EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 14.5.2013 COM(2013) 281 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Otázky týkající se dalšího vydávání euromincí v hodnotě 1 a 2 centů {SWD(2013) 175 final}
CS
CS
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Otázky týkající se dalšího vydávání euromincí v hodnotě 1 a 2 centů 1.
ÚVOD
Zavedení eura v roce 1999 bylo důležitým krokem v evropské integraci. Od 1. ledna 2002 obíhá euro ve fyzické podobě jako bankovky a mince a jako svoji měnu ho dnes používá přibližně 330 milionů občanů EU v 17 členských státech Unie. Nominální struktura eurobankovek a euromincí (1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů, 1 euro a 2 eura) zůstává od zavedení eura beze změny. Euromince jsou vydávány členskými státy, ale Rada je příslušná k harmonizaci jejich nominálních hodnot a technických specifikací. Nominální hodnoty a technické specifikace euromincí určených k oběhu byly stanoveny nařízením Rady (ES) č. 975/98. Podle nařízení Rady (ES) č. 975/98 jsou mince znějící na euro nebo centy a odpovídající nominálním hodnotám a technickým specifikacím stanoveným Radou jedinými mincemi, které mají v členských státech, jejichž měnou je euro, postavení zákonného platidla. V roce 2012 Evropský parlament a Rada požádaly příslušné orgány, aby prověřily využívání jednotlivých nominálních hodnot euromincí a eurobankovek na základě kritérií nákladovosti a veřejné přijatelnosti1. Článek 2 nařízení o vydávání euromincí požaduje, aby Evropská komise posoudila dopady „dalšího vydávání jednocentových a dvoucentových mincí“, zejména prostřednictvím „analýz[y] nákladů a přínosů, která zohlední skutečné výrobní náklady těchto mincí v porovnání s jejich reálnou hodnotou a přínosy“. Na tento mandát je třeba pohlížet na pozadí diskuze týkající se užitečnosti dvou euromincí nejnižší nominální hodnoty, probíhající od jejich zavedení. Hlavními aspekty této diskuze jsou vysoké výrobní a manipulační náklady euromincí v hodnotě 1 a 2 centů ve srovnání s jejich nominální hodnotou, významný úbytek (vysoké ztráty) těchto mincí z oběhu2 a pokles kupní síly těchto dvou nízkých nominálních hodnot. Diskuze se soustředí rovněž na problém inflace nebo vnímané inflace, spolu s obecnou obavou veřejnosti, že případné ukončení vydávání mincí by mohlo v kombinaci se stahováním těchto mincí z oběhu vést ke zvýšení spotřebitelských cen. Požadované posouzení bylo provedeno prostřednictvím konzultace se zúčastněnými stranami a rozsáhlého bilančního průzkumu3. Toto sdělení předkládá čtyři hlavní možnosti politického řešení (od zachování statusu quo ke stažení jedno a dvoucentových mincí) a upozorňuje na hlavní rysy jednotlivých možností, jakož i na jejich výhody a nevýhody. Přiložený pracovní dokument útvarů obsahuje podrobnější informace. 1 2 3
CS
Sedmý bod odůvodnění nařízení (EU) č. 651/2012 o vydávání euromincí (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 135). Výše úbytku může být popsána pomocí míry úbytku, která je získána jako 1-míra oběhu, kde míra oběhu je počet mincí vrácených centrální bance vydělený množstvím mincí uvedených do oběhu. Skupina „klíčových zúčastněných stran“ byla konzultována v srpnu a v září 2012 prostřednictvím dotazníků o dvou hlavních scénářích budoucnosti euromincí v hodnotě 1 a 2 centů: dalšího vydávání a případného stažení mincí. Příslušné zúčastněné subjekty byly označeny a rozděleny do dvou hlavních skupin: veřejné klíčové zúčastněné strany z členských států EU (tj. státní správy, státní mincovny a centrální banky) a ECB a soukromé klíčové zúčastněné strany z evropských sdružení a z podnikatelské sféry (bankovní asociace, přeprava hotovosti, spotřebitelská a maloobchodní sdružení).
2
CS
2.
