EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 19.9.2012 COM(2012) 516 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o práci Společného fóra EU pro vnitropodnikové oceňování za období od července 2010 do června 2012 a související návrhy 1. Zpráva o malých a středních podnicích a převodních cenách a 2. Zpráva o dohodách o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek
CS
CS
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o práci Společného fóra EU pro vnitropodnikové oceňování za období od července 2010 do června 2012 a související návrhy 1. Zpráva o malých a středních podnicích a převodních cenách a 2. Zpráva o dohodách o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek
1.
ÚVOD Obecně se uznává, že v důsledku rostoucí globalizace vznikají nadnárodním společnostem i daňovým správám praktické problémy při oceňování přeshraničních transakcí mezi propojenými podniky pro daňové účely. Metoda, kterou přijaly členské státy Evropské unie k přesnému oceňování těchto transakcí, je založena na zásadě obvyklých tržních podmínek (arm's length principle)1. Zásada obvyklých tržních podmínek je založena na srovnání podmínek, jež uplatňují propojené podniky, a podmínek, jež by se použily mezi nezávislými podniky. Výklad a použití zásady obvyklých tržních podmínek se však liší jak na úrovni daňových správ, tak mezi daňovými správami a podniky. To může vést k nejistotě, zvýšeným nákladům a možnému dvojímu zdanění nebo dokonce k žádnému zdanění. To vše má negativní dopad na hladké fungování vnitřního trhu. K vyřešení těchto problémů ustavila Komise v říjnu 2002 Společné fórum EU pro vnitropodnikové oceňování (EU Joint Transfer Pricing Forum – JTPF), tvořené skupinou odborníků2, aby nalézalo pragmatická řešení problémů vzniklých zejména uvnitř EU při použití zásady obvyklých tržních podmínek. V roce 2011 byl mandát JTPF rozhodnutím Komise obnoven a prodloužen do 31. března 20153. Toto sdělení podává zprávu o práci JTPF za období od července 2010 do června 2012 a vyvozuje závěry týkající se práce skupiny odborníků v budoucnu.
2.
SHRNUTÍ ČINNOSTI SPOLEČNÉHO FÓRA EU PRO VNITROPODNIKOVÉ OCEŇOVÁNÍ V období od července 2010 do června 2012 se JTPF sešlo šestkrát. Byly dokončeny podrobné zprávy vztahující se ke dvěma tématům. Jedna se týká konkrétních otázek o převodních cenách pro malé a střední podniky v EU a druhá se zabývá zvláštní dohodou uvnitř skupiny známou jako dohoda o sdílení nákladů. Byl také dokončen monitoring provádění předchozích iniciativ JTPF. Po obnovení svého mandátu schválilo fórum v červnu 2011 aktualizovaný jednací řád a nový pracovní program
1
2
3
Zásada obvyklých tržních podmínek je stanovena v článku 9 vzorové úmluvy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o daních z příjmu a majetku. OECD také vypracovala pokyny týkající se převodních cen pro nadnárodní společnosti a daňové správy. Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu výboru: „Na cestě k vnitřnímu trhu bez překážek – strategie, jak společnostem zajistit konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob pro jejich činnosti v rámci EU“, KOM(2001) 582 v konečném znění ze dne 23.10.2001, s. 21. Rozhodnutí 2011/C 24/03 ze dne 25. ledna 2011 (Úř. věst. C 24, 26.1.2011, s. 3–4).
na období 2011–2015. Diskuze, které započaly v tomto období, avšak dosud nebyly uzavřeny, se týkají těchto témat z pracovního programu: přístupy k převodním cenám založené na analýze rizik, otázky související s dvojím zdaněním vyplývajícím z druhotných úprav a vyrovnávacích úprav / úprav na konci roku. JTPF se bude těmito otázkami zabývat na nadcházejících zasedáních spolu s monitoringem. 2.1.
Závěry JTPF týkající se malých a středních podniků a převodních cen Obecným rysem převodních cen je administrativní zátěž, která vzniká daňovým poplatníkům a daňovým správám. Malé a střední podniky čelí zvláštním potížím v důsledku svých nedostatečných znalostí, zkušeností v dané oblasti a dostupnosti zdrojů. Daňové správy se také ve styku s malými a středními podniky potýkají s problémy, protože musí usilovat o vyváženost při uplatňování své daňové politiky spravedlivě s ohledem na dostupné vlastní zdroje a efektivnost nákladů a zamezit nepřiměřené administrativní zátěži a zbytečným daňovým sporům malých a středních podniků a mezi daňovými správami. S ohledem na zásadní roli malých a středních podniků v ekonomice EU se JTPF zaměřilo na zkoumání těchto problémů a předkládá návrhy na zlepšení prostředí, ve kterém malé a střední podniky působí, z hlediska převodních cen. Ačkoli pro velkou část malých a středních podniků převodní ceny problémem nejsou, absolutní počet podniků, kterých se to týká, může být značně vysoký. Zpráva uvádí různá doporučení pro jednotnější způsob, jak zohlednit konkrétní požadavky na malé a střední podniky týkající se převodních cen. Řeší dodržování převodních cen ze strany malých a středních podniků v různých fázích. V souvislosti s definicí malých a středních podniků zpráva objasňuje, že jejím cílem není shoda ohledně společné definice malých a středních podniků pro daňové účely. Doporučuje však, aby členské státy při zvažování, jak definovat malý a střední podnik, vycházely z kritérií, které již byly použity v doporučení Komise 2003/361/ES4 (bilanční suma, obrat, počet zaměstnanců). Pokud jde o dodržování pravidel týkajících se převodních cen, zpráva obsahuje osvědčené postupy a doporučené pokyny ohledně předběžné kontroly, kontroly a řešení sporů. Podporuje zásadu proporcionality jako správný přístup při zohlednění potřeb malých a středních podniků, požadavků daňových správ a schopnosti malých a středních podniků plnit tyto požadavky. Pro fázi předběžné kontroly zpráva doporučuje, aby bylo zajištěno informační místo dostupné malým a středním podnikům a byla zvyšována informovanost malých a středních podniků o postupech skýtajících jistotu předem. Dále vyzývá členské státy, aby vypracovaly opatření ke zjednodušení s cílem snížit zátěž malých a středních podniků spojenou s dodržováním předpisů. Pro fázi kontroly zpráva doporučuje zvážit pragmatická řešení, která mohou vycházet ze zkušeností jiných členských států a předchozích zpráv JTPF. Pokud bude v malých a středních podnicích probíhat kontrola, mělo by se k nim přistupovat odpovídajícím způsobem. V případech řešení sporů doporučuje zpráva podporovat rychlé řešení sporů, pokud se jedná o jednoduché žádosti malých a středních podniků v nízké hodnotě, a vyzkoušet a
4
Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků, Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.
realizovat jednání pracovníků kontroly v rámci řízení pro dosažení vzájemné dohody a tzv. úmluvy o arbitráži5. Závěrem zpráva uznává zvláštní potřeby malých a středních podniků, pokud jde o dodržování pravidel týkajících se převodních cen. Konstatuje, že její závěry a doporučení se opírají o uplatňování zásady proporcionality umocněné flexibilní realizací této zásady. Monitorování účinků opatření doporučených touto zprávou a realizovaných členskými státy ve styku s malými a středními podniky bude budoucí náplní práce JTPF. 2.2.
Závěry JTPF o dohodách o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek Dohody o sdílení nákladů na služby se běžně používají u nadnárodních společností jako nákladově efektivní prostředek k vykonávání činností skupiny. Podnikatelské rozhodnutí využít dohodu o sdílení nákladů lze odůvodnit různě, například z důvodu úspor z rozsahu, sdílení rizik, dovedností či zdrojů. S cílem zabránit duplicitě práce, kterou v současnosti vykonává OECD ohledně aspektů převodních cen nehmotného majetku, se práce JTPF zaměřuje na dohody o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek. Zpráva nejprve popisuje různá pojetí, ze kterých dohody o sdílení nákladů a vnitroskupinové služby vycházejí. Zpráva klade důraz na to, jak může posuzovatel co nejrychleji dospět k závěru, že v dohodách o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek, byla použita zásada obvyklých tržních podmínek. Za tímto účelem zpráva uvádí základní charakteristiku toho, jak určit, zda je dohoda o sdílení nákladů v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek. Obsahuje také seznam informačních bodů, které by měly splňovat požadavky většiny posuzovatelů při určování, zda dohoda o sdílení nákladů splňuje obvyklé tržní podmínky. Některé aspekty jsou řešeny konkrétněji, jako např. test očekávaných přínosů, klíče pro rozdělování, které mohou být použity pro určení příspěvku každého účastníka, způsoby měření věcných plnění, posuzování případů, kdy uvedené náklady jsou náklady původně stanovené v rozpočtu, a nikoli ty, které byly skutečně vynaloženy, a také možné uplatňování účetních standardů, které se všeobecně používají v celé skupině. Význam zprávy o dohodách o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek, posiluje skutečnost, že doplňuje stávající pokyny pro vnitroskupinové služby s nízkou přidanou hodnotou a završuje práci JTPF o vnitroskupinových službách. Zpráva závěrem uvádí, že dodržování doporučení v ní obsažených, ve většině případů spadajících do její působnosti, usnadní daňovým správám hodnocení a ulehčí jim uznání skutečnosti, že zásada obvyklých tržních podmínek byla skutečně použita. JTPF bude pravidelně sledovat dopad těchto pokynů.
5
Úmluva o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků, Úř. věst. L 225, 20.8.1990, s. 10.
2.3.
