ZPRAVODAJ
SCHŮZE JAKO DĚLO Pobočka má za sebou úspěšný rok Není nad to, když se schůze zvrhne v hody duševní, duchovní i žaludeční. A právě tohle se přihodilo výroční schůzi naší pobočky, která se odehrála předposlední lednovou neděli v naší oblíbené Riverdale Community Hall. Když se účastníci schůze dostavili, čekalo je na obvykle nevábně holých stěnách přes třicet obrazů, které vystavila naše členka Mirka Adlerová. Současně se z kuchyně začaly linout svůdné vůně piknikových zázraků našich šikovných kuchařek a kuchařů. Nejdříve ale došlo ke slíbenému schůzování. Po krátkém úvodu místopředsedy Karola Pintera se slova ujal předseda Jaromír Mayer. Ten uvedl, že záznam loňské schůze si všichni mohli vyzvednout u vchodu, a dotázal se, zda má někdo nějaké dotazy nebo připomínky. Ty nebyly, takže záznam se dočkal jednomyslného schválení. Předseda jménem výboru navrhl, aby Marián Olle zapisoval dění. I to se setkalo se všeobecným souhlasem. Stejně tak souhlasili přítomni, aby ověřovací komisi vytvořili Vlastimil Sýkora, Hana Sýkorová a Marie Krejčí. A když už jsme u těch jmen, účastníci souhlasili, aby ve volební komisi sloužili Eda Brabec, Yveta Sosová, Jana Sochorová, Jan Petrucha a Darina Pinterová. Ve stručné zprávě pak předseda Mayer vyjádřil uspokojení nad rokem právě uplynulým. Dodal také, že se pobočce podařilo získat místo v kasinu, takže její finanční postavení vypadá dobře i do budoucnosti. Místopředseda Pinter ve své zprávě vyzvedl obětavou práci řady členů. Pokladní Václav Krejčí ve své zprávě předložil podrobné vyúčtování jak běžného, tak kasinového účtu. Obě vyúčtování dostali účastníci schůze předem. Darina Pinterová pak přečetla zprávu revizorů účtů: pokladní předložil všechny patřičné doklady, a ty všechny souhlasily s účetními knihami. Vendula Košťálová poté navrhla., aby členové zprávy přijali. Podpořil ji Borek Kubát. Hlasování bylo jednomyslné. Poté předstoupil za volební komisi Eda Brabec. Vysvětlil, jak mají volby správně probíhat, a zeptal se, zda má někdo z přítomných návrh, aby na hlasovací lístky byl umístěn ještě nějaký jiný kandidát. Jedinou podmínkou, kromě členství, je souhlas navrhovaného. Nestalo se tak, takže vzápětí vznikla fronta u hlasovací urny. Nový výbor byl zvolen jednomyslně v následujícím složení: Jaromír Mayer, předseda; Karol Pinter; místopředseda, Martin Červeňan, pokladní; Maria Illešová, programy pro děti a mládež; Václav Krejčí, styk s AGLC, výlety seniorů; Hana Sýkorová, dětský tábor. Současně byli zvolení revizoři účtů Hana Boštíková a Marie Krejčí. Jaromír Mayer za nový výbor poděkoval za důvěru. Zmínil se také, že pro letošek nedojde ke změnám ve členských příspěvcích. Sdělil také dosavadní výsledky celostátního úsilí, spojeného s příspěvkem na výzkum boje proti rakovině, jehož se účastní všechny pobočky ČSSK k uctění památky Karla Černocha. Předseda oznámil, že k penězům vybraným od členů pobočky přidá svých $300 dolarů a požádal přítomné členy o souhlas, aby i pokladna pobočky přispěla stejnou částkou. Přítomní vyjádřili souhlas nadšeným potleskem. Tím schůze skončila. Členové začali nadšeně debužírovat: očima na obrazech Mirky Adlerové, a ostatními smysly na lahůdkách připraveného pikniku. Tomu se říká správná schůze. P&
