Vůle
Vůle • Schopnost chtění a z něho vyplývajícího jednání - Proces velmi blízký motivačním tendencím - Má kromě jiného i citový a energizující náboj (cíl je hodnocen jako něco žádoucího a jeho představa vyvolá citovou odezvu) - Velmi složitá osobnostní vlastnost získaná tlakem sociálního prostředí (rozvoj od dětství) - Vznik z důvodu nutnosti protiváhy pudových sil
Vůle II. • Kromě citově podmíněného chtění zahrnuje také motivy vyššího řádu • Umožňuje volbu obecně hodnotnější varianty chování i její realizaci • Regulace lidského chování jinak než aktuálním uspokojením
Volní autoregulace • Není založena na motivujícím a aktivizačním účinku příjemných pocitů • Vztah motivů vyššího řádu k uspokojení je komplikovaný – eventuální uspokojení nemusí být jednoznačné (nebo je odloženo do vzdálené budoucnosti) • Někdy dokonce to vypadá, že není žádné – subjektivně dokonce mohu tratit (př. učím se a nejdu na fotbal)
Volní autoregulace II. • Z důvodu nedostatečné regulační kompetence citového prožívání • Všechny důležité životní aktivity ale nejsou regulovány vůlí – např. zautomatizované činnosti (méně náročné na energii =) výhodné)
Hlavní aspekty a významy vůle 1) - představuje komplexní vlastnost zajišťující vývojově nejvyšší úroveň sebekontroly a seberegulace – projev především: a) Vědomým sebeovládáním (nevhodných impulzů) b) Vědomým prosazováním (žádoucích impulzů) c) Zahrnuje uvědomění vlastní aktivity, relativní svobody při její volbě a zároveň vědomí odpovědnosti
Hlavní aspekty a významy vůle 2) - vůle je významná integrující složka osobnosti • Vázána na relativně stabilní hodnotový systém osobnosti (vyplývá z toho i postoj ke světu) a na sebehodnocení • Základní kritérium pro rozhodování a další volní aktivity (stabilita a kontinuita v čase) • Přispívá k souladu a kontinuitě v sebepojetí
Volní aktivita • 3 základní složky 1) Vědomé rozhodování a vědomí vlastního rozhodnutí (tj. volba určité cíle) 2) Vědomá volba prostředků 3) Vědomí průběhu jednání
Volní aktivita II. Probíhá na dvou úrovních: a)V oblasti psychické činnosti b)V oblasti reálné, fyzické činnosti
Subjektivně se projevuje pocitem chtění a později konkrétním úmyslem dosáhnout cíle V aktuálním procesu lze rozlišovat 2 fáze (rozhodování a realizace)
Fáze rozhodování • Je iniciována pocitem chtění nebo nutnosti zvolit si cíl • Lze rozlišit 2 krajní varianty: a) Volba jednoho ze dvou či několika často protikladných motivů různého významu (př. jak utratím své peníze – libost nebo povinnost?) b)Aktivní hledání motivu, který by mohl fungovat jako cíl a vyjadřoval by (na sebe subjektivně kladené) požadavky – př. rekvalifikace, ale nevím, jak to udělat
Fáze rozhodování II. • V procesu volby cíle se uplatňují: - různé osobnostní vlastnosti (př. temperament) - zkušenost
Fáze rozhodování III. • Aktuální rozhodování závisí na: a) Intelektových funkcích (rozumovém zhodnocení různých cílů) b) Emocionální složce (osobní citový význam cíle – př. blokující prožitky – překonávám je, nebo stimulující) c) Hodnotové hierarchii (uspokojení subjektivně významnějších cílů)
Fáze rozhodování IV. • Volba motivů: Mezi aktuálními potřebami (a tím i motivy) může docházet k různým variantám vztahů (např. protichůdné vyvolají konflikt) - 2 základní modelové situace a) Konflikt motivů, kdy vítězí aktuálně silnější motiv (kvantitativní převaha) b) Volba mezi 2 motivy z nichž jeden je pro člověka osobně významnější (je výše v hierarchii hodnot – kvalitativní převaha)
Fáze rozhodování V. • -
Vliv zátěže volby: Nerozhodnot Nejistota Napětí Úzkost Tendence vytvářet si vnitřní konflikty ve větším měřítku než je obvyklé
Fáze rozhodování VI. • Konflikty motivů: a)Konflikt cílů b)Konflikt prostředků (prostředek k dosažení žádoucího cíle by měl splňovat následující 2 parametry: 1) měl by být realizovatelný 2) měl by být přijatelný z hlediska norem společnosti
Co je to konflikt? • Konflikt – latinsky conflictus = srážka) • Rozklad – con + fligo (udeřit, narazit) =) confligere = někoho udeřit, zasáhnout (v boji) • Konflikt = střetnutí dvou nebo více zcela nebo do určité míry navzájem se vylučujících či protichůdných snah nebo tendencí
Základní druhy konfliktu • • • •
Intrapersonální Interpersonální Skupinové Interskupinové
Zvláštní případ – konflikt jedince se skupinou
Dělení konfliktů podle jejich psychologické charakteristiky • Dělí se podle základní převládající psychologické charakteristiky • V praxi vždy konflikty smíšené – ale jeden motiv převládá - Konflikty představ - Konflikty názorů - Konflikty postojů - Konflikty zájmů
Konflikty představ • Představa vzniká na základě vnímání a poznávání (zpracování počitků a vjemů) • Rozdíly v představách vznikají díky mnoha faktorům, např.: - Zájem - Očekávání - Předsudky - Fantazie - atp. Konflikty představ lze řešit ujasněním pojmů a jejich významů, zřetelnou a jasnou komunikací, vhodnými otázkami Důležitost tolerance
Konflikty názorů • Názor – spojení představy s hodnotícím soudem (Praha je velká, krásná a rušná) • Názor – logicky subjektivně zdůvodněný soud • Názory významně ovlivňuje hodnotová orientace (žebříček) • Konflikt názorů je složitější a obtížněji řešitelný než konflikt představ • Řešení konfliktů názorů: testování názorů (experiment atp.), dotazem na odborníka či autoritu, nahlédnutím do normy, hlasováním atp. • Předpoklad je dobrá vůle řešit konflikt objektivně
Konflikty postojů • Postoj = názor zabarvený osobním citovým vztahem (př. líbí X nelíbí, přitahuje X nepřitahuje atp.) • Vstup emoční stránky – výrazné ztížení řešení a eskalace rozporu • Vznik postoje: vyvození závěru ze dvou premis ( př. 1) Lidé s kulatým obličejem jsou upovídaní; 2) upovídané lidi nemám rád) • Odlišnost postojů je umocněna odlišnostmi představ a názorů a jejich kombinacemi! • Řešení ovlivňuje i mnoho dalších faktorů, např.: - Vliv různých charakteristik partnera v konfliktu na změnu mého vlastního postoje - Vliv druhu, charakteru a povahy sdělované zprávy (jak se to podá) - Vliv sociálního prostředí (mezi čtyřma očima, před lidmi atp.)