Aktualizace bodů pracovního programu Během období, kterým se tato zpráva zabývá, řešilo JTPF zbylá témata předchozího pracovního programu na období 2007–2011 a v červnu 2011 přijalo nový pracovní program na období 2011–2015, který tvoří základ stávající práce JTPF. Od července 2010 do června 2011 se činnost JTPF zaměřila především na malé a střední podniky a převodní ceny. Fórum zprávu přijalo v březnu 20116. Prvním bodem pracovního programu na období 2011–2015, převedeným z předchozího pracovního programu, bylo vypracování společného přístupu k dohodám o sdílení nákladů. Tento projekt zabývající se dohodami o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek, byl úspěšně dokončen v červnu 20127. Základem pro další práci bude vystoupení několika členů fóra (z členských států i soukromého sektoru) o posuzování rizik, významného prvku politiky stanovení převodních cen, který umožní daňovým správám i daňovým poplatníkům efektivní použití jejich omezených zdrojů. Skupina bude analyzovat osvědčené postupy, aby v tomto ohledu mohla rozhodnout o potenciálním rozsahu pokynů EU. Pokud jde o přijatelnost vyrovnávacích úprav / úprav na konci roku, v EU se vyskytují odlišné postupy. V roce 2011 bylo zahájeno dotazníkové šetření, které bylo ukončeno v roce 2012. Tento přehled již představuje částečné splnění pracovního programu. JTPF bude dále analyzovat, zda lze v rámci EU vypracovat společný přístup k vyrovnávacím úpravám. V některých členských státech jsou úpravy na základě stanovení převodních cen spojeny s další úpravou. Tyto tzv. „druhotné úpravy“ mohou vést k dvojímu zdanění a byly proto zahrnuty do pracovního programu JTPF. V roce 2011 bylo zahájeno dotazníkové šetření, které bylo ukončeno v roce 2012. Ačkoli tento stav již představuje částečné splnění pracovního programu, JTPF analyzuje dopady druhotných úprav v EU, aby navrhlo řešení ke zlepšení stávající situace, a to jak ve vztahu k možnému dvojímu zdanění, tak k některým praktickým aspektům jejich použití.
2.4.
Monitoring Průběžným úkolem JTPF je sledovat a řídit účinnou realizaci svých výsledků. Děje se tak předkládáním ročních statistických zpráv i přípravou konkrétních zpráv. Zprávy jsou poté posouzeny útvary Komise a JTPF s cílem zjistit, jakou oblastí by se JTPF mohlo dále zabývat. Statistické zprávy, pokud jde o neuzavřené případy spadající pod úmluvu o arbitráži a týkající se předběžných cenových dohod, jsou vypracovávány a vyhodnocovány každoročně. Formát těchto statistických zpráv byl vylepšen a v budoucnu bude opět revidován. Byly vypracovány další dodatečné pokyny pro každoroční dotazník týkající se předběžných cenových dohod. Vzhledem k tomu, že fórum JTPF existuje již 10 let, bude provedeno podrobnější monitorování jeho výsledků. Kodexy chování pro účinné provádění úmluvy o arbitráži a v oblasti dokumentace převodních cen v EU, pokyny k předběžným cenovým dohodám v EU, jakož i pokyny pro vnitroskupinové služby s nízkou
6 7
Dodatek I. Dodatek II.
přidanou hodnotou budou revidovány společně. Cílem je posoudit celkovou účinnost realizace doporučení JTPF schválených členskými státy a zvážit, jakým způsobem je možné ji zlepšit. 3.
ZÁVĚRY KOMISE Komise nadále považuje skupinu odborníků JTPF za cenný zdroj při řešení otázek spojených s převodními cenami a pro nalézání pragmatických řešení u řady takových otázek. Komise zejména konstatuje, že zpráva o malých a středních podnicích a převodních cenách, jakož i zpráva o dohodách o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek, řeší klíčové úkoly, které Komise stanovila při založení JTPF, a to dosáhnout jednotnějšího uplatňování pravidel týkajících se převodních cen v rámci Evropské unie. Komise plně podporuje závěry a návrhy uvedené ve zprávách v dodatku I: Zpráva o malých a středních podnicích a převodních cenách a v dodatku II: Zpráva o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek. Komise vyzývá Radu, aby navrženou zprávu o malých a středních podnicích a převodních cenách schválila, a vyzývá členské státy, aby postupy, jež jsou v souladu s metodami a procedurálními připomínkami obsaženými ve zprávě, provedly ve svých vnitrostátních právních a správních předpisech. Komise vyzývá Radu, aby navrženou zprávu o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek schválila, a vyzývá členské státy, aby urychleně provedly doporučení obsažená ve zprávě ve svých vnitrostátních právních a správních předpisech. Komise se domnívá, že budoucí pravidelné sledování realizace závěrů a doporučení zpráv a jejich fungování poskytne užitečnou zpětnou vazbu k jakékoli nezbytné aktualizaci. V této souvislosti Komise vybízí JTPF, aby pokračovalo ve své monitorovací činnosti a očekává výsledky práce na bodech stávajícího pracovního programu JTPF ohledně posouzení rizik, druhotných úprav a vyrovnávacích úprav /úprav na konci roku.
DODATEK I ZPRÁVA O MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNICÍCH A PŘEVODNÍCH CENÁCH
I.
Úvod
1.
Společné fórum pro vnitropodnikové oceňování (JTPF) se v rámci svého schváleného pracovního programu zabývalo dopadem převodních cen na malé a střední podniky (MSP). Podkladové diskusní materiály JTPF k této práci jsou dostupné na internetových stránkách GŘ pro daně a celní unii, včetně příspěvků Federace evropských účetních a Evropské fiskální konfederace. Tato zpráva je výsledkem uvedené práce.
II.
Souvislosti
2.
V EU existuje přibližně 23 milionů malých a středních podniků, které představují 99,8 % všech evropských podniků. Přibližně 5 % těchto malých a středních podniků má propojené společnosti, kdy převodní ceny mohou hrát roli.8 Tato čísla naznačují, že pro velkou část malých a středních podniků převodní ceny problémem nejsou, ale absolutní počet podniků, kterých se to týká, může být značně vysoký. Ale pokud převodní ceny hrají roli, malé a střední podniky se potýkají s obtížemi v důsledku svých nedostatečných znalostí, zkušeností v dané oblasti a dostupnosti zdrojů. Malý objem mezinárodního vnitroskupinového obchodování na úrovni MSP může rovněž odrážet, že stejné uvedené potíže mohou bránit malým a středním podnikům ve vnitroskupinovém přeshraničním obchodování.
3.
Daňové správy se také ve styku s malými a středními podniky potýkají s problémy. Daňové správy musí usilovat o vyváženost při uplatňování své daňové politiky spravedlivě s ohledem na dostupné vlastní zdroje a efektivnost nákladů a zamezit nepřiměřené administrativní zátěži a zbytečným daňovým sporům malých a středních podniků a mezi daňovými správami. V EU neexistuje společná definice malých a středních podniků pro daňové účely nebo konkrétně pro převodní ceny ani společný přístup k malým a středním podnikům.
4.
Některé daňové správy již mají konkrétní opatření týkající se převodních cen pro malé a střední podniky. Tato opatření mohou být v zásadě rozdělena do kategorií jako celkový přístup k této oblasti nebo konkrétní správní opatření. Příkladem celkového přístupu je proporcionalita. Tento přístup se snaží vyvážit požadavky na dodržování předpisů a zdroje MSP, které mají k dispozici pro dodržování uvedeného požadavku. Příkladem správního opatření je požadavek na méně obsáhlou dokumentaci týkající se převodních cen pro malé a střední podniky, než je tomu u jiných než malých a středních podniků.
5.
Z pohledu nadnárodních společností se nadnárodní společnosti a malé a střední podniky v podnikatelské činnosti v EU často vzájemně doplňují a obě skupiny mají
8
Zpráva za rok 2009 o evropských malých a středních podnicích (http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/facts-figures-analysis/performance-review/files/supportingdocuments/2009/annual-report_en.pdf, s. 15).
trvalý zájem na efektivním působení té druhé. Avšak společnosti, které nejsou malými a středními podniky, si rovněž přejí zachovat odpovídající rovné podmínky a nebýt znevýhodněny v důsledku reakcí daňových správ na potřeby malých a středních podniků. 6.
Podniková sféra uznává, že problémy, jako čas věnovaný řízení a náklady na odborné daňové poradce, mohou malým a středním podnikům bránit v přístupu k odborným službám.
7.
JTPF ve svých zprávách o dokumentaci převodních cen a pokynech k předběžným cenovým smlouvám zdůraznilo potřebu flexibility ve styku s malými a středními podniky, pokud jde o převodní ceny. Zpráva týkající se dokumentace odkazuje na použití „testu přiměřenosti“ a pokyny k předběžným cenovým dohodám v případě malých a středních podniků zmiňují „usnadnění přístupu“.
III.
Definování malého a středního podniku
8.
Společná definice malých a středních podniků pro účely převodních cen by představovala výchozí bod, jenž by umožnil dosáhnout výsledků a splnění doporučení uvedených v této zprávě. Definice malých a středních podniků je uvedena v doporučení 2003/361/ES9, ale daňové správy ji k daňovým účelům příliš nepoužívají. K použití definice vyjádřilo JTPF tyto připomínky.
9.
V případě malých členských států by použití zvláštní definice malých a středních podniků mohlo znamenat, že jako malé a střední podniky by mohly být klasifikovány dokonce i velké domácí společnosti / skupiny. Proto musí být definici MSP, která bude použita, věnována zvláštní pozornost.
10.
Přístup vymezující definici může ovlivnit chování malých a středních podniků. Některé malé a střední podniky může odradit od rozšiřování podnikání, a tudíž překročení definované prahové hodnoty, a potenciálně může vést ke zvýšeným nákladům, administrativní zátěži a ztrátě nároku na pobídky.
11.
Podobně se některé daňové správy domnívají, že příliš normativní definice malých a středních podniků v EU by dostatečně nezohlednila skladbu základu daně konkrétní daňové správy. Například, pokud by podle společně dohodnuté definice velkou část základu daně v členském státě tvořily malé a střední podniky, mohlo by to vyvolat jiné problémy, než pokud malé a střední podniky tvoří pouze menšinu základu daně.
12.
Definice malých a středních podniků, které v současné době používají daňové správy, a to buď obecně pro účely přímé daně, nebo konkrétně pro převodní ceny, si často „půjčují“ z částí definice uvedené v doporučení 2003/361/ES. Mezi kritéria používaná v EU patří tato kritéria: bilanční suma, obrat a počet zaměstnanců; individuální nebo souhrnné hodnoty transakcí. Tato kritéria jsou někdy doprovázena pravidly proti zneužívání. Kritéria se mohou nebo nemusí používat na konsolidovaném základě, tj. na úrovni skupiny. Pokud daňové správy nezveřejnily definice malých a středních podniků buď pro účely obecné definice, nebo zvlášť pro převodní ceny, měly by zvážit uplatnění kritérii, která se již běžně používají.
9
Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.
13.