DVĚ OCENĚNÍ JIŘÍHO TRAXLERA „Představte si, co se mně dneska stalo“ začal, trochu netradičně, náš rozhovor pan Jiří Traxler, legenda české swingové hudby a jediný žijící současník Jaroslava Ježka. „Přišel pošťák, přišla pošta. A pro mne tam byl takový balíček. Po otevření jsem tam našel svojí knížku vzpomínek Já nic, já muzikant, kterou vydalo nakladatelství SIXTY-EIGHT Publishers Josefa Škvoreckého v roce 1980. No a ten dotyčný odesílatel mě prosil, abych mu tu knížku podepsal! Dokonce tam přiložil nějaké peníze na zpáteční poštovné. V životě by mě nenapadlo, že po tolika letech bude ještě někdo mít o mne zájem.“ To bylo jistě milé… Zdá se však, že v poslední době zájem o Vás naopak stoupá… „Asi máte pravdu, právě jsem dostal dvě ocenění, která spolu nijak nesouvisí…“ Dovolím si oponovat, v obou případech se přece jedná o Vás, o Vaší osobu... Takže – ta ocenění? „Tak to jedno je od pražského OSA (Ochranný svaz autorský), jsem tam členem už od roku 1936. V podstatě tato organizace nikdy nezanikla, jenom za protektorátu bylo její jméno změněno na Syndikát českých skladatelů. A protože OSA slavil své devadesátiny, bylo rozhodnuto, že se uctí lidé z různých hudebních žánrů. V našem oboru jsem to byl já, Ferda Havlík a Franta Svojík, který byl nejznámější svojí skladbou „Růžová krinolína.“ (Po takové krinolíně jsem také toužila, když jsem ještě chodila do tanečních.) Takže jsem obdržel velké, zarámované ocenění „Za přínos české hudbě“ a sošku, která představuje múzu. Také jsem dostal pozvánku na slavnostně-předávací večer na Žofíně, za což jsem sice poděkoval, s omluvou, že už je to na mne přece jen trochu daleko.“ Druhá cena je? „V italském městě Torino pořádali mezinárodní festival dokumentárních filmů a dokument českého Ondřeje Havelky s názvem „Poslední Mohykán“ - to je tedy film o mně, o mých vzpomínkách – dostal zvláštní uznání poroty v hudebním žánru. Musím se přiznat, že mě to těší. Tady je to vyjádření poroty: „Portrét 96 letého českého swingového skladatele Jiřího Traxlera, jednoho z posledních svědků předválečné československé hudby. Porota vyjadřuje zvláštní uznání tomuto filmu, který ukazuje českou historii 20. století z neobvyklého pohledu jazzového hudebníka. Film přináší výrazovou lehkost i do těch nejtemnějších momentů historie a přitom velmi přesvědčivě revokuje dobový swingový styl.“ Všichni Jiřímu Traxlerovi upřímně blahopřejeme, nejen k oběma oceněním, ale také k březnovým NAROZENINÁM! Radka Mayerová
Sv. Mikuláš zase přinesl dárky Dětská Mikulášská besídka - nadílka je hezká tradice, kterou jsme si přinesli sebou do Kanady. A tak ji také každoročně opakujeme. Mikuláš, anděl, čert a dárky se celkem nemění, zato dětská drobotina ano. A podle značné návštěvnosti to vypadá, že se hodně rozmnožujeme. Odrostlé děti už sem sice nechodí, zato dychtivé a rozzářené oči našich mrňousů je radost pozorovat. Ostatně - podívejte se na obrázky, třeba tam právě najdete tu svoji ratolest…
Třetí golf ová sezona 2009 CS Sdr užení, Edmonton Golfová sezona 2009 začala na jaře 7. června a skončila 27. září. Opět jsme hráli na pěkném golfovém hřišti Sandpiper's Golf Club, západně od St. Albertu. Našich 16 nedělních her začínalo o třetí hodině odpoledne a povětšině za pěkného počasí. Pravidelně se nás scházelo 12-16, mladších i pokročilejších (věkem), paní a pánů, českého a slovenského původu, všichni mající zájem o golf a vzájemné přátelské soutěžení. Hráli jsme v týmech se 3-4-mi hráči, pravidelně se střídajících, abychom se mohli navzájem jeden od druhého poučit v tom dobrém a vyvarovat se toho méně dobrého od našich spoluhráčů. Během golfové sezony jsme též mohli pozorovat, jak z kachňátek a housat na golfovém hřišti vyrůstali pěkní zdatní ptáci, schopni odletět s rodiči na podzim na vzdálená zimoviště na jihu USA. Jménem svých opět spokojených golfových spoluhráčů děkuji CS Sdružení Edmonton za finanční podporu v roce 2009. S opětovním zařazením golfu do letních Olympijských her 2016 v brasilském Rio de Janeiro po více jak stoleté přestávce a nedobrovolné, dočasné absenci světové golfové špičky Tiger Woods, naše golfové snažení určitě nabere na intensitě v roce 2010. František Hanuš, golf co-ordinator