ČTYŘI MOŽNÉ SCÉNÁŘE PRO EUROMINCE V HODNOTĚ 1 A 2 CENTŮ
V zásadě lze ve vydávání euromincí v hodnotě 1 a 2 centů pokračovat jako doposud, nebo ho ukončit, z čehož plynou dva scénáře (pokračování ve vydávání a stažení), které by měly být posouzeny. Avšak s ohledem na výsledky dotazníků a bilančního průzkumu lze odlišit čtyři scénáře: pokračování ve vydávání a stažení jako dva hlavní scénáře, přičemž každý z nich má dvě možné varianty. Prvním hlavním scénářem je pokračující vydávání jedno a dvoucentových mincí za stávajících podmínek. aniž by došlo ke změně právního nebo věcného kontextu („scénář status quo“). Tyto mince zůstanou zákonnými platidly a budou i nadále vyráběny v souladu se stávajícími technickými specifikacemi (specifikujícími např. kov, hmotnost a rozměry), beze změny postupů výroby a vydávaní4. Variantou tohoto scénáře je další vydávání s nižšími náklady, které je založeno na předpokladu, že emisní náklady lze snížit změnou složení materiálu mince, zvýšením efektivity při výrobě mincí nebo obojím současně („scénář vydávání s nižšími náklady“). Druhý hlavní scénář směřuje k ukončení platnosti jedno a dvoucentových mincí („scénář rychlého stažení“). Podle tohoto scénáře by vydávání těchto mincí bylo ukončeno a mince v oběhu by byly stahovány především prostřednictvím maloobchodníků, obchodních řetězců a bank v průběhu předem stanoveného krátkého období. Závazná pravidla pro zaokrouhlování by se uplatňovala od prvního dne období stahování z oběhu a s koncem tohoto období by tyto mince přestaly být zákonným platidlem. Variantou scénáře rychlého stažení je „scénář pozvolného vytrácení“, který by měl za následek stažení z oběhu, ale dosažený jiným způsobem. Zatímco vydávání mincí by bylo zastaveno a závazná pravidla pro zaokrouhlování by se uplatňovala i v tomto případě, zůstaly by tyto mince i nadále zákonným platidlem. Jedno a dvoucentové mince by mohly být i nadále používány, ale pouze pro platbu zaokrouhlených konečných částek. Jelikož nové mince by nebyly vydávány, mince by podle očekávání měly v důsledku vysoké míry úbytku a svoji nízké atraktivity jako vhodného platebního prostředku postupně vymizet z oběhu. 3.
DVA SCÉNÁŘE DALŠÍHO VYDÁVÁNÍ EUROMINCÍ V HODNOTĚ 1 A 2 CENTŮ
3.1.
Scénář pokračujícího vydávání za nezměněných podmínek („scénář status quo“)
Tento scénář je svojí povahou základem, ve vztahu k němuž budou zbývající tři scénáře posuzovány. 3.1.1.
Neustále rostoucí vydávání jako důsledek vysoké míry úbytku
Počet mincí v hodnotě 1 a 2 centů vydaných od přechodu na euro v roce 2002 dosahuje přibližně 46 miliard mincí. Během deseti let narostl počet mincí těchto hodnot o přibližně 74 %. Dnes má téměř každá druhá euromince uvedená do oběhu hodnotu 1 nebo 2 centů. Zatímco celkový počet vydaných euromincí v hodnotě 1 a 2 centů je velmi vysoký, jejich celková hodnota dosahuje pouze asi 714 milionů EUR. Vysoký nárůst počtu mincí v hodnotě 1 a 2 centů je především důsledkem vysoké míry úbytku mincí těchto hodnot, která se pohybuje mezi 25 % a téměř 100 %.
4
CS
Viz článek 1 nařízení (ES) č. 975/98 (Úř. věst. L 139, 11.5.1998, s. 6), ve znění nařízení Rady (ES) č. 423/1999.
3
CS
Spotřebitelé často mince v hodnotě 1 a 2 centů nepoužívají při placení, ale přitom je dostávají zpět jako drobné od maloobchodníků. S těmito mincemi je podle všeho nakládáno jako s bezcennými předměty a často jsou namísto využívání k placení hromaděny. Přestože inflace zůstává od zavedení eura na velice nízké úrovni, kupní síla mincí v hodnotě 1 a 2 centů se již podstatně snížila, a to v průměru na 0,81 eurocentů u mincí v hodnotě 1 eurocentu. 3.1.2.