Fórum považuje za užitečné soustředit na jednom místě popis definic malých a středních podniků používaných daňovými správami v EU, které v současné době existují, a to buď obecně pro účely přímé daně, nebo konkrétně pro převodní ceny nebo obojí10. Doporučení:
D1. Pokud daňová správa v EU zvažuje, že definuje malé a střední podniky pro účely přímé daně nebo konkrétněji pro účely převodních cen, doporučuje se, aby vzala v úvahu použití kritérií, která se již v EU používají. Takový přístup rovněž pomůže snížit počet případů asymetrického zacházení vyplývajícího z odlišných definic malých a středních podniků. D2. Doporučená kritéria, která se v současné době používají, jsou tato: bilanční suma, obrat a počet zaměstnanců; individuální nebo souhrnné hodnoty transakcí. Doporučuje se, aby všechna kritéria byla vypočtena na konsolidovaném základě, tj. na úrovni skupiny. D3. Definice, které se v současné době používají v členských státech, by měly být soustředěny na jednom místě a pravidelně aktualizovány11. D4. Pro daňové účely se doporučuje společná definice malých a středních podniků v EU, která by byla dohodnutým výchozím bodem pro realizaci závěrů a doporučení uvedených v této zprávě, ale v dohledné době není reálné dosáhnout společné dohody.
IV.
Malé a střední podniky: dodržování předpisů a převodní ceny
14.
Dodržování předpisů týkajících se převodních cen v EU v současnosti znamená respektovat zásadu obvyklých tržních podmínek v souladu s článkem 9 vzorové úmluvy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o daních z příjmu a majetku. Zásada obvyklých tržních podmínek se použije bez ohledu na velikost nadnárodních společností. Nicméně pro malé a střední podniky může být její použití obtížnější. Pokyny OECD týkající se převodních cen tyto potíže výslovně na několika místech uznávají. Například bod 3.80 obsahuje konkrétní připomínku v souvislosti s náklady na dodržování předpisů ze strany malých a středních podniků. OECD v bodě 3.83 pokynů týkajících se převodních cen uvádí, že „malé a střední podniky přistupují k převodním cenám a počet přeshraničních transakcí se stále zvyšuje. Ačkoli se zásada obvyklých tržních podmínek rovněž vztahuje na malé a střední podniky a transakce, mohou být k tomu, aby bylo možné najít přiměřenou odpověď na všechny případy týkající se převodních cen, vhodná pragmatická řešení.
15.
Tato zpráva se zabývá tím, jaké osvědčené postupy a doporučené pokyny lze vyvodit ze současného dodržování předpisů. Užitečným systémem pro uvedené zkoumání je
10 11
Viz dokument: JTPF/001/ANNEX/2011/EN. Viz dokument: JTPF/001/ANNEX/2011/EN.
vzít v úvahu činnosti v rámci předběžné kontroly, kontroly a řešení sporů. Tyto poměrně široké kategorie se budou nutně do určité míry překrývat. 16.
Daňové správy opakovaně řeší, že přístup k malým a středním podnikům by měl být úměrný požadavkům daňové správy a schopnosti malých a středních podniků tyto požadavky splnit. JTPF podporuje zásadu proporcionality jako správný přístup vedoucí k uspokojení potřeb malých a středních podniků. JTPF také poznamenalo, že přístup vycházející ze zásady proporcionality je v souladu s komentářem ke kapitole IV a V pokynů OECD. Doporučení:
D5. JTPF se přiklání k přístupu založenému na proporcionalitě. Zejména je vhodné vyvážit potřebu daňové správy spravedlivě uplatňovat předpisy týkající se převodních cen a zátěž, kterou to může znamenat pro malé a střední podniky při dodržování těchto předpisů.
Předběžná kontrola 17.
Daňové správy chtějí obdržet a daňoví poplatníci zaplatit správnou výši daně v pravý čas. Předběžná kontrola je pravděpodobně nejúčinnějším způsobem, který umožňuje daňovým poplatníkům a daňovým správám docílit dodržování předpisů dobrovolně – což je nákladově nejefektivnější způsob dodržování předpisů. Tohoto cíle lze nejlépe dosáhnout dobrou komunikací, poskytováním relevantních informací a jejich pochopením, a to vše doplněno o snadno dostupné odborné poradenství. Správné pochopení tohoto vzájemného působení má přímý dopad na úroveň dobrovolného dodržování předpisů a úroveň zátěže z něho vyplývající. Komunikace mezi daňovou správou a malými a středními podniky
18.
V mezinárodním měřítku se stále více uznává12, že posilování vztahu mezi daňovou správou a jejími daňovými poplatníky z řad právnických osob prostřednictvím probíhajícího dialogu mimo rámec kontroly je pro obě strany prospěšné. Komunikace bude méně konfrontační a podpoří hlubší a lepší pochopení vzájemných hledisek. Pokud by byla zahájena kontrola, každá ze stran by začínala z informovanější pozice.
19.
Vybudovat komunikační síť s malými a středními podniky je zvláště obtížné, a to i proto, že jejich zdroje jsou omezené. Skupiny zástupců malých a středních podniků poskytují užitečné informace o záležitostech důležitých pro jejich členy. Co je obtížnější, je navázat přímé komunikační spojení se samotnými malými a středními podniky. Daňovým správám se doporučuje, aby vyhledávaly příležitosti pracovat s jednotlivými malými a středními podniky, skupinami zástupců a odbornými poradci, aby vytvořily nebo posílily místní komunikační síť s malými a středními
12
Jako příklad lze citovat nedávnou práci fóra pro daňovou správu OECD.
podniky. Například poměrně jednoduchým opatřením, které již některé daňové správy používají, je organizovat odborné semináře. Různorodé malé a střední podniky jsou zvány k účasti na jednání a hledání řešení týkajících se problematických oblastí a k identifikaci osvědčených postupů. Takové události lze rovněž využít ke konzultaci s malými a středními podniky o iniciativách v oblasti převodních cen, které daňová správa může chtít zavést. Přístup k informacím 20.
Rozsah i hloubka informací poskytovaných malým a středním podnikům s cílem pomoci jim dodržovat předpisy týkající se převodních cen se mezi daňovými správami liší. Pro podniky i daňové správy by bylo prospěšné mít k těmto informacím přístup. Podrobnosti o tom, kde lze uvedené informace v současné době najít, jsou obsaženy v dokumentu: JTPF/001/ANNEX/2011/EN.
21.
JTPF navrhuje, aby informace poskytnuté daňovými správami pro tuto zprávu byly průběžně aktualizovány. Daňové správy by měly zvážit, jak nejlépe mohou zavést elektronicky přístupné informace pro MSP, buď jako k tomu účelu určenou internetovou stránku, nebo jako nedílnou součást existující stránky. Stránka(y) by uváděly podrobné definice malých a středních podniků – obecně a/nebo pro účely převodních cen, jakož i veškeré další právní předpisy pro malé a střední podniky v oblasti převodních cen, správní postupy nebo školicí materiály. Kromě toho mohou obsahovat kontaktní adresy pro případ dalších dotazů. Internetové stránky mohou také obsahovat další informace týkající se malých a středních podniků, které se nevztahují k převodním cenám. Seznam uvedených internetových stránek bude k dispozici na internetové stránce JTPF. Odborná příprava
22.
Byla diskutována možnost vytvořit určitý plán pro vzdělávací modul pro malé a střední podniky týkající se převodních cen. Vypracovat tento návrh by si vyžádalo značné zdroje fóra. Rovněž nebylo jasné, co by bylo dalším přínosem JTPF k místně produkovaným materiálům13. Jistota předem u realizované transakce
23.
Malé a střední podniky často hledají jistotu, že provedená transakce dodrží předpisy v oblasti převodních cen, ale nemusí si být vědomy toho, jak by toho bylo možné dosáhnout.
24.
Obecně používaný mechanismus v oblasti převodních cen, který tuto potřebu splňuje, je předběžná cenová dohoda. Tento postup určí vhodný soubor kritérií dohodnutý mezi daňovou správou a daňovým poplatníkem ke stanovení převodní ceny budoucí transakce. Pravidla týkající se předběžných cenových dohod však mohou obsahovat složité prahové hodnoty nebo poplatky, takže tento postup bude pro malé a střední podniky nedostupný nebo přinejmenším méně dostupný. Jak je uvedeno v bodech 4.158 a 4.163 pokynů OECD týkajících se převodních cen,
13
Viz dokument: JTPF/001/ANNEX/2011/EN.
„povaha postupů v rámci předběžných cenových dohod může ve skutečnosti omezit jejich dostupnost pouze na velké daňové poplatníky. Omezení předběžných cenových dohod pouze na velké daňové poplatníky může vyvolat otázky týkající se rovnosti a jednotnosti, protože na daňové poplatníky ve stejné situaci by se nemělo pohlížet různě. Flexibilní rozdělení zdrojů ke zkoumání může pomoci vypořádat se s těmito otázkami. Daňové správy rovněž budou muset zvážit možnost přijetí efektivnějšího přístupu k malým daňovým poplatníkům. Daňové správy by měly věnovat pozornost tomu, aby svoji úroveň šetření při hodnocení předběžných cenových dohod přizpůsobily objemu příslušných mezinárodních transakcí“. JTPF již dříve určité konkrétní pokyny o tom, jak nejlépe nahlížet na problematiku dostupnosti a v pokynech se uvádí: Daňové správy by měly využít svých zkušeností s problémy, s nimiž se potýkají malé a střední podniky, aby jim usnadnily přístup k předběžným cenovým dohodám, které jsou užitečné, aby zamezily sporům nebo je vyřešily. Toto znění má podpořit flexibilní přístup při zařazování případů do programu předběžných cenových dohod. 25.
Některé daňové správy nabízejí další možnosti, jak získat určitou jistotu při zdaňování. Mohou vydat nezávazné stanovisko. V takovém případě by odborník z daňové správy poskytl názor na transakci, ve kterém by mohl potvrdit, že se jedná o převodní ceny, a uznat, že navrhovaná metodika OECD je vhodná. Tento přístup není schválením skutečné převodní ceny. Může existovat systém schválení nebo předběžných rozhodnutí, který vydává závazné stanovisko daňové správy. Schválení nebo rozhodnutí lze získat před podáním příslušného daňového přiznání.
26.
Opatření zaměřená na malé a střední podniky a „malé transakce“ byla označena jako jedna z nejčastěji se vyskytujících opatření ke zjednodušení.
27.
Několik komentátorů tvrdí, že užívání „safe harbours“ bude pro malé a střední podniky znamenat opatření ke zjednodušení, jakož i úspory administrativních zdrojů a snížení zátěže spojené s dodržováním předpisů.