Naše budoucnost Ruslan Sosa 1.Predstav sa našim čitateľom Volám sa Ruslan Sosa. Do Kanady sme prišli z Mexika. Sme tu už takmer sedem rokov, z toho päť rokov v Edmontone. Študujem tretí semester Computer Engineering Technology na NAIT-e. Slovensko mám veľmi rád. Skoro každé leto sme, spolu s mojim mladším bratom, trávili u starých rodičov (najlepších na svete) v Žiline. Mám tam veľa kamarátov. Medzi moje záľuby patrí cestovanie, počítačové hry a futbal. 2.Čo považuješ za svoj doteraz najväčší životný úspech? Myslím (a dúfam), že môj najväčší životný úspech ma ešte niekde čaká. Ale snáď - za taký malý úspech môžem považovať, že napriek tomu, že som ako šesťročný odišiel zo Slovenska, dokážem po slovensky čítať aj písať. 3.Čo očakávaš od buduúcnosti? Od budúcnosti očakávam, aby som úspešne ukončil štúdiá a našiel si zamestnanie tu, v Edmontone.
Vejce
–
Lidé věděli, že vajíčko skrývá nový život, proto se stalo uznávaným symbolem naděje, zrození, ale i smrti, tedy současně začátku i konce. Barvením a zdobením se jeho magická moc v představách lidu zesilovala. A upřímně řečeno – čistá oblá skořápka k výzdobě přímo vybízí. V průběhu staletí se vytvořilo množství pověr, obřadů a obyčejů. Vejce se vkládala nejen do hrobů, ale také do základů nových domů. Sloužila k léčbě i ochraně před nemocemi, předpovídání počasí a věštění délky života nebo termínu svatby. Jako symbol plodnosti se využívala pro zajištění dobré úrody a prosperujícího hospodaření. Ani katolická církev význam vejce nepodceňovala, a tak ho brzy přijala jako symbol vzkříšení. Lidé začali nosit vejce do kostela k posvěcení, stále však církev provokovaly výklady symbolů, které měly ke křesťanské pokoře daleko. Například červenou barvu malovaných vajec vysvětlovali tím, že se slepice nazobaly krve pod křížem s umírajícím Kristem. Podobně vznikla lidová legenda o tom, odkud se vzal zvyk vejce darovat. Když prý Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, zastavili se v jednom statku a požádali o chléb. Hospodyně však doma neměla nic k jídlu a tak alespoň připravila čerstvě snesená vejce. Když poutníci odešli, skořápky se proměnily ve zlato. Od té doby hospodyně nabízela vejce každému pocestnému, ale zázrak se neopakoval. Proto alespoň rozdávala vejce jako vzpomínku na výroční den návštěvy štědrých poutníků. Koledy obsahují přání, ale většina jen žádost o vejce nebo jinou odměnu, která zní jako prosba, výzva, ale často i téměř výhružka.
Dej bůh štěstí tomu domu, my k vám jdeme na pomrhodu. Naše zlatá, krásná panno, slepičky vám nesou dávno, vejce pěkný bílý, dejte vejce malovaný, slípka snese jiný. Dáte-li kus mazance, dostanete mládence, dáte-li kus pečeně, půjdem domů vesele, pakli nám nic nedáte, tehdy se letos nevdáte.
symbol
života
Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný! nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, šak vám za to slepička snese zase jiný, v komoře v koutku, na zeleném proutku.