Ztrátová činnost
Celkové emisní náklady mincí se jen těžko odhadují, jelikož zahrnují výrobu, balení, převoz, skladování a související náklady bank a maloobchodníků na distribuci a opětovné uvádění do oběhu. Při posuzování výrobních nákladů mincí je třeba sledovat tři klíčové prvky: 1) cenu surovin používaných k výrobě střižků (kovových destiček, na něž je mince ražena); (2) výrobní náklady střižků; (3) náklady na konečnou produkci (tj. ražbu) mincí. Získat podrobnosti o jednotlivých výše uvedených nákladových prvcích není jednoduché, neboť hlavní subjekty podílející se na výrobě (tj. výrobci střižků a mincovny) obvykle tyto prvky považují za obchodně citlivé a jako takové podléhající obchodnímu tajemství. Bez ohledu na to jsou výrobní a emisní náklady mincí v hodnotě 1 a 2 centů obecně vysoké. Většina členských států se potýká s pořizovacími náklady, které až čtyřikrát přesahují nominální hodnotu samotných mincí, z čehož plyne jejich záporný měnový příjem. Na základě údajů poskytnutých pěti členskými státy dosahují nevážené průměrné pořizovací náklady těchto mincí pro příslušné státy přibližně 150 % jejich nominální hodnoty, přičemž vážená průměrná cena se blíží 300 % (v důsledku vyšších nákladů v jednom z velkých členských států). I když odpovědi na dotazníky vždy neposkytly podrobné informace o jednotlivých složkách výrobních nákladů, lze z nich nicméně vyvodit některé předběžné a obecné závěry: –
Náklady na střižky dosahují zřejmě okolo 50 až 60 % nominální hodnoty mince, přičemž tyto relativní náklady jsou obecně nižší u mincí v hodnotě 2 centů v porovnání s mincemi jednocentovými. Tyto vysoké náklady vznikají při nákupu surovin (kovů). Mincovní odvětví prodělalo proces vertikální integrace, když některé mincovny a výrobci střižků spojili své síly za účelem zvýšení ziskovosti v oblasti, pro kterou jsou příznačné velké objemy a nízké marže při výrobě střižků.
–
Předběžné závěry ukazují, že náklady na suroviny představují pouze relativně malou část celkových nákladů na pořízení konečného výrobku ze strany členských států. Podstatné rozdíly ve výrobních nákladech mincí proto nelze vysvětlit náklady na suroviny nebo výrobu střižků, ale měly by být místo toho přičítány konečné fázi výroby mincí (tj. ražení), kterou uskutečňují národní mincovny zemí eurozóny.
–
Byly by třeba další analýzy pro zjištění, zda rozdíly v nákladech jednotlivých národních mincoven zemí eurozóny jsou zapříčiněny rozdíly v nákladech na pracovní sílu nebo na kapitál, či zda jsou dány případnou neefektivitou výrobního procesu. Podstatné rozdíly v nákladech jednotlivých národních mincoven je možné vysvětlit monopolním postavením mincoven v příslušných zemích.
Na úrovni eurozóny by (vážený) poměr pořizovací ceny a nominální hodnoty vydávaných mincí vedl k celkovým kumulovaným čistým emisním nákladům – neboli zápornému měnovému příjmu – mincí v hodnotě 1 a 2 centů ve výši 1,4 miliardy EUR.
CS
4
CS
3.1.3.
Uživatelé jsou obecně spokojeni
Pokud jde o přijímaní veřejností, občané se vyslovují obecně pro pokračující vydávání. Svědčí o tom průzkum Eurobarometru provedený Komisí, který ukazuje, že občané jsou obecně spokojení se současnými nominálními hodnotami mincí, s o něco nižší podporou v případě mincí v hodnotě 1 a 2 centů. Mincovny podporují další vydávání těchto mincí, už jen proto, že jejich ražba představuje podstatnou část jejich činnosti. Naopak, bankovní federace zaujímají v tomto ohledu neutrální postoj. Je třeba říci, že mincovny i banky mají možnost přenést náklady související s těmito mincemi na své zákazníky, a to prostřednictvím pořizovacích a manipulačních poplatků. Sektoru prodejních automatů se mince v hodnotě 1 a 2 centů netýkají, jelikož automaty tyto nominální hodnoty nepřijímají. Maloobchodní organizace mají na užitečnost mincí v hodnotě 1 a 2 centů smíšený pohled, jelikož se potýkají s manipulačními poplatky (rulička padesáti jednocentových mincí může například někdy představovat manipulační poplatek ve výši 40 centů), ale současně cítí, že tyto mince jsou užitečné pro platby v maloobchodu. 3.2.