28.
Za účelem zlepšení srozumitelnosti a transparentnosti pro malé a střední podniky i daňové správy se doporučuje, aby všechny daňové správy stanovily, jaké postupy skýtající jistotu předem jsou v oblasti převodních cen k dispozici, jak je k těmto postupům možné získat přístup, a výsledky, které je možno očekávat. Informace, které jsou v současné době k dispozici, jsou obsaženy v dokumentu: JTPF/001/ANNEX/2011/EN. Doporučení pro fázi předběžné kontroly:
D6. S cílem usnadnit dobrovolné dodržování předpisů by členské státy měly zajistit přístup malých a středních podniků k aktuálním informacím a poradenství. Doporučuje se, aby každý členský stát založil elektronicky dostupnou stránku jako informační místo, včetně údajů o tom, koho kontaktovat pro další informace. Seznam uvedených stránek bude k dispozici na internetových stránkách JTPF a poskytnutých odkazech. D7. Členské státy a podnikatelská sféra by měly využít příležitostí k navázání konstruktivních vztahů s jednotlivými malými a středními podniky a skupinami jejich zástupců.
D8. Členské státy by měly usilovat o zvýšení povědomí malých a středních podniků o postupech, které jim umožní získat jistotu před realizací transakce nebo před jejím oznámením pro daňové účely, a možnosti přístupu k nim. D9. Členské státy se vyzývají, aby aktivně rozvíjely opatření ke zjednodušení s cílem snížit administrativní zátěž a zátěž malých a středních podniků spojenou s dodržováním předpisů.
Kontrola 29.
Minimálně jeden členský stát je toho názoru, že politika osvobození většiny transakcí jeho malých a středních podniků od pravidel v oblasti transferových cen je přiměřenou reakcí. Je zřejmé, že tento přístup představuje výhody v podobě úspory zdrojů a jistoty při zdanění, ale pravděpodobně může mít některé negativní důsledky pro základ daně v zemi, která jej realizuje, jejichž intenzita se bude lišit v závislosti na objemu činností vyvíjených malými a středními podniky v této zemi. Avšak může se projevit daňová asymetrie, jestliže propojené podniky nejsou rovněž osvobozeny v jiných členských státech.
30.
Další členské státy při realizaci zásady proporcionality zaujímají méně velkorysý přístup. Pro kontrolní postupy i postupy v rámci předběžných cenových dohod jsou zavedena konkrétní opatření, která zahrnují: požadavky na zjednodušenou dokumentaci; ústní poskytování příslušných informací; přípravu studie o převodních cenách v omezeném rozsahu daňovou správou; daňová správa poskytuje daňovému poplatníku pomoc při přípravě srovnatelných údajů; zvláštní opatření v případě dlouhodobých smluv. Více podrobností o těchto stávajících opatřeních naleznete v dokumentu: JTPF/001/ANNEX/2011/EN.
31.
JTPF mělo za to, že dodržování zásady proporcionality vytvořilo celkový rámec s dostatečnou flexibilitou pro daňové správy, aby vypracovaly svá vlastní konkrétní opatření. Daňovým správám se doporučuje, aby se zaměřily na již existující opatření dalších zemí a snažily se o jejich případné začlenění do svých vlastních pravidel.
32.
Doporučuje se také, aby přístupy, jež jsou k dispozici v rámci jednoho postupu, měly podobné přínosy v jiném postupu. Příkladem je pomoc daňové správy při postupu v rámci předběžných cenových dohod přípravou srovnatelných údajů nebo zpráva daňového poplatníka o převodních cenách v omezeném rozsahu. Uvedený druh pomoci by rovněž mohl být užitečný v rámci kontrolního postupu.
33.
Podobně stávající zprávy JTPF mohou obsahovat užitečné odkazy k této věci. Například zpráva o vnitroskupinových službách se zabývala postupem hodnocení ceny podle obvyklých tržních podmínek. Zpráva potvrdila, že úvahy o nákladech a přínosech jsou zejména vhodné v případech s nízkým daňovým rizikem. Zpráva uvádí, že v takových případech je nesmírně důležité, aby se hledala rovnováha mezi dostupnými zdroji, zátěží spojenou s dodržováním předpisů a možným rozsahem úpravy. Ve zprávě je rovněž důležitý komentář k popisům a poplatku při uplatnění zásady obvyklých tržních podmínek. Ve zprávě je kladen důraz na práci s minimálním spíše než maximálním množstvím informací při hodnocení převodní
ceny. Navrhuje se, aby se stejný důraz rovněž kladl na hodnocení převodních cen malých a středních podniků. 34.
Bylo projednáno téma sankcí v souvislosti s dokumentací. Daňová správa by se chovala rozporuplně, pokud by ve fázi předběžné kontroly požadovala zjednodušenou dokumentaci, ale poté ukládala sankce za chybějící další dokumentaci, která se požaduje pouze v případě kontroly, jestliže daňový poplatník jednal v dobré víře, přičemž spoléhal na zjednodušený přístup, a není schopen požadovanou dokumentaci dodat.
35.
Byly vzneseny připomínky, že zkušení pracovníci daňové správy v oblasti převodních cen se často nezabývají otázkami převodních cen u malých a středních podniků. To by mohlo vést k rozdílnému zacházení s malými a středními podniky a ostatními podniky. Některé daňové správy předcházejí potenciálním problémům méně zkušených úředníků, kterým je přidělena práce týkající se převodních cen malých a středních podniků, pomocí strukturálních opatření, například vytvořily střediska pro MSP, kde se širokou škálou případů zabývá relativně malá skupina osob. Další správy mají systémy postupu, v jejichž rámci se koná interní vzájemné hodnocení kontrol s cílem zajistit jednotnost. Doporučuje se zvážit oba přístupy. Doporučení:
D10. Při zvažování přístupů k provádění kontrol u malých a středních podniků se členským státům doporučuje, aby zvážily opatření ke zjednodušení, která již zavedly jiné členské státy, a pokud je to možné, zavedly podobná opatření ve svých vlastních členských státech. D11. Předchozí zprávy JTPF obsahují užitečné zdroje týkající se pragmatických přístupů k problémům v oblasti převodních cen. Členským státům se doporučuje, aby přezkoumaly tyto předchozí zprávy s ohledem na v nich obsažené zásady, které mohou platit i v této souvislosti. D12. Bylo by nežádoucí ukládat sankce v souvislosti s dokumentací, která se požaduje pouze v případě kontroly a která není požadována ve fázi předběžné kontroly, jestliže daňový poplatník jednal v dobré víře, přičemž spoléhal na zjednodušený přístup, a není schopen požadovanou dokumentaci dodat. D13. Členské státy by se měly snažit zajistit, aby se malým a středním podnikům, u kterých probíhá kontrola v oblasti převodních cen, dostalo přiměřeného zacházení. Za nákladově účinné prostředky k dosažení tohoto cíle se považují interní vzájemné hodnocení nebo strukturální organizace kontrolních zdrojů.
Řešení sporů 36.
Jakmile se provede úprava na základě převodních cen, vede to často k možnému dvojímu zdanění. Nárok na osvobození od dvojího zdanění je obsažen v daňové
smlouvě, tzv. úmluvě o arbitráži14 nebo v obou. V případě malých a středních podniků je obecně počet žádostí o osvobození nižší, ale dopad na jejich podnikání je často velmi významný. Kromě toho časová investice do řešení nároků je často nepřiměřená vzhledem ke složitosti a částkám, které jsou předmětem žádosti. 37.
Navrhuje se, aby daňové orgány při řešení nároků malých a středních podniků, ať již vlastními pracovníky kontroly, nebo z jiných členských států více využívaly své pravomoci k vyřešení dvojího zdanění jednostranně buď podle čl. 6 odst. 2 úmluvy o arbitráži, nebo podle ustanovení svých smluv o zamezení dvojího zdanění podle článku 9 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku.
38.
Pokud úprava zahrnující jednoduchou transakci v relativně nízké peněžité hodnotě nepodléhá celému řízení pro dosažení vzájemné dohody podle smluv o zamezení dvojího zdanění nebo postupu uvedenému v oddíle 3 úmluvy o arbitráži, navrhuje se použít zrychlený přístup. JTPF neuvedlo podrobnosti postupu v rámci takového přístupu, ale poznamenává, že to bude pravděpodobně znamenat souhlas příslušných orgánů k tomu, aby pracovaly v mnohem kratších lhůtách, než by tomu bylo v případě velké složité úpravy. V tomto případě by se rovněž mohly použít výše uvedené zásady zdůrazňující přístup týkající se dodržování předpisů. Například přijetí rozhodnutí o minimálním objemu informací; flexibilní přístup ke způsobu poskytování informací, například poskytnutí příslušných informací ústně, nikoli v podobě oficiálních písemných stanovisek. Zrychlený přístup by v některých zemích také mohl vycházet z pravidla „de minimis“.
39.
Potřeba formálních postupů řešení sporů může být nižší, pokud pracovníci kontroly příslušných daňových správ budou vzájemně přímo komunikovat v rámci řízení pro dosažení vzájemné dohody stanoveného v rámci smluv o zamezení dvojího zdanění nebo postupů stanovených v úmluvě o arbitráži s cílem lépe pochopit zdůvodnění určité úpravy, ale tato komunikace nesmí být v rozporu s pravidly o výměně informací. Způsobem, jak dosáhnout takových přímých kontaktů, mohou být setkání, na nichž příslušní místní pracovníci kontroly, vystupující jako příslušné orgány, projednají některé případy přímo a dohodnou se na vhodných řešeních, případně s malým zapojením běžných pracovníků příslušných orgánů. Doporučení:
D14. Doporučuje se, aby daňové orgány využívaly svou pravomoc k tomu, aby při řešení dvojího zdanění v oblasti převodních cen v případech malých a středních podniků konaly jednostranně. D15. Za účelem řešení jednoduchých žádostí malých a středních podniků v nízké hodnotě o osvobození od dvojího zdanění se doporučují postupy zrychleného řešení sporů. D16. Daňové správy by tam, kde je to vhodné, měly v rámci řízení pro dosažení vzájemné dohody stanovené ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění a v postupech 14
Úmluva o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků, Úř. věst. L 225, 20. 8. 1990, s. 10.
stanovených v úmluvě o arbitráži vyzkoušet a realizovat alternativní přístupy k řešení sporů, včetně vzájemných kontaktů pracovníků kontroly a pravidel limitů v rámci pravidla „de minimis“. V.