Udělejte si mramorová vejce. Vejce necháme vařit asi 3 minuty, pak je vyjmeme a lžičkou jemně naklepeme po celé ploše skořápky tak, aby vznikly jemné praskliny. Do vody přidáme barvivo, vložíme vejce a dovaříme. Po oloupání skořápky nastane překvapení – povrch bílku je velmi dekorativně zabarven. Ale pozor! Použijte přírodní barviva (cibulové slupky, čaj, šafrán, šťáva z červené řepy apod.) Božena Macková
Víkend v Indii V sobotu 19. prosince 2009 naši loď Discover y uvítala Bhárat Ganrádža, po česku Indická re publika, a přesněji město Mumbaj. Je to s 13,3 miliony obyvatel největší město v Indii a pokud se zahrnou i okolní aglomerace, je Mumbaj největší konglomerace na světě. Uvítala nás pěkně, na molu hrála dechovka a při vstupu na pevninu nám pěkná dívka každému dala růži. Záhy se pak na nás vrhl taxikář a dohodli jsme se na přemrštěné ceně. (Dělníci v docích za ty peníze pracují celý m ě s í c . ) Ta x i k á ř i j s m e v y s v ě t l i l i , ž e j s e m p o v ě ř e n napsat o Indii do Zpravodaje a tak musíme vidět v š e c h n o. P r o j e l i j s m e ř a d o u k o n t r o l z p ř í s t a v u a užasli. Městská doprava je opravdu pouliční r u c h . Ve d v o u p r u z í c h o b ě m a s m ě r y j e d o u a s p o ň t ř i ř a d y v o z i d e l . J e z d í s e v l e v o, p o k u d t o j d e . Každý zatroubí, aby o něm ostatní věděli a pak jede kam se vejde. Semafór y a značky se neresp e k t u j í . J e d i n é p r a v i d l o j e k a m s e v e j d e š . Tu c t u c s , k r á v y a m e n š í z v í ř a t a m a j í v ý h o d u . Vo z i d l a v e ř e j n é d o p r a v y, a ť j e t o a u t o b u s , t u c tuc, nebo taxík, jezdí na stlačený zemní plyn. Naše pr vní zastavení je u Brány Indie. Po u l i č n í p r o d ava č i s e č i n i l i a j e d n a d í ve n k a p ř i p e v n i l a S u e n a r u k u k v ě t i n y t a k p e v n ě , ž e s k o r o n e š l y s u n d a t . H n e d v e d l e j e v ě h l a s n ý l u x u s n í h o t e l Ta j M a h a l P a l a c e & To w e r s 5 6 5 pokoji. Je známý nejen řadou významných hostů a symbol města, ale také jako jeden z cílů teroristického útoku 26. prosince 2008. Kromě toho jsou teď ve všech hotelích stejn é p r o h l í d k y s r o e n t g e n e m j a k o n a l e t i š t i . H o t e l n a m n e n e u d ě l a l v e l k ý d o j e m . Ta x i k á ř n á s p a k v z a l d o n ě j a k é h o o b c h o d u , p r o t o ž e z a t o d o s t a l t r i č k o. R y b á ř i z r o v n a v y k l á d a l i s v ů j ú l ove k a j e j i ch t r h s e n á m l í b i l . Po t o m j s m e s e j e l i p o d í va t n a M a r i n e D r ive, promenádu, která lemuje pobřeží a přezdívají jí Královnin náhrdelník, buď podle tvar u, nebo výhledu na dr uhou stranu. Ovšem smog ten výhled kazí. Je tu ale pěkně a kvetou z d e m n ě n e z n á m é s t r o m y. N a k o n c i p r o m e n á d y j e k o u s e k p í s e č n é p l á ž e C h o w p a t t y B e a c h , která prý hlavně v noci žije r ušným životem, jsou tu stánky s jídlem, pitím a zmrzlinami, které se vyrábějí z neuvěřitelně barevných tekutin. Chrám Jain v Malabar u je prý nejhezčí v celé Mumbaji a nám se moc libil (Jainism je jedno z mnoha místních náboženství blízké hinduismu). Dva kamenní sloni hlídali vchod, kde jsme se museli zout, abychom se mohli podívat na o z d o b n ý s t r o p s e z n a k y z o d i a k u a s o š k y, s l e d o v a t m o d l i t b y, o k v ě t n í l í s t k y, k v ě t y a v ů n ě , a h n e d v e d l e p e k l i i n d i c k ý c h l é b. Po t o m j s m e j e l i d o M a n i B h ava n , d ů m a m u s e u m G a n d h i h o, k d e j s o u m j . d i o r a m a událostí v jeho životě. Stavili jsme se na mostě odkud je skvělý výhled na neuvěřitelnou velkoprádelnu a pak jeli k t z v. V i s u t ý m z a h r a d á m . M a j í z d e k e ř e ve tvar u různých zvířat, děti, které se