Scénář dalšího vydávání s nižšími náklady („scénář vydávání s nižšími náklady“)
Scénář vydávání s nižšími náklady je variantou scénáře status quo a obnáší další vydávání mincí nejnižších hodnot, ale současně se snaží omezit současné příliš vysoké emisní náklady. Existují dva způsoby, jak dosáhnout nižších pořizovacích nákladů na mince v hodnotě 1 a 2 centů, které se nutně vzájemně nevylučují: změna složení mincí nebo změna jejich výrobního postupu. 3.2.1.
Změna složení mincí
Prvním opatřením by byla změna složení mincí a optimalizace stávajících výrobních tolerancí nebo používání levnějšího kovu, například nerezové oceli, při zachování rozměrů mincí. Toho by bylo možné dosáhnout změnou nařízení Rady (ES) č. 975/98. Použití levnějších drahých kovů by v některých případech mohlo vést ke změně zabarvení nových mincí. I když se názory na případné alternativní složení mincí v hodnotě 1 a 2 centů (nerezová ocel, hliník, zinek) a rozsah možných úspor nákladů různí, o možnosti dosáhnout snížení nákladů není sporu. Nicméně, jak již bylo uvedeno, náklady na suroviny představují pouze malou část celkových nákladů na konečný výrobek. Rozdíl mezi pořizovacími náklady a nominální hodnotou těchto mincí, stejně jako velký rozptyl těchto rozdílů v jednotlivých členských státech eurozóny nevznikají v důsledku nákladů na suroviny, ale spíše na základě výrobních nákladů mincí. 3.2.2.
Zvýšení efektivity výroby
Pro zjištění, zda rozdíly v nákladech jednotlivých národních mincoven zemí eurozóny (kdy je například jedna mincovna schopna vyrábět jednocentové mince za méně, než kolik činí jejich nominální hodnota, a jiná je prodává státu za čtyřnásobek této hodnoty) jsou zapříčiněny rozdíly v nákladech na pracovní sílu nebo na kapitál vstupujících do konečné výroby mincí, či zda jsou dány případnou neefektivitou výrobního procesu, by bylo třeba dalších analýz. Za řešení těchto případných nedostatků by odpovídaly jednotlivé členské státy. Uplatnění obou souborů opatření pří pokračujícím vydávání mincí v hodnotě 1 a 2 centů by mohlo poskytovat značný prostor pro úspory. I když by nebyly řešeny ostatní emisní náklady (související například s hrubou manipulací) a nadále by docházelo k nadměrné produkci v
CS
5
CS
důsledku vysoké míry úbytku, záporný měnový příjem by se přinejmenším výrazně snížil, pokud by nedošlo k jeho úplnému odstranění. 4.
DVA SCÉNÁŘE STAŽENÍ EUROMINCÍ V HODNOTĚ 1 A 2 CENTŮ
4.1.
Stažení s rychlou ztrátou postavení zákonného platidla („scénář rychlého stažení“)
Druhým hlavním scénářem je stažení mincí spojené se ztrátou jejich postavení zákonného platidla. Podle tohoto scénáře by bylo vydávání mincí v hodnotě 1 a 2 centů ukončeno a ty by vzápětí přestaly být zákonným platidlem. To by vyžadovalo změnu nařízení Rady (ES) č. 975/98. Pravděpodobně by byla potřeba právně závazná pravidla pro zaokrouhlování (zaokrouhlování na nejbližších pět centů)5 a mince by byly aktivně stahovány z oběhu. 4.1.1.