ZÁVĚRY
40.
JTPF uznává, že malé a střední podniky mají při dodržování pravidel v oblasti převodních cen zvláštní potřeby. JTPF bere na vědomí, že členské státy již provedly několik cenných opatření v reakci na tyto potřeby, a tato zpráva se snaží z uvedených opatření vycházet.
41.
Zjištění a doporučení obsažená v této zprávě se opírají o uplatňování zásady proporcionality umocněné flexibilní realizací této zásady. Zpráva také navrhuje, jak je možné malé a střední podniky identifikovat, aby opatření navrhovaná v této zprávě mohla být účinně zacílena.
42.
Zvláštní potřeby malých a středních podniků by případně měly být zohledněny v bodech budoucího pracovního programu JTPF.
43.
Dopad opatření pro malé a střední podniky doporučených JTPF by měl být v pravidelných intervalech sledován.
DODATEK II ZPRÁVA O DOHODÁCH O SDÍLENÍ NÁKLADŮ NA SLUŽBY, KTERÉ NETVOŘÍ NEHMOTNÝ MAJETEK
I.
Úvod
1.
Dohody o sdílení nákladů se běžně používají jako nákladově efektivní prostředek k vykonávání činností skupiny u nadnárodních společností. Podnikatelské rozhodnutí využít dohodu o sdílení nákladů lze odůvodnit různě, například z důvodu úspor z rozsahu, sdílení rizik, dovedností či zdrojů.
2.
Téma dohod o sdílení nákladů je již dlouhodobě v centru pozornosti Společného fóra pro vnitropodnikové oceňování (JTPF). Bylo převedeno z předchozího pracovního programu a v rámci nového mandátu JTPF potvrdilo své dřívější rozhodnutí zabývat se možným rozsahem a úrovní, do jaké by mohl být v rámci EU vypracován společný přístup k dohodám o sdílení nákladů.
3.
O dohodách o sdílení nákladů podrobně pojednává kapitola VIII pokynů OECD týkajících se převodních cen (pokyny OECD) a OECD se v současné době podílí na projektu o aspektech převodních cen nehmotného majetku. S cílem zabránit duplicitě práce, kterou vykonává OECD, se práce JTPF soustředí na služby, které netvoří nehmotný majetek. Tato práce by měla být chápana jako doplnění stávajících pokynů a završení práce JTPF o vnitroskupinových službách s nízkou přidanou hodnotou.
4.
Tato zpráva se zaměřuje na problémy, které je pro posuzovatele obtížné vyřešit v praxi, a navrhuje, jak je vyřešit co nejlépe. Výraz „posuzovatel“ zahrnuje daňového poplatníka i daňovou správu. Tato zpráva vychází z předpokladu, že jak nadnárodní společnosti, tak daňové správy jednají v dobré víře a jednoznačně prosazují hlavní zásady OECD. Zpráva proto klade důraz na to, jak může posuzovatel co nejrychleji dospět k závěru, že v dohodách o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek, byla použita zásada obvyklých tržních podmínek.
5.
V tomto materiálu jsou zohledněny pokyny OECD (zejména kapitola VIII, ale také kapitoly VI a VII v souvislosti se stanovením zásady obvyklých tržních podmínek) a pokyny JTPF týkající se vnitroskupinových služeb s nízkou přidanou hodnotou.
II.
TERMINOLOGIE
6.
Vzhledem k tomu, že mohou existovat různé názory na to, zda a jak lze dohody o sdílení nákladů na služby odlišit od vnitroskupinových služeb účtovaných přímo nebo prostřednictvím vytváření sdružených nákladů, usiluje tato kapitola o společné chápání používané terminologie. Popisuje pojetí dohody o sdílení nákladů na služby a odlišuje ji od vnitroskupinových služeb.
7.
Dohoda o sdílení nákladů na služby je v bodě 8.3 pokynů OECD definována jako „rámec dohodnutý mezi obchodními podniky ke sdílení nákladů a rizik spojených s vývojem, tvorbou nebo získáním majetku, služeb nebo práv a za účelem stanovení povahy a rozsahu zájmů všech účastníků, pokud jde o tento majetek, služby nebo práva. Dohoda o sdílení nákladů je smluvním ujednáním, a nikoli nutně samostatným
právním subjektem nebo stálou organizací všech účastníků. Podle dohody o sdílení nákladů odpovídá poměrný podíl každého účastníka dohody poměrnému podílu účastníka na celkových očekávaných přínosech, kterých se mu dostane v rámci dohody, přičemž se bere v potaz, že převodní ceny nejsou exaktní vědou.“ 8.
Znázornění dohody o sdílení nákladů na služby:
Dohoda o sdílení nákladů Mateřská společnost
Dceřiná společnost A
Dceřiná společnost B
Dceřiná společnost C
Poskytování služeb Rozdělení nákladů
9.
Pojetí vnitroskupinových služeb je popsáno v bodě 7.2 pokynů OECD: „Téměř každá nadnárodní skupina musí zajistit širokou oblast služeb, které mají být k dispozici jejím členům, zejména administrativních, technických, finančních a obchodních služeb“ a „Náklady na poskytnutí těchto služeb může zpočátku nést mateřská společnost, speciálně určený člen skupiny („středisko skupinových služeb“) nebo jiný člen skupiny“. Kapitola VII pokynů OECD obsahuje pokyny, jak určit, zda byly služby poskytnuty v rámci skupiny a zda jsou účtovány přímo nebo nepřímo a jak stanovit, za jakých okolností mohou být služby účtovány v pořizovacích cenách nebo zda a jak lze stanovit poplatek včetně prvku zisku v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek.
10.
Znázornění vnitroskupinových služeb:
Vnitroskupinové služby Mateřská společnost
Dceřiná společnost A
Dceřiná společnost B
Dceřiná společnost C
Poskytování služeb Poplatky
11.
Další možností, která není v pokynech OECD výslovně uvedena, ale s níž se často setkáváme v praxi, jsou opatření, kdy několik členů nadnárodní skupiny sdílí náklady na některé služby a účtují je (přímo nebo nepřímo) členům skupiny, kteří těchto služeb využívají. Dále je také možné, že se někteří členové nadnárodní skupiny dohodnou na sdílení nákladů na služby a další členové skupiny, kteří se neúčastní dohody o sdílení nákladů, poskytují služby členům dohody o sdílení nákladů. Účastník dohody o sdílení nákladů také může požádat samostatný nezávislý subjekt, aby pro něho vykonával všechny jeho činnosti nebo jejich část.
12.
V praxi je někdy obtížné rozlišit mezi (sdílenými) vnitroskupinovými službami – včetně sdružených nákladů – a dohodami o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek. Níže uvedená tabulka má za cíl pomoci posuzovatelům rozlišit tato dvě pojetí.
Dohody o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek
Vnitroskupinové služby
Dohoda o sdílení nákladů, rizik a přínosů, Vnitroskupinové služby jsou omezeny na kdy všichni účastníci přispívají v hotovosti poskytování nebo získávání služby ze strany nebo věcným plněním. členů nadnárodní skupiny. Riziko, že služba nebude úspěšně a účinně poskytována, obvykle nese poskytovatel služby. Jestliže se k dohodě o sdílení nákladů Ukončení smlouvy o službách nebo její účastníci připojí nebo z ní vystoupí, podíly by rozšíření na další účastníky obecně nemá měly být upraveny / přepočteny podle zásady žádné důsledky pro ostatní příjemce služeb.
obvyklých tržních podmínek. Z důvodu přijetí nebo uznání dohody o sdílení nákladů daňovými správami se důrazně doporučuje jejich písemné vyhotovení. V některých členských státech jsou dokonce písemné dohody povinné. Písemná dohoda a/nebo příslušná dokumentace je pro posuzovatele důležitá, když zkoumá realizaci / funkci dohody o sdílení nákladů.
V praxi nejsou oficiální smlouvy vždy k dispozici. Smlouva se často omezuje na přímý vztah mezi poskytovatelem a příjemcem služby. Mělo by být možné prokázat, že z hlediska poskytovatele byla služba poskytnuta a z hlediska příjemce přináší služba ekonomickou nebo obchodní hodnotu ke zlepšení jeho obchodního postavení (oddíl VII.1 pokynů o vnitroskupinových službách).
Protože všichni účastníci přispívají ke Prvek zisku, který si účtuje poskytovatel společné činnosti a sdílejí náklady a služeb, je obvykle klíčovým prvkem, protože příspěvky odrážejí očekávané přínosy, poskytovatel se nebude o zisk dělit s příjemci. příspěvky jsou obvykle stanoveny pořizovací cenou. Rozdělení nákladů je založeno na Klíč pro rozdělování je založen na rozsahu, očekávaných přínosech pro každého v jakém každá společnost požádala o služby / účastníka plynoucích z dohody o sdílení obdržela služby nebo má na ně nárok. nákladů. III.
OBLAST PŮSOBNOSTI
13.
Zatímco pokyny JTPF týkající se vnitroskupinových služeb se zaměřují na problémy v souvislosti se službami administrativní povahy, které doplňují podnikatelskou činnost příjemce, tento dokument se zabývá konkrétními úvahami o případech, kdy všechny druhy vnitroskupinových služeb, jež nemají dopad na nehmotný majetek, jsou zahrnuty do dohody o sdílení nákladů.
14.
Úplné vymezení služeb, které mohou být předmětem dohody o sdílení nákladů není možné ani žádoucí. Služby, které spadají do oblasti působnosti tohoto dokumentu, by mohly zahrnovat tyto činnosti: IT, logistika, nákup, nemovitosti, finanční služby, daně, personální služby, účetnictví, mzdy a fakturace. Tento seznam služeb je pouze ilustrativní a automaticky neznamená, že určitá služba spadá do oblasti působnosti tohoto dokumentu nebo je z něho vyloučena.
IV.
OBECNÉ
15.
Všeobecně platí, že dohoda o sdílení nákladů je v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek, jestliže dohodnuté příspěvky odpovídají částce, kterou by nezávislé podniky byly ochotny zaplatit za srovnatelných podmínek s ohledem na přínosy, o kterých se racionálně domnívají, že poplynou z dohody, a která zahrnuje sdílení nákladů a rizik s cílem uspokojit společné potřeby. Pro posuzovatele podle článku 9 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku je zásadní otázkou, zda se smlouva o sdílení nákladů používá / provádí v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek.