chtějí fotit s turisty a hrají sin a slavné herce a je odtud p ě k n ý v ý h l e d n a m ě s t o. S t a v i l i j s m e s e j e š t ě v c e n t r u a odehnali krávu, abychom se mohli podívat do jednoho o b ch o d u . Po t o m j s m e s e v r á t i l i n a l o ď . O s v ě ž e n i a u m y t í j s m e s e n a j e d l i a v r á t i l i s e n a m o l o, k d e b y l y r ů z n é s t á n k y, a l e d r a h é . P a k u ž j s m e m u s e l i z a b a l i t a ukončit den. R á n o n á s v z b u d i l i v 5 : 1 5 a my s e r y ch l e n a s n í d a l i . Po různých obtížích jsme vzlétli na půldr uhahodinový let d o h l a v n í h o m ě s t a N o v é h o D i l h í . Ve l i k o s t í t ř e t í m ě s t o v Indii (11 milónů obyvatel) bylo naplánováno britským architektem Edwinem Lutyensem s širokými třídami lemovanými stromy v minulém století (dokončeno v roce 1932) jižně od Starého Města postaveného vládcem mughalské říše S h a h e m Ja h a n e m v d o b ě p o b ě l o h o r s k é . Po p ř í l e t u n á s ve z l i a u t o b u s e m d i p l o m a t i cko u čtvr tí, pak kolem presidentského paláce, parlamentu a po hlavní třídě Raj Path, široké v í c e n e ž d v ě s t ě m e t r ů a d l o u h é s k o r o t ř i k i l o m e t r y, n a j e j í d r u h ý k o n e c s I n d i c k o u b r á n o u . Ta m j s m e v y s t o u p i l i a p o r o z h l é d l i s e . M e z i v š u d e p ř í t o m n ý m i p r o d a v a č i m ě z a u j a l a dívenka, která chtěla vyměnit britské libr y za r upie, protože v bance by musela mít papír y a muselo by jí být osmnáct. Bohužel jsme r upie neměli. Ona se pak ptala blondýnk y Julie o d k u d j e . K d y ž t a j í ř e k l a , ž e z J i ž n í A f r i k y, d í v k a s e d i v i l a j a k t o, ž e n e n í č e r n á . O d t u d jsme jeli do našeho hotelu Lalit. Zde jsme se naobědvali v čínské restauraci, kde neměli č í n s k é j í d l o, a l e s k v ě l ý v ý h l e d n a m ě s t o. V 1 5 : 1 5 j s m e s e z a s e s e š l i n a p r o h l í d k u m ě s t a . Navštívili jsme Humayunův památník (Humayun byl nejstarší Baburův syn a dr uhý vládce m u g h a l s k é ř í š e ) , k d e j s m e s i v š i m l i , ž e j e z d o b e n ý ž i d o v s k ý m i h v ě z d a m i . Ta k j s e m s e d o z v ě d ě l c o j e Ta n t r a . Ta h v ě z d a p a k j e v e s k u t e č n o s t i Ya n t r a , d v a t r o j ú h e l n í k y, n a h o r u m í ř í c í m u ž s k ý p r i n c i p a d o l ů ž e n s k ý p r i n c i p z e s r d c e c h a k r y, a t d . C o s e H u m a y u n a t ý k á , byl vypuzen afgánským vládcem Sher Shah Suri, ale perský sultan mu pomohl zase ovládn o u t D i l h í v r . 1 5 5 5 A D. B o h u ž e l , a l e k r á t c e p o t o m s p a d l s e s c h o d ů a z a b i l s e . J e h o p e r ská manželka Bega Begum, také známá jako Haji Begum, pak nechala postavit perským a r c h i t e k t e m M i r a k M i r z a G h i y u a t h e m t o t o m a u s o l e u m . Ve l k o l e p á o s m i s t ě n n á s t a v b a j e u m í s t ě n a n a p l o š i n ě s k o l o n á d a m i v e s t ř e d u v e l k é z a h r a d y s t e k o u c í v o d o u . Te n t o p a m á t n í k j e c h r á n ě n U N E S C