Hospodářské dopady: kladný vliv na měnový příjem, ale strach veřejnosti z inflace
Důležitým hospodářským aspektem scénáře stažení je možnost úspory nákladů. Vysoké výrobní náklady těchto malých mincí by byly odstraněny a záporný měnový příjem související s vydáváním mincí ve většině členských států by byl minulostí. Zejména podniky, obchodní řetězce a maloobchodníci by se již nemusely starat o nepraktickou a nákladnou manipulaci s mincemi nízkých hodnot6, jejíž náklady přenášejí prostřednictvím úpravy poplatků nebo cen na své zákazníky. Ve srovnání s očekávanými úsporami nákladů se zúčastněné strany kloní k názoru, že jednorázové náklady na stažení mincí jsou pouze podružné. Mohlo by dojít i k pozitivnímu dopadu na příjmy státu, jelikož by došlo k eliminaci výše uvedených výrobních nákladů. Zrušení dvou nejmenších nominálních hodnot by navíc mohlo slabě zvýšit poptávku po mincích v hodnotě 5 a pravděpodobně i 10 centů, což by mělo mít pozitivní dopad na měnový příjem. Na druhé straně, hlavní obavou veřejnosti je, že scénář rychlého stažení zvýší inflaci. Panují obavy, že zrušení mincí v hodnotě 1 a 2 centů by mohlo vést k růstu cen, navzdory uplatňování pravidel pro zaokrouhlování. Zaokrouhlování konečných částek nebo individuálních cen může vést spotřebitele rovněž k tomu, že v budoucnu budou očekávat zaokrouhlování nahoru nebo přímo růst cen. Tato obava se týká především případů, kdy se zaokrouhlení vztahuje k často kupovanému zboží, které je většinou placeno hotově, a mohlo by tudíž ovlivnit inflační očekávání. Nicméně se neočekává, že by stažení mělo na cenovou stabilitu významný dopad a to z mnoha důvodů: –
5
6
CS
Zaprvé, četné studie prokázaly, že dopad na inflaci bude, pokud vůbec nějaký, velmi malý. Například na Slovensku došla studie o inflačních dopadech stažení deseti a dvacetihaléřových mincí k závěru, že zastavení jejich vydávání a s ním spojená Rámec vydávání a používání mincí v hodnotě 1 a 2 centů ve Finsku a v Nizozemsku je odlišný od situace v jiných zemích eurozóny. Brzy po uvedení eura do oběhu omezilo Finsko vydávání mincí v hodnotě 1 a 2 centů na zbytkové hodnoty. Nizozemsko ho v tomto přístupu následovalo v září 2004. Obě země udržují nízké množství mincí v hodnotě 1 a 2 centů v oběhu díky pravidlům pro zaokrouhlování. Ve Finsku byla pro platby v hotovosti zavedena pravidla zaokrouhlování na nejbližších pět centů, zatímco v Nizozemsku byla v září 2004 zavedena obdobná pravidla na základě dohody mezi maloobchodem a sdruženími spotřebitelů. Oba tyto aspekty byly hlavním důvodem pro nedávné zrušení nejnižších nominálních hodnot ve Švédsku v roce 2010 (mince 50 øre = asi 5,5 eurocentů) a Kanadě v roce 2013 (mince 1 cent = asi 0,7 eurocentů).
6
CS
pravidla zaokrouhlování budou mít pouze malý inflační dopad, jehož účinek nebude dosahovat ani 0,01 %. –
Zadruhé, přímé zkušenosti s pravidly zaokrouhlování ve Finsku a Nizozemsku ukázaly, že dopad na inflaci byl minimální nebo dokonce žádný.
–
Zatřetí, pravidla zaokrouhlování se uplatní pouze na závěrečnou transakci a nikoliv na individuální ceny, čímž se omezí jejich případný dopad.
I když se nečeká, že by toto stažení mělo znatelný dopad na inflaci, zkušenosti s přechodem na hotovostní euro ukazují, že by mohlo přispět k pokřivení inflačních očekávání (s vnímaným cenovým nárůstem, který by se neodrážel v údajích o HISC) a jako takové vést k určité nespokojenosti občanů. Mnohé zúčastněné strany během konzultací zdůraznily, že občané jsou nyní velice citliví na plány a iniciativy, které by mohly být vnímány jako ohrožující jejich finanční situaci, zejména v důsledku složité celkové ekonomické situace. Pokud by byl realizován tento scénář, musel by být proto doprovázen intenzivní kampaní, která by informovala veřejnost o praktických aspektech stažení mincí a uplatňovaných pravidlech pro zaokrouhlování. 4.1.2.
Názor občanů a členských států na stažení mincí s nízkou nominální hodnotou
Průzkum Eurobarometru provedený Komisí ukazuje, že občané se zdají být obecně spokojeni s nominálními hodnotami euromincí. Menší část z nich, která není spokojena se současnou strukturou nominálních hodnot, obecně vyjadřuje přání, aby byly mince v hodnotě 1 a 2 centů staženy. Když byly členské státy při formálních konzultacích dotazovány, zda upřednostňují pokračující vydávání mincí v hodnotě 1 a 2 centů, nebo jejich stažení, většina neodpověděla a pouze několik z nich upřednostňovalo stažení. Z tohoto částečného výsledku nelze vyvodit jasné závěry. 4.2.