RYSY: JE DOHODA O SDÍLENÍ NÁKLADŮ V SOULADU SE ZÁSADOU OBVYKLÝCH TRŽNÍCH PODMÍNEK?
16.
Pokyny OECD (bod 9.163) stanoví, že nadnárodní společnosti si mohou uspořádat své podnikatelské operace, jak považují za vhodné. Daňová správa může v případě potřeby provádět úpravy převodních cen v souladu s článkem 9 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku. To znamená, že nadnárodní společnost by měla vzít v potaz příslušné důsledky (např. rizika, která nese) každé z obvykle dostupných alternativ při rozhodování, zda služby poskytnuté uvnitř skupiny bude účtovat přímo či nepřímo jako vnitroskupinové služby (včetně sdružených nákladů) nebo zda považuje za vhodnější smlouvu o sdílení nákladů. Volba by neměla být pouhým formálním postupem (viz také bod 43 níže). Příslušné skutečnosti by měly být zdokumentovány. To by posuzovatele nemělo vést ke zpochybnění podnikatelské volby nebo důvodů, jež ovlivnily volbu, nebo k tomu, aby po daňovém poplatníku žádal analýzu toho, co bylo nejlepší volbou. Dohoda o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek, jež je v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek, bude mít tyto rysy: i)
Dohoda by měla mít pro podnikání smysl.
ii) Ekonomická podstata by měla být v souladu s podmínkami dohody o sdílení nákladů. iii) Podmínky dohody o sdílení nákladů by obecně by měly být dohodnuty před zahájením činnosti. iv) Podmínky dohody o sdílení nákladů by měly být v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek a měly by brát v potaz známé okolnosti nebo důvodně předpokládané v době přistoupení k dohodě. v) Každý účastník by měl racionálně očekávat přínosy. vi) Podíl účastníka na nákladech by měl být v souladu s jeho podílem na očekávaných přínosech. vii) Přiměřené očekávané přínosy lze posoudit z hlediska účinnosti a efektivnosti v kvantitativním nebo kvalitativním vyjádření. viii) Příspěvky účastníka mohou být v hotovosti nebo v podobě věcného plnění, a aktivní účast proto není požadována. Míra ovlivňování rozhodování se bude lišit podle druhu dohody o sdílení nákladů, odborných znalostí účastníků a výše nákladů rozdělených mezi příslušné účastníky. ix) Pokud je služba, která je předmětem dohody o sdílení nákladů, rovněž poskytnuta účastníkem, který se na smlouvě o sdílení nákladů nepodílí, nebo je od něho obdržena, musí být oceněna podle obvyklých tržních podmínek. x) Jestliže se k dohodě o sdílení nákladů připojí účastníci nebo z ní vystoupí, podíly by měly být upraveny / přepočteny podle zásady obvyklých tržních podmínek. 17.
Skutečné výsledky se mohou od předpokládaných výsledků lišit, např. příspěvek zaplacený účastníkem je vysoký nebo přínosy z jeho účasti na smlouvě o sdílení nákladů jsou neadekvátní. Pokud se takový rozdíl objeví, posuzovatel by měl analyzovat důvody tohoto rozdílu, dříve než dospěje k závěru, zda byl odpovídající podíl účastníka určen správně, nebo ne, nebo zda očekávané přínosy pro účastníka byly posouzeny správně, nebo ne.
18.
Další otázkou pro posuzovatele je, zda je rozdíl tak zásadní, že vyžaduje úpravu, či zda se rozdíl považuje za dostatečně malý, aby bylo možné se vyhnout případným úpravám vzhledem k tomu, že pokyny OECD stanoví, že by se daňové správy měly zdržet malých nebo nepatrných úprav. Posuzovatel by rovněž měl mít na paměti, že veškeré změny budou mít dopad na jiné účastníky, což je také faktor ve prospěch zamezení malým úpravám.
19.
V některých případech mohou skutečnosti a okolnosti také naznačovat, že se realita smlouvy liší od podmínek, na kterých se účastníci údajně dohodli (bod 8.29 pokynů OECD). Rozhodnutí posuzovatele by vždy mělo vycházet ze skutečností a okolností souvisejících s konkrétní dohodou na odpovídající období, ale posuzovatel by se obecně měl zdržet provádění úprav na základě jednoho roku. Posuzovatel by rovněž měl vzít v úvahu, že zásada obvyklých tržních podmínek sama o sobě nevyžaduje, aby prognózy přínosů odpovídaly skutečným přínosům a dokonce ani podstatný rozdíl mezi skutečnými a předpokládanými přínosy automaticky neznamená, že prognóza nebyla v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek. Je třeba dbát, aby se předešlo používání zpětného pohledu.
20.
S ohledem na předchozí bod by uplatňování zásady obvyklých tržních podmínek mohlo vyžadovat úpravu příspěvku účastníka prostřednictvím vyrovnávací platby, pokud by k situaci došlo například kvůli nesprávnému hodnocení očekávaných přínosů. V některých dalších případech se k části ustanovení nebo všem ustanovením dohody o sdílení nákladů nepřihlíží, např. když se skutečnosti a okolnosti liší od podmínek dohody o sdílení nákladů (bod 8.26 až 8.30 pokynů OECD).
21.
Vyrovnávací platby se budou považovat za dodatečné náklady pro plátce a za náhradu nákladů u příjemců.
V.
POTVRZUJÍCÍ
22.
Na základě skutečností a okolností případu, úrovně zkušeností a znalostí dotyčné konkrétní nadnárodní společnosti může posuzovatel zaujmout odlišný přístup, když požaduje to, co se považuje za dostatečné podpůrné důkazní informace, které potvrzují, že dohoda o sdílení nákladů o službách je v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek. Pro informované rozhodnutí je rozhodující přístup k odpovídajícím, kvalitním informacím.
23.
Při přípravě nebo přezkumu dohody o sdílení nákladů bude muset posuzovatel pochopit několik klíčových otázek a dosáhnout jistoty, pokud jde o tyto otázky. Hlavní otázkou je: „Je výsledek v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek?“ Ve většině případů může být tato otázka zodpovězena poskytnutím popisu, který obsahuje informace požadované v bodech 24 a 25 uvedených níže15.
24.
Klíčovým prvkem je samozřejmě sama dohoda. Mělo by existovat jasné očekávání vzájemných přínosů pro všechny strany účastnící se smlouvy o sdílení nákladů. Nezávislá strana by nepřistoupila ke smlouvě typu smlouvy o sdílení nákladů, aniž
15
DŮKAZNÍ INFORMACE: DOKUMENTACE SOUVISEJÍCÍ S DOHODOU O SDÍLENÍ NÁKLADŮ NA SLUŽBY, KTERÉ NETVOŘÍ NEHMOTNÝ MAJETEK
Toho se dosáhne podobným způsobem, jako je uvedeno v oddílu VI Popis, body 21 až 25 pokynů JTFP o vnitroskupinových službách.
by důvodně neočekávala realistické přínosy (viz VI.1 níže). Za druhé by dohoda měla zajistit, aby rozdělení příspěvků jednotlivých účastníků odráželo očekávané přínosy (viz VI.2 níže). 25.
Protože každá dohoda o sdílení nákladů bude jiná, přesný obsah a rozsah popisu se mohou lišit, ale následující seznam bodů by měl splňovat požadavky většiny posuzovatelů. Pokud je to relevantní, vždy lze poskytnout dodatečnou dokumentaci. i)
Obecné informace o dohodě o sdílení nákladů a) Vysvětlení dohody o sdílení nákladů v rámci celkového kontextu podnikání nadnárodní společnosti s cílem pochopit důvody pro vznik dohody o sdílení nákladů: celková politika nadnárodní společnosti v oblasti převodních cen, druhy služeb, které jsou předmětem dohody o sdílení nákladů, vzájemný ekonomický zájem účastníků, potřebné znalosti a dovednosti, jaké příspěvky a rizika jsou sdíleny atd. b) Seznam účastníků a rozdělení odpovědností a úkolů spojených s činností v rámci dohody o sdílení nákladů mezi účastníky a jiné podniky. c) Rozpočet dohody o sdílení nákladů a její předpokládaná doba trvání.
ii) Očekávané přínosy dohody o sdílení nákladů d) Očekávaný přínos vyplývající pro každého účastníka a způsob, jakým byl posouzen a zohledněn v metodě rozdělování (včetně použité metodiky a případných prognóz). iii) Příspěvek v rámci dohody o sdílení nákladů e) Forma a výše příspěvků každého účastníka a podrobný popis, jak je stanovena výše počátečních a dalších příspěvků. f) Popis použitého účetního standardu a jak je jednotně uplatňován u všech účastníků při určování výdajů a výše příspěvků. Popis přímých a nepřímých nákladů zahrnutých do příspěvků skupiny, data vypořádání, způsoby platby a případné rozpočtové versus skutečné úpravy. g) Informace o existenci veřejných dotací nebo daňových pobídek souvisejících s příspěvky účastníků a jejich dopad. iv) Monitorování / úprava dohody o sdílení nákladů h) Informace o vyrovnávacích platbách, tj. za jakých podmínek k nim dojde, způsob jejich výpočtu a doba splatnosti. i) Popis standardu skupiny ve vztahu k jejímu kontrolnímu přístupu a jak je použit v rámci dohody o sdílení nákladů. Např. použité záruky k zajištění jednotného používání klíče pro rozdělování u konkrétní služby; zajištění, aby nedocházelo k duplicitě nákladů / služeb. j) Jak jsou podmínky dohody o sdílení nákladů sledovány a aktualizovány.
k) Pochopení toho, jak jsou noví účastníci začleňováni do dohody o sdílení nákladů a jak je účast ukončena. Ustavení metody, která má být použita, jestliže je podíly na dohodě o sdílení nákladů třeba upravit / vyvážit. v) Vztah k dalším subjektům l) Seznam dalších členů skupiny nebo nezávislých podniků, které využívají služby zahrnuté do dohody o sdílení nákladů. Popis poplatků k zaplacení a klíče pro rozdělování mezi účastníky. 26.
Výše uvedené informace lze zpřístupnit a poskytovat různými způsoby, jako je k tomu určený písemný komentář, nebo se také může stát, že písemná dohoda již obsahuje většinu informací. Důležité je, aby posuzovatel pochopil, jak dohoda o sdílení nákladů funguje v praxi.