O. Po t o m j s m e j e l i k h i n d u i s t i ck é mu ch r á mu L a k s h m i N a r ay a n , z va n é mu t a ke B i r l a M a n d i r v c e n t r u D i l h í . Po s t ave n r. 1 9 3 8 v orissánském stylu, chrám je zasvěcen bohyni hojnosti Lakshmi a bohu Narayana (Višnu). Ozdoby zahrnují také 3,000 let starý symbol, neblaze známý hákový kříž, svastiku. Slovo "svastika"je ze S a n s k r i t u , k d e " s u " z n a m e n á " d o b r o, " " a s t i " z n a m e n á " b ý t " a " k a " je přípona. Následoval letmý pohled na budhistický chrám, zastávka v domácké výrobně, kde nám ukázali jak se dělají koberce a p r o d á v a l i n e j e n t y, a l e t a k é k a š m í r o v é š á l y, š a t y, a t d . K t o m u n á m n a b í d l i č a j . Po t o m j s m e s e v r á t i l i d o h o t e l u , a l e S u e p á t r a l a p o m o ž n o s t i n e c h a t p r o m n e n ě c o u š í t . Ta k n á m d o p r u č i l i j e d n o m í s t o, k t e r é p r o n á s p ř i š l i o t e v ř í t . D o v e z l i n á s t a m t a x í k e m , a l e by l o t o d r a h é . Po d í va l i j s m e s e t e d y ko l e m a p a k n a j a l i t u c t u c a j e l i z p ě t d o h o t e l u . Ta m j s e m a l e m u s e l v y m ě n i t n ě c o p e n ě z , p r o -
t o ž e ř i d i č i t u c t u c ů n e c h t ě j í c i z í m ě n u . Ve č e ř e b y l a s k v ě l á . V t o m t o h o t e l u m ě l i v ž d y c k y samoobsluhu. Z a č í n a l o s e p ř e d k r m y, p a k p o l é v k y, h l a v n í j í d l a n a e v r o p s k ý z p ů s o b, p o t o m i n d i c k á j í d l a v š e h o d r u h u a n a k o n e c m o u č n í k y, o v o c e , s ý r y a t d . N á s l e d u j í c í r á n o, ( 2 1 . 1 2 . ) j s e m v s t a l v e 3 : 5 0 ( m ě l i n á s v z b u d i t v e 4 : 0 0 ) a v e 4 : 1 7 v o l a l a Ju l i e j e s t l i n á s v z b u d i l i , p a k t e d y z a z vo n i l b u d i c í t e l e f o n ve 4 : 2 5 . Po s n í d a n i j s m e v 5 : 3 0 nastoupili do autobusu k pětiminutové cestě na nádraží. Přímo naproti nádraží hořel oheň, všude kolem i vevnitř tábořily skupiny lidí. Mně se to moc líbilo a snažil jsem se fotit, až jsem se ztratil. Dopadlo to dobře a ve vlaku nám obsluha nosila nejdříve láhve s v o d o u , p a k n o v i n y, p o t o m t z v. č a j o v é č i k á v o v é “ s o u p r a v y ” ( v š e k v ý r o b ě z m í n ě n ý c h , k r o m ě v o d y ) , s u š e n k y a b o n b ó n y, t e r m o s k y s h o r k o u v o d o u a n a k o n e c o p r a v d o v é j í d l o ( s m a ž e n é z e l e n i n o v é k r o k e t y a t d . ) . P o t o m v y b í r a l i o d p a d k y a n a k o n e c b a k š í š . Va g ó n m ě l d v a z á c h o d y, s t á l e o b s a z e n ý e v r o p s k ý n a p r a v o a s t á l e v o l n ý o r i e n t á l n í n a l e v o. P r v n í zastávka byla Mathura na řece Jamuna, rodiště K r i š n y, n e j z n á m n ě j š í h o v t ě l e n í b o h a V i š n u . V 8 : 3 3 konečně jsme dorazili na zastávku Agra, kde na nás u ž č e k a l a u t o b u s. Ko u k a l i j s m e z o ke n n a š p i n av é m ě s t o, k r á v y, v o z í k y t a ž e n é v e l b l o u d y, o s l y, i n d i c k é b ů v o l y, p s y a j i n á z v í ř a t a . J e l i j s m e a s i 3 3 k m n a západ od Agr y do opuštěného historického města Fatehpur Sikri. V 16. století jej nechal vystavět t e h d e j š í v l á d c e m u g h a l s k é ř í š e A k b a r Ve l i k ý , k t e r ý byl velice tolerantním panovníkem, takže budovy ve Fatehpur Sikri mají jak islámské, tak hinduistické a r c h i