se dozvěděl o moţnosti vzdělání ve výkonu trestu odnětí svobody?

3

Jakou (jaké) vzdělávací aktivitu navštěvujete v rámci programu zacházení v současné době?

4

Můţete mně Vámi navštěvovaný kurz stručně popsat?

5

Proč jste se rozhodl právě pro tento typ kurzu?

6

Proč jste se vůbec rozhodl přihlásit se ke vzdělávacím aktivitám ve VTOS?

7

Je pro Vás vzdělávání důleţité?

8

Jak byste hodnotil sám sebe jako studenta?

9

Myslíte si, ţe po propuštění Vám tyto absolvované kurzy nějakým způsobem pomůţou?

10

Připadáte si vůbec jako student, ţák?

11

Jaké to bylo vrátit se zpět do „školních lavic“?

12

Doporučil jste absolvovat vzdělávací aktivity některým z odsouzených? 64

12.1

Pokud ano: Jak na to reagovali?

13

Pokud nestihnete ukončit studium před propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody, budete pokračovat ve vzdělávání i na svobodě? (Popř. Budete se chtít dále vzdělávat jinak, v jiném oboru?)

14

Proč ostatní odsouzení také nenavštěvují nějaký ze vzdělávacích kurzů?

II. Jak hodnotí nabídku vzdělávacích aktivit? 1

Jak probíhá typická vyučovací hodina?

2

Jak často vzdělávací kurzy, které absolvujete, probíhají?

3

Jste s četností výuky spokojený?

4

Jak se liší dny, kdy máte vzdělávací kurz od těch, kdy jej nemáte?

5

Jak se připravujete na další vyučovací hodinu?

6

Těšíte se na den, kdy máte vzdělávací kurz?

6.1

Pokud byl v minulosti odsouzený: Vyuţil jste moţnost vzdělávacích aktivit i v předchozím výkonu trestu odnětí svobody?

6.2

Jak byste hodnotil vzdělávání tehdy a teď?

7

Jste spokojen s celkovou nabídkou vzdělávacích aktivit, kterou nabízí Věznice Kuřim?

8

Jste spokojen:

8.1

- s tématy vzdělávacích kurzů?

8.2

- s náročností kurzů?

9

Co byste v nabídce vzdělávacích aktivit změnil?

10

Co Vám v nabídce chybí?

11

Myslíte si, ţe jste dostatečně informováni o moţnostech vzdělávání se ve věznici?

12

Nyní bych se Vás ráda zeptala, jak byste zhodnotil přístup pedagogů?

13

Jaký je Váš názor na jejich způsob výuky?

14

Co Vás, jako ţáka, motivuje k podání lepšího výkonu?

15

Vyuţíváte ke studiu knihovnu?

15.1

Pokud ano: Nacházíte tam potřebné materiály k Vašemu studiu? 65

15.2

Jak jste spokojen s nabídkou knih v knihovně?

15.3

Pokud ne: Proč ji nevyuţíváte?

16

Jak hodnotíte styl nebo průběh zkoušek, testů, písemek…?

17

Co jste se ve vězení naučil?

III. Jaký vliv má vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody na jejich životě ve vězení? 1

Kolik odsouzených je v kurzu, který navštěvujete i Vy?

2

Jak reagují ostatní odsouzení na to, ţe jste se rozhodl absolvovat vzdělávací kurzy?

3

Jaké byly reakce odsouzených, kteří s Vámi sdílí celu, na to, ţe jste se rozhodl a navštěvujete vzdělávací aktivity?

4

Pozorujete nějaké změny v přístupu Vězeňské sluţby?

5

Dá se říct, ţe Vaše rozhodnutí vzdělávat se mělo (má) nějaký vliv na Vás ţivot ve vězení?

6

Jak na toto Vaše rozhodnutí reagovala Vaše rodina, přátelé? Co si o tom myslí?

7

Máte lepší se vztahy se svými „spoluţáky“ neţ s ostatními odsouzenými?

8

Pomáháte si navzájem s věcmi týkajících se vzdělávacích aktivit? Příprava na další hodiny, příprava ke zkouškám…

9

Máte nějak individuálně upravený denní reţim kvůli tomu, ţe navštěvujete vzdělávací aktivity?

Závěr 1

Je něco, na co jsem mohla zapomenout?

2

Chtěl byste ještě něco dodat nebo zeptat se mně, co by souviselo s mým výzkumem?