VI.
KONKRÉTNÍ ASPEKTY
27.
Tato kapitola pojednává o některých konkrétních problémech, u nichž posuzovatelé mohou potřebovat dodatečné pokyny.
VI.1.
Test „očekávaných přínosů“
28.
Test „očekávaných přínosů“ je základním prvkem vzniku, řádného monitorování a přezkumu dohody o sdílených nákladech. Bude základem pro posouzení, zda příspěvky účastníků v rámci dohody o sdílení nákladů jsou v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek, a odůvodní klíč pro rozdělování.
29.
Podle zásady obvyklých tržních podmínek musí být příspěvek účastníka v souladu s očekávanými přínosy, které vyplývají z jeho podílu na dohodě. Přínos v této souvislosti znamená zvýšení ekonomické nebo obchodní hodnoty, jako jsou úspory ve výdajích nebo zvýšení příjmů nebo zisků. Vhodný důkaz toho, že zisky nebo příjmy mohou být zachovány nebo že lze zabránit ztrátám / vyšším ztrátám, je možné považovat za očekávaný přínos. Je třeba poznamenat, že to, co odlišuje vnitroskupinové služby od dohod o sdílení nákladů v testu očekávaných přínosů je to, co by měl posuzovatel zkontrolovat – kromě ověření toho, zda služby, o které se jedná, byly skutečně poskytnuty (požadavek pokynů o vnitropodnikových službách) – zda příspěvky jsou v souladu s očekávanými přínosy, jež mohou účastníkům plynout z dohody o sdílení nákladů.
30.
Je důležité, aby se posuzovatel přesvědčil, že z pohledu účastníka je příspěvek v souladu s očekávanými přínosy, např. z hlediska úspor z rozsahu nebo sdílení rizik a dovedností, a že by účastník za služby zaplatil, nebo tuto službu sám provedl. Klíč použitý pro rozdělení nákladů by měl odrážet očekávané přínosy účastníka a to, jak účastník využívá výsledků dohody o sdílení nákladů v souladu s touto dohodou.
31.
Stupeň jistoty, který vyžaduje posuzovatel, aby mohl uznat, že poskytování služby v rámci dohody o sdílení nákladů odpovídá zásadě obvyklých tržních podmínek, se bude lišit případ od případu na základě posouzení rizik. I když ve většině případů lze očekávaný přínos pro každého účastníka snadno odvodit na základě příslušného prokázání celkového přínosu dohody o sdílení nákladů a vhodného zvoleného klíče
pro rozdělování, případy, kdy očekávané přínosy pro jednotlivce jsou méně jednoznačné, vyžadují silnější zaměření na jednotlivého účastníka. Kromě toho a v závislosti na skutečnostech a okolnostech je možné očekávané přínosy rovněž posuzovat přímo, tj. odhadem dodatečných příjmů, které vzniknou nebo uspořených nákladů, nebo nepřímo, tj. pomocí nepřímých ukazatelů očekávaných přínosů, jako je obrat, počet zaměstnanců, hrubé zisky atd. VI.2.
Příspěvky každého účastníka
32.
Příspěvek každého účastníka musí být v souladu s tím, co by za srovnatelných podmínek zaplatily nezávislé strany. Zhodnocení podílů v očekávaných přínosech je jedním z klíčových prvků obsažených v dohodě o sdílení nákladů. To bude základem pro výpočet příspěvků.
33.
Často se k určení toho, co každý účastník bude muset přispět, používají klíče k rozdělování, i když metoda rozdělování by mohla být založena na odhadovaných nákladech, které každý účastník dohody ušetří. Pokyny k výběru, odůvodnění, uplatňování, dokumentaci a potenciálním klíčům pro rozdělování uvedené v bodech 48–55 pokynů JTPF o vnitropodnikových službách se použijí rovněž v souvislosti s dohodami o sdílení nákladů, které netvoří nehmotný majetek.
34.
Výše příspěvku každého účastníka musí být v souladu s hodnotou, se kterou by ve srovnatelných situacích souhlasily nezávislé strany. Za účelem stanovení příspěvků účastníků ve všech situacích nelze poskytnout žádný konkrétní výsledek, nýbrž je třeba otázku řešit případ od případu v souladu s obecným fungováním zásady obvyklých tržních podmínek. Pokud jde o dohody o sdílení nákladů obecně, země mají zkušenosti s používáním nákladů a s využitím tržních cen pro účely stanovení výše příspěvků v rámci dohody o sdílení nákladů v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek (bod 8.15 pokynů OECD). Pokud však jde o druh dohod o sdílení nákladů uvedených v tomto dokumentu, předpokládá se, že se často vyskytuje malý rozdíl mezi stanovením příspěvku podle nákladů a podle tržní ceny, a proto se obecně z praktických důvodů doporučuje stanovit výši příspěvků podle nákladů.
35.
Jelikož příspěvky vycházejí z očekávaných přínosů, obecně to znamená, že původně vycházejí z rozpočtových nákladů. Pokud jde o dohody o sdílení nákladů na službu, může docházet k malému věcnému rozdílu mezi rozpočtovými a skutečnými náklady, a proto může být praktické používat ke stanovení výše příspěvku každého účastníka skutečné náklady. Pokud však je nezbytná úprava příspěvku z odhadovaných na skutečné náklady, obecně by k tomu mělo dojít retrospektivně, tj. úpravou historických rozpočtových nákladů. Pokud to vnitrostátní právo nezakazuje, může být z praktických důvodů vhodné, aby se úprava provedla prospektivně. To znamená, že by se případná úprava zohlednila v následujícím roce, pokud ji lze považovat za úpravu, která nemá velký dopad. Otázka, zda je ke stanovení výše příspěvku potřebná případná úprava příspěvků z pořizovací ceny (buď rozpočtové, nebo skutečné) na tržní cenu16, je zohledněna v bodě 34.
36.
S cílem řešit otázku úpravy příspěvků doporučují pokyny OECD připravit roční rozpis nákladů vzniklých při provádění činnosti obsažené v dohodě o sdílení
16
Bod 8.15 pokynů OECD k převodním cenám odkazuje na stanovení výše příspěvků v tržních cenách.
nákladů, která bude obsahovat podrobný popis toho, jak je výše příspěvků stanovena a jakým způsobem se soustavně uplatňují účetní zásady na všechny účastníky při určování nákladů a výše příspěvků. Lze předpokládat, že rovněž třetí strany, pokud se podílejí na určitém projektu, budou souhlasit s jednotným standardem, jak určit výši jejich příspěvků. Z praktických důvodů se proto doporučuje, aby nadnárodní společnosti měly možnost používat účetní standardy, které se obvykle používají v celé skupině. Daňová správa je však oprávněna požadovat úpravy, zejména v případech, kdy lze po dobu trvání dohody o sdílení nákladů očekávat trvalé zásadní rozdíly oproti vnitrostátním účetním standardům. 37.
Příspěvky by měly zahrnovat všechny relevantní náklady za účelem získání a udržení přínosů plynoucích z dohody nebo pro jejich zajištění. Posuzovatel bude muset pochopit, které náklady byly považovány za relevantní (a proto mohou být rozděleny). Někdy to bude zřejmé z druhu služeb, na které se vztahuje dohoda o sdílení nákladů. Někdy, ve složitějších situacích, by tato dohoda měla jasně vysvětlit, jaké náklady jsou vyloučeny nebo jak se předešlo potenciálnímu zdvojení nákladů.
38.
Souvisejícím tématem je zacházení s daňovými pobídkami a veřejnými dotacemi, kterým se zabývá bod 8.17 pokynů OECD. Klíčovou otázkou zůstává, zda by náklady v rámci dohody o sdílení nákladů měly zahrnovat pouze náklady skutečně vynaložené, z nichž jsou daňové pobídky a veřejné dotace odečteny. „Zda vůbec, a pokud ano, do jaké míry by tyto úspory měly být zohledněny při stanovení výše příspěvku účastníka, závisí na tom, zda by tak za srovnatelných podmínek učinily nezávislé podniky“.
VI.3.
Předpokládané versus skutečné přínosy
39.
Protože dohody o sdílení nákladů jsou dohody založené na očekávaných přínosech, mohly by nezávislé strany s ohledem na často dlouhou dobu trvání dohod o sdílení nákladů zahrnout do dohody podmínku umožňující pravidelné posouzení, zda jsou očekávané přínosy v souladu se skutečnými přínosy a zda by příspěvky neměly být v budoucnosti změněny.
40.
Při řešení těchto dvou problémů vznikají otázky, zda lze příspěvky přizpůsobit skutečné situaci a zda to považovat za dodržení zásady obvyklých tržních podmínek, nebo za nesprávné použití zpětného pohledu.
41.
Dohoda o sdílení nákladů musí být posouzena odkazem na předpokládané budoucí přínosy na základě ekonomických a obchodních okolností, které převládaly nebo byly racionálně předvídatelné v době uzavření dohody. Proto pokud se posuzovatel domnívá, že prognózy přínosů jsou racionální, budoucí události ovlivňující původní prognózy by neměly vést k retrospektivní úpravě příspěvků.
42.
Protože původně předpokládané přínosy mohou ovlivnit nečekané nebo nepředvídatelné události nebo okolnosti, posuzovatel by měl zvážit, zda by nezávislé strany v takových případech provedly úpravu či změnily dohodu.
VI.4.
Zapojení do dohody o sdílení nákladů
43.
Klíčovým rysem dohody o sdílení nákladů je, že příspěvky účastníků jsou v souladu s očekávanými přínosy jednotlivých účastníků z účasti na dohodě o sdílení nákladů.
Podnik, jehož očekávaný přínos plyne výhradně nebo převážně z provádění činnosti v rámci dohody o sdílení nákladů, by neměl být považovat za člena dohody o sdílení nákladů, ale spíše za poskytovatele služeb (společnost), který by do svého výpočtu přidal prvek zisku, tj. měl by být považován za společnost, která poskytuje služby za obvyklých tržních podmínek. VI.5.
Přistoupení k dohodě o sdílení nákladů a odstoupení od ní
44.
Obecná otázka subjektů přistupujících k dohodě o sdílení nákladů nebo z ní vystupujících je v praxi často velmi složité téma, i když jsou fúze a restrukturalizace součástí každodenní činnosti nadnárodních společností. Jak posoudit hodnotu nedokončené práce a/nebo konkrétních dovedností získaných z minulých činností jsou otázky, které často způsobují potíže každému posuzovateli.