t e k t o n i c k é p r v k y. M ě s t o F a t e h p u r S i k r i s k r ý v á památky a chrámy postavené v jednotném architektonickém stylu, zahr nuje i jednu z nejrozsáhlejších mešit v Indii. Památk y jsou dnes unikátní ukázkou mughalské architekt u r y n a s e z n a m u U N E S C O. P o d l e l e g e n d y b y l A k b a r d l o u h o b e z d ě d i c e , a t a k n a v š t í v i l v ě h l a s n é h o S u f i s k é h o m n i ch a , Š e j k a S a l i m C h i s t i , a by mu p o ž e h n a l . Po n a r o z e n í s y n a , Akbar postavil nové hlavní město v místě, kde Šejk žil, které muselo být opuštěno krátce p o d o s t a v b ě , p r o n e d o s t a t e k v o d y. P o p r o h l í d c e j s m e j e l i d o p e v n o s t i Á g r a , z n á m é t é ž Čer vená pevnost, jedné z nejdůležitějších pevností v Indii, ve které za mughalské říše sídlili panovníci a řídili odtud celou zemi. Pevnost se táhne 2.5 km podle řek y Jamuna. Z e ď , s t e j n ě j a k o n ě k t e r é b u d o v y v e v n i t ř , j e z č e r v e n é h o p í s k o v c e . Ve š l i j s m e b r a n o u A m a r a S i n g h a n a Ve l k é n á d v o ř í a i h n e d s i všimli vpravo Sálu pro veřejné audience (Diwan-i-Am) s mnoha sloupy postavené r. 1 6 2 8 . Pak jsme prošli Královskými p a v i l ó n y, k o l e m m e š i t a d a l š í c h b u d o v. Mnohé z nich jsou ze zdobeného mramor u. Některé stěny byly duté a protékala jimi voda pro chlazení. Pevnost je t a k é n a s e z n a m u U N E S C O. P o n á v r a t u do hotelu jsme se naobědvali a já si zkusil velice studený bazén. (Dokončení příště) D r. Pe t r S ch u b e r t
Drumheller, hlavní město dinosaurů Edward R.V. Brabec, foto public domain
Vezmeme-li v úvahu, že dinosauři byli převládajícími tvory na Zemi před 65 až 230 miliony let (vyskytovali se tedy více než 160 milionů let), můžeme pojmenovat naši modrou planetu, planetou dinosaurů a ne planetou lidí. Je to nezvratný fakt, a nebýt pádu karibského meteoritu, proháněli by se dinosauři po naší zemi dodnes. Díky zmíněné vesmírné katastrofě se s dinosaury můžeme dnes setkat jen ve fosilní (zkamenělé) formě pouze v několika významných lokalitách. Jednou z nejvýznamnějších je Badlands v jihovýchodní Albertě, kde leží městečko Drumheller někdy také přezdívané "Hlavní město dinosauřího světa". K návštěvě tohoto unikátního místa je třeba si rezervovat celý den. Doporučuji suchý, ne příliž horký den. Pokud vás při návštěvě Drumhelleru stihne déšť, budete omezeni jen na návštěvu krásného Tyrrell muzea, protože chůze po vyznačených stezkách bude v deštivém počasí skoro nemožná, vzhledem k velmi kluzkému jílu který je převládající v celém Badlands. V horkých dnech je třeba dávat pozor na chřestýše! Toto místo je rájem paleontologů z celého světa. V Tyrrell muzeu uvidíte expozice nalezených koster různých druhů dinosaurů. Místo je rozhodně vhodným rozšířením znalostí pro vaše děti i vnoučata. Budete-li mít více času jeďte jestě dalších 50 km na jihovýchod od Drumhelleru do Dinosaur Provincial Park. Zde uvidíte pozůstatky ještěrů přímo na místě kde byly nalezeny a skutečně zajímavou krajinu. Také můžete navštívit dobře vybavenou paleontologickou dílnu s pěknými ukázkami fosilií. Z Edmontonu do Drumhelleru je nejlépe jet silnici č. 21 do Stettler a pak dále na jih č.56 do Drumhelleru. Pokud dáváte přednost dálnici, můžete použít č.2 směr Calgary a u Carstairs jet na východ po silnici č.581 a 575. Více informací si můžete přečíst na www.traveldrumheller.com.