66

Příloha č. 4 Ukázka přepisu rozhovoru s odsouzeným Milanem P: Jak jste se dozvěděl o možnosti vzdělávat se ve výkonu trestu odnětí svobody? M: Na nástěnkách to bylo. Přihlásil jsem se a pak to byly menší castingy. Nejsem tak blbej a dopadl jsem na výbornou jak z ústní, tak z písemných. P: Jakou vzdělávací aktivitu tedy navštěvujete v rámci programu zacházení v současné době? M: Momentálně absolvuju kurz Pomocný pracovník v pohostinství. Zhruba asi tři měsíce mám za sebou. Budeme končit v šestém měsíci. A proč jsem se přihlásil? Tak za první ţe dostanu papír, ţe jsem tento kurz absolvoval a nebude tam napsané, ţe jsem ho absolvoval ve výkonu trestu odnětí svobody. No a za druhé protoţe mě vaření baví. Taky navštěvuju kurz počítačů. Učíme se Excel, Word… kdyţ si to tak vezmete, tak spousta lidí neumí s tímto programem pracovat. A sám se učím italštinu. P: Absolvoval jste nějakou vzdělávací aktivitu i v předchozím výkonu trestu odnětí svobody? M: Úplně nejdřív jsem začínal na bezdrogové zóně a zde jsem absolvoval program ZZZ. To znamená: zastav se, zamysli se, změň se. Tam jsem šel z důvodu, abych zjistil, proč jsem páchal trestnou činnost. Jo a taky jsem tam šel, abych si uvědomil následky trestné činnosti. Tím myslím výkon trestu odnětí svobody. Super program, doporučuju vězňům. Potom jsem nastoupil do programu celoţivotního vzdělávání, který mě hodně bavilo, a který jsem absolvoval za jedna. P: Můžete mně Vámi navštěvovaný současný kurz stručně popsat? Tedy kurz Pomocný pracovník v pohostinství. M: Co v kurzu děláme? P: Ano. M: Zde v učebně se učíme psát technologický postupy, jak udrţovat hygienu, jak pouţívat veškeré inventáře. Tím myslím příbory, nádobí… Taky mám tzv. učební praxi. Uděláme si tady malou restauraci. A jedenkrát týdně máme praxi v kuchyni. Dostaneme suroviny a učíme se vařit. Jak sloţité jídla, tak i nesloţité. Taky se učíme terminologii. P: Proč jste se rozhodl právě pro tento kurz? M: Z toho důvodu, ţe mě baví vařit, mám rád gastronomii a po výkonu trestu odnětí svobody chci vařit venku. A taky se tím vyhnu myšlenkám na trestnou činnost. P: A proč jste se vůbec rozhodl přihlásit ke vzdělávacím aktivitám ve výkonu trestu odnětí svobody? 67

M: Abych si uvědomil spoustu věcí a předcházel trestné činnosti a s trocha štěstí se tím chci ţivit venku. P: Je pro Vás vzdělání důležité? M: Určitě. P: Pokud byste nestihl ukončit studium před propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody, pokračoval byste ve vzdělávání i na svobodě? M: Nevím, jak bych na tom byl. Kdyby mně chyběly dostudovat 2-3 měsíce, tak bych do toho šel. Ale kdyby to bylo přes půl roku, tak nevím, jak bych to stíhal. I co se týká financí. Nemohu to říct s jistotou, ţe jo. P: Když jste se rozhodl začít znovu studovat zde ve věznici, připadáte si vůbec zase jako student? M: Řekl bych, ţe i jo. Co se týká personálu, učitelek, tak s námi zachází jako s lidmi. Takţe vedle učitelek se tak cítím, ano P: Jak byste hodnotil sám sebe jako studenta? M: Tak určitě pozitivně. Nechci se chválit, ale pozitivně. Baví mě to. P: Myslíte si, že po propuštění Vám kurz Pomocný pracovník v pohostinství nějakým způsobem pomůže v životě? M: Určitě ano. P: A jak? M: Člověk má víc vědomostí a tím se mění. Pro mě je kaţdé vzdělání plus. Kaţdá věc studovaná je plus. Kdybych měl delší trest, tak se určitě přihlásím i do dvouletého odborného učiliště. P: Jaké to pro Vás bylo vrátit se zpět do „školních lavic“, znovu začít každý den chodit do školy? M: Ze začátku trošku divný. Ale kdyţ jsem zjistil, ţe ty vědomosti tam někde jsou (ukazuje na hlavu)… Nejdřív jsem si říkal, ţe je to trapárna. Ale potom mě to začalo bavit. Hlavně zeměpis. Člověk to potřebuje. Mluvím za sebe ale. Kdyţ se mě něco někdo zeptá, uţ nejsem jak… I 2. světová válka mě baví. Základem ale je, ţe tam člověk musí chodit rád. P: Doporučil jste absolvovat vzdělávací aktivity některým z odsouzených? M: Ano, určitě.

P: A jaká byla jejich reakce na Vaše doporučení? M: Jak kdo. Kdyţ jsem to řešil s klukama, kteří měli něco v hlavě, tak to ocenili. Ale někteří řekli, ţe jsem blbec, co by tam dělali, je jim třicet přece. 68

P: Co si myslíte, proč ostatní odsouzení také nenavštěvují nějaký ze vzdělávacích kurzů? M: Většina nemá v plánu přestat s trestnou činností. 2/3 jsou závislí na drogách. Mají jiné myšlenky. Vyjdou ven a jediné co je zajímá je navařit drogy a prodávat je. P: Jak reagovali ostatní odsouzení na to, že jste se rozhodl absolvovat vzdělávací kurz? M: Padesát na padesát. 50% mně to přeje a u 50% je nějaká závist. P: A co reakce odsouzených, kteří s Vámi sdílí celu? M: Podporujou mě. Je tam podpora. P: Jak na toto Vaše rozhodnutí reagovala Vaše rodina, přátelé? M: Určitě pozitivně. P: Co si o tom myslí? M: Podporujou mě. Vţdycky je tam podpora. P: Máte lepší se vztahy se svými „spolužáky“ než s ostatními odsouzenými? M: Myslím si, ţe je to nastejno. Nemusíme nic předstírat. P: Pomáháte si navzájem s věcmi týkajících se vzdělávacích aktivit? Příprava na další hodiny, příprava ke zkouškám… M: Ano, určitě. Kdyţ něco někdo neví, ptáme se navzájem. Baví nás to. Bavíme se i mimo výuku.

69

Příloha č. 5 Časový rozvrh aktivit programů zacházení

70

71