Řešení konfliktů postojů • Citlivě vnímat neverbální projevy partnera a dát si pozor na svoje • Neútočit na sebevědomí a zásadní zájmy partnera (mohu vyhrát logický boj, ale utrpím ohromnou emocionální újmu)
Konflikty zájmů • Nejvyšší stupeň konfliktu (já nebo ty, nelze řešit k naprosté spokojenosti obou stran) • Klasický příklad konfliktu zájmů – souboj • Řešení - velice složité
Smíšené konflikty • Konflikt zájmů v pozadí konfliktu názorů (př. pozdní příchod dítěte domů – ono si nemyslí, že by to bylo pozdě zájem se dobře bavit a zájem o bezpečí) • Konflikt zájmů v pozadí konfliktu představ (př. čichám ke květině a majitel si myslí, že ji chci utrhnout) • Konflikt postojů v pozadí konfliktu názorů (př. lékař doporučuje otužování – já jsem radikálně proti – je mi to krajně nepříjemné) • Konflikt představ a zájmů v pozadí konfliktu názorů (př. nesprávně se domnívám, že nový mzdový systém ve firmě – moc toho o něm nevím – sníží můj výdělek = hádám se o to, že je nespravedlivý)
Realizační fáze - je období, ve kterém se jedinec pokouší dosáhnout žádoucího cíle - Uplatňují se tu různé prostředky - Základní charakteristické znaky: a)Realizační fáze nemusí po rozhodnutí nutně nastat – relativně samostatná složka jednání b)Uplatňují se jiné volní vlastnosti než u rozhodování c)Realizační fáze může mít velmi variabilní časové rozpětí
Realizační fáze II. • Realizační fáze vyžaduje určitou dávku energie (psychické i fyzické) – psychicky je její náboj vyjádřen v prožitku napětí, které provází chtění a úsilí • Síla vůle se může projevovat: a)Tlumivě (potlačení impulzu směřujícího k negativní aktivitě) b)Aktivizujícím způsobem
Realizační fáze III. • Další aspekty realizační fáze: 1)Realizace určitého rozhodnutí může být dlouhodobá a nesnadná; člověk musí překonávat překážky 2)Původní rozhodnutí není realizovatelné a je třeba je změnit nebo přizpůsobit vnějším podmínkám 3)Význam má i zvyková složka (v případě převážení to již není volní aktivita)
Volní vlastnosti • Vůle byla mnoha výzkumy potvrzena jako samostatná vlastnost (již od roku 1915) – faktor vůle X faktor emocionality • Vůle není jednoduchou, ale složenou vlastností s mnoha dílčími faktory velké rozmanitosti
Volní vlastnosti II. 1) Vlastnosti aktivní vůle a) Rozhodnost a ráznost b) Iniciativnost a činorodost c) Pružnost vůle 2) Vlastnosti pasivní vůle a) Stálost, odolnost, neovlivnitelnost b) Vytrvalost c) Sebevláda a sebekázeň
Volní vlastnosti III. • Mezi lidmi existují velké individuální rozdíly (kvalitativní i kvantitativní) – vliv temperamentu atp. • Vůli jako osobnostní dispozici nelze jednoznačně vymezit (patří stejně tak mezi schopnosti jako mezi tendence) • Vůle pro svoji aktivizaci potřebuje podnět, který souvisí s: a)Aktualizací nějaké potřeby b)Racionální i emoční podporou volního úsilí
Volní kompetence • Rozvíjejí se postupně: a)V závislosti na rozvoji rozumových schopností b)V závislosti na úrovni socializačního vývoje
Schopnosti
Schopnosti - Jsou předpoklady k určité aktivitě (k výkonu, který zpravidla má určitý adaptační význam) - Lze je interpretovat jako naučené dispozice, které vznikají na základě vrozených, geneticky podmíněných dispozic - Mohou, ale nemusí být dále využívány
Schopnosti II. • Lze je definovat prostřednictvím úrovně osobního výkonu jedince v určitém druhu činnosti. Může jít o: a)Schopnost reprezentovanou aktuálně dosaženou úrovní výkonu b)Maximální možnou úroveň výkonu
Schopnosti III. - Lze je pojímat jako obecné předpoklady - 3 základní skupiny 1)Komplex schopnosti vnímání 2)Komplex psychomotorických schopností 3)Inteligence
Děkuji za pozornost