Ještěr Tyranosaus Rex jako rozhledna v Drumhelleru.
Badlands v Dinosaur Provincional Park
Nasbíráno na pikniku Sýrové tyčinky Dva druhy domácích tyčinek na slavnostní stůl. Já obyčejně dělám ty první, protože nemusí kynout a tak je to rychlejší.
Suroviny 250 g tvrdého sýra (chedar, eidam, ementál...) 250 g hladké mouky 250 g másla, nebo margarinu 1 vajíčko na potření hrubá sůl a kmín, nebo sezamová semínka, mák, či strouhaný sýr atp. na posypání Mouka na vál Tuk na vymazání plechu, nebo pergamenový papír
Postup Nastrouhaný sýr smícháme s měkkým máslem a dobře prohněteme. Dáme do studena na 1/2 hodiny odpočinout. Potom ho rozválíme na 3 mm, rozdělíme na dva díly a složíme každý díl na vymazený plech, nebo plech s pergamenovým papírem. Rozválenou placku potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme podle chuti hrubou solí, kmínem, semínky, mákem, strouhaným sýrem…. Rádlem vykrájíme tyčinky (nakrájíme na proužky) a dáme je péci do trouby vyhřáté asi na 350°F do červena (asi 15 minut).
Jiná verze: Suroviny: 120 ml mléka 150 g rozpuštěného másla (margarinu) 1 vejce 1/2 lžičky soli špetka pepře 370 - 400 g hladké mouky 150 g nastrouhaného sýra (chedar, eidam, ementál...) 2 lžičky sušeného nebo 1/2 čerstého droždí 1 lžička cukru
Postup Po vykynutí těsto rozválíme na plát, nakrájíme na pruhy cca 2 cm široké, stočíme do vrtulek a necháme kynout na vymazaném plechu, nebo s pergamenovým papírem. Před pečením pomašlujeme rozšlehaným vejcem s trochou mléka, posypeme hrubou solí, kmínem, mákem, nebo sezamem. Pečeme při 350°F asi 20 minut. Petr Schubert
Šéfredaktorka našeho časopisu Edmontonský zpravodaj Radka Mayerová takto profesionální novinářka ještě v Československu - byla vybrána do redakční rady českých novin Nový domov v Torontu. Výbor ČSSK v Edmontonu to považuje za uznání její práce. (Na snímku s technickým redaktorem Miro Durecem) CZECH AND SLOVAK ASSOCIATION OF CANADA #319, 9008-99 Ave, Edmonton, Alberta, T5H 4M6 Telephone: (780)478-1758; e-mail:
[email protected] web site: www.cssk.ca Členský příspěvek na rok 2010 (od 1. ledna do 31. prosince): $15 každý jeden člen, a důchodci nad 65 let $5 každý jeden Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za obsah podepsaných článků, a nemusí se ztotožňovat s jejich obsahem. Šéfredaktorka Radka Mayerová. Titulní grafika Martin Mayer. EDMONTONSKÝ ZPRAVODAJ je pro členy k dostání při všech akcích a na web stránkach. Cena $3.- za číslo.