45.
Protože však je stávající oblast působnosti omezena na dohody o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek, šetření otázek týkajících se vstupu / výstupu by mělo být velmi omezené (nebo by k němu nemělo docházet). Posuzovatelům by měly pomoci odpovědi na tyto otázky: Jaké dodatečné náklady účastníci zaplatí, pokud subjekt vystoupí nebo výjimečně, pokud se stává členem? Je dohoda nadále udržitelná po odchodu této společnosti? Měly by být uvedené nové prvky (rozdílná struktura nákladů nebo odborné znalosti či dovednosti nebo rizika atd.) peněžně kompenzovány nebo pouze vést k revizi očekávaných přínosů, které povedou k přijetí nového klíče pro rozdělování, nebo přinese nový účastník konkrétní znalosti?
46.
Je zřejmé, že pokud výsledky předchozí činnosti prováděné v rámci dohody o sdílení nákladů nemají žádnou hodnotu, žádná náhrada by se neměla uskutečnit. Nicméně připojení nebo odchod společnosti obecně vedou k úpravě přiměřených podílů (klíčů pro rozdělování).
VI.6.
Dokumentace
47.
Posuzovatelé by si měli být vědomi, že dohody o sdílení nákladů se již řídí kodexem chování v oblasti dokumentace o převodních cenách v EU, kde je uvedeno, že nadnárodní společnosti by měly do hlavní složky zahrnout seznam dohod o sdílení nákladů, pokud se vztahují na členy skupiny v EU.
48.
Pokyny OECD (oddíl 5.4) odkazují na zásady obezřetného řízení podniku, které by byly rozhodné pro proces posuzování, zda jsou převodní ceny vhodné pro daňové účely, a pro rozsah případné požadované úrovně podpůrné dokumentace k převodním cenám.
49.
Toto téma se odráží v bodě 2.3.1 směrnice EU o převodních cenách, v níž se uvádí, že: „Zásada obezřetného řízení podniku, jež vychází z ekonomických zásad, znamená, že druh důkazů, který by byl vhodný v souvislosti s transakcí velké hodnoty, by se mohl velmi lišit od druhu důkazů, který by byl vhodný v souvislosti s transakcí, při níž je celková hodnota značně menší.“
50.
Uplatňování této zásady na dohody o sdílení nákladů by vedlo k tomu, že by účastníci připravovali nebo získávali materiály o povaze služeb v rámci dohody o sdílení nákladů a podmínkách dohody, jakož i o její slučitelnosti se zásadou
obvyklých tržních podmínek (včetně prognóz používaných pro stanovení očekávaných přínosů a rozpočtových versus skutečných výdajů). 51.
Je třeba poznamenat, že informace z jednoho zdroje (např. písemná dohoda) mohou obsahovat informace, které již byly získány z jiného zdroje (např. z popisu). Rozšířené využívání počítačových systémů skýtá též příležitost dostat se na takovou úroveň podrobností souhrnu, jež potom učiní zbytečnou rozsáhlejší primární dokumentaci.
52.
JTPF považuje dohody o sdílení nákladů doplněné v případě potřeby informacemi uvedenými v popisu týkajícím se dohod o sdílení nákladů za relevantní informace, pokud jde o požadavky směrnice EU o převodních cenách.
VI.7.
Úvahy po přezkumu
53.
Dohody o sdílení nákladů budou často zahrnovat více než dva subjekty a často jsou uzavřeny mezi mnoha nebo dokonce všemi členy nadnárodní společnosti. Úpravy proto mohou mít vliv nejen na jeden subjekt, ale mohou dopadnout na všechny další účastníky. Zamezení dvojího zdanění si může v těchto případech sporů vyžádat nákladné postupy náročné na zdroje. Proto se doporučuje, aby se na jedné straně daňové správy zdržely zpochybňování účasti nebo příspěvku připadajícího na jejich daňového poplatníka na drobné úpravy a na druhé straně by se daňoví poplatníci měli snažit, aby se řídili těmito pokyny při vzniku a dokumentaci svých dohod o sdílení nákladů na služby, které netvoří nehmotný majetek.
54.
V případě sporu se řízení pro dosažení vzájemné dohody mohou účastnit více než dva příslušné orgány. U trojstranných případů proto bude vhodné uplatňovat vícestranné přístupy doporučené v kodexu chování pro úmluvu o arbitráži.
VII.
ZÁVĚRY
55.
Dodržování doporučení obsažených v této zprávě, ve většině případů spadajících do její působnosti, usnadní daňovým správám hodnocení a ulehčí jim uznání, že byla skutečně použita zásada obvyklých tržních podmínek.
56.
Doporučuje se, aby se za účelem budoucího použití a na konci tohoto postupu stal popis součástí spisu pro daňovou správu spolu s některými ujednáními pro pravidelnou aktualizaci.
57.
JTPF bude pravidelně sledovat dopad těchto pokynů.
PŘÍLOHA: Shrnutí současné situace, pokud jde o právní předpisy, administrativní pokyny a osvědčené postupy členských států v oblasti dohod o sdílení nákladů
Tento oddíl má za cíl shrnout současný stav, pokud jde o právní předpisy nebo administrativní pokyny v členských státech EU v oblasti dohod o sdílení nákladů. Níže uvedený oddíl je vypracován na základě příspěvků, které poskytly daňové správy EU, a odráží situaci k 1. červenci 2011.
Otázka č. 1: Máte konkrétní právní předpisy týkající se dohod o sdílení nákladů? Pokud ne, uvažujete o nich a odkdy by mohly zavedeny? Konkrétní právní předpisy týkající se dohod o sdílení nákladů má jen několik členských států. Estonsko, Španělsko, Nizozemsko, Portugalsko a Slovinsko používají zvláštní právní ustanovení v oblasti dohod o sdílení nákladů v případě získání majetku, práv nebo služeb, zatímco právní předpisy Polska odkazují na dohody o sdílení nákladů pouze v souvislosti s nehmotným majetkem. Německo má zvláštní ustanovení, pouze pokud jde o dokumentaci týkající se dohod o sdílení nákladů. Další členské státy používají pokyny OECD v oblasti převodních cen nebo své vlastní obecné pokyny k hodnocení dohod o sdílení nákladů. O zavedení nových zvláštních ustanovení týkajících se dohod o sdílení nákladů se uvažuje pouze v Řecku.
Otázka č. 2. Vydala vaše státní správa interní pokyny ke kontrole obsahující instrukce ohledně dohod o sdílení nákladů a pokud ano, kterých klíčových bodů se týkají (např. jak uznat dohodu, jak usnadnit výměnu informací s jinými zeměmi atd.)? Interní pokyny týkající se kontroly dohod o sdílení nákladů vydalo jen několik členských států. Itálie, Litva, Slovinsko a Spojené království mají pokyny týkající se převodních cen, které se také dotýkají kontroly dohod o sdílení nákladů. Pokyny Spojeného království konkrétně zdůrazňují význam identifikace jasného očekávání vzájemných celkových přínosů k rozlišení dohod o sdílení nákladů od obvyklejší situace s přímým přesunem zboží nebo služeb. V Maďarsku se uplatňuje vyhláška vlády v otázce požadavků na dokumentaci v oblasti dohod týkajících se převodních cen obecně. Lotyšsko má vnitřní obecné pokyny o dohodách o sdílení nákladů, které vycházejí z pokynů OECD. V Portugalsku právě probíhá schvalování příručky ke kontrole převodních cen, která také zahrnuje interní směrnice ke kontrole v oblastech, jako jsou dohody o sdílení nákladů.
Otázka č. 3. Zveřejnila vaše státní správa vnitrostátní správní pokyny k dohodám o sdílení nákladů (instrukce, předpisy, oběžníky apod.) s vysvětlením postupu, který má daňový poplatník dodržet při vypracování dohody o sdílení nákladů, zejména s ohledem na strukturu a požadavky na dokumentaci (pokud existují, uveďte podrobnosti o elektronické adrese, kde jsou tyto dokumenty dostupné)? Vnitrostátní správní pokyny o dohodách o sdílení nákladů vydalo jen několik členských států. V Dánsku jsou dohody o sdílení nákladů zmíněny v dánských pokynech k dokumentaci o převodních cenách. Estonsko vydalo pokyny obsahující stručný přehled pokynů OECD pro převodní ceny a příkladů. V Maďarsku se uplatňuje vyhláška vlády o požadavcích na dokumentaci v oblasti dohod týkajících se převodních cen obecně. Německo vydalo správní pokyny, které jsou závazné pro daňovou správu, ale nikoli pro soudy. Italské pokyny o kontrole jsou veřejné, jsou určeny pracovníkům kontroly finančního úřadu, ale řídí se jimi i daňoví poplatníci. Portugalské právní předpisy předpokládají, že příslušné informace o dohodách o sdílení nákladů budou zařazeny do souboru týkajícího se převodních cen.
Otázka č. 4. Jaký je nejběžnější druh dohody o sdílení nákladů, který používají podniky ve vašem členském státě? Dohody o sdílení nákladů, kterými se zabývají daňové správy členských států, se nejčastěji týkají služeb, rozvoje duševního vlastnictví, výzkumu a vývoje a pořízení majetku.
Otázky 5.–7. S jakými konkrétními praktickými problémy jste se setkali, když jste se zabývali dohodami o sdílení nákladů, a jak jste tyto problémy řešili? Jaké jsou Vaše konkrétní připomínky, pokud jde o dohody o sdílení nákladů na služby? Jak často se podle vašich zkušeností objevují spory spojené s dohodami o sdílení nákladů? Nejběžnější praktické problémy objevující se v souvislosti s dohodami o sdílení nákladů se týkají dostupnosti / včasného poskytování dostatečných informací daňovými poplatníky / dokumentace o převodních cenách, vhodnosti klíčů pro rozdělování, určení výše plateb při vstupu a výstupu, rozdělení nákladů, identifikace srovnatelných údajů, použitelnosti ziskových rozpětí, jakož i vlastní identifikace dohody o sdílení nákladů. Mezi konkrétní připomínky daňových správ v této souvislosti patří kritéria pro identifikaci dohod o sdílení nákladů, stanovení výše příspěvků účastníků v rámci dohody o sdílení nákladů a vyhodnocení souvisejících přínosů (očekávaných a skutečných) a rizik za účelem rozdělení nákladů, použitelnost marží, jakož i přístup k příslušné dokumentaci.