Stažení s obdobím vytrácení
Scénář vytrácení má stejné účinky jako stažení, ale bylo by jich dosaženo prostřednictvím společného rozhodnutí členských států o ukončení vydávání mincí v hodnotě 1 a 2 centů, spolu s uplatňování pravidel zaokrouhlování. Tyto mince by zůstaly v oběhu jako zákonné platidlo, ale postupně by mizely v důsledku společného působení vysoké míry úbytku a ukončeného vydávání. Mince by přestaly být zákonným platidlem v okamžiku, kdy by se jejich oběh stal čistě okrajovým. 4.2.1.
Potřeba pravidel pro zaokrouhlování
Pravděpodobně by musela být zavedena pravidla pro zaokrouhlování, aby kompenzovala zvyšující se nedostatek mincí v hodnotě 1 a 2 centů, ale současně nebránila jejich používání (tyto mince by mohly být dále používány pro dosažení částky 5 centů, tak jak je tomu ve Finsku a v Nizozemsku). Informační kampaň by byla potřebná k vysvětlování vytrácení i pravidel pro zaokrouhlování. 4.2.2.
Oběh může být po několika letech pouze okrajový
Přesné tempo této operace nelze předem přesně určit, jelikož v členských státech ani v jiných zemích neexistují empirické údaje o scénářích pozvolného vytrácení. Níže uvedené výpočty simulují účinky pozvolného vytrácení na základě průměrné míry úbytku (okolo 60 %) za předpokladu její stabilní hodnoty v čase. Většina mincí by z oběhu vymizela v horizontu čtyř až pěti let. Jejich oběh by se stal čistě okrajovým okolo roku 2020, kdy by mohlo být přijato rozhodnutí o zrušení jejich postavení zákonného platidla.
CS
7
CS
Jednocentové mince
Dvoucentové mince
Roční míra úbytku 60 %
Roční míra úbytku 60 %
2013
2015
2017
2019
2021
2023
2025
2013
2015
2017
2019
2021
2023
2025
26,260
4,202
672
108
17
3
0
20,606
3,297
528
84
14
2
0
I když by se podle tohoto scénáře oběh mincí rychle snižoval, banky, obchodní řetězce a další maloobchodníci by se i nadále potýkali s náklady na manipulaci zbylých mincí. Nebylo by však třeba žádného aktivního úsilí o stažení. 5.
ZÁVĚRY
Na základě konzultace se zúčastněnými stranami a výše uvedené analýzy lze vyvodit některé klíčové závěry ohledně dalšího vydávání euromincí v hodnotě 1 a 2 centů.
CS
–
Produkce euromincí v hodnotě 1 a 2 centů v eurozóně je zjevně ztrátová. Každý ze čtyř scénářů řešení těchto problémů může být pro mince v hodnotě 1 a 2 centů použit stejným způsobem. Analýza neukázala, že by tyto scénáře platily pouze pro jednu hodnotu mincí, a nikoli pro druhou (tj. 1, nebo 2 centy).
–
Postoj široké veřejnosti k euromincím v hodnotě 1 a 2 centů je paradoxní: zdá se, že veřejnost získala určitý vztah k těmto malým nominálním hodnotám a v případě jejich zrušení se občané obávají inflace, avšak současně s těmito mincemi nakládají jako s bezcennými a nevrací je zpět do platebních kanálů. Výsledná vysoká míra úbytku spolu s existencí psychologických cen vede ke stále vyšší poptávce po vydávání nových mincí malých hodnot.
–
Hospodářské aspekty vydávání mincí v hodnotě 1 a 2 centů hovoří pro jeho ukončení. Nákladové prvky je však třeba posuzovat s ohledem na další aspekty, zejména negativní reakci široké veřejnosti, kterou mohou vyvolat pravidla pro zaokrouhlování. Měly by být rovněž porovnávány zejména s realitou současného neradostného hospodářského výhledu.
–
Čtyři výše uvedené scénáře je tudíž zapotřebí dále projednat se zúčastněnými stranami. Pokud by z takových diskuzí vyplynula určitá jasná preference, předloží Komise nezbytné legislativní návrhy.
8
CS
